Koloběh roku a ročních svátků

Koloběh roku a ročních svátků „Sledovat běh roku, znamená sledovat velkou vesmírnou umělkyni a dávat v sobě poznovu ožít – v mocných obrazech, které se pak pro lidskou mysl stávají skutečností – oněm věcem, které nebe vpisuje do Země. Uspořádání koloběhu ročních svátků je přístupem k tomu, jak se zbavit prázdných životních idejí, jak prostoupit život duševními silami spojenými s uměleckým vyjádřením. Protože umění toho nejprostšího svátku je službou Zemi i kosmu a mystériem spolunesoucí každodenní všednost. Uspořádávání svátku roku je tím nejelementárnějším, co k nám může promluvit svou prostotou i bohatostí.“1 V době rostoucího volného času a s tím spojenou otázkou jeho smysluplného využití hledá mnoho rodičů podněty. Koloběh ročních svátků vyvěrající z hlubokých tradic má připomenou vztah kosmických a zemských skutečností a upomenou na jednotu v nich obsaženou. Dříve byly svátky zcela začleněny do běhu lidského života a byly uzpůsobeny tak, aby vytvářely prostor pro nasycení duše zároveň s obrazným prožitím kosmicko-zemských dějů. Lidé se mohli cítit součástí mikro i makrokosmu a vše prožívat s množstvím vlastního prostého uměleckého vyjádření či mocného působení v chrámu božím. Spoluprožívali vlastní zrod, rozkvět a zrání ve velkých světových souvislostech. Dnes stojíme před skutečností, že se nám roční cyklus nejeví jako smysluplný jednotící celek, některé svátky slavíme ještě z historických tradic, ale velmi často už jsou prosty opravdového smyslu a niterného vnímání. Roční koloběh svátku má vycházet z tradičního pojetí svátků, máme si však při nich klást otázky, jakým způsobem se odrážejí a působí v člověku, co a jakou část lidské bytosti mají oslovovat a tím ho podněcovat v jeho vlastním vývoji. Každý svátek obsahuje ve svém uspořádání i prožívání tři části, tři postupné kroky. První z nich je prvek minulosti, kdy se ohlížíme a vzpomínáme, upomínáme na hlavní postavu či událost svátku, vyprávíme o tradicích, zvycích. V této části jsou vítáni nejstarší členové z rodin či jiní pamětníci, kteří mohou živým způsobem vlastního prožitku vykreslit dřívější prožívání svátků na vesnici, ve městě, v kraji či zemi. Druhý krok vybídne, abychom se rozhlédli kolem sebe, podívali se na přítomnost a hledali možný otisk svátku v současném životě a jeho konání. Tady nám pomůže základní charakter a poslání slavnosti. Třetím krokem se zadíváme na nadcházející čas, na budoucnost a přijímáme společná rozhodnutí. Je dobré vyjít na začátku společného hledání z významné myšlenky svátku či malého zamyšlení nad některou z konkrétních událostí. Prožívání svátků je spojeno s rukodělnou prací, výzdobou třídy i školky, třídní nebo celoškolní slavností. Můžeme se pokusit aktivně zapojit i rodiče, prarodiče i přátelé školky, kteří mohou buď vyprávěním, zpěvem, divadlem či vedením rukodělné aktivity se na slavnosti ročního svátku spolupodílet. Kromě říkadel, písní, možného malého divadelního 1 FLAU, K. Die DreiheitimJahreslauf. Stuttgart: VerlagfreiesGeistesleben, 1991.Trojnost v ročním koloběhu,

nepublikovaný překlad.

1

představení, koncertu patří k svátkům i pečení tradičních sladkých či slaných pokrmů, vyrábějí se doplňky, ozdoby. Svátek sám je však ve své podstatě uspořádán tak, že je i činem, který musíme vykonat. A tak malé divadelní představení dětí či rodičů, společný koncert nebo vyprávění prarodičů ve svátečně vyzdobené třídě otevře slavnost. Následuje čin – např. cesta lesem či krajinou, kdy v jejím průběhu se dítě samo za sebe staví ke skutečnostem, které mu učitel se svými pomocníky z řad rodičů připraví. Po návratu do třídy se všichni schází u velikého společného stolu utvořeného z lavic, radují se z dobrot a výrobků, které si pro slavnost vytvořily, přijde i na společné zpívání či rukodělné aktivity, mohou kolovat z ruky do ruky krásné předměty, figurky, krystaly, které umocňují slavnostní okamžik. Učitel vybízí k myšlenkám do budoucnosti. Nesmírně důležitá je přítomnost všech, učitele, dětí, rodičů i prarodičů, protože takové společenství může skutečně dítěti i dospělým dát sílu k překonávání některých nectností, ke kterým nás svátek vybízí. Síla spočívá také v jejím důsledném cyklickém opakování. V obecné rovině je možné základní čtyři roční období charakterizovat takto: jaro, léto – smysly se otevírají světu, směřují ven; podzim, zima – aktivita člověka se usebírá dovnitř, myšlení a chtění je odrazem dříve poznaného. Pohádka Hravý, snivý svět, kde ústředním tématem je pohádka, patří dítěti od nejranějšího dětství. Toto období je také označováno termínem celistvost. Pohádky, přes vnitřní obrazy, působí na celého člověka a byly dlouho předávány ústní formou. Jsou zrcadlením prazákladního spojení člověka a kosmu. Dítě po narození a v průběhu celého prvního sedmiletí je spojeno ještě s duchovním světem. Příběh pohádek nevnímá realisticky, ale z pohledu duševně-duchovního. Pohádka je pro dítě mostem pro spojení reálného světa, v kterém žije vzpomínkou na božský původ. Pohádka je v prvním sedmiletí pomocníkem, kterého dítě potřebuje při poznávání někdy příliš tvrdého světa okolo sebe. Děti našeho věku budou potřebovat čím dál více klidu, ticha a dobrosrdečnosti a ne uměle bičovanou obrazotvornost, kterou televize a počítač chaotizují. Děti obklopené železem, sklem a betonem by jako základní potravu duše měly mít pohádky, které v nich otevřou hlubokou niternost. Bez této výživy zůstanou dětské duše vnitřně prázdné, neohebné a citově chudé. Pohádky mají stále důležitější poslání v přetechnizovaném a na přírodní dojmy skoupém prostředí. Mají se však vyprávět, aby pravé vnitřní obrazy skutečně naplňovaly dětskou duši. Ještě v roce 1830 se s posledními z bardů setkal i finský lékař a sběratel pohádek a ság I. Lönnrot na finských samotách: „Celé vesnice se scházely na kopcích, aby když zapadlo slunce při ohni, byly přítomné vyprávění bardů, kteří napůl prózou a napůl zpěvem střídavě memorovali pohádky a příběhy ság. Po celou noc zpívali a vyprávěli a oněměli až s východem slunce.“2 Odedávna náležela pohádkám úcta i zbožnost a všichni sběratelé pohádek byli přesvědčení, že toto duchovní bohatství lidstvo nesmí ztratit. Učitel by měl vyprávět pohádky krásným hlasem, tak aby jeho vyprávění šlo z nitra duše – bylo duší procítěné. Takové vyprávění už pak není pouhou mluvou, ale zvukomalebným prožitkem. Učitel pohádky nečte, ale vypráví, většinou v týdenních cyklech – jedna pohádka na týden. Děti se postupně s pohádkou sžívají nejen niterným prožitkem, ale vyjadřují svoje obrazy aktivitou spojenou s poselstvím pohádky kresbou, pohybem, zvukomalbou. Metodická doporučení U každého níže popsaného ročního období či svátku se pokusíme o výběr pohádky pro týdenní cyklus – jedna pohádka na týden, i když nejlepší možností je, kdyby se cyklus týdenních pohádek zabydlel ve školce v průběhu celého roku. Pohádka se čte často dětem před 2

STREIT, J. Proč děti potřebují pohádky („Warum Kinder Märchen brauchen“). Praha: Baltazar, 1992. s. 22.

2

spaním po obědě – tak otevřeme týden novou pohádkou. Druhý den, v úterý již můžeme při dopolední aktivitě poukázat na základní obraz pohádky např. odvážné překonání draka a vymyslíme pro děti aktivitu, pro kterou je potřeba aspoň trocha odvahy. Do tmavého pytlíku nebo krabice s otvorem dáme předmět nebo dva předměty různých tvarů, oblý a hranatý i pichlavý, třeba šišku a děti hmatají. Děti přejdou bosou nohou po kamínkách, ve třídě vytvoříme z lana či švihadel nebo barevné lepenky na podlaze elipsu – ovál, vlnky, i rovná linie bude představovat lávku či mostek. Děti v případě lepenky jdou bosé a přesně se drží linie, kdyby chůze bosky po laně či švihadle byla pro děti moc těžká, jdou těsně vedle, nesmí se od linie ani trochu odchýlit. Vše podpoříme obrazem – na druhém břehu, na konci cesty je meč, který budeme potřebovat pro záchranu princezny, může tam být i zvířátko – ovečka, kočička, pes apod., kteří potřebují pomoci. S dětmi si můžeme o odvážných činech také povídat. Další den kreslíme obrázek a podpoříme pohádku zvukomalebnými hláskami či citoslovci, písničkou a říkadlem. Ve čtvrtek vytvoříme něco rukodělného a pátek zkusíme pohádku přenést do dopolední aktivity, kdy jí budeme doprovázet jednoduchým pohybem, zvukomalbou – dřívka, zvonkohry v pentatonice, činelky, činel, chřestidla, ale i zvukomalebnými hláskami či citoslovci. Pohádku otevřeme a uzavřeme písničkou či říkadly. Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Pro posílení atmosféry pohádky, říkadla, významu svátku můžeme využit zvukomalbu, kterou si vytvoříme vlastní artikulací a hlasem. Děti budou tyto hry se zvukem vždy doprovázet pohybem, ten jim umožní hlásku lépe vyslovit. Učitel už při čtení pohádky si najde místa, která touto zvukomalbou doplní. Vyjděme z příkladu o odvaze a boji s drakem, tam kde se potřebujeme ztišit, abychom draka nevyrušili, doprovodíme text – ššššššššš, ššššššš, šššššššš nebo tiššššššše, tišššššššše s gestem spirálky směřující k zemi. Tam kde je potřeba odvaha, zvýrazníme hlásku R – rrrrrrrrachotí kamení, rrrrrrrrrrrachotí zem, rrrrrrrytíř – ruce rotují, jako kolečka stroje nebo jako když rychle běžíme a k tomu artikulujeme rrrrrrrr. Pro vystrašení draka, aby vše zlé ustoupilo, se hodí hláska S – SSSSSSSStůj!, SSSSSSSSSlyš! SSSSSSSSSSedni nebo pouhé SSSSSSSS. Paže či dlaň se promění v meč a ve vzduchu s rozmachem kopírují velké S nebo pohyb šlehajícího plamene, vlnícího se hada. K odvaze a pevnosti rozhodnutí patří i hláska K – Král, kopyta koní (přesný popis hlásky v pohybu níže viz.Prožívání hlásek). Ze samohlásek užijeme Ú – úúúúúúúúúzkoust, úúúúúúútěcha, úúúúúúúúúúvoz, úúúúúúúžlabina, úúúúúútes- nohy a ruce se stáhnou k sobě, jako kdybychom chtěli projít úzkou soutěskou. Z citoslovcí použijeme Tráááááá, Tráááá, Trááááá – spokojené královské famfáry, Ach, Ou, Och – princezna je v moci draka, Bum, Buch – zápas, Juch, Jupí, Hej – vítězství, Tramtaratááááá – famfáry, dobro zvítězilo nad zlem. Každou hlásku i citoslovce vždy doprovodíme pohybem. Po představení jednotlivých svátků najdete níže pohybové vyjádření i charakteristiku jednotlivých hlásek. Lidová slovesnost i dětská říkadla bývají plná slov a citoslovcí vymyšlených (Skákala bába reksum, candrum, cinky, bzinky přes rybník, skákal za ní, reksum, candrum, cinky, bzinky kominík….), děti taková slova milují, jsou vynikajícím artikulačním cvičením a ve třídě si taká citoslovce můžete k jednoduché říkance vymýšlet také. Je dobré k nim přidat i komediální pohyb a snažit se je přehnaně vyslovovat. Písně a říkadla V úvodu jsme představili tři kroky každého svátku či roční doby, v kterých budeme nejprve poukazovat na tradici, minulost, pak základní charakter svátku převedeme do přítomnosti, do činu a konání a v poslední části se podíváme do budoucnosti, kterou stěžejní vlastnosti si poneseme dál ve svém nitru, aby nás samé rozvíjely. Písně a říkadla, ale i pohádky budou vyjadřovat tradiční pojetí svátků a ročních období, aktivity, uvedené níže, budou nositeli charakteru svátku v činu, konání, budoucnost bude zastoupena myšlenkou, že 3

to, co např. jaro svým rašení započalo, léto naplní květem, podzim plodem a zima odpočinkem, hledáním vnitřní síly, světla. Tzv. lidová slovesnost a lidová píseň v sobě ještě obsahuje skutečně žité sepjetí s rokem, s přírodou. Mohou na někoho působit třeba i archaicky, vždy je však třeba připomenout důležitost tradice, předávání pokladnice či studnice moudrosti předků. V každé lidové písni a říkadle tato moudrost je obsažena, někdy humorně, jindy v zajímavém obraze či zvuku. Nebudeme se bát ani nářečí či archaických slov. U malých dětí nebude třeba intelektuálního vysvětlování, záleží však na stáří dětí, předškoláků se už můžeme zeptat, co si myslí, že výraz v sobě obsahuje, mladší děti by měli slova vnímat v celistvosti říkadla jako zvukomalbu, artikulační cvičení. Písně i říkadla budeme vždy doprovázet pohybem. Pro předškolní dítě je velmi nepřirozené jenom stát a odříkávat říkadlo či zpívat píseň. Elementární pohyb je důležitý pro rozvoj celého těla, hlasu, řeči. Budeme vycházet z významu textu, můžeme zařazovat jednoduché taneční prvky- chůze po kruhu, dovnitř kruhu, ven z kruhu, točení, polkové poskoky apod. Základem by však měl být elementární pohyb, který hravou a nápaditou formou vychází z významu písně a říkadla. Využít můžeme i různé pomůcky, na podzim jemné předávání jablíčka či košíčku s plody přírody, drahých kamenů – poklady země. Lana, židličky na překonávání překážek, klacíky. Během zimy nám pomohou šátky vyjadřující fujavici, padající sníh, andělská křídla vánočního příběhu. O Masopustu vezmeme do hry košťata, košťátky, dřevěné tyče a vůbec všechno možné k vyjádření humorných postav a maškar, jaro bude časem jemnosti rozpuku, proudění vody – šátky, klubíčka, miska se semínky, květináč s osením či rašící kytičkou, u letních říkadel využijeme různých přeskoků a obíhání deky či měkké kostky – přeskakování pařezů, skákání z kamene na kámen v potoce, různá lana, předávání vůně bylin apod. Elementární pohyb střídáme s použitím jednoduchých nástrojů, dřívka nařezaná z bambusových tyčí, vlastnoručně vyrobená chřestidla, bubínky – lavórky otočené dnem vzhůru i originální Orffův instrumentář. Možnosti využití zvonkoher pro doprovod příběhů zvukomalby jsou popsány níže. Aktivity Aktivity budou představovat možné uchopení charakteru svátku, roční doby v činu, v aktuálnosti. Mohou se provádět ve třídě, venku, různě obměňovat, rozvíjet, doplňovat. V aktivitách vždy budeme vycházet z možností dětí, vybavení třídy apod. Svým významem a zaměřením jsou oporou roční doby a svátku ve své každodennosti.

Prvním svátkem školního roku je tzv. Michaelská slavnost. Slavnost archanděla Michaela, který přebírá v čase od konce září do první adventní neděle kosmickou působnost spojenou s podzimem i vnitřní bdělostí člověka, která se po létu prožitém smysly obrácenými především vně, zase stahuje dovnitř. Archanděl Michael, drakobijce, svým mečem střežící vše nečisté, drží na uzdě a v patřičné vzdálenosti špatnost a zlo ukryté v obrazu draka. Vyzývá člověka k překonávání sobectví, duševní zbabělosti, zlozvyků a vášní, k přemožení vnitřního draka v sobě. Posiluje odvahu, vůli k činu. Bývá zobrazován s mečem v jedné a váhami v druhé ruce. Ty budou vážit dobré či zlé skutky lidí. V historii českého národa máme nádhernou zemskou paralelu tohoto svátku a tou je oslava svatého Václava. Je také zobrazován s mečem a přilbicí. S osobní odvahou se postavil vládci germánské říše, aby českou zem a její lid ušetřil válčení.

4

3

Ve třídě bude tento čas provázen pohádkovými obrazy a pohádkami o drakovi a překonání jeho moci odvahou, dobrem a láskou. Děti se mohou postavit draku odvážným překonáváním překážek ve třídě či terénních nerovností nebo výstupem na vysokou horu, průchodem soutěsky, ale i úklidem lesa, zahrady apod. K posílení celkového obrazu jsou doporučovány pohádky, příběhy a básně vyjadřující souboj, odvahu k překování sil zla. Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Téma odvahy pro boj s drakem využijeme různými způsoby. Tam, kde se potřebujeme ztišit, abychom draka nevyrušili, doprovodíme text – ššššššššš, ššššššš, šššššššš nebo tiššššššše, tišššššššše s gestem spirálky směřující k zemi. Tam kde je potřeba odvaha zvýrazníme hlasku R – rrrrrrrrachotí kamení, rrrrrrrrrrrachotí zem, rrrrrrrytíř – ruce rotují, jako kolečka stoje nebo jako když rychle běžíme, pro vystrašení draka, aby vše zlé ustoupilo, se hodí hláska S – SSSSSSSStůj!, SSSSSSSSSlyš! SSSSSSSSSSedni nebo pouhé SSSSSSSS. Paže či dlaň se promění v meč a ve vzduchu s rozmachem kopírují velké S nebo pohyb šlehajícího plamene, vlnícího se hada. K odvaze a pevnosti rozhodnutí patří i hláska K – Král, kopyta koní. Ze samohlásek užijeme Ú – úúúúúúúúúzkoust, úúúúúúútěcha, úúúúúúúúúúvoz, úúúúúúúžlabina, úúúúúútes- nohy a ruce se stáhnou k sobě, jako kdybychom chtěli projít úzkou soutěskou. Z citoslovcí Tráááááá. Tráááá, Trááááá – spokojené královské famfáry, Ach, Ou, Och – princezna je v moci draka, Bum, Buch – zápas, Juch, Jupí, Hej – vítězství, Tramtaratááááá – famfáry – vždy doprovodit pohybem. Podzim nepřinese zvuky deště - kap, kap kapi, kap, mlhy - hmmmm, hmmmm a vítr šššššš, fijú, fijú, fíííííííí .

V písních a říkadlech budeme hledat motivy kamene, kovu nebo plodů, sklizně a zemského prvku: Kovej, kovej kovaříčku, Já mám koně, Dráteník (Řemesla v písních a tanci), A já pořád kdo to tluče, Koulelo, se koulelo, Jsou mlynáři chlapi, chlapi, Pod naším okýnkem, Vyletěl si pyšný drak (http://albrechtacci.7x.cz/rubriky/pisnicky/vyletel-si-pysny-drak), Tluče skřítek do kamene, Co sedláci, co děláte Hop, hej, cibuláři. Vše podpoříme pohybem či zvukomalbou s využitím zvonkoher v pentatonice, doplníme elementárním doprovodem dřívka, bubínky, činel, drhla, chřestidla.

http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 3

5

Podzime, podzime, nenos nám své deště, Pěkně tě prosíme, počkej chvíli ještě.

JABLÍČKA SCHROUSTÁME, JEŽKOVI I VEVERCE TAKY NĚCO DÁME.

Nechoď tam, prší tam, je tam velké bláto, upadneš, nevstaneš, budeš volat: táto! Budeš volat: táto, nestojí to za to! Táta přijde na pomoc„ vyšlehá ti za to.

MÁME DOMA VE SPÍŽI KOŠÍK PLNÝ JABLEK A KDO TOMU NEVĚŘÍ AŤ SI ŘÍKÁ JANEK. CELÝ BYT NÁM PROVONÍ KOLÁČ JABLKOVÝ MŇAMI, MŇAMI, MŇAMI, MŇAMI, TO, TO TADY VONÍ. (zpíváme na melodii Na paloučku u lesa)

Hop, táto, přes bláto, upadnete, všecky si kalhoty umatlete! Hop, táto přes bláto, přes kamení, kočka se vdávala, pes se žení! Hoř, ohníčku, hoř, Pán Bůh ti dá groš, svatý Petr dva krejcárky, budeš míti dost! Nebudeš-li hořeti, povíme to kuřeti, kuře ti dá kamenem, budeš hořet plamenem!

Koroptvičky, povězte mně, Proč jste hnědé jako země? Abychom se mohly skrýt, Když se blíží krok a hlas Matička zem schová nás. A my se k ní přitisknem Hnědé zrovna jako zem. Tiše, robátka má něžná, Ať vás nikdo nerozezná.

Slunéčko zachází za hory, pasáci pečou brambory, slunéčko zachází za kostel, pasáci lezou na postel.

Čekalal jsem spoutu let, Houpi, hou, houpi, hou, Než jsem měla první květ, Houpi, hou, houpi, hou, Krásná jablíčka teď mám, Houpi, hou, houpi, hou, Pěkně si je vychovám, Houpi, hou, houpi, hou, Vítr houpá větvičkou, Houpi, hou, houpi, hou, Větvička se ohýbá, Jablíčko se kolíbá.

Horo, horo bramborová, má panenka není doma, není doma, je na poli, vykopává tam brambory. NA PODZIM JE PLNÝ LES BAREVNÉHO LISTÍ JÁ VÁM ŘÍKÁM, ZNÁMÁ VĚC, VŠECHNO TO JEN ŠUSTÍ. VÍTR FOUKÁ, SEM A TAM, FUJÍ, FUJÍ, FUČÍ. JABLÍČKA NÁM PODÁVÁ, ÚRODA NÁS TĚŠÍ. BUDEM SUŠIT, ZAVÁŘET,

Stojí javor osamělý, Kdo ten javor rozveselí? Dáme mu tam ptačí budku, Brzy bude po zármutku.

6

Aktivity:

4



List. Připravte si papír a voskovky. Na ploché míse je nasbírané listí, každý si vybere jeden list a vloží ho pod papír, tak aby žilky, které nahmatáte, byly nahoře. Přejíždíme voskovkou po papíře, kde se vynořuje silueta listu se svoji strukturou.

S dětmi si povídáme o darech přírody a sklizni, kolují jablíčka, brambory, cibule, česnek, zelí, mrkev apod.  Čichové vjemy - do košíčku, který přikryjeme šátkem, dáme např. jablíčko, nebo něco ostřejšího, cibuli, česnek, zelí a děti poznávají.  Hmatové vjemy- do krabice s otvorem dáme jablko a brambor, šišku a list, cibuli a česnek, mrkev a celer apod. – děti hmatem poznávají  Plody země - požádejte děti, aby na chvilku zavřely oči. Pohovořte s nimi o tom, jaké to asi musí být, když někdo nevidí. Jak se takoví lidé cítí? Ukažte dětem šátky na oči a předveďte jim, jak se používají. Se zavázanýma očima jim popisujte, co vám prozrazují jiné smysly. Co slyšíte? Co se vám podaří nahmatat v bezprostředním okolí? Co cítíte? Nyní si svůj šátek z očí sejměte a rozdejte připravené šátky dětem. Řekněte dětem, aby předstíraly, že nevidí a že jim pak dáte něco, co si budou moci ohmatat, očichat a poslechnout. Přímo před každé dítě položte zavázaný pytlík. A nyní si děti zavážou oči. Dbejte, aby zůstaly sedět na svých místech. Až budou všichni připraveni, otevřou na váš pokyn pytlíky a pokusí se zjistit, co je v nich. Poraďte jim, http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 4

7





 

aby si k věci přivoněli, ohmatali ji a zaposlouchali se, zda nevydává nějaký zvuk. Účelem je však smyslové vnímání a vlastní identifikace má zatím jen podružný význam. Asi po jedné minutě dětem řekněte, že si už mohou sejmout šátky z očí a podívat se, co v sáčku doopravdy bylo. Žádné dítě nesmíte nutit mít zavázané oči. Některé děti se napřed musí podívat na ostatní a až pak se teprve odváží dělat totéž. Odmítá-li někdo šátek, stačí, aby pouze zavřel oči. Mají-li už děti dostatečnou průpravu a vydrží se zavázanýma očima déle, požádejte je, aby každé dítě podalo svůj předmět svému sousedovi vpravo. Po asi půlminutovém průzkumu předmětu mohou věci opět poslat dál. Zapojení rodičů - v úloze se zavázanýma očima se budou střídat rodiče s dětmi. Kromě přírodnin můžeme dát do každého pytlíku nějaký zajímavý předmět z inventáře třídy (např. plyšové zvířátko, kostku, hlavolam, škeble apod.) Odvaha. Hru zahajte vyprávěním následujícího příběhu: Byla jednou jedna dívka, která se jmenovala Magdalenka. Zrovna byla velice smutná. Ztratilo se jí totiž stádo oveček, které dostala na starost. Magdalenka hledala všude možně, ale stádo nemohla najít. Vydala se tedy až na úpatí Měsíční hory. Nevěří svým očím, po bouřce se zvednul potůček a voda odplavila lávku. Ovečky byly v ohbí potůčku a nevěděly, jak se dostat zpět. Magdalenka to všechno uviděla a uvědomila si, že bude muset dostat ovečky zpět dříve, než přijde další déšť. Voda bouřila, ale velké kameny zaplavené ještě nebyly. A tak si několika slovy dodala odvahy: "Máš-li z něčeho strach a je ti do pláče, řekni si, udělám, co mohu a pokusím se o to." Velice opatrně se vydala po kamenech přes vodu (dramatizujte tuto pasáž). Když dorazila na druhý břeh, uchopila ovečku do náruče a cupitala s ní zpátky do bezpečí. Tak se vracela pro všechny ovečky. Stádo bylo zachráněno a popoháněla ho zpět do bezpečí. To ale byla od ní odvaha! Zeptejte se dětí, zda vědí, co znamená slovo zachraňovat. Věnujte jejich představám několikaminutový rozhovor. Kobereček dejte do rohu místnosti, nechť představuje místo za rozbouřenou řekou. Vyznačte provazem okraj řeky, deky, polštáře apod. budou kameny. Na kobereček dejte klubíčka, smotané šátky či plyšová zvířátka, která bude představovat ubohé stádo. Lezeme po žebříku – domluvíme se, zda by někdo z rodičů neměl štafle a žebřík. Spolu s polštáři – přeskakování z pařezu na pařez, můžeme vytvořit cestu odvahy. Žebřík dáme i vodorovně, nízko nad zemí, štafle přelézáme. Sklízíme úrodu ze stromů, překonáváme bujný potok apod. Přesypávání – hrách, čočka, rýže, mouka apod. – koutek hospodářů – ukládáme plody země Mandala z plodů země – nasbíráme bukvice, kaštany, šišky, klacíky, kamínky a tvoříme ve třídě mandalu. Vymezíme prostor, kde mandalu budeme vytvářet, ohraničíme např. většími kameny okraje, můžeme i lepit na papír. Vysvětlíme dětem, že kruhový tvar mandaly v sobě odpradávna nesl symbol pospolitosti lidí, přírody i kosmu. V dávných dobách lidé vytvářeli posvátné mandaly, ta naše ve třídě nám vždy připomene společné dílo nás všech i dary matky Země.

Impulz pro budoucnost  Odvaha vyjádřená ctěním pravidel ve třídě  Obraz rytíře – rytířského chování, odvaha spojená s čestností, dobrotou  Odvaha k zařazení aktivit spojených s tichem ve třídě 8

Martinská slavnost. Svatý Martin, biskup z Tours byl vojákem. Při svém putování se rozdělil o svůj plášť s mrznoucím žebrákem a o příští noci se mu zjevil obraz Krista, oblečeného do tohoto pláště. Martin zanechal vojenské služky a nastoupil duchovní cestu mnicha. Později se stal biskupem a prý se velmi pečlivě staral o lidi i území, které mu bylo svěřené do péče. Motiv milosrdenství v této již potemnělé roční době plné chladu i nepohody je provázen světlem duše, vnitřním impulsem lásky, spoluúčasti, vzájemného sdílení, soucítění a pomoci. Krásným vyjádřením tohoto svátku je nošení světla temnotou, chůze s lucernou, pečení martinských rohlíčků, výroba lucerniček či osvětlených dýní. Hlavním motivem je nošení vnitřního, vlastního světla temnotou, obradovávání a dělení se o vyrobené věci. V příbězích, vyprávění, básních, říkadlech a písních bude stěžejním tématem obdarování a rozdělování, soucit a pomoc. Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Pro vyjádření kontrastu nálad, síly oprati soucitu, vcítění nám poslouží pevné K – kopyta, kůň, klus, s energií vojáka R- rrrychlost, rrrrrota, rrrrukovat, Ř – kupředu, vřed, řež. Hláska Z - zzzzzzima, zzzzzkřehlý, zzzzzmrzlý nám zpřítomní situaci. Hláska O je v pohybu vyjádřena velkým či malý obětím - Ó, jak pomoci, Oh, jaká zima, hláska OU je spojením obětí s podáváním něčeho někomu – soucit, sounáležitost. L – LLLLLáska, světlo, LLLLLucerna, LLLLLLouč představí v pohybu rozžehnutí, rozzáření světla. D je dotek, dárek, darování, dělení. Citoslovce- Ratata, ratata, Bum připomene Martina vojáka, Ó, Oh, soucit, Fijú, Fííííííí – ledový vítr, Cink – sněhové vločky, ledový rampouch, Á – spíše v tichosti – úžas nad nádherou světla, záře. V písních a říkadlech Vojenskou atmosféru vyjádříme písní Já husárek malý, pak náladu proměníme, využijeme hlasové zvukomalby, kde znázorníme foukání větru, pocit zimy, navážeme písní Bude zima, bude mráz, Usnul vrabec za komínem, Půjdem spolu do chalupy, Světla, světla lucerničky. Opět doprovodíme pohybem nebo elementárními nástroji. Děti se v hudbě mohou střídat s aktivním hraním a vzájemným nasloucháním, obdarováváním hudbou.

5

PLICKA, K., VOLF, J. Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách vydané ve čtyřdílném cyklu jaro, léto, podzim, zima. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1960. Str. 53 5

9

Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.

Zima slezla z půdy, už nám mrzne všudy.

Přijede-li svatý Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.

Zima velká zima, kouří se z komína. Nežli za dědinou, lepší pod peřinou.

Na svatého Martina dobrá bude peřina. Na svatou Kateřinu, zalez pod peřinu.

Přišel k nám host, postavil nám most bez sekery, bez dláta, je přec pevný dost.

Vletěl pták na bodlák, s bodláku na hrušku, roztrh tam podušku; sedlák s selkou běží, chtějí sbírat peří.

Ve stáji čtyři koně jsou, Ty rychle klusat dovedou, Na louce skáčí hop a skok, Pak tiše stojí, ani krok.

(sníh)

Důležitou součástí je i rukodělně-výtvarná činnost, výroba lucerniček, výroba transparentu jako symbolu projasnění temnoty z nitra, pečení martinského pečiva. Výroba lucerničky: 1. Potřebujeme kulatou krabičku od taveného sýra, použijeme jako dno, pauzák – průhledný pevnější papír, který si děti nejprve voskovkami pokreslí, tak že celá plocha papíru bude barevná. Pak papír slepíme tak, že vzniknou stěny lucerny, přilepíme ke krabičce, z drátku uděláme oko na zavěšení, do krabičky přijde svíčka. Lucernu pověsíme na klacík. 2. Lucerna ze skleničky od marmelády – skleníčku z vnější strany polepíme malými barevnými kousky krepového papíru, drátek omotáme okolo sklenice a připravíme ucho. Nádherně barevné skleničky můžeme rozsvítit i ve třídě, pro průvod je zavěšíme na pevný klacík. 3. Transparent Aktivity:  Zkusíme se domluvit např. s Domovem seniorů v blízkosti školky nebo s jinou charitativní organizací. Vyrobíme obrázky, vizovické pečivo, lucerny. Navštívíme starší občany, obdaruje je písničkou, říkadlem, rozdáme obrázky a pečivo.  Ve třídě si vytvoříme místo, kde postavíme stavení z velkých kostek. Bude to obydlí, které nás ochrání před mrazem. Máme- li pouze malé kostky, vytvoříme vícero stavení pro zvířátka. Kostky jsou ale velké a tak si budeme vzájemně pomáhat. Vytvoříme řetěz a na určené místo, předáváním si kostek z ruky do ruky, dopravíme materiál. Domluvíme se, kdo chce stavět stavení, kdo podávat, střídáme se.  Podobně můžeme pracovat i s uložením brambor, jablek, hrušek či jiných plodů např. do sklepa či kuchyně školky. Možná, že to bude vyžadovat trochu trpělivosti, domluvu s kuchyní, ale děti jsou rády užitečné a když jim pak při obědě řeknete, že to jsou ty brambory, jablíčky, rýže, mouka, kterou pomohly složit, posílíte v nich i vzájemnou úctu i úctu k plodům přírody.

10





V lese uděláme malé příbytky z klacíků, posbíráme kaštany, bukvice, které do nich vložíme. Papír – nechodící - Tato hra má dětem ukázat, že můžeme nejen pomoc poskytovat, ale také o ni žádat. Umět někoho požádat o pomoc není projevem žádné slabosti. Rozložte výtvarný materiál na zvláštní stůl, který je dostatečně vzdálen od místa, kde se skupina běžně scházívá. Při hodině hraní se dětí zeptejte, co znamená slovo pomáhat. Popište nejrůznější způsoby, jak si lidé mohou navzájem pomáhat. Rozsype-li se například někomu obsah nákupní tašky, mohou mu přítomní lidé pomoci věci sesbírat. Anebo mají-li rodiče doma hodně práce, mohou jim děti pomoci, aby s ní byli dříve hotovi. Nakonec dětem řekněte, že máte pro ně připravenou jednu hru, při níž budou jeden druhému vzájemně pomáhat. Zeptejte se dětí, co všechno lze udělat s takovým obyčejným listem papíru. Například na něj mohou něco nakreslit, něco z něj vystřihnout, něco na něj přilepit, skládáním z něj udělat všelijaké věci atd. Vezměte do ruky list papíru a řekněte, že nyní budete předstírat, že nemůžete chodit. Nemáte však invalidní vozík, a tak se musíte spolehnout na jejich pomoc. Na papír chcete nakreslit obrázek a potřebujete tedy podat pastelky. Až vám nějaký dobrovolník pastelky přinese, poděkujte mu a namalujte jednoduchý obrázek. Pak jej ještě požádejte, aby vrátil pastelky na stůl. Požádejte děti, aby si našly své partnery a ve dvojicích si rozdělily úlohy nepohyblivých osob a jejich pomocníků. Nepohyblivým partnerům rozdejte papíry. Požádejte je, aby se rozhodli, co by chtěli s papírem udělat. Po chvíli jim řekněte, ať požádají své pomocníky o přinesení potřebného materiálu. Najednou však budou nosit jen věci téhož druhu. Po dokončení výtvarného projevu by ještě pomocníci měli svým nepohyblivým partnerům pomoci vrátit materiál zpátky na stůl. Po chvilce si partneři mezi sebou vymění úlohy. Dětem řekněte, že své práce budou moci dokončit až po skončení skupinové porady. Až se oba partneři vystřídají v žádání o pomoc a v jejím přijímání, shrňte poznatky ze hry těmito slovy: "Někdy bychom byli opravdu rádi, kdyby nám někdo pomohl, a jindy zase máme radost, máme-li možnost někomu pomoci sami." Pomoc druhému - promluvte si s dětmi o tom, že očima se díváme kolem sebe a poznáváme svět. Setkaly se však už s někdy se situací, kdy neviděly nebo potkaly nevidomého? Jak tito lidé poznávají okolní svět? Vysvětlete, proč jsou pro ně tak důležité zbývající smysly, tedy hmat, sluch a čich. Ukažte dětem vybrané předměty a pohovořte o tom, jak každý z nich asi vnímá nevidomá osoba. Řekněte dětem, že si nyní na takovou nevidomou osobu zahrajete. Požádejte některého kolegu či jinou dospělou osobu, aby dávala pozor na děti v době, kdy budete mít zavázané oči. Zatímco budete mít zavázané oči, děti vám budou nosit různé předměty, které ve třídě naleznou, a vy je budete identifikovat hmatem, čichem nebo sluchem. Zavažte si tedy oči a vyzvěte děti, aby vám nosily různé předměty. Každým s přinesených předmětů se zabývejte nějakou chvilku, ohmatejte jej, přičichněte k němu, zkuste naslouchat nebo jím třást, případně na něj poklepat. Po skončení předmět dítěti vraťte, aby jej dalo zpátky na místo. Po prozkoumání každého předloženého předmětu si sundejte šátek z očí, shromážděte děti kolem sebe a poděkujte jim za pomoc. Shrňte své zážitky. Pro zpestření hry požádejte jedno dítě, aby vás vyprovodilo do určité části třídy. Tuto hru můžete rozdělit na tři po sobě následující dny. První den vám děti budou nosit předměty 11





rozpoznatelné jen čichem, další den přijde na řadu sluch a nakonec hmat. Máte-li k dispozici další dospělé osoby, které by vám pomohly hlídat děti, zkuste si tutéž hru zahrát venku. Zapojení rodičů - někdo z rodičů může buď doma, nebo venku zavřít oči, aby mu děti mohly přinášet různé předměty k hmatové, čichové a sluchové identifikaci. Koláč. Postavte mísu doprostřed kroužku nebo si ji položte na klín a zeptejte se dětí, zda vědí, co znamená někomu něco dávat, mít dobré srdce a být šlechetný. Stručně pohovořte o tom, jak se cítíte, když vám někdo něco dává. Poznamenejte, že jelikož děti ve třídě jsou kamarády, ráda byste jim umožnila, aby si vzájemně jedno druhému něco dávaly. Vyberte část koláče z mísy a řekněte: "Chci svou šlechetnost a přívětivost projevit třeba Pavlovi." Po odevzdání daru se zeptejte, zda by i ostatní děti nechtěly projevit někomu podobnou šlechetnost. Přihlásí-li se nějaký dobrovolník, postaví se doprostřed kroužku, vybere si další díl oblíbeného koláče - načež si vybere dítě, kterému jej chce věnovat. Činnost opakujte s jinými dobrovolníky tak dlouho, až se na každé dítě dostane. Tato hra může činit jisté potíže dětem, které si už navykly všechno zabírat jen samy pro sebe. Postarejte se o to, aby pochopily, že oblíbený koláč mohou dostat jen tehdy, když jim jej dá někdo jiný. Je to skvělá hra, která přijde vhod kdykoliv, obzvláště účinná je ve stadiu, kdy se děti teprve vzájemně poznávají. Vy můžete vstupovat do hry a obdařit svou přízní dítě, na něž druzí pozapomněli. Udělejte to však taktně, abyste naopak takové dítě neuvedla do rozpaků. Dětem připomeňte, že někomu něco dávat je způsob, jak mu projevit přízeň a dát mu najevo, že ho mají rády. Formou projevu přívětivosti mohou být i slova nebo činy. Můžete například dítě obejmout nebo mu říci něco milého. Zapojení rodičů - upozorněte rodiče, jak je důležité poskytnout dětem příležitost k projevování šlechetnosti. Cesta. Z připraveného materiálu - materiály s různou strukturou povrchu (tady by s aktivitou mohli pomoci tatínkové, kteří by přinesli různé materiály): čtvercová destička z plexiskla bez ostrých hran, vzorky koberců, karton, čtvercová destička z překližky bez třísek, navlhčený ručník položený na igelitovou tašku, suchý ručník, vrstva drobného štěrku na víku od krabice, čtyři cihly vedle sebe složené do čtverce (dávejte pozor, aby si děti nenarazily palce), kousek kožešiny, deka udělejte cestičku a na oba její konce postavte židle. Shromážděte děti do kroužku někde blízko cestičky. Ukažte jim cestu po "kamenech", která je pro ně připravena, a vysvětlete, jak po ní budou chodit, že si budou muset zout boty i ponožky. Dítěti se zavázanýma očima bude pomáhat jeho partner. Děti si vyberou partnery a pak se s nimi postaví do řady za židli na začátku cesty. Jedno dítě z první dvojice se posadí na židli, vyzuje se z bot a ponožek a zaváže si oči. Partnerům zdůrazněte, že musí své spolužáky se zavázanýma očima vést po cestě jemně a pomalu. Ukažte jim, jak partnera jednou rukou uchopit kolem ramen a druhou jej vzít za ruku. Průvodce musí nevidomému sledovat hlavně nohy a upozorňovat jej, kdy je má zvednout, aby o nic nezakopl. Po projití celé cesty ještě partner pomůže svému nevidomému kamarádovi dosednout na židli a sundat šátek z očí. Pak se mohou oba vrátit na začátek, vyměnit si úlohy a celou dráhu projít ještě jednou. Starší děti mohou vzít své bosé partnery na procházku po školním hřišti, umožní-li to však 12

teplé počasí. Navozujete-li potřebnou atmosféru k sehrání určitých úloh ve hrách záchranářského nebo ochranářského charakteru, netvařte se příliš zděšeně. Impulz pro budoucnost  Ohleduplnost, nejsem na světě sám, umím pomáhat  Dokážu utěšit, podpořit kamaráda  Umím se podělit

Adventní slavnost a příprava Vánoc mají v sobě nést aspekt zamyšlení, cesty porozumění druhého člověka, vnitřní ztišení. Tato nálada očekávání a tajemství je vyjádřena adventním věncem a tzv. adventní spirálou, která se jako cesta do nitra srdce vytvoří z chvojí na podlaze třídy. Uprostřed spirály stojí anděl s rozsvícenou svící. Každé dítě tak projde cestu vedenou spirálou do nitra, středu, kde je obdarováno světlem. Anděl rozžehne svíci, kterou si dítě přináší s sebou. Východ spirálou ven připomíná spojení vnitřního a vnějšího světa. Nejčastěji zpívanými písněmi jsou Byla cesta ušlapaná, Když panna Maria po světě chodila, Šla Maria. Celý Advent je spojen s adventním věncem a čtyřmi postupně se rozsvěcujícími svícemi, s možností si vyrobit vlastní třídní adventní kalendář, s výrobou betlémů, zpíváním koled, pečením cukroví, s říkadly oslavující královnu Zimu a Vánoce. Betlém může v průběhu adventních týdnů vznikat i ve třídě, v prvním adventním týdnu se na určené místo položí nejlépe tmavomodrý kus látky, který pokryje nejen poličku, stůl či desku, ale i zeď za ní. Krásné je, když látka ožije zlatými hvězdičkami a stříbrným měsícem, které na látku přilepíme. Děti pak začnou tvořit betlém tím, že nosí kamínky, které mohou ležet volně či tvořit cestičky. Krásné je, když se tento obraz matky Země doplní i nějakými drahými kameny. Druhý týden patří rostlinné říši, chvojí, mechu, vánoční hvězdě, barborce, vše vkusně začleníme ke kamínkům, třetí týden patří říši zvířat. Můžeme vyrobit z papíru malé ptáčky, z vlny ovečky. Čtvrtý adventní týden patří už jesličkám. Paní učitelky, některá z maminek či tatínek namaluje obrázek nebo vyrobí jesličky z keramiky, látky, perníku apod., děti pak tuto aktivitu mohou následovat. Adventní očekávání příchodu vánočního světla můžeme v posledním týdnu završit vánoční hrou, kdy poskládáme říkadla a koledy a vytvoříme malý příběh.

6

http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 6

13

Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Z hlásek L budeme v pohybu probouzet lásku uvnitř svého srdce, světlo v duši, světlo svící. Využijeme všech samohlásek ke zvukomalbě – Á, Á – to je nádhera, jak adventní věnec září a betlém postupně vzniká. Ó.Ó jak tajuplná, plná očekávání je tma, která přichází již brzy odpoledne, čeká na betlémské světlo, Ú, Ú útěcha všem lidem dobré vůle, I, I dotýkám se své hvězdy v nebi. E, E křehké a krásné je srdce mé. V citoslovcích vzpomeneme zvuků zvířátek, která se také přišla poklonit Ježíškovi – ku, ku, vrkůůůůů, cukrůůůůů, mijau, hafi, apod., oživíme zvuk dud – dudli, houliček – hudli, píšťalek – fidli, basy – drum, které znějí u jesliček. A Aby se Ježiškovi dobře spalo, pohoupeme ho – hou, hou, houpi, hou. A protože je zima bude cinkat – cink, cilink – sníh, vločky, mráz, foukat mrazivý vítr – fijůůůůůů, fíííííííííí a hučet meluzína – huííííííííí, huííííííííí. V písních a říkadlech Jen se nesměj, meluzíno, Vítr fouká do komína, však on tě hned přejde smích, všemi okny lomcuje, nemáš ještě uklizeno, vysmívá se meluzína, do bytu ti padá sníh. vrabec chudák hudruje. Fijú, fííííííííí, fijú, fííííííííí, fijú, fijú, fijú, fíííííííííííí. Šla Maria

Šla Maria, šla do ráje, /:potkal jest ji anděl Páně:/. „Kam jdeš, Maria? Nedojdeš, /:těžko pod svým srdcem neseš:/.' Maria mu nevěřila, /:přece do ráje vkročila.:/ A jak do ráje vkročila, /:hned za podruží1 prosila.:/ My ti podruží nedáme, /:komory žádné nemáme.:/ Máme jen malý chlíveček, /:je v něm uvázán oslíček:/." Jak Maria tam vkročila, /:hned synáčka porodila:/. Jak synáčka porodila, /:do jesliček položila.:/ „Podej, Josefe, plínčičky, /:ať závinem to maličký.":/ „Maličký jsme zavinuli, /:do jesliček položili.:/

14

Anděl a pastýři „Probuďte se, pastýři ospalí, neboť jsem od Boha poslaný, že máte do Betléma jíti, a dary s sebou vzíti." „Jakpak tam medle půjdeme Když cesty žádné neznáme." „Podle tý hvězdy zářivý, Kterou pán z nebe vám svítí.“

Kačenka běží, už je u dveří, nese smetánku v hrníčku, hrudku másla i kasičku, Ježíškovi dá, už je hotová. Hanča peřinky, Dorotka plénky a Rozinka holoubátko pro to malé pacholátko, aby spalo, neplakalo, zimu nemrzlo.

Anděl a pastýři Pastuškové v lese pásli, přiletěl k nim anděl jasný, anděl jasný, jasnušinký, jak slunečko bělušinký. Pastuškové se polekali, na kolenka poklekali. „Pastuškové, nelekejte se, ale hnedka veselte se, neb Maria Panna čistá porodila Jezu Krista, porodila, povila, do jesliček vložila: Lilej, lilej, liliátko, pěkné, švarné pacholátko."

Běž, Jozífku, běž a jen si pospěš! Dones dřivečka suchého, opatř Ježíška milého, ať nemrzne zimou s matičkou milou! Kolébala a zpívala matička synáčkovi: „Ach, nynej, přenynej, Ježíšku spanilej, nynej, nynej!" Počalo se mu chutně spáti, počalo se mu cosi zdáti, že ptáci zpívají, zezulky kukají při salaši.

Maria Panna krmí děťátko: „Papu, papu, papu, Jezulátko!" Svatý Josef kolíbá děťátko: „Hulu, hulu, hulu, Jezulátko!" Zabeč, beránku, v tom novém zámku: „Bebe, bebe, bebe, Jezulátko !" Zaštěkni, psíčku, v tom novém sníčku: y „Hafi, hafi, hafi, Jezulátko!" Zabrň, kocourku, tomu děťátku: „Brňou, brňou, brňou, Jezulátko!" A ty, kuřičko, snes nám vajíčko: „Koko, koko, koko, Jezulátko!" Housličky, hřejte, plakat nedejte: „Dydli, dydli, dydli, Jezulátko!"

15

Narodilo se díťátko v městě Betlémě a tam leží nebožátko v chlévě na seně. Vůl a osel zahřívají, otec, matka kolíbají, nepřestávají. Vy, panenky, na plínčičky dejte grošíček, vy, mládenci, na peřinky dejte troníček, a vy, baby, pozor dejte a to dítko kolíbejte, nepřestávejte.

náš miláčku, spi! Hrdlička se raduje, cukruje, čížíčka okřikuje: Spi, spi, spi, spi, spi, náš holečku, spi! I ten malý králíček i stehlíček vrzají u jesliček: Spi, spi, spi, spi, spi, králi věčný, spi! Žežulka na něj kuká, naň kuká, holoubek na něj vrká: Spi, spi, spi, spi, spi, náš holoušku, spi! Na vánoce dlouhý noce, jsou tam velký chumelice, hej, hej, koleda! Dívka v stavu šaty pere, naříká si, že ji zebe, hej, hej, koleda! Pacholek v stodole mlátí, až se celý zimou klátí, hej, hej, koleda! A hospodář s hospodyňou leží oba pod peřinou, hej, hej, koleda!

Sem pospěšte, ptáčátka, zvířátka, zpívejte u děťátka: Spi, spi, spi, spi, spi, náš Ježíšku, spi. I sýkorka ho vítá, vítá k nám, vítá k nám: Ty jsi všeho světa pán, spi, spi, spi, spi, spi, náš panáčku, spi! Sem, sem, jarní slavíčku, čížíčku, zpívej libou písničku: Spi, spi, spi, spi, spi, Aktivity     

Adventní kalendář ve třídě Výroba hvězdy Stavba betléma ve třídě Pečení a zdobení perníčků Krmení ptáčků Vánoční hry s živým betlémem



Každý máme svoji hvězdu na nebi - Na připravenou hvězdu napište své jméno nebo na ni nakreslete svůj symbol apod. Takto "vyzdobenou" hvězdu zaneste spolu s papírovými pásky do herny. Zeptejte se dětí, zda už něco slyšely o "hvězdách" a "kometách". Chvilku si s nimi o nich pohovořte. Naučte je tuto nebo podobnou říkanku: Vysoko na nebi hvězdy svítí, za tmy se tam někdy třpytí. I my jsme jako hvězdičky, záříme jak perličky. Řekněte dětem, že byste rádi rozzářili třídu hvězdičkou každého dítěte. Rozdejte dětem předem vystříhané hvězdy. Každé dítě pak na svou hvězdu nakreslí vlastní "podobiznu" a vyzdobí ji podle svého vkusu. Děti si mohou rovněž nastříhat kousky různobarevných papírových pásků a izolepou nebo sešívačkou je připevnit ke spodní části svých hvězd. Vyvěste jejich hvězdy na provázky na strop či na nástěnku nebo přímo na zeď, avšak všechny najedno místo, aby byla patrná jejich sounáležitost se skupinou. Vyprávějte jim, že je každá hvězda svým způsobem jedinečná, ale že všechny dohromady září na jednom nebi. Každá



16



hvězda se vyznačuje svými zvláštnostmi, zrovna tak jako každé člověk. Během Adventu se k říkance vracejte a vymyslete pohyb, který bude zakončen posíláním radosti, lásky ke všem hvězdičkám. Nechcete-li hvězdy vystříhávat předem, nakreslete je nejdříve na arch balicího papíru, kde si je děti vybarví a vyzdobí. Zapojení rodičů pošlete domů po dětech předem nastříhané hvězdy se stuhami, aby si doma spolu s rodiči mohly vytvořit oblohu, okno rodinných hvězd". Nemluvňátko - dítě, které se položí na zem a nechá si svými spolužáky zvedat své uvolněné paže a nohy, prožívá jejich jemné dotyky. A naopak spolužáci, kteří mu zvedají končetiny, mají příležitost působit příjemné pocity někomu jinému. Uveďte děti do prosté vánoční hry, kterou znají. Ježíšek, nemluvňátko leží v jesličkách a všichni mu nosí dary, jemně k němu promlouvají, a při doteku by byli tak jemní, jak dech volečka, oslátka či matčino obětí. Zkusíme se přívětivě a jemně chovat k sobě navzájem. Na podlahu doprostřed kruhu dáme deku, bílé prostěradlo. Požádejte nějakého dobrovolníka, aby šel doprostřed kroužku, tam se položil na záda a uvolnil veškeré svalstvo, prostě aby ležel jako důvěřivé nemluvňátko. Jemně zvedejte ze země jeho ruce a nohy, jednu po druhé, při pokládání zpět jemně pohlaďte. Přitom promluvte o tom, jaké to je, chovat se k někomu jemně. Ležícímu dítěti řekněte, aby mělo své končetiny stále naprosto uvolněné a nepomáhalo vám s jejich zvedáním. Od toho jste tady přece vy. Nyní vyzvěte jiné děti, aby dělaly s končetinami ležícího dítěte totéž co vy. Ať si však počínají jemně. Až se v tom vystřídá několik dětí, požádejte jiného dobrovolníka, aby převzal úlohu nemluvňátka. Na nemluvňátko si můžete zahrát i vy osobně. Řekněte dětem, snad dvěma najednou, aby vám zvedaly paže. Pochvalte je za to, jak si při tom jemně počínají a pohybují vám pažemi jen zvolna. Zapojení rodičů - rodiče se mohou také položit na zem nebo na postel a nechat si od dětí jemně zvedat paže.

Svatý Mikuláš a svatá Lucie – spolu se svátkem svatého Martina tvoří tři motivy, které naplňují vnitřní probuzení člověka v čase, kdy příroda spí a i její aktivity se skryjí v nitru země. Svatý Martin dává ze soucitu část svého pláště žebrákovi a vyjadřuje základní motiv bratrství člověka s člověkem, svatý Mikuláš přináší třem chudým pannám hroudy zlata jako věno a vyjadřuje tím motiv spravedlnosti. Však také naše tradice tento motiv vyjadřuje postavou anděla, čerta a Mikuláše a oddělením skutků dobrých a špatných se spravedlivou odměnou za skutky dobré. Svatá Lucie, křesťanská mučednice, znázorňovaná se světelnou korunou na hlavě, představuje moudrost. Tyto tři duchovní činnosti, bratrství, spravedlnost a moudrost můžeme představit také jako jednání, cítění a poznání. Z lidové tvořivosti se nám dochovala říkadla a zvyky v podobě anděla, Mikuláše a čerta či vymetání a čištění domu při svátku svaté Lucie. V českých lidových písních se tento motiv vyskytuje poskromnu, zřejmě byl spojen už se zpíváním českých adventních písní tzv. rorát a koled. Impulz pro budoucnost  Láska – největší dar, největší ctnost  Dobro, světlo v duši

Zima, Tříkrálová slavnost. K motivu prostých pastýřů, které jsme během Vánoc opěvovali v koledách, říkadlech, se přidává po Novém roce motiv moudrosti králů, naplněný úctou a radostí. Tříkrálové putování do Betléma přináší možnost dramatizace doprovázené říkadly, koledami i písněmi s tématem Třech králů, Nového roku, a stále trvající zimy (My tři králové jdeme k vám, Štěstí zdraví, Den přeslavný, Usnul vrabec za komínem).

17

7

Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Stále je zima, která cinká – cink, cililink – sníh, vločky, mráz, fouká mrazivý vítr – fijůůůůůů, fíííííííííí a hučí meluzína – huííííííííí, huííííííííí. Vymýšlíme vlastní zvuk pro klouzání na sněhu či ledě. Hláska K nám bude připomínat královskou moudrost, rozvahu – Král kráčel kamenným královstvím, kráčel s korunou, kráčel s moudrostí. Hláska F vytvoří fujavici i sněžné jazyky, hláska H nám bude oporou pro dlouhou zimu.

http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 7

18

V písních a říkadlech Řekla straka vráně: Koupíme si sáně, budeme se voziti z kopečka ze stráně. Sáně nám jsou šejdrem, dlouho domů nejdem, od soboty do úterka, bude brzy tejden.

Přiletěla vrána, sedla na kopec, přiletěla druhá, dala jí klofec, řekla vrána vráně: „Koupíme si sáně, budeme se voziti z Prahy do Libáně." Fujavice fičí,fijú, fijú, fííííí, Ferdu fifipírka fukéř zaskočí.

Anděl Páně zlámal sáně, svatý David dal je spravit, svatá Eva dala dřeva, svatá Tereza dala železa, svatý Jakub dal je okut, svatý Job na ně hop, svatý Jan vozil se na nich sám.

Na Nový rok o slepičí krok, Na Tři krále o krok dále, Na Hromnice o hodinu více.

Aktivity 



Bude zima, bude mráz - péče o v přírodě volně žijící živočichy nebude pro děti tak náročná jako starost o život rostliny. Zvířata se totiž umí sebe postarat sama. Přesto však nepohrdnou přívětivostí ostatních. Vyberte si roční období, kdy je v přírodě nedostatek potravy. Promluvte o tom, jak může člověk pečovat o zvířata žijící v přírodě, jak je může krmit, proč je v zimě nedostatek potravy. Pohovořte o různých způsobech, jimiž je možno projevit přívětivost vůči zvířatům. Pozvěte děti do připraveného místa, kde uspořádáte zvláštní ptačí oběd. Při pobytu venku nasbírají šišky, vybídněte, zda mohou donést i jablíčka. Přivažte k těmto "krmítkům" provázky. Děti pak vezmou borové šišky nebo jablka, mírně je potřou margarínem a pak je vyválí v ptačím zobu tak, aby se zrníčka přichytila na povrchu. Děti mohou rovněž protáhnout krabičkou od margarínu provázek, za který ho bude možné pověsit a krmení pro ptáky uložit do krabiček. Po ukončení přípravy ptačího oběda si sedněte do kroužku, zazpívejte píseň a pochvalte děti za projevený zájem a pozornost. Vezměte děti ven, kde si v nejbližším okolí vyberou nějaký strom, na který zavěsí své porce ptačího oběda. Pokud možno, zvolte si strom, na který bude vidět z okna školy. S dětmi můžete vyrobit též klasické krmítko a umístit ho na zahradě školy. Zapojení rodičů - rodiče mohou s dětmi připravit podobný ptačí oběd. Jednotlivé porce potravy pak mohou zavěsit na stromy na zahradě. Ruce - požádejte děti, aby si našly partnery a posadily se s nimi vzájemně proti sobě. Obejděte je a každému dejte do ruky trochu krému. Řekněte dětem, aby si vyzkoušely, jaký je to pocit, budou-li si třít krémem ruce o sebe. Po chvíli je požádejte, aby se rukama vzájemně spojily se svými partnery. Ať při těchto masážních pohybech vzájemně jedno druhému hmatem prozkoumají ruce. Pak svolejte dohromady celou skupinu. Každý se jako kamarád ostatních postaví do těsně sevřeného kroužku. V 19



takovém seskupení mohou všechny děti natáhnout ruce směrem do středu kroužku a vzájemně se jimi dotýkat. Dejte jim na ruce ještě další krém, aby si každé dítě mohlo vyzkoušet různou kvalitu povrchu. Zdůrazněte, že dotyk musí být velice jemný. To dítě, které má zrovna ruku vespod, ji dá navrch, a tak se to bude stále opakovat. Takovým podnětem vyvoláte neustálý pohyb spojených rukou. Místo krému můžete dát každému dítěti do ruky kousek plastelíny. Podaří se jim z plastelíny společně uhníst kuličku? Zapojení rodičů - Popište tuto hru rodičům, aby si ji s dětmi mohli vyzkoušet doma. Jistě by bylo zábavné zkusit ji nohama. Neslyším. Přestože není možné opravdu zažít, jaké to je neslyšet, můžete si na takového neslyšícího člověka jen zahrát. Děti budou nuceni své jednání přizpůsobit vaší předstírané ztrátě sluchu. Touto hrou mohou být frustrovány ty děti, které jsou velice dychtivé vám něco říci, zrovna když ze sebe děláte neslyšící. Budete je snad muset s jejich poznámkami odkázat na jiného dospělého. Zeptejte se dětí, proč si myslí, že je sluch tak důležitý. Promluvte s nimi o tom, jak se neslyšící lidé dorozumívají pomocí znakové řeči a jak dovedou jeden druhému odezírat ze rtů. Zeptejte se dětí, jak by jim asi ostatní mohli sdělit následující zprávy, kdyby byly neslyšící: Je čas jít k obědu. Je čas jít spát. Mám tě rád. Nashledanou. Řekněte dětem, že vyzkoušíte, jaké by to bylo, být ve třídě a neslyšet. Požádejte je, aby pozorně na slouchaly zvukům z okolí. Ať si pak na chvilku dlaněmi zakryjí uši a opět se zaposlouchají. Jaký to je pocit, když člověk dobře neslyší? Řekněte jim, že si hodláte zacpat uši. Tento stav hluchoty budete předstírat po celý zbytek dopoledního zaměstnání. Neobejdete se bez pomoci dětí. Kdykoliv s vámi budou chtít mluvit, budou muset své myšlenky naznačovat rukama nebo celým tělem. Jinak vám svá přání nesdělí. Nasaďte si klapky (nebo jiný vhodný předmět) na uši a pokračujte v běžném zaměstnání. Až na vás děti budou mluvit, odpovězte: "Vím, že na mne mluvíte, protože vidím, jak hýbáte pusou. Ale já si přece hraji na neslyšící osobu. Musíte mi tedy ukázat, oč se vám jedná." Opět svolejte děti do kroužku, sundejte si klapky z uší a podělte se s dětmi o své dojmy. Požádejte někoho, kdo ovládá znakovou řeč, aby vás přišel navštívit a tuto dovednost vám předvedl. Může děti naučit několik jednoduchých vět, jako "Mám tě rád" atd. Zkuste se obejít bez klapek na uši. Situace pak bude vypadat reálněji, ale bude snad na děti působit poněkud zmateně, protože je jim zatěžko si zapamatovat, že jste "neslyšící".

Impulz pro budoucnost  Moudrost králů i královen – chodíme rovně jako s korunou na hlavě  Jsme trpělivý – Tři králové také pozorovali hvězdu a šli trpělivě a s rozvahou za její září.

Masopustní slavnost provází masopustní průvod a karneval, kdy se děti i učitelé, případně i rodiče obléknou do masek a maškar, říkají se říkadla, zpívají se písně a průvod prochází místnostmi školky či zahradou i okolím školky. Dříve masopustní průvod chodil vesnicí a navazoval na něj masopustní rej, tancovačka v některém z místních sálů či tělocvičně. Podíváme-li se na zábavu hlouběji, může nám maska či maškara napomoci od přízraků a zlozvyků zabydlujících se v hlubině naší duše, ale také nám dává připomenout, že je možné se srdečně zasmát nad sebou samým a rozvíjet humor. Ve waldorfské pedagogice jsou masky někdy východiskem pro představení jednotlivých temperamentů. Cholerik – ohnivá hlava, malý tyran, který chce vše opanovat, může vystupovat se sekyrou, jako výrazem své sobecké vůle. V masce to může být generál, kohout, čarodějnice, bába, beran. Sangvinik, 20

lehkomyslník, co se sotva dotýká země a tančí životem s veselým výskotem – kominík, kostlivec, koza, čert, kůň, hadrník. Flegmatik – požitkář svých tělesných šťáv, kterému se sbíhají sliny, je-li něco dobrého k jídlu – medvěd, oslík, dědek. Melancholik jako hromádka neštěstí na sebe může vzít podobu němého, hluchého, funebráka. Každá maska zvýrazňuje povahový rys nebo způsob jednání člověka. Na karnevalu se tomu můžeme zasmát i vnímat různorodost lidských jednostranností. Pohádky a příběhy budeme vybírat s motivem hojnosti, říkadla, básně a písně o zvířátkách. Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Tento čas je nejideálnější ke zvukovým experimentům – hře se zvuky, hláskami, slovy, rytmem, vymýšlíme vlastní „nesmyslná“ slova či citoslovce, dáváme dohromady legrační slovní spojení:Kočka štěkala a pejsek mňoukal, kohout bučel a ponocný si zoufal apod. Snažíme se říkat věty se stále stejnou samohláskou – jestli nám někdo porozumí – Šel jsem dnes ven, veletel jsem kemenem sem, šol jsom dnos……. Zpíváme píseň Holka modrooká vždy s jednou ze samohlásek – Helke medreeke nesedeve……. Vymýšlíme říkadla: Mává, hárá, párá, zum, pere, mere, fere, bum, nakolo, okolo, vokolo trum, veselý je celý dům a další. V písních a říkadlech Pec nám spadla, Utíkej Káčo, Bratří, bratři, Hrály dudy, Já jsem muzikant, Vy řezníci, Jináč není v posvícení, Kolíbala bába čerta, Nepudu domu, Nestarej se ženo má, Pekla vdolky, Sedí vrabec na kostele, Stála basa u primasa – vše ze zpěvníku Já, písníčka - zelený Holá, hola, já pán Pronobus vinšuju vám šťastný a veselý masopust, abyste dobře hodovali, šišky mámy smažívali a nám taky ňákou dali.

PASÁČEK Cup, cup, cup s botkama, kožíšek z berana, klobouček s portama, a já vždyckyu muziky cup, cup, cup s botkama.

Masopust držíme, nic se nevadíme pospolu. Proč bychom se hádali, když jsme se tak shledali poznovu.

OPICE V Americe při muzice tancovali tři opice. Jedna tak, druhá tak a ta třetí všeljak. DĚVČE Dala jsem si botky pošít, abych mohla hodné skočit. Dala jsem si botky kovat, abych mohla vyskakovat. Můj koníček vranej pěkně skáče, když mu nesu voves na vopálce. Pěkně skáče, pěkně řičí, (íha,ha,háááá, í- ha,ha, hááááá) když mu nesu voves na řičici.

V dobrém jsme se sešli, rádi jsme se našli pospolu. Dříve než se rozejdem, ještě sobě připijem poznovu. KOSTLIVEC Hejbejte se kosti moje, já mám doma ještě dvoje. Až ty jedny rozlámu, hodím s nimi na slámu a druhé si popadnu.

MYŠÁK Tancujte myši, kde která slyší. "Která je hluchá, ať neposlucha. Která je chromá, ať sedí doma.

DUDÁK Šel tudy, měl dudy, ani nezapískal. Bodejž mu ty dudy: rarášek roztřískal!

21

Pastejřovic Mařenu. Kalamajka, mik mik mik, voženil se kominík, vzal si ženu maličkou, otloukal ji paličkou. Kalamajko, přindi k nám, já ti něco přichystám. Mísu hrachu, mísu krup, kalamajko, hup, hup, hup! Kalamajka dobrá věc, když je zima, šup na pec, když je teplo, šup dolů, kalamajku tancuju.

ZAHRADNICE Když já přijdu do záhrady, srdce v těle zaskáče. Rostou mi tam na záhoně povidlové koláče. BÁBA A KOMINÍK Skákala bába, reksum kandr cinká bzinka přes rybník, skákal za ni reksum kandr cinká bzinka kominík, Bába se ho reksum kandr cinká bzinka ulekla a skočila reksum kandr cinká bzinka do pekla.

MASKY Tancovala ryba s rakem, petržalka se květákem, cibulinka s česnekem a Nanynka s chasníkem.

HADRNÍCI Za vraty, za vraty, za vrátnicí porazil hadmík hadrnici. Když jsi mě porazil, pomoz mně vstát, pomoz mně ty hadry do koše dát.

DĚVČE Tancuj se mnou, dám ti koláč, tancuj se mnou, dám ti dva, Naše máma včera pekla a já ti je schovala. ŠAŠEK Masopust dupavej, šak už je tě kus malej! Tři děvečky máme, komu my je dáme? Jednu dáme šafářovi, druhou dáme rychtářovi, třetí si necháme, že ji rádi máme.

TANEC – melodie jako Kalamajka mik,mik, mik Naše stará Blažková papírový boty má, dyž vona je vobuje, jako blázen tancuje. Šla by babka k muzice, nemá kúska zubu, ráda by se řehtala, musí držet hubu. KALAMAJKA Kalamajka, mik mik mik, voženil se kominík. Kterou si vzal za ženu?

Kočka štěkala a pejsek mňoukal, kohout bučel a ponocný lítal.

Impulz pro budoucnost  V masopustním průvodu je každá maska karikaturou lidských vlastnosti, temperamentů. Zkoušíme, jak se bude pohybovat líný člověk, co bude dělat chamtivec či přílišná pýcha – my takoví přeci nebudeme.  Humor, usměv – někdy se věci nedaří nebo nejsou takové, jaké bychom je chtěli mít. Místo vztekání si můžeme přestavit, jak některá z masopustních maškar se snaží o to samé.

Vynášení Morany – smrtky provází nálada probuzení, čerstvosti, činorodé práce, aktivity člověka, které se opět začínají obracet ven do světa. Podpořit tuto atmosféru mohou příběhy a pohádky s tématem vyjadřujícím životní sílu, odhodlání, touhu nastoupit novou cestu. Vynášení smrtky je doprovázeno říkadly a písněmi o konci zimy a vítání jara.

22

8

Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Hlásky Z,Z,Z – zzzzimo, R – Smrrrrrrrrťáka neseme, P – pryč, pryč. Citoslovce, kterými můžeme Smrtku vyděsit, vylekat – Baf, Bum, Hůůůůůůů. Volání jara - Halóoooooo jaro. Ťuky, ťuk – jemně probouzíme jaro, Kap, kapi, kap - jarní deštík.

http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 8

23

V písních a říkadlech Zimo, zimo, táhni pryč! Nebo na tě vezmu bič! Odtáhnu tě za pačesy, za ty hory, za ty lesy,

Až se vrátím nazpátek, svleču zimní kabátek. Smrťáka neseme s velikým nosem, do vody ho dáme, nad ním zazpíváme.

Nesem babu v koši, smrť nás o ňu prosí, Už Mařena leží a zuba škeří. Helo, helo, helo, helo. Smrt, smrt ukrutná, kyselice nechutná! Kyselicu sníme a smrt utopíme.

Smrt chodí po vsi, má velké fousy, už nemůže choditi, musíme ji nositi, od města k městu nesem nevěstu, jestli nám nic nedáte, tak vám ji tu necháme!

Smrt plave po vodě, nový léto k nám jede, S červenými vejci, se žlutými mazanci. Buďte páni veselí na tu Smrtnou neděli, smrt jsme vám odnesli, nový léto přinesli. Vítej líto líbezné, obilíčko zelené!

Na svatého Řehoře, Přeletěly vlaštovičky přes moře.

24

Smrtná neděla, kdes klíče dala? Dala jsem ho, dala květné neděli. Květná neděla, kdes klíče dala? Dala jsem je, dala květným pondělkům. Květný pondělku, kdes klíče poděl? Poděl jsem se ho, poděl zeleným čtvrtkům.

Zelený čtvrtku, kdes klíček poděl? Poděl jsem se ho, poděl svatému Jiří. Svatý Jiří vstal, zemi odmykal, aby tráva rostla, tráva zelená. A z ní vykvetla bílá leluja, hej nám, hej nám, hej nám, bílá leluja.

Vozilo se na jaře, trala la la, slunce v zlatém kočáře trala, la la. tralá, tralá, trala,lala, lá.

Přivezlo nám zlatý klíč, trala la la la, Jmenuje se petrklíč, tralá, tralá, trala,lala, lá.

Aktivity 

Kvočna – slepičí máma. Shromážděte děti do kroužku a vyprávějte jim příběh o ubohé slepičí mámě. Jednou, bylo to v Motýlích horách na statku, vnikl někdo do kurníku, sebral nebohé kvočně všechna vajíčka a rozházel je po dvorku. Nyní by je slepičí máma ráda získala nazpět. Ale jen její kuřátka dovedou vajíčka sesbírat a vrátit do hnízda. Lstivý lišák však bude dělat vše pro to, aby jim v tom zabránil. Má slepičí máma možnost svá kuřátka při jejich snaze o záchranu vajíček chránit? Přihlásí se jeden dobrovolník, který bude slepičí mámou, a druhý, na něhož připadne úloha pana lišáka. Ostatní děti si zahrají na kuřátka. Kuřátka se musí snažit přinést vajíčka své mámě zpátky do hnízdečka, aniž by je při tom chytil lišák. Každý lišák, který chytne nějaké kuře, musí vyslovit zaklínači formuli pipihaf a milé kuřátko se okamžitě promění v lišku. Kuřátko je v bezpečí (tedy lišky už na něj nemohou), drží – li se slepičí mámy. Vajíčka mohou přinést zpátky do hnízda jen kuřátka, avšak sebrat ze země je mohou, jen když se nedrží mámy kvočny. Hnízdo pro kvočnu naaranžujte uprostřed herny. Použijte k tomu papírový pytel či krabici. Vajíčka si zhotovíte zmuchláním papíru do kuličky. Rozházejte je po celé hrací ploše. Pak požádejte slepičí mámu, ať svá kuřátka shromáždí kolem hnízda. Pan lišák se zatím připraví na okraj hrací plochy. Nyní oznamte: "Milá, kuřátka, přineste mámě vajíčka!" A od tohoto okamžiku se lstivý lišák snaží chytit kuřátka, která se zrovna nedrží mámy kvočny. Hra končí buď tehdy, až budou všechna vajíčka v hnízdě, anebo, což je pravděpodobnější, až se všechna kuřátka promění v lišky. Uvidíte-li, že děti nechápou hru, v níž vystupuje několik různých postav a kde je nutno sledovat několik cílů, zamyslete se nad tím, jak ji učinit srozumitelnější. Určité vizuální pomůcky jistě dětem usnadní zapamatovat si, kdo má co dělat. Slepičí máma si například může ozdobit hlavu kloboukem z květin, kdežto takovému lišákovi jistě 25







bude slušet vlněná čepice. Lišákovi můžete líčidlem namalovat kníry a případně mu připravit čelenku se špičatýma ušima vystřiženýma ze čtvrtky. Vynášení smrtky, Morany. Oslavu konce zimy a začátku jara můžeme uspořádat s více třídami, zapojit do ní rodiče i sourozence, půjde-li průvod s vynášením Morany konat v odpoledních hodinách. V tradičním pojetí se nesla velká smrtka ozdobená vajíčky, a buď se pálila v připraveném ohni, nebo se pouštěla po vodě. Průvod nesoucí smrtku volal říkadla a zpíval písně. Výroba malé smrtky ze špejlí, klacíku a papíru, uschlé trávy, sena či látky. Každé dítě si vyrobí vlastní malou Moranu, pokreslí či jinak ozdobí a za zvuku říkadel a písní se malé Morany mohou spálit na ohníčku nebo také hodit do papírového pytle, který se také spálí. Kdybychom chtěli malé Morany pouštět po vodě, volíme materiály přírodní – malé klacíky, uschlou trávu. Pozorování prvních poslů jara v přírodě – sněženek, bledulí, petrklíčů, vnímáme, jak se zelená tráva, posloucháme ptačí zpěv

Impulz pro budoucnost  Odhodlání - tento motiv můžeme vyjádřit odhodláním k úklidu zahrady, třídy. Podobný impulz můžeme připomenout pro aktivity jemné motoriky- zavazování tkaniček, vázání mašlí apod.  Nová cesta – co nového bychom ve třídě mohli zavézt jako nový prvek – říkanku před jídlem, kdy se chytneme za ruce a poděkujeme za dary země ((Ruce svoje spojujeme, za ty rady děkujeme, milé zemi, kde vše vyrůstá, dešti, jenž je skrápět má, slunci, co je ozařuje, lásce, jenž nás propojuje) nebo verše k rannímu uvítání (Slunce dává světlo rostlinám, protože je miluje, tak dává člověk druhým lidem světlo svého srdce a lásku z duše své.)

Velikonoce. Jaro. Už nepamatujeme takové zimy, jako bývaly za starých časů. Cesty i chalupy se ztrácely pod vysokým sněhem, studánky zamrzaly až na dno, zvířátka hynula, lidé skomírali, mrzlo, až se jiskřilo. Příchod jara byl pak jako vysvobození ze zlé moci. Děti slavně vynášely ze vsi figuru Smrti a topily ji v řece. Jiný průvod dětí se zpěvem otvíral studánky. Děvčátka barvila a malovala vajíčka k Velikonocům, kluci pletli z vrbových proutků pomlázky čili binovačky. Jaro je i dnes krásné. Když se všechno zazelená a rozkvetou první květiny. Když se vracejí zpěvní ptáci a stavějí hnízda pro mladé. Každý tvor na světě je z jara veselejší. Vrcholící jaro má několik pradávných symbolů, ke kterým se člověk po staletí vrací, vajíčko – symbol nově se rodícího života, velikonoční zajíc – symbol altruismu, skromnosti, pokory, čistoty a překonání tělesného pokušení (býval zobrazován u nohou Panny Marie), velikonoční beránek – symbol oběti pro nutné proměnění, pomlázka – z proměny přichází uzdravení, zmrtvýchvstání. Kromě velikonoční koledy, písní o jaru, mohou zaznít zvuky ptáčků – Ptačí koncert Pavla Jurkoviče, středověké duchovní písně jako Buoh všemohúcí, Motivem pohádek, příběhů a vyprávění bude odpuštění a obětování.

26

9

Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Hláska B – bobtná semínko, I – semínka klííííííčíííííí, utíííííííká ke sluníííííčku, R –rrrrrrraší všechno, rrrraší zem, P – pupeny se nalévají, pukla motýlí kukla, L – list, lísteček probudil hájíček. Využijeme ke zvukomalbě všech zvůků zvířat, kterým se rodí mláďátka- Bůůůůů, Beeee, Meeeeee, knočna - Ko,ko,ko,kodák, kuřátko – píp, píp, vepřík – Chro, chro, koťě, štěně, kukačka. Písně a říkadla

Žežulička V háji zpívá, sedmihlásek se ozývá, radujme se, veselme se. Byla zima mezi náma, ale už je za horama, radujme se, veselme se.

http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 9

27

Otloukej se píštaličko, rozkoukej se fialo, otloukej se proutku z vrby, už mě v botách nohy svrbí, už, už abych chodil bos a pískal si jako kos.

Vodo, vodo, vodičko, Ať mám zdravé tělíčko, Tebe světil anděl sám, Světil tebe Kristus Pán, Vodo, vodo, vodičko, Poliv moje tělíčko.

Vítám tě, vodičko čistá, Odkud pak jsi přišla, Já jsem přišla z Jordána, Viděla jsem Krista Pána, Z hor, řek, kamení Umyj se lidské stvoření. (Lidé věřili v uzdravující moc vody ze studánek, o velkých svátcích, Vánocích, Velikonocích, chodili ke studánkám a omývali se a čistili studánky.)

Co si zpívá pramínek? Podívej, jak malá vlnka, přeskočila kamínek. Dá-li Pán Bůh z nebe deště, budu veselejší ještě.

Nejedna studánka malá se o pramínek bála, aby nezapadl do kalu, do bahna a do kamení, tak jako člověk do soužení. Vždyť každá studánka v lese na hladině nebe nese. Kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.

Tento spadl do vody, Tento ho vytáhl, Tento ho přikryl, Tento ho dal do postele A ten malinký přišel A všechny je vzbudil. (hra na prsty)

10

http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 10

28

Krňanský děvčata, hezký voči máte, /:jenom mi povězte, jenom mi povězte, čím je umýváte:/. My je umejváme, jedenkráte v roce, /:v studenej voděnce, v studenej voděnce, v tom našem potoce:/.

Letí, letí holubice, Skryj mě milá borovice, Jestřáb krouží pod nebesy, Ukryjte mě, milé lesy. (Holubice, symbol čistoty, míru)

Velkonočko, velkonočko, kdes tak dlouho byla, u studánky, u rubínky, ruce sem si myla.

Bože dej deštíčka na ty obilíčka, Abych se najedla režného chlebíčka. Už jsem se najedla, ale ještě málo, Bože dej deštíčka, aby to dozrálo, Bože dej deštíčka na ty obilíčka.

Když se hory zelenaly, modrým kvítkem rozkvétaly, šla Maria, šla plačící, svého syna hledající. Nalezla tam apoštoly, byli smutní, neveselí, Jak ve čtvrtek při večeři, když chléb lámal a rozdával, svou svatbu krev pít jim dával. ^\ Pijte, jezte a hodujte, této noci pamatujte! S naším milým Kristem Pánem až na věky, věků, Amen.

Hřej sluníčko, hřej, hory doly skrej. Povyskoč si výše, na té naší střeše kolo udělej. Zelenaj sa, zelenaj, travienko zelená, Jak se já mám zelenat, když není zem dobrá. Zelenaj sa, zelenaj, zelínečku dobrý, Jak se já mám zelenat, když není rok dobrý. Zelenaj sa, zelenaj, mariánko dobrá, Jak se já mám zelenat, když nemám kořena.

Píseň Čížečku, čížečku, ptáčku malíčký Slunce, déšť – voda, vzduch, zem, bez těchto darů by žádný tvor na zemi nepřežil. Nejlépe to můžeme vnímat právě na rostlinách při setí osení, pozorování klíčení fazolí apod., kdy vyraší nejprve klíček a pak se objeví kořínky, tak důležité proto, aby se semínko zabydlelo v zemi. V říkadlech a písních napodobujeme pohyb orání – překlápíme zem, vláčení – urovnáme zem, setí, okopávání, pletí, pomáhá slunce a déšť. Ve zvukomalebném vyprávění přednášíme příběh o spícím semínku, které se na podzim schoulilo do země a celou zimu spalo. Jarní sluníčko semínko probudilo a deštíček pomohl, takže semínko bobtnalo a bobtnalo, až puklo a vyrašil klíček. Ten utíkal vzhůru za sluníčkem. A aby se semínko udrželo v zemi, začne se opírat a vrůstat do země svými kořeny. Ty velké přeskakujeme u velikých stromů, ale každá i ta nepatrná květinka, kořínky potřebuje, aby přijímala vláhu a živiny. Pokračuje rašení lístečků, vyjádříme zázrak, který máme tady na planetě zemi, proto se jí říká zelená planeta, kdy spojením vláhy a slunce raší zelené lístky, které nám dávají kyslík. A to už se nalévají pupeny a celá zem se oděje do nádherných barevných šatů rozkvetlých květů Je krásné, když děti mohou to, co prožívají v říkadlech pak zažít při klíčení a růstu osení nebo při práci na školní zahrádce.

29

Náš táta byl na venku, Našel první sněženku, K tomu petrklíč, Zima už je pryč.

Pampeliško, pampeliško, Sluníčko mi hřeje bříško, Hřeje bříško, hřeje záda A to já mám tolik ráda, Od hlavy až k ocásku Viďte, pane bělásku.

Brouček Co to tady leží v trávě? Narodil se brouček právě. A jak leží, umíní si, že do nebe vyletí si. /: Letí vzhůru, ještě, ještě, srazila ho kapka deště :/

Motýl Já jsem motýl přelétavý, nestačí mi jeden květ, Od kvítečku ke kvítečku všude sbírám sladký med. Od fialky k pampelišce, z pampelišky k jasmínu, kde je všechna krása květů, když já křídla rozvinu.

Beruška Leťberuško do nebe, kam tě Pán Bůh dovede /: Povede tě zlatou cestou do nebíčka za.nevěstou :/

Letí motýl paloukem, A já za ním obloukem, Letí, letí v prvním horku, Pad unaven na čičorku.

To je něco pro ještěrku, Vylézt z trávy na paseku, Na slunci se vyhřívat, S pampeliškou povídat.

Čičorka mě prosila, Nech mi toho motýla, Je to motýl admirál, Proč a nač by umíral, Admirále leť, Ať tě těší svět.

Aktivity 

Setí - Vysypte semínka ze sáčku a ukažte je dětem. Promluvte pár slov o semenech, pohovořte, jak rostou, zasadí-li se do země a správně zalévají. Doprovoďte říkadly, ať semínka mohou kolovat po kruhu. Pracovat se semínky můžete i venku. Rozložte na stůl, na velkou folii na zem nádoby s hlínou a požádejte děti, aby své misky naplnily zeminou, pak s obřadnou říkankou zasaďte semínko. Nádoby dejte na nějaké sluncem osvětlené místo, zalévejte rostliny a starejte se o ně. Kontrolní rozpis pečovatelských úkonů se jmény dětí vám jistě přijde vhod. Bude samozřejmě potřeba jim svěřenou zodpovědnost každý den připomínat, aby péči o rostoucí květinu nezanedbávaly. Až rostliny vyklíčí a začnou růst, dovolte dětem, aby si je vzaly domů. Požádejte děti, aby si své rostliny vzaly na nějakou dobu k sobě. Budou-li si je brát s sebou ven, měly by si najít nějaké bezpečné místo, kam je uloží, když si zrovna budou hrát. Je-li příhodné období, mohou děti své květiny přesadit ven na školní zahrádku. Zodpovědnost za zalévání a odstraňování plevele lze rozdělit mezi děti. Zapojení rodičů - navrhněte rodičům, aby si s dětmi udělali za okny zahrádku, kde budou pěstovat petrželku, kopr, pažitka, měsíčky či jiná rychle klíčivá semena, květiny pro radost.

30







Strom – řekněte dětem, že nyní budou mít za úkol si někde venku vyhlédnout nějaký malý stromeček, který pak třída "přijme za vlastní". Tedy jinými slovy, každý dostane nějaký úkol, jehož plněním bude zajišťovat zdravý růst stromku, a tím se podílet na tom, aby z něj vyrostl pořádný, silný strom. Jděte na vycházku a najděte si co nejmladší strom, k němuž by bylo možno z budovy školy snadno a rychle dojít. Postavte se kolem stromu s říkankou – Stromečku vstávej, plody nám dávej, umej se, učeš se, je bílý den. Pokloňte se stromečku jako živé bytosti. Posaďte se kolem stromku a promluvte si o tom, co takový stromek potřebuje pro zdravý růst. Jakou péči bude vyžadovat od dětí? Jak se ta péče bude přizpůsobovat podmínkám zbývající části školního roku? Vyjmenujte konkrétní práce, které budou děti v rámci péče o stromek vykonávat: vytrhávání plevele, sekání trávy, hnojení, zalévání z konve, okopávání kmene a odstraňování škůdců. Během dalšího týdne zadejte dětem konkrétní úkoly péče o stromek a vypracujte plán dlouhodobé péče po celý zbytek školního roku. Příležitostně se choďte na stromek dívat a vždy zkontrolujte, jak prospívá. Můžete pozvat do školy nějakého odborníka, aby vám vysvětlil, jak se musí pečovat o stromy. Zorganizujte návštěvu zahradnictví. Zapojení rodičů - rodiče mohou s dětmi navštívit nějaký park a vzít si tam pod patronát divoce rostoucí stromek, o který nepečují zaměstnanci správy parku. Při občasných návštěvách parku mohou o strom společně pečovat. V teplém ročním období by nebylo špatné uspořádat u takového stromku piknik, svačinu. (Tuto aktivitu je možné také dělat na podzim i s tím, že na vybraném místě zasadíte třídní strom). Otvírání studánek – najdeme studánku v blízkosti školy nebo uspořádáme vycházku či výlet ke studánce. S sebou vezmeme lopatky, hrabičky. Studánku nejprve přivítáme říkankou, pak studánky i okolí uklidíme, podíváme se, zda voda ze studánky má kam odtékat. Po otevření studánky se s písní a říkadly shromáždíme kolem studánky, hovoříme o daru vody, čisté vody, může se objevit i studánková rusalka (maminka, starší dítě, paní učitelka převlečená za krásnou studánkovou rusalku). Dětem připomeneme, že bez slunce, vody a země by nebyl život na planetě Zemi. Kozičky Líza. Chvilku si s dětmi pohovořte o významu slov nebezpečí a zachraňovat. Nezapomeňte uvést příklady každé z těchto aktivit. Hru zahajte tímto příběhem: Jednou, bylo to v Motýlích horách, se kozička Líza pásla na louce, a protože ji tráva a bylinky v horách moc a moc chutnaly ani nevěděla jak, a dostala se až k soutěsce, kde byly bylinky vůbec nejlepší. Natahovala se pro dobrá sousta a tu jí kopýtko ujelo po kamení a kozička spadla na dno soutěsky a poranila se. Nemohla se postavit na nohy. Do soutěsky v horách chodíval i starý pastýř na své odpolední procházky a někdy se stávalo, že se s ním do hor vypravily i děti, protože pastýř dokázal krásně povídat o kytičkách, ptácích a vůbec o životě v horách. Tu slyší úpěnlivé mečení. Zrychlili krok a už vidí nebohé zvíře. Pastýř bez váhání sundal svůj kabát, s pomocí dětí opatrně na něj položili Lízu, děti chytily okraje kabátu a společně vynesli Lízu do bezpečí. Líze se poraněná noha rychle hojila, asi proto, že se na ni děti chodily každý den dívat a nosily jí spoustu dobrého „mlíčí“. Oznamte dětem, že se s nimi pokusíte o podobnou záchrannou akci. Jedno dítě si zahraje na poraněnou Lízu, lehne si a bude předstírat, že se nemůže postavit na nohy. Zbývající děti přispěchají Lízu zachránit. Budou muset Lízu vynést do bezpečí 31

v prostěradle nebo dece. Požádejte nějakého dobrovolníka, aby dělal Lízu, asi 6 až 8 dětí na sebe vezme úlohu zachránců. Lízu zaveďte na jeden konec místnosti, kde si lehne na malý kobereček a bude předstírat zraněnou. Dětem řekněte, že kobereček je soutěska v horách. Kozička Líza se však nemůže pohybovat, a tedy ani jakkoliv svým zachráncům pomáhat. Záchranáře zaveďte na opačný konec místnosti a dejte jim k dispozici prostěradlo nebo deku. Rozložte na podlahu ještě druhý kobereček a řekněte dětem, že jej mají považovat za místo, kam Lízu mají přenést do bezpečí. Jejich úkolem bude přispěchat k Líze, rozprostřít vedle ní prostěradlo, pak ji jemně zvednout a položit na prostěradlo. Pak se musí rozestavit po obvodu prostěradla, Lízu zvednout a odnést ji do bezpečí. Bude-li to nutné, předveďte jim, co mají dělat. Zbývající děti budou zachránce horlivě povzbuzovat. Sama se připojte ke skupině záchranářů, kde můžete dohlédnout na bezpečné přenášení Lízy. Zvlášť dejte pozor, aby se dítě při zvedání na prostěradlo neuhodilo do hlavy. Impulz do budoucna  Čistota – myji si ruce, čistím si zuby, chodím na čerstvý vzduch. Můžeme pohovořit i o čistotě srdce, duše, ty se vždycky vztekáním a hádáním úplně zahalí do temnoty, vezmeme si dlaň a hezky dušičku a srdce očistíme.  Pokora x pýcha – někdy nás pýcha vezme do své moci a to se vychloubáme, povyšujeme, ale podívejte, jak je sluníčko či strom, květinka plná pokory, ať se děje co se děje, vždy se slunce vyhoupne na oblohu a je den, strom nás podaruje čerstvým vzduchem, květina pohladí naší duši. Svatojanská slavnost je časem letního slunovratu, tajemství Trojice boží, sen letní noci, vědomí přírody. Tato slavnost je vnímána jako protipól vánočních svátků. Lidé dřívějších dob měli ještě vlastní vědomí spojené se sny, které vnímali jako znamení či odlesk vůle boží. Ve svatojanské době nás oslovuje příroda, mocná, čarovně krásná, v plné své síle a barevnosti. Čas na sběr mocných bylin, pozorování světlušek, vnímání ohně i pozorování slunce v jeho vrcholné pouti oblohou, čas zasnění se nad otevřenou hvězdnou oblohou. V příbězích a pohádkách si pro slavnost zvolíme téma o vílách, rusalkách a žínkách, o čarovné moci přírody a přírodních sil. Motiv tance, ohně, bylin, víl se objeví v říkadlech, básních i písních. Děti sbírají léčivé byliny, pletou věnečky z kvítí, starší zakládají herbáře, sledují toky potůčků i řek a život v lese.

11

http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 11

32

Hra s hláskami, slabikami, citoslovci a slovy Zvukomalba bude vycházet ze zvuků lesa, luk a strání - Bzzzzzz, hupky, dupky – zajíc, ssssssss –had, skok, skok – srnka skáče přes kamení, Kváky, kvák, žbluňk, klapy, klap, šplouchy, šplouch, všechny povely pro koně – hyjééééééé, prrrrrr, čehýýýýýýý, klapy, klap zní podkovy, kapi, kap – malý deštím, ratatata – liják, dupání – burácí hrom, ssssss, blesky, blesk – blýská se, hou, hou, huli, hou, rusalek zpěv zní nad vodou, Chi, chi, chi, chi, chi, chi, my jsme vílí tančící, na palouku na mýtině víla tančí, prozpěvuje, chi, chi, chi chi, chi, my jsme víly tři, čarování – abraka dabraka, vymýšlíme zvuky pro čarovnou moc přírody. Písně a říkadla Čaruju, čaruju s náručí tajemna, Čaruju, čaruju a je tu ozvěna.

A dej nebe štěstí, Po tom mokrým dešti, Tanečky, tanečky dokola, Ať je zejtra pohoda.

(Hrajeme si na ozvěnu, tleskáme, dupeme, vyluzujeme zvuky zvířat, říkáme vymyšlená slova, jednoduché verše, uděláme určitý pohyb apod. a děti opakují. Zkusíme si i vyměnit role.)

Už je dávno po květech, Na slunci už třešně zrají, Už se pěkně červenají, Nech mi je tam, špačku, nech!

Čaruju, čaruju, kouzlu jsem propadla, Čaruju, čaruju a mám tu zrcadla.

V lese, v lese na pařeze, Strýček slimák leze, leze, Kampak bychom, kampak přišli, Kdyby takhle každý lez, Směje se mu celý les.

(Hra na zrcadlo – děláme pohyby, grimasy, nálady, ostatní jako v zrcadle opakují.)

(Zkoušíme dělat aktivity, které vyžadují klid, pomalé zacházení – přelívání a nošení pohárků s vodou, přesypávání, vázání mašlí, zavazování tkaniček apod.)

Bouřka Vzal si mrak, černý frak, pozval paní bouřku, /: na taneček na kopeček, točily se v kroužku :/ Tančily, rejdily, až to kolem hřmělo, /: setmělo se, blýskalo se, potom zapršelo :/

Kočka Houpala se s kočkou kočka, přivíraly slastně očka. Říkaly si: „Vzácná paní, viďte, není nad houpání!“ Prask jim provaz! Jaký div - skoulely se do kopřiv.

Krásná duha zelená Na polovic červená Kdo jí nejdřív uhlídá Tomu nebe štěstí dá. Aktivity 

Kámen, strom, květina - děti se učí úctě k přírodě velmi časně. Uvažují animisticky dívají se na veškerý život kolem sebe jako by byl, stejně jako u člověka, obdařen vědomím a motivací. Mají tendenci se chovat ke stromu nebo keři tak, jako by tyto objekty byly stejně jako ony obdařeny city. Promluvte o tom, jak se lidé mohou k přírodě chovat zrovna tak jemně jako ke svým bližním, že v dávných dobách lidé 33

    

měli svoje posvátné kameny (menhiry), stromy (památný strom) i květiny a scházeli se u nich, aby jim vyjádřili úctu. Uveďte příklady takového jemného jednání: mohou třeba udržovat v čistotě místo, kde pořádají pikniky, kam chodí na výlet, zbytečně netrhají luční květiny, aby se z nich mohli těšit i ostatní, zalévají a hnojí nějaký strom nebo rostlinu. Nakonec dětem oznamte, že budou mít příležitost projevit svou přívětivost vůči přírodě. Vyhlédněte si nějaký blízký přírodní objekt, strom, velký balvan nebo rostlinu. Každý člen skupiny bude hledat zajímavé předměty, které pocházejí z přírody - listy, větvičky, oblázky, mech nebo pírka - jimiž by bylo možno vybraný objekt vyzdobit. Požádejte děti, ať přistoupí blíže, s citem se dotknou balvanu, stromu, květiny a umístí na něj nebo do jeho blízkosti své ozdoby. Rovněž si zazpívejte nějakou písničku, vybídněte děti, aby skřítkům, kteří se starají o přírodu, něco pěkného řekly, zatančete si taneček okolo místa. Prohledejte okolí oblíbeného místa, zda se tam nepovalují nějaké odpadky. Co do přírody patří a co tam nemá co dělat? Všechen odpad sesbírejte a odstraňte. Zapojení rodičů - rodina se může scházet u podobného místa, které je v blízkosti jejich domova. ¨ Poznáváme léčivé byliny, čichem poznáváme a ochutnáváme bylinkové, ovocné čaje – kopřiva, heřmánek, máta, meduňka, čaj z lístků jahod Přeskakujeme z kamene na kámen v potoce – polštáře ve třídě Přecházíme po úzké lávce – z lepenky, lana, z prkna vytvoříme lávku – opatrně přecházíme na druhý břeh Děláme uzly Objevujeme kůru stromů – na vycházku vezmeme papír a voskovky, přiložíme papír ke kmeni stromu a přejíždíme pastelkou, objeví se struktura kůry

Impulz pro budoucnost  Ctíme matku Zemi – nevyhazujeme odpadky v přírodě  Třídíme odpad  Poznáváme stromy Shrnutí Roční svátky a slavnosti nacházejí svoje zrcadlení i v denním rytmu života. Každé probuzení je malým narozením, naše činnost rašící z poznání a vytváření plodu denní práce dojde v poledne k prvnímu mezníku, v kterém dochází k postupnému obratu, kdy síly poznaného se odpoledne mění ve tvořivou sílu umělecké činnosti. Večer nám dovolí pohlédnout na sklizeň celého dne a spánek, malý bratr smrti, pomůže tělu i duši k regeneraci sil. Tak navazujeme denním cyklem na velký světový rytmus jara, léta, podzimu a zimy. Člověku se mohou otevřít velká tajemství bytí, když dá odpovídajícím způsobem do vztahu svůj bezčasový rytmus vnímání a myšlení s časovým rytmem přírody. A jedině a pouze na zavedení tohoto impulsu zaleží posléze, zda síly úpadku, které v lidském vývoji jsou, mohou být opět přeměněny na síly vzestupu. Prožívání hlásek Samohlásky vyjadřují vždy to, co člověk prožívá v oblasti cítění, co vychází z citového zážitku. Samohlásky jsou v mluvě zrcadlem duševních pochodů, přicházejí z nitra, a dávají najevo, čím je duše naplněna. Když se narodí dítě, cele přijímá svět, hltá ho, touží ho 34

poznávat a to vyjadřuje samohláska A. Ta představuje radost, otevřenost, přijímání a otevření se vnějšímu světu, sluneční paprsky, vyzařování, úžas nad krásou či údiv a úlek. V gestu je A podobno chvíli, kdy otevíráme dokořán okno nádhernému slunečnému dni nebo se před námi rozprostře rozlehlá louka, velkolepá katedrála a s tím celý širý svět a my v úžasu rozevřeme paže. Je to moment, kdy chceme a toužíme přijímat impulsy z vnějšího, kdy se otevíráme okolí. V sociální sféře je to radost ze vzájemného potkávání (Á, kdo to přišel?).

12

V samohlásce E budeme zažívat pravý opak, tady se chceme izolovat, chceme si ubránit svůj vlastní prostor, toužíme uvnitřnit poznané, stavíme se tváří v tvář něčemu, co se nám protiví a toužíme se od toho distancovat. E provedeme tak, že zkříží paže a pevně, v místě zkřížení, paže k sobě přitlačí proti sobě. Jako kdybychom vytvořili pevný zámek, kterým říkáme: „Dál už tě nepustím.“ Chceme-li vyjádřit touhu po zniternění impulsů z vnějšího světa, zkřížíme paže a přitáhne je k srdci, jako bychom chtěli vše nové přidržet při sobě. V E budeme vnímat horizontálu, bude to opuštěná krajina, chceme být sami.

13

V I je jistota, vertikála, vítězné prosazení „Já“ člověka. Pomocí I chceme dát najevo, jak dovedeme obhájit sami sebe, jak se stavíme svou existencí do světa. I vyjadřuje individualitu, samostatnost, hrdost, schopnost stát si na svém i štíhlost, vzpřímenost, osu těla a spojení kosmických a zemských sil. Když se děti usilovně hlásí, tvoří I. Hledáme I nejprve ve vzpřímeném postoji, kdy objevuje paralelu klenby chodidla s klenbou – fontanelou hlavy tak, že jsou vystavěné ve stejném místě nad sebou. Přidá-li paže, ty pak jdou v pevném svalovém napětí paralelně s osou těla proti sobě vzhůru a dolů jako napjatá struna, rozechvívaná vlastním bytím a pocitem „Já jsem“. O je obdiv, objetí, sounáležitost, soucit, sociální vazba. Vnímat ho můžeme i ve slovech obklopit, objet, opásat, obhlédnout, obkroužit, ohmatat, je to všeobjímající gesto.

12 http://www.steinerbooks.org/excerpts/eurythmy.jpg&imgrefurl 13 http://www.steinerbooks.org/excerpts/eurythmy.jpg&imgrefurl

35

U je zážitkem zúžení, úzkosti, údělu, hrůzy, úpění, úžlabiny, úvozu, útlosti, ale také pocitem, kdy vnímáme, že je něco větší, mocnější než jsme my – úcta, úža, údiv. V gestu vyjádříme představu, že široký prostor kolem nás chceme zkoncentrovat, vtěsnat do úzkého rovnoběžného prostoru, v němž proudí uchopená energie, kvalita, ohraničujeme rozptýlenou sluneční zář do úzkého proudu světla.

14

Se samohláskami se pracuje zvukomalebně, při utváření duši proniknutých gest zní třídou dlouze znějící hlásky A, E, I, O, U. Je však pravidlem, že se děti noří do pohybového vyjádření a znění hlásek je přenecháno učiteli. Tónování Zpíváme jednu samohlásku A, zkoušíme od srdce vyjádřit úžas, radost, nadšení, doprovodíme otevřeným gestem. Pak přidáme O – divíme se, objímáme nebo jen volně zvučíme, takto si hrajeme se všemi samohláskami a hledáme, jaký v sobě mají výraz, jaký pocit v sobě nesou. U – to je v gestu paralelní pohyb paží, E křížení a horizontální vodorovný pohyb, I – jedna natažená paže svede pohyb vzhůru, druhá dolů, vertikála. Zvuk samohlásek je velice léčivý a od pradávna se k těmto účelům používal. 

 

Tónujeme pro někoho, někomu nebo pro něco – zkusíme U – O – A- I nebo jen jednu hláskou např. O či jinou- jejím zvukem vyléčíme smutek, agresivitu, nemocný strom, povzbudíme nemocného – vymýšlíme situace. Tónujeme pro někoho nebo pro něco, pro situace ve třídě, pro dění ve městě, pro zvířata apod. Kruh, uprostřed kruhu sedí jeden žák nebo skupina žáků, ostatní tónují O – A – U, jako kdybychom chtěli těm, kteří jsou ve středu předat lásku, naději, klid, radost, pohladit je hlasem, který jde od srdce apod. Kruh, uprostřed kruhu sedí jeden žák nebo skupina žáků, ostatní tónují U – O - A – I - přes zklidnění U – O - po dodání odvahy, energie, jistoty – A – I.

Souhlásky odrážejí vnější svět, s jejich pomocí dáváme slovům přesný tvar a význam, pocházejí z chápání a osvojování si věcí kolem nás. Podstatou samohlásek je stálé proudění z nitra, souhláska zachycuje přesnou a jasnou formu. Uveďme si charakteristiku některých, jejich vyslovení, gesto a tělové napětí. Při hlásce T pocit v těle směřuje vzhůru, představujeme si jako by hlava byla špičkou kostela, rakety, nohy jsou pak jehličky, hlavou „žďucháme“ do sluníčka. Ruce a prsty představují hlásku T v konečcích prstů, jako když hrajeme na klavír, v nohách je chůze po špičkách. Hýbeme všemi prsty rukou, jako bychom hráli staccato na klavír, konečky prstů jedné ruky se setkávají ve staccatu (krátce) s konečky druhé ruky, vždy malíčky proti sobě, prsteníčky- až dojdeme k palci a zpět. Dbáme na to, aby se ruce neopírali o lavici, celé paže držíme v zádech, tam, kde andělé mají připevněná křídla nebo motýli drží svoje krásně barevná http://www.waldorfcb.cz/skola/fotogalerie.html, WŠ České Budějovice, s laskavým svolením školy 14

36

křídla. Prsty ťukáme do stehen, po celém těle, na záda souseda nebo se konečky našich prstů potkávají s prsty souseda. Říkáme k tomu říkanku: „Teta tančí tango, twist“. Můžeme k tomu i pustit doprovodnou staccatovou hudbu. Velmi brzy si žáci tvoří vlastní říkadla. Souhláska D je oproti T měkčí. Prsty rukou boříme do měkkého polštáře, do látky, pytlíku s pískem nebo rýží, dotýkám se s mírným přítlakem vlastního těla a říkáme: „Dobrý datel tady tudy, dal nám tady tyto dudy“. Jako doprovodná hudba se hodí dumky, třídobý rytmus. V prstech už nejsme tak hbití, naopak vnímáme měkkost materiálu, boříme se do balónku, užíváme si toho, že materiál je poddajný, že nám netvoří zábranu, ale naopak nás přijímá k ohmatání. V nohách jsou to paty a chůze po patách. Pod hláskou S si můžeme představit hada. Malíčkovou hranou vedeme pohyb paže, kterou znázorníme jeho vlnění. Každá ruka může pracovat buď sama, nebo obě společně spojené dlaněmi k sobě. Malíčkovou hranou také můžeme „malovat“ hada na záda souseda, na lavici nebo uchopíme pastelku, křídu nebo voskovku všemi prsty jako do zobáčku a kreslíme „hadí linie“ na papír, na tabuli. K tomu říkáme: „Sysel slyšel syčet sovu.“ Jako kulisa se hodí arabská hudba. Š představuje jedoucí vlak a lokomotivu, která vypouští kouř, který stoupá vzhůru, vzdušný vír zvedající listí, víry na vodě… Pohyby celých paží kreslíme siluetu víru, spirálu, vzhůru, dolů, do stran a při tom říkáme: „Šašek špital šeptem šprýmy.“I zde můžeme prsty spojenými do zavřeného zobáčku kreslit spirály sousedovy na záda, na lavici, ale i pastelkou na papír. Dbáme, aby papír byl dobře připevněn k podložce- přilepit, při vetší ploše zatížit, děti si mohou papír držet navzájem. Důležitá je volnost ruky i těla. Zkoušíme střídat ruce – levou i pravou. Představíme si šumění větru, vody. Hlásku C vyslovujeme s představou, jako bychom něco odsouvali nebo shrnovali drobky či nečistotu z plochy či oděvu. Malíčkovou hranou si očistíme rukávy, odsouváme papír, knihu, sešit nebo naznačujeme sousedovi, aby odešel (zde vždy důsledně dbáme, aby se dvojice navzájem vystřídala, a navážeme hláskou spojující – M nebo energizující R. Říkáme: „Cecilka cídila cedník.“ U hlásky P si představujeme práskání, cvrnkání kuliček, střílení z pistole, natlakovanou nádobu, která náhle praskne. S pohybem prstů jako když cvrnkáme kuličky, říkáme: „Pepa prská, píská pěknou písničku.“ Můžeme také hřbety prstů přitlačit k sobě a pak pustit před sebe ven. Atmosféru dokreslíme hudbou s akcenty či s rychle gradujícími frázemi. P má přímou souvislost s bránicí, dobře jí aktivuje, hojně se využívá v pěveckých a hlasových cvičeních. Hláska B souvisí s oblastí břicha, představíme si bačkoru, babičku, Boha, oblaka, vzduchový obal kolem Země. B je ochranářské, obalující, člověk má pocit, že je uvnitř nafouknutého balónu a dotýká se zevnitř jeho stěn. Dětem můžeme pustit Largo z Novosvětské symfonie A. Dvořáka, které v nich evokuje pocit ochrany a domova. Rukama vytvoříme hnízdečko, ve kterém ochraňujeme ptáčka, zkusíme vytvořit ochranný obal sousedovy nebo si představíme nebeský plášť, který nás zahaluje a bere pod ochranu. Představíme si zeměkouli, jak má kolem sebe vzdušný obal, který ji chrání, je to nebe. „ BABIČKA BYDLÍ BLÍZKO BĚLIDLA.“ B pracuje s oblastí břicha, uklidňuje stažené bříško a naopak aktivuje příliš povolené. Dává přirozenou pružnost břišním svalům. M rezonuje, rozechvívá, příjemně uklidňuje. Představíme si slona, který se chobotem natáhne pro jídlo a vede ho do úst- mňam. Říkáme: „Miluji, máma, miminko, mazlení mlask, mňam, mňau…“. Při výslovnosti M zabalíme rty a necháme znít, pošleme dech do zabalených rtů, uvolníme prostor v ústech v krku i v celé bytosti tak, aby dech mohl rozeznít rty a rozvibrovat každou buňku v těle – mazlíme se s každou buňkou, chvění posíláme do prstů u nohou i rukou, do vlasů, do ramen a kloubů. Malujeme sousedovi na záda jakoby velkou štětkou krásné barvy, hladíme ho, nebo si můžeme hladit stehna nahoru a dolů v protipohybu,

37

který symbolizuje stálé znění či celé tělo. K hlásce M se hodí hudba New Age, meditativní hláska M harmonizuje celého člověka.

15

L souvisí s klouby v těle a s látkovou výměnou. Představuje lechtání, lesk, lásku. Máme pocit bublinek, které utíkají nahoru z láhve. Prsty a dlaně otáčíme vzhůru, nadnášíme šátek a snažíme se ho udržet ve vzduchu, lze také nadnášet zespoda balónek a spojit to s poslechem lehké, bezproblémové, radostné hudby, například od Schumanna či Schuberta. „Labuť letí oblohou, list vlaje nad loukou, na vodě pluje loď.“ R energetizuje, aktivuje, masíruje zevnitř. Procvičíme ho na slovech robot, rychle, roluje, rotuje. Při jeho vyslovování si můžeme pomoci i rukama, v kterých držíme jako by šroubovák, kterým utahujeme veliké šrouby – vždy rotující gesto vytáčet ven, směrem ven od nás. S pocitem držení řídítek motorky, kdy gesto rukou směřuje opět ven, od nás. Masírujeme se či souseda tak, že prsty máme LEHCE sevřené v pěst a klouby masírujeme sebe nebo sousedova záda. „ Robert ryje rýčem.“ R si můžeme prožít jako artikulační cvičeni, kdy slova písně Ovčáci, čtveráci nahradíme citoslovcem Vrrr, Brrr, Prrrr. Hlásku J představují slova juch, jupí. Vyslovujeme ji s pocitem povyskočení jako ve folklórním tanci. Poskakujeme po prostoru a užíváme si zvolání, JUJ, JUCH, JUPÍ, JOJ, JUCHů. V tanci je to moment, kdy tanečník čapne tanečnici a zvedá ji- můžeme pouze naznačit, nadlehčit. „Janek juchá, juch, juch ,juch, Jirka jódluje. Jůůůůůůů.“ CH procvičíme ve slovech vichřice, vichr… Rukama naznačujeme vichr, který se na nás valí a pokračuje dál za nás. Souvisí stejně jako K a G s kyčlemi. Můžeme mít pocit, že nám vichřice profoukla a očistila svým elementem celé tělo a hned to nese dál. Odnáší starosti a strasti, rozfouká vše, co se nehýbe.“ Vichřice chytla chvatem chobotnici.“ H vzniká v břiše, konkrétně na bránici. Smějeme se: „Ha, ha, ha“. Zkoušíme na známou lidovou písničku (Ovčácí čtveráci, Travička zelená, Maličká sú), kde slova nahradíme slabikou Ha, Ha, Ha, Hi, Hi, Hi, Ho, Ho, Ho, Hu, Hu, Hu. N vyslovujeme s pocitem ulepené podlahy, od které se snažíme odlepit, nebo si můžeme představit med, žvýkačku. Naznačíme pohybem chodidel i dlaní. „ Nanynka nosí nový náramek.“ V vyslovujeme s pocitem tryskající vody nebo vulkánu, který chrlí lávu. Pomáháme si rukama, kdy hřbety prstů přiložíme k sobě směrem dolů a pak vedeme pohyb vzhůru, jako když vytryskne mohutný pramen. V těle má hláska V vztah ke vzpřímenosti. „ Voda vytryskla ven.“ U hlásky F si pomáháme představou pírka, semínka pampelišky, které odfoukáváme z dlaně nebo pocitem sfoukávání hořících svíček. S žáky si můžeme zahrát hru, ve které odfoukávají papírové kuličky nebo pingpongové míčky – mohou si je navzájem posílat v kruhu nebo proti sobě. V těle souvisí F s mezižeberními svaly. F odpovídá tomu, když chceme pofoukat bolístku či schladit polévku. Dvě podobné hlásky G a K procvičíme na slovech král, katedrála, krychle. Vyslovujeme je s představou, ve které rozhrnujeme rukama těžký závěs nebo na stole od sebe 15 http://www.steinerbooks.org/excerpts/eurythmy.jpg&imgrefurl

38

odtahujeme těžké knihy. Můžeme prožít K také ve trojici lidí, dva stojí u sebe zády k sobě, třetí spojí hřbety rukou k sobě, dlaně přiloží na záda u sebe stojící dvojice, kterou pak tlakem dlaní a paží odtahuje do stran, aby sám mezi nimi prošel. Pohyb je plynulý. Prochází branou zrození, poznání, rozhodování. Tyto hlásky souvisí s rozhodností, kdy si razíme cestu životem a nepotřebné odhrnujeme stranou. Hlásky podporují sebevědomí, jsou proto vhodné pro nesmělé žáky. V těle souvisí s oblastí kyčlí a ramen. „Král kráčel krajinou.“ Z - to v řeči rukou a paží je malíčková hrana obou rukou a pohyb, jako když řežeme pilou. Opět můžeme zvolit jako hru na vlastní tělo nebo záda souseda. Příběh a zvukomalba Učitel, později skupina žáku, vymyslí krátký příběh se zápletkou (svítí slunce, přicházejí mraky, pomalu se zatahuje obloha, zvedá se vítr, ozve se hrom, zablýskne se, padají první kapky, postupně déšť sílí, liják, déšť přestává, vítr se uklidňuje, slunce prozářilo oblohu a na nebi se objevila duha). Vymýšlíme příběhy na různá témata, buď ta, která souvisí s probíranou látkou nebo taková, která se mohou podobat určitému problému ve třídě, příběhy k povahovým vlastnostem apod. 



U zvonkoher a xylofonů vyjmeme ze základní řady c, d, e, f, g, a, h, c, tóny c a f ve všech oktávách, na klavíru můžeme barevnými papírky označit také tóny c a f, na které se nebude hrát, nepoužíváme černé klávesy, můžeme použít i prázdné struny kytary (vytvoříme tak pentatonickou tónovou řadu, v které se může volně improvizovat bez nebezpečí disonance). Hrát můžeme i na vlastnoručně vyrobené nástroje, bubínky, dřívka, činelky, chřestidla atd. Nejprve vyprávíme celý příběh, pak ho po částech doprovodíme zvukomalbou. Domluvíme si gesto – pohyb s šátkem v ruce, výrazné dirigentské gesto pro ukončení apod., které bude znamenat, že úvod příběhu už skončil, nástroje hraji buď velmi tiše, nebo vůbec a vypravěč vypráví další část, která se vyjádří zvukem. Můžeme si pomoci i obrázky (děti mohou v hodinách Vv sami nakreslit), které budou příběh provázet, signálem k pokračování v ose příběhu může být i šátek, pohyb vypravěče po třídě apod. U starších dětí může zástupce skupiny, která příběh vymyslela, vyprávět příběh sám – vždy domluvit znamení pro rozvíjení příběhu. Při omezeném počtu nástrojů jedna skupina vytváří zvukomalbu na příběh, druhá skupina dělá posluchače, zaváže si oči a poslouchá. Vleže na podložce se zavřenýma očima vnímá zvuky a příběh, utvoří kruh kolem hráčů nebo naopak vytvoří kruh ve středu se zavázanýma očima a hráči hrají v kruhu za nimi, vypravěč je ve středu nebo vně dvou kruhů.

Výchova dítěte v prvním sedmiletí Z výchovného pohledu je třeba vědět, na kterou část lidské bytosti máme působit a jak. Jestliže před narozením vytvořila pro fyzické tělo správné prostředí v luně matky příroda, tak po narození se má starat o správné prostředí vychovatel. V prvním sedmiletí získávají fyzické orgány svůj tvar a v celé pozdější době nelze zpětně napravit to, co se při výchově v tomto období zanedbalo. Fyzické orgány se tvoří do svých správných forem působením fyzického okolí. Např. zdravý zrak se zformuje tím, když kolem dítěte vytváříme správné barevné i světelné prostředí. Síla svalů bude odpovídat přiměřenému pohybu a aktivitě. Podobně se bude rozvíjet např. funkce mozku, bude-li vystavena správným impulsům zvenčí. Můžeme například dítěti zhotovit z šátků panenku. Když šátky svineme, tak ze dvou cípů utvoříme nohy, ze dvou jiných ruce, z uzlu hlavu, kam namalujeme oči, nos a pusu. Můžeme však 39

i koupit tzv. krásnou a dokonalou panenku. Když má dítě před sebou panenku z šátků, musí mnoho doplňovat ze své fantazie. Tato invence působí na formu mozku. Ten se rozvíjí podobně jako svaly rukou. Když má dítě před sebou dokonalou hračku, pak jeho mozek nemá co dělat, pohodlní, vadne. „Kdyby lidé mohli nazírat do mozku, jak se buduje ve svých formách, pak by jistě dávali svým dětem jen takové hračky, jež živě podněcují tvárnou schopnost mozku. Všechny hračky, jež pozůstávají jen z mrtvých materialistických forem, pustoší a umrtvují tvořivé síly dítěte, naproti tomu působí správně všechno, co nutí k vyvolání představ“ Z příkladu utváření správných forem orgánů vidíme, jak silný vliv působí z vnějšku na celou konstituci člověka v prvním sedmiletí. Dítě je zcela orientováno na napodobování, které patří jako nejdůležitější výchovný prostředek k rozvoji fyzického těla. Radost a optimismus, zloba, nervozity, a hádky, to jsou síly, které působí v této době přímo na fyzické tělo, některé pozitivně, jiné svou destrukcí. Napodobování a vzor to jsou hlavní témata výchovy. Krása řeči a zpěvu, přičemž zdůrazňuje, že krásný tón a procítěný zpěv jsou více než akcent na smysl písní, jsou pokladem pro dětskou duši. I řeč má mít blízko k hudebnímu zvuku, má vycházet z původního až zvukomalebného poslání řeči. Veliký prostor mají dostat říkadla a jednoduché rýmy opět oproštěné od intelektuálního hledání významu. Žádné mentorování a napomínání by v tomto období nemělo převážit nad výchovou příkladem či vyprávěním příběhů, kde dobro vítězí nad zlem. Měl by se podněcovat hudební projev spojený s tanečním pohybem, který působí orgánotvorně. Živá hudba a vyprávění, autentický pohyb by neměl být nahrazen reproduktory a obrazovkami. Nejdůležitější je však samotný vztah vychovatele k životu, protože ten se zrcadlí v jednání dítěte a vtiskuje se přímo do kvality, síly a odolnosti fyzického těla. Pravidelný rytmus dne, týdne, měsíce, roku, v kterém dítě vnímá, že v životě na Zemi není nic nahodilého a že řád a pravidelné opakování jsou jistoty, o které se může opřít, to je prostředí pro zdraví rozvoj dítěte. Snad si můžeme dovolit říci, že faleš, přetvářka a umělé náhražky lidského spoluprožívání, komunikace ve formě televizí a počítačů devastují zdraví rozvoj dítěte. Děti by jistě nevyžadovaly tolik pozornosti, kdyby kolem sebe neměly umrtvující prostředí dokonalých hraček a život doma nebyl spojen s možnou pasivitou rodičů. Vedle toho i snaha po dokonale čistých a vybavených domácnostech bere rodičům odvahu děti přiměřeně zapojovat do tvůrčí činnosti dospělých. Technické vymoženosti pak oslabují možnost napodobování při běžných domácích činnostech. Tvořivost s fantazií a hrou jsou ty nejcennější poklady všech lidských duší. Vzešly z velkého tvořivého impulzu Otce Stvořitele, který svou tvořivou silou vede, objímá a prostupuje vše. Koloběh ročních svátků uzavřeme nádherným básnickým obrazem:

Lesní studánka Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes.

Když usnou lesy hluboké a vůkol ticho jest, tu nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd.

Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen.

(Josef Václav Sládek)

40

Použitá a doporučená literatura: GOEBEL, W., GLÖCKER, M. Hovory o dětech. Praha: Waldpress, 2012. ISBN978-80903931-7-2 JENČKOVÁ, Eva. In Hudba a pohyb ve škole. 1. vyd. Hradec Králové: Orlice, 2002. 320 s. ISBN 80-903115-7-1 KULHÁNKOVÁ, Eva. In Hudebně pohybová výchova: metodická příručka pro hudební výchovu ve škole. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 136 s. ISBN 978-80-7367-274-4 KULHÁNKOVÁ, Eva. In Písničky a říkadla s tancem. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. 144 s. ISBN 978-80-7367-515-8 KULHÁNKOVÁ, Eva. In Řemesla ve hře, písni a tanci. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 176 s. ISBN 978-80-7367-535-6 KULHÁNKOVÁ, Eva. In Taneční hry s písničkami: od 4 let do 9 let. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 152 s. ISBN 80-7367-108-5 PLICKA, K., VOLF, J. Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách vydané ve čtyřdílném cyklu jaro, léto, podzim, zima. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1960. PLICKA, K., JANEČEK, O. Ptáci naši přátelé. Praha: Panorama 1990. ISBN 80-7038-117-5 STREIT, J. Proč děti potřebují pohádky („Warum Kinder Märchen brauchen“). Praha: Baltazar, 1992. ISBN 80-900307-4-2. s. 80. SUŠIL, F. Moravské národní písně. Praha: Vyšehrad 1951. ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk., TICHÁ, Alena. In Lidové písničky a hry s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 152 s. ISBN 80-7178-323-4 TICHÁ, Alena. In Učíme děti zpívat: hlasová výchova pomocí her pro děti od 5 do 11 let. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 152 s. ISBN 978-80-7367-562-2 TICHÁ, Alena. In Zpíváme a hrajeme si s nejmenšími: od narození do 8 let. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 168 s. ISBN 978-80-7367-100-6

41