ÁCTÉ > PATNÁCTÉ NAROZENINY > PATNÁCTÉ

ČESKÁ REPUBLIKA > JARO 2007

ÁCTÉ > PATNÁCTÉ NAROZENINY > PATNÁCTÉ JEDY A POVODNĚ > LABE: JEDY A POVODNĚ > LABE: KOŠÍKU > SVĚT V NÁKUPNÍM KOŠÍKU > SVĚT V NÁKUPNÍM KOŠÍKU > SKÝ DATECH > 15 LET V DATECH > 15 LET V DATECH > 15 LET V DATECH > 15 LET V DATECH > 15 LET V DATECH > 15

> Foto čísla

„Zdraví planety není šlehačka na lidském dortu, nýbrž loď, na které se všichni plavíme. A na palubě této lodi dochází k mnoha problémům. Lidé se perou, vraždí navzájem. Ale tím základním kamenem všeho je, zda je tato loď schopná plout. Jestliže se totiž naše loď potopí, pak již na žádném jiném problému nebude záležet.“ profesor, filozof a spisovatel Erazim Kohák

© Ibra Ibrahimovič

„Aktivní nenásilí je dobré a lidé z Greenpeace jím bojují za mír. Nejen pro lidské bytosti, ale pro všechny bytosti na celé planetě.“ Dalajláma

<2>

> Editorial Ing. Jiří Tutter výkonný ředitel Greenpeace

Milí přátelé, při psaní tohoto úvodního slova jsem přemýšlel, jak co nejlépe ve zkratce vystihnout uplynulých patnáct let života Greenpeace v Česku. Rozepsal jsem se o všech hrozbách pro zdraví lidí a přírodu, na kterých jsme v průběhu doby pracovali. U mnoha z nich se později ukázalo, že přes shovívavé úsměvy „odborníků“ jsme to byli my „laici“, komu následné události a nejnovější výsledky vědeckého výzkumu daly za pravdu. Poté jsem se však začetl do knihy o Greenpeace napsané jedním ze zakladatelů organizace Rexem Whylerem. A narazil jsem na něco, co daleko lépe vystihne to, co jsem se pokoušel sdělit mými kostrbatými větami. Všechny své poznámky jsem tedy vyhodil a raději cituji slova jiného ze zakladatelů, Bena Metcalfa. Slova, která sděloval rádiem Kanadě z paluby lodi Phillis Cormack během památné plavby k ostrovu Amchitka. Její účastníci tehdy chtěli zabránit jadernému pokusu americké armády a plavba se posléze stala začátkem existence Greenpeace jako mezinárodní ekologické organizace. Metcalf tehdy řekl: „My, Kanaďané, jsme minulou noc zahájili greenpeacesování Ameriky. Naši loď jsme pojmenovali Greenpeace (Zelený Mír), protože je to podle nás nejlepší jméno pro spojení dvou velkých záležitostí dnešního světa – zachování našeho životního prostředí a světového míru. Náš cíl je velmi jednoduchý, jasný a přímý – konfrontovat lidi smrti s lidmi života. Rozhodně se nepovažujeme za radikály. Jsme konzervativci, kteří trvají na zachování životního prostředí pro naše děti a budoucí generace. Pokud jsou v tomto příběhu nějací radikálové, pak jsou jimi fanatičtí technokraté, kteří věří, že mají moc hrát si s tímto světem jako s nekonečně fascinující vlastní hračkou. Nevěříme ani, že se uspokojí, dokud jej také jako hračku nezničí. Naše sdělení je prosté: svět je naším jediným místem k životu a trváme na základním lidském právu obývat jej bez ohrožení ze strany jakékoli mocenské skupiny. To je smysl a idea, kterou sdílíme s každým obyčejným občanem tohoto světa.“

Jakkoli plně souhlasím s Metcalfovým vysvětlením, dovolím si přidat ještě jednu podstatnou věc. Greenpeace se vždy snaží a bude snažit jít ke kořenům problému. Právě a jedině tady budeme radikální v původním latinském významu slova radix, které znamená kořen. A to platí i pro dvě největší současné hrozby: globální změny klimatu a možnost jaderného konfliktu. Když Greenpeace před 15 lety přišlo do České republiky, mnoho lidí vítalo zástupce organizace s nadšením. Přicházel s nimi západní, kapitalistický svět. Pak ale přišlo rozčarování, změna systému nebyla tak rychlá, jak mnozí čekali a lidé se postupně čím dál více soustředili na ekonomickou situaci spíše než na otázky životního prostředí. Naštěstí i u nás dnes začíná platit to, co řekl Metcalf: „Zatímco to celé začalo jako myšlenka pouze několika mužů a žen, netrvalo dlouho a připojily s k nim tisíce dalších a dnes se o nich dozvídají milióny.“ Vy, příznivci Greenpeace, nejen společně s námi pracujete na problémech, které ohrožují naši křehkou planetu. Zároveň nám několika lidem v kanceláři dáváte sílu pokračovat v práci, která je opravdu během na dlouhou trať s nikdy nekončícím množstvím překážek. Děkujeme.

Foto čísla .................................................................................. 2 Editorial ....................................................................................... 3 Patnácté narozeniny ....................................................... 4 – 5 Zápas o Libkovice a Temelín .............................................. 6 Japonci Čechy nezlomili ....................................................... 6 Labe: jedy a povodně ............................................................ 7 Svět v nákupním košíku ....................................................... 8 Kdo jsou ti „Greenpeaceáci?“ .......................................... 9 Dárci Greenpeace ................................................................... 9 Zelenání .................................................................................... 11 15 let v datech ......................................................................... 12

Vydává: Greenpeace Česká republika Prvního pluku 12, Praha 8 – Karlín 186 00, tel.: +420 224 320 448, +420 224 319 667, [email protected], www.greenpeace.cz Šéfredaktorka: Petra Krystiánová | Grafická úprava: Petr Slezák Registrováno MK ČR 6616, ISSN 1211 81 68 Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993 Tištěno na 100% recyklovaném papíře

<3>

v potaz. Paradoxem je, že po 12 letech se tehdejší zpráva stala hrozbou a respektují ji už i takoví politici jako americký prezident Bush,“ vzpomíná Hana Pernicová.

> Za zelenou energii

Patnácté narozeniny

V roce 1991 bylo Greenpeace součástí koalice, která dosáhla zrušení plánů na výstavbu 3. a 4. temelínského bloku. Dva jaderné bloky navíc by znamenaly výrobu dalších téměř 2000 megawattů elektřiny. K jakým rekordům by se pak asi šplhala dnešní otesánkovská energetická náročnost českého hospodářství? V roce 2006 jsme vyvezli téměř čtvrtinu vyrobené elektrické energie – kolik bychom jí asi vyváželi, kdyby stály další jaderné bloky? To všechno pochopitelně za cenu budoucích nákladů na likvidaci radioaktivního materiálu a vyhořelého paliva, které jednoho dne zaplatí daňoví poplatníci. Výstavbě prvních dvou bloků, jejichž výkon se kompletně exportuje, se nám však bohužel zabránit nepodařilo. A navzdory opačnému ujišťování politiků dnes dalším obcím na severu Čech hrozí osud Libkovic, které přes naši snahu bohužel kvůli těžbě podlehly bagrům. V energetické kampani jsme však uspěli s alternativními zdroji. Projekt Fénix zahájený v roce 1998 vedl v obci Karlovice k vybudování solárního ohřevu vody ve školce a v penzionu pro seniory. Navázal projekt Slunce do škol z roku 1999, jehož cílem bylo vybavit české školy fotovoltaickou elektrárnou. Štafetu od nás poté převzalo ministerstvo školství, které v projektu nadále pokračuje.

Letos oslaví české Greenpeace své patnácté narozeniny. Lidem v tomto věku úřady vydávají občanský průkaz, kterým stvrzují jejich samostatnou existenci. Osvědčila se česká kancelář během minulých let? Má nárok získat občanku? „Z podnikatelské činnosti jsem se vrhla do organizace, která měla úplně jiné hodnoty, neformální vztahy, mezinárodní podporu. Byla jako jedna velká rodina, kterou spojoval stejný duch a nadšení pro dobrou věc,“ vzpomíná Hana Pernicová, ředitelka Greenpeace v letech 1996 –1997. V popředí našeho zájmu tehdy jednoznačně stála energetika a jaderná úložiště. Pikantní bylo, že už tenkrát jsme poprvé obdrželi krátkou zprávu o globálním oteplování. Měli jsme uspořádat tiskovou konferenci, ovšem to téma bylo tak vzdálené a neznámé, že jsme věděli, že to nikdo nebude brát

Matti Wuori stál u zrodu Greenpeace v tehdejším Československu. Po dlouhá léta byl předsedou správní rady Greenpeace ČR a v posledních letech předsedou Rady volitelů Greenpeace ČR až do svého úmrtí v říjnu 2005. Byl členem Evropského parlamentu, poradcem Komise pravdy a národní usmíření v Jihoafrické Republice a mezinárodně se podílel na práci Greenpeace (předseda mezinárodní správní rady Greenpeace International, zakladatel Greenpeace ve Finsku).

<4>

Hana Pernicová byla výkonnou ředitelka Greenpeace ČR v letech 1996 – 1997. Skaut a tramp. Vystudovala FF UK, obor bohemistika-anglistika. Patnáct let pracovala jako žurnalistka a učitelka jazyků. Od roku 1994 se věnuje činnosti v neziskovém sektoru (Greenpeace, Nadace VIA, nyní Health Care Without Harm); paralelně překládá beletrii z angličtiny. Ekologii se začala věnovat, protože: „nevěřím, že ochranu životního prostředí a přírody za nás zařídí neviditelná ruka trhu.“

Václav Vašků fotograf, novinář, scénárista. Tiskový mluvčí Greenpeace ČR v letech 1996 – 2004. Spolupracuje s řadou domácích i zahraničních periodik, s Českou televizí, filmovou a televizní produkcí JINÁ VLNA a fotografickou agenturou SPECTRUM PICTURES. Z doby, kterou prožil v Greenpeace, nejraději vzpomíná na „velké zápasy“, na: „Honzu Piňose a jeho boj za záchranu Libkovic, Česťu Hrdinku a jeho plavbu za čisté Labe nebo Mirka Šutu a jeho kampaň za vyčištění Spolany.“

> Přírodu i domovy bez jedů! V roce 1997 se po Labi vydala naše expedice Labe tour s lodí Albatros. Cestou odebírala vzorky odpadních vod u největších znečišťovatelů a prováděla jejich rozbor. Tour doprovázely přímé akce na březích, jejichž účastníci protestovali proti vypouštění toxických odpadů do řeky. Tato kampaň umožnila mnohým již pět let před stoletou povodní pochopit, jak je to se znečišťováním vodních toků jedovatými průmyslovými odpady. Další kolo Labe tour proběhlo v roce 2003. Veřejnost tentokrát již dobře věděla, jaké nebezpečí hrozí ze strany Spolany Neratovice, Lovochemie Lovosice, Synthesie Pardubice a dalších velkých znečišťovatelů.

I Češi chrání velryby a pralesy

>

V roce 1997 byla zahájena také jiná úspěšná kampaň – informování spotřebitelů o toxických hračkách z měkčeného PVC obsahujícího nebezpečné toxické chemikálie ftaláty. O rok později byly v České republice zakázány obaly z PVC a v roce 2001 se supermarkety po konzultaci s námi rozhodly stáhnout všechny nebezpečné hračky.

V roce 2003 jsme vykročili k jednomu z našich největších úspěchů – vstupu České republiky do Mezinárodní velrybářské komise (IWC). Tento vstup se podařilo prosadit v roce 2005 a od té doby hraje naše země velmi významnou roli v mezinárodním úsilí o zastavení lovu velryb. A ačkoli v České republice vedle oceánů nemáme ani pralesy, i ty pomáháme prostřednictvím naší lesní kampaně chránit. Kampaň usiluje o zvýšení podílu recyklovaného papíru při výrobě knih a hygienického zboží s hlavním cílem: zamezit ničení unikátních lesních ekosystémů po celé planetě. Jmenoval jsem řadu úspěchů. Některé problémy se nám však i přes velké úsilí nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce. Ochrana životního prostředí je prostě během na dlouhou trať. Přesto, co myslíte: až Greenpeace dosáhne osmnáctky, budeme je moci právem považovat za plnoleté? Karel Dolejší tiskový mluvčí Greenpeace

> Za zdravé potraviny Ve spotřebitelské kampani jsme dosáhli povinného značení potravin obsahujících geneticky modifikované organismy (GMO) a jejich vyřazení z nabídky některých supermarketů. Vydali jsme průvodce spotřebitele, který poskytuje návod, jak nakupovat bez GMO. Podíleli jsme se na sběru a předání petice za značení živočišných potravin vyrobených s použitím GM plodin Evropské komisi. A dosáhli jsme změny postoje českých úřadů k maďarskému národnímu zákazu pěstování kukuřice MON 810.

Miroslav Šuta absolvent lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. S českou pobočkou Greenpeace spolupracoval v letech 2000 – 2005 na aktivitách proti znečištění nebezpečnými chemikáliemi. Zabývá se hodnocením zdravotních a ekologických rizik, zejména chemických látek. Vydal řadu publikací. Jako zástupce nevládních organizací byl nominován do Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost, jejímž členem je od roku 1997.

Jitka Nesrstová ředitelka fundraisingu Greenpeace ČR v letech 2003 – 2006. Za jejího působení organizace dosáhla finanční soběstačnosti. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Aktivistka a příznivkyně Greenpeace je již 15 let vegetariánkou. Nyní pracuje jako ředitelka fundraisingu nadace VIA. Díky práci v Greenpeace nyní zvládne: řídit člun, slaňovat z mostu a odebírat toxické vzorky.

Jan Keller člen shromáždění volitelů Greenpeace ČR. Vystudoval historii a sociologii v Brně, postupně pracoval v ČSAV, v ČSAD, na škole v Havířově a na katedře sociologie v Brně. V roce 1992 obhájil docentskou práci na téma byrokratizace francouzské státní správy za Starého režimu. Od té doby napsal zhruba 20 knih. Úzce spolupracoval s hnutím DUHA, se kterým se rozešel, když jeho vedení v souvislosti s bombardováním Jugoslávie popřelo své zásady pacifismu. Zájem o ekologii mu ale už zůstal.

<5>

Zápas o Libkovice a Temelín Na počátku devadesátých let byla energetika středem zájmu Greenpeace. Nově založená organizace zápasila hned na dvou frontách: v Libkovicích a Temelíně. V obou případech šlo o megalomanské plány energetické lobby – v severních Čechách uhelné, v jižních jaderné. Libkovice u Litvínova byly velkou obcí s řadou místních pracovních příležitostí. Bourání kvůli plánované hlubinné těžbě uhlí začalo dva roky po Listopadu na základě rozhodnutí z minulého režimu, která byla věcně i politicky prokazatelně chybná. Prvního prosince 1992 jsme s přáteli z dalších ekologických organizací zablokovali demoliční bagry právě ve chvíli, kdy přijely zbourat kostel. Ten jsme považovali za symbol vesnice v krajině, kterou energetika proměnila v průmyslovou poušť, vymazala sto obcí a vyhnala do paneláků 200 000 lidí. Požadovali jsme okamžité zastavení demolice, systémové řešení ekologické katastrofy v Severních Čechách a státní energetickou politiku založenou na úsporách energie. Doly Hlubina slíbily, že kostel nechají stát, ale v bourání domů pokračovaly. Během několika dní se sjely do Libkovic desítky lidí, kteří pak po tři měsíce bránili vlastními těly domy před rypadly. Kromě zimy museli snést i časté násilí ze strany dělníků demoliční čety. Ačkoli jsme získali odborné podklady svědčící pro zachování obce a vyvinuli velký tlak na politiky a úředníky, ačkoli ministr průmyslu zastavil na několik měsíců bourání a po stupňovaném násilí pracovníků dolů odvolal jejich ředitele, Libkovice nakonec padly. Nepodařilo se je zachránit ani navzdory podpoře odborníků a známých osobností v čele s prezidentem Václavem Havlem a kulturním projektům.

Japonci Čechy nezlomili Byl to neopakovatelný okamžik. 24. června 2005 se Česká republika v jihokorejském Ulsanu poprvé zúčastnila zasedání Mezinárodní velrybářské komise (IWC), jediného světového orgánu, který rozhoduje o osudu velryb. Česká zástupkyně během několikadenní schůze opakovaně zvedala ruku ve prospěch ochrany největších tvorů na Zemi. Česko tak jasně potvrdilo svůj záměr posílit tábor těch států, pro které je trvalá <6>

Vesnice byla zbourána zbytečně – důl, který plánoval pod obcí hlubinnou těžbu, byl o deset let později uzavřen. Oběť Libkovic ale měla smysl. Obec se stala symbolem neudržitelného ničení Podkrušnohoří, arogance důlní lobby, špatné energetické politiky státu, selhání politiků a nefungující demokracie, ale zároveň i příkladem, že vždy stojí za to přinést svědectví z míst, kde je ničena příroda i lidské zdraví. Radikální občanská obrana Libkovic sjednotila ekologické organizace, zkušenosti zanedlouho přišly vhod u Temelína. Jaderná elektrárna měla údajně nahradit znečišťující severočeské elektrárny. Marně jsme bránili stavbě, ačkoli jsme měli podložené argumenty, že bude nebezpečná, drahá a zbytečná. Když nepomohly dopisy, nezávislé studie, zahraniční zkušenosti, politické vyjednávání ani symbolické akce u sídla ČEZu a vlády, začaly u elektrárny několikadenní blokády, kterých se účastnilo okolo pěti set lidí z mnoha organizací a zemí. Avšak protesty se právě tak jako odpor mnoha obcí v regionu po mnoha letech vyčerpaly a vláda nakonec v roce 1999 definitivně rozhodla o dokončení elektrárny. A jak to s ní dopadlo? Její dostavba se protáhla oproti plánu z roku 1993 ze dvou na sedm let a cena vzrostla o čtyřicet miliard korun. Technologie trpí mnoha poruchami. Severočeské elektrárny odstaveny nebyly a ČR vyváží do zahraničí právě takové množství elektřiny, jaké se vyrobí v Temelíně.

Ačkoli Temelín stojí a Libkovice ne, nebyly ty zápasy marné. Na rozdíl od státu a nejmocnější průmyslové skupiny v zemi měla hrstka ekologů pravdu. Dobrá zpráva z Libkovic a Temelína tedy zní: Vždycky má cenu se bránit! Jan Piňos ředitel kampaní Greenpeace

ochrana velryb součástí rozumného přístupu k hospodaření s mořskými zdroji. Nejenže Česká republika hájila zájmy velryb, ale společně se Slovenskem a Maďarskem také ztělesnila zásadu, že za zachování rozmanitosti života na Zemi nesou zodpovědnost všechny země světa. Cesta do IWC nebyla vůbec jednoduchá. Dva roky trvající kampaň se vyznačovala mohutnou mobilizací veřejnosti, která projevila nebývalé odhodlání zapojit Českou republiku do boje za záchranu velryb. Brzy se ovšem v srdci Evropy objevili zástupci velrybářských států, kteří tvrdě lobovali proti české účasti v IWC na půdě našich ministerstev i obou komor parlamentu. Zejména zástupci Japonska horlivě přesvědčovali české politiky, že se nás budoucnost velryb netýká. Greenpeace ani veřejnost však nezahálely – pod petici za vstup do IWC se v roce 2004 podepsalo více než 26 tisíc lidí. 24. září 2005 pak poslanecká sněmovna schválila vstup České republiky do IWC. Marek Tomin konzultant oceánské kampaně Greenpeace

kdo odpoví na otázku, jak se to tam dostalo jinou cestou než, že si to tam ti lidé zanesli sami nebo jim to tam někdo jiný rozsypal.“

Greenpeace na Labi >

Labe: jedy a povodně Je sedm hodin ráno 10. srpna 2003. Zatímco většina lidí si tuto neděli ještě vychutnává v postelích, horolezci Greenpeace už ve výšce 150 metrů spouští z komína chemičky Spolany Neratovice obrovský žlutý transparent.

V roce 2003 uskutečnilo Greenpeace v pořadí již druhou Labe tour, které 10. srpna předcházela již zmiňovaná akce ve Spolaně Neratovice. Podobně jako v roce 1997 bylo cílem tour odebrání a analýza vzorků největších znečišťovatelů Labe a přímé akce proti vypouštění toxických odpadů do řeky. Putování po Labi zahájilo Greenpeace 12. srpna 2003 v Pardubicích. O den později vypluly i motorové čluny. Tentokrát horolezecká lana a karabiny vystřídaly ochranné rukavice a vzorkovnice. To, co vytékalo do Labe z výpusti Synthesie pod Pardubicemi, šokovalo všechny zúčastněné. Odporně páchnoucí a podivně zbarvená tekutina místy pokrytá pěnou by se snad ani neměla nazývat vodou. Výstižnější je hodnocení na transparentu, který u výpusti rozvinuli aktivisté Greenpeace v ochranných kombinézách: „Synthesia – chemický koktejl“. Greenpeace přitom již v roce 1997 prokázalo, že Synthesia zamořuje Labe extrémními koncentracemi chlorbenzenů a chrómu. Podnik sice investoval přes 1,6 miliardy do výstavby čističky odpadních vod, ale jedovaté tekuté odpady i nadále nečištěné vypouštěl do Labe. Prý proto, aby si firma nepoškodila drahou zánovní čističku! Pod tlakem Greenpeace slíbila Synthesia nápravu.

Jedním z hlavních témat, na kterých Greenpeace v průběhu uplynulých 15 let pracovalo, bylo zamořování českých řek toxickými látkami. Tlak se soustředil zejména na tři problematické chemičky – Spolanu Neratovice, Spolchemii Ústí nad Labem a Synthesii Pardubice. A i díky tlaku Greenpeace již v těchto chemičkách začaly nebo budou brzy spuštěny sanace starých ekologických zátěží.

> Žlutý mrak nad Neratovicemi Dosáhnout těchto výsledků ale nebylo snadné ani rychlé. Vraťme se k příkladu Spolany. Když 13. srpna 2002 dorazila do Neratovic záplavová vlna, odstartovala sérii neuvěřitelných událostí, včetně několika chemických havárií ve Spolaně a vyplavení tisíců tun chemikálií do Labe. Během předchozích dvou let přitom chemička stačila odmítnou pomoc Greenpeace při ochraně před povodní, lhát o zabezpečení chemikálií v podniku, pozdě informovat veřejnost o haváriích, zapírat úniky toxických látek a dosáhnout odložení policejního vyšetřování a zrušení pokuty udělené Českou inspekcí životní prostředí. My jsme zatím trpělivě shromažďovali informace a přesvědčovali Spolanu, aby provedla ochranná opatření dříve, než přijde povodeň a vyplaví toxické látky do řeky a na pole. Další události už jsou dobře známy. Povodeň opravdu vyplavila toxické dioxiny a další látky mimo areál továrny. Vedení Spolany nepřestávalo zapírat. Greenpeace se podařilo získat unikátní snímky chemičky zahalené do žlutého oblaku jedovatého chlóru, poté co si pronajalo vrtulník a společně s ministrem vnitra vzlétlo nad areál Spolany. Ředitel Spolany Kuliha pak po povodních obvinil ze zamoření okolí místní obyvatele, když prohlásil: „Nechť se najde někdo,

Čeští a slovenští aktivisté blokují vstupní bránu Technoplastu, který vypouští do ovzduší jedovaté dioxiny.

> Stockholm, REACH a co bude dál Organizace Greenpeace přináší už po léta důkazy o nezodpovědném chování chemického průmyslu, které ohrožuje životní prostředí i zdraví lidí. Tento systematický tlak, na kterém se podílelo i české Greenpeace, přispěl v posledních letech k přijetí dvou historických dokumentů. Prvním byla Stockholmská úmluva o perzistentních organických látkách, která de facto zakázala 12 extrémně nebezpečných chemikálií (dioxiny, PCB, DDT). Druhým milníkem v ochraně životního prostředí bylo nedávné schválení nové chemické politiky Evropské unie – REACH. Je ovšem jasné, že ještě mnoho „chemických“ problému čeká na to, zda se jich někdo ujme. Byl bych rád, kdyby to bylo právě Greenpeace. Miroslav Šuta odborný konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik

Odběr vzorků z vody vytékající z českých chemiček na Labi je nebezpečným podnikem.

Situace na naší největší české řece naštěstí ještě není takhle dramatická ☺ Pravidelná kontrola je ale nutná.

<7>

Svět v nákupním košíku Prodavač vám dá v obchodě při koupi dětské hračky vybrat: žlutá pískací kačenka plná toxických látek nebo úplně stejná ale bez nich. Váš výběr bude asi naprosto jasný. Je tu jen malý problém, takovou volbu vám ve skutečnosti žádný prodavač nenabídne.

To, že o sortimentu zboží rozhodují sami spotřebitelé, asi nikoho příliš nepřekvapí. Jenže nad obsahem svého nákupního košíku se přesto zamyslí málokdo. Možná v naivním domnění, že „když už se to prodává, tak to přece nemůže být zase tak špatné“. Navíc pokud by měl člověk prostudovat složení všech výrobků, které kupuje, asi by musel nákupům vyhradit opravdu velký kus svého času. Přesto je naše spotřebitelská volba jedním z nejúčinnějších prostředků, jak pomáhat životnímu prostředí. Teprve dostatečně velký počet spotřebitelů může odmítnutím nákupu, odlišným výběrem či dokonce aktivní komunikací dát výrobci účinně najevo ono cimrmanovské: tudy ne, přátelé!

> Toxické kachničky Česká pobočka Greenpeace svou první spotřebitelskou kampaň začala v 1997 a zaměřila ji na hračky z měkčeného PVC určené pro ty úplně nejmenší děti. Výrobce, prodejce ani úřady tehdy nijak nevzrušovalo, že tyto hračky jsou až z poloviny tvořeny jedovatými ftaláty, které mohou zvyšovat riziko vzniku astmatu a alergií. Navíc laboratorní testy na zvířatech u nich prokázaly, že při delším působení způsobují řadu dalších nežádoucích účinků, včetně poškození ledvin, jater a v některých případech i reprodukčního systému. Bezstarostná symbióza úřadů a výrobců se díky vytrvalému tlaku Greenpeace a narůstajícímu zájmu médií a veřejnosti začala rozkládat. Některé obchodní řetězce tyto výrobky stáhly ze svých prodejen a ministerstvo zdravotnictví vydalo vyhlášku, kterou zakázalo alespoň kousátka a další dětské výrobky určené „pro vkládání do úst“. Když pak po dlouhých osmi letech kampaně vyšlo v roce 2005 evropské nařízení, které zakazovalo používání nejrizikovějších ftalátů v hračkách a přípravcích pro děti, byl již trh od těchto nebezpečných výrob-

ků do značné míry vyčištěn. Strach z ostudy je přece jen u výrobců a prodejců zpravidla větší než u úřadů.

> Kosmetika s okamžitým účinkem Kdo by si nepřál natřít si na obličej krém a do druhého dne zkrásnět a omládnout. Jenže to je zatím přes všechnu snahu vědy jen nedosažitelným snem. Ne tak, pokud vaším cílem je nechat svůj obličej zčervenat a pokrýt vrstvou pupínků. Právě to nabízela kosmetika obsahující silný alergen MDGN, na kterou nás začali upozorňovat lékaři i spotřebitelé. I v tomto případě jsme s pomocí veřejnosti a médií zatlačili na výrobce a posléze přišel i zákon, který alergen zakázal v jakýchkoliv kosmetických přípravcích, kde hrozí, že by zůstal v delším kontaktu s pokožkou. Na spotřebitele jsme nezapomněli ani během dlouhého boje za účinnou reformu chemické politiky EU, známou pod zkratkou REACH. Na internetových stránkách www.toxickydomov.cz mohli spotřebitelé najít postoje mnoha výrobců k používání nebezpečných látek v jejich výrobcích i obsahy škodlivin u vybraných výrobků.

© Greenpeace / Gavin Newman

Mnoho lidí se zapojilo také do naší dlouholeté kampaně zaměřené na geneticky modifikované organismy (GMO). Greenpeace a dalším nevládním organizacím se díky kampani Víte, co jíte? podařilo prosadit povinné značení potravin z GMO. Obeslali a obvolali jsme všechny významné výrobce potravin v ČR a na základě jejich odpovědí jsme vytvořili obsáhlého Průvodce spotřebitele, který poskytuje základní orientaci při nakupování potravin bez GMO. Díky velké oblibě se loni dočkal již druhého aktualizovaného vydání. V současnosti tvoří spotřebitelské kampaně již pevnou součást naší práce. V letošním roce připravujeme například internetové stránky o nebezpečných látkách v elektronice či tištěného průvodce pro nákup hygienických prostředků z recyklovaného papíru. Děkujeme, že se zapojujete do našich kampaní a měníte tak výrobní politiku mnoha společností. Martin Kloubek asistent kampaní <8>

Kdo jsou ti „Greenpeaceáci?“ Studenti, maminky na mateřské dovolené, ale třeba i kreativní ředitel reklamní společnosti, ti všichni mají jedno společné. Dobrovolně, to znamená bezplatně, pomáhají Greenpeace. „Horolezci Greenpeace obsadili 100 metrů vysoký komín chemičky DEZA ve Valašském Meziříčí. Protestují proti výrobě nebezpečných ftalátů.“ – stojí na titulku pod fotografií komínu s transparentem. Dost radikální čin, můžete si říct. Vylézt na komín a zůstat tam tři dny. Co to může být vůbec za lidi, kteří dělají takové věci? A proč? Jsou normální? Jsou to ekoteroristé? Kdo jsou vlastně tihle Greenpeaceáci?

Zajímá je prostředí, ve kterém žijí. Jsou štědří a snaží se sami něco změnit. Ano, řeč je o dárcích Greenpeace. Kdo jsou ti, díky nimž se daří upozorňovat na problémy a řešit je?

Dušan Falge regionální obchodní ředitel sladovny Soufflet, člen Rainbow Warior Clubu Greenpeace „Více než 30 let mého života obchodníka znamenalo zároveň hodně cestování po celém světě a nejvíce do rozvojových zemí. Zkušenosti mne vedly k závěru, že člověk je ten nejméně zodpovědný tvor na této planetě. Mezi jeho vlastnosti patří bezohlednost, sobectví, nenasytnost, hloupost a v neposlední řadě schopnost sebezničení. Člověk potřebuje kontrolu, následnou represi a hlavně neustálé připomínání jeho poklesků proti přírodě a její existenci. Potřebuje i vidět, slyšet, číst návody, jak existovat jinak. Proto je velmi zapotřebí organizací jako je Greenpeace. Velmi obdivuji schopnosti lidí, kteří v takových organizacích pracují. Já tyto vlastnosti nemám, tak se alespoň snažím pomoci finančně.“

> I ty můžeš něco změnit Doufám, že mi prominou, odvážím-li se odpovědět na uvedené otázky prostým tvrzením, že jsou to docela normální lidi. Znám je a mohu potvrdit, že mají své každodenní starosti i radosti – ve škole, v práci, s partnery, s dětmi, prostě jako všichni ostatní. Avšak kromě toho všeho mají ještě chuť a odhodlání zkusit udělat něco víc, než jen hořekovat nad pivem v hospodě, kterak to jde s tím světem od desíti k pěti. Ať už je vám šestnáct nebo šedesát, právě studujete, pracujete nebo jste třeba v důchodu, vždycky můžete něco udělat. Důvod, proč se stali dobrovolníky a dobrovolnicemi právě v Greenpeace, je bezpochyby u každého trochu jiný, avšak jedno mají společné – snahu něco změnit a ochotu věnovat část svého volného času bezplatně něčemu, co bude mít smysl. Cílem nenásilných přímých akcí Greenpeace, jako byla třeba ta na komíně ve Valašském Meziříčí v listopadu 2005, je přinést svědectví – vyprovokovat lidi k zamyšlení a k činům. Bez horolezců by asi Greenpeace nebylo Greenpeace, ale pro zdar celé akce jsou stejně jako oni důležití i všichni ti, kteří pomáhají například s malováním transparentu, s překlady odborných textů, u informačního stánku nebo s rozesíláním dopisů. Je to týmová práce a každý článek v řetězu je důležitý. Celé číslo magazínu, který právě držíte v ruce, je o tom, čeho dosáhlo hnutí Greenpeace za 15 let existence v České republice. Bez podpory z řad našich dobrovolníků byste dnes možná neměli ke čtení tolik stránek. A za to patří všem, kteří nám během těch patnácti let pomáhali a pomáhají, veliký dík!

Táňa Fischerová herečka, členka Rainbow Warrior Clubu Greenpeace „Práce organizací, jako je Greenpeace, je nesmírně důležitá a potřebná. Upozorňují na problémy, které by jinak zůstaly skryté a veřejnosti neznámé. Greenpeace ale byli první, kdo mou pozornost zaměřili tímto směrem, protože jejich jméno i akce byly každému známé. Jejich odvaha mi vždycky imponovala a v mnohém mi byla inspirací. Právě Greenpeace dokázali změnit myšlení části lidí a donutili mocné tohoto světa, aby je brali vážně.“

Petr Beneš student 1. ročníku fakulty elektrotechnické na ČVUT, příznivce a spolupracovník Greenpeace „Greenpeace podporuji, protože se nebojí postavit do opozice tomu, kdo se bezohledně chová k přírodě, znečišťuje ji a devastuje. Myslím, že na tomto poli je příliš mnoho práce a příliš málo lidí, kteří by ji udělali.“

Lucie Jakešová koordinátorka dobrovolníků <9>

> Podpořte Greenpeace Batikované tričko

Tričko Save our seas

Bavlněné batikované tričko s krátkým rukávem, modro-bílá kombinace, černé logo Greenpeace (vpředu malé, vzadu velké). Dívčí tričko s dlouhým rukávem, červeno-oranžová kombinace, malé černé logo Greenpeace vpředu Velikosti S, M, L, XL.

Bavlněné triko , barva olivová, vpředu znak velryby a logo Greenpeace. Dámské velikosti S, M, L, pánské S, M, L, XL.

cena

cena

390 Kč

300 Kč

1. Tričko Keep Natural 2. Dámské tílko

1. Čepice 2. Tričko s obrázkem velryby

1. Bavlněné žluté tričko, pánské s krátkým rukávem velikosti S. 2. Bavlněné červené tílko s lycrou, vpředu logo Greenpeace, vzadu ornament. Velikosti S, M, L, XL.

1. Šestidílná čepice s kšiltem, vpředu logo Greenpeace, nebělená bavlna 2. Bavlněné tričko vpředu obrázek velryby, vzadu logo Greenpeace, barva světle modrá s tmavým potiskem nebo tmavěmodrá se světlým potiskem. Velikosti dámské S, M, L, XL pánské S, M, L, XL.

cena tričko Keep natural 300 Kč

cena Čepice z bavlny cena Čepice zelená cena Balvněné tričko

DO VYPRODÁNÍ ZÁSOB

cena Dámské tílko

200 Kč

Pexeso Kalendář Greenpeace 2007

CD Planet Dance

Nákupní tašky

Kompilace taneční hudby vydaná na podporu Greenpeace: Patrick Bergman, Over3, Ohm Square, EOST rmx by DJ Wich, Different D.I.S.C.O., Skyline, Blow, Hypnotix, ECA, Švihadlo, Nana Zorin, Underwear, Significant Other.

1. Nákupní taška z nebělené bavlny, nápis „Genetic Experiment“. 2. Taška s delšími uchy, nápis „Reduce, Reuse, Recycle“.

Pexeso – Klasická stolní hra. Kalendář Greenpeace 2007 – Nástěnný kalendář s fotografiemi zvířat a krajiny, rozměry 30 × 38cm, texty v angličtině.

cena 1. Taška „GE“ cena 2. Taška „R–R–R“

cena Pexeso 40 Kč cena Kalendář Greenpeace 300 Kč

AKČNÍ CENA

50 Kč

Objednávka – ZIMA 2006 Batikované tričko – modré

S

M

počet kusů L XL

100 Kč 130 Kč

celkem

Objednané zboží zašlete na adresu: Jméno: ...........................................................................

Batikované tričko – dívčí červené Tričko Save Our Seas – pánské

Ulice, číslo: ..................................................................

Tričko Save Our Seas – dámské Tričko Keep Natural – pánské Dámské tílko

Město: ........................................................................... PSČ: ...............................................................................

Tričko s velrybou – pánské světlemodré Tričko s velrybou – dámské světlemodré

*Telefon: .......................................................................

Tričko s velrybou – pánské tmavěmodré Tričko s velrybou – dámské tmavěmodré CD Planet Dance Taška “GENETIC EXPERIMENT” Taška „REDUCE, REUSE, RECYCLE“ Kalendář Greenpeace 2007

Podpis: .........................................................................

*Poznámka: ................................................................ .......................................................................................... .......................................................................................... ..........................................................................................

Pexeso Klíčenka

<10>

uplatňuji 10% slevu pro členy / členky RWC

270 Kč 240 Kč 300 Kč

Klíčenka Greenpeace

Klíčenka Greenpeace – barva zelená.

cena Klíčenka

80 Kč

Zboží můžete zakoupit v naší kanceláři, ale zasíláme jej i na dobírku (v tomto případě připočítáváme cca. 84 Kč na poštovné – netýká se samotné objednávky pexesa nebo klíčenky). Objednat zboží si můžete telefonicky, e-mailem, poštou i faxem. Greenpeace 1.pluku 12/143, 186 00 Praha 8, tel. 224 319 667, fax: 222 313 777 e-mail: [email protected] *Uvedete-li na objednávce svoje telefonní číslo, případně e-mailovou adresu, urychlíte nám komunikaci s Vámi v případě, že některý z Vámi požadovaných produktů nemáme na skladě. Jako poznámku můžete uvést například nejpozdější datum, do kterého dodávku požadujete (jedná-li se například o dárek ke konkrétní příležitosti apod.). Lenka Dvořáková, která se o náš „obchod“ stará, se snaží o co nejrychlejší vyřízení Vašich objednávek, ale při jejich vysokém počtu může někdy dojít ke zpoždění. I v takovém případě usnadní uvedení telefonního či e-mailového spojení další dohodu.

> Fejeton Zelenání

Čeští konzervativci pravé i levé orientace mají nové téma. Textů o tom, proč je globální oteplování blud a spiknutí levičáckých environmentalistů, se po českých internetových stránkách a novinách objevují desítky. Zatím nejvtipnější je výrok prezidentova poradce Petra Macha, který prohlásil, že „uhlí, ropa a plyn jsou darem přírody a jejich spalováním uvolňujeme do přírody cenný oxid uhličitý, který je zdrojem pro obnovu života v přírodě,“ a nejbizarnější prohlášení Václava Klause „já žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci…“. Jako vtip je to dobré, jenže srovnáte-li to s předvolebním prohlášením Nicholase Sarkozyho, pravicového kandidáta na funkci francouzského prezidenta, který říká, že „udržitelný rozvoj a ochrana životního prostředí je tak základní otázka, že nemůže být majetkem jedné politické strany, i když je její barva zelená“, máte v ústech poněkud zamřelý pocit z mimoběžnosti místní politické scény. Ale dá se to celé i otočit. Čím to vůbec je, že v Čechách a na Moravě ani šestnáct porevolučních let nezměnilo velmi rezervovaný a místy nenávistný postoj veřejnosti a politiků k čemukoli „zelenému“. A čím to je, že v posledních měsících tolik lidí obrací? A nemám na mysli jen relativní úspěch Zelených ve volbách. Číst komentáře dříve kovaných „konzervativců“, vybavených typicky českým „selským rozumem“, kteří v sobě objevili zelenou strunu, přešli z guláše na tofu a plameně varují před následky globálního oteplování, které před půl rokem ještě povýšeně zesměšňovali, to je také rozpačitý zážitek. Odpovědi mám bohužel jen banální a předvídatelné. Po změně režimu byl hlavní ideovou osou politického života ekonomický růst, ať už v liberálnější nebo sociálně přívětivější podobě. Zpochybňovat tuhle ideologii bylo vlastizrádné, vzbuzovalo to pocit návratu zpět a pochybnosti ekologických aktivistů, jestli více je opravdu vždy více, byly společensky nepřijatelné. Každý kilometr dálnice a nová kostka výrobní haly prostě byly chápány jako jednoznačný pokrok. Nahlédnete – li do diskusí na českých internetových stránkách, je tenhle tón pořád převládající, mimořádně silný a agresivní. Navíc struktura občanských a nevládních organizací teprve vznikala, se všemi nectnostmi z nezkušenosti a sebezahleděnosti, a přetavit vznikající „zelený“ pohled na svět v reálnou politickou stranu opravdu trvalo přes deset let. Dodnes je to ale především optimistický transparent, za nímž je značná personální prázdnota. S nezkušeností a nevzdělaností souvisí i ono „náhlé obrácení“ veřejného mínění. Jedno totiž mají legrační výroky z Pražského hradu a zelená konverze některých novinářů společné. Minimální informovanost. Z výroků Václava Klause, Petra Macha, jakož i mnoha dalších, je evidentní, že o věci opravdu nic nevědí. A počet zorientovaných ekologických novinářů v České republice se limitně blíží nule, u komentátorů nule rovný je. Takže zatímco prezident si prostě zatvrzele vede svou a odmítá vnímat realitu a její změny, jak to obratně dělají západoevropští politici, kteří hbitě chytají zelený vítr do volebních plachet, novináři jsou naprosto závislí na zahraničních informačních zdrojích. Žádný vlastní, odborně podložený názor, kromě onoho selského rozumu, nemají. Dvěma

třem výjimkám se tímto omlouvám. Takže když se sejdou několikeré povodně, orkán, teplá zima, film bývalého amerického viceprezidenta Ala Gorea a odborný panel OSN, prostě začnou tvrdit, že globální oteplování je jasná věc, i když ona mezinárodní konference nic nového nepřinesla a Goreův film Nepříjemná pravda je zručný ale nijak převratný vzdělávací film. Nicméně změnu opravdu cítit je. Zelená témata, ještě před rokem symbol „koncentrované nudy“, dávají šéfredaktoři na titulní stranu a stala se spolu se zdravým stravováním oblíbeným námětem pop žurnalistiky, která tak jako všude na světě představuje hlavní a nejvlivnější proud. Jistě se to dá považovat za vítězství a pozitivní změnu. Ale byl bych opatrný. Nereflektovaná stádnost bývá vítězstvím jen málokdy. Proto tak pečlivě pročítám články oponující oteplovací víře a hledám nějakou kvalifikovanou a informovanou argumentaci. A potkám Klause s Machem. Nic veselého. Tomáš Feřtek redaktor časopisu Reflex

<11>

> 15 let v datech 1991

Na základě tlaku Greenpeace a dalších organizací je upuštěno od dostavby bloků 3 a 4 v jaderné elektrárně Temelín.

1992

Kampaň za záchranu severočeské obce Libkovice před těžbou uhlí.

1993

Blokáda transportu toxického odpadu, který k nám je ilegálně vezen z Německa.

1997

Labe tour – odebírání vzorků odpadních vod u největších znečišťovatelů a jejich analýzy. Přímé akce proti vypouštění odpadů do řeky. Začátek informační a spotřebitelské kampaně – jedovaté hračky z PVC pro nejmenší děti. Pomáháme při povodních na Moravě.

1998

Chemička Synthesia přestává vypouštět nečištěné odpady do Labe. Je spuštěn projekt Fénix: obnova obcí po povodních s využitím obnovitelných zdrojů energie. Vybudován solární ohřev vody ve školce a penzionu pro seniory v Karlovicích. Skládka Milovice: kampaň za vyčištění nezajištěné toxické skládky s ilegálně uloženými 20 000 tunami jedů.

1999

Začíná projekt 100 solárních škol vybavených malou fotovoltaickou elektrárnou.

2001

Hračky z měkčeného PVC s jedovatými ftaláty jsou staženy z obchodů. Blokáda Technoplastu – Greenpeace upozorňuje na nebezpečnou spalovnu, která až 100 × překračuje limity vysoce toxických dioxinů. Zahájení kampaně za vyčištění provozů chemičky Spolany Neratovice, které jsou kontaminovány dioxiny. Práce vrcholí v dalším roce, kdy je Spolana při povodních zatopena a jedovaté chemikálie se dostávají do okolí a do řeky.

Tabulka obsahuje výběr z nejdůležitějších dat za 15 let existence Greenpeace ČR

2003

Chráníme velryby – rozbíhá se kampaň za vstup České republiky do Mezinárodní velrybářské komise (IWC), kde se rozhoduje o osudu těchto největších vodních savců. Labe tour – rok po ničivé povodni se Greenpeace opět vydává na Labe, aby upozornilo na nebezpečí spojené s výrobou chemikálií ve zdejších průmyslových závodech.

2004

Vstupem do Evropské unie, tedy 1. května 2004, začínají platit nová pravidla označování geneticky modifikovaných (GM) potravin prosazená Greenpeace. Spotřebitelé jsou tak informováni a mají možnost výrobky z GMO odmítnout. Většina výrobců stahuje po kampani Greenpeace kosmetické výrobky obsahující silný alergen MDGN z trhu a nahrazuje ho bezpečnějšími konzervanty.

2005

Česká republika se poprvé účastní zasedání Mezinárodní velrybářské komise (IWC) a jasně se staví proti obnovení komerčního lovu velryb. Průvodce spotřebitele – proveden průzkum mezi výrobci a prodejci potravin ohledně jejich postoje k využívání GMO v potravinách. Nakladatelství Albatros jako první podpořilo kampaň Greenpeace a rozhoduje se část své produkce tisknout na recyklovaném papíru. K Albatrosu se postupně přidávají další nakladatelství.

2006

Reforma chemické politiky Evropské unie (REACH), která účinně reguluje výrobu a nakládání s toxickými chemikáliemi, je (i když s omezeními) schválena Evropským parlamentem. Občané Litvínova v referendu odmítají rozšiřování uhelných dolů. (Litvínovští tak podpořili své sousedy v Horním Jiřetíně a Černicích, aby nedošlo ke zbourání jejich domovů.)