Škola slaví 90. narozeniny

Škola slaví 90. narozeniny

Vážení a milí čtenáři, dostává se vám do ruky poslední výtisk našeho letošního časopisu. I v něm se vás pokusíme informovat o všem důležitém a zajímavém, co se událo v naší škole během druhého pololetí. A že to byl rok bohatý na akce a události!! Tou největší byla asi oslava devadesátých narozenin naší školy. Škola i všichni zaměstnanci a žáci se na ni dlouhou dobu připravovali a nic neponechali náhodě. Výsledek jste měli možnost vidět sami. Byla to nejen Akademie, ale i všechny akce, které se konaly v duchu letošního celoškolního projektu Spolu a v pohodě. Třídy měly možnost vybírat si svá oblíbená jídla tak, aby jim i v jídelně bylo fajn a cítily se ještě lépe. Starší třídy si připravovaly program pro mladší třídy, a tak jim mohly ukázat, co zajímavého umí. Závěr školního roku je tradičně věnován i celoškolnímu projektu Skokan roku. Připravovaly se na něj všechny děti z prvního stupně a z druhého vybraní žáci. Deváťáci, jako každý školní rok, připravovali program Dne dětí, netradičně i projekt Fajnové lavičky a nejvíc práce měli určitě s ročníkovými pracemi a jejich následnou obhajobou před komisí. Nejoblíbenější atrakcí konce roku jsou třídní exkurze a výlety. Každá třída měla možnost se po dohodě s třídní učitelkou podívat tam, kam je srdce „táhlo“. Celý první stupeň jel tentokrát na výlet společně. Přece „Spolu a v pohodě“… třeba i na výletě. Stejně jako loni i letos ve složení naší redakce propuklo zemětřesení a mezi námi se objevili i někteří nováčci. Ale i ti se snažili pracovat co nejlépe. V letošním roce jsme krom časopisu dostali i důvěru v psaní krátkých článečků na školní web. Proto můžete na stránkách školy číst i naše novinářské články. Z nich a dalších jiných jsme sestavili toto číslo. Články jsou na dalších stránkách vytištěny jen pro vás a náš novinářský team Termit vám přeje pěkné počteníčko. A nejen to: Přejeme vám všem, malým i velkým, krásné letní prázdniny plné sluníčka, relaxu, grilování s rodinou, skvělé koupání a spoustu příjemných zážitků. A v září .. v září znovu na shledanou v novém školním roce. Vaši Termiťáci

Narozeniny naší školy    

Almanach Nástěnky v budově školy Školní akademie Školní kavárna

90

Pro rodiče, prarodiče, přátele školy a absolventy plánovala škola vydat Almanach, ve kterém by byla krátce zachycena historie dymokurské školy od první myšlenky založit v Dymokurech měšťanskou školu až do současnosti. Nebyla to vůbec lehká práce, stejně jako vše podobné, kde je potřeba využít historické materiály. Nejprve bylo potřeba materiály najít, shromáždit veškeré dostupné informace, třídit materiály a mezi i velmi dlouho bývalými absolventy shánět obrazové přílohy. Celý tým zapálených pracovníků, kterým nebylo líto věnovat čas, se pustil do boje s historií a časem. Po večerech se vyhledávalo a četlo, pořizovaly se zápisky, které se dál konzultovaly a následně ťukaly do počítače jako příprava k tisku. Pomocí skenu se uváděly v život i malé a často špatně rozeznatelné fotografie z kronik nebo pohledů.

Výsledkem toho je překrásná brožurka s vyprávěním a bohatou obrazovou přílohou. Během narozeninových oslav školy ji bylo možno zakoupit v budově školy. Bohužel nebylo možné všechny zájemce okamžitě uspokojit, proto další objednávky byly řešeny až z dotisku. Almanach krásně pokřtila a uvedla do života paní ředitelka Martínková odpoledne na sobotní Akademii. A jak stojí v záhlaví, moc děkujeme všem, kteří se na přípravě podíleli: paní učitelce A. Lazarové i D. Lazarové, slečně asistentce Sedlákové, paní učitelce Kulačové a panu inženýru Sehnalovi. Do stého výročí je jen historický krůček.. Jenom deset let.Jak bude vypadat Almanach ke stému výročí otevření školy?

Materiálu se našlo, získalo a připravilo velké množství. Protože však se do Almanachu nemohlo všechno vejít, bylo připraveno množství nástěnek, které při vchodu do budovy školy ihned upoutaly pozornost všech návštěvníků. Na nástěnkách bylo možno přečíst si a pokochat se zajímavostmi ze školních kronik před rokem 1926, další byly věnovány školní zahradě, jiné proměnám školní budovy, pracovníkům školy, ale asi nejvděčnější byly fotografie absolventů školy. Některé ještě v černobílém vyvedení. Další velkou atrakcí byly i seznamy absolventů, které se z důvodu mnohdy špatně čitelných rukopisů nebo nedochovaných seznamů několikrát přepisovaly. Další nástěnky byly věnovány výtvarným pracím našich současných žáků. Ale ani ty nezůstaly bez povšimnutí. Kdekterý žáček vedl svoji mamku nebo taťku, aby se podívali na jeho krásný obrázek na nástěnce na chodbě nebo ve třídě nebo plánek či dopis na síti na chodbě. Akademie je pokaždé něčím, kde se všichni mají možnost předvést: někdo zazpívá, někdo zatančí, další promluví cizím jazykem a jiný se předvede, co už zvládl během přípravy ve svém kroužku. Taková byla i naše školní Akademie. Zúčastnili se žáci i zaměstnanci. Každá třída si svůj výstup pečlivě připravovala pod vedením svého třídního učitele.

1. Prvňáci se celé pololetí učili hrát na zobcovou flétnu. Pod vedením paní učitelky Kinské pilně trénovali, aby mohli v sobotu odpoledne vystoupit. Slavnostně ustrojeni a nervozitou roztřeseni nastoupili a podali velmi pěkný výkon. A nikdo svou píšťalku neupustil

2. Druháci se věnovali tanci za rytmu a melodie písničky Viktora Sodomy Trpaslíci. Vždyť k tomu byli i náležitě oblečeni. Měli trpasličí čapky, oblečky a dokonce i vycpaná trpasličí bříška. Popřáli škole vše nejlepší do dalších let a vrhli se do víru Trpasličí svatby od skupiny Rangers. Vystoupení bylo veselé a paní učitelka Jeníková a Sedláková mohly být spokojeny.

3. Třeťáci se všem společně představovali ve svých zelených žabích tričkách. Každý promluvil něco málo o svém kamarádovi a společně zazpívali veselou písničku o zvířátkách, kde si husa sedne na spící ježky a žába v louži učí plavat botu. Nakonec se několika kroky a úklonou rozloučili s publikem. Paní učitelka Kulačová je moc moc chválila. 4. Čtvrťáci se vrhli do nácviku velmi těžkého tleskání a otáčení kelímku do rytmu anglicky znějící písně „ Cup songu“. Zkoušení jim dalo zabrat, jelikož až na pódiu se ukázalo, že choreografie do kroužku nebude v hledišti vidět. A tak čtvrťáci společně s paní učitelkou Táboříkovou museli nacvičit svůj výstup s pohárky ještě jednou. Šikulové! Kromě toho si ještě pod vedením paní ředitelky Martínkové připravili zpěv písně v angličtině, během které nám povyprávěli, kam chodí do školy, jak se jmenuje třídní paní učitelka a svá slova překládali do češtiny pohybem.

5. Páťáci si pod vedením paní učitelky Růžkové připravili „spojovací nit“ celého akademického odpoledne. Před každým vystoupením nabídli publiku jednu hádanku s číslem a několik možností, co by číslo mohlo znamenat. Samozřejmě nenechali diváky dlouho tápat a správnou odpověď jim prozradili. Prostě šikovný způsob, jak dát ostatním vědět fakta o naší škole. Super!! 9. Deváťáci pod vedením paní učitelky Novákové si tradičně připravili své vystoupení společně se „svými“ prvňáky. Během celého roku si pro ně připravovali různé maličkosti – třeba hodinu tělocviku, vypravovali jim pohádky, během přestávek za nimi chodili do třídy. Společný výstup se velmi vydařil a užili si ho nejen prvňáčci. A Š

90

A co ostatní třídy?

Šesťáci se převlékli do slavnostního oblečení. Ne, že by pozorovali, co se děje. Provázeli návštěvníky a hosty budovou a starali se o to, aby nikdo v naší škole nezabloudil. Sedmáci si vzali na sebe velmi těžký úkol: Rozhodli se připravit slavnostní pohoštění pro diváky v hledišti. Celý pátek odpoledne pekli slavnostní mufiny a do každé zapíchli vlaječku s číslem 90 a logem naší školy, usměvavým sluníčkem. A aby toho nebylo málo, skupina sedmáků si připravila ještě pod vedením paní učitelky Šťastné zajímavé matematické kouzlo. Všechny nás přesvědčili o tom, že magie čísel je všude kolem nás a využívali ji ve svých pohádkách dokonce i spisovatelé. Za devatero lesy, devatero horami a řekami stála malá chaloupka… vlastně velká škola v Dymokurech. Osmáci si připravili hned dva úžasné výstupy. Společně s deváťáky a sedmáky nás rozesmáli hned na začátku. Měli skvěle připravenou scénku z vesnice, kam dojely anglická a německá turistka a hledají dymokurskou školu. Potká je venkovská babička, ale protože jim nerozumí, pozve si na překlad vnučku a společně navštíví školu i Akademii.

Další scénka byla úžasný rozhovor se sochou našeho pana prezidenta Masaryka, který jako náhodou ožil a povídá si o svém mlčícím působení na podstavci během devadesáti let. Skvěle mu sekundovaly dvě deváťačky. Zajímavý rozhovor, kde jsme se dověděli i zajímavé informace.

Tak brali školu „do svých rukou“ třeťáci..

A co dalšího jsme viděli na Akademii?

90

Třeba náš pěvecký sbor Dymoholki. V současné době ho vede mladičká absolventka naší školy – Veronika Janoušková. Pod jejím vedením získal soubor v Praze na soutěži 2. místo v celorepublikové konkurenci. Hezké, že? Na Akademii sbor vystoupil s krásnými českými písněmi Já jsem muzikant, Ta naše písnička česká a samozřejmě s Masarykovou oblíbenou Ach, synku, synku. Velmi zajímavé vystoupení měli karatisté z kroužku, který na naší škole působí sice teprve od začátku roku, ale má spoustu příznivců z řad dětí. Ne všichni, kteří se přihlásili na začátku, vydrželi. Někomu vadí pohyb, někomu disciplína a nutnost poslouchat, ale v současné době mají ti nejlepší za sebou první zkoušky o pásek. Své cvičení s kamarády nám na Akademii uvedla Kačka Prášková. Byli opravdu perfektní.

O překvapení na závěr se opět postaral pedagogický sbor. Píseň Narozeninová od pánů Uhlíře a Svěráka dostala nový text, který všechny dámy, působící ve sboru, společně zapěly za doprovodu klavíru Veroniky

Janouškové. Kdo uměl, mohl si broukat v hledišti s nimi. ŠKOLA MÁ NAROZENINY, MY MÁME PŘÁNÍ JEDINÝ: HODNĚ SÍLY PŘÁTEL, ŠTĚSTÍ, DRŽÍME PĚSTI!

Akademie skončila společným přípitkem na mnohá další úspěšná léta a pozvánkou na venkovní pouštění balónků s logem školy. Krásná tečka za bezvadným odpolednem, kde si každý mohl najít něco hezkého i pro sebe.

90

Akademie měla i svou významnou hrdinku…

Slavnostní zážitek na Akademii Během odpoledne na Akademii jsme měli tu čest být přítomni krásnému a dojemnému ocenění paní učitelky za její pedagogickou práci. Jak už to bývá, učitelé do škol přicházejí, a když je čas nebo jiná lákavá nabídka, odcházejí. Už ve starých školních kronikách jsou zápisy o tom, jak si c. k. úřad považoval kantorů a věnoval jim svou pozornost a čas od času i ocenění. Ve školní kronice je tedy zapsáno, že pan řídící učitel František Antoš byl odměněn za svou pedagogickou práci a za službu obci, národu i státu. Také nejdůstojnější Milost pan biskup svým přípisem vyslovil díky řídícímu učiteli, že mravní vychování mládeže ochotně podporoval a pěstováním hudby chrámové a církevních písní vydatně přispěl. I v naší škole jsme měli tu čest (někdo i spolupracovat) oslovit a ocenit paní učitelku Annu Lazarovou. A tak nepřipravena, nečekajíc ničeho, seděla v klidu a sledovala vystoupení dětí. Teprve když moderátorka řekla několik slov o její osobě, pochopila. Perfektně zvládla svou roli celebrity se sobě vlastní skromností a od paní ředitelky a paní zástupkyně převzala zarámovanou děkovací listinu a velkou kytici květin za povstání celého publika. Atmosféra byla naráz hustá a napětí kombinované s dojetím by se dalo krájet. Paní učitelka se s grácií vrátila zpět na své místo a dosledovala zbytek Akademie. Je hezké, když můžeme udělat někomu radost a zároveň mu dát najevo, že si jeho práce a chování vážíme. Tentokrát to byla paní učitelka Mgr. Anna Lazarová

Školní kavárna Alespoň na jedno odpoledne se školní jídelna proměnila v útulnou školní kavárnu. Naše šikovné paní kuchařky a pan kuchař připravili pro návštěvníky oslav školy nejen několik druhů kávy, včetně ledové, ale i několik druhů pouťových koláčků. Dokonce i čokoládový moučník Brownies jsme měli možnost ochutnat. Kdo neměl chuť na sladké, mohl si dát chlebíček na salátu se šunkou nebo suchým salámem. Vše bylo čerstvé, voňavé – zkrátka pečlivě připravené. Za pultem obsluhovala usměvavá paní Martincová a v pokladně seděla paní vedoucí Valášková. Prostě skvěle sehraný tým.

90

Úspěch našich deváťáků – Fajnové lavičky, píše Petra Švarcová Tímto článkem na sebe upozornili deváťáci v listopadu 2015: Naše třída se zapojila do 4. kola projektu “Extra třída”. V čem projekt spočívá? Rádi bychom zpříjemnili občanům v naší vesnici život a všední dny. Zprvu jsme se jich dotazovali na to, co se jim tu líbí a co ne, a s výsledkem jsme dále pracovali. Pak jsme tvořili scénáře, harmonogram a rozpočet, později i vyráběli první veřejné video. Měli jsme několik nápadů, jak občany potěšit. V hlasování zvítězily lavičky - námi pojmenované “Fajnové lavičky”. Nejenom, že bychom na vhodných místech rozmístili více laviček, ale také bychom je pomalovali nějakými veselými motivy. Projekt Extra třída se skládá z nejrůznějších kroků a každý z nás v nich má svou roli a práci. Nejlepší na tom je, že pokud bude náš projekt schválen, poskytne nám na jeho realizaci Nadace Tesco peníze až do výše třiceti tisíc. Nebude to ale tak jednoduché, protože si musíme sehnat také pomocníky - dobrovolníky a dokonce i sponzory. Ti nám snad přispějí na námi vybranou odměnu- paintball. Tato akce by měla každému z nás pomoci naučit se bez problémů komunikovat, vystupovat před lidmi a zařizovat nejrůznější věci. Už se moc těšíme na výsledek a doufáme, že naše práce bude nejen podporována a odměněna, ale hlavně, že přinese radost a užitek místním! A jak to dopadlo?

Lavičkový happening Lavičkový happening byl závěrečný bod a vyvrcholení projektu Extra třída. Tato akce se konala 21. 5. od 11:00 dopoledne. Po všech přípravách, kdy byly lavičky nachystány, jsme se přesunuli k první sponzorské lavičce, kde se měl happening zahájit. Zprvu jsme byli trochu nervózní z toho, kolik přijde lidí, ale postupně se sešel pěkný hlouček účastníků této akce. Nejdříve jsme pronesli krátký proslov o celém projektu a seznámili hosty s programem happeningu. Pár slov k našemu projektu přidala i paní starostka Kubálková. Poté, co si všichni první lavičku prohlédli, jsme pokračovali k další lavičce, kde holky sehrály scénku, jak probíhal náš rozhovor se sponzory. U další lavičky měly prostor hlavně děti, byla totiž zaměřená na hry. Protože byly děti šikovné, odnesly si i malou sladkost. Následovala lavička "živly", u které Fanda přednesl svou úvahu o lavičkách - měla velký úspěch. No a konečně u páté lavičky čekalo občerstvení a dotazníky. Ale ještě předtím se o slovo podělily paní Tahová z nadace EDUin a paní ředitelka. Pak už jsme hostům nabídli nečo k snědku a k pití. Mezitím jsme rozdávali evaluační dotazníky, které co nejdříve vyhodnotíme. Myslím, že se nám zakončení našeho projektu povedlo stejně tak jako samotné lavičky.

Po úspěšném dokončení projektu “Extra třída” na nás čekala odměna. Na tento výlet jsme od sponzorů získali krásných 6400 Kč. Zbývalo tedy jen doplatit dopravu a paintballové kuličky dle uvážení. Nezaháleli jsme a ještě před lavičkovým happeningem jsme si v Milovicích domluvili paintballové hřiště jen pro nás na 24.5. Musím říct, že když jsem se ráno toho dne probudila, měla jsem trochu strach a nevěděla jsem, co od toho čekat. Ale hned jak jsme se třídou nastoupili do vlaku, strach vyprchal a vystřídala ho radost. Po chvíli bloudění po Milovicích jsme dorazili na hřiště, kde nás přivítal sympatický Dave. Ten nám vysvětlil pravidla hry a všechny bezpečnostní zásady. Poté jsme od něj dostali maskáčové kombinézy, rukavice a masky na obličej. Když jsme se nasoukali do výstroje, rozdělili jsme si týmy a vzali si zbraně. Dave nám pak rozdal kuličky a případně doplnil vzduch ve zbrani. Teď už jsme byli připravení na první hru. Nejdříve jsme se jen rozkoukávali a snažili se vystřílet celý jeden tým. Další 2 hry byly také zkušební. Po třech hrách jsme se vrhli na těžší variantu - “hru o vlajky”. To bylo o dost zajímavější. Každá hra trvala 20 minut. Náš tým byl natolik zdatný, že jsme všechny souboje vyhráli. Jó! I když jsme si odnesli pěkných pár modřin, celý den nás neskutečně bavil a ani se nám nechtělo domů. Přece jsme museli. Při návratu nás zastihl déšť, který trval až do večera. To už jsme však byli doma a vyprávěli zážitky rodičům.

Muffiny a sedmáci, píše Matěj Miškovčík

90

V průběhu sedmé třídy jsme v předmětu Člověk a svět práce hodně vařili. Moc nás to bavilo a mnoho nového jsme se naučili. Vařili jsme česnekovou polévku, různé saláty, kuřecí řízky. S paní učitelkou Kinskou jsme také hodně pekli. Když se tedy rozhodovalo o tom, jak naše třída přispěje na školní akademii, bylo to jasné. Předvedeme všem, že jsme nejlepší. Rozhodovali jsme, co upéci, aby to nebylo finančně a časově náročné. Ale stihnout upéct něco při jedné vyučovací hodině, to je dost náročné. Proto paní učitelka Kinská navrhla, že přijdeme v pátek odpoledne po vyučování. Ne všichni byli nadšení, ale chtěli jsme všem předvést, že to dokážeme. V plánu bylo upéci 300 kusů minimuffinů. My jsme ale trhli rekord a nakonec jich bylo 370 kusů. No řekněte, to je tedy výkon. Možná jste na konci akademie také ochutnali, možná se na vás nedostalo. Tak doufáme, že vám naše malé pohoštění chutnalo. A jsme rádi, že jsme se mohli takhle dobře prezentovat.

Jelikož jsme krásně připravili muffiny na školní akademii, mohli jsme si za odměnu vyrazit na výlet. Rozhodlo se, že pojedeme do Prahy do kina. V úterý, 24. května nastal ten den. Po čtvrté vyučovací hodině nás pan školník a paní učitelky dovezli do Městce Králové, kde jsme počkali na autobus do Prahy. Moc jsme se těšili, a proto jsme celou cestu byli jako na jehlách. Po příjezdu do Prahy jsme se pěšky vydali do centra Černý Most. Zamířili jsme ke kinu a každý si vybral, na co by nejradši šel. Někteří si vybrali Návštěvníky 3, někteří Knihu džunglí a někteří Angry birds ve filmu. Představení se všem líbila a všichni z kina odcházeli velmi spokojení. Jelikož nám ještě zbýval nějaký čas, dostali jsme rozchod. Každý ho strávil tak, jak chtěl. Někteří se šli podívat do obchodů s oblečením a někteří si byli popovídat s mluvícím papouškem ve zverimexu. Po hodině jsme se opět sešli a společně došli zpátky k autobusové zastávce. Cestou tam jsme ještě stihli zmoknout, takže to byl opravdu výlet se vším všudy. Celou cestu zpátky jsme si povídali o tom, co jsme zažili. Na tento výlet rozhodně nikdy nezapomeneme a jsme rádi, že s námi paní učitelka Šťastná byla ochotná jet.

Anička Kubálková

Jak viděli Akademii páťáci?, Přípravy na Akademii, píše Denisa Typltová

90

Přípravy na Akademii trvaly nejen v páté třídě už od dubna. Na druhém stupni se konal projektový den, kdy se v každé dílně vyrábělo něco na Akademii. Třeba plakáty nebo výrobky ze dřeva. Když se dlouho očekávaný den blížil, tedy oslavy 90. výročí školy a Akademie, sešli jsme se všichni páťáci a zopakovali si, co budeme dělat. Nejdříve jsme se společně dohodli, že budeme mezi jednotlivými vystoupeními tříd říkat vtipy, ale z toho nakonec sešlo. Takže nakonec jste mohli na Akademii vidět naší „ Školu v číslech!“ Během výtvarky jsme se připravovali, malovali, jsme si zadaná čísla, ale než jsme je mohli začít malovat, museli jsme si dané údaje zjistit- chodili, jsme po škole. V tělocvičně jsme měli několik zkoušek. Nejdříve jen my, ale potom také s ostatními třídami. Poslední týden před Akademií jsme měli nejvíc napilno. Během týdne jsme měli asi tři zkoušky a jedna z nich - v pátek byla generální, a tedy i naše poslední. 21. května přišly dlouho očekávané oslavy školy a s nimi i Akademie. Vystupovala na ní první třída, která si nacvičila hraní na flétnu. Druhá třída si připravila Trpasličí svatbu. Všichni měli možnost poznat i třetí třídu, která nám zazpívala a představila se nám. I čtvrťáci vsadili na zpívání. Potom jsme viděli vystoupení školního sboru DYMOHOLKI. Na Akademii vystupovali i karatisté, prvňáci s deváťáky, kteří cvičili. Naše pátá třída vyplňovala čas mezi jednotlivými vystoupeními. Připravili jsme si naší „ ŠKOLU V ČÍSLECH“. Každá dvojice měla číslo a tři možnosti, z kterých si diváci mohli tipnout. Během Akademie proběhlo i předání diplomu paní Anně Lazarové, která na naší škole učila téměř 50 let. Na konci Akademie nám zazpívaly i všechny naše paní učitelky. Zazpívaly „Škola má narozeniny“ a ti, co alespoň trošku znali text, se přidali. Po dozpívání nám sedmá třída rozdala malé mufiny, které upekla den předem. Moc se jim povedly a pochutnali jsme si na nich! Po skončení Akademie nám deváťáci rozdali pestrobarevné balonky, které jsme po odpočítání společně vypustili. Bohužel, někomu uletěly i dřív. Dohromady jich bylo 90. Proč devadesát? No přece škola slaví devadesáté narozeniny! Škola se na oslavy svědomitě připravovala a vyplatilo se to. Oslav se zúčastnilo hodně lidí, třeba i absolventi, kteří se na školu chtěli podívat. Akademie i další připravený program se vydařil, byl zábavný a zajímavý.

Akademie byla úspěšná!

Pestré zprávy od našich novinářů Výlet na hrad Stránov, píše Štěpa Kunešová Čtvrtá, třetí a pátá třída měly možnost se podívat, jak probíhal život Karla IV. Nejdříve jsme navštívili hrad Stránov u Mladé Boleslavi, kde nás přivítal herold. Nasvačili jsme se a šli na dvůr. Tam čekal purkrabí, který nám dal tu možnost potěžkat si erb. Vešli jsme do hradní kaple, kde nám arcibiskup Arnošt z Pardubic vyprávěl o bojích, kterých se Karel IV. účastnil. Po průchodu hradními arkádami jsme nahlédli do plánů Petra Parléře, který dal za úkol některým dětem zvednout základní stavební kámen. Dále nás Blanka naučila gotický tanec. Společně s králem jsme pozorovali šermířský souboj jeho rádce Buška z Velhartic. Na nádvoří jsme měli možnost nakoupit si suvenýry. Po procházce hradním parkem jsme se vydali zpátky do školy. Výlet se nám všem líbil.

Jak to viděli žabáci – třeťáci? Píše Štěpí Sehnalová Dne 18.5. jsme byli na exkurzi na hradě Stránov u Mladé Boleslavi. Byla tam třetí, čtvrtá a část páté třídy. Výlet na hrad byl spojený s prohlídkou a představením různých postav ze života Karla IV. Hrály tam postavy Mistr Theodorik, Petr Parléř, rytíř, Karel IV. a jeho komorník Bušek z Velhartic, žena Karla IV. Blanka z Valois a arcibiskup Jakub. Mistr Theodorik nám ukazoval svoje obrazy na plátně a říkal, že jeho barvy nesmí být na světle. Petr Parléř nám říkal, že navrhl a nakreslil chrám svatého Víta. Rytíř se nás ptal, kdo by se chtěl stát také rytířem. Jediný Petr z naší třídy se přihlásil. Rytíř ho vyvolal a řekl mu, aby si vyzkoušel jeho štít. Petr ho uzvedl a rytíř mu řekl, že by byl dobrým rytířem. Blanka z Valois byla první manželka Karla IV. U Blanky z Valois jsme se učili tancovat na hudbu. Arcibiskup Jakub se nás ptal na jednu bitvu, kterou já nevím, ale Ondra, odpověděl správně. Za správnou odpověď jej arcibiskup Jakub pasoval na rytíře.

Výlet do Babiččina údolí pro celý I. stupeň Jak to viděli čtvrťáci? napsala: Maruška Prokopová Ve středu 8. června jsme navštívili Babiččino údolí v Ratibořicích. Jako první nás na zámku provázela komorná Josefínka, poté pan Leopold, který nás dovedl k paní kněžně, a nakonec schovanka paní kněžny Hortenzie. Prohlídka zámku byla krásná. Potom jsme šli do mlýna. Ve mlýně nám hezky vyprávěli, zpívali a tancovali. Prý tam mají hastrmana, který dává mlynářce do těsta pulce a ta pak z toho má zelené buchty. Na Starém bělidle nám babička vyprávěla o svém životě a byla tam se svými vnoučaty - nejstarší Barunkou, nejmladší Adélkou, Vilémem a Janem. Natáčela tam televize Barrandov. Ještě jsme se podívali k Viktorčinu splavu. Výlet se mi moc líbil.

Zpráva z mysliveckého kroužku

Záchranná stanice Žleby Myslivecký kroužek byl na výletě v Záchranné stanici Žleby. Byla možnost zastřílet si z luku. Prohlíželi jsme si tyto ptáky: káně Harisovo, orla mořského, orla bělohlavého, výra velkého, havrana, supa, sovu pálenou a bažanta. Dál jsme měli možnost vidět prase divoké, bílé jeleny, srnce, lišče, muflony a fretku.

Zlatá srnčí trofej, píše Patrik Rybář Zlatá srnčí trofej je zážitek, který si nesmíte nechat ujít. Je to soutěž, která se pořádá pro děcka, která mají zájem nejen o přírodu, ale i o její ochranu. Změříte své síly se vším všudy. Okresní kolo je otevřené pro všechny zájemce o myslivost a ochranu přírody. Obsahuje vědomostní test a praktickou poznávací stezku v přírodě s mysliveckými a botanickými exponáty (předměty praktické myslivosti, pobytové stopy zvěře, stromy, keře a byliny). Náš myslivecký kroužek se zúčastnil se ctí. Získali jsme několik pěkných míst a diplomů.

… a takhle jsme se učili střílet z luku 

Skokan roku Skokankou roku se stala druhačka!

Martinka Hroudová I ve druhé třídě probíhal Skokan roku. Třídní kolo vyhrála naše Martinka. Její skvělá prezentace nás velmi mile překvapila, proto jsme ji jednoznačně zvolili vítězkou a poslali do školního kola. Ve školním kole se utkala s prvňáčkem, třeťačkou, čtvrťačkou a páťačkou. Všichni byli vážně skvělí, ale naše Marťa byla zaručeně nejlepší, a proto zvítězila. Moc Martince gratulujeme a jsme na ni moc pyšní.

SKOKAN ROKU V ŽABÍ TŘÍDĚ Na Skokana roku jsme se pečlivě připravovali. Jsme žabí třída, proto jsme nic neponechali náhodě: Nejprve jsme si připravili bandasku na žáby,pak žáby a teprve potom jsme hodnotili. Každý jsme si tak připravil do žabí bandasky povídání o sobě. V pátek jsme uspořádali třídní kolo Skokana. Všichni byli napnutí. Někdo se připravil pečlivě, někdo to odbyl a někdo si nedolepil a další si vyzdobil. Každý se k práci postavil po svém. V tajném hlasování jsme vybrali vítěze: podle hlasů zvítězila Kačka a nad ní se stejným počtem Sabča a Štěpí. Závěrečné rozhodnutí dalo příležitost Sabče. Dnes, v pondělí odpoledne, se konalo "velké" školní kolo Skokana roku. V soutěži jsme měli dva zástupce. Terku jako loňskou Skokanku v porotě a Sábu jako soutěžící. I přestože Sába nevyhrála školní kolo, odnesla si ze soutěže účast na výletu do Prahy do skákacího centra Jump arény. Hezky naši třídy reprezentovala a vyzkoušela si tak vystoupení před ostatními a před porotou. Terka zjistila, že vymyslet jakoukoli otázku pro soutěžícího není legrace a rozhodnout se pro někoho je velmi těžké. Moc děkujeme oběma děvčatům:))

Skoky čtvrťáků I letos se čtvrťáci zapojili do celoročního projektu Skokan roku. Zapřemýšleli nad svými skoky v různých oblastech. Někdo začal hodně pomáhat doma, někdo se pravidelně stará o domácí zvířata, někdo slaví úspěchy ve sportu, jiný na kroužku praktické dívky či vaření. Důležité je, že se zapojili opravdu všichni a každý o sobě vytvořil krásnou prezentaci. Do školního kola pak společně tajným hlasováním poslali Elišku. Blahopřejeme. Letošními vítězkami jsou :

Martina Hroudová ze 2. tř. Eliška Drbohlavová z 8. tř. Gratulujeme!!

Tanečky - Běh Velenicemi, Štěpí Sehnalová Začátkem května jsme s kroužkem Tanečků vystupovali ve Velenicích. Tančili jsme na hudbu: Pijeme kolu, Barbora píše z tábora a Toulavá. Podle mne byla nejhezčí Barbora píše z tábora, u které jsme používali karimatku a dle mne nejlépe tančili. U písničky Pijeme kolu jsme používali láhev od Coca-Coly. Kdo ji měl prázdnou, ten se neměl, třeba jako já. Ve větru mi uletěla. Ukázka tancování proběhla v den, kdy bylo 31. výročí běhu Velenicemi. Běh Velenicemi je o tom, že starší, co už umí běhat lépe, běží dlouhou trasu. Trasa pro starší byla první po rovince, potom do kopce, potom zase po rovince, z kopce a zase po rovince. Malí běhali pouze po rovince. Každý závodník, který uběhl svou trasu, dostal malé pitíčko a sladkou medaili. Ale nebylo to jenom běhání. Druhá část závodu probíhá ještě na kole. Malí prcci, kteří ještě na kole neumí, jezdí na odstrkovadle nebo na koloběžce. Velcí už jezdí na kole trasu dlouhou 5 kilometrů. Za jízdu na kole jsme dostali zmrzku. Na závodech byly nejen děti z Velenic, ale i z okolních vesnic, dokonce tam byly i děti z velkých měst. Po závodech, když už tam jsou jen děti, sbíráme po trasách závodu fáborky a přiděláváme si je na kola jako vlajky.

Den země, Štěpí Sehnalová Na Den země sbírají žáci naší školy papírky po vesnicích a paní učitelky jim pomáhají. Naše parta se sešla u obecního úřadu ve Velenicích. Byly tam dvě paní učitelky, Kulačová a Svobodová. Rozdělili jsme se na čtyři party. V jedné partě byl kapitán Milan, ve druhé byla kapitánka Markétka, ve třetí byla kapitánka paní učitelka Svobodová a v poslední paní učitelka Kulačová. Každá parta šla jiným směrem. Naše parta neměla kárku, a tak se ohlížela, kde je nějaký papír, a když jsme poté viděli partu s károu, tak jsme jim to řekli. Plné kárky papíru se vysypávaly u obecního úřadu. Když jsme měli hotovo, všechny čtyři skupiny, část šla k nám a část šla chystat oheň. U nás jsme si odložili baťůžky, vyndali svačiny a šli svačit. Kdo zrovna nechtěl jít svačit, šel se mnou podívat na malá morčátka, a tři děti šly skákat na trampošku. Kdo měl chuť, mohl si udělat šťávu, kávu a čaj. K zakousnutí byla buchta a trocha ovoce a zeleniny. Kdyby bylo špatné počasí, tak bychom si mohli ohýnek udělat u nás. Protože bylo pěkně a poslední skupina udělala oheň dole na malém hřišťátku, odešli jsme tam. U ohně jsme si opékali buřty nebo chléb. Když šli kluci pro vodu na uhašení ohně, David zahučel do potoka nohou a měl celou mokrou botu.

Školní sbor Pěvecký sbor navštěvují děvčata i chlapci od třetí do deváté třídy. Od září se za piánem vystřídaly dvě paní učitelky – Kačka a Verča. Náš sbor se vždy připravuje na různá vystoupení. Kromě vánočního zpívání jsme vystupovali i v Praze na přehlídce sborů, oslavovali Den matek a nechyběli jsme ani na Školní akademii. V našem repertoáru najdete písničky lidové, z filmů a pohádek i vážnější. Vystupujeme v jednotném oblečení, černých sukních (chlapci v kalhotách), bílých tričkách s růžovým šátkem na krku. V prvním pololetí nás vedla Kačka, která se s námi rozloučila vysvědčením a sladkým muffinem. Vystřídala ji Verča, která má zase nové nápady. Všem posluchačům se naše vystoupení vždy moc líbí a dokonce si s námi i zazpívají.

Workshop “Chemie hrou” Paní učitelka Šťastná vymyslela, že my, deváťáci, bychom mohli pro mladší děti uspořádat takový malý workshop. Vše jsme naplánovali na pondělí 30. 5. Týkalo se to tedy deváté třídy a 3. a 4. třídy z malého stupně. Rozdělili jsme se na skupinky a v každé skupince jsme předváděli nějaký pokus, který si děti poté mohly vyzkoušet. Myslím, že byly nadšené! Dosud se ještě určitě nesetkaly s magnetickou kapalinou, kterou jsme jim předvedli. Mimo jiné mohly zkusit, jak utopit svíčku, nebo různé motorky na solární pohon. V průběhu jsme jim pokládali otázky k tématu a sami jsme byli překvapení, kolik toho věděly!

Klub mladého diváka S klubem jezdíme do divadel, abychom se naučili, jak se v něm chovat a jak se společensky oblékat. Zatím jsme navštívili čtyři různá představení: Bedřich Smetana: The Greatest Hits v divadle ABC, Dějiny kontra Spejbla v divadle Hurvínka a Spejbla, Fantom opery v Goja Music Hall a O líné babičce v divadle v Dlouhé. Někomu se líbil Fantom opery a někomu zas O líné babičce, ale všechna představení byla bezva. Většinou jsme jezdili do Prahy a to autobusem. Na cestě jsme se vždy zasmáli. Každá výprava do divadla byla v pohodě a vždy byla zakončena návštěvou Mc Donald’s, kde jsme si ještě o představení povídali.

Letos se nám konečně povedlo poslat na živou akci opravdového reportérky našeho časopisu. Jaká je reportáž? To zkuste posoudit sami:

Křinec : FOTBALOVÝ TURNAJ 2016 Tento den, 9. 6. 2016, byl pro naše fotbalisty velice důležitý. Už nějakou dobu se se svým týmem připravovali na každoroční fotbalový turnaj. Letos se koná v Křinci na místním fotbalovém hřišti. Po příjezdu na hřiště kluci neváhali, rychle se převlékli do žlutých školních dresů a běželi se protáhnout a procvičit k jedné brance. Procvičovali se asi 15min, než zaslechli povel k nástupu všech fotbalových družstev. Všechna družstva se seřadila vedle sebe a proběhlo zahájení turnaje. Kluci se zde dověděli, že je čeká první zápas, a to s Libicí. Tento zápas skončil remízou 0:0. Následoval zápas s Křincem, který skončil s naprosto stejnými výsledky jako předchozí – 0:0.

Naše hráče čekal Dymokury x Libice poslední zápas s Loučení. Zde se konečně výsledky změnily! Začali jsme vyhrávat! Tento zápas dopadl úžasně, vyhráli jsme nad Loučení 8:0!

Dymokury x Křinec

Tento výsledek nám zajistil krásné druhé místo! Se svým výkonem byli fotbalisté velice spokojeni a celý turnaj si moc chválili. Eliška Římalová a Eliška Drbohlavová

Dětský den u školy 4. června pořádala škola Dětský den. Sešli jsme se před školou a celé odpoledne zahájila paní ředitelka. Na začátku jsme si mohli vyzkoušet udělat obří bubliny a potom jsme se vydali na okruh soutěží „Olympijské hrátky“. Na prvním stanovišti jsme dostali modrou kartičku a vydali se na soutěže. Nosili jsme vodu do kbelíku, běhali, skákali do písku, házeli míč do koše, skákali přes tyč, házeli jsme diskem nebo míčem do kruhu. U každého stanoviště jsme dostali razítko a museli jsme jich nasbírat osm. Na každém stanovišti byli deváťáci. Za odměnu jsme pak dostali lízátko, bonbony nebo sušenku a limonádu. Během odpoledne jsme si mohli jít zaskákat na skákací hrad nebo jsme hráli různé hry. Na konci odpoledne přijeli hasiči z Křince a vyrobili pro nás pěnu. Všichni jsme se v pěně pořádně vyřádili. Dětský den si všichni se zábavou užili. Vydařil se.