Komandor Edgar Armond

Komandor Edgar Armond Tato knížeèka je výsledkem snahy o historicko-spirituální obnovu svìta, podloženou inspirací, tedy z duchovního svìta telepaticky získanou myšlenkou. A lidstvo chce nebo ne, svìtlo Pravdy se èasem ukáže v každém koutku svìta. Razin, duchovní inspirátor této knihy

Pøeloženo z esperanta Publikace neprošla jazykovou redakci Copyright © Armond, Komandor Edgar Translation © H. Stavìlová Copyright © Eko–konzult, 2003 ISBN 80–89044–86–7

Syntetický náèrt spirituálního vývoje svìta

PØEDMLUVA

M

nohokrát jsme uvažovali o rození se na rùzných planetách a o spojení mezi rùznými planetami, pøedevším hvìzdou Capella a Zemí pomoci univerzální planetární nauky Kristovy, zrozeného v Palestinì. Odpovìï na naše otázky jsme obdrželi tak, jak je uvedena v této knize, urèené pro stejnì smýšlející a bádající v tomto smìru. Kniha se snaží prostým a populárním zpùsobem o spirituální syntézu vývoje planetárního èlovìka. Autor

I. SOUHVÌZDÍ VOZKY

V

souhvìzdí Vozky lze vidìt jasnou hvìzdu, na Zemi zvanou Capella – Kaple. Velkolepé slunce mezi hvìzdami, které jsou nám nejblíže, na své cestì nekoneènem se nechává doprovázet celou rodinou svìtù, opìvující boží slávu Nekoneèna. Emmanuel Souhvìzdí Vozky má hvìzdy rùzných velikostí, mezi které patøí i hvìzda první velikosti Capella, mnohem vìtší než naše Slunce. Capella je vzdálena od Zemì 45 svìtelných let, což v kilometrech znamená èíslo 4 274 a dvanáct nul. Capella na obloze je umístìna na severní polokouli mezi Blíženci a Býkem, její hustota je zøejmì fluidická, jako vzduch, který vdechujeme. Její barva je žlutá. Je obývána vyspìlými, jemnými bytostmi.

II. DUCHOVNÍ ODHALENÍ.

D

uchovní filozofie nás uèí o nesmrtelnosti duše a jejím zrozování se v rùzných svìtech i o pobytu ve svìtì neviditelném, duchovním. Ukazuje nám nekoneèné panoráma kosmického života vìèných promìn, které jsou charakteristické pro duchovní vývoj bytostí a jejich osudy.

8

Vyhoštìní z planety Capella

Toto vše, tøebaže i nezøetelnì, se jeví v rùzných filozofických a náboženských soustavách od pradávných dob a vyvrcholilo zrozením se Božího Mistra na Zemi, který pøinesl poznání. V naší dobì prostøednictvím duchovní filozofie a jejich poslù se šíøí jasné poznání duchovních pravd, pokud jim ještì hodnì opoždìné a nedokonalé duše jsou schopny rozumìt. Tak se plní slib Ježíšùv, který nám posílá Ducha Pravdy, Utìšitele. Již mnoho pravdy nám pøinesl Utìšitel (Spiritismus), hlavnì na poli spirituálních vztahù mezi svìty. Emmanuel – jeden z tìchto Duchù Pravdy – se již nìjaký èas snaží pomáhat lidstvu. Povznáší je zvolna pomocí druhých dobrodincù, rozšiøuje obzory a nabádá èlovìka k vìtšímu úsilí, k vìtší snaze po vzestupu, pøipravenosti pro nové úkoly v obnoveném svìtì tøetího tisíciletí – Vìku vodnáøe, rychle se blížícího. Je známo, že pùvodnì lidstvo se skládalo ze dvou skupin: první byla dosti opozdilá, která se pomalu vyvíjela, prostøednictvím života na Zemi, zvolna postupovala od plné nevìdomosti k instinktu a pak k rozumu. To bylo první lidstvo, skládající se z primitivních ras. Druhou skupinu tvoøily bytosti více vyvinuté, vyhoštìné z planety Capella, z krásného souhvìzdí Vozky a nesèetných druhých planetárních soustav vznešeného Vesmíru. Tyto miliony vtìlených v pradávných dobách mìly vìtší vìdomosti než pùvodní obyvatelé Zemì. Byl to nový živel, který zvolna pøivádìl tenkráte ještì brutální lidstvo k primitivní civilizaci.

Tøi cykly

9

III. TØI CYKLY

P

rvní cyklus zaèíná u prvotních typù lidských bytostí, v pøechodu od zvíøecího k lidskému na planetì Zemi. Vývoj prostøednictvím utrpení. Zde nastal astrální vývoj zemì a duší, tvoøících první rasu – matku s vtìlenými primitivními lidmi, pøecházející na druhou rasu, která se již ponìkud zdokonalila. Teprve až v tøetí nebo ètvrté rase se zaèaly vtìlovat duše, pøicházející z hvìzdy Capella, kleslé a potøebující oèisty. Následkem toho nastalo èištìní na Zemi rùznými katastrofami a pøírodním neštìstím. Druhý cyklus zaèíná tìmi, kteøí pøežili tyto katastrofy. Zaèíná tvoøením se nových a více pokroèilých lidských spoleèností a konèí pøíchodem Vykupitele. Tøetí cyklus zaèíná Golgotou a posledním aktem obìtování se Božího Mistra. To konèí v naší dobì pøíchodem tøetího tisíciletí, vìkem Vodnáøe, kdy lidstvo projde novou oèistou, kterou pøedpovìdìl Ježíš i Zjevení Jana, a kterou potvrdily vysoké duchovní bytosti Tøetího zjevení – Spiritismu. Je to doba, kdy na Zemi zaène období lepšího morálního života ve smìru Evangelia.

IV. OBDOBÍ PRVNÍCH LIDÍ

Svìty, bytosti a vìci se tvoøí silou Slova, které pøe-

vládá myšlenku Boha, Tvùrce, dle náplnì jakou myšlenka obsahuje. Duchovní bytosti slouží Božím plánùm,

10

Vyhoštìní z planety Capella

silou slova promítají tvorbu na hmotu, dávajíc tvar a složení všem vìcem a bytostem a pøedsedají jejich vývoji ve Vìènosti. Co se Zemì týèe, pak v kosmickém tvoøení akce slova vytvoøila centrální slunce, umístìné ve støedu planetární soustavy. Zde mohou projevovat život bytosti ve vývoji. Kolem tohoto se vytvoøila fluidická vrstva vyššího obsahu, sloužící jako hvìzdná matrice pro vypracovávání živých forem vývoje – postupu ve svìtì. V této vrstvì byly již zárodky bytostí, poèatých Slovem, pøedstavující základní typy, fluidicky promítané pro budoucí vývoj a také i lidské duše, ještì nevyvinuté v prvotních podmínkách, schopných namáhavého vývoje ve hmotì. Postupem èasu, dle zákona vývoje, vycházely z centrálního jádra plyny na okraj, kde je zadržela ochranná vrstva a pak, pøi pøirozeném ochlazení opìt padaly na jádro v tekuté formì, pøinášející v sobì (pokud se to tak dá nazvat) zárodky života zde existujícího. Tyto zárodky byly roztroušeny po povrchu zemìkoule a èekaly na pøíležitost vývoje a když po èetných opakováních tohoto procesu, až zemìkoule posléze nabídla pøíznivé podmínky hustoty, vlhka a teploty a když se zde objevila první organická hmota – protoplazma – došlo zde k projevení se života, který se šíøil zárodky již zde existujícími. Tak vznikaly øíše nerostù, rostlin a živoèichù. Stopy života v prvotních tvarech objevovaly se již pøed sty miliony léty. Nejprve ve vodì, pak na souši. Nejdøíve rostliny, pak zvíøata vyvíjející se ve svých, již dokonalejších typech. Slavný Pasteur prokázal, že zárodky se rodí jeden z druhého. V roce 1957 americký vìdec Stanley izoloval nejprimitivnìjší mikrob, který se rozmnožil, i když byl podøízen procesu krystalizace. Badatelé souhlasili,

Období prvních lidí

11

že tento fakt vyplòuje velkou mezeru, existující mezi životem nejvíce opoždìných a nejkompletnìjšími organickými podstatami, jako jsou napø. proteiny. To byl první bod pro generace živých bytostí existujících na Zemi, vyvíjejících se již bilion let ve své zvláštní èinnosti. V tìchto poèátcích lidského vývoje byly opice velmi podobny èlovìku, ale pøece jen zùstaly zvíøetem, pokud se týèe inteligence. Vìda doposud nenalezla typ pøechodu mezi zvíøetem a èlovìkem. Dle oficiální vìdy, po zklidnìní pozemského podnebí, v poèátku období Miocenu, zaèaly se vyskytovat živé bytosti, které bydlely na stromech, zvolna sestupovaly k zemi, uèily se chodit po dvou a vzpøímenì. To bylo pøed 25 miliony léty. Tento vzpøímenì chodící typ nìkteøí nazvali Prokonsul. A tak se typy po miliony let stále zdokonalovaly a pøibližovaly èlovìku s malým mozkem, zvaným Pitecantropus. Pak se objevil èlovìk Sinantropus, nebo-li èlovìk pekingský, rovnìž s malým mozkem. Pozdìji se objevily typy již s ponìkud více vyvinutým mozkem. Nejrozšíøenìjší byl neandrtálský typ ve støední Evropì a i v jiných svìtadílech. I když mìl ještì mnoho nedostatkù ve vyjadøování, byl pojmenován „Homo Sapiens“. Pozdìji se objevily typy již více vyvinuté v Duanscombe v Anglii, Africe, Francii, jsou pojmenovány jako Homo Sapiens sapiens, tedy opravdový èlovìk. Ještì dnes napø. v Rodezii jsou podobné typy, žijící spíše zvíøecím životem. Souhrn vývoje: opice jako primát. Vyvinutý typ primáta – Pronoksul 25 milionu let – Homo Erectus (vzpøímený èlovìk) – pitecantropus a sinantropus – pekingský èlovìk z ledové doby. Homo Sapiens, Neandrtálec – 160 000 let, Homo Sapiens Sapiens – Wescombe, Kongo, Fontechevade, Cro Magnon a Chancelade – 35 000 let.