Škola architektury DIPLOMOVÁ PRÁCE
Radka Kuchařová Ateliér Kraus & Čančík LS 2015
FAKULTA ARCHITEKTURY ČVUT
OBSAH >> ÚVOD
zadání prohlášení předmět DP
>> ANALÝZY
koho a jak učit architektuře? alternativní směry ve výuce alternativní směry v architektuře typologie škol architektury dotazník žákům SŠ referenční stavby současná budova ČVUT kampus ČVUT jaká bude moje škola?
>> MOJE ŠKOLA systém školy idea koncept návrh situace půdorysy řez pohledy perspektivy interiér
>> ZÁVĚR konzultanti poděkování zdroje
ŠKOLA ARCHITEKTURY Zadání ateliéru Kraus- Čančík v zimním semestru 2015 Budova, kde se něco vyučuje, výuku ovlivňuje, podílí se na její atmosféře, spoluutváří výsledky, tvoři mikrosvět, ve kterém se student (i učitel) formuje, a na konci procesu pak vypouští do světa člověka, který následně působí na společnost. Toť status quo. Chceme-li se jako civilizace vyvíjet, musíme (se) umět zpochybňovat a stále prověřovat jiné cesty, jiné přístupy. O tom chceme s vámi jako studenty mluvit. Zajímá nás, v jakém prostředí byste se chtěli architektuře učit. Jak, s kým, s jakým cílem, také proč. Tato diskuse, jejímž výsledkem by měl být obraz budovy zrcadlící vámi definovaný proces studia, by mohla sloužit nejen studentům, ale též pedagogům a všem dalším spolupracujím lidem, neb ti všichni zde tráví část svého času. Nejde o konfrontaci, nejde o provokativní kritiku něčeho, co s úsilím a dobrým úmyslem všech zde zúčastněných funguje. Jde o hledání a představení možností, vlastních pohledů na věc, tříbení názorů a... samozřejmě především jejich aplikaci v architektuře domu. Koncept: Na začátku budeme hledat ideu školy. tu pak přetvoříme do architektury. Jedna budova? Nebo třeba městečko? Či virtuální organizace na netu s místem pro fyzické setkávání kdesi? Nebo buňky rozprostřené po celých Čechách? Hledejte sami. Ptejte se, přicházejte s nápady... Místo: Kvůli jednoduchostí bychom raději zvolili místo, kde nyní fakulta stojí, ambicióznější či radikálnější studenti si mohou své místo hledat. V případě nesmyslu si však ponecháváme právo vetovat jej. Stavební program: Vyjde z ideje výuky, kterou přinese student, lze však použít i stavební program této školy. Výsledkem má být architektura! Nechceme planě filozofovat a politikařit. Zkrátka příliš mluvit. Chceme pracovat.
PŘEDMĚT DIPLOMOVÉ PRÁCE Mou ambicí bylo najít co nejlepší systém učení architektury a podle toho navrhnout budovu. Hned na začátek tedy vyvstalo mnoho otázek. Je v současné době systém špatný? Proč je potřeba hledat nové cesty? Co znamená “nejlepší systém výuky“? V prvním semestru mého diplomu jsem v rámci diplomního semináře hledala odpověď na tyto otázky spolu se studenty ateliéru Kraus-Čančík. Zájem o toto téma (kolem stovky přihlášených do ateliéru) sám odpovídá na otázku spokojenosti se stávajícím systémem. Zároveň se ve společnosti objevují trendy alternativních směrů výuky od školky po střední školy - dle mého názoru by vysoké školy neměly být z těchto úvah vynechány. Pokud se podíváme obšírněji na téma školství a učení, je dnes na děti kladen velký nárok, zároveň jsou vystaveny velkým rozptýlením pozornosti, jaké naše generace nezažila. Systém začínal být neefektivní za našeho mládí, teď se propast mezi učiteli a jejich žáky jen prohlubuje. Změna systému je nutná. V předdiplomu jsem se věnovala i studiu nových směrů učení na základních školách. Ty jdou totiž k základům problému. Hledají za jakých okolností a jakými způsoby se dítě nejvíce naučí a také jak to formuje jeho osobnost. Věnují se otázce pracovního prostředí a postavení učitele vůči žákům. Naopak na vysokých školách je automaticky profesor brán jako autorita, jejíž úkoly se mají plnit, všechna slova zapisovat - a vyvolat například rovnocennou diskuzi je velmi obtížné. Pracovní prostředí je také jasně definované - učitel stojí proti studentům sedícím v lavicích. Formování osobnosti je na vysokých školách upozaděno úplně. Některé tento nedostatek dohání dobrovolnými večerními přednáškami na téma seberozvoje, málokde se ale student dozví něco o rétorice, důležitých zásadách prezentování a dalších tzv. “soft skills“. V architektuře pak specificky o psaní tiskových zpráv, shánění klientů, jednání s profesemi atp. V předdiplomním semináři jsem analyzovala požadavky současných studentů středních škol, zkoumala projekty našeho ateliéru i současné zahraniční školy. Těžko se vyhnout analyzování našeho systému na FA ČVUT a naší budově. Přesto nechci, aby moje práce byla brána jako plytká provokace. Problém českého školství spočívá hlouběji a jeho zkoumání bylo mým hlavním zájmem. Návrh nového systému pak logickým vyústěním. V diplomní práci jsem navrhovala konkrétní dům odpovídající nalezenému školskému uspořádání. Zadání je akademickou úlohou - školu navrhuji jako Fakultu Architektury ČVUT na pozemek, kde se dnes budova FA+FIT nachází.
ANALÝZY část analýz byla zpracována v rámci diplomního semináře
KOHO UČIT ARCHITEKTUŘE?
VEŘEJNOST
DĚTI
ARCHITEKTI
STUDENTI
Architektura ve svém nejširším pojetí by dle mého názoru měla být vyučována veřejnost. Je to obor, který se týká nás všech. Patří k tzv. svobodným povoláním, která jsou definovaná v českých zákonech jako povolání vyžadující vysoký stupeň vzdělání, odbornou praxi a hlavně ovlivňuje významně veřejný zájem a může způsobit závažné škody. Proto by měla i široká veřejnost mít povědomí o tom, co je architektura, jak nás ovlivňuje, k čemu jsou architekti a jak společně tvořit prostory, ve kterých žijeme. Speciální složkou veřejnosti jsou děti. Seznámení s architekturou by mělo začit už tam. Samozřejmě ne suchou výukou historie, ale hravou formou, která je naučí rozeznávat materiály, typologie, dá jim základy statiky a naučí je vnímat místa a definovat, jak se v nich cítí a proč. Vzdělání by si měli dále rozšiřovat samozřejmě již vystudování architekti. Jedním z problémů architektury je, že od prvotního návrhu až po realizaci vede dlouhá cesta a společnost a podmínky k stavbě i k životu se rychle mění. Pokud bude již studie zastaralá, výsledkem je stavba “stará” už v době své kolaudace. Kromě vzdělávání sami sebe by měli architekti dbát na vzdělání dalších generací a aktivně se zapojovat do programů a studií mladších generací. A v neposlední řadě se architektuře učí její studenti. Ti, kteří se přihlásí na školu architektury, aby ji studovali. Určitě se musí učit zkušenostmi, od odborníků a mít vzdělání humanitní i technické a poznatky dále propojovat. V našich kolektivních úvahách jsme se také ptali, zda je možné zahrnout do učení i zvířata, přírodu. Jistě si dovedu představit školu spjatou s přírodou a přístupnou zvířatům, nevidím však možnost, jak cíleně vyučovat živočichy. Spíš bychom my měli pozorovat je.
KDO BY MĚL UČIT ARCHITEKTURU?
Jako první samozřejmou odpověď na otázku říkám: učitelé. Učitelé jsou pro mě lidé, kteří rozumí probírané látce a zároveň mají čas, chuť a schopnosti předávat své vědění dál. Rozhodně musí učit architekti, lidé z praxe. Neměli by však nutit studenty kopírovat svou vlastní práci, ale pomoci jim najít svůj směr radami a specifickými úkoly a debatami, předáním vlastních zkušeností a úvah. Studenti sami od sebe se dokáží hodně naučit. Řeší ve stejném čase podobné problémy, tráví spolu hodně času ať už ve škole, nebo mimo ni a každý je lepší v něčem jiném. Odborníci - konzultanti pomáhají při konkrétních problémech během navrhování ateliérových projektů. Opět by to měli být lidé z praxe, kteří jsou ochotni vysvětlovat, směrovat žáky a poskytovat studijní materiály. Zdálo by se, že veřejnost nemá co budoucí architekty učit, ale není to pravda. Architekt se na všechny prostory dívá již profesionálním okem, od běžných lidí se dá zjistit, kde se opravdu cítí dobře, co jim ve městě chybí a spolu mohou i na některá řešení přijít. Navíc by se studenti měli trénovat v kontaktu s veřejností potažmo budoucími klienty. V neposlední řadě se o architektuře učíme z prostředí, ve kterém se pohybujeme, žijeme a studujeme. Otázkou zůstává, zda by škola architektury měla být ikonická budova, nebo naopak holá továrna neovlivňující studenty. Jestli by to vůbec měla být budova. Rozhodně by budoucí architekti měli poznávat různé druhy prostředí, čerpat inspiraci z míst, kde je jim dobře a vzít si ponaučení z nepříjemně řešených prostor. Do toho zahrnuji i možnost studia například v zahraničí, kde člověk pozná jiný přístup i právě jiné prostředí. V posledním bodu opět otevírám otázku o architektuře zvířecí a rostinné říše. Příroda je zkoumána ze všech možných úhlů a myslím si, že zde je stále kde brát, když hledáme inspiraci ať už pro nové projekty, nebo technologie. Nemělo by se také zapomínat na dopad našich zásahů na přírodu. Příroda je nám také zdrojem velkého množství materiálů, u kterého můžeme využití objevovat do nekonečna.
ALTERNATIVNÍ SYSTÉMY VE VÝUCE Pokud vyjdeme z předpokladu, že způsob organizace dnešního studia nám nevyhovuje, nabízí se samozřejmě hledání jiných přístupů ke vzdělání. Inspirací pro vysokou školu mohou být alternativní školy základní, jejichž organizace i obsah, styl a cíle výuky jsou odlišné od klasických škol. Konkrétní přístupy, které mě zaujaly, jsou zvýrazněny. ,,Alternativní školy jsou ty, které pracují na základě partnerského přístupu k dětem a respektu k jejich individuálním potřebám. Jde tedy o školy, které se vyznačují jistou pedagogickou specifičností ve srovnání s většinou škol běžných.” (Vališová) Pro příklad k nim patří:
Waldorfské školy
Vychází ze Steinerovy antroposofie a je organizována jako svobodná škola, která podporuje individuální nadání a kreativitu a snaží se zajistit všestranný rozvoj dítěte (včetně uměleckých oborů). Vedle vědomostních předmětů je v ní velmi mnoho místa věnováno jazykům, uměleckým předmětům, ručním pracím a základům řemesel. Učitel se snaží vést děti k zážitkům toho, jak věci fungují, a k jejich samostatnému poznávání. Ve waldorfských školách se proto jen zřídka používají hotové učebnice, ale žáci si spíše vytvářejí vlastní učebnice ve svých sešitech. Žák si ve škole nevytváří jen vztah k učiteli a k probírané látce, ale také ke svým spolužákům ve třídě. Konkurence nebývá považována za žádoucí; větší důraz je kladen na týmovou spolupráci směrem k vytyčenému společnému cíli.
Ý
podpora kreativity, tvoří si sami učebnice, učí se zážitkem, častá týmová práce
Montessoriovské školy
Dítě je považováno za osobnost od přírody dobrou, jež by měla být ve své činnosti dospělými podporována. Aktivity dítě provádí pro uspokojení sebe sama, ne vyučujícího. Na učitele nenahlíží jako na autoritu, ale jako na rovnocenného partnera, jehož úkolem je usilovat o vytvoření vhodného prostředí. V Montessori třídě je uplatňován princip připraveného prostředí - bývá uspořádán do koutků. Montessoriovská výuka je založena i na tzv. skutečných aktivitách, kdy dítě např. pere prádlo. V Montessori třídě se rovněž dítě může volně pohybovat a věnovat se své činnosti tam, kde je mu to příjemné. Děti bývají ve smíšených věkových skupinách.
Ý
učitel je rovnocenný partner, učí se zážitkem, sami si utváří prostředí, týmová práce
Daltonské školy (daltonské vyučování)
Mezi učitelem a žákem existuje úmluva o harmonogramu práce na určité období. Žák rozhoduje sám o své práci, sám si určuje tempo a učí se spolupracovat s ostatními žáky. Daltonský plán není nikdy jediným systémem ve škole, vždy se zařazuje jako doplněk k tradičnímu školnímu systému. Některé školy vkládají do výuky daltonské bloky - dvouhodinové bloky, které se vkládají do rozvrhu. Vždy je vymezen určitý pracovní plán, který by měl žák v daném období splnit. Po splnění plánu záleží jen na žákovi, jak se rozhodne vyplnit svůj zbývající čas. Většinou to bývají různé připravené úkoly na opakování a rozvíjení učiva a nebo určitá zájmová činnost v podobě zájmových kroužků. Daltonský plán se využívá především kvůli jeho ideálům a kladům: získání samostatnosti, plánování práce, získání zdravého sebevědomí, trvalejší upevňování vědomostí, vyloučení frustrace, rozvíjení a prohlubování vlastní tvořivosti. student sám rozhoduje o harmonogramu v diskuzi s učitelem
Ý
Jénský plán
Výuka je plánována v týdenních plánech a obsahuje čtyři základní druhy činností - jádrové vyučování, výuku v kursech, volnou práci a aktivity v racovních společenstvích. První z nich, jádrové vyučování, je obsahem více než jedné poloviny výuky a s učitelem se v něm žáci jeden i více týdnů věnují konkrétním tématům, např. jednotlivá roční období, probíraná z různých pohledů několika klasických předmětů zároveň. Výuka v kurzech se soustředí na osvojování základních dovedností a znalostí jednotlivých oborů, jako matematika, čtení, psaní apod., které žáci opět probírají za spolupráce s ostatními se značnou měrou samostatnosti, která pedagogovi umožňuje věnovat se více těm, kteří jeho pomoc potřebují. Volná práce žákům umožňuje volit si úkoly dle vlastního rozhodnutí, a tak se mohou zabývat jak svému oblíbenému oboru tak takovým, ve kterých cítí potřebu se zdokonalit. Jenský plán kombinuje čtyři hlavní formy vzdělávání, a to rozhovor, práci, hru a slavnost. Den je zahajován rozhovorem probíhajícím v kruhu, kdy si žáci mohou sednout na libovolné místo a poslouchat i sdělovat pocity. Rozhovor přechází v práci v menších skupinách, která má např. za cíl řešit pracovní situace prezentované jako problémy k řešení, kdy jsou žáci vedeni k určité samostatnosti při respektu a spolupráce s ostatními, přičemž je zároveň k dispozici pomoc učitele.Volný čas včetně přestávek vyplňuje hra, rovněž používaná ve vlastním vyučování, protože podporuje paměť, myšlení i pozornost. Slavnosti zahajují i ukončují týdenní plán školy i tříd - podle zakladatele hnutí navíc především podporují utužování školního společenství. Při přípravě na slavnost se přes zpěv a dramatické scénky sestavované samotnými žáky uplatňuje jejich tvořivost i estetické cítění.
se jedno téma z různých pohledů, sami si volí úkoly; Ý probírá čtyři hlavní formy vzdělávání: rozhovor, práce, hra a slavnost
ALTERNATIVNÍ SMĚRY VE STUDIU ARCHITEKTURY Nejen my v našem ateliéru cítíme, že architekturu bychom se měli učit jinak, než u nás. Ve světě (zejména Anglii a USA) je potřeba změny výuky razantnější, jelikož absolventi skončí často bez práce a velmi zadlužení díky školnému, které musí po celou dobu studia platit. Potřeba dobrého uplatnění se po škole je tedy výrazně vyšší než v ČR.
Radical Pedagogies
Hlavním projektem, který se zaobírá hledáním nových směrů ve výuce jsou Radical Pedagogies princetonské univerzity pod vedením Batriz Colominy. Funguje už 3 roky, pořádá semináře, dělá rozhovory a přednášky ve více než dvaceti zemích. Architektonickou historii a teorii vyučují experimentálně (a oni sami vlastně experimentem jsou) a zkoumají potenciál spolupráce i v běžně individuálních oblastech.
ARCHIAFRIKA
Je to africká komunita škol architektury. Globalizace a nové technologie umožňují také nové způsoby vyučování. Tento příklad z Afriky, kde se pod jednou organizací spojily jednotlivé školy a spolu se snaží o zlepšení kvality studia a rozšíření obzorů studentů. Jedním z jejich projektů jsou skype přednášky známých architektů, kteří by jinak v některých místech světa nepřednášeli.
ARFA
Postgraduální studium je cestou ke spojení s praxí. Řeší se konkrétní problémy v tzv. think tanku, těží z toho tedy i veřejnost - klienti, tak i čerství architekti. Jedná se o projekt londýnské školy architektury, který získává stále větší podporu.
Ý Taliesin West
Frank Lloyd Wright postavil v poušti komplex budov pro bydlení a svůj ateliér. Zřídil v něm školu architektury. Projekt se rozrostl o další budovy, které navrhli sami studenti. Je využíváno především přírodních zdrojů materiálu jako písek, štěrk a kamení. Největším problémem bylo vykopání hluboké studně zajišťující vodu celému areálu.
Diébédo Francis Kéré
Kéré je africký architekt z Burkina Faso, který se díky podpoře komunity dostal na evropské školy architektury. Vystudoval tedy “naší architekturu“, aby se ale vrátil domů a pomohl těm, kdo ho podporovali. S využitím znalostí z klasické školy a využitím místních materiálů a podmínek a samozřejmě místních lidí jako pracovní síly dokázal postavit školu a další budovy. Je tedy důkazem, že i z běžné školy, jejíž existenci kritizujeme, jsou schopni vyjít jedinci, kteří se vydají alernativní a naprosto správnou cestou.
Building Trust International
Building Trust je charitativní projekt založen v roce 2010. Snaží se kvalitním navrhováním přijít na řešení mnoha světových problémů. Ať už se jedná o dezurbanizaci, bezdomovce, přílišná stavební aktivita bez možnosti recyklace. Tento celosvětový projekt se vždy soustředí na místní podmínky, lidi a organizace, které do řešení zapojí. Vysokoškolsky vzdělaní odborníci tak učí ostatní, jak si stavět přístřeší z dostupných materiálů, jak využít přírodní podmínky a vytvářet strukuturu a infrastrukturu osídlení. Jedná se tedy v upravené podobě o formu učení jako ji znají Indiáni a řídí se ji i hnutí Rainbow.
ALTERNATIVNÍ SPOLEČENSTVÍ hnutí Rainbow (Mira Ahimsa) Jak se učí architekturu a urbanismus v tom nejširším pojetí alternativní společenství? Jako příklad jsem vybrala Rainbow, které vychází z indiánského učení kmene Hoopi. Založeno bylo po Woodstocku v šedesátých letech. První členové sepsali znalosti Indiánů a sami přidali zkušenosti z jejich prvních vesniček. Ty jsou dostupné pro ostatní členy a řídí se jimi. Jedná se o základní pravidla mezilidských vztahů i rady, jak zakládat nové vesnice, kde má být voda apod. Pro Rainbow vesničku vždy hledají místo, které poté odchází osadit a zkontrolovat první skupina - jedná se o tzv. skauting. Poté se založí seed camp - žádné plány předem se nedělají. Po ohledání místa se určí, kde bude základní oheň, který slouží k rituálům i jako zdroj popela a tepla. Podle konkrétního místa a podle poznatků dřívějších generací staví svépomocí studny, kuchyně a obydlí. Vše jsou stany, nebo dřevostavby, aby se časem dalo místo opustit beze stop. Na každou práci je určen člověk, který na průběh dohlíží. Pokud někdo něco neumí, ostatní ho to naučí. Postupují podle principu “If you see a job, it is yours.“ všichni jsou tedy navzájem žáky, učitely i vedením. O poznatcích si dělají i workshopy, kde předávají to, co umí, ostatním. Rainbow vesničky nemají vedoucího, ke konkrétním věcem se postupně hlásí. O každé věci např. o umístění ohně se rozhodují všichni společně v tzv. talking circle. Všichni, kdo se chtějí k danému problému vyjádřit s sejdou v kruhu a posílají si talking piece - kdo ji drží, může říct svůj názor. Následně musí všichni dojít ke konsensu. Nejedná se tedy o demokracii.
se s konkrétními věcmi, od sebe navzájem a Ý učí od předchozích generací; všichni rozhodují, co chtějí
JAK (NE)UČIT ARCHITEKTURU Shodli jsme se s ostatními spolužáky, že nám systém výuky naší školy příliš nevyhovuje a i když má každý jiný názor na to, jak by to být mělo, všichni víme, co nám vadí: příliš předmětů, které spolu ani s ateliérem nesouvisí Vede to k tomu, že některé předměty člověk prostě musí odbýt a nic se nenaučí. Nemá dostatek času na ateliér, ani na osobní život. Z obrovského množství slidů na přednáškách si zapamatuje zlomek. učitelé Často předmět učí lidé, kteří dávno opustili praxi a nereagují na změny prostředí, technologie a potřeby architekta. Nejsou k dispozici, nebo konzultace poskytují zkřídkakdy a neochotně. Naštěstí je takovým učitelů u nás čím dál méně. málo praxe Nejlépe se člověk učí zážitkem. Raději jít na stavbu, osahat si materiály, přečíst knížku, naučit se v programu pro statické výpočty, hodiny kreslit modely a plenéry, než sedět na přednáškách se slidy plnými textu a plnými materiálů a slov, které neznáme. Abychom pak zjistili, že nám je to v praxi na nic. A že to nevyužijeme ani pro svoje projekty a úvahy. málo výtvarna Jedna hodina týdně a jen na bakaláři je málo. Kreslení je jako sval a musí se neustále trénovat. Pokud k tomu navíc dodá učitel zadání a techniky, která nás posunují dále, učí nás lépe vnímat prostor a nezabíjí kreativitu, tím lépe. striktní pravidla Spoustu věcí, které musíme dodržovat, spoustu zákazů týkajících se naší budovy. Odevzdávky předmětů často mají velmi konkrétní podobu finální prezentace, která nedává ani trochu prosto pro kreativitu. zavírací doba v 22:00 Když konečně člověk chytí inspiraci, musí si sbalit všechny modely a pauzáky a jít domů. konzultace A tím myslím nezvládnutá organizace a s tím spojené čekání, nevraživost, nepochopení; neochotní konzultující vyžadující jen jeden správný přístup k problému. Naštěstí je takových méně také. uzavřenost fakulty ať už k ostatním fakultám (o vyslovené nevraživosti vůči stavební fakultě nemluvě), nebo k veřejnosti. Přitom z různorodé spolupráce se dá čerpat mnoho poznatků. zákazy Obecně platí, že všechno, co se nesmí a musí, omezuje kreativitu. Na druhou stranu za ztížených podmínek můžeme přijít na úplně nová řešení. Jde tedy o to najít rovnováhu ve volnosti a příkazech. žádná pracovní praxe Problém spoustu vysokých škol je, že jsou odtrženy od praxe a absolvent odchází do bludného kruhu “Hledáme mladého architekta s praxí”.
ŠKOLA ARCHITEKTURY Jaká by teda škola architektury měla být? Nadhazuji myšlenky, které zazněly během našich prvotních ateliérových konzultací... Škola - fabrika, monoprostor - její architektura neovlivňuje studenty a dává jim volnost Velký hučící úl Obytné chodby - rušná ulice hned za dveřmi ateliérů Škola jako tržnice. Až nebudou architekti potřeba, dá se vyklidit. x Proč stavět školu, kde bude za 10 let tržiště? Budova se roste a zmenšuje podle nároků x modularita je přežitek. udělá se jednou a nehýbe se Barák není jediné, co dělá školu architektury, ale lidi. Potřeby se mění, školství ne Dnes je potřebuješ a studuješ pro titul. ,,Dneska prostě všechny se*ou instituce...” Naše škola nevede k praxi ,,Vedle je Sedlák. To je vlastně na týhle škole super.” Jak se mám v budově cítit? Malá, nebo velká? Kolik osobností si zapamatuji? Musí mít konzultanti svoje kanceláře na škole? ,,Dokud jsou mladý, ať mají prostor k seberealizaci” ,,Co se naučíš, zapomeneš. Co prožiješ, si zapamatuješ.” ,,Děti nás učí nadhledu.” ,,Už z toho, jak sedíme, je jasné, kdo je učitel a kdo je žák.” Studuješ celý život. Studenti by měli mít možnost a být schopní určovat pravidla. mít identitu lidí se stejným cílem - jak v Bradavicích ,,Výtah je tady něco jako Alláh.” (o FA ČVUT)
ZÁKLADNÍ TYPY ŠKOL PODLE NAŠICH PROJEKTŮ
1. TRŽIŠTĚ
2. ČINŽÁK
3. PAVLAČOVÝ DŮM
4. KLASICKÁ ŠKOLA
Projekty, které vznikaly během semestru v našem ateliéru, vykazují jisté společné znaky. Proto jsem se pokusila vytvořit typologii škol architektury podle našich konceptů.
5. SOUBOR MALÝCH ŠKOL
6. PUTOVNÍ ŠKOLA
7. ODDĚLENÉ BUDOVY
8. MODULÁRNÍ ŠKOLA
1. TRŽIŠTĚ
Tržiště je zástupnou typologií pro tyto návrhy. Jedná se zpravidla o jeden velký prostor, do kterého jsou vkládány variabilní objekty správa školy, hygienická zařízení, studovny. Školu celou pak tvoří kvádr z lehké konstrukce a s průsvitným, nebo průhledným obvodovým pláštěm. Výhodou je variabilita prostoru a otevřenost, bohužel za cenu hlukové nepohody a drahého provozu budovy. Viktor Kakoš
Josef Choc
Vnějšek - perspektiva
Anna Blažková
2. ČINŽÁK
Eliška Martínková
Tento typ školy nabízí větší intimitu prostorů, jedná se o menší místnosti navzájem průchozí. Výhodou je, že každý si může najít místo tam, kde mu to vyhovuje, místnosti se dají zavřít při výuce, která vyžaduje klid. Nedají se však naopak spojit pro události s větší kapacitou. Ideální pro malé instituce.
Vojtěch Šedý
Pojem “klasická škola” nám neříká nic o vzhledu školy, schválně jsem tedy vybrala jedno z prvních schémat Anny, kde jasně formuluje spodní veřejnější prostory - knihovnu a hospodu, naopak nahoře jsou oddělené funkce ateliérů, dílny, učeben a přednáškovek. Že škola sestávající se z místností s jasně danými funkcemi neznamená budovu jako CK školy, dokazuje i organický projekt Evy. Celý se nachází pod zemí a velmi úzce spolupracuje s ostatními fakultami a ústavy.
3. KLASICKÁ ŠKOLA
3%
3%
Eva Pettrichová 1.PP 1:200
delem 1:500
Je to dům s atriem, podél atria jsou ochozy, po kterých proudí život školy. Je to asi nejklasičtější pojetí fakulty vysoké školy. Samotná škola je pak dělena na třídy a ateliéry a je tak kompromisem mezi “činžákem a tržištěm”. Projekt Heleny je navíc ozvláštněn parterem určeným pro úzký kontakt s veřejností.
5%
Anna 2.PP 1:200 Křížová
4. PAVLAČOVÝ DŮM řez 1:200
Helena Kubínová GSEducationalVersion
5. SOUBOR MALÝCH ŠKOL
Přestože se v našem ateliéru objevil jen jeden projekt tohoto charakteru, pro mě tvoří jednu z důležitých typologií. Jedná se o soubor menších budov a vlastně samostatných institucí fungujících dohromady. Jedna velká škola po celé republice. Výhodou je rozhodně decentralizace Prahy a specialita každého místa, ve kterém se zrovna rozhodnu studovat. Nevýhodou pak je neustále stěhování a potřeba velkého počtu administrativních pracovníků.
Michaela Mrázová
6. PUTOVNÍ ŠKOLA
Už z názvu je jasné, že se nejedná o jednu budovu na určitém pozemku. Putovní škola se stěhuje a může být prakticky kdekoliv. Zda svůj vizuál následuje i studium je různé. Filipův projekt zůstává součástí ČVUT a tedy i jeho hierarchie se nemění. Vždy se na zimu navrací domů do kampusu, zatímco jinak ateliéry cestují po republice na místa, kde dělají konkrétní projekty. Fakulta je velký stan, který po sobě nezanechává žádnou stopu po opuštění místa. ohévonats upicnirp an ejugnuf hrváN .teldyb i uodub elokš ev ířetk ,ídil 04 orp ěnžilbiřp ylokš hrváN ssssssssssssssssssssssssssssssssssdaakčetsěm ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddfsfss ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd dddddddddddddddddddddd dddddddddddddddddddddddddd
Naopak Martin se vydal anarchističtější cestou a školu staví kdo chce a z čeho chce - co třeba najde v popelnicích. Škola není žádná vážená instituce, ale společenství lidí, kteří se od sebe navzájem chtějí učit. ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddfs ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd dddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddfs ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd dddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddfs ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd dddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddfs ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd dddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd
Martin Petřík
Filip Pšenčík
Většina nás vnímá učení architektury podobně. Hlavní náplní je ateliér, na kterém potřebuji někde pracovat a konzultovat ho, dále se učím technické a humanitní předměty cvičeními a chodím na přednášky, kde jen poslouchám. Každý z těchto tří “provozů“ tedy potřebuje jiné paramentry prostor. Tento typ tyto 3 přístupy odděluje do samostatných budov, s různým členěním, fungováním a vzhledem. Někteří pociťovali nutnost školu rozdělit do víc budov podle jiných kritérií například ročníků, nebo přístupů k učení z jiných hledisek.
26 x 154 = 4 000 1 2 3 4 5 6 7
12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
8 9 indoor expozice 10 11
GSEducationalVersion
20 x 175 = 3 500
recepce outdoor expozice
3x4m 2x3m 2x3m 3x4m
3x4m 3x4m
21 x 167 = 3 500
Filip Galko
26 x 173 = 4 500
verejna kavarna/ konferencni mistnost
25 x 140 = 3 500
4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
satny
26 x 173 = 4 500 13
19 x 194 = 3 500
sezeni
25 24 23 21 2022 21 20 19 19 18 17 17 1618 16 15 14 15 13 14 1213 1112 11 10 9 10 9 8 8 7 7 6 6 5 5 4 4 3 2 3 2 1 1 20 19 18 17 16 15 14 13 12
11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
3x4m 2x3m12x10m 3x4m
6x8m
2x3m
A07
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
2x3m
2x3m
21 25 x 167 x 160 = 3=500 4 000
21 25 20 24 23 19 22 18 21 17 20 16 19 15 18 14 17 13 16 12 15 11 14 10 13 9 12 8 11 7 10 6 9 5 8 4 7 3 6 2 5 1 4 3 2 1
2x3m 2x3m
21 x 167 = 3 500
2x3m
4x6m 4x4m
21 x 160 25 167 = 4 3 000 500
2x3m
25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14
3x4m
21 x 167 = 3 500
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
GSEducationalVersion
8. MODULÁRNÍ ŠKOLA
A07
21 x 167 = 3 500
Tento typ vychází z předpokladu, že školství se stále mění a mění se tedy i požadavky na prostory, jejich velikost a množství. Moduly vkládané do předdefinované mřížky zjišťují varibailitu školy v čase a také kreativní zapojení jejích studentů. Ti si totiž prostory sami navrhnou a podílí se na jejích postavení. Otázkou zůstává, zda by z finančních i jiných hledisek škola jen nezmrzla po prvním zkonstruování.
Štěpán Janů
19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
1 2np studentska klubovna 2 3
13
24 x 167 = 4 000
25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14
Hong Nhung
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Antonín Hampl
unikový východ
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23
7. ODDĚLENÉ BUDOVY
DOTAZNÍK PRO GYMNÁZIUM PdC Tento dotazník jsem předložila studentům mé alma mater třetích a čtvrtých ročníků se zájmem o studium architektury. Odpovědělo celkem 14 studentů.
Proč studovat architekturu?
Popiš prosím krátce svými slovy
Co mě baví? Co od školy architektury očekávám? Co budu umět, když ji dostuduju?
Kolika procenty je ideální škola architektury: umělecká – výtvarno, modelářství, grafika technická – statika, stavařina, IT, materiály humanitní – dějiny umění, filosofie, sociologie
Procenta můžeš znázornit graficky v koláčovém grafu
Kolika procenty ve škole architektury dělám: sám ve skupině 2-6 lidí ve skupině 7 – 25 lidí Během studia si spíše chci: vyzkoušet různé nápady, snové projekty klidně i nereálné (př. Národní filharmonie, dům v poušti) naučit se řešit reálné problémy (př. Bytový dům na Smíchově, Obchodní dům v Plzni) Můj učitel architektury by měl: být být být být být
nedostižným mistrem, od kterého opisujeme a vzhlížíme k němu průvodcem mých vlastních nápadů kamarádem, který se učí ode mě jako já od něj aktivním architektem, který jen občas přijde do školy učitelem na plný úvazek, naplno se věnovat všem svým studentům
V ideální škole: má každý svůj stoleček ve velké hale, kde pracuje a zároveň zde probíhá vyučování máme třídy po 25ti lidech, kde můžeme pracovat po vyučování chodíme po konzultacích a jinak máme jednu studovnu, pokaždé sedím jinde do školy nechodím, vše řeším přes internet, nebo zajdu za architektem do práce do školy chodím na vyučování, jinak pracuju doma nebo v knihovně
Kolika procenty je ideální škola architektury: umělecká technická humanitní
Kolika procenty ve škole architektury dělám: sám ve skupině 2-6 lidí ve skupině 7 – 25 lidí
Během studia si spíše chci: vyzkoušet různé nápady, snové projekty klidně i nereálné naučit se řešit reálné problémy
Můj učitel architektury by měl: být nedostižným mistrem, od kterého opisujeme a vzhlížíme k němu být průvodcem mých vlastních nápadů být kamarádem, který se učí ode mě jako já od něj být aktivním architektem, který jen občas přijde do školy být učitelem na plný úvazek, naplno se věnovat všem svým studentům
V ideální škole: má každý svůj stoleček ve velké hale, kde pracuje a zároveň zde probíhá vyučování máme třídy po 25ti lidech, kde můžeme pracovat po vyučování chodíme po konzultacích a jinak máme jednu studovnu, pokaždé sedím jinde do školy nechodím, vše řeším přes internet, nebo zajdu za architektem do práce do školy chodím na vyučování, jinak pracuju doma nebo v knihovně
REFERENČNÍ ŠKOLY ARCHITEKTURY
z pohledu studentů ČVUT STATISTIKA Z ROKU 2013 počet studentů arch. / počet učitelů FA ČVUT: 1691/102 AVU(celkem): 310/54 UPRUM (celkem): 538/75 FA TUL: 325/40 FA VUT: 550/50
ENSA, NANTES (Helena Kubínová)
Škola není součástí technické univerzity, je samostatnou institucí je tedy umístěna mimo jakýkoliv kampus, na nově zrevitalizovaném území původně industriálního ostrova v Nantes, cca 10 minut pěšky od centra. Systém výuky je dělen na 3 obory architektura, scénografie a námořní architektura. Do ateliéru se vybírá losem a v ateliéru je až 70 lidí (v magisterském 2040). K tomu student absolvuje odborné předměty, které jsou méně technické než u nás. V magistru se přidává také praktická práce s materiálem a speciální workshopy. Práce v bakaláři probíhá spíše samostatně, na magistru hlavně ve skupinách. K dispozici jsou velké počítačové učebny, volně dostupné, problémem je špatné připojení na wifi v celé škole. Systém výuky i přístup profesorů na škole je odlišný, není zvykem moc otevřeně kritizovat. Diplomanti na konci semestru očekávají, že budete nezištně pracovat na jejich projektu. ENSA je umělecká škola, ve výuce se to hodně projevuje. Mnohdy chybí praktický přístup a znalosti studentů se studentovi FA mohou zdát nedostatečné. Škola je aktivně zapojena do kulturních událostí, co se dějí v Nantes, má množství studentských spolků. V zimě je ve škole opravdu chladno, nutno chodit v rukavicích, stavební detaily v budove nejsou zrovna následováníhodné.
AVU
(Bořek Pešek) Jedná se pouze o magisterské studium architektury programu Výtvarného umění v oboru Architektonická tvorba. Očekává se tedy znalost technických předmětů a povědomí o oboru již při přijímacím řízení. Studium je na 3-4 roky, 2 roky jsou na ateliéry a předměty, z nichž některé jsou jen pro architekty a nekteré společné s celou AVU, následuje nepovinný rok volný na stáže, erasmus apod., a poté 1 rok jen na diplom. Předpokládá se každodenní docházka, konzultace s profesorem cca 1× týdně. Všichni studenti mají jedno stejné zadání. Atelier tvoří tak 90% školních povinností. V ročníku je 2-5 studentů. Prostor je koncipován jako jeden velký ateliér a jeden menší. K tomu počítačová učebna, dílna a ateliér diplomantů. Škola je velmi specifická právě tím, že je malá, nejsou potřeba velké prostory ani velké množství učitelů a správy.
TU EIDHOVEN (Tereza Kupková)
Fakulta architektury je součástí velkého kampusu TU Eindhoven, má vlastní budovu “vertigo”, praktické je to především totální blízkostí knihovny, kde se často pracuje a která je skvěle vybavena a taky samozřejmě ve studentském životě, který se v kampusu odehrává. Schůzka ateliérů probíhá ve workshopu, obrovské dílně, která je doslova srdcem budovy. Zde se pracuje na modelech. Je náležitě vybavena. Celkový přístup učitelů je hodně jiný než u nás - snaží se neomezovat studenty v jejich směru - naopak je v tom spíš rozvíjet. Je znát snaha přijít na něco nového a používat nové metody a nechat se svazovat opravdu jen minimem pravidel. V ateliéru je cca 15 lidí a sto studentů v ročníku. Ostatní předměty jsou zvlášť od ateliéru, ale jsou velmi zajímavé a kreativní. Jejich výstupy se dají použít v architektonickém protfoliu.
BUDOVA FAKULTY ARCHITEKTURY ČVUT podle webu archiweb.cz
Autor: Alena Šrámková Architekt | Lukáš Ehl, Tomáš Koumar, Alena Šrámková Projektant interiéru: Markéta Cajthamlová, Lenka Brožová
Nová budova Českého vysokého učení technického zastavila již poslední volnou parcelu vysokoškolského kampusu navrženého regulačním plánem Prof. Engela z roku 1924. Chtěli jsme v tomto místě postavit dům rozumný, trochu chudší tak, aby vedl studenty ke skromnosti, jednoduchý až obyčejný. Nová budova je orientována k přístupové ose areálu kampusu ČVUT. Ke směru příchodu je otočena otevřeným nádvořím vymezeným pouze dvěma průčelími a sloupem. Vlastní náplň je soustředěna okolo této nástupní plochy ve tvaru V. Na vstupním nádvoří měly být osazeny dvě kopie plastik Johna Hejduka – Dům sebevraha a Dům matky sebevraha. Původní dřevěné plastiky měly být realizovány v kovu, aby obstály osazení v exteriéru. Plastiky dosud nejsou realizovány. Novostavba je koncipována jako osmipodlažní dům pevného tvaru s relativně těžkým pláštěm. Celý objekt je uzavřen do cihel a pouze v části nástupu je odhalena betonová konstrukce objektu. Dům je proříznut třemi krytými atrii. Z vlastního objemu vystupují severovýchodním směrem hromadné posluchárny jako oplechované přisazené hmoty. K výtvarné výzdobě objektu patří barevné zdůraznění částí dispozice. Blok výtahů a blok sanitárních zařízení jsou intenzivně barevně pojednány v celé nadzemní části domu. Bloky poslucháren včetně jejich průniku z exteriéru do interiéru jsou rovněž zdůrazněny intenzivním barevným nátěrem. Konstrukce objektu je železobetonová monolitická se základním modulem 8000 mm. Stropní desky jsou navrženy bezprůvlakové s konstantní tloušťkou. Vnitřní stěny jsou betonové nosné a cihelné s akustickou úpravou. Celá dispozice je přes atria přirozeně provětrávána a v letním období v noci řízeně nachlazována. Intenzita umělého osvětlení je automaticky regulována a celý objekt je z hlediska provozních nákladů navržen jako energeticky vysoce úsporný. Projektované základní ukazatele budovy — počet studentů: 1800 | počet doktorandů: 129 | počet zaměstnanců: 214 | počet míst v podzemních garážích: 316 Vybavení školy — Půdorys domu 64 x 64 m, ¼ tvoří volná plocha nádvoří. Výška domu 30 m od úrovně nádvoří. 8 nadzemních podlaží a 3 podzemní podlaží s garážemi. V typickém podlaží je 10 atelierů, 4 učebny s audiovizuálním vybavením, 2 zasedačky, respirium studentů a kanceláře pedagogů. V posledních dvou podlažích je 17 patrových ateliérů. V přízemí je studijní oddělení, šatna, plně vybavené posluchárny pro 80, 100, 180 a 300 lidí a universální prostory sloužící výuce i oddechu. V prvním suterénu jsou modelářské dílny a počítačové učebny.
SLOVA AUTORŮ STUDENTŮM podle webu archiweb.cz
Když jsme začínali vůbec přemýšlet o konceptu nové školy, tak jsme vlastně mimoděk reagovali na prostředí školy staré. Čím to bylo, že každý do školy chodil, jen když musel na cvičení, konzultace a dost. Učitelé snad někdy navíc za svou prací. Nikdo se tam ale nechodil kamarádit, povídat si, hrát si, číst či rozmýšlet. Všichni, kdo ve škole seděli, se mezi sebou navzájem neznali. Kontakty se budovaly mimo školu – na koleji, ve spolku Kruhu nebo třeba na obědě v knihovně. Ani architektura školy nám nepřišla příliš povzbudivá pro studující zrovna této disciplíny. Tak jsme reagovali na stávající prostředí a trochu jsme měli strach, aby moderně vybavená, docela automatizovaná, hodně prosklená budova nenapověděla žákům, že disciplína architektury je něco neobvyklého a tudíž, že architekti jsou něčím výjimečným. My jsme ale samozřejmě chtěli, aby architektura nové školy byla nejlepší na světě. A tak jsme pro školu navrhli obyčejný dům. Dost pevný v kramflecích. Dům, který není příliš choulostivý na nepořádek, má svou vnitřní důstojnost a jak věříme, je bez exkluzivního soudobého designu. Také má na sobě některé prvky, které se dnes už moc nepoužívají. Je v něčem jako ze staré školy – to proto, aby v budoucnu nezestárnul, aby byl trochu mimo čas. To je například použití lesklých nátěrů – kdysi tak samozřejmých, dnes však neobvyklých. Matové nátěry schovají křivost podkladu, jsou však nelesklé a méně barevné. Také důsledně provedené příčkování v sociálkách je staršího data. Naopak šikmost stěn přednáškových místností považujeme za reminiscenci na dnešní stav stavebnictví – to aby se vědělo, kdy stavba vznikala. Ale to je tak trochu mimo hlavní hmotu. Myslíme si, že dům má jakousi dispoziční logiku, že tam nikdo nezabloudí, že v něm bude vidět kde kdo je a hlavně kde nikdo není, a že se snad bude více pracovat ve škole než doma. Tak úplně se nám nepodařilo obhájit čistotu dispozice. Byli jsme donuceni zvětšit prostory učitelů na úkor prostoru žáků a hlavně jsme museli rozdělit velké učebny a pracovny na polovičku. To nám poněkud pokazilo jednoduchost dispozice uvnitř budovy, prosvětlení atrií a také průčelí, kde jsme museli rozdělit velké formáty oken na menší. Byl to požadavek nové proporce školy, kde je dnes více žáků a tudíž i více učitelů oproti proponovaným v roce 2004. Asi by se po škole nemělo lepit kdeco kamkoliv. Pro informace, inzerce a různá oznámení je myšlena růžovofialová stěna v přízemí. Jinak by se po baráku na barevné stěny lepit nemělo. A hlavně se nesmí v žádném případě lepit na betonové povrchy. Nesmí se tahat jakékoliv vedení po povrchu stěn. Do zděných částí se musí zazdít, do betonu to nelze, protože se drážky nedají pořádně začistit. Rozhodně se nesmí zastínit jakýkoliv průhled do prosklených oken komunikací. Což je problém konceptu domu a kulturnosti jeho uživatelů. To je asi všechno, coby se mělo a nemělo. Přejeme radost z učení této nejkrásnější disciplíny ze všech.
KAMPUS ČVUT téma dejvického kampusu jsem mnohokrát zpracovávala během mých studií zejména v předmětech TKZ, U a DA, hlubší analýzy jsem tedy znovu nezpracovávala. Do svého diplomního portfolia dávám nejdůležitější body. Plán Dejvic pochází z dvacátých let dvacatého století., jehož součástí bylo i řešení prostoru na Letné a propojení s centrem města. Autorem je Antonín Engel, žák Otto Wagnera. Ve svém návrhu odráží monumentalitu a symetrii. Urbanismus Dejvic je přísně osově symetrický. Jedná se o šest os, které směřují radiálně do hlavního prostoru Vítězného náměstí. Kampus ČVUT zde byl oddělen od zbytku vstupní bránou a ulice Technická byla ústřední osou. Ta měla být ukončená dominantou budovy rektorátu s malým náměstím před sebou.
zdroj: Antonín Engel – katalog výstavy ke 120. Výročí narození, NG, NTM, 1999
Engelův návrh kampusu nebyl dostavěn. Nový návrh dostavby se objevil až v padesátých letech. Jednalo se o koncept Františka Čermáka a Gustava Paula. Ti namísto klasického městského bloku navrhli hřebínkové zástavbu. Z plánovaných devíti bylo postaveno sedm budov a náměstí zůstává dodnes nevyřešeno. V místě, kde Engel umisťoval na pohledovou osu dominantu, stojí nízký vstupní objekt Fakulty Stavební a mimo osu věž budovy A.
Petr Vorlík
Areál ČVUT
v
Dejvicích
v
šedesátých
letech, 2006
ZELENÝ PÁS Důležitou složkou Engelova návrhu je schéma zeleně. Počítal s další zástavbou rozpínajícího se města a navrhl tedy schéma parků tzv. Zelený pás, který měl být kontinuálním prostorem nabízející relaxaci obyvatelům Dejvic a propojovat Stromovku a zahrady u Pražského hradu. Přestože Engelův návrh dostavěn nebyl, jeho Zelený pás byl dodržen, bohužel bez důrazu na detail. Kontinuálně projít nelze, prostory jsou plné parkovišť a rušných ulicí. Přesto je výrazným prvkem, který by měl zůstat zachován a skrývá velký potenciál rozvoje.
SOUČASNÝ STAV
JAKÁ BUDE MOJE ŠKOLA? Závěr mého předdiplomního semináře, tedy i tendence mého směřování
Zkouším se utříbit myšlenky a využít všechny dostupné informace. Rozhodně vím, že to chci udělat jinak. Respektuji naši budovu a studuji v ní ráda, ale podle mě je potřeba změnit i systém výuky, s nímž pak vzniknou jiné požadavky na prostory. Ateliér bude provázaný s ostatními předměty. Předměty, které provázat nelze, budou vedeny co nejvíce praktickými úkoly, které je pak klidně možné použít do portfolia. Velký důraz je kladen na zkušenost, reálné materiály, exkurze a odborníky z praxe. Ateliér vždy vede učitel s asistenty, oba mají architektonickou praxi. V ateliéru je max. 20 lidí z různých ročníků. Konzultují nejen s učitelem, ale i spolu navzájem. Část úkolů provádí ve skupinách. Pro studenty vyšších ročníků je zavedena povinná praxe v architektonickém ateliéru, nebo projekční kanceláři. Většina lidí si práci shání tak jako tak, ale nesmí se stát, že školou projde student, který “nepřičichl“ k realitě chodu architektonického studia. Konzultanti mají svoje kabinety ve škole, jedná se ale o odborníky, kteří učí až druhotně. Mají tedy nadále kontakt s praxí. Je vítáno, když si vedoucí ateliéru najde pro studenty své konzultanty. Co se týče prostorů, škola by měla být otevřená - okolí i sama sobě. Přesto nevyhledávám jeden velký pracovní prostor. Myslím si, že hladina hluku a ve velkém množství studentů i cena provozu je neúnosná. Raději bych volila variabilní místnosti, které se dají oddělit v době výuky a otevřít v době práce. Nikdo by neměl mít pocit, že vstupuje na zakázané území, když vejde do cizího ateliéru. Velmi oceňuji velká okna do atria na naší fakultě. Při zachování klidu pracujícího můžeme projít po chodbě a být v obraze, co se kde děje a kde kdo je. Samozřejmostí školy je pak kavárna, tiskové centrum a modelárna větší a s delší otvírací dobou. Ideální variantou je, že by byla vedena studenty pro studenty.
kontakt
odbornost
kafe řemeslo
MOJE ŠKOLA
zázemí architekti
kreativita
STAVEBNÍ PROGRAM členění stavebního programu vydaného v podkladech pro soutěžní návrhy nové budovy ČVUT v Dejvicích z roku 2014: 1. SPOLEČNÉ PROSTORY 1.1. Vstupní prostory 1.1. Vstupní prostory celkem
m2 652
1.2. Děkanát 1.2.1. Zaměstnanecká část 1.2.1.1. Vedení fakulty celkem 1.2.1.2. Hospodářská správa celkem 1.2.1.3. Ostatní zaměstnanci 1.2.1. Zaměstnanecká část celkem 1.2.2. Studentská část celkem 1.2. Děkanát celkem
232 340 400 632 206 1 178
1.3. Výzkumné centrum
378
1.4. Společná zařízení fakulty 1.4.1. Fakultní knihovna celkem 1.4.2. CIT celkem 1.4.2.1. GIS celkem 1.4. Společná zařízení fakulty celkem Společné výukové prostory celkem
392 432 86 922 1 138
1. SPOLEČNÉ PROSTORY CELKEM
4 268
Příklad prostorů institutů:
m2
2.2.1. SPOLEČNÉ PROSTORY INSTITUTU sekretariát institutu knihovna, čítárna, zasedačka pracovna pro 3 doktorandy denní místnost s čajovou kuchyňkou
16 40 7x 16 12
2.2.1.1. SPOLEČNÉ VÝUKOVÉ PROSTORY INSTITUTU seminárka S - 24 ateliér A - 20 (Ústav urbanismu)
2 x 60 8 x 80
2.2.2. ÚSTAV URBANISMU 15121 pracovna vedoucího ústavu 24 zástupce vedoucího ústavu 16 kopírka, tiskárna 8 pracovna profesora / docenta / věd. pracovníka 6 x 16 pracovna odborného asistenta / asistenta 6 x 16 archiv 12 příruční sklad 32
Ý
Fakulta architektury ČVUT celkem
14 870
MOJE ŠKOLA ARCHITEKTURY Můj návrh vychází z předchozích analýz a hledání řešení. Řešení budovy vychází z nového systému výuky. Zde je kladen důraz na individualitu žáků, řemeslo, samostatnou práci ve vztahu učitel-žák, fungování v týmu a pospolitost obyvatelů školy jako celku. Tomu napomáhají vertikální ateliéry, kde se střetávají studenti napříč ročníky, a společné prostory, kde pracují. Výstupy předmětů buď souvisí se studentovou prací, nebo je jejich výstupem menší projekt, který mohou použít na sebeprezentaci. Magisterské studium je hodně individuální a nabízí prostor ke specializaci a získání zkušeností pro budoucí kariéru.
bakalářské studium
1.rok - ÚVOD kompozice, materiály, programy, kresba, kreativita, základy techniky, prezentace, rétorika
2. a 3. rok - SYSTÉMY typologie, TZB, stavebnictví (materiály, způsoby výstavby atp.), památková péče, krajina, urbanismus
4. rok - BAKALÁŘSKÁ PRÁCE, PRAXE (ERASMUS)
magisterské studim
5. a 6.rok - SPECIALIZACE, ZAHRANIČÍ, PRAXE, DIPLOM interiéry, stavby, krajina, památková péče, urbanismus
Pro svou práci jsem použila stavební program FA ČVUT, který jsem upravila podle potřeb své školy.
soukromé jen studenti veřejnost
soukromé jen studenti veřejnost
IDEA Můj návrh vychází z předchozích analýz a hledání řešení, samotné řešení budovy pak z nového systému výuky. Zde je kladen důraz na individualitu žáků, řemeslo, samostatnou práci ve vztahu učitel-žák, fungování v týmu a pospolitost obyvatelů školy jako celku. Z prostorů, které v mojí škole jsou, vzniklo první schéma. Ćáry spojují ty, které spolu souvisí zjm. provozně. Pojmy jsem poté rozdělila podle míry soukromí - pro jaké lidi jsou určeny a jaké mají vzbuzovat pocity. Postupně mi vznikly tři skupiny:
soukromá - prostory pro samostudium, konzultace a zázemí ško ly - dílny, hygienické prostory, kanceláře atp.
jen pro studenty - charakterem je tento prostor veřejný, ale je určen pouze pro studenty a učitele a další ,obyvatele školy’
veřejnost - přístupné pro všechny, které architektura zajímá - návštěvníky výstav a přednášek, účastníky workshopů, ale také milovníky kávy či piva; lidi z kampusu i mimo něj
Prostor nazvaný ,práce’ pro mě představuje místo, kde mohu pracovat na svých projektech, konzultovat s ostatními, kreslit, modelovat, sdílet novinky a mít přehled o tom, co se ve škole děje. Ve všech schématech zaujímá místo uprostřed, protože cítím, že by měl být co nejvíce provázaný se zbytkem školy. Na schématu tři skupin je ,práce’ obklopena modrými soukromými prostory. Otočením vztahu ,práce’ a modré skupinky dochází k logičtějšímu uspořádání. Soukromé je skryté uvnitř - vytváří hmotu zvanou ,srdce’ a svou existencí vyživuje školu, je jejím schovaným zázemím. ,Srdce’ je obaleno ,prácí’, společně na ně navazují veřejné prostory - kavárna/bar, přednáškové sály, výstavní prostory a samozřejmě hlavní vstup. srdce práce pro veřejnost
soukromá podpůrná kostka srdce ukrytá v kvádru práce srdce zásobuje potřebným práci ve zbytku školy
srdce
práce
srdce práce práce práce
pootočení kvádru vymezuje půdorysně 4 prostory místo jednoho kontinuálního
kvádr práce je dále rozdělen výškově posunutými platformami na menší prostory srdce je od práce odděleno úzkým atriem a přístupné pouze můstky zvyšuje intimitu jádra a přináší do domu hru a napětí
prostory jsou odlišeny i konstrukčním systémem srdce je železobetonové, sloupové s jádrem uprostřed, má nižší výšku patra poslední patro se prosklenou střechou obrací k nebi a zvyšuje klid na samostudium
práce je příhradová konstrukce zavěšená na nosných prvcích v srdci a ocelových lanech to umožňuje využívat velké prostory bez překážejících sloupů a nenosné velmi prosklené fasády v interiéru zjm. v posledním patře vytváří zajímavé pohledy do konstrukcí
KONCEPT ,Srdce’ má tvar krychle o straně 30m a je ukryto v kvádru ,práce’ o stejné výšce a délce 60m. Mým záměrem nebylo vytvoření jednoho velkého pracovního prostředí okolo, ale nabídnout různé možnosti využití. Proto jsou k sobě vzájemně pootočeny. Tím místo jednoho kontinuálního prostoru kolem srdce vznikají prostory čtyři. Pro umocnění oddělení dělí tyto čtyři objemy platformy s různými výškami podlaží. Ty jsou navzájem propojeny schody a jako spirála se pnou kolem ,srdce’. Mezi kvádrem a kostkou uvnitř je mezera - úzké atrium, kterým vedou pouze můstky a schody spojující ,srdce’ s ,prací’. Zvyšuje tak intimitu a izolaci jádra a vytváří zajímavou hru světla a napětí v domě. V ,srdci’ se nachází místnosti pro konzultace s externími odborníky, pro individuální skupinovou výuku, kanceláře, zasedací místnosti, dílny, sklady, počítačové učebny a hygienická zázemí. Jedná se o půdorysně menší místnosti, mají poloviční výšku oproti platformám okolo. Jejich stěny tvoří příčky s průhledného a průsvitného skla. Výjimkou jsou hygienická zázemí, jejichž stěny jsou samozřejmě neprůhledné. V posledním patře se obrací k nebi prosklenou střechou, kterou proniká světlo dovnitř a kontakt pouze s nebem zajišťuje klid potřebný pro samostudium. Místnosti jsou vsazeny do pevného rastru železobetonových sloupů s jádrem uprostřed. Rohové půdorysně velké sloupy jsou spřaženy s ostatními příhradovou konstrukcí v úrovni nejvyšší podlahy a vynáší ocelová táhla a lana. Patra ,práce’ totiž naopak potřebují prostory velké s vysokými stropy a variabilní, aby si každý mohl najít či vytvořit, co potřebuje a chce. Oddělit se deskami od okolí, postavit si model konstrukce 1:1, přinést gauč, debatovat s ostatními studenty, prezentovat svou práci atd. Zde se odehrává celý život školy a studenti zde tráví většinu svého času (a ideálně i volného času - ve ,svém’ prostředí s podobně zaměřenými lidmi). Platformy jsou proto příhradové konstrukce zavěšené na ocelových táhlech a zpevněné lany. Osy konstrukce vychází z rastru vnitřních sloupů. Tímto konstrukčním řešením dosahuji volnosti místa v největší možné míře.
vstupy - body zájmu směry příchodu centrum kampusu
NÁVRH Budova Fakulty Architektury navazuje na dostavby Engelova konceptu Dejvic. Je součástí kampusu ČVUT. Ten blokovou zástavbu rozvolňuje do jednotlivých hmot. Potírá významný prvek radiálních os směřujících k dominantně na konci ulice, který vidíme v okolí (například u Teologické fakulty), osu k Flemingovu náměstí ruší úplně. Tyto zmatené urbanistické vztahy vyřešili při dostavbě NTK umístěním kompaktní hmoty se čtyřmi vchody – přízemí mělo působit jako průchozí prostor. Bohužel tento záměr nefunguje. Fakulta Architektury je samostatnou institucí, ale okolí ji upozaďuje. Budova A Fakulty Stavební doslova zastiňuje. Při využití současného rastru bloků zamýšlená budova buď zanikne, nebo bude navazovat na uliční čáru, která ale díky hmotám stavební fakulty prakticky neexistuje. Obcházení NTK také znemožňuje jasné vymezení čelní hmoty – širší a na pohled důležitější promenádní cesta Englovým zeleným pásem je logickou úvahou, většina studentů ale prochází ulicí Technickou směrem ke Studentskému domu. Pro svůj návrh volím kompaktní hmotu kvádru na půdorysu čtverce. Důvodem je nemožnost navázat na Fakultu Stavební v bloku. Vhodnějším řešením je solitérní stavba. Dále tím zamezuji dalšímu tříštění veřejných prostorů – hmoty ostatních fakult a nově i dočasná stavba Airhouse (a v neposlední řadě betonový mobiliář) tvoří v kampusu mnoho zákoutí a rozhraní. Mým konceptem je kostka „srdce“ školy schovaná v pootočeném kvádru. Ta drží původní rastr okolních bloků. Kvádr naopak provokativně trčí do prostoru. Chodcům po promenádním pásu ukazuje, že za věží A se ještě něco skrývá. Příchozím do školy ze směru parku za NTK a od metra Technickou se zase staví čelem a nabízí se jim ke vstupu. Krychle uprostřed je stínem uvnitř a naznačuje, že dům je komplikovanější, než se zdá. Veřejné prostory v okolí školy směrem ke kampusu jsou velmi živé a snaží se přilákat veřejnost a ostatní studenty blíž. Z jedné strany navazuje na park za NTK pobytovými schody a kavárnou. Ze strany k FSt, kudy běžně chodí mnoho studentů, se nabízí prostor pro výstavy – venkovní i skrz prosklenou fasádu. Ta není skleněná celá - s ohledem na vnitřní prostředí. Plné díly fasády kopírují platformy a schody uvnitř domu jsou z tmavě natřeného plechu. Tím odkazují na okolní budovy, kde je tmavý plech a sklo využito hojně. Zastínění zajišťují žebra ze světlého betonu, která také mj. vytváří zajímavý efekt, kdy se dům příchozímu z přední strany otevírá, zatímco z ostatních stran budí kompaktní dojem.
SITUACE
M 1:2000/1:700
Umístění nové FA se snaží zlepšit prostory, které dnes v kampusu nefungují správně. Zelený pás mezi mou školou a NTK měním na mlatový povrch se stromy, zachovávám osu Engelova pásu, ale přináším prostoru novou kvalitu a nové využití. Mlatový povrch spojuje pevný povrch pěší zóny, kavárnu, park za NTK a umožňuje volný průchod. Výškový rozdíl mezi kavárnou a zelení je překonán pobytovými schody, kde je možné se s kávou zastavit a vychutnávat za slunečných dní život kampusu. Od ulice pěší zónu odděluji zídkou, za ni pak zachovávám dosavadní parkovací místa. U fasády hlavního vstupu je menší výškový rozdíl překonán schody podobně jako u NTK. Procházející studenti do menzy mohou náhlednout do výstavních prostor čelní fasády. U Studentského domu parkovací místa ruším. Rampu pro podzemní garáže schovávám za zídku a stromy, vytvářím tak příjemnější prostředí pro kolemjdoucí. Zelenou plochu volím i směrem k činžovním domům. Ta je přístupná i z kavárny a mohla by tak být lákadlem i pro obyvatele Dejvic mimo kampus.
přednáškové sály
výstavní prostory
kavárna bar
vstupní prostor
N
Studentský dům Fakulta Stavební
Fakulta Stavební
A Airhouse
Thákurova Zelený pás Flemingovo náměstí VŠCHT
NTK
park za NTK
Technická
FS
VŠCHT
FEL
N
Vítězné náměstí
2.PP a 3.PP
1:500
1.PP
1:500
1.NP
1:500
detail srdce v 1.NP
1:250
2.NP
1:500
detail srdce v 2.NP
1:250
3.NP
1:500
detail srdce v 3.NP
1:250
4.NP
1:500
detail srdce v 4.NP
1:250
5.NP
1:500
detail srdce v 5.NP
1:250
6.NP
1:500
detail srdce v 6.NP
1:250
7.NP
1:500
detail srdce v 7.NP
1:250
ŘEZ
1:250
POHLEDY
jihovýchod
severozápad
severovýchod
1:500
jihozápad
VÝSEK FASÁDY
1:100
KONZULTACE Ing. MgA. Ing. Ing.
Arch. David Kraus - vedoucí DP Josef Čančík Martin Pospíšil, Ph.D. Daniela Bošová, Ph.D.
PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucím našeho ateliéru za konzultace i zajímavé debaty, všem konzultantům i dalším, kteří je v nouzi pomohli zastupovat a také v neposlední řadě svým blízkým za podporu.
ZDROJE >> ateliérové projekty studentů ateliéru Kraus-Čančík ZS 2015 >> výpovědi studentů FA ČVUT, osobní rozhovory, ZS 2015 >> Mira Ahimsa, člen hnutí Rainbow, osobní rozhovor, listopad 2015
>> Richard Biegel - Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2003 dostavby Vítězného náměstí
Problém
>> Antonín Engel, prof. Dr. Ing. Arch.: Náměstí vítězství v Praze- Dejvicích, 1939 >> Antonín Engel, prof. Dr. Ing. Arch. – katalog výstavy ke 120. Výročí narození, 1999 >> Karel Rýdl: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti, 1994 >> Jiří Mareš, Jan Průcha a Eliška Walterová: Pedagogický slovník, 2003 >> Ivan Vorel, CSc. Ing. Jan Šteflíček: Tvorba krajiny – skripta >> vyhláška č. 268/2009 Sb. O technických požadavcích na stavby >> vyhláška č. 268/2011 Sb. O technických podmínkách požární ochrany staveb >> alternativniskoly.cz >> archiweb.cz >> Metodický portál RVp - wiki.rvp.cz >> archiafrika.org >> radicalpedagogies.com >> TED talks - Diebedo Francis
