Školní občasník Gymnázia Mimoň

Školní občasník Gymnázia Mimoň

Březen 2016

19.

Z obsahu Pár slov na úvod Jak je pro nás důležitá motivace − E. Marinská, tercie Karel IV. – literární práce primánů Masopust – E. Matysová, tercie Anketa: Valentýn – Thai Bao Hien. Sekunda Ze zápisků M. G.

Z

Pár slov na úvod

a léta, co na této škole učím, se můj sešítek na žákovské perličky docela slušně zaplnil. Aktuální úryvky zveřejňuji i v Géčku, a tak mají čtenáři možnost zasmát společně se mnou. Některé nepublikuji, protože by si mnozí asi ťukali na čelo. Když jsem nedávno něco hledala na internetu, narazila jsem na titulek z Lidových novin, který hlásal: Maturanti nezvládají češtinu. Rodiče bych nikdy nevimněnil, píší do slohu. 70 procent maturantů má údajně se svou češtinou problém, neumějí česky psát ani ve své mateřštině myslet. Asociace středoškolských učitelů zveřejnila daleko větší ”perly”! Nejvíce mě zaujal úryvek z maturitní slohové práce, v níž autorka snaží ”argumentovat”. Píše o tom, proč by nechtěla vykonávat povolání zdravotní sestry. Zkuste v níže uvedeném úryvku z jejího slohu najít myšlenku, třeba se vám to podaří. Je dobře, že se tato dívka sestřičkou nestane, sestry by myslet měly. Nechci domyslet, co by mi jednou mohla podat za lék… To už k smíchu opravdu není. Zdravotní sestry, také neustále poslouchají různé stížnosti, jakoby byly zodpovědné ony. Pro většinu lidí jsou terčem, jejich špatné nálady. Jim to, ale přece nemůže vadit, jsou to zdravotní sestry, které místo zdravotních služeb mají vykonávat, ještě službu, jako hromosvod. […] Žádná z nich by neměnila, protože za žádnou práci velká odměna. Žádná zodpovědnost ani těžká práce. V jejich kůži bych být nechtěla, protože pracovat jen kvůli lásce a vášni musí být strašná nuda. Povolání zdravotní sestry je opravdu povolání za všechny prachy, které za to opravdu stojí. (Zdroj:http://www.lidovky.cz/maturanti-nezvladaji-cestinu-prectete-si-uryvky-zmaturitnich-praci-12v-/zpravy-domov.aspx?c=A140124_113012_ln_domov_ml) Ale abych byla spravedlivá, ”perly” posloucháme denně i ve sdělovacích prostředcích, a to nejen z úst našich politiků a novinářů. Zdá se, že nám přibylo fenoménů. Fenomén je prostě vše - od bezdomovectví až po inkluzi ve školství. Také slovo sofistikovaný je v kurzu. Je třeba klást sofistikované otázky a hledat sofistikované odpovědi, případné problémy je také nutno řešit sofistikovaně. Těch mých Pár slov na úvod je také fenomén. Měla bych se vyjadřovat sofistikovaněji a být stručná, nebo svůj úvod přejmenovat na Příliš slov na úvod. Nějak nemůžu s těmi ”perlami” skončit. Tak ještě jednu na závěr. Jeden úspěšný moderátor nás zdraví slovy Krásný dobrý den! A jeho pozdrav se šíří rychleji než Zika virus. Přeji vám krásné jaro. Marie Grigerová

Z

Zajímavosti

ákladem našeho života je motivace, která nám umožňuje překonat překážky a zaměřit se více na své cíle. Ale k tomu, abychom se dokázali motivovat, musíme mít sebevědomí. Být sebevědomý/á znamená věřit si a nebát se. Když mě učitel vyvolá k tabuli, měla bych si věřit a dát to za jedna. Ale co když tomu tak není?    

Doma se na látku podívej a uč se ji! Nech se vyzkoušet od sourozence, kamaráda (kamarádky), rodičů nebo prarodičů. Před hodinou si látku, kterou si nejsi jistý/á, ještě jednou přečti. A teď to hlavní. Stojíš před tabulí a přepadne tě nervozita. Musíš zahodit strach a negativní myšlenky. Věř si a půjde ti to lépe. Snaž se odpovídat srozumitelně, děláš to přece pro lepší výsledky.

Až uvidíš, že ses zlepšil/a, budeš sebevědomější. Chce to jen se poučit ze svých chyb a trpělivost.

„Vše, co si dokážete představit, je skutečné.“ - Pablo Picasso Motivace nám pomáhá uskutečnit své cíle. Každý má nějaký cíl, ať už malý nebo velký. Někdo by rád dostal jedničku z německého jazyka, jiný zase medaile v atletice. Ale jak tyto cíle uskutečnit? Začni je brát vážně, udělej něco pro to, abys byl/ a svému cíli blíž. Když se chce, všechno jde! Nauč se ta slovíčka z němčiny! Musíš si vymezit čas, nemá cenu to odkládat, zbytečně pak toho bude na tebe hodně. Můžeš si své cíle sepsat. Když budeš vědět, jakou cestou chceš jít, vše bude lehčí. A pokud se ti stane, že se ti nepovede nějaká zkouška, nenech se svést ze své cesty k úspěchu. Pouč se! E. Marinská, tercie

V

Příběhy

letošním roce si připomínáme 700. výročí narození Karla IV., jehož osobnost je stále inspirativní. Připomeňme si jeho slova, která jsou dodnes aktuální, protože lidé se od jeho doby příliš nezměnili. Nezáviďte jeden druhému, ale mějte raději lásku mezi sebou, neboť závist plodí zášť. Nedopřávejte u sebe místa hněvu, ale mírnosti; neboť mírnost vítězí nad hněvem a trpělivost nad špatností. Kdo nenávidí, není milován a ve své zlobě zahyne. Zdržujte se od zla zahálky, aby vás nestáhla svou tíží do prohlubně pekla. Lakomec nepanuje, nýbrž jest poddán vládě peněz. Nad významem tohoto osvíceného panovníka se zamýšleli také naši primáni ve svých literárních pracích. Zatímco Daniel Krejčík zvolil poetickou formu určenou mladším dětem, Kateřina Suchá napsala příběh o setkání s Karlem IV. Nevím, jak na tom byl nejslavnější český král se smyslem pro humor, ale naši primánům rozhodně nechybí.

Příběhy Daniel Krejčík

Karel IV. Poslouchejte, děti, kdo byl Karel IV., císař a král, a co pro naši zemi významného udělal.

V Praze dal postavit chrám, jemuž snad dal jméno sám. Jeho název je chrám svatého Víta, svou krásou dodnes návštěvníky vítá. Založil hrad Karlštejn. Zde chtěl být se svými myšlenkami sám, vstup byl proto ženám zakázán. Korunovační klenoty tam uschoval, aby tento poklad nikdo cizí nevzal.

Když měl Karel hradů dost, přikázal postavit kamenný most. Aby byl co nejpevnější, v maltě bylo to nejlepší. Smíchali vápno, vejce, víno a syrečky,

Příběhy Kateřina Suchá

Setkání s Karlem IV. Dlouhá léta čekání se konečně naplnila, Dr. Jirásek dokončil svůj velký vynález STROJ ČASU…, čtu v novinách a nevěřím svým vlastním očím. Teda! Můj táta je slavný! Hned po škole jsem se letěl podívat na ten jeho vynález. Vypadal jako UFO. Nastoupil jsem do něj, abych si prohlédl, jak vypadá zevnitř. Byla tam spousta knoflíků a tlačítek. Najednou jsem uslyšel kroky, a tak jsem chtěl rychle vylézt, ale omylem jsem zmáčkl veliké červené tlačítko. Oslnila mě duhová záře, a když se rozplynula, ocitl jsem se u Karlštejna. Všiml jsem si, že na displeji je rok 1359 a že vypadám jako Mistr Theodorik, o kterém jsme se učili ve škole. Vtom ke mně přistoupil nějaký pán a řekl: ,,Theodoriku, pojď za mnou, ukážu ti, kde budeš malovat.“ V tu chvíli mi to docvaklo. Byl to Karel IV. !!! Vydal jsem se za ním. Zavedl mě do zámecké zahrady a prohlásil: ,,Tady můžeš malovat obrazy do hradu,“ a zmizel. Chtěl jsem mu jeho přání splnit, ale najednou jsem si vzpomněl, že neumím malovat. Hlavou se mi honilo, co se mnou Karel IV. udělá, když ty obrazy nenamaluju. Nechá mě popravit? Říkal jsem si – nemysli na to nejhorší, prostě to zkusíš. Namočil jsem štětec do barvy a nemohl jsem uvěřit svým vlastním očím. Já maloval! Ruka se mi hýbala úplně sama od sebe. Nejdřív jsem namaloval svatého Jeronýma, pak svatou Kateřinu, svatou Ludmilu, svatého Materna a nakonec svatého Lukáše. Když se na mě přišel vladař podívat, pochválil mě: ,,Výtečně, Mistře, hned je půjdu vystavit.“ Pak ještě dodal: ,,Pojď za mnou.“ Poslechl jsem, co mi zbývalo. Zavedl mě do kaple svatého Kříže a zadal mi další úkol: ,,Theodoriku, ozdob mi kapli svými krásnými obrazy.“ ,,Zajisté, Veličenstvo,“ nedovolil jsem si odporovat. A tak jsem vyzdobil celou kapli svatého Kříže. Byl jsem úplně zničený. Ten večer jsem nastoupil do stroje času, rychle jsem navolil na displeji rok 2016 a vrátil jsem se domů. Doma se zatím nestalo vůbec nic zvláštního, jako kdybych vůbec neodletěl. Byl jsem na stejném místě ve stejný čas, a proto se nikdo nedozvěděl, že jsem byl pryč. Naši koukali na televizi a brácha si hrál na počítači. Jen náš pes Šárlík něco tušil a radostně vrtěl ocáskem na přivítanou.

M

Zajímavosti asopust není přímo církevní svátek, ale byl zařazen do církevního kalendáře především z římského náboženství. Jeho „cílem“ je půst (nejíst 40 dní maso, kromě nedělí), a proto vrcholí před prvním postním dnem.

Původ slavení masopustu Při pomyšlení, že zakrátko nastane dlouhý předvelikonoční půst, si každý dopřál do sytosti veselí, zpěvu, tance a pochopitelně i jídla a pití. Ne nadarmo se v tento čas odehrávalo nejvíce zabíjaček. V životě mnoha lidských generací hrál důležitou úlohu jako zlomový bod na rozhraní dvou ročních etap. Jednalo se o dobu poměrného hospodářského klidu. Dokončovaly se ještě drobné práce z předešlého roku (mlácení obilí, draní peří…). Zároveň se všichni připravovali na blížící se jaro, počátek nové hospodářské sezóny. Souvisela s tím i řada symbolických pověr, které měly zajistit hlavně blahobyt a chránit usedlost. Přestrojování za maškary Maškary a tanec měly pro naše předky kdysi mnohem hlubší smysl. Tanec maškar s medvědem a koníčkem, nejoblíbenějšími maskami, měl přinést kromě plodnosti bohatou úrodu na polích. Mezi tradiční masopustní postavy patřili nejen kominíci, kobyly, medvěd, ale Turci a Židé. Průvod masek Ve městě i na venkově se od středověku organizovaly taneční zábavy a průvody masek. V masopustních průvodech se často objevovalo parodování neoblíbených úředníků, některých profesí i lidských vlastností směšnými maskami. Lidé prostě chtěli slavit masopust svobodně. Mluvčí průvodu masek byl „strakatý“ – žádal o povolení obce i každého majitele domku, kam masky zavítaly. Na závěr docházelo k obřadu poražení kobyly a zastřelení medvěda. Následoval veselý tanec masek, ale i kohokoliv jiného, kdo se chtěl k veselí přidat, ale jen do půlnoci. V době komunismu byl masopust potlačen, ale lidé ho měli zájem obnovit, a tak se dnes v některých vesnicích a městech můžeme masopustního průvodu zúčastnit. E. Matysová, tercie

V

Ze života naší školy

alentýn je svátek, který se slaví hlavně v Americe a ve Velké Británii, ale můžeme se s ním setkat i v Česku. Ti, co ho uznávají, mají (často) svého "miláčka", s nímž tento svátek slaví. Dávají si dárky, jako třeba květiny, bonboniéry, valentýnská přáníčka, vyznávají si lásku apod. Ti, co Valentýna neslaví, říkají, že tento svátek je určen hlavně obchodníkům, kteří prodávají různé valentýnské ”blbosti” (např. to, že je na brokolici nalepená samolepka se srdíčkem, neznamená, že je to valentýnská brokolice!). Museli jste si toho všimnout. Je to všude. ÚPLNĚ VŠUDE! Nic proti Valentýnu nemám, ale když jdu do obchodu, můžu číst: "Valentýnská bonboniéra za poloviční cenu! Poloviční cenu! Za nákup nad dvě stě korun získáte valentýnského plyšového medvídka pro vaši přítelkyni nebo pro vašeho přítele!" Pustím si televizi a je to tu znovu: "Tento týden platí valentýnské slevy! Od 20% až do 25%! Ano, slyšíte dobře! 20% až 25% sleva na zboží označené srdíčkem! Tak neváhejte a zajděte si do našeho obchodu!" Uf! … A co si myslíte o Valentýnu vy?

Slavíte Valentýna?

Proč ho slavíte/ neslavíte?

Jaký je váš názor na tento svátek?

Ano, slavim.

Protože je to podle mě pěkný svátek. Na Valentýn mi zemřela babička, vždy jsem trochu smutná. Vlastně jsem odpověděla v první otázce.

Nemám na něj žádnej špatnej názor. Jak jsem řekla, vždy mám smutnou náladu, takže nic moc. Tak jako Valentýn mi nevadí. Dokavaď se s tím vyloženě někdo nevytahuje. Myslím si, že by se měli lidé ve vztahu překvapovat celý rok.

Ne, neslavím. No, podle toho, jestli někoho mám nebo ne (smích).

Máte svoji "valentýnku" (neboli "miláčka")? Ano, mám. Ne, nemám. Momentálně mám.

Neslavim.

Občas ani nevím, že je Valentýn. Většinou to zjistim přes sociální sítě.

Ne... Zatím (smích.)

Normálně ho neslavím, ale naposled jsem ho slavila s kamarádkou.

14.2. je to jenom... to... jak vydělat z lidí peníze. 1.5. mi přijde lepší.

Jo! Už jsem si vzpomněla k tý druhý otázce! 14.2. je komerční "píp".

Hah... Ne.

Jo.

Je to sranda.

Je to milý.

Ne(smích).

Ne, neslavím Valentýna.

Nepřijde mi to důležité. Například Vánoce jsou důležitější, proto je slaví více lidí.

Podle mě je to spíše pro obchodníky, ale když ho někdo chce slavit, budiž.

Ne, nemám.

Ne.

Nemám a ani nikoho zatím nechci, proto neslavím Valentýn.

Je to hezký svátek, ale proč ho slavit, když nemám nikoho?

Ne!?

Neslavím ho.

Nemám s kým.

Asi je to spíš lepší pro ty zamilovaný, ale pro nezadaný je to pěkná nuda.

Nikdy!

Haha, když si tak čtu tabulku s názory spolužáků, přijde mi, že jsme se skoro všichni shodli! Ano, Valentýn není velká událost třeba Vánoce, ale pro ty, kteří mají svou drahou polovičku, je tu den, kdy si mohou vyznat více lásky než obvykle. Šťastného Valentýna! Thai Bao Hien, sekunda

Ze zápisků M.G. Jsem politický a tělesně vzdatný. IQ = indukční kvociet Tu krásu můžete spatřit na vlastní kůži. Když se kouknu z okna, nabíjí se mi srdce. Kochal jsem se chytrostí srnek.

Na chudáčka zajíčka dopadla zima a jako normální zajíc odpelášil do zaječích. Je to zimní zvíře. Zeptali jsme se na svoje dotazy.

I sám klasik by se asi pobavil při čtení prací na téma Romeo a Julie: Uvnitř hrobky nalezl Romeo Julii, na kterou si lehl, a pak vypil jed. Tato kniha se mi líbí nejvíce, akorát mě mrzí konec, ale toto je u W. Shakespeara běžné.

Rčení a přísloví dovedou občas zamotat hlavu i jazyk: Kovářova kobyla nejméně kope. Tváří se jako umíráček. Vyskočil jako mrtvý z rakve. Na hrubý pytel nesahej. Má máslo na hlavě = má mastné vlasy. Příspěvky lze zasílat na adresu [email protected].

Tiráž

Géčko, školní občasník Gymnázia Mimoň, Letná 263. Číslo 19. Redaktoři: Thai

Bao Hien, Eliška Marinská, Elisabeth Matysová, Natálie Šmídová, Romana

Tschervenková.

Úvodní slovo: Marie Grigerová. Fotografii na titulní stranu poskytla: M. Grigerová. Ostatní fotografie pořízeny z:

zskomenskeho.horazdovice.cz, snehovaprincezna.blog.cz, cesko.svetadily.cz, itembrowser.com, www.ckrumlov.info,www.hotel-farma.cz, veruneecka.blog.cz .