Školní preventivní strategie

Základní škola a Mateřská škola Litvínov, Ruská 2059, okres Most tel. číslo: 476 111 170; www.zsruska.cz; [email protected]

Školní preventivní strategie 2011-2012 „CÍLEM PRIMÁRNÍ PREVENCE JE ZVÝŠENÍ ODOLNOSTI DĚTÍ A MLÁDEŽE VŮČI SOCIÁLNĚ – PATOLOGICKÝM JEVŮM. PŘEDEVŠÍM VÉST DĚTI KE SPRÁVNÝM POSTOJŮM VŮČI ZÁTĚŽÍM A PROBLÉMŮM.“ I v letošním školním roce zůstává základním principem preventivní strategie na naší škole osvojování základních kompetencí v oblasti zdravého životního stylu a prevence a rozvoj dovedností, které vedou u dětí a mládeže k odmítání všech druhů sebedestruktivního chování, projevů agresivity a porušování zákona. Školní preventivní strategie v této podobě je výsledkem upravování, zkoušení a zdaleka se nedá považovat za ukončený nebo definitivní. Každý další školní rok přináší nové podněty a nápady a na základě zkušeností hledáme co nejefektivnější cesty vedoucí ke zkvalitnění vlivu na naše žáky. Za velmi důležitou oblast považuji prohlubování komunikačních dovedností mezi učitelem, rodiči a žákem, posilování sebevědomí, sebeúcty a vzájemné úcty, řešení konfliktů, překonávání překážek, boj proti nudě = smysluplné využívání volného času. Domnívám se, že žádný dokonalý recept na tento složitý společenský problém neexistuje, nicméně všechny cesty, které formují psychicky zdravou osobnost a vedou dítě k odmítavému postoji, je třeba zkusit a teprve čas ukáže jaké přinesou změny. Školní preventivní strategie vychází z pokynu MŠMT, č.j. 1454/2000-51, který do prevence sociopatologických jevů zařazuje konzumaci drog včetně alkoholu, kouření , kriminalitu, virtuální drogy, gambling, záškoláctví, šikanování a jiné násilí, rasismus , xenofobii, intoleranci, antisemitismus, kyberšikanu. Cílem školní preventivní strategie je ve spolupráci s rodiči formovat takovou osobnost žáka, která je s ohledem na svůj věk schopná orientovat se v dané problematice, zkoumat ji, ptát se, dělat rozhodnutí, která si bude vážit svého zdraví, bude umět nakládat se svým volným časem a zvládat základní sociální dovednosti.

1


ŘÍZENÍ A REALIZACE PREVENTIVNÍCH AKTIVIT Za realizaci školní preventivní strategie zodpovídá školní metodik prevence, který koordinuje práci jednotlivých učitelů a externích spolupracovníků. Školní metodik se podílí na analýze současného stavu a zároveň na řešení jednotlivých problémů. O průběhu naplňování Školní preventivní strategie informuje vedení školy a spolu s ním pravidelně vyhodnocuje aktuální situaci ve škole. VZDĚLÁVÁNÍ Hlavní podíl na dalším rozvíjení znalostí a dovedností související s prevencí sociálně patologických jevů spočívá v samostudiu všech vyučujících školy a především školního metodika prevence. Pro pedagogy podílející se na realizaci Školní preventivní strategie je metodickým pomocníkem školní metodik prevence,který pro ně vyhledává nové informace a podněty. Velmi důležitým prvkem je celoškolní přístup. Chce – li škola děti chránit, potom musí všichni její pracovníci tento program přijmout za svůj a spolupracovat na něm. Prevenci nemůže dělat jeden člověk. Všichni učitelé by měli : a) b) c) d) e) f)

vytvářet příjemné a klidné klima ve škole vytvářet optimální podmínky pro vzdělávání, vytvářet důvěryhodný vztah mezi učitelem a žákem, aby našel k učiteli cestu a u něj pochopení soustavně a pečlivě sledovat vývojové a individuální potřeby žáků včas odhalovat poruchy vývoje, učení a chování u dětí soustavně propagovat a nabízet dětem sport i jinou zájmovou činnost pro smysluplné trávení volného času

PRIMÁRNÍ PREVENCE V RÁMCI JEDNOTLIVÝCH PŘEDMĚTU 1. STUPEŇ Primární prevenci na prvním stupni má na starosti třídní učitel. S jednotlivými tématy se děti setkávají především v prvouce, přírodovědě a vlastivědě. Při výuce lze využít různých metod, např. výklad, předávání informací, samostatnou práci, skupinovou práci, projektové vyučování, dramatickou výchovu nebo využít materiály školy z oblasti primární prevence.

2


Zaměření na mladší školní věk :  navozování příznivého psychosociálního klimatu ve třídě  osvojování a upevňování základních návyků v rámci – hygiena, životospráva, sdělení základních informací z oblasti prevence experimentování s alkoholem a cigaretami.  Základy etické a právní výchovy  Zaměření pozornosti na včasné odhalování specifických poruch učení nebo i jiných postižení  Všestranný rozvoj osobnosti žáka  Soustředění na včasné diagnostikování soc.- patologických problémů ve třídních kolektivech  Důraz na spolupráci s rodiči  Široká nabídka volnočasových aktivit  Ekologická výchova  Návštěvy filmových a divadelních představení, koncertů, besed apod. Účast v soutěžích výtvarných, sportovních, dopravních atd.

Cíl – po pěti letech by děti měly umět :          

Definovat rodinu jako zázemí a útočiště Zvládat rozdíly v komunikaci s dětmi a dospělými Mít základní sociální dovednosti Umět se chránit před cizími dětmi Mít základní zdravotní návyky Umět si spráně zorganizovat svůj volný čas Umět rozlišit léky a návykové látky Znát přesné informace o alkoholu, tabáku a dalších návykových látkách Znát následky užívání návykových látek Umět odmítat

3


PRIMÁRNÍ PREVENCE V RÁMCI JEDNOTLIVÝCH PŘEDMĚTU – 2.STUPEŃ Práce na druhém stupni je velmi náročná na koordinaci, tak aby byla probrána všechna témata, ale nedocházelo k jejich překrývání a přesycení žáků informacemi. S tématy z oblasti prevence se pracuje v předmětech občanská výchova, výchova k občanství, výchova ke zdraví , přírodopis, chemie, dějepis, český jazyk, tělesná a výtvarná výchova. K práci s tématy lze využít metod výkladu, samostatné práce, práce s médii, projektové vyučování, skupinová práce, hraní rolí, práce s materiálem, besed, přednášek. Zaměření na starší školní věk – prevence = základ předcházení problémům: Úkoly a činnosti učitelů a jiných pedagogických pracovníků :  Posílení úlohy učitelů v oblasti tvorby pozitivního sociálního klimatu, včasná diagnostika a intervence při riziku vzniku sociálně patologických jevů a kooperace s odborníky při jejich řešení, zejména spolupráce s výchovnou poradkyní a třídními učiteli  Věnování pozornosti problematickým skupinám žáků nebo jednotlivcům, odhalování projevů asociálního chování mezi žáky – soustředit se zejména na problematiku šikany!  V rámci prevence kouření vytvoření dostatečné informovanosti  Sledovat často opakující se krátkodobé absence žáků – prevence záškoláctví, spolupráce s rodiči žáků s tendencemi vyhýbat se školní docházce, v problematických případech možnost vyžadování lékařského potvrzení  Sebevzdělávání učitelů v metodikách preventivní výchovy a ve výchově ke zdravému životnímu stylu  Shromažďování a zpřístupňování materiálů pro pedagogický sbor  Zapojení vedení školy i kolegů do tohoto programu  Nově příchozím kolegům nabídnout všestrannou pomoc

4


Aktivity pro žáky: o Výchova k odpovědnosti za zdraví své i ostatních –vytváření eticky hodnotných postojů a způsobů chování o Zaměření pozornosti na projekty prevence drogových závislostí, konzumace alkoholu, vandalismu, rasismu, násilí, komerčního sexuálního zneužívání apod. o Vytvořit průzkum zaměřený na zneužívání návykových látek, věnovat nadále zvýšenou pozornost prevenci kouření – osvěta v rámci hodin OV, RV, třídnických hodin o Dovednost volby správné životosprávy – poruchy příjmu potravy – mentální anorexie a bulímie o Akce zaměřené na práci s národnostními menšinami směřující k potlačení rasismu a xenofobie o Zvyšování příznivého klimatu ve třídních kolektivech formou organizování výletů, adaptačních pobytů, exkurzí, ŠVP, lyžařského výcviku o Organizování akcí směřujících k oživení klimatu ve škole a zábavnou formou zpříjemnění školního prostředí – projektové dny, sportovní turnaje, víkendové výjezdy o Široká nabídka volnočasových aktivit – viz příloha o Účast ve sportovních a jiných soutěžích o Ekologická výchova o Etická výchova o V červnu uskutečnění školní olympiády

Aktivity pro rodiče a veřejnost : Seznámení rodičů s MPP v rámci třídních schůzek Nabídka propagačních materiálů o drogách či přednášek na ožehavá témata s odborníky Seznámení rodičů s postupy školy v případě problémů žáků s drogami Na třídních schůzkách hovořit o nebezpečí drog Pár slov pro rodiče - Jak poznám, že moje dítě alkohol nebo drogy bere? – viz příloha, O šikaně , kyberšikaně definice pojmu, varovné signály pro rodiče, co dělat? – viz příloha

5


Cíl – žáci by před opuštěním ZŠ měli znát a umět: o o o o o o o o o o o

Pojmenovat základní návykové látky Znát jejich účinky na lidský organismus Orientovat se v problematice závislostí Znát základní právní normy Vědět, kde jsou kontaktní místa pro danou problematiku Posilovat své sebevědomí Správně se rozhodovat, odmítat Zaujímat zdravé životní postoje Orientovat se v problematice sexuální výchovy Bránit se různým formám násilí, vědět, kde hledat pomoc Zvládat základní sociální dovednosti

DALŠÍ AKTIVITY ŠKOLY Tím rozumíme vše, co pro děti připravujeme nad rámec běžné výuky : -

různé zážitkové kurzy, víkendové výjezdy, exkurze, výlety škola v přírodě žákovský parlament ( volitelný předmět ) lyžařský výcvik pravidelná spolupráce s PPP , SVP spolupráce s Policií ČR a MP Litvínov

6


Zážitkové kurzy – školy v přírodě, lyžařské výcviky, společné výjezdy žáků na víkend, všude zde se věnujeme osobnostnímu a sociálnímu rozvoji žáků. Celý program je postaven na zásadách zkušenostního učení, které staví na vlastním prožitku a následné reflexi Cíle : - 6. tř. – budování bezpečného klima v nově vznikajících třídních kolektivech – vzájemné poznávání, navázání pozitivních vztahů mezi žáky a třídním učitelem, prevence šikany – důvěra, tolerance, respekt - ostatní třídy – pohyb jako přirozená součást života, vazby ve skupině, chování v zátěžové situaci, relaxačně ozdravný cíl 7.tř. – lyžařský kurz – zvládnutí základů sjezdového lyžování a snowboardu doplněné o aktivy zážitkové pedagogiky, týmová spolupráce Školní parlament – Zástupci jednotlivých tříd se v rámci volitelného předmětu pravidelně scházejí s vedením školy a na schůzkách prezentují zájmy třídy, nové nápady, návrhy, ale i kritické připomínky, děti se tak učí formulovat svoje myšlenky , vyjadřovat svoje názory a naslouchat druhým , diskutovat o problémech. Rizikové skupiny – maximální snaha o pomoc problémovým dětem, jednání s rodiči za přítomnosti výchovné poradkyně, popř. psychologa, spolupráce s PPP Spolupráce s rodiči – stále hledáme nové cesty , jak navázat užší kontakt s rodiči, jak vzbudit jejich hlubší zájem o problémy svých dětí, často se totiž stává, že rodiče hledají pomoc až v okamžiku, kdy jsou zcela bezradní – kdy si jejich potomek dělá, co chce a to cesty k nápravě hledají jen velmi těžko. Volnočasové aktivity – viz seznam kroužků a aktivit v příloze Školy v přírodě – Některé třídy vyjíždí každoročně do školy v přírodě, kde se využívá nestandardního prostředí k prohloubení návyků vzhledem k zdravému životnímu stylu. Pracuje se s prvky zážitkové pedagogiky, která otvírá možnosti k sebepoznávání, sebepřijetí, rozvoji sociálních dovedností a posílení soudržnosti třídního kolektivu. Podpora vedení školy - vedení školy v průběhu školního roku vytváří podmínky pro naplňování cílů preventivního programu, umožňuje odborné vzdělávání školního metodika prevence i ostatních vyučujících, v rámci pedagogických porad vytváří prostor pro informování učitelů, spolupracuje s metodikem prevence a výchovnou poradkyní při řešení problémových situací

7


Informovanost pedagogických pracovníků – se Školní preventivní strategií jsou seznámeni všichni pedagogičtí pracovníci, kopie je umístěna ve sborovně, aktuální informace jsou umisťovány na nástěnku preventisty

Informování rodičů     

třídní schůzky den otevřených dveří konzultační hodiny internetové stránky školy informační nástěnka

Třídnické hodiny – od letošního školního roku se konají pravidelné třídnické hodiny každé pondělí od 8.00 – 8.25 hodin jako pevná součást školního programu – jsou věnovány především upevňování a posilování třídních kolektivů ( včetně řešení problémů tříd, návrhů na zlepšení aj. )

8


přílohy Příloha č. 1 Při selhání preventivních opatření školy 1. V případě podezření na zneužívání návykových látek: o provést diskrétní šetření a pohovor se žákem 2. při důvodném podezření: o okamžité kontaktování rodičů event. zákonných zástupců žáka o při negativní a nespolupracující reakci rodiny uvědomit sociální odbor 3. Při průkazném zjištění zneužívání návykových látek ve škole nebo v případě, že žák je prokazatelně ovlivněn drogou (i alkoholem) v době vyučování ředitel školy nebo pracovník školy pověřený dle pokynu ministra: kontaktuje zdravotnické zařízení a zároveň uvědomí rodiče, popř. zákonné zástupce uvědomí ŠÚ 4. V případě dealerství nebo podezření na porušení § 217 trestního zákona (ohrožení mravní výchovy dítěte) nebo zanedbání povinné péče: uvědomí oddělení péče o dítě, odd. sociální prevence sociálního odboru OÚ oznámí věc Policii ČR Příloha č. 2 JAK POZNÁM, ŽE MOJE DÍTĚ ALKOHOL NEBO DROGY BERE ? · Změnila se osobnost Vašeho dítěte v poslední době v nějakém významném ohledu? · Má časté výkyvy nálad? · Straní se Vás? Je zlostný nebo depresivní? · Tráví hodně času ve svém pokoji sám? · Ztratil zájem o školu a o vyučování, případně další aktivity, např. sport? · Zhoršil se jeho prospěch? · Přestal trávit čas se starými kamarády? Přátelí se s dětmi, které se Vám nelíbí? Nesvěřuje se a nemluví o tom, kam chodí a co dělá? · Máte pocit, že se Vám doma ztrácí peníze nebo věci (peníze potřebné na alkohol a drogy) nebo máte pocit, že má víc peněz, než byste očekávali (peníze získané z prodeje drog)? · Reaguje nepřiměřeně, když s ním mluvíte o alkoholu a o drogách nebo se snaží změnit téma? · Lže nebo podvádí? · Pozorujete fyzické příznaky užívání drog nebo alkoholu? Rozšířené nebo zúžené zornice? Nejasné vyjadřování a myšlení? · Ztratilo Vaše dítě zájem o koníčky? Ztratilo motivaci, nadšení a vitalitu?

9


· Našli jste někdy důkazy užívání drog nebo alkoholu, prášky, lahve? · Zhoršil se vztah dítěte k členům rodiny? · Zdá se Vaše dítě být nemocné, unavené a protivné ráno, po možném užití drog předešlý den? · Přestalo se Vaše dítě o sebe starat, změnil se jeho styl oblečení? · Zdá se být méně soustředěný? DOPORUČENÍ RODIČŮM, JEJICHŽ DÍTĚ MÁ PROBLÉMY S NÁVYKOVÝMI LÁTKAMI A. Co dělat Jestliže je dítě pod vlivem drog a hrozí otrava, neváhejte zavolat lékaře. Používání drog není trestné, a dítěti proto žádný soudní postih nehrozí. S dítětem pod vlivem drog nemá smysl se hádat. Vážný rozhovor odložte na pozdější dobu. · Nespoléhejte na zázračné okamžité řešení, ale spíše na dlouhodobou výchovnou strategii. Jejím základem je nepodporovat a neusnadňovat pokračující braní drog, naopak odměňovat každou změnu k lepšímu a povzbuzovat k ní. To, že taková strategie nepřináší vždy okamžitý prospěch ještě neznamená, že je neúčinná. Může se totiž jednat o příliš velký problém, jehož řešení vyžaduje více času a spojenců. · Získejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. To je těžké, zvlášť když říká a hlavně dělá z hlediska rodičů nesmysly a když hájí hodnoty pro rodiče nepřijatelné. Vyslechnout dítě ale ještě neznamená přistupovat na jeho stanovisko. · Naučte se s dítětem o alkoholu a drogách mluvit. Bude-li dítě nějakou drogu obhajovat, vyslechněte ho, ale opatřete si protiargumenty. · Uvědomte si své možnosti. Dítě, které bere drogy nebo pije, bývá většinou nezralé a neschopné se o sebe postarat. Může tisíckrát pohrdat názory rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit základní prostředky k životu. V tom je Vaše šance a síla. Určitou základní péči jste sice povinni nezletilému dítěti poskytnout, ale mělo by cítit, že Vaše péče je jiná, když se chová rozumně a když ne. Cílem je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost se o sebe postarat. · Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně. · Jestliže dospívající není ochoten ke změně, měl by nést důsledky. To se samozřejmě netýká situací, kdy je ohrožen život, např. při předávkování. (Teprve až vážné problémy, které drogy způsobí, jsou často důvodem k léčbě a změně). · Předcházejte nudě. Musíte počítat s tím, že může být nutné trávit v prvním

10


období s dítětem mnohem více času. Měli byste mít přehled, kde je, co dělá, zamyslet se nad jeho denním programem a životním stylem. · Pomozte mu se odpoutat od nevhodné společnosti. To má pro překonání problému často podstatný význam. Jestliže Vám potomek tvrdí, že si s lidmi, se kterými dříve bral drogy, chce jenom pobýt nebo si povídat, buď lže, nebo podceňuje nebezpečí. Někdy je možné uvažovat i změně prostředí. · Posilujte sebevědomí dítěte. Najděte a udržujte křehkou rovnováhu mezi kritickým postojem vůči chování dítěte ("nelíbí se nám, že bereš drogy") a respektem vůči jeho osobnosti a lásce k němu ("vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě"). Je to těžké, je to však nutné. Stejně nutné je i oceňovat třeba drobné pokroky a změny k lepšímu. Je také třeba vidět silné stránky dítěte, jeho možnosti a dobré záliby, které má možná z předchozí doby a na které se dá navázat. · Spolupracujte s dalšími dospělými. Velmi důležitá je spolupráce v rodině. Rodiče by se měli ve výchově problémového dítěte dokázat domluvit. Jenom tak totiž nebude dítě uzavírat spojenectví s tím rodičem, který mu právě víc povolí. Důležitá je i spolupráce v rámci širší rodiny (babička), spolupráce s léčebnými zařízeními, školou, případně dalšími institucemi. Často až vážně míněná hrozba ústavní výchovy, nebo hrozba ohlášení krádeže v domácnosti na policii mohou přimět dospívajícího přijmout léčbu. · Osvědčuje se také, když rodiče dětí s těmito problémy spolu hovoří v rámci skupinové terapie nebo svépomocné organizace. Dokáží se navzájem pochopit a předávají si užitečné zkušenosti. · Buďte pro dítě pozitivním modelem. K tomu je nutné, abyste myslel i na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici a abyste měl své kvalitní zájmy. · Neváhejte vyhledat profesionální pomoc pro sebe, jestliže dítě odmítá. V případě manželských nebo partnerských problémů se můžete např. obrátit na poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Pamatujte, že zvládáním problémů zvyšujete i šanci na ovlivnění dítěte. · Přístup k dítěti, které má problémy s alkoholem nebo jinou drogou, shrnuje anglické slovo "tough love". V češtině to znamená "tvrdá láska". Myslí se tím dobrý vztah k dítěti, snaha mu pomoci, ale zároveň cílevědomost a pevnost. B. Čemu se vyhnout Nepopírejte problém. Zbytečně by se tak ztrácel čas a rozvíjela se závislost na návykové látce. · Neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Aby se dokázal v situaci lépe orientovat a citově i rozumově ji zvládat, měl by si naopak o problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit. Měl by také hledat spojence.

11


· Neobviňujte partnera. Na to, abyste si vyřizovali s druhým rodičem dítěte staré účty a navzájem se obviňovali, není naprosto vhodná doba. Minulost se změnit nedá, budoucnost naštěstí často ano. · Nehledejte v dítěti zneužívajícím drogy spojence proti druhému rodiči. · Nezanedbávejte sourozence dítěte zneužívajícího alkohol nebo jiné drogy. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a Vaši péči a Váš zájem potřebují. · Nezanedbávejte bezpečnost dalších lidí v domácnosti, zejména malých dětí. Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog jim může být velmi nebezpečný, i když by jim za normálních okolností neublížil. Je také třeba myslet na to, aby se drogami, které dospívající domů přinesl, neotrávil další sourozenec. · Nefinancujte zneužívání drog a neusnadňujte ho. S tím souvisí i to, aby rodina zabezpečila cenné předměty a nenechala se okrádat. Krádež nemusí uskutečnit samotné dítě, ale jeho "kamarádi", kterým dluží za drogy. Jestliže začalo dítě zneužívat pervitin nebo opiáty bývá otázkou času, kdy se začnou ztrácet peníz a cenné předměty. Nejde tu jen o majetek, ale také o okolnost, že ukradený majetek slouží špatné věci – totiž rozvoji závislosti. Argument, že by si dítě opatřilo prostředky jinak, např. prostitucí nebo krádežemi, neobstojí. Pokud bude závislost pokračovat, je pravděpodobné, že k tomu dojde stejně. · Nedejte se vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí nebo sebevraždou je častým a oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Ano, všechna tato rizika u závislých na drogách existují. Tím, že rodiče pod jejich tlakem ustupují, ovšem riziko nesnižují, ale zvyšují. · Nevyhrožujte něčím, co nemůžete nebo nechcete splnit. · Vyhněte se fyzickému násilí. Fyzické násilí většinou nevede k cíli. Často jen živí v dítěti pocit ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům. · Nejednejte chaoticky a impulzivně. · Nevěřte tvrzení, že má dospívající drogy pod kontrolou, případně, že snižuje dávky a že drogu brzy vysadí. Buďte připraveni na to, ţe dříve či později pravděpodobně přijde krize. Využijte ji a trvejte na změně životního stylu, případně na nějaké skutečně účinné formě léčby, jestliže není dospívající schopen zvládnout problém sám. · Do nekonečna neustupujte. Požadavek, aby lidé, kteří berou drogy, do vašeho bytu nechodili, je rozumný. · Nedělejte zbytečně "dusno". Parta a nevhodní přátelé by se tím stávali pro dítě ještě přitažlivější. · Nezabouchněte dveře navždy. I když dítě odejde, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité podmínky. · Neztrácejte naději. Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání. I hrozivý problém se mnohdy podaří úspěšně zvládnout.

12


Příloha č. 3 Šikana Definice pojmu Úmyslné a opakované ubližování slabšímu (neschopnému obrany) jedincem nebo skupinou, jak fyzické, tak i psychické, ponižování lidské důstojnosti, jde spíš o postoj než o čin. Dominantní znak šikany – bezmocnost oběti. Neoddělitelnou součástí problému je skupinová dynamika. Varovné signály šikany pro rodiče · dítě nemá kamaráda · nechuť jít do školy · střídá různé cesty do školy a ze školy · ztráta chuti k jídlu, neklidný spánek · ztráta zájmu o učení · výkyvy nálad, odmítá se svěřit, co ho trápí · žádá peníze, často „ztrácí“ své věci · přichází domů vyhladovělé, s potrhaným oblečením, s poškozenými školními pomůckami · nedokáže uspokojivé vysvětlit svá občasná zranění (odřeniny, modřiny, popáleniny) · je nečekaně agresivní vůči sourozencům · trpí zdravotními potížemi (bolesti hlavy, břicha, bolesti jsou někdy simulované) · zdržuje se většinou stále doma Co tedy dělat? Připusťme, že několik výše uvedených signálů ve vás vzbudí určitě podezření, že by mohlo jít o šikanování vašeho dítěte. Znovu podotýkáme, že ideální stav nastane, když se vám dítě svěří. Pochvalte ho, povzbuďte, rozptylte jeho obavy o tom, že žaluje. Vyzvedněte naopak jeho sílu a odvahu sdělit tyto závažné skutečnosti. Přesvědčte ho, že mu chcete pomoci a to potom musíte dodržet. Vyslechněte vaše dítě, dejte najevo, že jeho informace berete vážně (i když se vám mohou zdát malicherné či nepodstatné). Odložte veškerou práci, není nic důležitějšího, než situace vašeho dítěte. Poskytněte dítěti veškerou podporu. Pochopitelně, že odlišíte např. běžnou klukovskou šarvátku od skutečné šikany. Konkrétní kroky · Zjistěte přesně – pozor – „nevyslýchejte jako vyšetřovatel“ – co, kdy, kde se odehrávalo, kdo další byl přítomen. · Společně vytipujte svědky, kterým dítě ještě důvěřuje, o kterých ví, že nestojí na straně agresora a věří, že mu mohou pomoci.

13


· Poskytněte dítěti veškerou ochranu (např. při cestě do školy a ze školy, i za cenu, že se budete uvolňovat z práce). · Poskytněte dítěti dostatek péče, více s ním komunikujte, věnujte se mu ve volném čase, odjeďte na chatu, chalupu či k prarodičům. · Nemáte-li jistotu , že dítě nebude ohroženo během pobytu ve škole, ponechejte je doma, ale pozor – pečlivě zvažte, zda v jeho situaci může být samo. · Znovu dítě ubezpečujte, že udělalo dobře, že vám vše sdělilo, mluvte s ním více ne dříve. · Zhodnoťte a to velice kriticky, co mohlo vyvolat stav, který skončil šikanou. Neobviňujte pouze školu, nastavte si „zrcadlo pravdy“. Neomlouvejte sami sebe, ani své dítě. Se svým zjištěním se v první fázi dítěti nesvěřujte, ale připravujte nápravu.

14


Nabídka kroužků pro školní rok 2011/2012 Název kroužku

Pro koho je určen

Vedoucí kroužku

Den/čas/místo

Grafika Sovičky

1. – 5. ročník

p. Gongolová

St-12.50-13.35 13.50-14.35 Čt-12.50-13.35 13.50-14.35

Výtvarný kroužek

2. – 5. roč.

L. Vaňková

Po 13.10 -14.10

Mgr. Křížová

po 13.00 – 13.45 hod

Mgr. Svitáková

Út 13.00-13.45

Hra na flétnu 2. ročník I Hra na flétnu 4. roč. II Veselá 2. roč. angličtina Florbal Florbal dívky Florbal 6. – 7. ročník Florbal 8. – 9. ročník Volejbal Míčové sporty pro dívky Příprava na SŠ matematika

4. - 5. roč.

L. Vaňková Mgr. Konopková

dívky 6. – 9. J. Ondráček ročník chlapci 6. – 7. J. Ondráček ročník chlapci 8. – 9. J. Ondráček ročník J. Ondráček, 6. – 9. ročník Bc. P. Beránek

St 12.50 – 13.35 hod. St 12.50 – 13.35 hod. St 14.00 – 15.00 hod. St 15.00 – 16.00 hod. St 16.00 – 17.00 hod. Po 14.30 – 16.00 hod.

dívky 6. – 9. ročník

J. Ondráček

Út 7.00 – 7.45 hod.

9. ročník

Ing. Vopelková

Pá 7.00-7.45

15

Anotace Počítačová grafika Netradiční výtvarné techniky Veselé pískánínávaznost hry na 1. stupeň Hravou formou poznáváme hudbu Hravá forma s obrázky Pohybové vyžití Kolektivní halový sport – základy hry, zápasy Kolektivní halový sport – základy hry, zápasy Kolektivní halový sport – základy hry, zápasy Týmový míčový sport – základy hry, zápasy Chlapecké míčové sporty pro dívky (kopaná, basketbal) Rozbor sad příkladů učiva ZŠ, přijímaček na SŠ,standardy


ŠKOLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM PRO ODHALOVÁNÍ A ŘEŠENÍ ŠIKANY Obsah Úvod ŠKOLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM PRO ODHALOVÁNÍ A ŘEŠENÍ ŠIKANY 1. Škola a šikana aneb co můžeme očekávat 2. Co je a není šikana 3. Jak poznáme, že by se mohlo jednat o šikanu 4. Postup třídního učitele, má-li podezření na šikanu 5. Pět stupňů šikany 6. Tipy iniciátorů šikany 7. Spolupráce s rodiči (minitest pro rodiče) 8. Prevence šikany 9. Příklady šikanování 10. Kyberšikana 1.Šikana a škola aneb co můžeme očekávat Škola je místem, kde problém šikany v poslední době velice často vzniká. Ve škole jsou pro šikanu ideální podmínky. Je tam veliká koncentrace dětí, dostatečný "výběr obětí", ve škole existuje řada prostor, kam oko pedagoga nedohlédne. A nakonec samotný systém školní praxe poskytuje dost možností vyniknout "silným", stejně tak jako odhalit "slabé". Často i pedagog, většinou nevědomky, poskytne prostor pro zrod šikany. Co je a není šikana Šikana je každé chování, splňující tyto znaky: - je cílené vůči jedinci nebo skupině žáků(=obětí) - jeho záměrem je oběti ohrozit, ponížit či zastrašit - je obvykle opakované, často dlouhodobé - existuje jedinec či skupina, jimž přináší prospěch nebo uspokojení (=agresoři) - oběť se mu neumí bránit a dlouhodobě trpí Šikanou tedy není: - jednorázová rvačka, nevhodný vtip či konflikt(byť s převahou jedné strany) - vyčlenění dítěte z kolektivu, pokud není motivováno snahou ublížit či pobavit se na jeho úkor

16


Základní formy: - fyzická šikana – bytí, vydírání, loupež, poškozování věcí, sexuální obtěžování - psychická šikana – nadávky, pomluvy, vyhrožování, zesměšňování Rozhodující pro posouzení, zda se jedná o šikanu, je subjektivní vnímání agresora a oběti, tedy na jedné straně prospěch a potěšení, na druhé rostoucí utrpení. Intenzita šikany, není-li řešena, se časem stupňuje. Obvykle teprve po určité době dosahuje oněch nebezpečných až kriminálních rozměrů. Cíle školy: 1. snažit se vytvořit prostředí, omezující vznik šikany (prevence) 2. být ve střehu a odhalit počínající šikanu dříve, než se plně rozvine 3. vhodnými prostředky zamezit jejímu dalšímu trvání – každý případ vyžaduje specifické řešení. Jak poznáme, že by se mohlo jednat o šikanu? Příklady přímých znaků šikany (=nutno začít neprodleně začít řešit) - soustavné posměšné poznámky, nadávky, hrubé žerty, hanlivá přezdívka atd. na adresu určitého žáka, pokud to tento žák těžko snáší a trpí tím - jednostranné vyžadování věcných či peněžních darů, ať už pod pohrůžkou fyzického násilí, nebo hrozbou odpírání „kamarádství“ - jeden žák vystupuje vůči druhému často v roli „sluhy“ či „otroka“ – plní jeho příkazy, vykonává za něj různé práce (mazání tabule, nošení tašky apod.) - opakované rvačky, v nichž se buď objevuje výrazný nepoměr sil (početní převaha nebo fyzické parametry) nebo jedna strana viditelně nemá zájem a snaží se uniknout - často opakované pošťuchování, strkání, údery, poškozování věcí, které žák neoplácí - na žáka je vyvíjen nátlak k vykonání nemorálních až trestných činů Příklady nepřímých znaků šikany ( jednotlivé mohou mít i jiné příčiny, ale nutno zvýšit pozornost) - potencionálně šikanovaný žák se o přestávce zdržuje stranou od ostatních , nemá žádné kamarády - přestávky tráví v bezpečné blízkosti učitelů , nebo mimo třídu ( bez zjevných důvodů ) - vymýšlí si záminky, aby nemusel být ve třídě - jeho prospěch se náhle nevysvětlitelně zhoršuje, nesoustředí se na učení - má často poškozené nebo rozházené věci, často se mu „záhadně“ ztrácí věci ve třídě,v šatně, na obědě ….

17


- při týmových sportech bývá volen mezi posledními - má-li promluvit před třídou, je nejistý a ustrašený - opakovaně se zdráhá mluvit o sobě, nechce vyjádřit své vlastní názory či pocity - působí smutně, stísněně - často chybí z nejasných důvodů, jako je „ranní nevolnost“, „bolesti hlavy“ …. Postup třídního učitele, má-li podezření na šikanu Připusťme, že několik výše uvedených signálů ve vás vzbudí určité podezření, že by mohlo jít o šikanování vašeho dítěte. Znovu podotýkáme, že ideální stav nastane, když se vám dítě svěří. Pochvalte ho, povzbuďte, rozptylte jeho obavy o tom, že žaluje. Vyzvedněte naopak jeho sílu a odvahu sdělit tyto závažné skutečnosti. Přesvědčte ho, že mu chcete pomoci a to potom musíte dodržet. Jste jeho jedinou nadějí, nesmíte zklamat. Vyslechněte vaše dítě, dejte najevo, že jeho informace berete vážně (i když se vám mohou zdát malicherné či nepodstatné). Odložte veškerou práci, není nic důležitějšího, než situace vašeho dítěte. Poskytněte dítěti veškerou podporu. Pochopitelně, že odlišíte např. běžnou klukovskou šarvátku od skutečné šikany. Při náhlém výbuchu násilí vůči o oběti je samozřejmě nutno postupovat odlišně – jednat rázně, okamžitě zajistit ochranu oběti a izolovat agresory (i vzájemně – kvůli možnosti si domluvit křivou výpověď), vyslechnout oběť a svědky, ale bez zbytečného utajování, oznámit věc vedení školy…. Co tedy udělat: 1. Konfrontovat svá pozorování s dalšími kolegy, nezapomenout na předchozí třídní učitele. 2. Co nejdříve oznámit své podezření vedení školy, výchovnému poradci, konzultovat další postupy. Dohodnout se, zda další vyšetřování povede třídní učitel nebo jiná osoba 3. O samotě a bez zbytečného humbuku vyslechnout více nezaujatých svědků – spolužáků. Důležité věci si zapisovat (nahrávat), porovnávat, věnovat pozornost nesrovnalostem v časech a místech. 4. Spojit se s rodiči případné oběti, konzultovat výskyt nepřímých znaků šikany. Poprosit je o spolupráci.

18


5. Teprve nyní vyslechnout oběť – citlivě, zcela diskrétně, zaručit bezpečí a důvěrnost informací. Vše zapisovat nebo nahrávat. Tento pohovor musí provádět osoba, které oběť důvěřuje. 6. Vyslechnout agresory – překvapivě, samostatně, znemožnit domluvu výpovědí. Je-li pachatel více, soustředit se na rozpory ve výpovědích. Vytipovat nejslabší článek, dovést k přiznání či vzájemnému obviňování. 7. Pořádat vedení školy o svolání výchovné komise (vedení školy, výchovná poradce, třídní učitel, případně další učitelé, psycholog z OPPP). Ta na základě shromážděných informací posoudí, zda se jedná o šikanu a jaký je stupeň závažnosti, navrhne další postup vůči obětem, agresorům i třídě jako celku. Potrestání agresorů je individuální a závisí na věku, intenzitě šikany a na tom, zda se jednalo o první případ, nebo recidivu. 8. Individuálně pozvat k jednání rodiče agresorů, seznámit se situací, sdělit jim navrhovaná opatření ( zdůraznit možnost nápravy) a pak je požádat o spolupráci. Pokud odmítají, zvážit oznámení na OSPOD nebo Policii ČR. V otázce trestů nepřistupovat na kompromisy. 9. Pozvat rodiče obětí, seznámit je se situací, domluvit se na opatřeních (terapie, osobnostní výcvik, organizační opatření a pod….) 10. Teprve nyní rozebrat situaci ve třídě (vynechat případně citlivé detaily), prodiskutovat, vysvětlit nebezpečnost a důsledky šikany, oznámit potrestání viníků. Třídu nadále pozorně sledovat!!!! 11. Pokud se situace vyřeší pouze odchodem některých žáků, měl by odejít agresor, nikoli oběť! Agresor – oběť? (minitest pro rodiče) Agresor a) dítě (ano - ne) • je zlomyslné • je impulsivní, nepřiměřeně podrážděné • často je náladové • bývá nevraživé, sprosté • časté jsou u něho projevy zuřivosti, vzteku • vyžaduje obdiv, chce být středem pozornosti • má velikášské tendence • doma i ve škole má časté kázeňské problémy • je závistivé

19


• těžko se přizpůsobuje • nerado přijímá společenské normy • je hrubé, surové • má sklony bezdůvodně ničit věci • je u něj narušen vztah k autoritě • dává často najevo svou sílu, fyzickou i psychickou převahu • mezi dětmi se bezohledně prosazuje • rád zdůrazňuje své přednosti • touží být mocné • rádo ovládá druhé, často poroučí • rádo veřejně ponižuje druhé • je kruté ke zvířatům • je kruté k jiným dětem • často vyvolává rvačky • má sklony okrádat mladší a slabší • vyhledává činnosti spojené s rizikem • zapojuje se do skupin, kde vládne násilí a jsou častější sklony k trestné činnosti • dělá rádo věci, které druhým vadí • rádo vyhledává v televizi a filmu násilí • toto násilí prožívá se zaujetím • má pocit uspokojení v situaci, kdy vidí utrpení druhého • těžko vyjadřuje své city • těžko se vžívá do pocitů druhých • na kritiku reaguje nepřiměřeně • má sklony násilně řešit konflikty • fyzicky napadá druhé i když nejde o sebeobranu • omezuje druhé v jejich projevech a jednání • využívá druhých pro své cíle b) rodina (ano - ne) • projevuje se ve vaší rodině agresivita, brutalita • je vůči dítěti uplatňován náročný přístup (vojenský dril, bez potřebné míry lásky) • prosazují dospělí členové rodiny svoji moc autoritativně • projevují se v rodině sadistické tendence • je dítě v rodině často fyzicky napadáno některým členem rodiny (otcem, matkou, sourozenci, nevlastním otcem apod.) • dochází ve vaší rodině k fyzickému násilí (např. mezi rodiči) • dítě je v rodině ponižováno • je některým členem rodiny nenáviděno pro jeho zdravotní postižení, tělesný handicap

20


apod. • používáte často tělesné tresty • používáte často nadávky • ponižujete a zesměšňujete dítě • zacházíte krutě s dítětem • dochází často ke konfliktům mezi otcem a dítětem, které končí fyzickým potrestáním • otec omezuje autonomii dítěte • otec je k dítěti odměřený, bez potřebné dávky citu a lásky • matka často používá fyzické tresty • dává v rodině někdo najevo zklamání z narození dítěte. Pokud jste byli k sobě, k dítěti i situaci v rodině spravedliví, pak jste si vytvořili určitý obrázek toho, zda se vaše dítě může či nemůže stát agresorem. Pokud v odpovědích převažuje ANO, pak byste neměli otálet a pokusit se změnit vše, co se změnit dá. Jistě vám i v tomto případě mohou pomoci odborníci ve Středisku výchovné péče či v Pedagogicko –psychologické poradně. Na závěr této části jedna rada. Dokážete-li zastavit agresi v dětském věku, máte naději, že snížíte nebo zastavíte riziko kriminalizace v dospělosti. Bude-li tomu naopak, dítě zjistí, že krutost se vyplácí, je-li nepotrestána a jeho brutalita a agresivita poroste. Oběť - týrané dítě (ano - ne) • dítě dává najevo své přednosti výrazně, často i nevhodně • viditelně zvýrazňuje svůj vřelý vztah k některému učiteli • odlišuje se výrazně od třídy svou inteligencí (kladně i záporně) • výrazně se odlišuje svými projevy • snaží se vetřít do přízně silnějších • obléká se jinak než ostatní • je výrazně obézní • je tělesně slabé, má malou fyzickou sílu • je tělesně neobratné • má tělesný handicap nebo vzhledovou vadu • těžko snáší fyzický střet • není schopno se ubránit před případným napadením • má obavy z měření sil • vyhýbá se tvrdším sportům (hokej, kopaná apod.) • podceňuje své schopnosti, výkony • je nešikovné • nedokáže se vzepřít ústrkům

21


• nedokáže přijmout běžné škádlení či postrkování • je viditelně bojácné • je plaché • je výrazně citlivé • mezi vrstevníky se projevuje nevýrazně • těžko se prosazuje • těžko navazuje kontakt s vrstevníky • nemá kamarády, je osamělé • má nízké sebevědomí • je zamlklé, neprůbojné • nesnáší posměch • často pociťuje zahanbení • není schopné vzbudit sympatie dětí i dospělých • nedokáže poskytnout citovou odezvu • je příliš sebekritické • snadno propadne panice a malomyslnosti • se svými pocity se těžko svěřuje i svým rodičům Převažuje u vašeho dítěte ANO nebo NE? V případě, že převažuje ANO, je nutné vyhledat pomoc, protože sami situaci asi těžko zvládnete. Nečekejte a začněte, dokud je čas. Šikana se v prvních stádiích většinou těžko pozná, ale stopy, které zanechá na dítěti, bývají hluboké a často i trvalé. Změnit zjištěný stav v případě převažujících ANO je nutné v zájmu vašeho dítěte. Obraťte se proto na Pedagogicko-psychologickou poradnu, pomohou vám i pracovníci Střediska výchovné péče.

22


Typy iniciátorů šikanování 1. typ Hrubý, primitivní, impulsivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy, narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Vnější forma šikanování: šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních. Specifika rodinné výchovy: častý výskyt agrese a brutality rodičů. Jako by agresoři násilí vraceli nebo napodobovali. 2. typ Velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Vnější forma šikanování: násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků. Specifika rodinné výchovy: časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky. 3. typ „Srandista", optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný. Vnější forma šikanovaní: šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, patrná snaha vypíchnout "humorné" a "zábavné" stránky. Specifika rodinné výchovy: nezaznamenána žádná specifika. Pouze v obecnější rodině je přítomna citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině.

23


Pět stupňů šikany Dr. Michal Kolář člení vývoj šikany ve skupině, či ve třídě, do možných pěti stupňů. Pro vaši praxi rodičů je dobré tyto stupně umět rozlišit, protože to pomůže v rozhodování, jak postupovat, je-li vaše dítě obětí šikany. Než si budeme charakterizovat jednotlivé stupně, připomeňme si ještě některá důležitá fakta. 1. Odmítejte názor, že v té či oné třídě se šikana nemůže objevit, tam je kázeň, tam není patologický sadista apod. Opak může být pravdou. Šikana se může objevit v každé třídě, v každé škole. 2. Věřte, že žádné dítě, tedy ani vaše, není před šikanou automaticky ochráněno např. tím, že je fyzicky vyspělé, že je inteligentní a umí si poradit. 3. Nepodceňujte nebezpečí šikany, nebagatelizujte tento problém, netvrďte dítěti, že to bylo vždycky, že ono musí něco vydržet. To je nesprávný a velice škodlivý přístup. A nyní pojďme k uvedeným stupňům šikany. První stupeň Jedná se o etapu vzniku počátků šikany. Stačí, aby se ve třídě objevily méně oblíbené děti, „obětní beránci", „černé ovce", outsideři. Stačí, aby učitel častěji vytýkal žáku některé jeho slabiny, neschopnost, snižoval jeho autoritu, dotýkal se slovně nevhodně jeho osoby. Takové děti se okamžitě dostanou na chvost skupiny a začnou zakoušet první, sice mírné, převážně psychické formy násilí. Jsou to různé legrácky, intriky, pomluvy. Ostatní se s ním nebaví, odstrkují jej, povyšují se nad ním, baví se na jeho účet. Takové dítě začíná přijímat roli utlačovaného, odstrkovaného, nedokáže se účinně bránit. Tento první stupeň je velice těžko pozorovatelný. Učitel by měl mít pro tyto projevy vytříbený cit a měl by umět rozlišit skutečný vtip od zlého úmyslu. Rodiče se většinou o těchto projevech nedozví, mohou však vypozorovat, že se mění chování dítěte. Druhý stupeň Je charakteristický tím, že psychický nátlak přerůstá ve fyzickou agresi, přitvrzuje se manipulace s obětí. Agresor v této etapě vstřebává zážitek jak chutná moc, jaké uspokojení mu přináší to, když bije, týrá, ponižuje. Nereaguje-li v tomto stádiu pozitivní jádro skupiny, třídy, neexistují-li kamarádské vztahy, záporný vztah k násilí, pozitivní morální vlastnosti, pak dochází k prolomení posledních morálních zábran a šikana se rozjíždí ve větším rozsahu.

24


Třetí stupeň Je prakticky rozhodující. Existuje stále možnost vzniku silné pozitivní skupiny, která by oslabila vliv tvořícího se „úderného jádra". Pokud tato silná pozitivní skupina nezasáhne, pak tažení tyranů přechází do dalších fází. K agresorům se přidají další jednotlivci. Cílem tohoto „úderného jádra" budou stále ti nejslabší, ti nejníže postavení. Čtvrtý stupeň Šikana se rozjíždí v plném rozsahu. Působení agresorů je tak silné, že jejich normy přejímá celá skupina. Klást odpor v této fázi se již nedá. I mírní a ukáznění žáci se začínají chovat krutě, aktivně se zúčastňují týrání spolužáka. I oni prožívají pocit uspokojení z ponížení, bolesti a útrap toho druhého, slabšího. Dělají to proto, aby oni sami se nestali tím týraným. Vliv pedagogů na chování takové skupiny – třídy je minimální, případně zprostředkovaný přes „vůdce", „kinga". Pátý stupeň Zpravidla se na základní škole nestačí vytvořit, je to spíše záležitost věznic, výchovných ústavů, případně středních škol. Jeho charakteristickým znakem je to, že agresoři jsou chápáni a uznáváni jako „vůdci", „kingové", „nadlidi", „otrokáři", „velkoknížata", „ministři" apod. Oběti jsou vnímány jako „podlidi", „poddaní", „nevolníci", „otroci". Vůdce tyranů zaujímá vedoucí místo, rozhoduje o všem, co se ve skupině děje. Nejhorší je – jestliže je tímto vůdcem žák s výborným prospěchem, ochotně pomáhající pedagogovi, žák mající podporu třídního učitele, protože „on přece všechno spolehlivě zařídí". Oběť v tomto stadiu utíká do nemoci, má mnoho absencí, často i neomluvených, vyhýbá se škole a v nejhorším případě končí psychickým zhroucením nebo pokusem o sebevraždu.

Prevence šikany Každý pedagog, zvláště pak třídní učitel je odpovědný za vytvořen zdravého klimatu třídy. Je povinen zejména: - podporovat rozvíjení pozitivních vztahů mezi dětmi - vést děti k sebedůvěře, přiměřenému sebevědomí a odpovědnosti - jednat s dětmi jako s partnery, bez výjimky respektovat jejich práva, zároveň vést k plnění povinností - co nejvíce omezit nudu při výuce – šikana často vzniká jako zdroj zábavy pro agresora - udržovat ovzduší důvěry mezi dětmi a pedagogy

25


- v kritických situacích dát jasně najevo, že toto chování je špatné a nelze je tolerovat - nebýt lhostejný k projevům agresivity, a to i v případě, že nejsem pověřen právě dozorem - informovat děti, ale i rodiče, na koho se mají obrátit při problémech – třídní učitel, školní schránka důvěry, výchovný poradce, vedení školy, linka důvěry… - snažit se mít přehled o vzájemných vztazích mezi dětmi ve třídě i mino ni. Třídní učitel by měl znát záliby svých žáků, zajímat se o to, jak tráví volná čas, umět si s nimi o tom povídat, mají-li zájem Čeho se vyvarovat V počáteční fázi vyšetřování zásadně neřešit problém před celou třídou nebo větší skupinnou dětí ( obrovská, ale častá chyba – děti jako svědci často nerozlišují mezi tím, co prožily, a co znají z doslechu, navíc je oběť zastrašena a agresor má čas se připravit) Zásadně odmítnout konfrontaci oběti a agresorů nebo jejich rodičů (budou se jí dožadovat) Brát v úvahu, že agresoři zdůvodňují své chování přijatelnými nebo dokonce ušlechtilými cíli ( „on pořád všechny provokuje“ …). Nepodlehnout jednostrannému nazírání, snažit se o objektivitu. Cítím-li osobní antipatii k některému z účastníků, nedovolit, aby ovlivnila mé stanovisko.

Kam se obrátit pro radu (nonstop) Dětské krizové centrum 241 484 149 Internetová poradna [email protected] Linka bezpečí 0800 155555 Linka důvěry RIAPS 222 580 697 [email protected] Adresář linek důvěry v celé ČR www.capld.cz/linky.php

26


Příklady šikanování 1. Případ: Zpověď oběti počátečního stadia šikanování (doslovný přepis) nadávaj mi dělaj mi naschvály maj na mne poznámky, když přijdu po nemoci rejpaj do mne když se učitel rozhoduje koho vyzkoušet tak mu poraděj mne když nejsem ve škole, říkaj učitelům, co není pravda když něco provedou, snaží se to svalit na mne když se učitel zeptá, jestli někdo má tahák, hned se všichni ozvou, že mám já v hodině, když písemka, tak zničeho nic se ozve, abych neopisoval všichni maj strašnou radost, když dostanu špatnou známku když jsem služba, tak všichni udělaj ve třídě nepořádek nepouští mne mezi sebe, když si povídají když si řeknu o sešit tak řeknou, že ho nemají dopsanej a pak ho pučej někomu jinýmu ve frontě na oběd mne předbíhají když je ve třídě smrad tak hned řeknou,že jsem si prd povyšujou se nade mne Nic mi nepučej když něco udělám, hned to všem řeknou plivnou mi na židli a na všechny ostatní, abych si nemohl najít jinou na výtvarce si ode mne vezmou štětec a nic mi neřeknou a maj z toho strašnou srandu, když ho hledám

27


když v matice někdo počítá na tabuli, tak mu raděj a řeknou mu i výsledky. Ale mně ne. Když uš mi poraděj, tak špatně někdy mi tašku zamknou do skříně a říkaj, že od ní nemaj klíč když se učitel zeptá, kdo chybí, tak místo mého jména řeknou nějakou nadávku

2. Případ: „ Premiantka třídy“ – za určitých okolností se může stát obětí šikany kterékoliv dítě. Půvabná třináctiletá dívka, premiantka třídy závodně hrající tenis, se stala terčem kritiky a nemilosti skupiny spolužáků. Nedokázala se zapojit do společné zábavy, snad působila poněkud křečovitě a byla příliš orientována na výkon. To však neopravňovalo zdatného a oblíbeného chlapce, aby jí dlouhodobě fyzicky ubližoval. Jelikož ale ona byla zdatná a odvážná dívka, pokoušela se mu někdy postavit a vrátit mu způsobené příkoří, ovšem proti jeho brutalitě neměla šanci. Schytala od něj tvrdé rány a kopance. Nikdo se jí nezastal. Po takovém střetu často plakala. Rodiče a učitelé se nikdy o jejím trápení nedověděli. Obětí agresivity tohoto „gentlemana“ se krátkodobě staly dvě další dívky s výborným prospěchem. Po příchodu nového žáka, který byl jednoznačně nejsilnější a přitom povahově mírný a jemný, násilí zmíněného chlapce ustalo. Je zajímavé, že dívka, která se mi s tímto příběhem svěřila a kvůli níž jsem navázal spolupráci s mimořádně obětavou výchovnou poradkyní, si po delší době téměř na nic nevzpomněla. Její bolestivé vzpomínky byly vytěsněny mimo vědomou oblast. Kolář M. (2005) Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005

28


Kyberšikana Informační technologie jsou zneužívány k cílenému ubližování a zastřešování obětí - zejména internet a mobilní telefony. Uvádí to až 30 % dětí ve věku do 15 let a jo jak v ČR, tak v zahraničí. Tento nový jev byl pojmenován "cyberbullying", tedy jakási kyberšikana. Kyberšikana je úmyslné, opakující se a nepřátelské chování, jehož cílem je ublížit oběti za použití informačních a komunikačních technologií. Charakteristické rysy, podoby kyberšikany: - Posílání krutých, vulgárních či výhrůžných emailových zpráv oběti. Výhrůžné telefonáty, esemesky a podobně. - Vytváření webových stránek, na kterých se objevují příběhy, karikatury, obrázky, fotky, vtipy, básně a písně, které oběť zesměšňují a ponižují. - Posílání obrázků, fotografií, video nahrávek spolužákům online, za účelem, aby hlasovali, Kdo je největší... (doplnění urážlivého nebo vulgárního slova). - Vystavení pornografických fotografií s tváří oběti na webu nebo jejich zasílání ostatním prostřednictvím e-mailu. - Agresoři se dostanou do poštovního programu oběti, odkud odesílají pod jejím jménem kamarádům či známým vulgární, případně obtěžující zprávy, fotografie, videa a podobně. - Agresoři oběť fotografují nebo filmují prostřednictvím digitálního fotoaparátu, mobilního telefonu či kamery a pořízené záběry rozesílají ostatním spolužákům. - Kyberšikana je jev poměrně mladý. - Rychlému šíření napomáhá, že ne všichni rodiče a pedagogové jsou obeznámeni s možnostmi a riziky technických vymožeností.

29


- Na rozdíl od klasické šikany je kyberšikana v mnohém zrádnější. Oběť netuší, kdo jí ubližuje, protože agresorovi (agresorům) nevidí do tváře, a tak se nemůže patřičně bránit. - Domov byl u klasické šikany pro oběť místem, které ji před útoky agresorů ochránilo, u kyberšikany tomu tak není. Agresoři mohou prostřednictvím mobilního telefonu či internetu pronásledovat své oběti kdykoli a kamkoli, oběť nemá šanci uniknout. - Kyberšikana poskytuje agresorům anonymitu. Pro agresory je snadnější poslat obětem výhrůžný vzkaz, fotografii, video a podobně, než se s nimi setkat tváří v tvář. Moc anonymity umožňuje agresorům činit i to, nač by si jinak netroufli. - Klasická šikana se nejčastěji odehrává ve třídě, v jídelně, na chodbách, na hřištích, v šatnách... tedy vesměs na místech, která nebývají ze strany učitelů tolik kontrolována. Kyberšikana je ještě skrytější. Odehrává se ve virtuálním prostoru, který je mimo učitelskou kontrolu, a tak roste počet případů, kdy mohou agresoři svým obětem beztrestně ubližovat. - Pokud agresoři uráží slovně, oběť si nemusí pamatovat každé slovo, ale v případě emailů, textových zpráv, chatu a webových stránek si oběť čte to, co jí agresoři napsali, neustále dokola. Napsaná slova se pak zdají být konkrétnější a skutečnější než slova mluvená. - Agresoři nemusejí být nutně starší a fyzicky silnější něž jejich oběti. Spíše než fyzická síla a stáří agresorů rozhodují dobré znalosti z oblasti informačních a komunikačních technologií. - Obětí kyberšikany se může stát kdokoli. Agresoři si oběť mohou vyhlídnout zcela náhodně. Přesto se mohou stát snadnějšími oběťmi agresorů děti, které jsou na počítačích a mobilních telefonech závislé.

30


- Kyberšikana se nemusí odehrávat opakovaně. Pokud například agresor umístí na webové stránky fotografii oběti nějakým nevhodným způsobem upravenou, i toto jediné umístění na stránky si časem může prohlédnout velké množství osob. - Výrazně se zvyšuje počet zapojených osob, na webové stránky se teoreticky může podívat kdokoli na světě. Tím se zvětšuje okruh lidí, kteří se k tyranizování oběti mohou přidat, jakož i těch, před nimiž se oběť může cítit zesměšněna. - Podobně jako v případě klasické šikany, i u kyberšikany se oběti bojí někomu svěřit, většinou z obavy, aby se jejich situace nezhoršila. U kyberšikany je ovšem situace vážnější. Pokud vezmeme v potaz, že kyberšikana je novým jevem odehrávajícím se ve virtuálním prostoru, nemůžeme se dětem divit, že nevěří v účinnou pomoc ze strany dospělých. Nejen proto, že učitelé a rodiče jsou v používání moderních technologií mnohdy méně zběhlí. Děti se bojí svěřit i z jiného důvodu: mají strach, že by jim rodiče mohli používání počítačů a mobilních telefonů, které tolik milují, zakázat.

31


Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č.j. 21291/2010-28 s účinností k 1. 11.2011 Uvedeno je 14 příloh zaměřených na oblasti, kde dochází ke konkrétním projevům rizikového chování – Drogy Doprava Poruchy příjmu potravy Alkohol Syndrom týraného dítěte Šikana Kyberšikana Homofobie Extremismus Vandalismus Záškoláctví Tabák Násilí Krádeže Popisuje činnosti vykonávané školním metodikem prevence, ředitelem školy, třídním učitelem.

32

Školní preventivní strategie

Recommend Documents