KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ >r
>r
V Bruselu dne 7. dubna 2004 KOM(2004) 238 v konečném znění
DOPORUČENÍ KOMISE o aktualizaci hlavních směrů hospodářské politiky členských států a Společenství za rok 2004 (pro období 2003 až 2005) (předkládá se podle čl. 99 odst. 2 Smlouvy o ES)
es
es
OBSAH I. 1. 2. 3. 3.1 3.2 3.3 II. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 18. 19. 19. 20. 20. 21. 21. 22. 22. 23. 23. 24. 25.
CS
Obecné zásady hospodářské politiky Stávající strategie zůstává v platnosti
3
Lepší hospodářská situace Začlenění deseti nových členských států do BEPG 2003-05 Makroekonomická politika zaměřená na růst a stabilitu Hospodářské reformy směřující ke zvýšení růstového potenciálu Evropy Posílení udržitelnosti Hlavní směry hospodářské politiky pro jednotlivé země Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko Spojené království Kypr Česká republika Estonsko Estonsko Maďarsko Maďarsko Lotyšsko Lotyšsko Litva Litva Malta Malta Polsko Polsko Slovensko Slovinsko
3 3 4 6 7 9 10 10 10 10 11 11 11 12 12 13 13 14 14 14 14 14 16 17 22 22 25 25 29 29 33 33 37 37 40 40 44 48
2
cs
I.
OBECNÉ ZÁSADY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY
1.
STÁVAJÍCÍ STRATEGIE ZŮSTÁVÁ V PLATNOSTI
Dne 26. června 2003 přijala Rada doporučení o hlavních směrech hospodářské politiky členských států 1 a Společenství pro období 2003-2005 . Tyto Hlavní směry hospodářské politiky (BEPG) přestavují střednědobou strategii hospodářské politiky EU. Soustředí se především na to, jak může hospodářská politika přispět ke splnění strategického lisabonského cíle. Ústředními tématy jsou: • makroekonomická politika zaměřená na růst a stabilitu, • hospodářské reformy směřující ke zvýšení růstového potenciálu Evropy, a • posílení udržitelnosti. Na základě výsledků prvního hodnocení kroků, následujících po BEPG za období 2003-05, představených v prováděcí zprávě2, a pokynů od Evropské rady z jara 2004 je cílem tohoto doporučení stávající strategii aktualizovat a doplnit. Nebyly stanoveny žádné nezbytné zásadní úpravy v politice, které by si vyžádaly změnu hlavních směrů. Tato aktualizace se soustředí na začlenění deseti nových členských států do stávajícího koordinačního rámce hospodářské politiky. Část I této aktualizace se zaměřuje na oblasti používání obecných zásad v BEPG 2003-2005 v nových členských státech. Všechny stávající obecné zásady zůstávají v platnosti a nijak se nemění. Jsou použitelné ve všech členských státech a ve Společenství. Aby se stávající strategie doplnila, obsahuje část II jednotlivá doporučení pro deset nových členských států. Rovněž zahrnuje aktualizace doporučení Německu, Řecku, Francii, Itálii, Nizozemí, Portugalsku a Spojenému království, které mají umožnit úpravu politiky v rozpočtové oblasti.
2.
LEPŠÍ HOSPODÁŘSKÁ SITUACE
V EU se konečně začíná projevovat hospodářské oživení, podpořené všeobecným zlepšením podmínek v mezinárodním hospodářském prostředí. Růst HDP od přijetí BEPG v létě roku 2003 postupně sílí a jeho hlavní hnací silou jsou od počátku oživení vývozy i přes posilování eura. Podmínky ke zlepšení má i domácí poptávka: důvěra mezi podniky a spotřebiteli roste, úrokové míry jsou na dlouhodobě nízké úrovni a oživily se i ceny akcií. Vzhledem k výše uvedenému předpovídá hospodářský výhled z jara 2004 (Spring Economic Forecast 2004) další oživení a růst, který má dosáhnout svého potenciálu koncem roku 2004. Tyto první náznaky růstu je třeba posílit. Evropská rada v prosinci 2003 podpořila iniciativu na zahájení cílených akcí s cílem napomoci udržitelnému růstu. Očekává se, že v průběhu roku 2004 poklesne inflace pod 2 procenta a dále se sníží v roce 2005. Ačkoli bude v roce 2004 na růst cen působit zvýšení úředně stanovovaných cen a nepřímých daní, odeznívání přechodných účinků minulých zvýšení cen potravin bude na ceny působit opačným
1
2
CS
Doporučení Rady ze dne 26. června 2003 o hlavních směrech hospodářské politiky členských států a Společenství (pro období 2003-2005), 2003/555/ES, zveřejněné v Úředním věstníku L 195/1 ze dne 1. srpna 2003. Sdělení Komise „První zpráva o provádění hlavních směrů hospodářské politky pro období 2003-2005“ KOM(2004)20 v konečném znění, přijaté dne 21. ledna 2004.
3
CS
směrem. Proti růstu cen bude působit i zhodnocování eura, které například z velké části kompenzovalo růst dolarových cen ropy. Nadále se očekává, že se ve střednědobém výhledu udrží umírněnost mzdových požadavků což spolu s cyklickým oživení produktivity práce může vest k znatelnému poklesu nominálních jednotkových pracovních nákladů, což by dále přispělok cenové stabilitě. Na trhu práce se hospodářský vývoj zpravidla projevuje s časovou prodlevou. Po stagnaci v roce 2003 se očekává, že zaměstnanosti napomůže obrat a oživení celkové hospodářské aktivity, k nimž došlo ve druhém pololetí minulého roku. Ovšem vzhledem k tomu, že oživení je spíše pozvolné povahy, očekává se, že se zaměstnanost letos zvýší jen mírně a silněji poroste až v příštím roce. Obecně vzato je hospodářský vývoj v souladu s hlavními předpoklady, platnými v době schvalování střednědobé strategie pro hospodářskou politiku: hospodářství se oživuje, i když jen mírným tempem, a výhledy na léta 2004 a 2005 nenaznačují žádné makroekonomické nerovnováhy, které by si vyžadovaly změnu politiky. Zároveň však tato prognóza ilustruje přetrvávající malou přizpůsobivost hospodářství EU a nízkou úroveň potenciálního růstu. Proto je nezbytné, aby se zlepšujících se hospodářských podmínek plně využilo a rozhodně se pokročilo při odstraňování tzv. „realizačního schodku “, tedy rozporu mezi zamýšlenými a nakonec přijatými strukturálními reformami. Současné oživení hospodářské aktivity lze dále podpořit kvalitními makroekonomickými politikami a rozhodným prováděním všech hospodářských reforem zaměřených na podporu růstu, které byly navrženy v BEPG pro období 2003-2005.
3.
ZAČLENĚNÍ DESETI NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ DO B E P G 2003-05
Přistoupení Kypru, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska dne 1. května 2004 se stane významnou událostí v dějinách Unie. Rozšíření přispěje k nové hospodářské dynamice se vzájemně se posilujícími účinky. Růstový potenciál nových členských států se odhaduje na zhruba 4 procenta ročně, s ohledem mimo jiné na jejich podstatný pokrok v oblasti strukturálních a institucionálních reforem za posledních několik let. Vnitřní trh se rozšíří na 455 milionů obyvatel. I přes pokrok několika posledních let je třeba si uvědomit, že výchozí postavení těchto zemí bude odlišné a že přistupující země budou zpočátku představovat pouhých 5 procent HDP celé Unie. Vzhledem k tomu, že příjmy v přistupujících zemích dosahují průměrně poloviční úrovně ve srovnání s EU-15 (viz graf 1), bude pro tyto státy hlavním úkolem dlouhodobě zabezpečit reálnou konvergenci a zároveň nominální konvergenci v krátkoa střednědobém výhledu.
CS
4
es
Graf 1: HDP v roce 2003 v přepočtu na obyvatele (EU-15=100)
Zdroj: oddělení Komise (Eurostat, strukturální ukazatele).
Strukturální problémy, kterým nové členské státy čelí, se nijak zásadně neliší od problémů států stávajících, i když některé úkoly jsou v jejich případě naléhavější.3 Proto lze stávající strategii hospodářské politiky považovat obecně vzato za vhodnou. Rozsah problémů, před kterými tyto země stojí, si vyžaduje, aby se nalezla vhodná rovnováha mezi odlišnými požadavky na jednotlivé politiky. Například s ohledem na stále ještě nedokončený strukturální přechod k modernímu tržnímu hospodářství s důrazem na služby musí většina přistupujících zemí provádět politiky ve prospěch reálné konvergence. EU k reálné konvergenci významně přispěje investicemi do zaostávajících oblastí z kohezních a strukturálních fondů a Evropské investiční banky. Na tyto důležité požadavky na financování, související s potřebou posílit základnu fyzického a lidského kapitálu, musí ovšem reagovat i státní rozpočty. Rozpočtové orgány se tak budou muset vyrovnat s tlaky ve výdajové oblasti plynoucími z dokončování transformačních reforem a zároveň budou muset dodržet řádné rozpočtové hospodaření. Přitom bude s ohledem na výchozí průměr rozpočtových schodků ve výši zhruba 6 procent HDP nezbytné zajistit potřebnou konsolidaci veřejných financí, aby se tak dále posílila makroekonomická stabilita. Následující oddíly se budou zabývat stávající strategií hospodářské politiky a podtrhnou ty hlavní směry nebo oblasti politiky, v nichž pro přistupující země existují takové specifické podmínky, které si mohou vyžádat delší přizpůsobovací období. Je třeba zdůraznit, že mezi přistupujícími zeměmi existují velké rozdíly. K těmto rozdílům v hospodářské výkonnosti, perspektivách vývoje, strukturách a institucích patřičně přihlíží část II této aktualizace, která obsahuje konkrétní doporučení jednotlivým přistupujícím zemím.
3
es
European Economy, občasník č. 4 „Key structural challenges in the acceding countries: the integration of acceding countries into the Community’s economic policy co-ordination processes“, Economic Policy Committee (Výbor pro hospodářskou politiku), červenec 2003.
5
es
3.1
Makroekonomická politika zaměřená na růst a stabilitu
Správná makroekonomická politika hraje klíčovou úlohu při úsilí o udržitelný růst a zaměstnanost a při udržování cenové stability. Nové členské státy by se měly, stejně jako stávající státy, zaměřit na dosažení vyrovnaného růstu, který plně odpovídá růstovému potenciálu. Navíc v případě většiny přistupujících zemí musí být makroekonomické politiky rovněž schopny podpořit zbývající strukturální přechod k hospodářství s větším podílem služeb. Nové členské státy se budou muset snažit využít výrazné synergie mezi nezbytnými strukturálními reformami a makroekonomickými politikami k podpoření stability. Významnou část celkového rámce hospodářské a měnové politiky představuje systém směnných kurzů, který by se měl zaměřit na dosažení reálné a udržitelné nominální konvergence. Tomuto snažení by napomohla v určité fázi po přistoupení i účast v ERM II. Důvěryhodná měnová politika umožní další snížení dlouhodobých úrokových sazeb, které napomůže jak velmi potřebnému zvýšení úrovně investic, tak i konsolidaci rozpočtů. Pokud jde o potřebu „dosažení a udržení zdravého stavu rozpočtů“, je třeba nalézt vhodný harmonogram, který přihlédne jak k rychlosti nezbytné rozpočtové konsolidace, tak i k patřičné fiskální politice na podporu transformace. Rozpočtový dohled v případě nových členských států začne přezkoumáním jejich konvergenčních programů. Zvláštní pozornost bude věnována okolnostem charakteristickým pro jednotlivé země, zejména pak: výchozímu stavu rozpočtů, probíhajícím strukturálním změnám v hospodářství a možným rizikům plynoucím z nerovnováhy běžných účtů a rychlého růstu úvěrů. Z hospodářského hlediska bude možná v některých případech vhodné nápravy deficitů přesahujících 3 procenta připustit i víceletá přizpůsobovací období. To by novým členským státům umožnilo, aby své veřejné finance konsolidovaly udržitelným způsobem a zároveň aby dokončily restrukturalizaci hospodářství. Obecně vzato lze efektivitu veřejných výdajů podstatně zlepšit mimo jiné jejich přesměrováním do prorůstových nákladově efektivních investic do hmotného a lidského kapitálu a do výzkumu a vývoje. Rozšíření daňové základny v oblasti práce a zlepšení výběru daní, které zajistí odpovídající výnosy, navíc umožní snížení zdanění práce (vč. vysokých příspěvků na sociální zabezpečení). Tabulka 1: Makroekonomické ukazatele v nových a stávajících členských státech v roce 2003 NČS10
EU15
růst HDP (reálný, % p.a.)
3,6
0,8
inflace (% p.a.)
2,1
2,0
běžný účet (% HDP)
-3,7
0,2
nezaměstnanost (%)
14,3
8,0
vládní schodek (% HDP)
-5,7
-2,6
NČS = nové členské státy. Zdroj: Komise (vč. Eurostat, strukturální ukazatele).
Stávající schodek běžného účtu v nových členských státech dosáhl v roce 2003 průměrně zhruba 3.75 procent HDP a odráží jak proces dohánění úrovně EU-15, tak i významný rozdíl mezi domácími investicemi a úsporami. Jedním z hlavních úkolů makroekonomické politiky v některých přistupujících zemích je proto udržení poměrně vysokých schodků běžného účtu v rozmezí, které umožní zdravé vnější financování. V tomto ohledu je ke snížení schodků běžného účtu nezbytná I rozpočtová zdrženlivost a potřeba vyhnout se procyklickým politikám vzhledem k tomu, že financování tohoto schodku se může stát mnohem obtížnější po dokončení privatizačního procesu.
cs
6
es
Stabilní makroekonomické prostředí vyžaduje, aby nominální růst mezd respektoval jak cenovou stabilitu, tak i růst produktivity. Pro vývoj mezd v přistupujících zemích bude stejně důležitá i podpora restrukturalizace hospodářství, neboť ta umožní, aby mzdy lépe odrážely místní rozdíly na trhu práce na úrovni podniků, odvětví, oblastí a profesí. Kromě toho je třeba, aby reálný vývoj mezd podporoval vnější konkurenceschopnost nových členských států s ohledem na potřebu přilákat přímé zahraniční investice. 3.2
Hospodářské reformy směřující ke zvýšení růstového potenciálu Evropy
Vyrovnávání příjmové úrovně je dlouhodobý proces. Zásadní význam zde bude mít snížení rozdílů v mírách zaměstnanosti a produktivitě mezi přistupujícími zeměmi a EU-15. Stávající směry zaměřené na „více lepších pracovních míst“ a na „růst produktivity a podnikatelské dynamiky“ je nejlépe realizovat souhrnně a koordinovaně. Vliv politiky zaměstnanosti je zahrnut i do stávajících obecných zásad, které se soustředí na to, aby se „práce vyplatila“ a na finanční motivaci lidí k návratu do zaměstnání, zejména pak pokud jde o nekvalifikované pracovníky nebo obyvatele chudších oblastí. Situace na trhu práce je v přistupujících zemích podstatně horší, míra zaměstnanosti stagnuje nebo klesá, nezaměstnanost dosahuje vysokých úrovní (a navíc bývá dlouhodobá a postihuje především mladé lidi), vyznačuje se vysokým počtem neaktivních lidí a rozsáhlým neformálním sektorem. Proto bude velmi důležité, aby se úsilí soustředilo na malý počet prioritních oblastí, u nichž lze očekávat nejsilnější dopad na výkonnost pracovního trhu, konkrétně na to, aby reálný vývoj mezd odrážel růst produktivity, na zlepšení finančních pobídek k práci pomocí reformy daňových systémů a systémů sociálních dávek, na rozvoj lidského kapitálu a na příslušné změny předpisů vztahujících se na trh práce. Politika zaměstnanosti musí podpořit probíhající proces rozsáhlých strukturálních přesunů v odvětvové a regionální skladbě zaměstnanosti. Graph 2: Employment and productivity levels in the EU Member States and acceding countries (2002) 140 •
130 120 IT
110
BE
•
100
LU
•
•!£
•FR
• ES • MT • EL
90
Fl
EU 15 *
•
•
DE
CY
80
•
NL • •
UK
SE
•DK
•
70
• SI • HU • • AC-10
60 50
• PL
30 55
•
• •
40
50
CZ PT LV
»
EE
Lisbon target
60 65 70 Employment rate as % of working age population
75
80
Zdroj: oddělení Komise (Eurostat, strukturální ukazatele).
Důležité bude, aby se v nových členských státech zvýšovaly současně jak míra zaměstnanosti, tak i růst produktivity (viz graf 2). Ke zvýšení obecně nízké úrovně produktivity je nezbytná právě probíhající restrukturalizace hospodářství. Při přechodu od činností charakterizovaných nízkou
cs
7
es
přidanou hodnotou a/nebo nízkými pracovními náklady k činnostem s vyšší přidanou hodnotou je však třeba vzít v úvahu stávající komparativní výhody. Větší hospodářská integrace do vnitřního trhu a doprovodná opatření na podporu hospodářské soutěže by měly proces restrukturalizace v nových členských státech urychlit. Posílení hospodářské soutěže si žádá rychlejší pokrok v privatizaci, ústup od používání úředně stanovovaných cen, snížení regulační zátěže firem a větší podporu podnikání. V této souvislosti je třeba posílit schopnost ústřední vlády i místních orgánů prosazovat zákony, zejména pak pokud jde o pravidla pro vstup společností na trh a jejich odchod. Tabulka 2: Hospodářské ukazatele pro nové a stávající členské státy v roce 2003 NČS10
EU15
48,7
100
53,6
100
55,9
64,3
soukromé investice (% HDP) 4
17,9
17,2
celkový příliv přímých zahraničních investic (% HDP) 5
5,0
4,4
výdaje na vývoj a výzkum (% HDP) 6
0,83
1,98
HDP v přepočtu na obyvatele produktivita na zaměstnance
1
2
míra zaměstnanosti (rok 2002)
1
3
2
v PPS, úroveň, EU15=100. HDP v PPS na zaměstnance, úroveň, EU15=100.. Celková míra zaměstnanosti – podíl zaměstnaných osob ve věku 15-64 let na celkovém počtu obyvatel v této věkové skupině, 2002. 4 Hrubé investice do fixního kapitálu v soukromém sektoru, 2001 pro NČS10 a 2002 pro EU15. 5 2002. 6 Hrubé domácí výdaje na výzkum a vývoj, 2001. 3
Zdroj: oddělení Komise (vč. Eurostat, strukturální ukazatele).
Růstu produktivity dále napomůže přechod nových členských států k hospodářství, založenému na znalostech, což je jedním z ústředních cílů lisabonské strategie EU. I Evropská iniciativa pro růst považuje investice do sítí a do výzkumu za nezbytné kroky k posílení růstu, k lepší integraci rozšířené Evropy a k zlepšení produktivity a konkurenceschopnosti. Pro nové členské státy je pro urychlení přechodu k činnostem s vyšší přidanou hodnotou stejně důležité šíření výsledků výzkumu a vývoje a transfer technologií jako samotné investice do VaV. V tomto úsilí má zásadní úlohu udržení vysoké úrovně přímých zahraničních investic, ale i lepší flexibilita systému školství a vzdělávání vzhledem k měnícím se potřebám trhu práce. Reforma systému školství a vzdělávání by rovněž napomohla přechodu k činnostem, které vyžadují více inovací a znalostí, k čemuž by přispěly i investice do technologií souvisejících s ochranou životního prostředí. Významnou úlohu při efektivní alokaci úspor na produktivní investice a při budování důvěry investorů hraje i hladké fungování rozvinutých kapitálových trhů. Kapitálové trhy v přistupujících zemích sice rostou již od počátku 90. let (a to jak velikostí, tak i hodnotou), jsou však obecně stále méně rozvinuté než ve stávajících členských státech (s výjimkou Kypru a Malty). Rychlá integrace do jednotného trhu pro finanční služby pomocí brzké transpozice a uplatňování veškerého acquis v této oblasti bude proto zásadní při podpoře rozvoje zdravého a dostatečně kapitalizovaného finančního sektoru a při udržování rovných podmínek pro finanční instituce v rozšířené EU. Navíc je pro kapitálové trhy ve většině nových členských států charakteristická vysoká úroveň zprostředkování prostřednictvím bank (jde o více než 80 procent celkových finančních aktiv ve střední Evropě a Pobaltí) a významný podíl zahraničního vlastnictví bank (s výjimkou Kypru a Slovinska). Některé trhy rovněž procházejí rychlým rozvojem dalších zprostředkovatelských finnačních institucí, jako například penzijních fondů (Polsko). V této souvislosti bude pro nové členské státy mimořádně důležité posílit systém finančního dohledu a zlepšit mezinárodní spolupráci ve finančním dohledu a zvládání finančních krizí.
cs
8
es
3.3
Posílení udržitelnosti
BEPG kladou velký důraz na zajištění udržitelného růstu v EU začleněním hospodářské, sociální a environmentální udržitelnosti do strategie hospodářské politiky. Stárnutí populace bude představovat podobný problém v v oblasti hospodářské udržitelnosti jak v EU-15, tak i v nových členských státech. I když nové členské státy mají obecně lepší výchozí postavení (většinou nižší úroveň zadlužení), demografický vývoj bude mít pro ně pravděpodobně větší hospodářský (a sociální) dopad. Tabulka 3: Ukazatele udržitelnosti pro nové a stávající členské státy NČS10
EU15
42,2
64,0
30,4
40,1
míra dlouhodobé nezaměstnanosti1
8,1
3,0
emise skleníkových plynů2
69
98
vládní dluh (2003, % HDP)
míra zaměstnanosti pracovníků1
energetická náročnost 1
2
3
starších
709
194 3
Údaje za 2002. Údaje za 2001, 1990 zákl. rok =100. Spotřeba energie v roce 2001 dělená HDP ve stálých cenách, počet ekvivalentů kilogramu ropy na 1000 eur. Zdroj: oddělení Komise (vč. Eurostat, strukturální ukazatele).
Obecně platí, že dobra hospodářská politika významně přispívá k sociální udržitelnosti, neboť nové pracovní příležitosti hrají zásadní roli při odstraňování chudoby a sociálního vyloučení. V nových členských státech je rovněž třeba dodatečného důrazu na modernizaci systémů sociální ochrany a na zlepšování dovedností pracovní síly s cílem zvýšit míru její účasti na trhu práce a zlepšit její mobilitu. Zvláštní pozornosti si v tomto ohledu žádá nízká míra zaměstnanosti u mladých a starších pracovníků. Je třeba řešit zřetelné regionální rozdíly, zejména pak zajištěním účinných investic a odpovídající mzdové diferenciace (odrážející rozdíly v produktivitě). Kromě toho je třeba zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pak pomocí opatření na budování kapacit veřejné správy. Tím by se měla zvýšit i efektivita využívání strukturálních a kohezních fondů EU. Ve většině nových členských států je zapotřebí i podstatných investic do energetické a dopravní infrastruktury, které se zaměří na omezení dopadů energetiky a dopravy na životní prostředí a na zlepšení energetické účinnosti. Tyto investice sehrají klíčovou úlohu, neboť energetická náročnost v těchto zemích překračuje téměř čtyřnásobně úroveň ve stávajících členských státech (viz tabulka 3), a to navzdory zlepšování v posledním desetiletí, které dosahovalo až 6 procent ročně. Mimořádně důležité bude plně zahrnout do rozhodování o investicích i náklady na škody na životním prostředí, například omezením subvencí do energetiky a zavedením příslušných daní a poplatků, například za spotřebu energie a využívání dopravy.
cs
9
es
II.
HLAVNÍ SMĚRY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY PRO JEDNOTLIVÉ ZEMĚ
Část II zahrnuje aktualizace poznámek k Německu, Řecku, Francii, Itálii, Nizozemsku, Portugalsku a Spojenému království. Obsahuje však i poznámky k deseti novým členským státům. Dne 26. června 2003 přijala Rada hlavní směry hospodářské politiky na období 2003-2005 pro stávající členské státy. Doporučení pro jednotlivé země zůstávají většinou platná, ačkoli některá z nich bylo zapotřebí aktualizovat tak, aby umožnila nezbytné úpravy politiky v rozpočtové oblasti. Je důležité upozornit, že pokud byla přijata opatření, která částečně nebo i plně reagují na konkrétní doporučení, nebude uvedené doporučení aktualizováno do doby, než proběhne úplné vyhodnocení vlivu přijatých opatření. Rychlost a povahu pokroku při provádění různých hlavních směrů hodnotí výroční Zpráva o provádění. 1.
Belgie
Bez aktualizace. 2.
Dánsko
Bez aktualizace. 3.
Německo
Jedním z náročných úkolů, před kterými Německo stojí, je „urychlené snížení celkového schodku veřejných financí pod 3 procenta HDP a udržení veřejných financí v rámci stabilního konsolidačního trendu“. Aby se podařilo tento úkol splnit, obdrželo Německo v hlavních směrech hospodářské politiky na rok 2003 doporučení, aby: •
zajistilo přísné plnění rozpočtu a provedlo ohlášená nebo vyrovnávací opatření pro rok 2003 ve výši 1 procenta HDP a ukončilo současný stav nadměrného schodku nejpozději do roku 2004 (doporučení 6); a
•
v období mezi koncem roku 2003 a 2005 snížilo cyklicky očištěný schodek alespoň o jeden procentní bod HDP (doporučení 7).
Tato dvě doporučení se podobala doporučením, které Německu vydala Rada dne 21. ledna 2003 podle čl. 104 odst. 7 Smlouvy. Dne 18. listopadu 2003 přijala Komise dvě doporučení Radě na základě čl. 104 odst. 8 a čl. 104 odst. 9, aby Rada 1) rozhodla, že kroky, které Německo podniklo, nebyly s ohledem na ukončení nadměrného schodku odpovídající a 2) upozornila Německo, aby přijalo nezbytná opatření ke snížení celkového schodku veřejných financí pod 3 procenta HDP nejpozději do roku 2005. Dne 25. listopadu 2003 Rada uvedená dvě doporučení Komise nepřijala, ale namísto nich schválila soubor závěrů, které mj. podpořily závazky Německa snížit cyklicky očištěný schodek o 0,6 procent HDP v roce 2004 a o 0,5 procent HDP a více v roce 2005 s cílem zajistit, že se výše celkového schodku veřejných financí v roce 2005 sníží pod 3 procenta HDP. Tyto závěry Rada potvrdila ve svém stanovisku k aktualizaci programu stability pro Německo na rok 2003 4 . S ohledem na výše uvedený vývoj a s ohledem na skutečnost, že rozpočtové plány pro roky následující po roce 2005 se značnou měrou připravují již v období, jehož se týkají hlavní směry hospodářské politiky (mj. v rámci víceletých programů stability), se doporučení 6 a 7 nahrazují tímto:
4
CS
Úř. věst. C 68, 18.3.2004.
10
CS
„6.
dosáhlo ročního snížení cyklicky očištěného schodku o 0,6 procent HDP v roce 2004 a alespoň o 0,5 procent HDP v roce 2005 s cílem zajistit, že se výše celkového schodku veřejných financí v roce 2005 sníží pod 3 procenta HDP (GL 1);
7.
přesáhne-li oživení hospodářských činností očekávanou úroveň, vyčlenilo veškeré příjmy přesahující očekávanou úroveň na snížení schodku a urychlilo snižování cyklicky očištěného schodku;
7a
zajistilo, aby i v letech následujících po roce 2005 pokračovala konsolidace rozpočtu, zejména v podobě stálého snižování cyklicky očištěného rozpočtového schodku o alespoň 0,5 procentního bodu HDP ročně, případně i rychleji, pokud to bude nutné pro to, aby se střednědobá rozpočtová pozice veřejných financí přiblížila rovnováze či přebytku, a pro návrat zadluženosti ke klesajícímu trendu (GL 1).“
4.
Řecko
Jedním z náročných úkolů, před nimiž Řecko stojí, je „zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v podmínkách stárnoucího obyvatelstva, zejména s ohledem na vysokou vládní zadluženost“. Aby se podařilo tento úkol splnit, obdrželo Řecko v hlavních směrech hospodářské politiky na rok 2003 mj. doporučení, aby: • zajistilo účinnou kontrolu běžných vládních primárních výdajů tím, že vyřeší problém neelastických složek výdajů, např. mzdové výdaje (doporučení 2). Rozpočtové údaje za rok 2003 ukazují, že celkový schodek veřejných financí se udržel těsně pod referenční hodnotou 3 procent HDP. To představuje podstatné prohloubení schodku v porovnání s rokem 2002 a to navzdory kladné mezeře ve výstupu, která odráží procyklickou, expanzivní povahu řecké fiskální politiky. Pro rok 2004 existuje značné riziko, že schodek překročí referenční hodnotu. Řecko se od rozpočtové pozice blížící se rovnováze či přebytku vzdaluje. S ohledem na výše popsaný vývoj se doporučení 2 nahrazuje tímto: „2.
zajistilo zlepšování cyklicky očištěného salda rozpočtu tempem alespoň 0,5 procent HDP ročně až do dosažení střednědobé rozpočtové pozice blížící se rovnováze nebo přebytku, konkrétně pomocí účinné kontroly běžných vládních primárních výdajů, a bylo připraveno podniknout další kroky k zabránění vzniku nadměrného schodku (GL 1).“
5.
Španělsko
Bez aktualizace. 6.
Francie
Jedním z náročných úkolů, před kterými Francie stojí je „urychlené snížení celkového schodku veřejných financí pod 3 procenta HDP a udržení veřejných financí v rámci stabilního konsolidačního trendu“. Aby se podařilo tento úkol splnit, obdržela Francie v hlavních směrech hospodářské politiky na rok 2003 doporučení, aby: • dosáhla významně většího zlepšení cyklicky očištěného schodku v roce 2003 ve srovnání se zamýšleným (doporučení 1);
CS
11
CS
• zavedla opatření, která zajistí roční snížení cyklicky očištěného schodku v roce 2004 alespoň o 0,5 procent HDP tak, aby souhrn zlepšení v letech 2003-2004 postačil na snížení nominálního schodku pod 3 procenta HDP nejpozději do roku 2004 (doporučení 2); a • omezila růst poměru celkového hrubého vládního dluhu k HDP v roce 2003 (doporučení 3). Tato tři doporučení se podobala doporučením, které Francii vydala Rada dne 3. června 2003 podle čl. 104 odst. 7 Smlouvy. Dne 8. a 21. října 2003 přijala Komise dvě doporučení Radě na základě čl. 104 odst. 8 a čl. 104 odst. 9, aby Rada 1) rozhodla, že Francie nepodnikla v reakci na doporučení ze dne 3. června žádné účinné kroky, a 2) upozornila Francii, aby přijala nezbytná opatření ke snížení schodku veřejných financí pod 3 procenta HDP nejpozději do roku 2005. Dne 25. listopadu 2003 Rada zmíněná dvě doporučení Komise nepřijala, ale namísto nich schválila soubor závěrů, které mj. podpořily závazky Francie snížit cyklicky očištěný schodek o 0,8 procent HDP v roce 2004 a o 0,6 procent HDP a více v roce 2005 s cílem zajistit, že se výše celkového schodku veřejných financí v roce 2005 sníží pod 3 procenta HDP. Tyto závěry Rada potvrdila a dále vysvětlila ve svém stanovisku k aktualizaci programu stability pro Francii na rok 2003 5 . S ohledem na výše uvedený vývoj a s ohledem na skutečnost, že rozpočtové plány pro roky následující po roce 2005 se značnou měrou připravují již v období, jehož se týkají hlavní směry hospodářské politiky (mj. v rámci víceletých programů stability), se doporučení 1, 2 a 3 nahrazují tímto: „1.
dosáhla ročního snížení cyklicky očištěného schodku o 0,8 procent HDP v roce 2004 a alespoň o 0,6 procent HDP v roce 2005 s cílem zajistit, že se výše celkového schodku veřejných financí v roce 2005 sníží pod 3 procenta HDP (GL 1);
2.
přesáhne-li oživení hospodářských činností očekávanou úroveň, vyčlenila veškeré příjmy přesahující očekávanou úroveň na snížení schodku a urychlila snižování cyklicky očištěného schodku pomocí provedení dodatečných opatření. Navíc i veškerá rozpočtová rozpětí plynoucí z pomalejšího růstu výdajů ve srovnání s plánem by měla být vyčleněna na snižování schodku;
3.
zajistila, aby i v letech následujících po roce 2005 pokračovala konsolidace rozpočtu, zejména v podobě stálého snižování cyklicky očištěného rozpočtového schodku o alespoň 0,5 procentního bodu HDP ročně, případně i rychleji, pokud to bude nutné pro dosažení střednědobé rozpočtové pozice vládních financí blížící se rovnováze či přebytku a pro návrat zadluženosti ke klesajícímu trendu (GL 1).“
7.
Irsko
Bez aktualizace. 8.
Itálie
Jedním z náročných úkolů, před nimiž Itálie stojí, je „urychlená konsolidace veřejných financí“. Aby se podařilo tento úkol splnit, obdržela Itálie v hlavních směrech hospodářské politiky na rok 2003 mj. doporučení, aby: • zajistila snížení cyklicky očištěného schodku tempem alespoň 0,5 procent HDP ročně až do dosažení střednědobé rozpočtové pozice blížící se rovnováze nebo přebytku a zároveň nahradila jednorázová opatření opatřeními trvalejší povahy (doporučení 1).
5
CS
Úř. věst. C 43, 19.2.2004.
12
CS
Rozpočtové údaje za rok 2003 ukazují, že celkový schodek veřejných financí dosáhl 2,4 procenta HDP, tedy že zůstal téměř beze změny oproti roku 2002 (2,3 procenta). V podmínkách slabého hospodářského růstu se orgány při omezování schodku nadále spoléhaly na dočasná opatření. Předpokládá se, že tato opatření zlepšila plnění rozpočtu o něco málo více než 2 procentní body HDP (v roce 2002 to bylo zhruba 1,5 procentního bodu). Většímu růstu schodku zabránily i výrazně nižší splátky úroků v porovnání s předchozím rokem. V podmínkách, kdy se má závislost na jednorázových opatřeních snížit o polovinu, existuje v roce 2004 značné riziko, že schodek referenční hodnotu 3 procent HDP překročí. Vzhledem k tomu, že se mezera ve výstupu téměř nezměnila, je nepříznivý i vývoj cyklicky očištěného salda. Náprava směrem k rozpočtové pozici blížící se rovnováze se v cyklicky očištěných hodnotách dále opozdí. S ohledem na výše popsaný vývoj se doporučení 1 nahrazuje tímto: „1.
zajistila zlepšování cyklicky očištěného salda rozpočtu tempem alespoň 0,5 procent HDP ročně až do dosažení střednědobé rozpočtové pozice blížící se rovnováze nebo přebytku, a nahradila jednorázová opatření opatřeními trvalejší povahy a byla připravena podniknout další kroky k zabránění vzniku nadměrného schodku (GL 1).“
9.
Lucembursko
Bez aktualizace. 10.
Nizozemsko
Jedním z náročných úkolů, před nimiž Nizozemsko stojí, je „usilovat v nadcházejících letech o rozpočtovou nápravu v podmínkách slabšího potenciálního růstu a rozpočtových nákladů na stárnutí obyvatelstva“. Aby se podařilo tento úkol splnit, obdrželo Nizozemsko v hlavních směrech hospodářské politiky na rok 2003 doporučení, aby: • nadále udržovalo veřejné výdaje v jasně stanovených mezích definovaných v reálných veličinách, které se slučují s rozpočtovou pozicí blížící se rovnováze či přebytku (doporučení 1). Rozpočtové údaje za rok 2003 ukazují, že celkový schodek veřejných financí se udržel těsně pod referenční hodnotou 3 procent HDP. To souvisí s výrazným hospodářským propadem, který vedl k růstu schodku, který přesáhl očekávání, a to navzdory významnému souboru fiskálních úspor. Pro rok 2004 existuje riziko, že schodek překročí referenční hodnotu 3 procent HDP. Vzhledem k tomu, že se mezera ve výstupu rozšiřuje, je však vývoj cyklicky očištěného salda příznivější. Náprava směrem k rozpočtové pozici blížící se rovnováze v cyklicky očištěných hodnotách významně pokročila. S ohledem na výše popsaný vývoj se doporučení 1 nahrazuje tímto: „1.
CS
nadále udržovalo veřejné výdaje v jasně stanovených mezích definovaných v reálných veličinách, které se slučují se střednědobou rozpočtovou pozicí blížící se rovnováze či přebytku (doporučení 1) a bylo připraveno podniknout další kroky k zabránění vzniku nadměrného schodku (GL 1 a 14).“
3
es
11.
Rakousko
Bez aktualizace. 12.
Portugalsko
Jedním z náročných úkolů, před nimiž Portugalsko stojí, je „urychlit konsolidaci veřejných financí a řešit silnou dynamiku vládních výdajů“. Aby se podařilo tento úkol splnit, obdrželo Portugalsko v hlavních směrech hospodářské politiky na rok 2003 mj. doporučení, aby: • zajistilo v roce 2003 v souladu s plánem další snížení schodku veřejných financí a aby následně snížilo cyklicky očištěný schodek tempem alespoň 0,5 procent HDP ročně s cílem dosáhnout rozpočtové pozice blížící se rovnováze (doporučení 1). Rozpočtové údaje za rok 2003 vykázaly celkový schodek veřejných financí ve výši 2,8 procent HDP, který je tudíž v souladu s doporučením Rady ze dne 5. listopadu 2002 určeným Portugalsku podle čl. 104 odst. 7 Smlouvy, které vyzvalo Portugalsko ke snížení schodku veřejných financí pod referenční hodnotu 3 procent HDP nejpozději do roku 2003. Značná záporná mezera ve výstupu, která souvisí s hospodářským poklesem v roce 2003, významným způsobem ztížila postup rozpočtové konsolidace kvůli rozsáhlému neplnění předpokládaných daňových výnosů, ke kterému v roce 2003 došlo (s výjimkou jednorázového opatření v podobě odprodeje nedoplatků daní a sociálních příspěvků). Ačkoli vláda velkou měrou uspěla při plánovaném omezování výdajů (např. růst běžných primárních výdajů se průběžně snižoval z 8,9 procent v roce 2001 na 7,8 procent v roce 2002 a 4,1 procent v roce 2003), neplnění předpokládaných daňových výnosů vyvolané hospodářským poklesem přinutilo vládu, aby se již druhý po sobě jdoucí rok z velké části spolehla na jednorázová opatření (ve výši 1,5 procent HDP v roce 2002 a 2,1 procent HDP v roce 2003). Vzhledem k pomalému růstu a pouze částečnému plánovanému nahrazení významné částky plynoucí z jednorázových opatření z roku 2003 existuje pro rok 2004 značné riziko, že schodek referenční hodnotu opět překročí. S ohledem na výše popsaný vývoj se doporučení 1 nahrazuje tímto: „1.
zajistilo zlepšování cyklicky očištěného salda rozpočtu tempem alespoň 0,5 procent HDP ročně až do dosažení střednědobé rozpočtové pozice blížící se rovnováze nebo přebytku, a nahradilo jednorázová opatření opatřeními trvalejší povahy a bylo připraveno podniknout další kroky, aby se zabránilo opětovnému překročení referenční hodnoty pro schodek ve výši 3 procent HDP (GL 1).“
13.
Finsko
Bez aktualizace. 14.
Švédsko
Bez aktualizace. 15.
Spojené království
Rozpočtové údaje za rok 2003 ukazují, že celkový schodek veřejných financí dosáhl 3,2 procenta HDP, tedy že přesáhl referenční hodnotu 3 procent HDP. Rozpočtová pozice se v roce 2003 zhoršila více, než se předpokládalo, především kvůli výnosům z přímých daní, které nenaplnily očekávání. Ve střednědobém výhledu se předpokládá, že jak celkový skutečný, tak i cyklicky očištěný schodek klesnou těsně pod 2 procenta HDP při současném trvalém zvyšování plánovaných výdajů určených na vyrovnání nedostatku investic ve veřejném sektoru a nedostatečné zajištění veřejných služeb z minulosti. Navrhovaný vývoj schodku však nenabízí dostatečné bezpečnostní rozpětí, které by
CS
4
es
zabránilo překročení referenční hodnoty 3 procent HDP při běžných makroekonomických výkyvech. Navíc jsou ohroženy rozpočtové prognózy, které vycházejí z předpokládaného autonomního růstu podílu příjmů. S ohledem na výše popsaný vývoj stojí Spojené království ve srovnání s hlavními směry hospodářské politiky na rok 2003 před dalším náročným úkolem: Posílit rozpočtovou pozici tak, aby se zabezpečil zdravý stav veřejných financí Aby se podařilo posílit rozpočtovou pozici tak, aby se zabezpečil zdravý stav veřejných financí, Spojenému království se doporučuje, aby: „6.
CS
zlepšilo cyklicky očištěnou pozici s cílem konsolidovat veřejné finance, aby se slučovaly s rozpočtovou pozicí blížící se rovnováze či přebytku ve střednědobém výhledu, a aby bylo připraveno podniknout další kroky v úsilí o zabránění vzniku nadměrného schodku (GL 1).“
5
es
16.
Kypr
Tato malá ekonomika, která se opírá především o cestovní ruch, prokázala vzhledem k obtížné mezinárodní situaci určitou míru odolnosti. Původně byla hnací silou stálého a vysokého reálného růstu HDP dosahujícího v letech 1997-2001 v průměru 4,2 procenta jak domácí poptávka, tak i pokračující růst přijíždějících turistů. Ovšem po 11. září 2001 zasáhl kyperské hospodářství v důsledku mezinárodní hrozby terorizmu, války v Afghánistánu a Iráku a viru SARS propad v odvětví cestovního ruchu, který pokračoval až do roku 2003. Růst poklesl na méně než polovinu, nicméně i tak dosahoval v letech 2002 a 2003 dvou procent, přičemž jej podporovala mírná domácí poptávka. Tato hodnota se však pohybuje pod úrovní potenciálního růstu. Poměrně dobrý růst se opíral o tržní hospodářství, v němž převládá soukromý sektor a které se vyznačuje mj. vysoce rozvinutým finančním a právním systémem, celkově opatrnými hospodářskými politikami a pružným trhem práce. Trh práce funguje za podmínek téměř plné zaměstnanosti a vysoké míry zapojení; při míře nezaměstnanosti, která se pohybuje v rozmezí 3 až 5 procent, nemá Kypr v podstatě s nezaměstnaností žádný problém. Zároveň se však v důsledku krize v (hromadném) cestovním ruchu na Kypru jasně projevila rostoucí hospodářská závislost na tomto odvětví v době, kdy tradiční zdroje příjmů z vývozu, zejména ve výrobním odvětví, procházejí strukturálním poklesem. Proto by mohlo být v zájmu Kypru posílit diverzifikaci směrem k činnostem s vyšší přidanou hodnotou. Za tímto účelem by Kypr mohl urychlit přechod k hospodářství založenému na znalostech a pokračovat ve zjednodušování podnikatelského prostředí. V roce 1999 byl zaveden plán rozpočtové konsolidace, který byl v dalších letech upraven a rozšířen. Ovšem rozpočtové plnění se v letech 2002 a 2003 opět nepodařilo udržet a od konsolidace se v podstatě upustilo, neboť schodky vzrostly na 4,6 respektive 6,3 procent HDP. Expanzivní fiskální politika přispěla k růstu domácí poptávky i ke stávajícímu schodku běžného účtu, který se odhaduje pro rok 2003 na 4,4 procenta HDP. Vláda se zamýšlí opětovně zabývat rozpočtovým schodkem v tomto roce a dalších letech, čímž by se mělo dospět k příznivější konfiguraci politik a podpořit snižování schodku běžného účtu. Politiky na Kypru by se měly zaměřit na dosažení vyššího stupně udržitelné konvergence, zejména pokud jde o konsolidaci veřejných financí. Ovšem jak pokračující konsolidace veřejných financí, tak i uřízení rostoucí závislosti na cestovním ruchu, musí být podpořeny politikou, která pomůže udržet silný růst ve střednědobém a dlouhodobém výhledu. To si vyžádá především posílení růstové a zaměstnanecké základny a Kypr by měl pokračovat v dalším přechodu k hospodářství zaměřenému na znalostech. V této souvislosti stojí před Kyprem dva hlavní náročné úkoly: • na udržitelném základě zajistit snížení celkového schodku veřejných financí, • zvýšit diverzifikaci hospodářství do oblastí s vyšší přidanou hodnotou. Zajištění snížení celkového schodku veřejných financí na udržitelném
základě
Rozpočtová konsolidace se v letech 2002 a 2003 rostoucí měrou míjela s cílem. V roce 1999 byl zaveden původní plán rozpočtové konsolidace, který byl v letech 2001 a 2002 upraven. Jeho cílem bylo snížit schodek na 2,0 procenta HDP do roku 2002 a zároveň dosáhnout rozpočtové rovnováhy do roku 2005. Ovšem nižší růst v roce 2002 způsobil schodek v plnění plánu rozpočtu ve výši 4,6 procent HDP namísto předpokládaných 2,6 procent. V roce 2003 došlo k dalšímu poklesu, který souvisel s přetrvávajícím omezeným růstem a vyhýbáním se dani, jež vyústily ve významný schodek na straně příjmů, zatímco výdaje rostly především v podobě výdajů na obranu a na expanzivní opatření zavedená s cílem vyrovnat nižší zahraniční poptávku. V důsledku těchto skutečností program konsolidace v podstatě selhal a schodek veřejných financí dosáhl v roce 2003 hodnoty 6,3 procenta HDP. Expanzivní fiskální politika přispěla k růstu domácí poptávky a k pokračujícímu poměrně vysokému schodku běžného účtu, který se odhaduje pro rok 2003 na 4,4 procenta HDP. Vláda se
CS
6
es
zamýšlí rozpočtovým schodkem opětovně zabývat, čímž by se mělo dospět k příznivější konfiguraci politik a podpořit snižování schodku běžného účtu. Aby se podařilo obnovit proces rozpočtové konsolidace, bude zapotřebí důležitých opravných opatření. Díky komplexní rozpočtové reformě, která má být dokončena do konce roku 2004, by se měla zlepšit kvalita veřejných financí. Tyto reformy podpoří i další snižování schodku a pomohou udržet stávající schodek běžného účtu v udržitelných mezích i v případě, že se opět zhorší stav čistých soukromých úspor. Zvýšení diverzifikace hospodářství do oblastí s vyšší přidanou
hodnotou
Cestovní ruch sice představuje zhruba 15 až 20 procent HDP a zaměstnanosti, ovšem hospodářství Kypru prokázalo vzhledem k obtížné mezinárodní situaci určitou míru odolnosti. Z dlouhodobého hlediska by však mohlo být v zájmu Kypru zlepšit a rozšířit oblast cestovního ruchu a rozvíjet i jiné činnosti s vyšší přidanou hodnotou. V této oblasti kyperská vláda iniciovala řadu reforem s cílem usnadnit přechod k hospodářství založenému na znalostech. Ovšem překážkou může nadále být nízká úroveň výdajů na výzkum a vývoj zejména na straně podnikatelského sektoru a chybějící dovednosti související s informačními technologiemi. Omezení přetrvávají i v oblasti elektronického obchodování a podílu domácností s přístupem k internetu. Pro zlepšení výkonnosti trhu s výrobky je významné i lepší podnikatelské prostředí. V kyperském hospodářství převládají malé rodinné podniky, jejichž rozvoj pravděpodobně zčásti brzdí přístup k finančním prostředkům. Navíc přetrvává stav omezené hospodářské soutěže v síťových odvětvích. Například na trhu s elektrickou energií nadále chybí osamostatnění provozovatele přenosové soustavy. V listopadu 2003 vydal regulátor pro oblast telekomunikací a poštovních služeb dvě nařízení, jimiž sice v zpřístupňování účastnického vedení v těchto oblastech pokročil, nicméně tento proces stále nebyl dokončen. Překážky v přístupu na trh přetrvávají i v oblasti letecké dopravy a na úplné provedení čeká i acquis v námořní oblasti. Konkrétní doporučení pro Kypr Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se zajistilo snížení celkového schodku veřejných financí na udržitelném základě, Kypru se doporučuje, aby: 1.
ve víceletém rámci věrohodným a udržitelným způsobem snížil celkový schodek veřejných financí v souladu s rozhodnutími, která Rada přijme v souvislosti s nadcházejícím rozpočtovým dohledem (GL 1).
Aby se zvýšila diverzifikace hospodářství do oblastí s vyšší přidanou hodnotou, Kypru se doporučuje, aby:
CS
2.
posílil úsilí o zvýšení přiměřenosti lidského kapitálu s potřebnými dovednostmi, podporoval výzkum, vývoj a inovace, konkrétně pak v podnikatelském sektoru, a zlepšil podmínky pro snazší šíření informačních a komunikačních technologií (GL 9, 13).
3.
nadále
zjednodušoval
podnikatelské
7
prostředí
a
oblast
zdanění
(GL
11).
es
17.
Česká republika
Po zpomalení hospodářského růstu v letech 1997-1998 dosahoval roční reálný růst HDP České republiky průměrně zhruba 3 %, s výjimkou roku 2002, kdy zemi postihly rozsáhlé povodně a růst HDP činil pouhá 2 %. Inflace měřená podle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HISP) se pohybovala na velmi nízkých úrovních (1,4 % v roce 2002 a -0,1 % v roce 2003) a nedosahovala cíle stanoveného měnovými orgány. Hospodářský růst byl podpořenpokračující restrukturalizací ekonomiky, ale jeho úroveň ještě plně neodosáhla potenciálu. K nejvýznamnější restrukturalizaci došlo v bankovním sektoru. Byla spojena se značnými fiskálními náklady, neboť stát převzal špatná aktiva bank. Kromě toho byla fiskální politika až donedávna poněkud uvolněná a v jejím důsledku rostl celkový schodek veřejných financí. Expanzivní směr fiskální politiky přispěl k prudkému nárůstu domácí poptávky a schodek na běžném účtě se díky rostocí spotřebě neustále zvyšoval až na více než 6 % HDP. V České republice by politiky měly směřovat k dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, zejména co se týče konsolidace veřejných financí. Hospodářství se ve srovnání s ostatními novými členskými státy vyznačuje relativně nízkým růstem. Je proto třeba, aby další konsolidaci veřejných finance byla podpořena politikami, jež napomáhají zrychlení hospodářského růstu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. To vyžaduje zejména úsilí zabývat se zbývajícími strukturálními nedostatky, hlavně na trhu práce a v podnikatelském prostředí, a urychlit přechod k hospodářství založenému na znalostech. Za těchto okolností čelí Česká republika těmto čtyřem hlavním výzvám: • bezodkladně zajistit další udržitelné snižování celkového schodku veřejných financí a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí; • pokračovat v řešení strukturálních problémů na pracovním trhu; • zlepšovat podmínky pro zrychlený růst produktivity; • podporovat podnikání a malé a střední podniky. Bezodkladně zajistit další udržitelné snižování celkového dlouhodobou udržitelnost veřejných financí
schodku veřejných
financí a
Celkový schodek veřejných financí vzrostl z 6,4 % HDP v roce 2002 na 12,9 % HDP v roce 20036, čímž došlo i k dalšímu zhoršení schodku běžného účtu. V roce 2003 vláda zavedla program fiskální konsolidace, jehož cílem je snížit celkový schodek veřejných financí na 4 % HDP v roce 2006. Fiskální konsolidace podpoří další snížení rozpočtového schodku a napomůže přivést do udržitelnějších mezí i schodek běžného účtu, v případě poklesu čistých soukromých úspor. Zlepšení kvality veřejných financí však závisí převážně na uskutečnění fiskální reformy. Velmi významným prvkem této reformy je změna institucionálního rámce, spočívající v zavedení střednědobých výdajových rámců a rozpočtů zaměřených na dosahování výsledků. Výdajové rámce by konkrétně měly zredukovat pobídky ústřední vlády k poskytování státních záruk, jež zůstávají zdrojem podstatného fiskálního rizika. Navíc v procesu právě probíhající decentralizace veřejné správy představují chybějící rozpočtová pravidla na regionální a místní úrovni riziko pro zdravou fiskální situaci v budoucnu. Stojí za to vyzdvihnout pozitivní skutečnost, že ve svých reformních plánech vláda v nadcházejících letech nepočítá se snížením objemu výdajů do veřejných investic jako podíl na HDP. Co se týče dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, důvodem znepokojení jsou mimorozpočtové výdaje a rychle rostoucí výdaje na sociální zabezpečení a zdravotní péči. Ačkoli současná výše
6
CS
Tento schodek částečně vznikl v důsledku jedné jediné státní záruky, která činí zhruba 6,3 % HDP.
18
CS
veřejného dluhu v zemi není vysoká, vývoj ve výše uvedených oblastech přispěl v uplynulých letech k jejímu rychlému nárůstu (z 25,2 % HDP v roce 2001 na 37,6 % HDP v roce 2003). Pokračovat v řešení strukturálních problémů na pracovním trhu V období 1990 – 2002 zaznamenal český trh práce podstatné strukturální změny. Podíl osob zaměstnaných v primárním sektoru klesl z 12,4 % na 4,8 % pracovní síly, v sekundárním sektoru z 45,1 % na 39,6 %, přičemž v terciárním sektoru vzrostl z 42,5 % na 55,6 %. Míra nezaměstnanosti dosahovala na konci roku 2002 výše 7,3 % a od té doby vzrostla na 8,1 % ve čtvrtém čtvrtletí roku 2003. Kromě procesu restrukturalizace bude mít reforma veřejných financí dopad i na nezaměstnanost, neboť na základě reformy v období 2004-2006 ročně zanikne 2 % pracovních míst ve veřejném sektoru. Vliv odborových svazů na utváření mezd je malý. Proces vyjednávání o mzdách je decentralizovaný, přičemž k utváření mezd dochází převážně na úrovni podniků. Koordinace vyjednávání napříč firmami a sektory je slabá. Navzdory tomu, že je míra zaměstnanosti vysoká (65,5 % v roce 2002) a míra nezaměstnanosti dosahuje průměru EU, vyznačuje se český trh práce řadou strukturálních nedostatků. Zaprvé existují velmi velké rozdíly mezi jednotlivými regiony. Míra nezaměstnanosti ve strukturálně slabých regionech je čtyřikrát vyšší než v Praze a v některých regionech přesahuje hranici 25 %. Zadruhé je velmi vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných (více než jeden rok), do konce roku 2003 vystoupal na 40,3 %. Navíc se prodlužuje průměrná délka registrace na úřadech práce. Zatřetí je velmi vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí (lidí mladších 25 let). Průměrný podíl nezaměstnaných mladých lidí činil téměř 23 %, přičemž se situace v jednotlivých regionech podstatně lišila. Co se týče nabídky pracovních sil, dlouhodobá nezaměstnanost a nízká profesní flexibilita pramení z překážek, které s sebou nese daňový systém a systém dávek, z nedostatečně vyvinutého systému programů celoživotního učení a z nedostatků systémů vzdělávání a odborné přípravy. Systémy vzdělávání a odborné přípravy neposkytují dostatečným způsobem kvalifikaci, která by byla přizpůsobena potřebám trhu práce a zejména požadavkům hospodářství založeného na znalostech. Stinné stránky českého trhu práce rovněž odrážejí nízkou geografickou mobilitu, jejíž příčinou jsou tyto dva hlavní nedostatky: zaprvé regulace cen nájemného oslabuje stimulaci nabídky bydlení v regionech, kde jsou vytvářena pracovní místa. A zadruhé zvyšuje slabá dopravní infrastruktura náklady na dojíždění a vytváří překážky pro investice a zakládání nových podniků ve strukturálně slabých regionech. Co se týče poptávky po pracovní síle, vysoká úroveň příspěvků na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení by mohla mít negativní dopady. Celková výše příspěvků na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení již dosáhla 47,5 % hrubé mzdy , z čehož zhruba ¼ platí zaměstnanec a ¾ zaměstnavatel. Zlepšovat podmínky pro zrychlený růst produktivity Růst produktivity byl v České republice relativně nízký. V období 1996-2002 vzrostla produktivita práce ročně o 2,1 %, což byla nejnižší úroveň ze všech nových členských států. Kromě toho je úroveň produktivity ve srovnání s Evropskou unií stále velmi nízká (zhruba 55 % průměru EU-15 v roce 2003). Faktory, které k tomu přispívají, by mohly být omezená flexibilita vzdělávacího systému, nízká efektivita v oblasti výzkumu a vývoje a inovací a také malá míra používání informačních a komunikačních technologií. Omezená flexibilita systému vzdělávání a odborné přípravy se v reakci na měnící se požadavky na kvalifikace projevuje v nevyváženosti nabídky různých kvalifikací a poptávky po nich na trhu práce. Úroveň dosaženého vzdělání (podíl populace ve věku 20-24 s minimálně vyšším středním vzděláním) je velmi vysoká (92 %), avšak podíl absolventů s terciálním vzděláním je jedním z nejnižších v EU. I přes relativně vysokou míru výdajů na výzkum a vývoj ve srovnání s novými členskými státy je výsledná inovační činnost, pokud ji měříme počtem patentů, velmi nízká a poukazuje na nízkou efektivitu oblasti výzkumu a vývoje. Zjevně zde existuje pouze omezená spolupráce výzkumných institucí (např. univerzit a Akademie věd ČR) a soukromého sektoru. Vláda si je těchto problémů vědoma, a přijala proto Národní politiku výzkumu a vývoje pro období 2004-2008
CS
19
es
s cílem výzkum a vývoj podpořit. Výsledky však budou do velké míry záležet na úplné realizaci tohoto programu. Podporovat podnikání a malé a střední podniky (SMP) Navzdory pokroku v zavádění dobře fungujícího rámce pro hospodářskou soutěž a pokračujícímu vývoji v právním prostředí se zdá, že v České republice podnikání stále ještě musí čelit značným překážkám. To se mimo jiné odráží v nízkém podílu malých a středních podniků v HDP (méně než 40 % ) . Hrubá míra nově zakládaných podniků jako podíl veškerých podniků je ve srovnání s ostatními novými členskými státy relativně nízká. Je zjevné, že faktory, které přispívají k této situaci, jsou nedostatky podnikatelského prostředí, jejichž dopad na malé a střední podniky je neúměrně větší. Jde např. o právní předpisy a jejich vynucování, nadměrnou administrativní zátěž firem a omezený přístup k finančním prostředkům. Administrativní postup při zakládání nové společnosti je příliš zdlouhavý a složitý. Podnikatelé často kritizují neefektivní a nezřídka i netransparentní fungování obchodního rejstříku. Také právní předpisy v oblasti konkurzního řízení neumožňují efektivní opuštění trhu ani restrukturalizaci společností, jež mají potíže. V současné době se připravuje několik návrhů na řešení některých z těchto problémů, ale ukazuje se, že pokrok je pomalý. I přes to, že došlo ke zlepšení kvalifikace soudců, zůstává kvalita a včasnost vynucování práva jednou z hlavních problematických oblastí. Kromě toho nové podniky shledávají, že je velice obtížné nalézt externí zdroje financování. Konkrétní doporučení pro Českou republiku Vypořádání se s výše uvedenými výzvami vyžaduje širokosáhlé strukturální reformy, které jsou vymezeny v obecných hlavních směrech obsažených v části I hlavních směrů hospodářské politiky. S cílem bezodkladně zajistit další udržitelné snižování schodku veřejných financí a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí se České republice doporučuje, aby:
1.
během víceletého rámce v souladu s rozhodnutími, která přijme Rada v kontextu nadcházejícího dohledu nad rozpočtem, věrohodným a udržitelným způsobem snížila schodek veřejných financí (obecné hlavní směry 1);
2.
reformovala zdravotní a důchodové systémy, aby zajistila jejich finanční udržitelnost, zejména aby čelila očekávanému nárůstu indexu závislosti starých osob a přijala opatření ke snížení fiskálního rizika pramenícího z rostoucího objemu případných závazků a aby zajistila, že budou posíleny podněty k zaměstnanosti a sníženy vysoké úrovně příspěvků na sociální zabezpečení (obecné hlavní směry 4, 14 a 16).
S cílem pokračovat v řešení strukturálních problému na trhu práce se České republice doporučuje, aby: 3.
posílila nabídku pracovních sil na základě reformy daňového systému a systému dávek, a odstranila tak překážky zaměstnanosti, a zvýšila profesní a regionální mobilitu tím, že bude snižovat nevyváženost nabídky různých kvalifikací a poptávky po nich a současně zajišťovat, aby rekvalifikační opatření a jiné aktivní politiky trhu práce byly účinné, a deregulovat trh s nájmy a zlepšovat dopravní infrastrukturu (obecné hlavní směry 4, 7, 8 a 13).
S cílem zlepšit podmínky pro zrychlený růst produktivity se České republice doporučuje, aby: 4.
CS
zvýšila efektivitu a kvalitu systému vzdělávání a odborné přípravy a jeho schopnost reagovat na měnící se požadavky na kvalifikace (obecné hlavní směry 13);
20
cs
5.
zvýšila efektivitu v oblasti výzkumu a vývoje a inovačních činností, posilovala předávání poznatků prostřednictvím přímých zahraničních investic a podporovala šíření znalostí (obecné hlavní směry 13).
S cílem podpořit podnikání a malé a střední podniky (MSP) se České republice doporučuje, aby: 6.
CS
zlepšila podnikatelské prostředí, zejména tak, že odstraní administrativní překážky, zlepší právní rámec a jeho vynucování a zvýší přístup k finančním prostředkům (obecné hlavní směry 11 a 12).
21
es
18.
Estonsko
Makroekonomická výkonnost Estonska si v roce 2003 udržela svou sílu i v podmínkách slabé zahraniční poptávky, ale schodek běžného účtu se prohloubil na 13,7 procent HDP. Růst HDP ve výši 4,8 procent se opíral o rychle se rozvíjející investice a růst soukromé spotřeby. Spotřebu poháněla expanze úvěrů, vyšší mzdy a umírněný růst zaměstnanosti. V porovnání s dlouhodobou stagnací investic v eurozóně rostly kapitálové výdaje v Estonsku v důsledku přílivu přímých zahraničních investic a nízkých úrokových sazeb svižným tempem přesahujícím 11 procent. Inflace, která v polovině roku 2001 zrychlila na téměř 7 procent, se v roce 2003 snížila na 1,3 procenta. Celkový přebytek veřejných financí se díky silné hospodářské aktivitě a zlepšení ve výběru daní a navzdory dodatečným výdajům, které schválil parlament, zvýšil na 1,8 procent HDP v roce 2002 a dále na 2,6 procent v roce 2003. Některé místní samosprávy však nadále představovaly zátěž pro veřejné finance. Politiky v Estonsku by se měly zaměřit na dosažení vyššího stupně udržitelné konvergence a na snížení schodku běžného účtu. Fiskální politika může mít sice na běžný účet podstatný vliv, ale strukturální politika, konkrétně politika, která se zaměřuje na růst produktivity a rozvoj hospodářské soutěže, může zvýšit i růstový potenciál země a tím dále zlepšit rovnováhu úspor a investic a stav běžného účtu. V návaznosti na restrukturalizaci hospodářství po získání nezávislosti zůstává pro příslušné orgány významným úkolem i pracovní trh a zejména vysoká míra nezaměstnanosti. V této souvislosti stojí před Estonskem čtyři hlavní náročné úkoly: • vyřešit značný schodek běžného účtu, k čemuž by měla přispět vhodná fiskální politika, • vyřešit strukturální obtíže na trhu práce, • zlepšit podmínky pro růst produktivity, • rozvíjet skutečnou soutěž v síťových odvětvích. Řešení značného schodku běžného účtu, k čemuž by měla přispět vhodná fiskální politika Nesoulad mezi domácí a zahraniční poptávkou se projevil v mohutné poptávce po dovozech (růst 7,9 procent) a poměrně stagnujícím vývozu (růst 4,2 procenta), a tudíž i ve zhoršení schodku běžného účtu na 13,7 procent HDP v roce 2003. Za velkou částí schodku stojí několik velkých jednorázových položek týkajících se především dovozu investičního zboží, a záporná bilance na straně příjmů; kapitálový účet se díky silnému přílivu přímých zahraničních investic nadále pohyboval v přebytku. K uklidnění bezprostředních obav ohledně stability v souvislosti s financováním schodku běžného účtu přispěly nízká výše veřejného dluhu (kolem 5 procent HDP) a kladný úvěrový rating země. Navíc ústřední vláda vytvořila „rezervu pro účely stability“ ve výši 9 procent HDP, kterou od roku 1997 financovala z rozpočtových přebytků a výnosů privatizace. Proto jsou pro podstatné zmírnění této zásadní makroekonomické nerovnováhy estonského hospodářství ve střednědobém výhledu nezbytně nutné strukturální politiky, které podporují konkurenceschopnost estonského zboží a služeb na zahraničních trzích zejména urychleným zlepšením infrastruktury v zemi, ale i investicemi do lidského kapitálu se zaměřením na znevýhodněné regiony. Hlavní úlohu při řešení schodku běžného účtu hraje i pokračující dodržování obezřetné fiskální politiky. Celkový přebytek veřejných financí se sice zvýšil z 1,8 procent HDP v roce 2002 na 2,6 procent v roce 2003, avšak některé místní samosprávy nadále představují pro veřejné finance zátěž kvůli rozpočtovým schodkům v letech 2002 i 2003. Navzdory rozpočtovým přebytkům v minulých letech a nízkému veřejnému dluhu dojde v blízké budoucnosti k růstu rozpočtových tlaků v důsledku plánů na další výdaje a daňové škrty v kombinaci se závazky souvisejícími se vstupem do EU. To by mohlo dále snížit národní úspory a negativně ovlivnit celkovou konfiguraci politik, zejména pak v
CS
22
CS
podmínkách velmi vysokého schodku běžného účtu. Celkově vzato by však v několika příštích letech celkové estonské saldo veřejných financí mělo zůstat v rovnováze či dosahovat přebytku, a to i při určitém uvolnění fiskální politiky. K tomuto uvolnění v prvních letech členství v EU pravděpodobně navíc dojde souběžně s hospodářským oživením. Nelze vyloučit ani procyklický účinek této předpokládané fiskální politiky. Proto si provádění střednědobého programu fiskální politiky v Estonsku vyžádá obezřetný a pružný přístup. Řešení strukturálních obtíží na trhu práce Podmínky na trhu práce se v Estonsku od nabytí nezávislosti postupně zhoršují. Za hlavní faktory, které se podílely na růstu nezaměstnanosti (podle definice Mezinárodní organizace práce) až na 14,5 procent v polovině roku 2000, lze považovat restrukturalizaci hospodářství a výsledný nesoulad mezi požadovanými a nabízenými dovednostmi na trhu práce. Míra zaměstnanosti se snížila z 65 procent v roce 1997 na 60,6 procent v roce 2000. V roce 2002 se poprvé od získání nezávislosti pozvedla na 61,1 procent, čímž přispěla i k obratu na trhu práce, který se projevil poklesem míry nezaměstnanosti na 10,3 procent v roce 2002. Toto zlepšení však bylo výsledkem mírného růstu zaměstnanosti a podstatného úbytku ekonomicky aktivní populace. Zaměstnanost vzrostla v letech 1997-2002 o 2 procenta a ekonomicky aktivní populace se zmenšila téměř o 2,5 procenta. Růst nezaměstnanosti v letech 1997-2002 provázel trvalý růst podílu dlouhodobě nezaměstnaných a frustrovaných pracovníků, který se v důsledku projevil v růstu míry strukturální nezaměstnanosti. Ovšem podíl osob, které jsou bez práce déle než jeden rok, se v roce 2002 snížil na 41 procent nezaměstnaných, tedy téměř na úroveň roku 1997, ačkoli mezi těmito lety vzrostl až na 60 procent. Nicméně i tak zůstává počet dlouhodobě nezaměstnaných velmi vysoký, z čehož lze usuzovat, že velké části z nich chybí dovednosti nutné pro úspěšné znovuzapojení do trhu práce. Nadále přetrvávají regionální rozdíly: nezaměstnanost zůstává podstatně vyšší na severovýchodě země (kolem 19 procent pracovní síly) než na jihu (8,5 – 9 procent). Zlepšení podmínek pro růst produktivity V porovnání s průměrem EU je v Estonsku produktivita nadále velmi nízká (42 procent úrovně EU 15 v roce 2002). V letech 1997-2000 byl růst produktivity rychlý (7 procent ročně), ale od roku 2000 zpomaluje. Překážky pro další růst produktivity v budoucnosti by mohly spočívat ve dvou hlavních faktorech: nedostatku kvalifikace pracovní síly a nízké úrovni výzkumu a vývoje a inovací. Tyto dva faktory rovněž vysvětlují, proč se i přímé zahraniční investice soustředí v oblastech, které nevyžadují příliš mnoho výzkumu a vývoje či kvalifikace. Nedostatek kvalifikace pracovní síly je důsledkem neúčinnosti vzdělávacího systému, neboť samotné veřejné výdaje na vzdělání jsou poměrně vysoké (6,7 procent HDP v roce 2000). Největší obavy budí skutečnost, že vzdělávací systém není dostatečně sladěn s potřebami trhu práce, což vyvolává nesoulad v dovednostech. Růstu produktivity by významně prospěla i kvalitně navržená politika výzkumu a vývoje. V současnosti má Estonsko poměrně nízkou úroveň výdajů na výzkum a vývoj, nižší než ostatní evropské země (0,8 procent HDP v roce 2001), a nejnižší podíl podnikového výzkumu a vývoje mezi novými členskými státy. To je zčásti výsledkem slabého propojení akademické sféry s podnikatelským prostředím. Pro tuto oblast byla schválena nová strategie, která předpokládá významný růst celkových výdajů na výzkum a vývoj v období 2002-2006. Rozvoj skutečné soutěže v síťových odvětvích Ačkoli liberalizace síťových odvětví v Estonsku již začala, konkurence na trhu s elektřinou je nadále velmi omezená. Země si vyjednala pro liberalizaci tohoto odvětví dlouhé přechodné období s ohledem na svou závislost na ropné břidlici coby zdroji pro výrobu elektrické energie. Restrukturalizace odvětví ropné břidlice již začala, ale pokrok v plánované liberalizaci trhu je jen omezený. Trh
CS
23
CS
s elektrickou energií ovládá státní, vertikálně koncentrovaná společnost, která působí v oblasti dodávek, výroby, monopolního přenosu a distribuce. Ohlašované desetiprocentní otevření trhu nedosahuje úrovně většiny ostatních nových členských států. Jednou z nejzávažnějších překážek pro liberalizaci trhu s elektřinou jsou přísná pravidla pro přidělování dovozních licencí, která zavedly příslušné orgány. S ohledem na státní vlastnictví panující na trhu s elektřinou je stejně významné i zajištění nezávislosti regulačního orgánu v odvětví energetiky. V odvětví plynu a telekomunikací jsou tyto problémy méně naléhavé. Trh s plynem je privatizován a otevřený, přičemž na trhu působí jediný dodavatel. Telekomunikační trh byl rovněž liberalizován. Určité problémy by však mohla způsobit skutečnost, že vlastník sítě působí i jako distributor. Konkrétní doporučení pro Estonsko Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se dosáhlo řešení značného schodku běžného účtu, k čemuž by měla přispět vhodná fiskální politika, Estonsku se doporučuje, aby: 1.
provádělo fiskální politiku, která je v souladu s rozhodnutími, které přijme Rada v souvislosti s nadcházejícím rozpočtovým dohledem (GL 1), a která je v souladu s cílem vyhnout se procyklickým politikám, které by mohly opětovně zhoršit vnější rovnováhu (GL 2).
Aby se podařilo vyřešit strukturální obtíže na trhu práce, Estonsku se doporučuje, aby: 2.
přijalo politiku se zvláštní důrazem na znovuzapojení dlouhodobě nezaměstnaných, zejména pak v regionech, které nejhůře postihla restrukturalizace hospodářství, a to formou podpory odborného a celoživotního vzdělávání a vytvořením funkčního institucionálního rámce pro podporu tvorby pracovních míst (GL 4, 6 a 8).
3.
vybídlo sociální partnery k tomu, aby zajistili, že vývoj mezd, včetně změn v právních předpisech o minimální mzdě, nezbrzdí růst zaměstnanosti a podpořili oživení na trhu práce (GL 3 a 5).
Aby se podařilo zlepšit podmínky pro růst produktivity, Estonsku se doporučuje, aby: 4.
zlepšilo účinnost a kvalitu vzdělávacího systému a odborného vzdělávání tak, aby se zmírnil nesoulad v kvalifikaci na trhu práce (GL 13).
5.
provádělo strategii výzkumu a vývoje schválenou v roce 2001, a zejména podporovalo větší zapojení podnikatelské sféry na financování výdajů na výzkum a vývoj (GL 13).
Aby se podařilo rozvíjet skutečnou soutěž v síťových odvětvích: 6.
CS
pokročit s liberalizací trhu s elektrickou energií, posílit nezávislost regulačního orgánu a zajistit skutečnou soutěž v oblasti telekomunikací (GL 9).
24
CS
19.
Maďarsko
Po poměrně vysokém růstu reálného HDP ve výši 3,5 procent v roce 2002 se růst reálného HDP v roce 2003 zpomalil na méně než 3 procenta. Ačkoli nezaměstnanost je mezi přistupujícími zeměmi jedna z nejnižších, míra zapojení je ve srovnání s průměrem EU velmi nízká. Další růst zaměstnanosti komplikují závažné strukturální nedostatky na trhu práce: konkrétně jde o nedostatek regionální mobility, nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a demotivující systém dávek. Dosažení vysoké úrovně udržitelné konvergence vyžaduje obnovení a udržení konkurenceschopnosti na udržitelně vysoké úrovni. Proto se zdá, že pro vyrovnaný růst ve střednědobém výhledu bude mít zásadní význam návrat k přiměřenému vývoji reálných mezd a vznik prostředí, které by více podporovalo investice. Po vysokém rozpočtovém schodku z roku 2002 ve výši 9,3 procent HDP se fiskální politika v roce 2003 opět zpřísnila. Ovšem celkový schodek veřejných financí nadále představuje 5,9 procent HDP. Značné přestřelování cílů pro rozpočtový schodek v posledních dvou letech přispělo k prohloubení schodku běžného účtu na hodnotu přesahující 5,5 procent HDP, které především vyvolala spotřeba. Tato skutečnost, spolu s ostatními problémy v makroekonomickém mixu (např. vysokým růstem reálných mezd a velmi vysokými reálnými úrokovými mírami) a s vysokou nestálostí směnného kurzu, vedla k obecné ztrátě důvěry na finančních trzích a ke ztrátě celkové konkurenceschopnosti. Politiky v Maďarsku by se měly zaměřit na dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, zejména pokud jde o konsolidaci veřejných financí. Maďarsko provedlo řadu strukturálních reforem a rozdíl oproti EU významně snížilo. Ovšem existují oblasti, které jsou pro tuto zemi nadále náročným úkolem. Maďarsko by mělo usilovat o přijetí opatření, která by zefektivnila vzdělávací systém, a pokud chce dosáhnout vyšší produktivity, mělo by podpořit výzkum a vývoj. Dále je třeba zlepšovat soutěž v síťových odvětvích a posilovat nezávislost regulačních orgánů. V této souvislosti stojí před Maďarskem pět hlavních náročných úkolů: • na udržitelném základě zajistit další snížení celkového schodku veřejných financí, • zvýšit míru zaměstnanosti a řešit strukturální obtíže na trhu práce, • zlepšit konkurenceschopnost v oblasti nákladů pomocí politiky zaměřené na umírněnost mzdových požadavků, • zlepšit podmínky pro růst produktivity, • rozvíjet skutečnou soutěž v síťových odvětvích.
CS
25
CS
Zajištění dalšího snížení celkového schodku veřejných financí na udržitelném základě Po vysokém schodku z roku 2002 ve výši 9,3 procent HDP se fiskální politika v roce 2003 opět zpřísnila. Ovšem celkový schodek veřejných financí přesto dosáhl 5,9 procent HDP. Ačkoli se v roce 2004 očekává další snížení schodku, výchozí postavení pro dosažení schodkového cíle pro rok 2004 je poměrně obtížné. Přestože původním cílem byla komplexní reforma veřejných financí, rozpočet na rok 2004 se vůbec nezabývá řadou výdajových položek, které se zatím nepromítly ani do plánů konsolidace. Úspory mají podle plánu prozatím vzniknout hlavně ze škrtů v běžných a provozních výdajích. Dřívější expanzivní fiskální politika a vysoký růst reálných mezd společně přispěly k vysoké domácí poptávce a prohlubování schodku běžného účtu, které čím dál tím více poháněla spotřeba a které přesáhlo 5,5 procent HDP. Pro zlepšení bilance běžného účtu je rovněž důležité snížení vysoké úrovně zadlužování veřejného sektoru. Nelze očekávat, že na financování růstu soukromých investic (včetně investic souvisejících s přistoupením k EU) postačí úspory domácností. Proto se očekává, že běžný účet bude vystaven dalším tlakům. Mají-li investice dále probíhat, vyžádá si i pouhé udržení stávajícího schodku běžného účtu dodatečné rozpočtové škrty. Návrat k udržitelné politice musí být v Maďarsku založen na konsolidaci veřejných financí. Zvýšení míry zaměstnanosti a řešení strukturálních obtíží na trhu práce Maďarsko má jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti mezi přistupujícími zeměmi (v roce 2003 dosáhla 5,8 procent). Ve srovnání s průměrem EU ji však provází stagnující pracovní síla a nízká míra zapojení (v roce 2002 představovala 59,7 procent ve věkové skupině 15-64 let). Výsledkem je, že nízká míra nezaměstnanosti neodráží výrazný odchod z trhu práce a vysoký počet neaktivních osob především mezi pracovníky v aktivním věku, kteří jsou na konci své kariéry. Pracovní trh rovněž trpí strukturálními nedostatky. Regionální rozdíly se nejčastěji projevují v podobě rostoucího přesunu do měst a osy východ-západ, kdy ve východní části země je méně rozvinutá infrastruktura a vyšší nezaměstnanost. Vnitřní mobilita je v mezinárodním měřítku nízká, hlavními důvody jsou bydlení a doprava. Velkou část nezaměstnaných navíc představují mladí lidé (míra nezaměstnanosti u mladých pracovníků dosahuje 11,4 procent). Zlepšení cenové konkurenceschopnosti požadavků
pomocí politiky zaměřené na umírněnost
mzdových
Konkurenceschopnost Maďarska v oblasti nákladů se sice počátkem roku 2003 mírně zlepšila, ovšem v letech 2000-2002 došlo k jejímu výraznému zhoršení. Zhoršení konkurenceschopnosti v nákladech bylo částečně výsledkem rychlého růstu mezd. Růst reálných mezd, vyvolaný růstem minimální mzdy a veřejným sektorem, nejen přesáhl v posledních třech letech růst produktivity, ale zpozdil i přizpůsobení podnikatelské sféry novému prostředí s nízkou inflací. Ačkoli růst mezd se koncem roku zpomalil, reálné mzdy v roce 2003 dále vzrostly o 9,2 procent (o 7,3 procent v soukromé sféře a o 12,7 procent ve veřejném sektoru). Negativně ovlivnily konkurenceschopnost v nákladech a vedly ke snížení zaměstnanosti v některých segmentech pracovního trhu vyžadujících nízkou kvalifikaci. Tento proces sice přispěl ke změně struktury průmyslové výroby směrem k vysoce kvalifikované práci, ale zvýšení jednotkových pracovních nákladů způsobilo zhoršení celkové konkurenceschopnosti země, a to nejen v činnostech náročných na práci. Zlepšení podmínek pro růst produktivity Růst produktivity od roku 2000 slábne, i když se nadále udržuje mírně nad průměrem nových členských států. Růst produktivity práce v roce 2000 dosahoval 4,2 procent, avšak v roce 2003 se snížil na 2,4 procent. Mezi faktory, které ke zpomalení růstu produktivity přispěly, patří relativně nízká výše výdajů na výzkum a vývoj (v roce 2001 ve výši 0,95 procent HDP), neúčinnost vzdělávacího systému a nestabilita podnikatelského prostředí.
CS
26
CS
Ačkoli již byla přijata určitá opatření zaměřená na zlepšení pružnosti vzdělávacího systému s cílem lépe se přizpůsobit měnícím se potřebám pracovního trhu, přetrvává nedostatek pracovníků se střední a vysokou kvalifikací. Počet doktorandů roste, ale mnozí z nich ukončí svá studia ještě před získáním diplomu. Celkový počet absolventů s vyšším vzděláním v exaktních a technologických oborech na 1000 obyvatel (ve věku 20-29 let) v posledních letech klesá: v roce 2001 to bylo 3,7, což je jedna z nejnižších hodnot v EU. V oblasti výzkumu a vývoje zaostává aplikovaný výzkum, částečně kvůli nízké výši výdajů na výzkum a vývoj v podnikové sféře a omezené spolupráci mezi firmami a výzkumnými institucemi. Veřejné výdaje na výzkum a vývoj jsou rovněž poměrně nízké, a to nejen ve vyjádření jako podílu HDP, ale i jako podílu celkových veřejných výdajů (veřejné výdaje na výzkum a vývoj představovaly v roce 2001 0,9 procenta celkových veřejných výdajů). Dalším faktorem, který může mít negativní vliv na růst produktivity, jsou často se měnící politiky. Předpisy a vládní strategie se v posledním desetiletí mnohokrát měnily, což snižovalo předvídatelnost politik, oslabovalo důvěru ve vládu a ztěžovalo dlouhodobé plánování. Rozvoj skutečné soutěže v síťových odvětvích Ačkoli liberalizace většiny síťových odvětví již začala, skutečná soutěž je v těchto odvětvích nadále velmi omezená. Jedním z nejvíce liberalizovaných trhů je trh telekomunikační. Ale i na tomto trhu je soutěž omezena kvůli silnému dominantnímu postavení dříve státního podniku na trhu pevných linek a kvůli kvazi-duopolnímu stavu na trhu mobilních telekomunikací. Trhy s elektřinou a plynem již byly pro velké odběratele otevřeny. Ovšem překážky v soutěži na trhu s elektřinou nadále představují dlouhodobé nákupní smlouvy a nízká dostupnost propojovací kapacity. V některých z těchto odvětví si stát navíc ponechal možnost zásahu do činnosti síťových regulačních orgánů. Jde o případ trhu s elektřinou a plynem, kde má vláda možnost ovlivňovat ceny. Konkrétní doporučení pro Maďarsko Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se zajistilo další snížení celkového schodku veřejných financí na udržitelném základě, Maďarsku se doporučuje, aby:
1.
ve víceletém rámci věrohodným a udržitelným způsobem snížilo celkový schodek veřejných financí v souladu s rozhodnutími, která Rada přijme v souvislosti s nadcházejícím rozpočtovým dohledem (GL 1).
Aby se podařilo zvýšit míru zaměstnanosti a vyřešit strukturální obtíže na trhu práce, Maďarsku doporučuje, aby: 2.
posílilo stranu nabídky práce tím, že odstraní překážky v regionální mobilitě pomocí vhodných opatření v politice bydlení a dopravy, a tím, že podpoří znevýhodněné skupiny (etnické menšiny, postižené osoby a osoby bez přístřeší) při jejich vstupu či návratu na trh práce (GL 7 a 8).
3.
zajistilo, aby systém daní a dávek podporoval zaměstnanost a vytvářel pobídky pro vstup na trh práce či setrvání na trhu práce (podle zásady, že práce se má vyplatit) – je třeba dále snížit vysoké daňové zatížení pracovní síly (GL 4).
Aby se zlepšila konkurenceschopnost v oblasti nákladů pomocí politiky zaměřené na umírněnost mzdových požadavků, Maďarsku se doporučuje, aby:
CS
27
CS
4.
podpořilo reformu stanovování mezd, která by umožnila, aby mzdy lépe odrážely produktivitu. Prosazovalo víceleté mzdové dohody se sociálními partnery s cílem udržet vývoj reálných mezd v souladu s růstem produktivity (GL 5).
Aby se podařilo zlepšit podmínky pro růst produktivity, Maďarsku se doporučuje, aby: 5.
prosazovalo větší podíl soukromé sféry na výzkumu a vývoji a inovacích, posílilo propojení firem a výzkumných institucí, zajistilo dostatečné zdroje pro zlepšení kvality výzkumu a podporovalo přenos znalostí prostřednictvím přímých zahraničních investic (GL 13).
6.
zlepšilo účinnost vzdělávacího systému, zvýšilo jeho pružnost, aby se v nabídce dovedností lépe přizpůsoboval potřebám trhu, a zajistilo odpovídající prostředky na odborné vzdělávání (GL 13).
7.
zajistilo stabilitu právních předpisů a vládních strategií, aby vzniklo prostředí, které je příznivější pro podnikání (GL 11).
Aby se podařilo rozvíjet skutečnou soutěž v síťových odvětvích, Maďarsku se doporučuje, aby: 8.
es
pokročilo s liberalizací síťových odvětví, zvýšilo účinnost hospodářské soutěže a nezávislost síťových regulačních orgánů (GL 9).
28
cs
20.
Lotyšsko
V posledních letech podávalo Lotyšsko navzdory slabému zahraničnímu prostředí dobré hospodářské výkony. Očekává se, že ve střednědobém výhledu se růst HDP udrží na úrovni potenciálního růstu 5-6 procent ročně. Obzvláště silná je soukromá spotřeba a tvorba hrubého fixního kapitálu, které jsou i hnací silou růstu. Navzdory vysokému růstu soukromé spotřeby se inflace udržuje na mírné úrovni. Zahraniční obchod se rychle rozvíjí a vzhledem k tomu, že dovozy předhánějí vývoz, vzrostl schodek běžného účtu v roce 2003 na 9,3 procenta HDP a očekává se, že ve střednědobém výhledu se na této vysoké úrovni udrží. Lotyšsko rovněž dosáhlo v posledních letech pozoruhodného pokroku při provádění strukturálních reforem, i když nadále má před sebou určité problémy, které, pokud se je nepodaří zcela vyřešit, mohou ohrozit jeho schopnost udržet silný růst. Míra nezaměstnanosti se snižovala pomalu a značně se liší mezi regiony. Hladkému fungování trhu práce brání řada strukturálních problémů, včetně nevhodných vzdělávacích a školicích systémů, nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a nízké geografické mobility. Hospodářskou soutěž na lotyšských trzích se zbožím posílila privatizace většiny státních podniků, přičemž výše státních podpor je nyní nižší než průměr EU. Několik málo zbývajících problémů v oblasti hospodářské soutěže se omezuje především na síťová odvětví. Ačkoli Lotyšsko čerpá výhody z nízkých pracovních nákladů a daní, velkým problémem zůstává produktivita práce. Trend klesajícího celkového schodku veřejných financí se přerušil v roce 2002, kdy schodek vzrostl z 1,6 procent HDP v roce 2001 na 3 procenta HDP. V roce 2003 se s přispěním neočekávaně vyšších daňových výnosů a přísné vládní kontroly výdajů podařilo celkový schodek veřejných financí snížit na 1,8 procent HDP a na rok 2004 se předpokládá schodek 2 procenta HDP. Rozpočtová pozice Lotyšska však závisí na síle odhodlání zajistit rozpočtovou disciplínu. Proto je pro lotyšskou fiskální politiku typický procyklický přístup. Na druhou stranu celkový vládní dluh zůstává nízko na 15,6 procentech HDP. Politiky v Lotyšsku by se měly zaměřit na dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, zejména pokud jde o konsolidaci veřejných financí. Ovšem jak pokračující konsolidace veřejných financí, tak i řešení problému s nedostatečným využíváním lotyšských lidských zdrojů musí být podpořeny politikou, která pomůže udržet silný růst ve střednědobém a dlouhodobém výhledu. To si vyžádá především posílení a diverzifikaci růstové a zaměstnanecké základny formou rozvoje podnikatelského prostředí. Rovněž je třeba zvýšit úroveň produktivity a Lotyšsko by se mělo připravit na pozdější přechod k hospodářství založenému na znalostech. V této souvislosti stojí před Lotyšskem čtyři hlavní náročné úkoly: • vyřešit značný schodek běžného účtu, k čemuž by měla přispět vhodná fiskální politika, • zlepšit podmínky pro růst produktivity, • vyřešit strukturální obtíže na trhu práce, • rozvíjet skutečnou soutěž v síťových odvětvích.
Řešení značného schodku běžného účtu, k čemuž by měla přispět vhodná fiskální politika Domácí poptávka po dováženém zboží zůstává nadále silnější než zahraniční poptávka po lotyšském zboží. Proto se schodek běžného účtu v roce 2003 prohloubil na 9,3 procent HDP. Růst vývozů v letech 2002 a 2003 byl navzdory mezinárodnímu hospodářskému zpomalení velmi silný. Dovozy však rostly ještě rychleji. Očekává se, že obchodní bilance se v příštích několika letech ještě zhorší kvůli velkým a rostoucím investičním potřebám, plynoucím z pokračujícího rozvoje a
CS
29
CS
restrukturalizace hospodářství. To povede k prohloubení schodku běžného účtu. Ačkoli vývozní ceny rostly v roce 2003 rychleji než ceny dovozů, směnné relace v posledních letech neprocházely soustavně příznivým vývojem a posilovaly tak nejistotu panující ohledně možných budoucích tlaků na běžný účet. Postupnou mírnou rozpočtovou konsolidaci přerušil v roce 2002 rozpočtový pokles, k němuž došlo navzdory silnému růstu lotyšského hospodářství. Celkový schodek veřejných financí se výsledně zvýšil na 3 procenta HDP. Lotyšské orgány jsou sice nadále odhodlány rozpočet ve střednědobém výhledu vyrovnat, avšak současná procyklická fiskální politika a omezená schopnost vlády zvýšit v období silného hospodářského růstu daňové výnosy staví Lotyšsko do obtížné situace s ohledem na budoucí nutné výdaje související s přistoupením k EU a vstupem do NATO. Tyto tlaky na straně výdajů stávající schodek běžného účtu pravděpodobně dále zhorší. V podmínkách slabé zahraniční poptávky a již dnes vysoké domácí poptávky budí obavu rychlý růst výdajů koncem roku 2002, růst úvěrů, podstatné snížení daní počátkem roku 2003 a další fiskální uvolňování. Hlavním úkolem pro hospodářskou politiku je vyhnout se procyklickým fiskálním podnětům, které by mohly přehřát domácí poptávku a prohloubit schodek běžného účtu. Zlepšení podmínek pro růst produktivity Produktivita práce v Lotyšsku je nejnižší v EU (méně než 40 procent průměru EU -15). V letech 1995 až 2003 v porovnání s průměrem EU rostla, ovšem tempo jejího růstu se v posledních letech zpomalilo. Lotyšskou produktivitu ovlivňuje několik faktorů. Zaprvé, navzdory zahájeným reformám trpí vzdělávací systém nadále problémy s účinností, obsahem a zahraničními partnerstvími a propojení vyššího vzdělávání a průmyslových odvětví není dostatečně rozvinuto. Zadruhé, činnosti v oblasti výzkumu, vývoje a inovací (zejména podíl firemního výzkumu a vývoje) jsou omezené jak z důvodu nedostatku financí, tak kvůli tomu, že většina lotyšských firem postrádá kritické množství pro provádění výzkumu. Růst produktivity brzdí i nízká úroveň podnikatelské aktivity, neboť firmy se potýkají s těžkopádnými místními předpisy, obtížemi s přístupem k financování a rodící se podnikatelskou kulturou. Navzdory vysokým investicím v podnikatelské sféře snižuje produktivitu pomalý růst kapitálového vybavení a nadále poměrně nízká úroveň fyzické infrastruktury. Všechny tyto faktory pomáhají vysvětlit, proč se Lotyšsko nadále specializuje v oblastech relativně nenáročných na technologie a v tranzitních činnostech bez velké přidané hodnoty. Řešení strukturálních obtíží na trhu práce Lotyšský pracovní trh trpí řadou strukturálních nedostatků, z nichž hlavním jsou velké regionální rozdíly v nezaměstnanosti a vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných a nezaměstnaných mladých lidí. V roce 2002 dosáhla míra zapojení 68,8 procent a míra zaměstnanosti 60,5 procent. Míra nezaměstnanosti na konci roku 2002 dosáhla 12,1 procent a v roce 2003 se snížila. Hladkému fungování trhu práce brání řada strukturálních problémů. Prvním je nedostatečné využití lidských zdrojů, které má původ ve slabém podnikatelském prostředí. Lotyšsko má nejnižší podíl začínajících firem v EU, což jen podtrhuje potřebu usnadnit podnikání a rozvoj malých a středních podniků a touto cestou rozvíjet i zaměstnaneckou základnu. Druhým je daňový klín u mezd, jehož výsledkem je nedostatek motivace legálně pracovat. Navíc při stávajících nízkých mzdách i skromné sociální dávky mohou ze zaměstnání či z návratu do zaměstnání učinit nákladné rozhodnutí a tím odrazují od zapojení na trhu práce. Zatřetí vysoká míra nezaměstnanosti odráží do jisté míry nesoulad v dovednostech na straně nabídky a poptávky na trhu práce. Vzdělávací systém navíc není schopen vyhovět poptávce po pružnějších a modernějších formách vzdělávání. Lotyšské orgány nedávno navrhly komplexní reformu vzdělávacího systému s cílem lépe jej uzpůsobit požadavkům tržního hospodářství, ale provedení této reformy může být nákladné a zdlouhavé. Regionální rozdíly v zaměstnanosti a nezaměstnanosti mohou být rovněž výsledkem nízké geografické mobility, kterou lze zlepšit zkvalitněním dopravní infrastruktury.
CS
30
cs
Rozvoj skutečné soutěže v síťových odvětvích Teprve nedávno došlo k prvním krokům v liberalizaci síťových odvětví s tím, že hlasové telekomunikační služby byly liberalizovány v roce 2003 a liberalizace ostatních síťových odvětví v souladu s právními předpisy EU pokračuje. Všechna síťová odvětví nadále ovládají příslušné monopoly, z nichž některé procházejí postupnou privatizací, proti kterým stojí jen slabá skutečná soutěž a které těží z nemožnosti skutečné volby dodavatele. Nízká úroveň skutečné soutěže má několik kořenů. V některých případech brání rozvoji soutěže technické a praktické překážky, například u telekomunikací, kde se opožďuje zpřístupnění účastnického vedení, výběr operátora nebo přenositelnost čísel. V některých jiných případech není ještě zcela připraven právní základ pro zlepšení skutečné soutěže. To platí například o energetice. Dalším kořenem slabé skutečné soutěže je nedostatek propojení. Železniční spojení Lotyšska s pobaltskými sousedy a dalšími evropskými zeměmi není příliš rozvinuto. Co se týče plynu, je lotyšský trh ovládán koncentrací několika málo dovozců a je prakticky závislý na dodávkách ruského plynu. S ohledem na dlouhodobou poptávkou pravděpodobně nepostačuje ani mezinárodní propojení s pobaltskými státy a ostatními členskými státy v odvětví elektrické energie. Konkrétní doporučení pro Lotyšsko Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se dosáhlo řešení značného schodku běžného účtu, k čemuž by měla přispět vhodná fiskální politika, Lotyšsku se doporučuje, aby: 1.
ve víceletém rámci věrohodným a udržitelným způsobem snížilo celkový schodek veřejných financí v souladu s rozhodnutími, která Rada přijme v souvislosti s nadcházejícím rozpočtovým dohledem (GL 1 a 2).
Aby se podařilo zlepšit podmínky pro růst produktivity, Lotyšsku se doporučuje, aby: 2.
zlepšilo účinnost, kvalitu a přístupnost vzdělávacího systému a odborného vzdělávání a jejich schopnost reagovat na potřeby trhu práce (GL 13 a 14).
3.
podporovalo výzkum, vývoj a inovace, zejména v podnikové sféře (GL 13 a 14).
4.
podporovalo podnikatelskou kulturu (GL 11).
Aby se podařilo vyřešit strukturální obtíže na trhu práce, Lotyšsku se doporučuje, aby:
es
5.
přehodnotilo daňový systém a systém sociálních dávek tak, aby se více vyplatilo pracovat; zejména jde o zvýšení účinnosti sociálních výdajů (GL 4).
6.
posílilo nabídku práce tím, že bude usilovat o lepší přizpůsobení kvalifikace pracovní síly požadavkům pracovního trhu a že usnadní mobilitu pracovní síly, zejména pomocí zlepšení dopravní infrastruktury (GL 7 a 13).
31
es
Aby se podařilo rozvíjet skutečnou soutěž v síťových odvětvích, Lotyšsku se doporučuje, aby:
CS
7.
přijalo právní opatření k posílení skutečné hospodářské soutěže v síťových odvětvích a k upevnění role regulačních orgánů (GL 9).
8.
zlepšilo fyzické propojení s ostatními evropskými sítěmi (GL 9).
32
CS
21.
Litva
Navzdory slabému zahraničnímu prostředí si Litva v posledních dvou letech udržela mimořádně silnou hospodářskou výkonnost. Růst reálného HDP se rychle zvýšil až na 8,9 procent v roce 2003 a především se opíral o značné investice a soukromou spotřebu, ačkoli sílu si udržel i růst vývozu. Rozsáhlé efektivní nominální zhodnocení litasu a výrazný růst produktivity, který tlumil mzdovou inflaci, vyústily v pokles cenové hladiny. Pokles (měřeno harmonizovaným indexem spotřebitelských cen) dosáhl v roce 2003 hodnoty 1,1 procenta. Silný hospodářský růst se příznivě projevil i na trhu práce, ačkoli vysoká nezaměstnanost je i nadále hlavní slabinou litevského hospodářství. Trend klesajícího celkového schodku veřejných financí, který začal v roce 2000, se v roce 2003 přerušil a schodek mírně vzrostl z 1,4 procenta HDP v roce 2002 na 1,7 procent HDP. V rozpočtu na rok 2004 je schváleno významné zvýšení běžných i kapitálových výdajů související částečně s výdaji týkajícími se přistoupení k EU a očekává se, že jejich výsledkem bude další růst schodku. Návrat k rozpočtové konsolidaci se očekává v roce 2005. K zachování udržitelných schodků běžného účtu, které jsou převážně financovány z přímých zahraničních investic, přispěly i mírné rozpočtové schodky z minulých let. Režim pevných směnných kurzů (currency board) úspěšně posloužil jako nominální ukotvení měnové politiky a přispěl k makroekonomické stabilizaci a historicky nízkým mírám inflace. Posílení makroekonomické stability umožnilo v posledních několika letech klesající trend úrokových měr, čímž přispělo k silnému růstu domácích úvěrů a výsledně i k rychlému růstu investic a spotřeby. Politiky v Litvě by se měly zaměřit na dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence. Obavy vzbuzuje pracovní trh. Pro posílení makroekonomické stability ve střednědobém výhledu bude nutné snížit vysokou míru nezaměstnanosti a dále konsolidovat veřejné finance. Pro rychlou a trvalou konvergenci s ekonomikami EU bude nanejvýš důležité udržet litevskou konkurenceschopnost. K zachování stávajícího růstu produktivity, který je nezbytný k překonání podstatného rozdílu v produktivitě mezi Litvou a průměrem EU, bude zapotřebí dalších strukturálních změn. V této souvislosti je pro usnadnění tolik potřebného pokroku v přechodu k hospodářství založenému na znalostech zapotřebí upravit vzdělávací systém vzhledem k potřebám trhu práce a rozvíjet výzkum, vývoj a inovace. V této souvislosti stojí před Litvou čtyři hlavní náročné úkoly: • vyřešit strukturální obtíže na trhu práce, • udržet nízké celkové schodky veřejných financí, • zlepšit podmínky pro růst produktivity, • rozvíjet skutečnou soutěž v síťových odvětvích.
CS
33
CS
Řešení strukturálních obtíží na trhu práce Navzdory patrnému zlepšení, k němuž na trhu práce došlo v posledních dvou letech, zůstala míra nezaměstnanosti v roce 2003 na vysoké úrovni 12,7 procent a přetrvaly i hlavní strukturální slabiny. Zřetelně se projevují značné regionální rozdíly: v některých regionech dosahuje míra nezaměstnanosti zhruba 20 procent. Vysoká je nadále míra nezaměstnanosti mladých lidí (v roce 2002 dosáhla 23 procent). Míra dlouhodobé nezaměstnanosti setrvala na 7 procentech. Necelých 17 procent zaměstnanosti připadá na zemědělství, které vykazuje nízkou produktivitu a kde se dá předpokládat rozsáhlé propouštění, které v příštích letech bude vyvíjet další tlak na nezaměstnanost. Závažné strukturální nedostatky na trhu práce souvisejí s omezenou geografickou a profesní mobilitou pracovní síly, nesouladem mezi nabídkou dovedností a poptávkou po nich a nedostatky ve vzdělávání. Navzdory vysokým mírám zapojení do vyššího vzdělávání se profesní kvalifikace litevské pracovní síly často zaměřuje na oblasti, které neodpovídají současné poptávce po dovednostech. V oblasti informačních technologií, řízení a některých strojírenských profesích se začíná projevovat nedostatek pracovních sil. Lepšímu přizpůsobení odborného vzdělávání a vyššího vzdělávání současným potřebám by pomohlo posílení vazeb mezi vzdělávacími institucemi a podniky. Celoživotní vzdělávání, které je pro zlepšení schopnosti pracovní síly přizpůsobovat se budoucím potřebám nezbytné, je přitom na jedné z nejnižších úrovní v přistupujících zemí. Přínosem zejména pro nejméně rozvinuté oblasti by bylo další úsilí zlepšit kvalitu a dostupnost odborného vzdělávání. Vysoký podíl pracovníků s nízkou kvalifikací mezi nezaměstnanými vyžaduje, aby se zvláštní pozornosti dostalo vzdělávání určenému pro tuto skupinu. Zlepšení vzdělávací infrastruktury, zejména pak v chudších oblastech, by přispělo i k zavedení lepších celkových podmínek pro lákání investic a zvýšilo by u pracovní síly schopnost a ochotu stěhovat se. Další úsilí o zlepšení podnikatelského prostředí by pomohlo vytvářet pracovní místa a kompenzovat tak propouštění způsobené restrukturalizací průmyslu a zemědělství. Je třeba zefektivnit systém dávek v nezaměstnanosti, neboť výše dávek v nezaměstnanosti nesouvisí s předchozí mzdou, oblast, na kterou se pojištění vztahuje, není jasně definována v právních předpisech a nejasná je i souvislost mezi příspěvky a dávkami systému pojištění pro případ nezaměstnanosti. Udržování nízkých celkových schodků veřejných financí Orgány své plány na rozpočtovou konsolidaci dodržely. V souladu s nimi se celkový schodek veřejných financí výsledně snížil z 5,7 procent HDP v roce 1999 na 1,4 procenta v roce 2002. V roce 2003 však schodek opustil klesající trend a mírně vzrostl na 1,7 procent. S ohledem na výnosy, které v prvním pololetí 2003 přesáhly původní očekávání, se vláda v červenci 2003 rozhodla rozdělit dodatečné výdaje formou doplňkového rozpočtu. Změny vyústily v podstatný růst běžných výdajů, které zabránily dalšímu snižování schodku v roce 2003; zejména se to týkalo náhrad za ztráty z úspor v rublech7 (zhruba 0,4 procenta HDP) a zemědělských subvencí (0,2 procenta HDP). Rozpočet na rok 2004 stanoví další růst schodku, který především souvisí s rychlým růstem veřejných investic a vyššími výdaji na systém sociálního zabezpečení a na mzdy ve veřejném sektoru, ale i s vysokými přechodovými náklady na penzijní reformu. Tlaky na straně výdajů, které vycházejí z potřeby vysokých investic, a značné rozpočtové závazky a potenciální závazky představují pro konsolidaci veřejných financí ve střednědobém výhledu nebezpečí. Navzdory úsilí o zlepšení daňového systému zůstává ještě značný prostor pro zlepšení v oblasti efektivity vybírání daní. Vládní výnosy vyjádřené jako podíl HDP se snížily z 38,1 procent v roce 1998 na 33,8 procent v roce 2002, ale výdaje zůstaly většinou stabilní. Ve druhém pololetí bývají často do rozpočtových plánů doplněny dodatečné výdaje, což brání rychlejší konsolidaci veřejných financí. Vzhledem k sílícím dodatečným tlakům na straně výdajů v sobě procyklická fiskální politika 7
CS
Vláda se zavázala nahradit občanům ztráty z úspor v rublech v prvních letech transformace a restituovat vlastnická práva, popřípadě vyplatit peněžní odškodnění za nemovitosti zkonfiskované v sovětské éře. Nevyplacené částky dosáhly koncem roku 2003 6,7 procent HDP.
34
CS
může skrývat některá rizika. Ačkoli v posledních letech pomáhaly nízké rozpočtové schodky zmírňovat tlak na běžný účet, je možné, že fiskální politika bude muset sehrát svou úlohu při tlumení možného zhoršení rovnováhy mezi úsporami a investicemi soukromého sektoru, které by mohla současná rychlá dynamika úvěrů vyvolat. Zlepšení podmínek pro růst produktivity Litva vykazovala po ruské krizi v roce 1999 vysoký růst produktivity, ale i tak zůstává její úroveň produktivity velmi nízká, 42 procent průměru EU 15. I nedávný vysoký růst produktivity patrně zapříčinily jednorázové účinky plynoucí z lepšího využití kapacity stávajících zdrojů. S ohledem na HDP na obyvatele ve výši 39 procent průměru EU 15 (v roce 2002) je pro překonání rozdílu v příjmech nezbytně nutný vysoký a udržitelný růst produktivity. V tomto ohledu jsou překážkou nedostatky vzdělávacího systému a nízká úroveň výzkumu, vývoje a inovací. Zaprvé, jak bylo popsáno v prvním hlavním úkolu, přetrvává nesoulad mezi dovednostmi získanými ve vzdělávacích systémech a v systémech odborného vzdělávání a potřebami podniků, a to navzdory vysokým veřejným výdajům na vzdělání a vysokému počtu absolventů vyššího vzdělání. Vláda připravuje program pro provedení strategie vzdělávání sahající až do roku 2012, ale pokud se mají vzdělávací systémy a systémy odborného vzdělávání přizpůsobit budoucím potřebám s ohledem na vývoj hospodářské struktury, bude možná zapotřebí dodatečného úsilí. Zadruhé, velká část stávající struktury hospodářství se opírá o činnosti na nízké technologické úrovni. Změna této struktury bude vyžadovat více výzkumu, vývoje a inovací, tedy prvků, které jsou v současnosti mezi novými členskými státy na jedné z nejnižších úrovní. K rychlejším strukturálním změnám hospodářství směrem k odvětvím s vyšší přidanou hodnotou a vyšší produktivitou by mohlo přispět zachování vysoké úrovně přímých zahraničních investic, které by mohlo zapůsobit jako katalyzátor formou přenosu znalostí. K zachování vysokého růstu produktivity by mohl přispět i další rozvoj fyzické infrastruktury. Výdaje na informační technologie se zvyšují pomalu a z velmi nízké výchozí úrovně a nízká míra rozšíření těchto technologií by mohla být při zvyšování produktivity dalším omezujícím faktorem. Rozvoj skutečné soutěže v síťových odvětvích Navzdory deregulaci většiny síťových odvětví je v nich skutečná hospodářská soutěž s výjimkou mobilní telefonie a silniční dopravy nadále slabá. Trh pevných telefonních linek byl plně liberalizován v lednu 2003, ale držitel monopolu zůstává jediným subjektem na trhu. Regulátor telefonního trhu zatím nemá potřebné zdroje na to, aby mohl účinně prosazovat hospodářskou soutěž. Stále zůstává nedokončeno provedení právních předpisů EU týkajících se otevření železniční dopravy, kde chybí i rozvinutá infrastruktura, zejména propojení s Polskem. Otevření trhu s energiemi přineslo jen málo viditelného zlepšení pro spotřebitele a přetrvává na nich vysoká míra koncentrace jak na straně dodávky, tak i distribuce. Trh s elektřinou se otevřel pro velké odběratele v lednu 2002 v rozsahu odpovídajícím čtvrtině spotřeby elektrické energie. Předpokládá se další postupná deregulace a probíhá i privatizace distributorů elektrické energie. Ovšem zhruba 80 procent veškeré elektřiny vyrábí jedna jaderná elektrárna a nedostatek propojovací kapacity s ostatními přistupujícími zeměmi brání integraci s trhem elektrickou energií EU. Pro velké odběratele se liberalizoval i trh s plynem v rozsahu 80 procent spotřeby. Ovšem na trhu je jen několik málo nezávislých subjektů a neexistuje propojení se západoevropskou plynovodnou sítí. Konkrétní doporučení pro Litvu Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se podařilo vyřešit strukturální obtíže na trhu práce, Litvě se doporučuje, aby:
CS
35
CS
1.
posílila regionální mobilitu a snížila nesoulad v dovednostech a zároveň zajistila účinnost vzdělávání, rekvalifikace a ostatních aktivních politik na trhu práce (GL 4, 7 a 8).
2.
zlepšila celkový motivační účinek daní a dávek (GL 4).
Aby se podařilo udržet celkový schodek veřejných financí, Litvě se zejména doporučuje, aby: 3.
ve víceletém rámci věrohodným a udržitelným způsobem usilovala o nízký rozpočtový schodek v souladu s rozhodnutími, která Rada přijme v souvislosti s nadcházejícím rozpočtovým dohledem (GL 1).
4.
se vyhýbala procyklické fiskální politice, která znemožňuje další snižování celkového schodku veřejných financí, zejména pak změnám rozpočtu, kterými se přidělují dodatečné výdaje v případě, že příjmy přesáhnou původní předpoklad (GL 2).
Aby se podařilo zlepšit podmínky pro růst produktivity, Litvě se doporučuje, aby: 5.
zlepšila účinnost a kvalitu vzdělávacího systému a systému odborného vzdělávání a jejich schopnost reagovat na potřeby trhu práce (GL 13).
6.
podporovala výzkum, vývoj a inovace, posílila propojení mezi výzkumnými institucemi a podnikatelskou sférou a podporovala přenos znalostí pomocí přímých zahraničních investic a většího rozšíření informačních technologií (GL 13).
Aby se podařilo rozvíjet skutečnou soutěž v síťových odvětvích, Litvě se doporučuje, aby:
CS
7.
usilovala o liberalizaci a prosazovala skutečnou hospodářskou soutěž na trzích s energiemi, telekomunikačních trzích a na železnici (GL 9).
8.
vybudovala a zlepšila propojovací kapacity se sousedními členskými státy EU (GL 9).
36
CS
22.
Malta
Rostoucí otevřenost maltského hospodářství, jeho značná závislost na příjmech z cestovního ruchu a jeho malá velikost mají za výsledek rostoucí citlivost na vnější hospodářské a geopolitické šoky. Obtížné mezinárodní hospodářské prostředí posledních dvou let spolu s restrukturalizací veřejného sektoru vyústily v mírný hospodářský růst, který se z velké části zakládal na spotřebě veřejného sektoru. Růst reálného HDP se v současnosti pohybuje hluboko pod odhadovaným potenciálním růstem. Navzdory pomalému hospodářskému růstu se v období mezi lednem a říjnem minulého roku nezaměstnanost nijak výrazně nezvýšila (v říjnu 2003 dosáhla 5,7 procent), ovšem v dalších měsících se očekává určité zhoršení vyplývající z restrukturalizace odvětví loděnic, výrobního průmyslu a cestovního ruchu. Všeobecný pokrok Malty při příjímání acquis zatím neprovází plnění zásadních hospodářských reforem v souvislosti s přistoupením k EU v květnu 2004. Omezení veřejné sféry a státních podpor a subvencí, penzijní reforma a reforma zdravotnictví byly odloženy, což se nepříznivě promítlo do hospodářského růstu, vytváření pracovních míst a veřejných financí. Problémem zůstává relativně nízká míra zaměstnanosti, zejména u žen. V souvislosti se slabým úsilím o konsolidaci veřejných financí, růstem HDP, který v roce 2003 byl nižší než se předpokládalo, a rostoucími veřejnými výdaji se dále zhoršil celkový schodek veřejných financí, čímž vznikl tlak na rovnováhu na běžném účtu. Politiky na Maltě by měly usilovat o dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, zejména pokud jde o konsolidaci veřejných financí. S ohledem na tento cíl je třeba obnovit tempo reformy penzijního a zdravotnického systému a veřejného sektoru. Úroveň hospodářské soutěže zatím i přes určitý pokrok v některých oblastech nedostačuje a je třeba dalšího privatizačního úsilí. V této souvislosti stojí před Maltou tři hlavní náročné úkoly: • na udržitelném základě zajistit snížení celkového schodku veřejných financí a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, • zvýšit míru zaměstnanosti, zejména u žen, • podpořit skutečnou hospodářskou soutěž s ohledem na specifické vlastnosti malé domácí ekonomiky. Na udržitelném základě zajistit snížení celkového schodku veřejných financí a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí S ohledem na řešení vysokého celkového schodku veřejných financí plánuje vláda řadu opatření včetně posílení výběru daní s cílem zvýšit příjmy. Pozoruhodné je, že se předpokládá, že nedaňové příjmy porostou rychleji než daňové. To je především výsledkem výnosů v rámci režimu registrace zahraničních subjektů a rozpočtových náhrad EU podle kodaňského balíčku. Pokud jde o přímé zdanění, předpokládá se určité snížení v důsledku zavedení pěti úrovní daňových pásem (v současnosti tři pásma) a zvýšení nezdanitelného minima. Na straně výdajů představují nebezpečí pro udržitelnost veřejných financí vysoké výdaje na mzdy ve veřejném sektoru, na důchody a na zdravotní péči. Pokud jde o běžné výdaje, je zapotřebí lepšího dohledu nad přidělováním sociálních dávek a nad ostatními programy pomoci a dalšího snížení subvencí. Celkové výdaje však mohou setrvat na vysoké úrovni (kolem 50 procent HDP) v důsledku kapitálových výdajů, kterých je nadále zapotřebí na modernizaci a výstavbu infrastruktury. Předpokládá se, že v roce 2006 se však výdaje sníží (na 46,6 procent HDP). Významným rozpočtovým rizikem pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí je stárnutí obyvatelstva, zejména pak kvůli poměrně vysokému veřejnému dluhu. Předpokládaný rychlý růst poměru příjemců důchodů (míra závislosti) mezi lety 2000 a 2050 (z 18 procent na 38,6 procent)
CS
37
CS
s sebou přinese podstatný rozpočtový tlak na veřejné finance. Reforma prvního pilíře penzijního systému se sice plánuje, ale zatím není jasné, kdy k ní dojde. Fiskální pozici dále ohrožuje značná výše nevyrovnaných státních záruk (22 procent HDP v roce 2002). Vláda hodlá vydávání dalších záruk v budoucnosti omezit (pokles objemu na 15 procent HDP v roce 2006) pomocí přísnějšího prosazování rozpočtových pravidel pro vydávání těchto záruk. Tento krok by měl napomoci plánovanému střednědobému poklesu skrytých potenciálních závazků a zmírnit stávající míru ohrožení související s vydanými zajištěními či úvěry. Zvýšit míru zaměstnanosti, zejména u žen Zdá se, že pracovní trh na Maltě je dostatečně pružný a dovede se přizpůsobit hospodářským šokům, aniž by docházelo k dlouhým obdobím s vysokou nezaměstnaností. Ovšem míra zaměstnanosti ze září 2003 (53,7 procent) byla ve srovnání s průměrem EU nízká. Poměrně nízkou míru zaměstnanosti lze přičíst nízké míře zaměstnanosti žen (33,1 procent), neboť odpovídající údaj pro muže (74,2 procent) průměr EU přesáhl. S ohledem na stárnutí obyvatelstva je velmi důležité, aby se celková míra zaměstnanosti a míra zaměstnanosti žen zvyšovaly, aby tak rostla základna pro příspěvky na sociální zabezpečení. V tomto ohledu již k některým krokům na podporu zapojení žen došlo, neboť stávající slabá účast žen na trhu práce je jistou měrou dána kulturními faktory, které se v dlouhodobém výhledu patrně podaří překonat. Vláda si uvědomuje význam zvýšení zapojení žen v situaci, kdy porodnost klesá a obyvatelstvo stárne. Iniciativy zaměřené na růst zapojení žen jsou součástí zákona o zaměstnanosti a pracovněprávních vztazích, který vstoupil v platnost v prosinci 2002 a který je doplněn dalšími osmi vyhláškami (jedna z nich o nárocích na rodičovskou dovolenou). Mezi další iniciativy v této oblasti patří program pro péči o děti, akční plán pro rovnost mužů a žen a prosazování této rovnosti ve veřejné správě. Ekonomickou efektivitu a zaměstnanost může dále podpořit i efektivnější rozmístění zdrojů ve prospěch soukromého sektoru v důsledku dokončení procesu privatizace a zeštíhlení veřejného sektoru. Vysoké zdanění práce narušuje jak poptávku po práci, tak i její nabídku a aktivita se přesouvá do neformálního hospodářství. Rozdíl mezi minimální mzdou a dávkou v nezaměstnanosti, je zejména u velkých rodin nadále velmi nízký a snižuje motivaci pracovat. Rovněž je třeba omezit programy předčasných odchodů do důchodu určené pro restrukturalizaci subjektů veřejného sektoru a přesunout úsilí na rekvalifikace. Aby se zvýšila pružnost pracovního trhu, upravuje výše uvedený zákon o zaměstnanosti i problematiku zaměstnanců na částečný úvazek a smluv o pracovní činnosti. Od roku 2001, kdy byla založena Malta College for Arts, Science and Technology, se posílilo odborné vzdělávání, i když je potřeba dalšího úsilí o zlepšení úspěšnosti ve středním vzdělávání a o snížení počtu žáků, kteří opouštějí školu předčasně. V roce 2003 byly založeny tři nové instituce v oblasti strojírenství, podnikání v zemědělství a veřejných služeb. Důležité je upozornit na neobvykle vysokou úroveň nižšího středního vzdělání a na velmi nízké výsledky na úrovni vyššího středního a vyššího vzdělání. Podpořit skutečnou hospodářskou ekonomiky
soutěž s ohledem na specifické vlastnosti malé vnitřní
V maltském hospodářství již došlo k mnoha reformám s cílem povzbudit hospodářskou soutěž. V síťových odvětvích již je liberalizována oblast telekomunikací, poštovní služby se právě otevírají. V letecké dopravě byl odstraněn monopol na odbavovací činnosti a bylo vypsáno mezinárodní výběrové řízení. V oblasti námořní dopravy je třeba dokončit provedení acquis. V některých odvětvích maltského hospodářství je hospodářská soutěž slabá, např. v odvětví mletí pšenice či u krmných obilovin a stavby lodí, kde je třeba omezit v souvislosti s procesem restrukturalizace státní podporu. Konkrétní doporučení pro Maltu
CS
38
CS
Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se podařilo na udržitelném základě zajistit snížení celkového schodku veřejných financí a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, doporučuje se Maltě, aby: 1.
ve víceletém rámci věrohodným a udržitelným způsobem snížila schodek veřejných financí v souladu s rozhodnutími, která Rada přijme v souvislosti s nadcházejícím rozpočtovým dohledem (GL 1).
Aby se podařilo zvýšit míru zaměstnanosti, zejména u žen, Maltě se doporučuje, aby: 2.
zefektivnila propojení systému zdanění a sociálních dávek a posílila tak motivaci pracovat a snížila zdanění práce a zvýšila tak konkurenceschopnost (GL 4),
3.
zlepšila kvalitu středního a odborného vzdělávání (GL 8),
4.
posílila rekvalifikaci pracovní síly a zlepšila tak její přizpůsobivost pro případ propouštění a usnadnila návrat žen ve středním věku do zaměstnání (GL 8).
Aby se podpořila skutečná hospodářská soutěž s ohledem na specifické vlastnosti malé domácí ekonomiky, Maltě se doporučuje, aby: 5.
es
usilovala o posílení hospodářské soutěže v některých odvětvích, např. síťových odvětvích, potravinářském průmyslu a stavbě lodí (GL 9).
39
es
23.
Polsko
Po období silného růstu, který trval po většinu devadesátých let, prošlo Polsko v letech 2001-2002 ostrým hospodářským poklesem. Od konce roku 2002 postupně nabývá na síle oživení a tempo růstu reálného HDP se zrychlilo na 3,7 procent v roce 2003. V roce 2004 dosáhne růst pravděpodobně své potenciální úrovně odhadované na zhruba 4,5 procent. Navzdory obdivuhodnému pokroku z minulých let stojí před Polskem nadále vážné strukturální problémy, které mohou narušit jeho schopnost udržet si trend silného růstu. Míra nezaměstnanosti se od roku 1999 rychle zvyšovala a dnes, ve výši 20 procent, je nejvyšší mezi přistupujícími zeměmi. Současně s tím podstatně poklesla míra zaměstnanosti a téměř polovina obyvatel v aktivním věku nemá zaměstnání. Hladkému fungování trhu práce brání řada strukturálních problémů, včetně omezené schopnosti mezd reagovat na pracovní podmínky, systému zdanění a sociálních dávek, který nemotivuje k práci, nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi a nízké geografické mobility. Fiskální pozice Polska se od roku 2000 podstatně zhoršila v důsledku cyklických faktorů a uvolnění fiskální politiky. Celkový schodek veřejných financí se zvýšil z 1,8 procent HDP v roce 2000 na 3,6 procent v roce 2002. Až donedávna projevovaly příslušné orgány určitou neochotu fiskální problémy, včetně rychle rostoucí zadluženosti, řešit. Reforma veřejných financí, kterou vláda schválila na počátku tohoto roku, předpokládá významné škrty ve výdajích, ale potřebnou rozpočtovou nápravu odsouvá až do roku 2005. Politiky v Polsku by se měly zaměřit na dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, zejména pokud jde o konsolidaci veřejných financí. Navíc makroekonomickou politiku zaměřenou na stabilitu je třeba doplnit o strukturální reformy s cílem zlepšit polský hospodářský růst. Schopnost polského hospodářství dosáhnout vyššího skutečného a potenciálního růstu výstupu omezují jak nedostatečné využití lidských zdrojů, tak i poměrně nízká úroveň produktivity. K řešení tohoto problému je třeba trvalého úsilí o zlepšení vzdělávacího systému a odborného školství a o vytvoření příznivých podmínek pro výzkum a vývoj a přenos technologií. Hospodářství navíc vyžaduje další restrukturalizaci (zejména zemědělství) a existuje i prostor pro zlepšování podnikatelského prostředí. V této souvislosti stojí před Polskem následující náročné úkoly: • naléhavě řešit hluboko zakořeněné strukturální obtíže na trhu práce, • na udržitelném základě zajistit snížení celkového schodku veřejných financí a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, • zlepšit podmínky pro růst produktivity, • urychlit restrukturalizaci hospodářství a privatizaci průmyslu, • zlepšit podnikatelské prostředí. Naléhavě řešit hluboko zakořeněné strukturální obtíže na trhu práce Polsko má nejvyšší míru nezaměstnanosti (19,8 procent v roce 2002) a nejnižší míru zaměstnanosti (51,5 procent) z přistupujících zemí. Míra zaměstnanosti je mimořádně nízká mezi staršími a mladými lidmi. Pro polský pracovní trh jsou navíc charakteristické následující rysy: vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí, vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti, podstatné rozdíly mezi regiony a vysoký podíl nezaměstnaných ve venkovských oblastech. Hladkému fungování trhu práce brání řada strukturálních problémů. Zaprvé jde o to, že zaměstnanost je soustředěna do konkrétních regionů a profesních skupin, což znamená, že mzdy se nedostatečně
CS
40
cs
přizpůsobují regionálním rozdílům v produktivitě a dovednostem pracovníků. Postupu stanovování mezd chybí pružnost a zatím se projevil jako neúčinný zejména při prosazování mzdové kázně ve státních podnicích a ve veřejném sektoru celkově. Celostátní minimální mzda je navíc ve srovnání s průměrnou mzdou v mnoha regionech poměrně vysoká a proto přispívá i k udržování vysoké nezaměstnanosti mezi mladými a nekvalifikovanými pracovníky. Zadruhé daňový klín u mezd je v Polsku široký a jeho výsledkem je nedostatek motivace pracovat legálně. Navíc při kombinaci vlivů systému zdanění a dávek je práce či návrat do zaměstnání nákladným rozhodnutím, které odrazuje od zapojení na trh práce. Prvním krokem k posílení motivace k práci by bylo zpřísnění pravidel pro nárok na invalidní důchod a postupné odbourání výhod předčasných odchodů do důchodu. Zatřetí vysoká míra nezaměstnanosti odráží do jisté míry nesoulad v dovednostech na straně nabídky a poptávky na trhu práce. Navíc úroveň vzdělání v dospělé populaci je poměrně nízká. Polské orgány nedávno zahájily komplexní reformu vzdělávacího systému s cílem lépe jej uzpůsobit požadavkům tržního hospodářství. Regionální rozdíly v zaměstnanosti a nezaměstnanosti mohou být rovněž výsledkem nízké geografické mobility, kterou lze zlepšit reformou trhu s bydlením a zkvalitněním dopravní infrastruktury. Na udržitelném základě zajistit snížení celkového schodku veřejných financí a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí Fiskální pozice Polska se od roku 2000 podstatně zhoršila, částečně v důsledku cyklického vývoje. Celkový schodek veřejných financí v roce 2002 dosáhl 3,6 procent a očekává se, že v roce 2003 dále poroste na 4,1 procent. Fiskální expanze posledních dvou let je do značné míry důsledkem uvolnění fiskální politiky. Očekává se, že fiskální politika zůstane procyklická i v roce 2004. Vláda nedávno schválila reformu veřejných financí, která na období 2004 – 2007 stanoví úspory v sociálních a správních výdajích. Ovšem není jisté, zda reformu jako celek schvální parlament. Uřízení schodku veřejných financí je velmi důležité i pro udržení schodku běžného účtu na udržitelné úrovni, zejména pak v případě, že současné přebytky úspor/investic v soukromé sféře se v příštích letech sníží. Zhoršení stavu rozpočtových účtů a zpomalení privatizace se odrazily i v rychlém růstu vládní zadluženosti po roce 2001. Ačkoli je výše dluhu v mezinárodním srovnání poměrně nízká, rychle roste a blíží se prahu pro uplatnění nápravných mechanismů v rámci rozpočtových pravidel polské ústavy a zákona o veřejných financích. S ohledem na rostoucí úvěrové potřeby vlády, vystavení rozpočtu rizikům plynoucím ze směnných kurzů a z potenciálních závazků budí dynamika dluhu značné obavy. Potenciální závazky mohou udržitelnost veřejných financí ohrozit závažným způsobem. Významným zdrojem těchto závazků jsou státní podniky v odvětvích, která vyžadují restrukturalizaci. Objem nevyrovnaných záruk rychle roste a v příštích letech vyústí v tlak na veřejné finance. Demografická skladba je v Polsku poměrně příznivá. I tak prošel důchodový systém v roce 1999 hlubokou reformou s cílem přizpůsobit jej změnám v demografické struktuře a v pracovní síle a vyrovnat se s důsledky očekávaného rychlého růstu podílu příjemců důchodů (míry závislosti) z 18 procent v roce 2000 na 50 procent v roce 2050. Zlepšení podmínek pro růst produktivity Navzdory poměrně významnému růstu produktivity v letech 1995 až 2002 dosahovala produktivita práce na zaměstnance (vyjádřeno v paritě kupní síly) v Polsku v roce 2002 méně než poloviny úrovně v EU 15 a byla pod průměrem nových členských států. Postup dorovnávání proto zatím není uspokojivý. Tuto poměrně nízkou produktivitu lze vysvětlit různými faktory: Zaprvé jde o vysoký podíl zaměstnanosti v zemědělství, odvětví s mimořádně nízkou produktivitou. Přesun pracovníků ze zemědělství do jiných činností pravděpodobně brzdí obtíže, s nimiž se potýkají
CS
41
CS
nové firmy při svém růstu, a nedostatek mobility. Zadruhé se Polsko pohybuje pod průměrem EU 15 v oblasti investic do informačních a komunikačních technologií a výzkumu a vývoje. Problém představují zejména nízké firemní investice do výzkumu a vývoje (pouze 30 procent celkového výzkumu a vývoje financují firmy). Uváděné důvody zahrnují nedostatečnou spolupráci mezi výzkumnými institucemi a podniky, nedostatek lidského kapitálu s vysokou kvalifikací a skutečnost, že firmy upřednostňují krátkodobé finanční výhledy na úkor dlouhodobých zájmů. Zlepšení dovedností pracovní síly lze rovněž dosáhnout podporou vyššího vzdělávání a celoživotního vzdělávání. Nízká produktivita tedy plyne především ze strukturálních problémů na trhu práce, zejména pak z nesouladu mezi dovednostmi, jimž se lidé učí ve vzdělávacím systému, a dovednostmi, které vyžaduje trh práce, ale i z potřeby investovat do fyzické infrastruktury. Urychlit restrukturalizaci hospodářství a privatizaci
průmyslu
Po pomalém začátku dosáhla privatizace vrcholu v roce 2000 (což dosvědčuje i nejvyšší úroveň přímých zahraničních investic ve výši 5,7 procent HDP, k nimž přispělo i několik velkých jednorázových privatizačních transakcí), ale od té doby se opět zpomaluje, i proto, že nejlákavější aktiva již byla prodána. Ve státním vlastnictví zůstávají tradiční odvětví (mj. odvětví těžební, chemické, obrana a železnice). V těchto odvětvích upřednostňuje polská vláda politiku konsolidace, která má privatizaci předcházet, s cílem vybudovat tak „národní mistry“, kteří budou schopni obstát v konkurenci na trzích EU. Postup privatizace zpomaluje tlak na zmírnění krátkodobých negativních sociálních dopadů a rozsáhlé konzultace, které je třeba provést se sociálními partnery a několika ministerstvy. Výsledkem je, že přitažlivost firem, které mají být privatizovány, významně klesá, což možné investory často odrazuje. Přesto existují důkazy, že příliv přímých zahraničních investic pomohl restrukturalizovat výrobní průmysl a zvýšil vývozní kapacitu a vylepšil distribuční sítě. Tento přínos plyne částečně ze skutečnosti, že po privatizaci vložili strategičtí investoři do svých firem vysoké objemy kmenového kapitálu a know-how, což se odrazilo ve značném růstu produktivity. Začala liberalizace odvětví elektrické energie a plynu. Místní a dálkové telekomunikační služby byly plně liberalizovány v lednu 2002 a mezinárodní služby v lednu 2003. Hospodářská soutěž v síťových odvětvích však nadále není uspokojivá. V odvětví plynu v současnosti nedochází k uvolňování vůbec. V odvětví telekomunikací si držitel monopolního postavení zachoval dominantní postavení na trhu. Ceny mezinárodních hovorů patří mezi nejvyšší. Navíc úřad pro ochranu hospodářské soutěže opakovaně shledal, že držitel monopolního postavení se provinil zneužitím svého dominantního postavení v neprospěch konkurence. Na vysoké úrovni se drží i státní podpora (v podobě nedoplatků na daních a sociálním zabezpečení) a státní podniky mají u ostatních firem rozsáhlé dluhy, čímž poškozují jejich finanční hospodaření. Co se týče výsledků v prosazování předpisů, byly odhaleny nedostatky při nakládání s podporou na záchranu a restrukturalizaci, ale i s podporou na výzkum a vývoj. Zlepšit podnikatelské
prostředí
Díky nedávným reformám Polsko významně pokročilo při budování rozsáhlého sektoru malých a středních podniků. Především jde o založení nového obchodního rejstříku od 1. ledna 2004, který bude fungovat jako místo, na kterém firmy zařídí vše během jedné návštěvy. Od ledna 2004 vstoupí v platnost i jednotná daň pro právnické osoby ve výši 19 procent. V roce 2003 byl přijat i nový zákon o konkurzu a vyrovnání, který zajistí, že právní rámec pro konkurzy bude odpovídat požadavkům moderního tržního hospodářství. Zhruba dvě třetiny zaměstnanosti a polovina HDP a vývozů v Polsku připadá na malé a střední podniky. Ovšem tyto podniky se nadále potýkají s obtížemi při růstu. Navzdory nedávným reformám na podporu podnikání je velikost firem nadále malá a v podnikatelském prostředí je stále co zlepšovat. Příčinou je nedostatek lidského kapitálu, mobility práce, nedostatečně rozvinutá infrastruktura (zejména silniční a telekomunikační síť), vysoká daňová zátěž (zejména příspěvky na sociální zabezpečení) a omezení likvidity. Tyto faktory brzdí vznik a růst společností. Proto se objevují i obavy, že by výše uvedené problémy mohly snížit i přitažlivost Polska pro zahraniční investory a přímé zahraniční investice.
CS
42
CS
Konkrétní doporučení pro Polsko Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se podařilo urychleně vyřešit hluboce zakořeněné strukturální obtíže na trhu práce, Polsku se zejména doporučuje, aby: 1.
zvýšilo pružnost postupu stanovování mezd tak, aby se zajistilo, že mzdy budou lépe odrážet rozdíly v produktivitě různých dovedností, firem a regionů (GL 5).
2.
snížilo daňovou zátěž práce, vyvinulo úsilí o rozšíření daňové základny u pracovní síly a zlepšilo účinnost výběru daní a systému prosazování právních předpisů; aby zreformovalo systém zdanění a sociálních dávek tak, aby odstranilo prvky, které snižují motivaci pracovat, zejména značné „pasti nečinnosti“ pro sezdané páry, a aby zvýšilo účinnost sociálních výdajů (GL 4).
3.
posílilo nabídku práce tím, že bude usilovat o lepší přizpůsobení kvalifikace pracovní síly požadavkům pracovního trhu, a tím, že odstraní překážky v regionální mobilitě, zejména pomocí reformy trhu s bydlením a zlepšením dopravní infrastruktury (GL 7 a 13).
Aby se podařilo na udržitelném základě zajistit snížení celkového schodku veřejných financí a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, Polsku se doporučuje, aby: 4.
ve víceletém rámci věrohodným a udržitelným způsobem snížilo celkový schodek veřejných financí v souladu s rozhodnutími, která Rada přijme v souvislosti s nadcházejícím rozpočtovým dohledem (GL 1 a 2).
5.
sledovalo reformu penzijního systému, aby se mohlo postavit očekávanému růstu podílu příjemců důchodů (míry závislosti) a aby přijalo opatření, která by zmírnila rozpočtové riziko plynoucí z rostoucího objemu potenciálních závazků (GL 15 a 16).
Aby se podařilo zlepšit podmínky pro růst produktivity, Polsku se doporučuje, aby: 6.
posilovalo snahy o zlepšení účinnosti a kvality vzdělávacího systému a systému odborného vzdělávání a jejich schopnost reagovat na měnící se potřeby v oblasti dovedností (GL 13).
7.
podporovalo výzkum, vývoj a inovace, zejména v podnikové sféře, a podporovalo přenos znalostí pomocí přímých zahraničních investic (GL 13).
Aby se urychlila restrukturalizace hospodářství a privatizace průmyslu, Polsku se doporučuje, aby: 8.
snížilo celkovou výši státních podpor a přesměrovalo je na horizontální cíle (GL 9 a 14),
9.
podporovalo vstup na trh a skutečnou hospodářskou soutěž v síťových odvětvích a zároveň usilovalo o větší propojitelnost vnitrostátních trhů (GL 9).
Aby se zlepšilo podnikatelské prostředí, Polsku se doporučuje, aby: 10.
CS
pokračovalo ve snižování administrativní zátěže, zjednodušování regulace a v podpoře růstu malých a středních podniků, zejména pak zlepšením dostupnosti financování (GL 11).
43
CS
24.
Slovensko
Od hospodářského zpomalení, které si vynutila stabilizace v roce 1998, se slovenské tempo růstu reálného HDP neustále zrychluje a již druhý rok po sobě v roce 2003 přesáhlo 4 procenta. Ovšem i tak stále výstup nedosáhl svého odhadovaného potenciálu. Růst podpořily i intenzivnější strukturální reformy. Nejlepšími příklady jsou restrukturalizace a privatizace v bankovnictví a nefinančním odvětví. Ovšem tyto kroky měly svou cenu: míra nezaměstnanosti se v roce 2001 vyšplhala na více než 19 procent a nadále se pohybuje kolem 17 procent. Reabsorbční schopnost pracovního trhu narušuje řada strukturálních problémů, které se začínají řešit teprve nyní. Zejména jde o nedostatek regionální mobility, nepružnost mezd, demotivující systém dávek a nesoulad mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi. Donedávna byly reformy veřejných financí jen velmi mírné a celkový schodek veřejných financí ve volebním roce 2002 přesáhl 7 procent HDP. Expanzivní fiskální politika přispěla k vysoké domácí poptávce a k prohlubování schodku běžného účtu, které čím dál tím více poháněla spotřeba, přičemž schodek přesáhl 8 procent HDP. Vláda, která nastoupila do úřadu v roce 2002, se začala zabývat hlubšími příčinami rozpočtového schodku a tím pomohla i významnému snížení schodku běžného účtu v roce 2003. Politiky na Slovensku by se měly zaměřit na dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, zejména pokud jde o konsolidaci veřejných financí. Ovšem jak pokračující konsolidace veřejných financí, tak i řešení problému s nedostatečným využíváním lidských zdrojů na Slovensku musí být podpořeny politikou, která pomůže udržet silný růst ve střednědobém a dlouhodobém výhledu. To si vyžádá především posílení a diverzifikaci růstové a zaměstnanecké základny formou rozvoje podnikatelského prostředí pomocí lepšího právního rámce a budování soudní a správní kapacity. Rovněž je třeba zvýšit úroveň produktivity a Slovensko by se mělo připravit na pozdější přechod k hospodářství založenému na znalostech. V této souvislosti stojí před Slovenskem čtyři hlavní náročné úkoly: • na udržitelném základě zajistit další snížení celkového schodku veřejných financí, • pokračovat v řešení hluboko zakořeněných strukturálních obtíží na trhu práce, • zlepšit podnikatelské prostředí a podporovat podnikání, • zlepšit podmínky pro růst produktivity.
CS
44
CS
Zajištění dalšího snížení celkového schodku veřejných financí na udržitelném
základě
Celkový schodek veřejných financí se snížil ze 7,2 procent HDP v roce 2002 na zhruba 5 procent HDP v roce 2003 a tím pomohl i významnému snížení schodku běžného účtu. Větší část komplexního programu reforem veřejných financí již byla schválena. Tyto reformy podpoří i další snižování schodku a pomohou zachovat stávající schodek běžného účtu v udržitelných mezích i v případě, že se opět zhorší stav čistých soukromých úspor. Rozsah i rychlost reforem jsou obdivuhodné. Ovšem plyne z nich i nezanedbatelná nejistota ohledně plnění rozpočtu v roce 2004 a dále. Hlavní nebezpečí se skrývá v radikální daňové reformě, zejména v zavedení jednotné daňové sazby u daně z příjmu ve výši 19 procent pro podniky i jednotlivce. S ohledem na tyto reformy jsou odhady příjmů poměrně nepřesné. Nejistota rovněž panuje na straně výdajů, mj. i s ohledem na další reformní kroky ve zdravotnictví. Značná část plánovaného snížení výdajů se navíc opírá o předpoklad nižších výdajů na úroky v důsledku hladké nominální konvergence. Další řešení hluboko zakořeněných strukturálních obtíží na trhu práce Slovensko má jednu z nejnižších měr zaměstnanosti (zhruba 57 procent) a druhou nejvyšší míru nezaměstnanosti (v současnosti zhruba 17 procent) z přistupujících zemí. Mimořádně nízká je zaměstnanost u věkové skupiny nad 55 let. Nezaměstnanost se soustřeďuje do skupiny mladých lidí (do 24 let) a osob s nízkou kvalifikací. Regionální rozdíly jsou značné. Základní strukturální poruchy trhu práce mají několik aspektů a v současnosti se k jejich řešení přistupuje rozhodněji. Motivace pracovat a odejít z neformálního sektoru se posiluje reformou sociálních dávek a reformou penzijní, které zahrnují i zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu na nadále poměrně nízkou úroveň 62 let. Regionální mobilita se posiluje finanční podporou dojíždějících osob a dávkami na bydlení, ale nadále zůstává omezená, neboť dopravní infrastruktura a fungování trhu s bydlením se zlepšují jen postupně. Znovuzapojení dlouhodobě nezaměstnaných ztěžuje nesoulad v poptávaných a nabízených dovednostech, přestože rekvalifikační opatření postupně sílí. K přetrvávající nezaměstnanosti mladých lidí dále přispívá slabý soulad vzdělávacího systému s požadavky tržního hospodářství. Nedávná novelizace zákoníku práce, která umožnila pružnější pracovněprávní vztahy, napomohla vzniku pracovních míst. Ovšem značně nepružné zůstává stanovování mezd, které nezohledňuje dostatečně podmínky konkrétních podniků. Proti tomuto cíli jde zejména možnost administrativního rozšíření kolektivních mzdových dohod na podniky, které se jednání neúčastnily. Nepříznivý dopad na poptávku po práci mohou mít i minimální mzdy, které rovněž nedostatečně zohledňují podmínky na místním pracovním trhu. Dalekosáhlá slovenská reforma daně z příjmu, která vstoupila v platnost počátkem roku 2004, posílí jak vytváření pracovních míst, tak i ochotu pracovat. Na druhou stranu souhrn sazeb zdravotního a sociálního pojištění se pouze snížil na stále vysokou míru téměř 48 procent hrubé mzdy. Zlepšení podnikatelského prostředí a podpora podnikání V posledních letech zahájila vláda řadu opatření, která měla podnikatelské prostředí zlepšit. Postup při zakládání nového podniku či firmy se značně zjednodušil a zkrátil. Připravuje se nový zákon o konkurzech, který má nahradit současný stav, kdy konkurzní řízení trvá nepřiměřeně dlouho a v podstatě nenabízí prostor pro restrukturalizaci společnosti v nesnázích. Podnikatelské prostředí např. dále posílilo díky významnému urychlení liberalizace cen v roce 2003 a zavedením nového zákona o zárukách. Navzdory těmto zlepšením však na Slovensku přežívají významné překážky pro podnikání. Počet nově vznikajících podniků je nízký. Podle průzkumů v soukromé sféře je hlavní slabinou míra právní
CS
45
CS
nejistoty. To je výsledkem často nedostatečného a nestálého právního rámce a zejména slabého prosazování práva, jehož častými nedostatky bývají nízká kvalita, průtahy a malá průhlednost. Zlepšení podmínek pro růst produktivity Ačkoli si Slovensko udržuje poměrně vysoký růst produktivity práce, vlastní produktivita je nadále nízká (v roce 2003 zhruba 58 procent průměru EU). K tomuto stavu přispívá nedostatek pružnosti vzdělávacího systému spolu s nízkými výdaji na vzdělávání a nedostatečný výzkum, vývoj a inovace. Vzdělávací systém pravděpodobně nereaguje patřičně na potřeby pracovního trhu. To se týká především středního školství, z něhož často vycházejí absolventi se zastaralými dovednostmi. Velmi nízký je i podíl absolventů vyššího vzdělání. Dodatečným problémem pro programy odborného a profesního vzdělávání je vysoké procento dlouhodobě nezaměstnaných. Přitom výdaje na vzdělávání se v roce 2001 snížily na jednu z nejnižších úrovní mezi novými členskými státy. Vláda v reakci na tyto obtíže již podnikla první kroky směrem k zefektivnění systému, zlepšení jeho účinnosti a zvýšení finančních zdrojů. V roce 2002 činily výdaje na výzkum a vývoj pouze 0,59 procent HDP, což je méně než u většiny přistupujících zemí. Inovační činnost, měřená počtem patentových přihlášek, je velmi nízká. Vláda již podnikla některá opatření ke zlepšení situace ve výzkumu a vývoji (např. zlepšení právního rámce pro výzkum a vývoj) a je odhodlána zvýšit veřejné zdroje, které jsou na podporu výzkumu a vývoje k dispozici. Konkrétní doporučení pro Slovensko Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se zajistilo snížení celkového schodku veřejných financí na udržitelném základě, Slovensku se doporučuje, aby: 1.
ve víceletém rámci věrohodným a udržitelným způsobem snížilo celkový schodek veřejných financí v souladu s rozhodnutími, která Rada přijme v souvislosti s nadcházejícím rozpočtovým dohledem (GL 1).
Aby se podařilo nadále řešit hluboce zakořeněné strukturální obtíže na trhu práce, Slovensku se zejména doporučuje, aby: 2.
posílilo nabídku pracovní síly pomocí odstranění překážek v regionální mobilitě a snížením nesouladu v dovednostech a zároveň zajistilo účinnost rekvalifikace a ostatních aktivních politik na trhu práce (GL 4, 7 a 8).
3.
vytvořilo dodatečnou poptávku po pracovní síle tím, že umožní větší pružnost při stanovování mezd (GL 5 a 18),
4.
snížilo v součtu velmi vysokou sazbu příspěvků na zdravotní a sociální pojištění a zároveň dodržovalo celková omezení související s konsolidací rozpočtu, zejména pak formou dalších reformních opatření v systému zdravotnictví a uvážení dalších úprav pilíře průběžného financování v systému důchodového zabezpečení, zejména dalšího zvýšení věku odchodu do důchodu (GL 4 a 16),
Aby se zlepšilo podnikatelské prostředí a podpořilo podnikání, Slovensku se doporučuje, aby:
CS
46
CS
5.
posílilo právní rámec, který by podnikání podporoval, a aby zlepšilo vymahatelnost právních předpisů, zejména přijetím nových právních předpisů o konkurzech a zvýšením kapacity a průhlednosti soudnictví (GL 11 a 12).
Aby se podařilo zlepšit podmínky pro růst produktivity, Slovensku se doporučuje, aby:
CS
6.
zlepšilo účinnost a kvalitu vzdělávacího systému a systému odborného vzdělávání a jejich schopnost reagovat na měnící se požadavky na dovednosti (GL 13).
7.
podporovalo výzkum, vývoj a inovace a pomáhalo přenosu znalostí pomocí přímých zahraničních investic (GL 13).
47
CS
25.
Slovinsko
V posledním desetiletí zažívalo Slovinsko stabilní růst; od roku 1993 rostl reálný HDP stálým tempem 3-5 procent. Po nedávném zpomalení se očekává, že se růst HDP opět oživí a postupně dosáhne téměř tempa růstu potenciálního výstupu, které se odhaduje na 4 procenta. Navzdory celkově zdravému hospodářství a chvályhodným výsledkům ve většině oblastí přetrvávají i některé slabiny. Určité obavy nadále působí poměrně vysoká inflace (v roce 2003 dosáhla 5,7 procent), která je považována za hlavní politický úkol, ačkoli v posledních dvou letech prudce klesla. Vláda navrhla pro snížení inflace udržitelným způsobem vhodnou strategii s cílem vytvořit podmínky pro přistoupení k EU. Provádí strukturální reformy zaměřené na liberalizaci cen. V současnosti představují úředně stanovované ceny 16 procent indexu spotřebitelských cen, což je nejméně mezi přistupujícími zeměmi. Ovšem vzhledem k neúčinné konkurenci v odvětví komunálních služeb a nedostatečné pružnosti finančního odvětví a pracovního trhu je třeba na potvrzení udržitelnosti inflace ještě počkat. Restrukturalizace hospodářství měla nepříznivý vliv na stav pracovního trhu: v letech 1996-2000 výrazně poklesla zaměstnanost ve výrobním průmyslu. Ekonomické a sociální napětí ztlumil přesun pracovní síly z tohoto odvětví do služeb a růst celkové nezaměstnanosti ztlumily předčasné odchody do důchodu. Ačkoli tedy celkový stav trhu práce ve Slovinsku vypadá dobře, strukturální nezaměstnanost na něm přetrvává. Vysoký zůstává podíl dlouhodobě nezaměstnaných, zejména mezi staršími osobami s nízkou kvalifikací. Dalším problémem je i nízká zaměstnanost pracovníků starších 55 let, zejména pak s ohledem na problematiku stárnoucího obyvatelstva. K tomu, aby se vytvořily potřebné pracovní příležitosti a usnadnilo zapojení do trhu práce, což by dále v budoucnosti vedlo k zlepšení hospodářské výkonnosti, je potřeba pokračujícího úsilí o podporu podnikání, inovačních schopností podnikové sféry a prosazování skutečné hospodářské soutěže ve všech segmentech hospodářství. Politiky ve Slovinsku by se měly zaměřit na dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence. V této souvislosti stojí před Slovinskem čtyři hlavní náročné úkoly: • udržitelným způsobem snižovat inflaci, • zvýšit míru zaměstnanosti, zejména u starších pracovníků, • zlepšit podmínky pro udržitelný růst produktivity, • prosazovat rozvoj skutečné hospodářské soutěže ve všech oblastech hospodářství, zejména v síťových odvětvích. Udržitelným způsobem snižovat inflaci Inflace sice klesá, ale nadále se drží na poměrně vysoké úrovni. V roce 2003 inflace dosáhla 5,7 procent, což představuje snížení oproti hodnotě 7,5 procent z předchozího roku. Pokračující pokles je povzbudivým jevem, ovšem částečně jej lze patrně připsat zvláštním okolnostem, které souvisejí s limity růstu úředně stanovovaných cen a nepřímých daní, ale i s častými úpravami spotřebních daní na ropné produkty. Naopak inflační tlaky nadále přiživuje nedostatek hospodářské soutěže v některých odvětvích, nepružný trh práce a rozšířené indexování. Přetrvávání inflace ale napomáhají i jiné významné faktory. Její setrvalý stav posilují zejména akomodační měnová politika a trvalé, i když zpomalující, znehodnocování měny. Těsně před vstupem do EU přesunula vláda inflaci mezi priority a přijala odpovídající koordinovaná protiinflační opatření. Zavedl se komplexní plán kontroly cen, který řídí růst úředně stanovených cen a změny ve zdanění tak, aby na konci roku nepřesáhly míru inflace. Pokud jde o směřování k celkovému odpoutání hospodářství od indexace, v roce 2003 byl podniknut krok kupředu, který spočíval v
CS
48
CS
úředním odstranění indexace úrokových měr („základní úroková míra“ či TOM) a v sociální dohodě o nové metodě úpravy mezd. Nová, perspektivní indexace se používá u mezd ve veřejném sektoru od července 2004. V soukromé sféře je třeba podobný přístup ještě dojednat. Pružně se musí přizpůsobovat i fiskální politika. Pro udržitelné snižování inflace a lepší výkonnost hospodářství je rovněž potřeba rychleji provádět strukturální reformy. Zvýšit míru zaměstnanosti, zejména u starších
pracovníků
Slovinská míra zaměstnanosti, která v roce 2002 dosáhla 63,4 procent, se blíží průměru EU a patří mezi nejvyšší v přistupujících zemích. Míra nezaměstnanosti, která se od roku 1998 neustále snižuje až na 6,0 procent v roce 2002, patří naopak mezi nejnižší v této skupině. Ovšem její složka dlouhodobé nezaměstnanosti dosahuje 60 procent a především zahrnuje starší pracovníky nad 55 let s nízkou kvalifikací. V souvislosti s ostatními strukturálními nevyváženostmi na pracovním trhu (nezaměstnanost mladých lidí, nezaměstnanost zdravotně postižených lidí, mezera v zaměstnanosti mezi muži a ženami, nízká úroveň vzdělání nezaměstnaných, značné regionální rozdíly) bylo zvýšení zaměstnanosti starších osob zařazeno mezi mimořádně důležité úkoly. V roce 2002 dosáhla míra nezaměstnanosti u osob ve věku 55-64 let 3 procent, míra zaměstnanosti naopak 24,5 procent, což je ve srovnání s průměrem EU ve výši 40,1 procent velmi nízký údaj. Tento jev je důsledkem nízké věkové hranice pro odchod do důchodu, která v roce 2001 dosahovala v průměru pouhých 57 let. Restrukturalizace hospodářství vytěsnila poměrně mladé pracovníky do důchodu (nebo mezi nezaměstnané). Důchodová reforma z roku 2000 již věk odchodu do důchodu mírně zvýšila. Ovšem její výsledky se projeví ve vyšší zaměstnanosti starších lidí jen postupně. Lze očekávat, že značný rozdíl mezi mírou zaměstnanosti starších pracovníků ve Slovinsku a v EU zůstane ještě určitou dobu zachován. Hlavní směřování politiky zaměstnanosti proto spočívá v řešení problémů s nezaměstnaností starších osob a v podpoře aktivních přístupů ke zvýšení jejich zaměstnatelnosti. To je mimořádně důležité především s ohledem na rostoucí nebezpečí finanční neudržitelnosti systému v důsledku nepříznivého demografického vývoje. Očekává se, že podíl příjemců důchodů (míra závislosti) vzroste z 20 procent v roce 2000 na 38 procent v roce 2025 a dále na 66 procent v roce 2050. Podpora práce a aktivního pracovního života je navíc i nezbytnou podmínkou pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Zlepšit podmínky pro udržitelný růst produktivity Ve srovnání s ostatními novými členskými státy je produktivita ve Slovinsku sice druhá nejvyšší, ovšem i tak se pohybuje hluboko pod průměrem EU-15 (69,5 procent v roce 2003). V letech 19951999 byl ve Slovinsku růst produktivity poměrně rychlý (průměrně 4,8 procent ročně). V letech 19992002 se však zpomalil na v průměru 2 procenta a posunul v tomto období Slovinsko mezi přistupující země s nejhoršími výsledky. Rychlejšímu rozvoji produktivity mohou bránit dvě skutečnosti: První z nich je poměrně nízká podnikavost obyvatel v aktivním věku především kvůli vysoké administrativní zátěži provázející jak založení firmy, tak i její provozování. Již se objevila snaha usnadnit postup pro začínající podniky. Ovšem právní předpisy o podnikání a správní prostředí lze zlepšovat dále, neboť stále přetrvávají byrokratické a zdlouhavé postupy, ale i obtíže související s koupí pozemků pro průmyslové využití. Druhou je nedostatek účinnosti výdajů na výzkum a vývoj, pokud jde o přenos know-how do podnikatelské sféry, patentování a inovace výrobků a postupů. Slovinsko vydalo v roce 2001 na výzkum a vývoj 1,6 procent HDP, což jej staví na první místo mezi novými členskými státy, ale stále je to pod průměrem EU. Slovinsko stojí na prvním místě mezi novými členskými státy i co do počtu patentových přihlášek u Evropského patentového úřadu, ale i v této oblasti (41 na milion obyvatel v roce 2001) se pohybuje hluboko pod průměrem EU. Navíc podíl výzkumných pracovníků zaměstnaných v soukromé sféře je oproti veřejnému sektoru nízký (jedna třetina, resp. dvě třetiny) a odvětví pokročilých technologií vykazuje nízkou inovační činnost.
CS
49
es
Prosazovat rozvoj skutečné hospodářské soutěže ve všech oblastech hospodářství, zejména v síťových odvětvích Slovinsko sice pokročilo v liberalizaci trhů s výrobky i síťových odvětví, ale hospodářskou soutěž je třeba dále posilovat. Úřad na ochranu hospodářské soutěže má sice odpovídající pravomoc dohlížet nad restriktivními dohodami, zneužíváním dominantního postavení a fúzemi, ovšem jeho správní kapacita (s ohledem na finanční a lidské zdroje) nepostačuje k zajištění správného fungování. Současné právní předpisy mu navíc ani neumožňují ukládat odrazující pokuty za chování v rozporu s hospodářskou soutěží. V posledních letech začalo Slovinsko s liberalizací síťových odvětví. V oblasti telekomunikací došlo k právnímu otevření trhu v roce 2001 a v roce 2002 vznikl nezávislý regulační úřad. Ovšem do segmentu pevných linek pro vnitrostátní hovory skutečná soutěž nepronikla a držitel monopolu nadále ovládá stoprocentní podíl na trhu. Hlavními překážkami pro vstup nových operátorů do segmentu pevných linek jsou vysoká cena za propojení do sítí a regulované, nízké ceny za místní i vnitrostátní hovory. Pokud jde o energetiku, velcí odběratelé elektřiny (66 procent spotřeby elektrické energie ve Slovinsku) si mohou dodavatele vybrat svobodně a největší z nich mohou od roku 2002 nakupovat energii ze zahraničí. Ovšem rozsah mezinárodní výměny je omezen limitem 20 procent celkové spotřeby elektrické energie. V odvětví plynu si mohou největší odběratelé vybírat dodavatele od 1. ledna 2003 (50 procent spotřeby plynu ve Slovinsku), ale v praxi k jinému dodavateli přejít nemohou kvůli dlouhodobým smlouvám (do roku 2007) s držitelem monopolního postavení. Konkrétní doporučení pro Slovinsko Splnění výše uvedených náročných úkolů si vyžaduje rozsáhlé strukturální reformy v souladu se zásadami (GL) v části I hlavních směrů hospodářské politiky. Aby se udržitelným způsobem snížila inflace, Slovinsku se doporučuje, aby: 1.
urychlilo strukturální reformy zacílené na liberalizaci úředně stanovovaných cen a pokročilo s odstraňováním indexace, zejména v mechanismu stanovování mezd (GL 5).
Aby se podařilo zvýšit míru zaměstnanosti, zejména u starších pracovníků, Slovinsku se doporučuje, aby: 2.
přehodnotilo systém daní a dávek a zaměřilo se na zapojení starších pracovníků do trhu práce, znovu posoudilo opatření na podporu aktivního stárnutí formou celoživotního vzdělávání a aby se rovněž zabývalo nerovnováhou mezi podmínkami pro práci na dobu určitou a pro stálé zaměstnání (GL 4, 8).
Aby se podařilo zlepšit podmínky pro udržitelný růst produktivity, Slovinsku se doporučuje, aby: 3.
dále snížilo dobu a náklady nutné pro založení nové společnosti a zjednodušilo správní postupy týkající se podnikání (GL 11).
4.
podporovalo výzkum, vývoj a inovace v podnikové sféře a zlepšilo kvalitu systému vyššího vzdělávání (GL 13).
Aby se prosazoval rozvoj skutečné hospodářské soutěže ve všech oblastech hospodářství, zejména v síťových odvětvích, Slovinsku se doporučuje, aby:
5.
CS
posílilo správní kapacitu úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, usnadnilo vstup nových subjektů do síťových odvětví a usnadnilo i nákup pozemků pro průmyslové využití (GL 9).
50
cs
