Š k o lsk á soustava v N ěm ecké d em o k ra tick é rep u liliee Prof. Dr. habil. KARL-HEINZ GÜNTHER, viceprezident Akademie pedagogických věd NDR Dr. CHRISTIANE LOST, vědecká pracovnice Akademie pedagogických věd NDR Dr. RUDI SCHULZ, vědecký pracovník Akademie pedagogických věd NDR
Děj i nný vývoj š k ol s ké soust avy Rozvoj školské soustavy v NDR je od roku 1945 charakterizován těmito principy: — těsné spojení školy a společnosti, — jednota vzdělávání a výchovy, — poskytování vysoké úrovně všeobecného vzdělání a profesionální výchovy všem dětem, — stálé rozšiřování a zlepšování vzdělávacích možností. Koncepční ideje takového školství vypracovali představitelé revoluč ního dělnického hnutí již před rokem 1945, zvláště na konferencích Ko munistické strany Německa (KPD) v Bruselu (1935) a v Bernu (1939) i v »Národním výboru Svobodné Německo«. Po osvobození od fašismu (8. května 1945) byly tyto ideje postupně realizovány. K jedinečnému rozvoji v dějinách německého školství došlo v krátkém období pouhých čtyř let 1 9 4 5—1 9 4 9 . Rozhodující politické přeměny poskytly základ k úspěšnému provedení antifašisticko-demokratické školské reformy, jež byla opět sama složkou těchto politických změn. Již jako výraz akční jednoty dělnických stran vydaly ústřední výbor KSN (KPD) a ústřední výbor Sociálně demokratické strany Německa (SPD) dne 18. října 1945 společné provolání, požadující demokratickou škol skou reformu. V květnu a červnu 1946 byl v zemských sněmech tehdej šího sovětského okupačního pásma přijat »Zákon o demokratizaci ně mecké školy«. Z celého obsahu tohoto zákona vysvítá, v jak velké míře měly být nyní v oblasti školské politiky realizovány nejlepší národní tradice německého národa (např. programové požadavky německé děl nické třídy, vyslovené Clarou Zetkinovou — 1857 až 1933, Käthe Dunckerovou — 1871 až 1953, Edwinem Hoernlem — 1883 až 1952, Theodorem Neubauerem — 1890 až 1945, ale též humanistické buržoazně demokra tické zásady takových pokrokových buržoazních pedagogů, jako byl Friedrich Adolf Wilhelm Diesterweg — 1790 až 1866, Karl Friedrich 657
t
Wilhelm Wander — 1803 až 1879, Friedrich Dittes — 1829 až 1896, aj.). Zatímco na I. pedagogickém sjezdu (1946) byl nový cíl vzdělání a výchovy diskutován a uvažovalo se o tom, jak uskutečnit školský zá kon, mohl IV. pedagogický sjezd (1949) již konstatovat vítězství antifašisticko-demokratické školské reformy. V kursech pro nové učitele byli dělníci, zemědělci, zřízenci a jiní pra cující připraveni k učitelství, s jejich přípravou se částečně začalo dál kovým studiem teprve po jejich přijetí do školské služby. Těmito opatře ními mohlo být učitelstvo v nejkratší době obnoveno v souladu s antifašisticko-demokratickým rázem školy. Proces antifašisticko-demokratického vzdělávání mládeže byl podporo ván založením Svobodné německé mládeže (FDJ) (1946) a Svazem mla dých pionýrů (1948), vzniklým z její dětské organizace. Jednotnost systému vzdělávání byla zdůrazněna začleněním mateřské školy do škol ské soustavy. V tvrdém a strastiplném boji bylo s materiální a ideovou podporou Sovětského svazu v letech 1945—1949 dosaženo toho, — že školství bylo zbaveno zhoubných následků německého imperialis mu, militarismu, fašismu a nacionalismu, bylo zrušeno privilegium vzdě lání majetných a zvýšena úroveň vzdělávání, — že následky války byly v oblasti školství v podstatě překonány, — že byl poprvé v dějinách německého školství realizován požadavek dělnického hnutí a všech pokrokových sil uskutečnit jednotnou školu a dát stejné možnosti vzdělání všem dětem ve městě a na venkově (refor ma vesnické školy), — že vyrostla nová generace učitelů a zároveň byl vytvořen nový vztah mezi mládeží a vzdělávacími zařízeními. Zákonem stanovené principy státnosti a světskosti, jednotnosti a vě deckosti vzdělávání byly realizovány a vytvořily podstatný základ antifašisticko-demokratické výchovy všech dětí. V oblasti profesionálního vzdělávání vznikly učňovské dílny jako zá vodní nebo komunální zařízení. Výchova učňů dosáhla zavedením odbor ného vyučování dva dny v týdnu nové kvality: odborné a všeobecné vzdělání bylo těsně spjato. První vysokoškolská reforma započala antifašisticko-demokratickou obnovu duchovních a sociálních základů univerzit a vysokých škol.1) Jako první univerzita zahájila znova svoji činnost v říjnu 1945 Univerzita Friedricha Schillera v Jene, po ní následovalo během jednoho roku sedm dalších univerzit a vysokých škol. Již v červnu 1946 umožnila sovětská okupační mocnost zřizování pedagogických fakult. Vznik Německé demokratické republiky v říjnu 1949 a přechod k bu dování základů socialismu určily v letech 1 9 4 9—1 9 6 2/6 3 další vývoj školy ve školu socialistickou. Usnesením 2. konference Jednotné socia listické strany Německa (SED) (19,52) dostala škola úkol vzdělávat a vychovávat všestranně rozvinuté mladé budovatele socialismu, schopné a připravené k velkým výkonům ve výrobě a v obraně vlasti, stavějící se uvědoměle do služby socialistické výstavby. III. sjezd SED (1950) na vrhl v usnesení o 1. pětiletém plánu (1950—1955) dále budovat školství 1} V německé jazykové oblasti je nyní obvyklé užívat pojmenování »univerzita« a »vysoké školy« souřadně. (Poznámka překladatele.)
658
zavedením desetileté školy ve všech městech a průmyslových střediscích. Tento typ školy měl dvěma ročníky navazovat na osmiletou základní (povinnou) školu. Čtyřletá vyšší střední škola (Oberschule) (9.—12. roč ník) vedla k maturitě (zkoušce dospělosti — Abitur) a byla diferenco vána ve tři větve (matematicko-přírodovědnou, jazykovou, tj. tzv. moder ní, a s klasickými jazyky). Desetiletými školami byl vytvořen školský typ, který se mohl podle představ revolučního německého dělnického hnutí ve vhodné době postupně stát povinnou školou pro všechny děti. První desetileté školy (od roku 1956 střední školy) započaly svou práci 1. září 1951. IV. sjezd SED (1954) požadoval zvýšit vědeckou úroveň vyučování a věnovat větší pozornost vybudování desetiletého školního vzdělávání. Také 3. konference SED (1956) orientovala školské pracovníky k tomu, aby se výstavba desetiletých škol urychlila a aby bylo na všech školách zavedeno polytechnické vyučování. Na školské konferenci SED (1958) byla ukázána cesta k tvůrčí a progresivní práci v teorii a praxi ve školskopolitické a pedagogické oblasti a vyvrcholila konfrontace s revizionistickými jevy, které socialistickou přestavbu školy zdržovaly. Podstat né úkoly socialistické školy byly detailně charakterizovány a bylo poukázáno na mnohost socialistických prvků, které se vytvořily v peda gogické praxi, zvláště v činnosti novátorů. Tím se školská konference začlenila do přípravy V. sjezdu SED (1958), který určil směr příští škol ské politiky v souvislosti s celkovou politikou NDR a bratrských socia listických zemí. Na tomto základě se socialistické přebudování školy stalo demokratickou akcí lidových mas. Ve školním roce 1958/59 chodilo několik set tisíc žáků 7.—12. ročníku jeden vyučovací den v týdnu do socialistických závodů průmyslových a zemědělských. Desetiletá vše obecně vzdělávací polytechnická střední škola (zehnklassige allgemeinbildende polytechnische Oberschule) (1959/60) (s jednotným učebním plánem a osnovami pro 1.—10. ročník) byla koncipována tak, aby se stala základem pro další vzdělávací zařízení. Struktura, obsah, metodika a řízení celé školy v nových společenských podmínkách byly v prosinci 1959 stanoveny »Zákonem o socialistickém rozvoji školství v NDR«. Ve školním roce 1962/63 byla ustanovení školského zákona z roku 1959 v podstatě splněna. Zaostalost vesnické školy jakožto dědictví tříd ního panství kapitalismu byla odstraněna, jednotřídní školy byly jejich centralizací (centrální školy) zrušeny. Na počátku 50. let byly v národních podnicích zřizovány závodní učňovské školy. Umožňovaly těsnější spojení teoretického a praktického profesionálního vzdělávání. Nyní se muselo přihlížet k vyučovacím vý sledkům desetileté všeobecně vzdělávací polytechnické vyšší střední školy, profesionální výchova musela být koncipována ještě šíře a ob sáhleji, být ještě těsněji spojena se životem a se socialistickou výrobou v jednotě vysoké úrovně vzdělání a třídní výchovy. Přitom bylo nutno spojit profesionální výchovu (Berufsausbildung) s dalším vzděláváním dospělých. Třetí sjezd o profesionální výchově (1960) vedl k vytvoření nových profesionálních modelů a k novému způsobu vzdělávání: ke zříze ní profesionální výchovy s maturitou. V oblasti vysokých škol a univerzit byl podle nařízení o nové orga nizaci vysokého školství (1951) uplatněn nový studijní systém (druhá vysokoškolská reforma). Studijní plány, desetiměsíční studium, povinné 659
vzdělávání v marxismu-leninismu, ruština a tělesná výchova, těsnější spojení s praxí pomocí praktik určovaly stále více výchovu na nejvyšších učilištích. Ve vysokoškolské oblasti byly vytvořeny fakulty pro dělníky a zemědělce (ABF, 1949), které umožňovaly dělníkům, zemědělcům a jiným pracujícím získat maturitní vysvědčení. Lidové vysoké školy půso bily od poloviny 50. let jako všeobecně vzdělávací školy pro dospělé a v jejich kursech bylo možno dohonit učivo všeobecně vzdělávací povinné školy i desetileté a dvanáctileté školy. Vzdělávání a výchova dorůstající generace byla v těsné spolupráci se školou stále cílevědoměji a plánovitěji podporována organizací dětí a mládeže. Pionýrská organizace nese od svého prvního pionýrského setká ní (1952) jméno Ernsta Thälmanna. V tomto období měla socialistická škola v NDR tyto charakteristické rysy: — těsné spojení školy se životem zavedením polytechnického vyučová ní a těsným spojením vyučování s produktivní prací, — cíle odpovídající požadavkům společnosti, stanovené v jednotném učebním plánu a osnovách, — rozšíření všeobecně vzdělávací školy ze školského typu osmileté základní školy v desetiletou polytechnickou střední školu jakožto povin nou školu (ve výstavbě) pro všechny děti, — široké a mnohostranné cesty dalšího vzdělávání, — účast nejširších kruhů veřejnosti na záležitostech školství. S počátkem vytváření rozvinuté socialistické společnosti v NDR od let 1 9 6 2/6 3, po vítězství socialistických výrobních vztahů, při bouřlivém růstu vědeckých poznatků, při úkolech nastolených k uskutečňování vě deckotechnické revoluce bylo nutno zvládnout nové problémy též ve školství. Socialistická přestavba školy vytvořila nosné výchozí pozice, pedagogika vypracovala vědecký postup. Cíl, obsah a struktura vzdělá vání a výchovy musely být se zřetelem k budoucímu vývoji společnosti dále rozvíjeny. VI. sjezd SED (1963) vyznačil cíl a směr dalšího rozvoje školství v jed notný socialistický systém vzdělávání. Roku 1965 byl přijat »Zákon o jed notné socialistické školské soustavě«. Vznikl s prognostickým zaměřením a důsledně navazoval na to, čeho již bylo dosaženo. Zákon precizoval podstatné zásady platné pro vzdělávání a výchovu vedoucí k vysoké kvalifikaci a socialistické uvědomělosti na všech stupních školské sou stavy, totiž ke spojení vědeckého vzdělávání a socialistické výchovy, školy a života, vyučování a produktivní práce i tělesné výchovy, teorie a praxe, k vysoké efektivitě učení a vyučování racionálními metodami a organizačními formami. Tento zákon je první v dějinách německého školství, v kterém jsou koncipována státní a společěnská vzdělávací zařízení a jejich úsilí jako celek ve své vnitřní jednotě a kontinuitě. První fáze provádění zákona je charakterizována novým stanovením cílů, obsahu, metod a prostředků všeobecného vzdělání (nový učební plán a osnovy 1966 n.). V profesionální výchově byly postupně zavedeny záKladní předměty a základní povolání. Na vysokých školách a univerzi tách byla provedena třetí vysokoškolská reforma. Změněným obsahem vzdělávání a novou efektivní strukturou vzdělávacích zařízení byla po 660
sílena socialistická výchova studentů. Těsněji než kdykoli předtím bylo bádání spojeno s praxí. Od školního roku 1967/68 dostala rozšířená střední škola (erweiterte Oberschule) nový profil, od té doby bezpro středně navazuje na 10. ročník střední školy (Oberschule). V předškolní výchově určoval práci stále více »Vzdělávací a výchovný plán pro ma teřskou školu«, vypracovaný v letech 1965—1967. VII. pedagogický sjezd (1970) provedl bilanci realizace zákona a vy pracoval ideologicko-teoretické pozice a hlavní úkoly lidového vzdělání v NDR pro 70. léta. VIII. sjezd SED (1971) označil jako nejdůležitější společenský úkol pedagogů další obsahové vybudování desetileté všeobecně vzdělávací střední školy a dosažení středoškolského vzdělání veškerou mládeží. Jednotná socialistická školská soustava Školská soustava v NDR je založena na ustanoveních »Zákona o jed notné socialistické školské soustavě« z 25. února 1965. Jednotná socialistická školská soustava je orientována na požadavky a možnosti rozvinuté socialistické společnosti v 70. a 80. letech. Všechna vzdělávací zařízení jsou těsně spojena se životem, obsah vzdělávání od povídá požadavkům vědy, techniky a kultury. Jednotlivé složky školské soustavy počínaje předškolní výchovou až k univerzitám a vysokým školám jsou svou strukturou a obsahem navzájem koordinovány, takže tvoří uzavřený souladný celek. Cílem jednotné socialistické školské soustavy je v y s o k á ú r o v e ň vzdělání v š e h o l i du, v z d ě l á v á n í a v ý c h o v a v š e s t r a n n ě a h a r m o n i c k y r o z v i n u t ý c h o s o b n o s t í , které uvědoměle utvářejí život společnosti, mění přírodu a vedou plný a šťastný život důstojný člověka. Všem občanům je zaručeno právo na vzdělání, vysoká úroveň všeobec ného vzdělání a specializace. Všeobecné vzdělání zahrnuje matematické, přírodovědné a polytechnické, občanské, společenskovědní, jazykové v mateřském i v cizích jazycích, estetické a tělovýchovné vzdělání a výchovu. Je základem pro další vzdělávání a připravuje na život v socia listické společnosti. Vzdělávání a výchova jsou spojeny se životem, s teo rií a praxí, učení a studium jsou spjaty s produktivní prací, aby se žáci, učni a studenti stali způsobilými k tvůrčí práci, ke stálému zdokonalování svých vědomostí, schopností a dovedností, k použití toho, čemu se nauči li, v praxi i v samostatných pracích. V socialistickém vzdělávání a vý chově těsně spolupracují stát, společenské organizace a rodina. V »Zákoně o jednotné socialistické školské soustavě« je stanovena vše obecně povinná desetiletá docházka do střední školy a povinná profesio nální výchova. Školní docházka je bezplatná. Složky jednotné socialistické školské soustavy jsou: — zařízení předškolní výchovy, — desetiletá všeobecně vzdělávací polytechnická střední škola, — zařízení profesionální výchovy, — vzdělávací zařízení vedoucí k maturitě, — inženýrské a odborné škůly, — univerzity a vysoké školy, — zařízení pro výchovu a další vzdělávání pracujících. 661
Speciální školská zařízení existují pro děti s tělesnými a duševními vadami. Jednotnost v cílech a budování socialistické školské soustavy zahrnuje — ve shodě s požadavky společnosti a individuálním nadáním — dife renciaci v zaměření vzdělávání na vyšších stupních. Při přijímání ke studiu na univerzitách a vysokých školách je kritériem výkonnost a při hlíží se k sociální struktuře obyvatelstva. K zařízením předškolní výchovy, která nejsou povinná, patří dětské jesle a mateřské školy. J e s l e (denní nebo týdenní) přijímají děti za městnaných nebo studujících matek od prvních okamžiků života až k do končení třetího roku. Zde se ošetřují a vychovávají děti v těsné spolu práci s rodinou. Jesle zajišťují, že se děti vyvíjejí zdravě a tělesně i duševně harmonicky. Dětský organismus se posiluje mnohostrannou tělesnou výchovou s využitím světla, vzduchu a slunce, systematicky se rozvíjí schopnost vnímání a rozmanitých prožitků, myšlení a mluvení. Děti jsou přiměřeně svému věku navykány na pořádek, pravidelnost a samostatnost a osvojují si elementární hygienické návyky. Za udržování závodních jeslí, které vyžadují státní schválení, jsou odpovědné závody a jednotná zemědělská družstva. Jesle podléhají ministerstvu zdravot nictví. Roku 1972 bylo v jeslích 27,9 % všech dětí do tří let. Ačkoli bylo v roce 1973 zřízeno v jeslích 13 000 nových míst, je jejich potřeba vyšší než ka pacita, která je k dispozici. M a t e ř s k é š k o l y ' n a v š t ě v u j í od třetího roku do počátku školní docházky děti, jejichž matky jsou zaměstnány nebo studují. Vzdělávání a výchova v mateřské škole jsou zaměřeny na to, aby se přiměřeně věku dětí pečovalo o jejich všestranný zdravý tělesný a duševní vývoj, rozví jela se jejich pozornost, fantazie, paměť, jakož i jejich jazykové a myšlen kové schopnosti. Děti získávají elementární poznatky o socialistickém životě a o přírodě: dostává se jim jednoduchých představ o čase, množ ství a prostoru. Radost z malování, modelování, ručních prací, zpěvu a tance vede k probouzení smyslu pro krásu. Děti jsou vychovávány k lás ce k socialistické vlasti, k míru a přátelství mezi národy, k pravdymilovnosti, k lásce a úctě k rodičům a ke všem pracujícím. Hrou a systematickými zaměstnáními jsou děti připravovány na školu. Pedagogická práce v mateřské škole se od roku 1972 provádí podle zá vazného plánu vzdělávání a výchovy, zavedeného po několikaletém vy zkoušení. Roku 1972 navštěvovalo mateřskou školu 73,5 % všech dětí příslušného věku. Roku 1973 bylo v mateřských školách 23 500 míst. Do roku 1975 má do mateřské školy docházet 80 % všech dětí. Do roku 1980 mají být kapacity stále rozšiřovány a potřeba v podstatě kryta tak, aby všechny děti, jejichž rodiče si to přejí, mohly docházet do mateřské školy. Děti nenavštěvující mateřskou školu jsou v roce před počátkem své školní docházky ve zvláště stanovených odpoledních hodinách hrami a učením připravovány na školu. Desetiletá všeobecně vzdělávací polytechnická s t ř e d n í š k o l a je povinnou školou pro všechny děti. Střední škola je základním typem školy v jednotné socialistické školské soustavě, poskytuje moderní všeobecné vzdělání. V ní jsou vzdělávání a výchova těsně spojeny se životem, s prací, se socialistickou výstavbou. 662
Střední škola se člení v — nižší stupeň s 1.—3. ročníkem, — střední stupeň se 4 .- 6 . ročníkem, — vyšší stupeň se 7,—10. ročníkem. Na n i ž š í m s t u p n i počíná systematické vzdělávání a výchova. Žáci získávají základní dovednosti ve čtení, v psaní a v matematice i první poznatky o přírodě, práci a socialistické společnosti. Vyučování je spojeno se společensky užitečnou prací. Vyučuje se v učebních před mětech němčina, matematika, školní dílna (Werken) a zahrada, hudba, kreslení a sport. Na s t ř e d n í m s t u p n i nastupuje přírodovědné, společenskovědní vyučování a cizí jazyky. Žáci se podrobněji seznamují se životem společ nosti, prací, vědou, technikou a kulturou a zapojují se do společensky užitečné práce. Matematicko-přírodovědné znalosti získávají žáci v učeb ních předmětech matematika, biologie, fyzika, školní dílna a vyučování ve školní zahradě. Společenskovědní odborné vyučování se koná v něm čině, dějepise a zeměpise. Žáci se též učí ruštině (od 5. ročníku), sportu, hudbě, kreslení a ručním pracím. Začíná první profesionální orientace. V y š š í s t u p e ň středoškolské vzdělání uzavírá. Vytváří základy pro praktickou činnost, odpovědnou volbu povolání a další profesionální a vědecké vzdělávání. Obsah a úkoly plně vybudovaného odborného vy učování jsou zaměřeny k vědám. Žáci se stávají vzrůstající měrou schop nými poznávat a používat zákonitostí a vědeckých teorií a ovládat zá kladní techniky duševní práce a samostatně rozšiřovat a upeyňovat své znalosti a dovednosti. Vědecké vyučování zahrnuje učební předměty fy ziku, astronomii, chemii, biologii a zeměpis. Zvláštní význam má vyučo vání matematice a mateřskému jazyku. V polytechnickém vyučování se žáci systematicky seznamují s vědeckotechnickými, technologickými a politickoekonomickými základy socialistické výroby. Polytechnický vý cvik se provádí v závodech a má ráz profesionální přípravy. Ve společen skovědním vyučování (občanská nauka, dějepis, zeměpis, němčina) získávají žáci historické a politické poznatky a znalost německé litera tury i literatury světové. Kromě ruského jazyka se vyučuje druhému cizímu jazyku (fakultativně od 7. ročníku, zpravidla angličtině, avšak v omezeném rozsahu též franštině, polštině, češtině, španělštině). Odbor ně se vyučuje rovněž ve sportu, hudbě a kreslení. Poměr mezi jednotlivými oblastmi vzdělání ve všeobecně vzdělávací polytechnické střední škole je v učebním plánu stanoven takto: • 41,1% pro společenskovědní, jazykové (mateřský jazyk) a literárně umělecké vyučování, • 29,8 % pro matematicko-přírodovědné vyučování, • 10,6 % pro uvedení do socialistické výroby a práce ve výrobě, • 10,6 % pro vyučování cizím jazykům, • 7,9 % pro vyučování sportu. Každá z oblastí vzdělání má svou specifickou hodnotu a nenahraditelně přispívá k všestrannému rozvoji osobnosti. Roku 1972 přecházelo 88,6 °/o všech žáků z 8. ročníku do 9. ročníku střední školy. Tento podíl se bude v příštích letech dále zvyšovat až 663
k dosažení středoškolského vzdělávání veškeré mládeže. Žákům, kteří odcházejí ze střední školy po 8. ročníku, se zpravidla dostává tříleté pro fesionální výchovy, v níž zároveň pokračuje všeobecné vzdělávání. V současné době dochází 54 % všech žáků 1,—4. ročníku po vyučování do družin; dostává se jim c e l o d e n n í h o v z d ě l á v á n í a v ý c h o vy a to se bude podle materiálních a personálních možností postupně rozšiřovat. Všichni žáci mají možnost účastnit se rozmanité mimovyučovací a mimoškolní činnosti v pracovních skupinách, kroužcích, klubech, sportovních organizacích, sborech, orchestrech a jiných kulturních sku pinách. »Veletrhy mistrů zítřka« podporují vlastní přírodovědně technic kou činnost žáků. Nadaní žáci mohou navštěvovat (kromě povinného vy učování) hudební školy. Značný počet mimoškolních zařízení (115 domů pionýrů, 199 stanic mladých přírodovědců a techniků, 37 turistických stanic, divadla pro mládež atd.), která jsou přístupná všem dětem, pod poruje mimoškolní činnost dětí a mládeže. Pro starší žáky byly vypracovány r á m c o v é p r a c o v n í p l á n y p r o p r a c o v n í s k u p i n y (kroužky), které podporují zájmy a na dání v matematické, přírodovědné, umělecké, sportovní oblasti a umož ňují též účelné využívání volného času. Pi onýr ská o r g a n i z a c e Ernst a Thá l ma n na a Svo b o d n á n ě m e c k á m l á d e ž organizují na školách rozmanitou čin nost ve školní i mimoškolní oblasti, aby podporovaly výchovný a vzdě lávací proces ve škole a účast žáků na životě společnosti. Sirotkům a vývojově ohroženým dětem a mládeži se zabezpečuje pozi tivní vývoj ve speciálních zařízeních p o m o c i m l á d e ž i (Jugendhilfe). Děti, mládež a dospělí s těžkými fyzickými a psychickými vadami získávají vzdělání a výchovu podle svých zbývajících možností v 544 s p e c i á l n í c h š k o l á c h a s p e c i á l n ě p e d a g o g i c k ý c h za ř í z e n í c h , diferencovaných podle pedagogických a lékařských zásad. Speciální školy navštěvují děti a mládež nedoslýchavé a hluché, slabo zraké a slepé, s poruchami řeči a hlasu, slabomyslné schopné školního vzdělávání, trvale tělesně poškozené, s podstatnými poruchami chování, děti a mládež delší dobu nemocné nebo vyžadující trvalé ošetřování ve zdravotnických zařízeních. Počet učitelů se v NDR na všeobecně vzdělávacích školách od roku 1960 do roku 1971 zvýšil z 86 350 na 144 573 učitelských sil. Roku 1971 připadalo na jednoho učitele 18,7 žáků. M a t u r i t y (Abitur) lze dosáhnout v různých zařízeních. Absolventi střední školy mohou získat maturitní vysvědčení po dvouleté návštěvě r o z š í ř e n é všeobecně vzdělávací střední školy (kratčeji rozšířená střední škola, erweiterte Oberschule) nebo po tříleté návštěvě m a t u r i t n í t ř í d y v z a ř í z e n í c h pr o p r o f e s i o n á l n í v ý c h o v u . V těchto třídách je získávání maturit ního vysvědčení spojeno s profesionální výchovou vedoucí k získání prů kazu odborného dělníka. V současné době existují na středních školách k přípravě na docházku do 11. a 12. ročníku rozšířené střední školy přípravné třídy, zahrnující obsah 9. a 10. ročníku střední školy. 664
Maturitní vysvědčení lze získat rovněž po návštěvě lidové vysoké školy (Volkshochschule), odborné nebo inženýrské školy (Fach- oder Inge nieurschule), dále zvláštní maturitní zkouškou po příslušných speciálních kursech, v interním nebo večerním studiu na univerzitě nebo na vysoké škole. Dále existují s p e c i á l n í š k o l y a s p e c i á l n í t ř í d y přijíma jící v omezeném počtu vysoce výkonné žáky, kteří by mohli vyhovovat zvláštním požadavkům ekonomickým, vědeckým, sportovním a kulturním. Tyto speciální školy a speciální třídy technického, matematického, příro dovědného, jazykového, uměleckého a sportovního zaměření vedou zpra vidla k maturitě. Každý mladý člověk má právo a povinnost p r o f e s i o n á l n í p ř í p r a v y . Do roku 1975 má být vychováno 900 000 odborných dělníků. Roku 1972 bylo připraveno k povolání 98,5 °/o všech absolventů škol nebo navštěvovali zařízení pro další vzdělávání. Ze zbývajícího 1,5 % získala většina profesionální kvalifikaci dílčí profesionální výchovou nebo kva lifikováním dospělých. Po absolvování 10., resp. 8. ročníku střední školy trvá profesionální výchova zpravidla dva nebo tři roky, přičemž se při tříleté výchově více přihlíží k pokračování ve všeobecně vzdělávacích učebních předmětech. Cílem profesionální výchovy je připravit všestranně rozvinuté, třídně uvědomělé, vysoce kvalifikované odborné dělníky, vyznačující se vyso kým socialistickým uvědoměním a socialistickými postoji, vysokou úrov ní všeobecného vzdělání, rozsáhlými profesionálními vědomostmi, schop nostmi a dovednostmi, jež lze mnohostranně uplatnit v pracovním procesu a jsou tvůrčím způsobem použitelné pro další rozvoj socialistické společnosti. Učivo v profesionální výchově činí průměrně 7 % pro všeobecné vzdě lání, 43 % pro profesionální teorii a 50 °/o pro profesionální praxi. Od roku 1971 se polovina učňů připravuje pro takzvaná základní povo lání, aby lépe dostáli požadavkům velkoprůmyslu, »změně práce, toku funkcí, všestranné pohyblivosti dělníka« (Marx) jakožto objektivní po třebě. Učni jsou vychováváni pro 306 povolání v 28 základních povolá ních. V základních povoláních se jim dostává široké základní výchovy (základy elektroniky, techniky měření a regulace, zpracování dat, marxistícko-leninská filozofie a ekonomika) jakožto základní profesionální specializace. V letech 1960—1971 bylo vychováno více než 2,2 miliónu mládeže a pracujících v kvalifikované odborné dělníky. Podíl odborných dělníků v počtu zaměstnanců ve výrobě stoupl z 25,6 % (1955) na 52,5 % (1971). * V témž období klesl počet nevyučených a zaučených dělníků ze 70 °/o přibližně na 46 °/o. Absolvování profesionální výchovy umožňuje návštěvu odborné školy. I n ž e n ý r s k é a o d b o r n é š k o l y jsou zařízení pro vyšší pro fesionální výchovu, připravující vědeckotechnické a ekonomické odborné síly pro průmysl, zemědělství, stavebnictví, obchod, dopravu a sdělovací zařízení, lidové vzdělání a kulturu, zdravotnictví a jiné obory života spo lečnosti. Obsah a úroveň výchovy i profil odborného zaměření v těchto vzdělávacích zařízeních je určován hlavními směry vědeckotechnického pokroku, perspektivami národního hospodářství a dalšími potřebami spo lečnosti. Studentům se poskytuje všeobecné, základní odborné a speciální 665
vzdělání interním (asi 3 8 %) , dálkovým (asi 3 8 % ) a večerním (asi 24 procent) studiem. Vědecko-produktivní činnost studentů jakožto část vý chovy má organicky navzájem spojovat teorii a praxi. Počet studentů na inženýrských a odborných školách se podstatně zvýšil. Kdežto roku 1951 připadalo na 10 000 obyvatel 34,7 studentů, bylo jich roku 1970 již 164,6. V téže době stoupl podíl studentek v důsledku zvláštních státních podpůrných opatření z 10,5 na 80,9 studentek na 10 000 obyvatel. Vcelku bylo roku 1971 na odborných školách 174 360 studují cích. Učitelé pro nižší stupeň střední školy se po absolvování desetileté vše obecně vzdělávací střední školy čtyři roky odborně vzdělávají v ústavech pro vzdělávání učitelů. Učitelky mateřských škol se připravuji na peda gogických školách po absolvování střední školy. Doba přípravy se v sou časné době zvyšuje ze dvou na tři roky. U n i v e r z i t y a v y s o k é š k o l y vzdělávají a vychovávají v inter ním, dálkovém a večerním studiu vědecky vysoce kvalifikované a socia listicky uvědomělé osobnosti. Výchova je určována požadavky vědy, ná rodního hospodářství a společenského vývoje, uplatňují se zásady jednoty učení a výchovy, teorie a praxe. Studentům se dostává základní a spe ciální výchovy, utvářené ve vyváženém poměru v jednotlivých oborech podle vědeckých a národohospodářských požadavků tak, aby student byl ve své pozdější činnosti schopen samostatně sledovat vědecký rozvoj svého oboru a zapracovat se do nových problémů. Speciální příprava je těsně spojena se základní přípravou, s praxí a s vědecko-produktivní čin ností. Třetí vysokoškolská reforma vedla od poloviny 60. let k soustředění vědeckého badatelského potenciálu. Dosavadních 900 univerzitních ústa vů bylo sloučeno ve 170 sekcí. Strukturálně organizační změny vytvořily předpoklady k obsahovým a metodickým změnám v bádání a učení a ke zvýšení účinnosti vědeckého bádání v praxi. Počet studentů na univerzitách a vysokých školách se v letech 1949 až 1971 zvětšil třináctkrát, tj. z 15 na 192 studujících na 10 000 obyvatel. Pouze v roce 1971 bylo na univerzitách a vysokých školách imatrikulováno 97 000 studentů. Počet studentek se v letech 1960—1971 zvýšil z 28 procent na 44,4 %. Na území NDR existovalo roku 1945 osm univerzit a vysokých škol, roku 1971 jich byloi 54. Roku 1969 vznikla zřízením inženýrských vysokých škol nová forma vysokoškolského vzdělávání. Roku 1972 opustilo univerzity a vysoké školy 21 000 absolventů, roku « 1974 to bude asi 24 000. Na vysokých školách bylo roku 1971 celkem 152 315 studujících. V letech 1960—1971 zahájilo svou činnost v národním hospodářství a v ostatních společenských oblastech 602 100 absolventů vysokých a odborných škol. Pedagogové působící na středním a vyšším stupni střední školy a na rozšířené střední škole jsou vychováváni čtyř letým studiem na univerzitách a vysokých školách pedagogických na diplomované učitele (Diplom-Lehrer). Pro své další vzdělání mají pracující k dispozici rozmanitá zařízení pro vzdělávání a další vzdělávání. Další vzdělávání je zaměřeno k tomu, aby se vědomosti a dovednosti již kvalifikovaných pracovních sil s různými stupni kvalifikace v souladu s vědeckotechnickým a společenským rozvo666
jem stále rozšiřovaly a prohlubovaly. Pracující jsou včas připravováni na zavádění moderních strojů a zařízení, nových materiálů, výrobků, tech nologií a vyšších organizačních forem výroby. Seznamují se s novými vědeckotechnickými a politickoekonomickými poznatky a jsou připravo váni na možnost jejich uplatňování, především doškolováním pro speciální obory nebo činnosti s vyššími kvalifikačními požadavky. Tak se napří klad roku 1972 účastnilo dalšího vzdělávání asi 750 000 pracujících v so cialistickém průmyslu (roku 1961 jich bylo 460 000). Kvalifikaci dospělých slouží tato státní a společenská vzdělávací za řízení: závodní akademie, vesnické akademie, vědecké společnosti (Ura nia, technické komory), oborové průmyslové akademie, instituty pro so cialistické řízení hospodářství, lidové vysoké školy, televizní akademie, rodičovské akademie aj. Strany a společenské organizace činí rozsáhlá vzdělávací opatření. Vesnické, popřípadě kooperační akademie například podstatně přispě ly k zlepšení kvalifikační struktury pracovníků v zemědělství. Roku 1973 navštěvovalo kursy socialistické podnikové ekonomiky 230 000 čle nů zemědělských družstev, pracovníků státních statků, členů státních a vedoucích hospodářských orgánů. Roku 1960 mělo pouze 9,2 % pracov níků v zemědělství osvědčení o odborné kvalifikaci. Roku 1971 bylo na proti tomu 54,3 % všech pracujících v socialistickém zemědělství s tako vouto vyšší kvalifikací: roku 1975 to bude asi 75 %. Z 390 000 žen činných v zemědělství má více než polovina odbornou přípravu. V letech 1967—1971 navštěvovalo kursy lidových vysokých škol 1,5 miliónu občanů. 95 000 absolventů se připravovalo na odborné nebo vy sokoškolské studium. 450 000 dospělých dosáhlo doposud na lidových vysokých školách závěru 10., resp.'12. ročníku střední školy. 110 000 ob čanů navštěvovalo kursy jazykových škol. Na vzdělávání poskytuje vláda NDR značné prostředky. Státní výdaje na vzdělávání stouply z 1,1 miliardy marek (1950) na 6,4 miliardy marek (1972). Tyto investice a rozmanité možnosti vzdělávání vedly k význam ným změnám v kvalifikační struktuře pracujících. Počet absolventů vy sokých a odborných škol stoupl z 4,4 °/o (1955) na 12,5 % (1971) a od borných pracovníků v témž období z 25,6 % na 48,5 %. Počet nekvalifi kovaných a zaučených pracovníků klesl v téže době ze 70 % na 39 %. Roku 1975 má být 13,6 % absolventů vysokých a odborných škol, 62,2 procenta odborných pracovníků a 24,2 % nekvalifikovaných a zaučených pracovníků. Mateřské školy, střední školy, rozšířené střední školy, lidové vysoké školy, zvláštní školy a domovy podléhají ministerstvu lidového vzdělání, zařízení profesionální výchovy státnímu sekretariátu pro profesionální výchovu, univerzity, vysoké školy a část odborných škol ministerstvu vysokého školství. Další část odborných škol je podřízena příslušným odborným ministerstvům (např. ministerstvu kultury, zdravotnictví, lido vého vzdělání). Instituce pedagogického bádání spolupracují v duchu sepětí školské politiky a vědy těsně se státními řídícími orgány. Disponují značnou ba datelskou kapacitou. Existuje Akademie pedagogických věd NDR, Ústřed ní ústav pro profesionální výchovu, Ústav pro vysokoškolské vzdělání a Ústav odborného školství. Na Akademii pedagogických věd NDR je smluv ně vázána příslušná badatelská kapacita univerzit a vysokých škol. Pe 667
dagogická věda pracuje na základě pětiletých plánů pedagogického bá dání; je těsně spojena s partnerským i ústavy socialistických zemí. Spolupůsobení všech složek jednotné socialistické školské soustavy vytváří příznivé předpoklady k tomu, aby bylo realizováno hum anistické úsilí socialistické společnosti o všestranný rozvoj osobnosti.
Přeložil Vilém Pech
Přes dosažené dílčí úspěchy se naše společenské vědy ve většině oborů opož ďují za rychle rostoucími potřebami společnosti. Zvláště palčivě se to pociťuje u těch vědních oborů, které jsou bezprostředně spjaty s řízením společnosti a s uplatňováním vedoucí úlohy strany. V současné situaci strana vede boj o důsledné prosazení straníckosti ve vědecké práci v našich společenských vě dách, o důsledný třídní přístup, o překonání pozůstatků koncepce, která po važovala za základní subjekt poznání jednotlivce, který odpovídá jen sám sobě, necítí se ničím vázán před společností. Jde o to, aby odpovědný stranický pří stup byl nejen slovy přiznáván, ale aby se promítal do každodenního života společenskovědních pracovišť. Vývoj, současný stav a úkoly společenských věd Z materiálu předsednictva ÚV KSC
668
