CS
CS
CS
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
V Bruselu dne 14.7.2009 KOM(2009) 359 v konečném znění
SDĚLENÍ KOMISE RADĚ Zpráva o fungování měnových dohod s Monakem, San Marinem a Vatikánem
CS
CS
SDĚLENÍ KOMISE RADĚ Zpráva o fungování měnových dohod s Monakem, San Marinem a Vatikánem
1.
ÚVOD
Mezi Evropským společenstvím a Monakem, San Marinem a Vatikánem byly uzavřeny měnové dohody s cílem zajistit právní kontinuitu ujednání, která existovala mezi těmito zeměmi na straně jedné a Francií a Itálií na straně druhé před zavedením eura. Nové sjednání stávajících dohod s ohledem na zavedení eura se předpokládalo v prohlášení připojeném k Maastrichtské smlouvě1. Deset let poté, co národní měny Itálie a Francie používané v Monaku, San Marinu a Vatikánu nahradilo euro, vyzvala Rada Komisi, aby přezkoumala fungování měnových dohod2. Toto sdělení zkoumá podrobně obsah dohod, popisuje silné a slabé stránky při provádění a navrhuje změny obsahu těchto tří dohod. 2.
POPIS OBSAHU DOHOD
2.1.
Společné znaky dohod
Jelikož národní měny členských států eurozóny byly dne 1. ledna 1999 nahrazeny eurem a pravomoci zúčastněných členských států v měnových a kurzových záležitostech byly přeneseny na Společenství, Rada rozhodla, že by stávající ujednání uzavřená členskými státy eurozóny s třetími zeměmi s ohledem na měnové záležitosti měla být pozměněna3. Novou dohodu mezi Společenstvím a Monackým knížectvím vyjednala Francie (spolu s Komisí a Evropskou centrální bankou (dále jen „ECB“))4, zatímco dohody s Republikou San Marino a Vatikánským městským státem sjednala Itálie (spolu s Komisí a ECB)5. Měnové dohody opravňují Monako, San Marino a Vatikán používat euro jako svou úřední měnu a udělují eurobankovkám a euromincím postavení zákonného platidla.
1 2 3
4 5
CS
Prohlášení č. 6 týkající se měnových vztahů se San Marinem, Vatikánem a Monakem. Závěry Rady o „společných pokynech pro národní strany a vydávání euromincí určených k peněžnímu oběhu“, 2922. zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci dne 10. února 2009. Francouzský frank měl v Monaku postavení zákonného platidla od roku 1925. Knížectví používalo bankovky a mince znějící na francouzský frank a bylo oprávněno vydávat do určitého stropu vlastní mince znějící na frank (tyto mince byly zákonným platidlem pouze na území Monaka). Měnové vztahy mezi Itálií a San Marinem byly upraveny úmluvou o přátelství a dobrých sousedských vztazích, která byla podepsána v roce 1939, a měnová úmluva upravující měnové vztahy mezi Itálií a Vatikánským městským státem byla podepsána v roce 1929. Obě úmluvy bylo možno co deset let prodloužit a opravňovaly San Marino a Vatikán vydávat mince znějící na italské liry, které měly v Itálii postavení zákonného platidla. Měnová dohoda mezi vládou Francouzské republiky, jménem Evropského společenství, a vládou Jeho Jasnosti prince monackého (Úř. věst. L 142, 31.5.2002). Měnová dohoda mezi Italskou republikou, jménem Evropského společenství, a Republikou San Marino (Úř. věst. L 209, 27.7.2001). Měnová dohoda mezi Italskou republikou, jménem Evropského společenství, a Vatikánským městským státem zastoupeným Svatým stolcem (Úř. věst. C 299, 25.10.2001).
2
CS
Ode dne 1. ledna 2002 je Monacké knížectví oprávněno vydávat euromince v ročním objemu rovnajícím se 1/500 množství mincí vyražených ve Francii. Republika San Marino je oprávněna vydávat euromince v maximální roční nominální hodnotě 1 994 000 EUR. Maximální roční nominální hodnota euromincí, které může vydat Vatikán, byla původně stanovena na 670 000 EUR. Dodatečně bylo Vatikánskému městskému státu uděleno právo vydávat zvláštní mince v letech, kdy je Svatý stolec neobsazený, v každém jubilejním roce a v roce shromáždění Ekumenické rady, a to při každé příležitosti v celkové hodnotě 201 000 EUR. Stropy byly rozhodnutím Rady ze dne 7. října 2003 pozměněny na částku ve výši 1 000 000 EUR v případě „běžné“ maximální roční emise a dodatečnou částku ve výši 300 000 EUR při zvláštních příležitostech. Stropy pro San Marino a Vatikán jsou každé dva roky revidovány s cílem zohlednit změny italského indexu spotřebitelských cen. Roční objemy euromincí Monaka (San Marina a Vatikánu) se připočítávají k objemům mincí vydaných Francií (Itálií) za účelem schválení objemu emise ze strany ECB. Euromince Monaka, San Marina a Vatikánu určené k peněžnímu oběhu jsou totožné s euromincemi vydávanými členskými státy eurozóny určenými k peněžnímu oběhu, pokud jde o nominální hodnotu, postavení zákonného platidla, technické vlastnosti a podobu vzoru na společných stranách a společnou podobu vzoru na národních stranách. O podobě vzoru na národních stranách jsou příslušné orgány Společenství vyrozuměny předem. Monako, San Marino a Vatikán jsou rovněž oprávněny vydávat sběratelské euromince, a to za stejných pravidel jako členské státy eurozóny, přičemž jejich hodnota je započítávána do stropů maximální roční emise jednotlivých zemí. Republika San Marino může dále vydávat zlaté mince znějící na scudi6. Monako, San Marino a Vatikán nemohou vydávat eurobankovky a jejich sběratelské mince nejsou zákonným platidlem mimo jejich území. Všechny tři země se zavázaly přijmout vnitřní právní opatření za účelem uplatňování právních předpisů Společenství týkajících se eurobankovek a euromincí na jejich příslušných územích a v boji proti padělání eurobankovek a euromincí úzce spolupracovat s Evropským společenstvím. 2.2.
Zvláštní charakteristiky dohody s Monakem
Kromě výše popsaných ustanovení obsažených ve všech třech měnových dohodách stanoví dohoda s Monakem některé dodatečné požadavky. Dohoda obsahuje výslovnou povinnost Monaka uplatňovat právní předpisy Společenství zaměřené na boj proti padělání eurobankovek a euromincí. Úvěrové a jiné finanční instituce vykonávající činnosti v Monackém knížectví se mohou účastnit mezibankovního systému zúčtování a provádění plateb a vypořádání obchodů s cennými papíry za stejných podmínek jako příslušné instituce usazené ve Francii, pokud splňují podmínky stanovené pro přístup k těmto systémům. Monacké úvěrové instituce podléhají při provádění předpisů ECB o nástrojích a postupech měnové politiky stejným opatřením přijatým Banque de France. Monacké knížectví odpovídá za zajištění platnosti právních předpisů zaměřených na ochranu a stabilitu eura a finančního systému ES na svém území. Podle článku 11 měnové dohody platí na území Monackého knížectví akty Společenství v těchto oblastech: shromažďování 6
CS
Peněžní jednotka používaná na Apeninském poloostrově do 19. století.
3
CS
statistických informací ECB, minimální rezervy úvěrových institucí, sankce uložené podnikům za nedodržení nařízení a rozhodnutí ECB, emise bankovek, tržní operace, nástroje měnové kontroly, systémy zúčtování a vypořádání plateb. Monacké knížectví uplatňuje rovněž opatření, která Francie přijala za účelem provedení aktů Společenství týkajících se dohledu nad úvěrovými institucemi a předcházení systémovým rizikům pro platební systémy a systémy vypořádání obchodů s cennými papíry. Monako musí mimoto přijmout opatření, která jsou svým účinkem rovnocenná směrnicím Společenství týkajícím se praní peněz a právním aktům upravujícím investiční služby. Měnová dohoda s Monakem obsahuje ustanovení o zřízení smíšeného výboru, jehož úkolem je usnadnit provádění a fungování dohody. 3.
POSOUZENÍ FUNGOVÁNÍ DOHOD A NÁVRHY TÝKAJÍCÍ SE MOŽNÉHO VÝVOJE OBSAHU DOHOD
3.1.
Provedení příslušných právních předpisů ES
Oblast působnosti právních předpisů Společenství, jež mají být provedeny do práva tří států, které podepsaly měnovou dohodu se Společenstvím, se mezi jednotlivými dohodami značně liší. Všechny tři státy se zavázaly přijmout vnitřní právní opatření za účelem uplatňování právních předpisů Společenství týkajících se eurobankovek a euromincí na jejich příslušných územích. Ustanovení o vzoru a technických specifikacích euromincí jsou obecně uplatňována řádně. Jelikož jsou euromince Monaka, San Marina a Vatikánu navrženy ve spolupráci s certifikovanými mincovnami eurozóny (tj. národními mincovnami Francie a Itálie) a vyráběny těmito mincovnami, je celkově zajištěno uplatňování nejnovějších předpisů Společenství. Co se týká eurobankovek, nebyl zřízen žádný příslušný orgán, ani zaveden žádný kontrolní postup za účelem ověřování, zda jsou dodržovány platné předpisy (např. pravidla týkající se výměny a stažení eurobankovek). Smluvní strany měnových dohod se rovněž zavázaly, že budou se Společenstvím úzce spolupracovat v oblasti boje proti padělání eurobankovek a euromincí. Dohoda s Monakem překračuje požadavky obsažené v ostatních dvou dohodách a stanoví, že Monacké knížectví přijme vhodná opatření obsažená v právních předpisech Společenství7 s cílem zamezit padělání. Provádění dohody s Monakem v oblasti padělání je pravidelně posuzováno a v rámci zasedání smíšeného výboru je aktualizován seznam legislativních nástrojů, jež mají být přijaty (viz bod 3.2.). Ačkoliv přetrvávají některé nedostatky (např. nepodepsání dohody s Europolem), došlo v této oblasti k patrnému pokroku. Dohody se San Marinem a Vatikánem neukládají žádnou konkrétní povinnost týkající se provedení právních předpisů EU v oblasti ochrany eurohotovosti před paděláním a způsoby spolupráce se Společenstvím. Podle informací, které má Komise k dispozici, obě země vynakládají určité úsilí k zajištění souladu svých právních předpisů s normami Společenství, avšak vzhledem ke skutečnosti, že v případě těchto dvou dohod neexistuje žádný kontrolní
7
CS
Rámcové rozhodnutí ze dne 29. května 2000 o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura (2000/383/SVV, Úř. věst. L 140, 14.6.2000) a nařízení Rady, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání (č. 1338/2001, Úř. věst. L 181, 4.7.2001).
4
CS
mechanismus podobný mechanismu zavedenému v dohodě s Monakem, Společenství není pravidelně informováno o provádění měnových dohod ze strany San Marina a Vatikánu. Měnová dohoda s Monakem obsahuje řadu dodatečných prvků, přičemž většina z nich již byla součástí předchozích dohod s Francií. Na rozdíl od měnových dohod s Vatikánem a San Marinem dohoda s Monakem stanoví podmínky přístupu úvěrových a jiných institucí, které jsou oprávněny vykonávat činnosti na území Monaka, k mezibankovnímu systému zúčtování a provádění plateb a vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii. Dohody s Vatikánem a San Marinem stanoví, že finanční instituce usazené v těchto dvou státech mohou mít přístup k platebnímu systému v rámci eurozóny za určitých podmínek stanovených Banca d'Italia se souhlasem Evropské centrální banky. Vatikán a San Marino dosud neprojevily zájem o přímou účast v platebních systémech eurozóny i přesto, že v San Marinu existuje významné finanční odvětví (banky působící v San Marinu mají prozatím zajištěn přístup k platebním systémům prostřednictvím italských bank). Vzhledem k velikosti bankovního odvětví v San Marinu a jeho úzké spolupráci s bankami působícími v eurozóně by bylo vhodné Republiku San Marino požádat, aby přizpůsobila své právní předpisy v oblasti bankovního a finančního odvětví právním předpisům platným v členských státech eurozóny. Povinnost provést příslušné právní předpisy ES do vnitrostátního právního řádu a/nebo přijmout rovnocenná opatření je ve třech zemích, které podepsaly měnovou dohodu se Společenstvím, velmi rozdílná. V zájmu zajištění náležité ochrany eurobankovek a euromincí před paděláním by ve všech třech zemích mělo být sledováno provádění příslušných právních předpisů ES. Banky a finanční instituce v San Marinu by měly podléhat stejným pravidlům jako jejich protějšky v eurozóně. San Marino by proto mělo být požádáno, aby provedlo příslušné stávající právní předpisy ES v oblasti bankovnictví a financí do svých právních předpisů a zohlednilo všechny aktualizace a nové právní předpisy v této oblasti. Vzhledem ke složitosti těchto právních předpisů i omezeným správním kapacitám republiky je možno stanovit přechodné dvouleté období. 3.2.
Kontrolní mechanismy
Měnové dohody nahradily úmluvy, které existovaly mezi Francií a Itálií na straně jedné a Monakem, Vatikánem a San Marinem na straně druhé. Nejedná se již o dvoustranné dohody, nýbrž o dohody mezi třetími zeměmi a Evropským společenstvím přijaté na základě článku 111 Smlouvy. Monaku, Vatikánu a San Marinu bylo uděleno právo vydávat euromince, které jsou zákonným platidlem pro 325 milionů obyvatel eurozóny. Členské státy eurozóny musí dodržovat přísná pravidla, jejichž provádění je podrobně sledováno orgány EU. Tyto orgány by proto měly mít náležitou úlohu při sledování provádění měnových dohod. Měnová dohoda s Monakem obsahuje ustanovení o zřízení smíšeného výboru, jehož úkolem je usnadnit provádění a fungování dohody. Výbor je složen ze zástupců Monackého knížectví, Francie, Evropské komise a Evropské centrální banky a obvykle zasedá jednou ročně. Během zasedání strany projednávají pokrok při provádění dohody a možné změny příloh, které obsahují právní předpisy, jež je nutno provést do vnitrostátního práva. Výbor rovněž pravidelně zkoumá spolupráci v oblasti boje proti padělání eurobankovek a euromincí a provádění příslušných legislativních opatření.
CS
5
CS
Na rozdíl od postupu stanoveného v dohodě s Monakem není v dohodách podepsaných se San Marinem a Vatikánem obsaženo žádné ustanovení o kontrolním postupu. Při neexistenci pravidelné formální kontroly nepředkládají San Marino a Vatikán pravidelné zprávy o provádění dohod. Slučitelnost jejich právních předpisů s povinnostmi uloženými v měnových dohodách není ověřována, ani nejsou náležitě informovány o vývoji v oblastech, jichž se tyto dohody týkají. Za účelem vypracování tohoto sdělení uspořádaly Komise a ECB v březnu 2009 neformální schůzku se zástupci těchto tří států. Dialogy se zástupci Monaka a San Marina byly konstruktivní, zatímco Vatikánský městský stát byl méně přístupný výměně názorů a informací. Dohody s Vatikánem a San Marinem neposkytují platformu pro pravidelné diskuse o jejich fungování. Při neexistenci pravidelných schůzek se orgány San Marina a Vatikánu potýkají s potížemi při sledování nově přijatých právních předpisů v oblastech, na něž se vztahují dohody, a orgány Společenství nemohou náležitě sledovat provádění dohod. Komise proto navrhuje zřízení dvou smíšených výborů (podobných výboru, který již existuje v případě Monackého knížectví) s Vatikánským městským státem a Republikou San Marino. Ve výborech by se scházeli zástupci San Marina/Vatikánu, Itálie, Komise a ECB a tyto výbory by zasedaly nejméně jednou ročně, aby sledovaly pokrok při provádění dohod a navrhly jejich možné změny. 3.3.
Ochranná doložka v případě závažných nedostatků při provádění dohod
Podepsáním měnových dohod se Společenstvím přijaly tyto tři státy řadu závazků výměnou za právo používat euro jakou svou národní měnu a vydávat euromince. Zatímco EU má možnost zahájit řízení pro nesplnění povinností, pokud některý členský stát nedodržuje své povinnosti, stávající dohody neposkytují Společenství žádnou páku v případě, že země, která podepsala dohodu, neplní své povinnosti (kromě poslední – tudíž nepravděpodobné – možnosti jednostranně od smlouvy odstoupit). Komise navrhuje, aby EU mohla rozhodnout o dočasném pozastavení práva na vydávání euromincí v případě trvalého (např. po dobu 2 let) a vážného porušení povinností uložených měnovými dohodami. Dočasné pozastavení práva na emisi (např. v případě neprovedení příslušných právních předpisů Společenství do vnitrostátního práva) by předcházela řada výstrah a výměn názorů. 3.4.
Stropy pro vydávání euromincí
Monako, Vatikán a San Marino jsou oprávněny vydávat euromince s národními stranami svých zemí a tyto euromince mají postavení zákonného platidla v celé eurozóně. Z historických důvodů byly stropy pro maximální roční emisi stanoveny odlišně8. Monako je zmocněno vydávat nejvýše 1/500 množství mincí vyražených ve Francii (tj. euromincí s francouzskou národní stranou). V roce 2009 bylo oprávněno vydat euromince s celkovou nominální hodnotou ve výši 221 094 EUR.
8
CS
Měnové dohody obsahovaly metodiku, která byla použita pro stanovení stropů emise v měnových úmluvách existujících před zavedením eura.
6
CS
Stropy San Marina a Vatikánu se skládají z pevně stanovené částky, která je každé dva roky upravována k zohlednění změn italského indexu spotřebitelských cen. Tyto dva stropy byly založeny na stropech emise, jež byly použity v dohodách s Itálií před zavedením eura, a nejsou spojeny s žádnou reálnou proměnnou, například počtem obyvatel, HDP nebo emisí euromincí v členském státě eurozóny. Pro roky 2008 a 2009 byly stanoveny ve výši 2 183 112 EUR pro San Marino a 1 074 000 EUR pro Vatikán. Vatikánský městský stát může při zvláštních příležitostech vydat dodatečné objemy euromincí určených k peněžnímu oběhu (viz bod 2.1.). Všechny tři země až dosud důsledně dodržovaly stropy emise. Z údajů po přepočtu na osobu vyplývá, že stropy emise pro země, které podepsaly měnové dohody se Společenstvím, jsou velkorysé. V září 2008 činila hodnota mincí vydaných na jednoho obyvatele ve Vatikánu 7 028 EUR, v San Marinu 422 EUR a v Monaku 190 EUR. Ve stejném období (2002–2008) dosáhla průměrná emise v členských státech eurozóny hodnoty 63 EUR na osobu (podrobnosti viz příloha I). Vyšší kvóty emise, než by bylo přiměřené vzhledem k počtu obyvatel, však mohou být odůvodněny poměrně vysokou poptávkou po těchto mincích a jejich absorpcí, které vyplývají z trhu sběratelů mincí. Euromince určené k peněžnímu oběhu jsou však v prvé řadě platebním prostředkem: měly by obíhat volně na trhu a používat se k provádění plateb. Mince určené k peněžnímu oběhu, které jsou absorbovány sběrateli mincí, neslouží svému původnímu účelu, nýbrž jsou užívány výhradně jako sběratelské předměty. S cílem umožnit určitý oběh těchto mincí Komise navrhuje, aby se zvýšily stropy emise pro tři země, které podepsaly měnovou dohodu. Nové stropy budou vypočítány podle nové jednotné metody, což zajistí rovné zacházení se všemi třemi zeměmi. Původní měnové dohody ve skutečnosti Monaku zajišťovaly méně příznivé zacházení, než tomu bylo v případě San Marina a Vatikánu. V důsledku toho Monako v současnosti vydává přibližně jednu desetinu počtu mincí vydávaných San Marinem a jednu pětinu počtu mincí vydávaných Vatikánem, ačkoli počet obyvatel v Monaku je z těchto tří zemí nejvyšší a jeho měnová dohoda zahrnuje nejvíce povinností. Nový strop pro rok (n) by se skládal z pevně stanovené a variabilní části: (1)
Cílem pevně stanovené části by bylo pokrytí poptávky sběratelů mincí. Podle společných odhadů by k pokrytí poptávky sběratelského trhu mohla postačovat celková hodnota ve výši přibližně 2 100 000 EUR9.
(2)
Variabilní část by byla založena na průměrné emisi na osobu v eurozóně. Průměrný počet mincí na osobu vydaných v roce (n-1) v eurozóně se vynásobí počtem obyvatel dotyčné země, která podepsala měnovou dohodu.
V tabulce č. 1 je uvedena simulace stropů pro rok 2009 vypočítaná na základě této metody. Tabulka č. 1: Stropy emise vypočítané podle jednotné metody (příklad pro rok 2009)
9
CS
San Marino se například s určitým úspěchem soustředilo na ražení euromincí zvolené hodnoty: tyto mince se nyní používají pro transakce ve své nominální hodnotě.
7
CS
Země
Počet obyvatel
Variabilní část
Pevně stanovená část
(3,61 EUR na osobu x počet obyvatel10)
Celkový nový strop pro rok 2009 (pevně stanovená + variabilní část)
(v EUR)
Celkový stávající strop pro rok 2009 (v EUR)
(v EUR)
Monako
32 965
119 004
2 100 000
2 219 004
221 094
San Marino
30 324
109 470
2 100 000
2 209 470
2 183 112
826
2 952
2 100 000
2 102 952
1 074 000
Vatikán
Nová metoda by významně zvýšila strop pro emisi mincí Monaka: z přibližně 220 000 EUR na téměř 2 220 000 EUR. Strop pro Vatikán by se téměř zdvojnásobil z hodnoty ve výši 1 074 000 EUR na více než 2 100 000 EUR. Zvýšení stropů emise by však mělo být podmíněno splněním nového „doporučení Komise o společných pokynech pro národní strany a vydávání euromincí určených k peněžnímu oběhu“11, které Rada schválila dne 10. února 2009. V souladu s tím by všechny euromince určené k peněžnímu oběhu měly být uvedeny do oběhu v nominální hodnotě s výjimkou menší části vydaných mincí, které mohou být prodávány za vyšší cenu, je-li to opodstatněno důvody jako vysoká kvalita nebo speciální balení. Monako i San Marino toto pravidlo dodržují: Monako distribuuje monackým bankám většinu svých mincí v ruličkách spolu s euromincemi ostatních zemí eurozóny. San Marino dodává bankám na svém území přibližně 70 % svých mincí, aniž by je směšovalo s euromincemi ostatních zemí. K zamezení hromadným nákupům mincí San Marina v místních bankách sběrateli mincí je jedním z možných řešení jejich smíchání s euromincemi ostatních zemí před dodáním bankám. Největší změny z hlediska stávajících postupů budou vyžadovány ze strany Vatikánského městského státu, který prakticky všechny své euromince určené k peněžnímu oběhu vydává ve sběratelských sadách (v eurozóně je méně než 1 % mincí prodáváno ve vyšší než nominální hodnotě ve sběratelských sadách). Nová metoda by se vztahovala rovněž na případnou budoucí měnovou dohodu12.
Komise navrhuje zavedení nové metody pro výpočet stropů emise, která by zajistila rovné podmínky pro všechny země, jež podepsaly měnovou dohodu se Společenstvím. Společná metoda by zajistila spravedlivé zacházení a vzala v úvahu poptávku ze strany sběratelů mincí s cílem zajistit skutečný oběh euromincí vydaných těmito zeměmi.
10 11 12
CS
V roce 2008 činila průměrná čistá emise v eurozóně 3,61 EUR na osobu. Viz poznámka pod čarou č. 2. V současnosti je projednávána dohoda s Andorrským knížectvím.
8
CS
3.5.
Pravidla pro ražení euromincí
Měnová dohoda s Monakem vyhrazuje národní francouzské mincovně právo vyrábět monacké euromince, zatímco mince Vatikánu a San Marina může razit pouze italská mincovna. Toto pravidlo bylo zavedeno z historických důvodů v době, kdy eurohotovost nebyla dosud v oběhu a téměř všechny země eurozóny razily euromince pouze pro vlastní potřebu, přičemž spolupráce při výrobě a řízení zásob byla velmi malá. Situace se nyní změnila a řada zemí eurozóny v současnosti nechává razit své mince v jiné zemi eurozóny a některé nakupují mince ze zahraničních zásob. Velký počet mincoven eurozóny ve skutečnosti vyvíjí širokou a dynamickou obchodní činnost v souvislosti s výrobou mincí pro ostatní evropské i neevropské země13. Ačkoliv se zdá, že stávající ujednání Monaka, San Marina a Vatikánu s mincovnami Francie a Itálie fungují dobře, v současnosti neexistuje z hlediska práva EU důvod zachovat monopol určitých národních mincoven na výrobu mincí potřebných pro provádění dohody mezi Společenstvím a třetí zemí. Tento monopol je zcela proti smyslu Smlouvy a vede k diskriminaci mezi členskými státy, jelikož mincovnám ostatních členských států je upřeno zákonné právo na předložení nabídky na ražení mincí, které potřebují Monako, Vatikán a San Marino. Mincovny eurozóny by měly mít možnost předložit dotyčným třem zemím nabídku na výrobu jejich euromincí a Monako, Vatikán a San Marino by měly mít možnost zvolit si dodavatele podle svého výběru14. 4.
ZÁVĚRY
Komise byla Radou vyzvána, aby přezkoumala fungování stávajících měnových dohod. Na základě jejich podrobného přezkoumání Komise navrhuje změny těchto dohod k začlenění těchto prvků: (1)
zajištění rovných podmínek, co se týká povinností zemí, které podepsaly měnové dohody se Společenstvím;
(2)
vytvoření náležitého kontrolního mechanismu pro všechny tři dohody;
(3)
zavedení možnosti pozastavit právo na vydávání euromincí v případě vážného a trvalého neplnění povinností uložených dohodou;
(4)
zavedení společné metody pro výpočet stropů emise euromincí a jejich příslušnou revizi;
(5)
umožnit, aby mincovny eurozóny mohly předkládat nabídky na výrobu mincí Monaka, Vatikánu a San Marina, a ponechat na těchto státech, aby si mezi nimi vybraly svého dodavatele.
13
10 mincoven eurozóny mince vyváží. Země, jejíž mincovna bude vyrábět mince pro zemi, která podepsala měnovou dohodu, by v souladu se stávající praxí připočetla tyto mince k objemu mincí, jež plánuje vydat pro vlastní použití za účelem schválení celkového objemu emise ze strany ECB. Práva dotyčného členského státu eurozóny na emisi mincí by tím nebyla omezena, jelikož objem emise nemá žádný předem stanovený limit.
14
CS
9
CS
Komise a Francie by spolu s ECB mohly být pověřeny opětovným sjednáním měnové dohody s Monakem, zatímco měnové dohody se San Marinem a Vatikánem by mohly být znovu sjednány Komisí a Itálií společně s ECB.
CS
10
CS
PŘÍLOHA I – Kumulativní emise mincí – stav ke konci roku 200815 Země
Počet obyvatel16
Počet vydaných mincí na osobu
Hodnota vydaných mincí (v tis. EUR)
Hodnota vydaných mincí (v EUR/osoba)
Monako
32 965
7 439
226
6 285
190,66
San Marino
30 324
24 074
794
12 808
422,38
826
5 461
6 611
5 806
7 028,77
323 186 285
82 033 879
254
20 399 071
63,12
BE
10 741 048
3 227 578
300
1 168 911
108,83
DE
82 062 249
23 406 690
285
5 689 889
69,34
IE
4 517 758
4 096 719
907
697 268
154,34
EL
11 262 539
2 190 838
195
661 998
58,78
ES
45 853 045
14 198 243
310
3 419 593
74,58
FR
64 105 125
12 485 491
195
2 439 620
38,06
IT
60 090 430
11 526 576
192
3 635 354
60,50
CY
801 622
217 011
271
73 282
91,42
LU
491 702
513 019
1043
181 312
368,74
MT
412 614
110 173
267
31 244
75,72
NL
16 481 139
2 829 555
172
539 189
32,72
AT
8 356 707
3 918 946
469
959 720
114,84
PT
10 631 800
2 012 771
189
416 684
39,19
SI
2 053 393
159 550
78
39 906
19,43
FI
5 325 115
1 140 716
214
445 100
83,59
Vatikán Eurozóna
15 16
CS
Počet vydaných mincí (v tis.)
Zdroje: ECB (kumulativní čistá emise) pro země EU; příslušné instituce ve Francii a Itálii pro tři dotyčné třetí země. Zdroje: Eurostat pro země EU; CIA fact book (odhady červenec 2009) pro tři dotyčné třetí země.
11
CS
