Akademie výtvarných umění v Praze ateliér intermediální tvorby III /škola Tomáše Vaňka
DIPLOMOVÁ PRÁCE
NOISEBALL (Kolektivní zvuková performance)
Vypracoval: Marek Hlaváč Vedoucí diplomové práce: MgA. Tomáš Vaněk Oponent diplomové práce: Mgr. Miloš Vojtěchovský
Akademický rok 2015/2016
Noiseball:
Tématem
práce
je
hra
jako
základ
kolektivně
vytvářeného
zvuku/hudby/hluku.1 Na začátku je hra jako konstruovaná situace, podléhající předem stanovenému souboru pravidel, který účastníci přijmou za své. Hudba jako strukturování zvuku za účelem jeho ovládnutí a přizpůsobení estetickému cíly. Hluk jako zvuk vymykající se pokusům o ovládnutí, možný prostředník změny, určitá opozice vůči abstraktní a konstruované hře a hudbě. Jako hru jsem zvolil fotbal - sportovní hru spojující v sobě spolupráci a soupeření, nejoblíbenější týmový sport s ikonickou povahou. Hudba je zde ve formě kolektivní, založené na participaci (na rozdíl od druhého typu hudby, založeného na dualitě interpreta a posluchače), estetický cíl je volný, vznikající a vyvíjející se v průběhu hraní jako konsenzus mezi individuálními vstupy účastníků. Po formální stránce má práce dvě části - instruktážní performanci a kolektivní performanci. Instruktáž: Hráči na hřišti hrají fotbal. Hrají podle běžných pravidel. Snaží se útočit na soupeřovu branku a bránit vlastní. Je zde ale jedna věc, kterou se zápas odlišuje od běžné hry - pohyb míče po hřišti produkuje zvuk. Síť pískání, hvízdání a bručení uniká z reproduktorů, které jsou umístěny namísto branek a v rozích hříště. Když se míč blíží k brance, zvuk je intenzivnější a intenzivnější, až na hranici nepříjemnosti. Jak hra postupuje kupředu, začíná se pomalu měnit. Hráči začínají opouštět klasickou strukturu hry. Spíše než na vzájemné soupeření se soustředí na charakter zvuku, který hra vytváří. Až nakonec fotbalová pravidla zcela opustí a věnují se plně strukturování zvuku vznikajícího mezi míčem a hřištěm. Po nějaké době hráči svojí instruktáž skončí a předají míč publiku.
1
K tématu umění a participace a hry: Frank Popper - Art, Action and Participation, New York
University Press 1975
1
V průběhu instruktáže tedy dojde k transformaci cíle hry. Vzájemné soutěžení ustoupí společnému zápolení se zvukem. Klasické fotbalové schéma - kooperace v rámci jedné skupiny a střet se skupinou druhou se přemění ve všeobecnou spolupráci jakousi estetizaci hry - za účelem ovládnutí zvuku, který je hrou vytvářen. Agrese v rámci hry se sublimuje do agrese zvuku. Známá pravidla se naruší, promění, zmizí a vzniknou jiná. Kolektivní performance: Po skončení instruktáže - demonstraci některých možností, jak se hrou zacházet - se celá situace stane nástrojem k volnému užití, platformou, na které je možné zkoušet a hledat nové možnosti. Publikum, dostane situaci do svých rukou a získá zodpovědnost za její průběh. Z technického hlediska fotbal využívá jevu akustické zpětné vazby - v míči je zabudovaný rádiový vysílač a mikrofon, hřiště je vymezeno aktivními reproduktory, ve kterých jsou zapojeny přijímače přijímající signál z míče, jak se míč pohybuje po hřišti vzniká mezi ním a reproduktory síť zpětných vazeb. Zvuk reaguje na pohyb míče, zároveň je ale určitým způsobem nepředvídatelný a chaotický. K celkovému hluku se přidávají i další prvky jako rozhlasové vysílání občasně prosakující do přijímačů či zesílený zvuk kopů, který snímá mikrofon v míči. Hluk, jeho vznikání jako vedlejší produkt a následné pokusy o jeho ovládnutí a strukturování, je zde stěžejní prvek. Hluk svojí nepříjemností odpuzuje, ale zároveň láká k participaci. Hluk se stává jakousi demokratickou hudbou - každý ho dokáže produkovat. Zároveň je hluk výrazem určité tekutosti, potenciálem k neustálé změně. Možný scénář - situace se vyvíjí od fáze rozpaků po možnou fázi fungování, vrcholu a úpadku, hluk se stane hudbou a poté znovu hlukem, aby se pravidla znovu změnila a hledaly se nové možnosti. Podobně jako u Attaliho hluk v hudbě předznamenává změnu ve společnosti.2
2
Jacques Attali - Noise: The Political Economy of music, University of Minnesota Press 1985
2
Cílem této práce i mích předchozích prací3 je skrze důraz na společnou kreativitu, hravost, neprofesionalitu, otevřenost, tekutost a nacházení jiných forem komunikace vytvářet jakési zóny vymykající se současnému systému zaměřenému na individualismus a totalitu práce za účelem zvyšování zisku. Jde mi také o určitý pedagogický aspekt - akce vybízí k osobní zodpovědnosti, participaci a aktivnímu poslouchání. Povzbuzuje k 'taktizování' v každodenním životě - jak Michel de Certeau nazývá pirátský pohyb ve světě určovaném strategiemi oficiálních struktur.4 Takovouto strategií může být i utilizace hluku k afektivní kontrole obyvatelstva - jak popisuje Steve Goodman v knize Sonic Warfare.5 Možnou taktikou může být hluk přijmout za svůj, pracovat s ním a pojmout jeho konfrontační podstatu k testování způsobu jakým posloucháme, a zakoušíme zvuk.6 Jiný způsob aktivního poslouchání nabízí Timothy Morton - navrhuje způsob vztahu ke světu, který nazývá 'ladění se' - v rámci objektově orientované ontologie 'ladění se' pro Mortona představuje určité přizpůsobení se perspektivě jednoho objektu a tím vytváření objektu nového.7 V uměleckém kontextu práce vychází z tradice sound-artu, experimentální hudby a participativního umění; Fluxu, otevřené formy Oskara Hansena, volné improvizace 3
Např. festival Přechodné zóny - který se partizánským způsobem snaží vytvářet určité posuny ve
zvukovém prostředí veřejného prostoru (http://prechodnezony.blogspot.cz/). 4
Michel de Certeau - The Pratctice of Everyday Life, University of California Press 1984
5
Steve Goodman - Sonic Warfare: Sound, Affect, and the Ecology of Fear, The MIT Press 2010
6
[..embracing its confronting nature and using this to challenge the way we listen and the way we
experience sound.], crys cole, ředitelka kanadského sound-artového festivalu send+receive festival v.13, zaměřeného na 'Noise and Disruption', úvodní text citovaný in: Tom Kohut - Politics In Sound; Politics Of Sound, BlackFlash Magazine, 16.5.2013, http://blackflash.ca/politics-in-sound-politics-ofsound-the-limits-of-noise/, zobrazeno 11.5.2016; ve článku je také diskutována kniha Noise & Capitalism - sborník textů o hluku, improvizaci a alternativních způsobech distribuce, ed.: Mattin & Anthony Iles, Arteleku 2009, ke stažení zde: http://blogs.audio-lab.org/audiolab/noise_capitalism.pdf. Další literatura o hluku: Michael Goddard, Benjamin Halligan, Paul Hegarty (ed.) - Reverberations: The Philosophy, Aesthetics and Politics of Noise, Continuum 2012, hluk a hudba: Paul Hegarty Noise/Music: A History, Continuum 2010 7
Timothy Morton - Před objektem, in: Objekt, ed.: Václav Jánoščík, Kvalitář 2015
3
(např. AMM, nebo praxe live codingu - volné improvizace v digitální doméně) a herních kusů (např. Zornova Cobra). Improvizaci se ve své práci snažím zbavit jakékoli virtuozity, aby byla instantně přístupná komukoliv, co nejjednodušší prostředky8 posouvají do popředí komplexnost možností. Z umělců z českého prostředí9 bych připomenul např. Kateřinu Šedou nebo skupinu Rafani10. Mým cílem ale není práce s problémy určitých skupin lidí nebo vytvářet společenskou satiru, ale spíše stimulovat k aktivnímu přístupu a spolupráci. K motivu sportu a zvuku bych zmínil performanci Open Score Roberta Rauschenberga z roku 196611, kde performeři hrají tenis, údery raket jsou zesílené a při každém úderu zhasne jedno světlo v hale; obecně performance zkoumala vztah pohybu vidění a slyšení a možností nejnovější techniky (zatímco moje sportovně zvuková performance zkoumá spíše participaci, transformaci pravidel, performance jako otevřený nástroj a využití nejjednodušších prostředků).
8
Užití zpětné vazby, v podstatě nejjednoduší způsob jak vytvářet elektronický zvuk, má v hudbě
dlouhou tradici - od děl z prostředí klasické hudby - např. Pendulum Music Steva Reicha (1968-73), Microphone Davida Tudora (1970) nebo Pea Soup Nicolase Collinse (1974-76) - až po většinu tzv. noise music. 9
participativní umění v českém prostředí viz Jan Zálešák: Umění spolupráce, vvp avu / muni press
2011 10
Rafani také pracovali s fotbalem - v jejich Utkání ale prozkoumávali spíše agresivitu hry a vztah hry
a pravidel. K tématu fotbalu v umění bych ještě připomenul výstavu Rundlederwelten, kurátorský projekt Haralda Szeemanna, která v roce 2006 proběhla v Martin-Gropius-Bau v Berlíně. 11
viz http://www.fondation-langlois.org/html/e/page.php?NumPage=642
4
