ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S.
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2014
Bc. Václava Nováková
ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S.
Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208T139 Globální podnikání a marketing
METODIKY HODNOCENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMÍ A ANALÝZA KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY
Bc. Václava NOVÁKOVÁ
Vedoucí práce: doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D
Prohlašuji,
že
jsem
diplomovou
práci
vypracovala
samostatně
s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským).
V Mladé Boleslavi, dne 9. 1. 2014 3
. Děkuji doc. Ing. Stanislavu Šarochovi, Ph.D. za cenné rady, připomínky a odborné vedení diplomové práce. 4
Obsah Seznam použitých zkratek a symbolů .................................................................... 8 Úvod ..................................................................................................................... 11 1
Základní pojmy z oblasti konkurenceschopnosti ............................................ 14 1. 1
Konkurenceschopnost na úrovni podniku................................................ 16
1. 2
Konkurenceschopnost na úrovni státu .................................................... 17
1. 3
Konkurenční výhoda................................................................................ 19
1. 3. 1 1. 4
Porterův diamant konkurenční výhody ............................................ 20
Hodnocení konkurenceschopnosti .......................................................... 23
1. 4. 1 Měření konkurenceschopnosti na základě měřitelných indikátorů ..... 23 1. 4. 2 Měření konkurenceschopnosti na základě multikriteriálního hodnocení ...................................................................................................................... 24 2
Metodiky měření konkurenceschopnosti ........................................................ 25 2. 1 Konkurenceschopnost podle Světového ekonomického fóra ................... 25 2. 1. 1 Základní údaje o Světovém ekonomickém fóru ................................ 25 2. 1. 2 Metodologie Světového ekonomického fóra a Zpráva o globální konkurenceschopnosti................................................................................... 27 2. 2
Metodika měření konkurenceschopnosti podle Mezinárodního institutu pro
rozvoj managementu ........................................................................................ 34 2. 1. 1 Základní údaje o Mezinárodním institutu pro rozvoj managementu ... 34 2. 1. 2 Centrum světové konkurenceschopnosti .......................................... 35 2. 1. 3 Ročenka světové konkurenceschopnosti a její metodologie ............ 35 2. 3 Konkurenceschopnost podle Evropské unie .............................................. 41 2. 3. 1 Lisabonská strategie .......................................................................... 41 2. 3. 2 Evropská komise - European Competitiveness Report ...................... 43 2. 3. 3 Konvergenční zprávy podle Evropské centrální banky a Evropské komise ........................................................................................................... 44 3 Analýza konkurenceschopnosti České republiky ............................................... 45 3. 1 Strategie konkurenceschopnosti ČR - Zpět na vrchol 2012 – 2020 .......... 45 5
3. 2 Konkurenceschopnost ČR podle WEF....................................................... 47 3. 2. 1 Instituce .............................................................................................. 48 3. 2. 2 Infrastruktura ...................................................................................... 50 3. 2. 3 Makroekonomické prostředí ............................................................... 52 3. 2. 4 Zdraví a základní vzdělání ................................................................. 53 3. 2. 5 Vyšší vzdělání a kvalifikace ................................................................ 54 3. 2. 6 Efektivita trhu zboží ............................................................................ 55 3. 2. 7 Efektivita trhu práce............................................................................ 57 3. 2. 8 Rozvoj finančního trhu........................................................................ 58 3. 2. 9 Technologická připravenost ............................................................... 59 3. 2. 10 Velikost trhu ..................................................................................... 60 3. 2. 11 Propracovanost podnikatelských vztahů .......................................... 60 3. 2. 12 Inovace ............................................................................................. 61 3. 3 Souhrn slabých stránek ČR podle Světového ekonomického fóra ............ 62 3.
4
Konkurenceschopnost
podle
Mezinárodním
institutu
pro
rozvoj
managementu ................................................................................................... 62 3. 4. 1 Ekonomická výkonnost ....................................................................... 63 3. 4. 2 Vládní výkonnost ................................................................................ 63 3. 4. 3 Obchodní výkonnost........................................................................... 64 3. 4. 4 Infrastruktura ...................................................................................... 65 3. 5 Souhrn slabých stránek podle Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu ................................................................................................... 66 4 Komparace metodik měření konkurenceschopnosti a jejich vypovídací schopnost ............................................................................................................. 67 5 Komparace výsledků hodnocení konkurenceschopnosti České republiky podle Světového ekonomického fóra a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu ………………………………………………………………………………………71 5. 1 Korupce a všeobecná důvěra v politiku ..................................................... 75 5. 2 Kvalita infrastruktury .................................................................................. 78 6
5. 3 Makroekonomická stabilita......................................................................... 79 5. 4 Kvalita vzdělání .......................................................................................... 80 5. 5 Trh práce ................................................................................................... 81 5.6 Efektivita finančních trhů ............................................................................. 81 5. 7 Postoje a hodnoty ...................................................................................... 82 5. 8 Způsoby řízení ........................................................................................... 82 Závěr .................................................................................................................... 83 Seznam literatury ................................................................................................. 88 Seznam obrázků a tabulek ................................................................................... 94 Seznam příloh ...................................................................................................... 96
7
Seznam použitých zkratek a symbolů %
procenta
aj.
a jiné
apod.
a podobně
CERGE-EI
The Centre for Economic Research and Graduate Education
CMC
Graduate School of Business
CPI
Corruption Perception Index Index korupce
ČNB
Česká národní banka
ČR
Česká republika
EK
Evropská komise
EU
European Union Evropská unie
EU-15
Patnáct nejstarších členu Evropské unie
FDI
Foreign direct investment Přímé zahraniční investice
GCI
Global Competitiveness Index Index globální konkurenceschopnosti
GDP
Gross Domestic Product
HDP
Hrubý domácí produkt
IMD
Institute for Management and Development Mezinárodní institut pro rozvoj managementu
IMI, IMEDE Obchodní švýcarské školy, jejímž nástupcem je od roku 1990 IMD kb/s
Jednotka rychlosti přenosu dat
MBA
Master of Business Administration
8
MMF
Mezinárodní měnový fond
MPO
Ministerstvo práce a obchodu
NERV
Národní ekonomická rada vlády
obr.
Obrázek
OECD
Organization for Economic Cooperation and Development Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OSN
United Nations Organizace spojených národů
PPP
Purchasing Power Parity Parita kupní síly
PwC
Pricewaterhouse Coopers International Limited
SAE
Spojené Arabské emiráty
SFDI
Státní fond dopravní infrastruktury
STD
Standardization value Standardizovaná hodnota vypočítána pro každé kritérium při tvorbě žebříčku konkurenceschopnosti podle WEF
SMK
Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky na období 2012-2020
tab.
Tabulka
TI
Transparency International
UNESCO
United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu
USD
Americký dolar
WCC
World Competitiveness Centre Světové centrum konkurenceschopnosti
9
WCY
World competitiveness yearbook Světová ročenka konkurenceschopnosti
WEF
World Economic Forum Světové ekonomické fórum
WHO
World Health Organization Světová zdravotnická organizace
WTO
World Trade Organization Světová obchodní organizace
ŽP
Životní prostředí
10
Úvod Tématem této diplomové práce jsou Metodiky měření konkurenceschopnosti zemí a analýza konkurenceschopnosti České republiky. Pravděpodobně každý z nás si dokáže alespoň něco málo představit pod pojmem konkurenceschopnost, ale častěji
máme
povědomí
spíše
o
konkurenceschopnosti
firem,
než
o
konkurenceschopnosti zemí. Konkurenceschopnost zemí je pojem mladší, ale v posledních letech často diskutovaný. Vlády jednotlivých zemí se snaží najít „recept“ na zlepšování postavení své země vůči ostatním v podobách různých analýz, studií či strategií, které však často mají rychlý konec a nejsou z různých důvodů použitelné a pouze některé z nich se podaří uvést „v život“ a aplikovat je na národní hospodářství země. V České republice to je vládní Strategie Ministerstva průmyslu a obchodu: Zpět na vrchol z roku 2011, která si klade za cíl dostat ČR mezi dvacet nejkonkurenceschopnějších zemí světa, a to do roku 2020. Evropská unie nejprve představila desetiletou strategii nesoucí název Lisabonská strategie z roku 2000 a po její ne zcela úspěšné implementaci strategii Evropa 2020, která je nyní aktuální a klade si za cíl v novém desetiletí dosáhnout nového růstu (European Commission, 2013). Cílem této diplomové práce je porovnat a podrobněji analyzovat jednotlivé metodiky měření konkurenceschopnosti, které používají Světové ekonomické fórum a Mezinárodní institut pro rozvoj managementu. Okrajově je též zmíněno pojetí konkurenceschopnosti podle Evropské unie. Doplňujícím cílem je na základě
získaných
konkurenceschopnosti
teoretických podle
poznatků
uvedených
porovnat
institucí,
výsledky
konkrétně
analýz
zhodnocení
konkurenceschopnosti České republiky a vyhodnocení slabých stránek českého hospodářství a poskytnutí určitých doporučení k jejich odstranění nebo částečné eliminaci. Tato práce tedy mapuje nejběžněji používané metodiky měření konkurenceschopnosti, které budou následně aplikovány na konkurenceschopnost ČR. Stanoveným předpokladem práce je, že z důvodu jiné metodiky WEF a IMD, odlišující se v počtu měřených kritérií i v jiném počtu zkoumaných zemí, výsledky analýzy konkurenceschopnosti ČR nebudou totožné. Otázkou je, do jaké míry se budou lišit, respektive v kolika bodech se budou shodovat. Ke zpracování práce byla použita metoda zejména analýzy a syntézy dat primárně pocházejících
11
z dostupných analýz a ročenek konkurenceschopnosti států. Hlavním zdrojem dat jsou tedy Zpráva o globální konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra a Světová ročenka konkurenceschopnosti, kterou vydává Mezinárodní institut pro rozvoj managementu. Dalšími důležitými dokumenty pro zpracování práce jsou strategie Evropa 2020 a strategie Ministerstva práce a obchodu Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2013 – 2020 s podtitulem Zpět na vrchol. K čerpání podpůrných dat byly též využity databáze Evropského statistického úřadu Eurostat a Českého statistického úřadu. Dalšími důležitými zdroji jsou též díla dalších autorů, jako je Porter, Kadeřábková, Malý či Beneš. Nejednoznačnost pojmu a neznalost problematiky byly hlavním důvodem výběru tématu diplomové práce. První část diplomové práce je věnována teorii. K objasnění problematiky je důležité vysvětlení základních pojmů týkající se konkurenceschopnosti. Jednotná definice konkurenceschopnosti neexistuje. Jednotlivé instituce mají své vlastní definice, stejně tak i různí autoři zabývající se uvedenou problematikou. Poté, co budou uvedeny definice některých institucí, práce dále přibližuje základní pojmy, jako je nejprve konkurenceschopnost na úrovni firem, poté na úrovni států. Pro porozumění této problematiky je též vysvětlen termín konkurenční výhoda a Porterův diamant konkurenční výhody. Závěr první kapitoly je věnován měření konkurenceschopnosti, rozdělený na měření pomocí měřitelných ukazatelů a na multikriteriální hodnocení. Právě zmíněné multikriteriální hodnocení, konkrétně podle Světového ekonomického fóra a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu, je náplní dalších kapitol a je stěžejním bodem této práce. Druhá
kapitola
již
konkrétně
zkoumá
jednotlivé
metodiky
měření
konkurenceschopnosti. U každé z metodik bude nejprve uvedeno několik bodů o historii instituce a dále o její činnosti a o používané metodice. V této kapitole je též zmíněna otázka konkurenceschopnosti zemí dle EU. Čtenář se v této podkapitole seznámí s Lisabonskou strategií, a to jak původní tak i „novou“, bude též okrajově obeznámen s metodikou měření konkurenceschopnosti podle Evropské komise a s European Competitiveness Report, což je zpráva o konkurenceschopnosti vydávána
právě
Evropskou
komisí.
Dále
práce
ve
stručnosti
zmiňuje
Konvergenční zprávy Evropské centrální banky a Evropské komise. Závěr kapitoly
12
interpretuje i odlišnosti v jednotlivých metodikách a silné a slabé stránky, které vyplynuly z jejich zkoumání. Třetí kapitola je již plně věnována hodnocení konkurenceschopnosti České republiky. Úvod třetí kapitoly patří Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2013 – 2020: Zpět na vrchol. Dále je již kapitola zaměřena na konkrétní umístění ČR v žebříčku hodnocení Světového ekonomického fóra a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu. Z obou hodnocení vzešla nejslabší místa, která pro ČR znamenají „brzdu“ v přibližování se k nejvyspělejším státům světa. Tato kapitola též uvádí srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. V závěru kapitoly jsou zmíněná slabá místa podrobněji rozebrána a jsou podotknuta doporučení či rady k jejich redukci či úplnému odstranění. Zároveň je přihlédnuto k rozdílným metodikám obou institucí, pokud se vyhodnocení výrazně odlišuje.
13
1 Základní pojmy z oblasti konkurenceschopnosti První kapitola se zabývá vymezením pojmu konkurenceschopnost, a to jak z hlediska obecného, tak z pohledu podniku i státu. Další část kapitoly je věnována termínu konkurenční výhoda. Tyto důležité pojmy jsou nezbytné pro porozumění následujícího textu a budou se nadále prolínat celou prací. Závěr kapitoly bude patřit měření konkurenceschopnosti a používaným metodikám. Konkurenceschopnost
patří
v posledních
dvou
desetiletích
k velmi
často
používaným termínům. Slýcháváme ho jak v profesním, tak často i v běžném životě. Konkurenceschopnost ale není jednoznačně definována, literatura uvádí nepřeberné množství definic. Jejich rozmanitost vychází z různých přístupů a z různých úhlů pohledu. Problematikou konkurenceschopnosti se zabývá několik mezinárodních organizací jako například Světové ekonomické fórum (World Economic Forum) nebo Mezinárodní institut pro rozvoj managementu (Institute for Management and Development) a ekonomů jako Porter nebo Kadeřábková. Vznikají
též analýzy a
žebříčky
konkurenceschopnosti,
které
srovnávají
konkurenceschopnosti zemí, z nichž poté vychází různé rady a doporučení, jak konkurenceschopnost
země
zvyšovat
a
přibližovat
se
tak k
úspěšným
ekonomikám světa. Pod slovem konkurenceschopnost si asi nejběžněji představíme schopnost uplatnit se v soutěži s ostatními podniky či státy nebo jinými slovy schopnost úspěšně soupeřit v tržním prostředí. Podle Kadeřábkové je konkurenceschopnost souhrn předpokladů pro dosahování dlouhodobě udržitelné růstové výkonnosti a udržitelného zvyšování ekonomické úrovně v podmínkách vnitřní a vnější rovnováhy (Kadeřábková, 2003). Další v literatuře často uváděná definice je podle Michaela E. Portera. Porter konkurenceschopnost podniku popisuje jako schopnost organizace produkující hodnoty čelit 5 hybným silám konkurence v konkurenčním prostředí, a to silám odběratelů, dodavatelů, stávající konkurence v komoditě či odvětví, nově vstupujících subjektů a substituentů (Porter, 1990). V roce 2011 Čichovský přidal k tomu pojetí ještě další 2 vektorové síly, a to síly přístupnosti a mobilizace informací a přístupnost k efektivním zdrojům (finančním, lidským,
energetickým,
a
podobně)
14
(Čichovský,
2011).
Pojetí
států
konkurenceschopnosti
podle
Mezinárodního
institutu
pro
rozvoj
managementu (dále IMD) je založena na existenci národního prostředí, které zvyšuje
nebo
naopak
brání
schopnosti
konkurovat
na
domácím
nebo
mezinárodním trhu. Toto prostředí se skládá ze čtyř faktorů. Jsou jimi ekonomická, vládní a obchodní výkonnost a infrastruktura. Oproti tomu Světové ekonomické fórum (dále WEF) hodnotí tuto konkurenceschopnost podle Indexu globální konkurenceschopnosti, který porovnává několik desítek indikátorů. WEF vyjadřuje konkurenceschopnost jako souhrn organizací, politik a faktorů, které vymezují úroveň produktivity, jinými slovy zahrnuje schopnost země dosahovat udržitelné vysoké
úrovně
růstu
HDP
na
hlavu
(Garelli,
2012).
Jinak
vymezuje
konkurenceschopnost organizace OECD. Podle projektu OECD „Rámcové podmínky pro průmyslovou konkurenceschopnost“ se rozlišují přístupy ke konkurenceschopnosti
dle
jejich
zdrojů.
Přístupy
jsou
označovány
jako
engineering approach, environmental, capital development a academic approach. Engineering approach může být vysvětlen jako schopnost firem přijímat a přizpůsobovat
se
měnícímu
se
technickému
prostředí,
kdy
pak
konkurenceschopnost dané země je součtem konkurenceschopnosti jednotlivých firem. U tohoto přístupu je za hlavní indikátor označován zahraniční obchod. Environmental approach se naopak na konkurenceschopnost zemí dívá jako na cestu k optimalizaci ekonomického prostředí a systému a za hlavní faktory jsou zde považovány trh práce, kapitálový trh či infrastruktura. Přístup zvaný Capital development se zaměřuje na optimální příjmy z výrobních faktorů na zahraničních trzích a poslední akademický přístup je založen na výzkumu pomocí různých metod (Plchová, 2011). „OECD považuje konkurenceschopnost za schopnost korporací, odvětví, regionů, národů a nadnárodních celků generovat vysokou úroveň příjmů z výrobních faktorů i relativně vysokou úroveň jejich využití na udržitelné úrovni za současného vystavení mezinárodní konkurenci (Klvačová, Malý, 2008, str. 7).“ Existuje však i celá řada odpůrců konceptu konkurenceschopnosti. Nejznámějším kritikem je americký ekonom Paul Krugman, který svým stanoviskem, že konkurenceschopnost států je „nebezpečná posedlost“ patří mezi nejradikálnější oponenty tohoto konceptu (Krugman, 1994).
15
Nesmí být však opomíjeno to, že konkurenceschopnost může být zkoumána na úrovni podniku nebo země. Avšak jak konkurenceschopnost podniků, tak i konkurenceschopnost daných zemí je pro rozvoj dané ekonomiky nezbytná. Nejenom schopnost firem uplatnit se na daném trhu či v daném odvětví, tak i schopnost
země
obstát
v konkurenci
s ostatními
zeměmi
je
základním
předpokladem pro zvyšování životní úrovně obyvatel. Avšak obě tyto úrovně se velmi liší. Následující podkapitoly budou o těchto přístupech pojednávat a čtenáři poskytnou alespoň základní ucelený náhled na tuto problematiku. Nejprve se tedy tato práce bude zabývat schopností podniků čelit v silné konkurenci na trhu.
1. 1 Konkurenceschopnost na úrovni podniku Jak již bylo zmíněno výše, konkurenceschopnost můžeme rozdělit na dva koncepty, a to na konkurenceschopnost na úrovni podniku a na úrovni státu. Konkurenceschopnost na úrovni podniku je z historického hlediska starší a její vymezení je poněkud snazší než konkurenceschopnost zemí, avšak i zde se setkáváme s problémy. Konkurenci jako takovou lze chápat jako určitou rivalitu mezi firmami, které usilují o naplnění svých cílů. Malý považuje podnik za konkurenceschopný, pokud je schopen udržet se na trhu a pokud možno zvyšovat svůj tržní podíl a současně je schopen plnit závazky vůči svému okolí, jako například platit mzdy svým zaměstnancům, platit dodavatelům za suroviny či materiál, platit bankám úroky z úvěru, vyplácet dividendy akcionářům, odvádět státu daně a tak podobně (Malý, 2011). Pokud tyto aspekty nesplňuje, stává se logicky nekonkurenceschopným. Je poměrně snadné tuto hranici najít. Podnik není konkurenceschopný, jestliže nedokáže obstát mezi ostatními hráči na trhu a nedokáže
nabízet
ty
„pravé“
výrobky
a
služby
pro
své
zákazníky.
Nekonkurenceschopný je i takový podnik, který nedokáže plnit své závazky a adaptovat se na rychle se vyvíjející tržní prostředí. Firmy mohou konkurovat nižšími náklady oproti ostatním firmám v oboru, nebo mohou přijít na trh s něčím jiným, jedinečným, co ostatní nenabízejí. Vysoká kvalita může být další možností, jak vyniknout mezi soutěžiteli. Důležité tedy je, aby firma našla oblast, ve které vynikne, a jejíž výrobky zaujmou spotřebitele natolik, že je budou požadovat a nakupovat. Důležitá je tedy správná kombinace vlastností produktu spolu s kvalitou, cenou, funkčností, a podobně. Porter (1990) dále uvádí, že dalším klíčovým aspektem je pak charakter odvětví, ve kterém firmy soutěží. Struktura 16
odvětví má významný vliv na to, jak budou firmy mezi sebou soutěžit. Pět hybných sil určuje velikost konkurence v odvětví. Pro firmu je tedy důležité, vytvoření vhodné konkurenční strategie, pomocí níž bude těmto silám vzdorovat. Ať už je strategií firmy snaha o snižování nákladů či zaměření na neustálé inovace nebo zavedení technologické změny a modernizace výroby, musí se tato strategie neustále „pěstovat“ a aktualizovat, aby nestalo, že se stane časem nevhodnou a dále již nepoužitelnou. Nejvíce konkurenceschopnou je tedy taková firma, která se dokáže nejlépe a nejrychleji přizpůsobit změnám v prostředí. Pokud tak neučiní, bude se jen více a více vzdalovat od firem, které jsou flexibilnější a umí se rychle vyrovnat se změnami na trhu. Konkurenceschopnost podniků též ovlivňuje celá řada dalších faktorů, například vztah se zákazníky, schopnosti a dovednosti zaměstnanců, know-how firmy, dobré jméno firmy, postavení na trhu, státní podpora, způsoby a zdroje financování, technologický rozvoj, ekonomická a politická situace a mnoho dalších neméně důležitých faktorů. Na tyto faktory však není možno nahlížet separátně, ale jako na kombinaci všech. Toto pojetí konkurenceschopnosti, ale není klíčové pro zpracování této práce. Stručné obeznámení s pojem konkurenceschopnost firem je pro práci dostačující a proto se další kapitoly již budou zaměřovat pouze na konkurenceschopnost zemí.
1. 2 Konkurenceschopnost na úrovni státu Vymezení konkurenceschopnosti na úrovni zemí je pro tuto práci stěžejní, avšak je značně složitější, než tomu bylo u konkurenceschopnosti podniků. Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, neexistuje jednotná definice, avšak lze v nich najít společné znaky. Kritériem konkurenceschopnosti firem bylo udržení se na trhu. U konkurenceschopnosti zemí tomu tak být nemůže. Státy nemohou z trhu odejít, když
nebudou
v makroekonomickém
schopni pojetí
konkurovat. se
dostává
Pojem do
konkurenceschopnost
popředí
až
v 80.
letech.
Pravděpodobně jako první impuls k tomu, proč se konkurenceschopností detailněji zabývat, byl tehdy úspěch asijských zemí. Politiky Evropy a USA byly nuceny začít přemýšlet, co bylo důvodem jejich úspěchu a jak této nové konkurenceschopnosti čelit. Bylo tedy nasnadě, aby Evropa a USA byly ti, kdo budou vedoucími ekonomikami světa (Beneš, 2006). Beneš též uvádí, že se postupem času zrodilo několik směrů definic. Jako první můžeme nazvat vnější konkurenceschopností. Ta se hodnotí dle exportní 17
výkonnosti dané země.1 Toto hodnocení se provádí na základě toho, zda se sledovaná země zlepšila či zhoršila v prodeji na zahraničních trzích. Tato teorie se na konkurenceschopnost státu dívá jako na konkurenceschopnost firem. Dle tohoto přístupu je země konkurenceschopná tehdy, když její zboží a služby jsou úspěšné na zahraničních trzích. Ukazatelem vnější konkurenceschopnosti může být například velikost dovozu a vývozu nebo výkonová bilance. Toto vymezení však není bez problému. To nastává v případě, když význam zahraničního obchodu není stejný pro každou ekonomiku. Pro malé ekonomiky je žádoucí nebo spíše nutné, aby byly otevřené, zatímco velké ekonomiky mají charakter spíše uzavřenější ekonomiky, zahraniční obchod pro ně není stěžejní (Beneš, 2006). Druhé pojetí se označuje jako agregátní neboli celková konkurenceschopnost. Tento pohled na konkurenceschopnost zemí již nezkoumá exportní výkonnost, ale zabývá se indikátory, jako jsou HDP, životní úroveň či zaměstnanost. Velkou roli zde tedy hraje produktivita. Hodnocení ekonomiky se pak provádí pomocí srovnání s výsledky jiných ekonomik. Zvyšování příjmu obyvatel může být dosaženo různými cestami. Může to být například přilákání nových investorů do země, zvyšováním efektivnosti výroby podniků pomocí zavedení moderních technologií, účinné využití dostupných výrobních faktorů, podpora vývozu, důraz na kvalitu životního prostředí nebo podpora sociálního prostředí. I u druhého pojetí konkurenceschopnosti se setkáváme s problémem mezinárodního obchodu. Definice může být problematická především pro malé ekonomiky s malým procentem zahraničního obchodu. V takové zemi by se konkurenceschopnost rovnala produktivitě (Beneš 2006). Na konkurenceschopnost zemí má vliv mnoho faktorů. Jako vůbec první podmínka, která musí být splněna, je otevřenost trhu neboli liberalizace trhu a zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu. Úspěšnost v mezinárodním obchodě samozřejmě také ovlivňuje konkurenceschopnost zemí. Avšak je tomu jinak u velkých ekonomik, které jsou samostatnější a zřejmě nebudou tolik lpět na mezinárodním obchodě, a jinak je tomu u ekonomik menších, pro které je obchod se zahraničím významný. Co dále musí země splňovat, abychom mohli říct, že je
1
Dle Českého statistického úřadu je k říjnu 2013 meziroční růst importu ČR: 3,2%, meziroční růst exportu ČR: 3,1%. 18
konkurenceschopný? Například vysoká míra zaměstnanosti, dobré sociální podmínky, kvalitní infrastruktura, a podobně. Ke zvýšení konkurence schopnosti mohou přispět též vlády jednotlivých zemí, které svými pobídkami či dotacemi lákají zahraniční investory a důležitý zahraniční kapitál. Země se tak stává pro investory atraktivnější. Jako další faktory je možno uvést geografickou polohu země, infrastrukturu, klimatické a přírodní zdroje, politickou a ekonomickou situaci, úroveň vzdělání, kvalifikaci zaměstnanců, zdraví, kvalitu životního prostředí, technologie, a podobně. Konkurenceschopnost lze také rozdělit z hlediska časového na krátkodobou a dlouhodobou. V krátkém období se zkoumají konkrétní výsledky, kterých ekonomika dosahuje. V dlouhém období se naopak řeší dynamická hlediska. V dlouhém období se konkurenceschopná ekonomika musí umět přizpůsobovat změnám na trhu. Oproti krátkodobé konkurenceschopnosti zde výsledky nejsou důležité, ale je kladem důraz na faktory, které pomáhají konkurenceschopnost zvyšovat (Beneš, 2006). Ke konkurenceschopnosti neodmyslitelně patří pojem konkurenční výhoda. Co to je a jak jí získat ukazuje následující podkapitola.
1. 3 Konkurenční výhoda Najít a udržet si konkurenční výhodu (v angl. pojem competitive advantage) je stále těžší a těžší. Ačkoliv se zdá, že trh je obsazen všemi druhy zboží a služeb, existují i tržní mezery, které dávají šanci kreativním obchodníkům. Není však snadné, tuto mezeru odhalit. Cílem k úspěchu již není jenom vysoká kvalita produktů a služeb, která je samozřejmostí. Kdo chce uspět na trhu, musí nabízet atraktivní zboží a služby se zajímavým designem a vysokou užitnou hodnotou. Přání a preference zákazníků jsou velmi rozmanité, proto je velmi těžké správně zacílit, odlišit se od konkurence a segmentovat. Inovace je důležitým aspektem v konkurenčním boji. Většina firem má potenciál být v něčem nejlepší, jde jen o to, aby ho objevila a správně využila. Spoluautoři Kotler a Keller například definují konkurenční výhodu jako schopnost vykonávat nějakou činnost jedním či více způsoby tak, jak to ostatní konkurenti nedokážou. Konkurenční výhoda by se také dala definovat jako schopnost firmy odlišit se od konkurence a překonat jí jedinečnou vlastností svého produktu, jinými slovy to, co má navíc oproti konkurenci. Jedinečnou vlastností se rozumí například 19
nízká cena, nejvyšší kvalita nebo vysoká životnost produktu. Vedle těchto základních výhod může firma konkurovat perfektním servisem pro zákazníky a poprodejním servisem, výbornou znalostí zákazníka, poradenstvím nebo značkou. Vybudování silné známé značky je stěžejní pro ochranu výrobků z hlediska možnosti jednoduchého okopírování konkurenty (Keller, Kotler, 2007). Tyto vlastnosti a faktory, které ovlivňují konkurenční výhodu, Michael Porter sjednotil do své teorie konkurenční výhody a definoval dvě základní strategie, a to strategii nízkých nákladů a strategii diferenciace. Uplatňovat obě strategie najednou je však problematické, nelze „mířit jedním šípem na dva terče“. V praxi se proto někdy zavádí tzv. strategie outpacing, kdy dochází ke střídání vůdcovství obou zmíněných strategií (Tomek, Vávrová, 2009). Pokud již existuje konkurenční výhoda, nemusí to znamenat dlouhodobý stav. Využitelnost a udržitelnost konkurenční výhody není jedno a to samé. To co bylo konkurenční výhodou na začátku daného období, může být z dlouhodobého hlediska slabinou. Proto je pro udržení konkurenční výhody nutný proces neustálého zdokonalování a sledování konkurentů a jejich mezer. A opět jsme zpět u inovačního procesu. Změna podmínek na trhu, změna činnosti firem a stejně tak samotný vývoj trhu nutí firmy k neustálé pozornosti a obezřetnosti. Z pohledu zákazníka se konkurenční výhodou musí rozumět výhoda pro něho, neboť například perfektní logistický systém ve společnosti nebude pro zákazníka výhodou, maximálně pro něj budou výhodou nižší náklady z něj plynoucí, které se promítnou do konečných cen (Keller, Kotler, 2007). Podobně lze výše uvedené vlastnosti aplikovat i na větší celky jako je region či stát. Každý stát disponuje jinými charakteristikami oproti ostatním zemím, a ty ovlivňují jeho konkurenční výhodu. Podle Portera je konkurenceschopnost tvořena čtyřmi podstatnými faktory, které se vzájemně ovlivňují. Porterův diamant
konkurenční
výhody,
který
bude
Tyto vztahy zkoumá obsahem
následující
podkapitoly (Porter, 1990). 1. 3. 1 Porterův diamant konkurenční výhody Porterův diamant konkurenční výhody patří mezi základní nástroje analýzy konkurenčního prostředí a je odpovědí na otázku, proč jsou společnosti neustále schopny inovovat, zlepšovat a překonávat bariéry v hledání nových konkurenčních 20
výhod. Odpověď spočívá ve čtyřech hlavních atributech, které jednotlivě i jako systém tvoří prostředí, ve kterém každá země provozuje svá průmyslová odvětví (Porter, 1990). Tyto atributy jsou: výrobní faktory, domácí poptávka, související a podpůrná odvětví a firemní strategie, struktura a konkurence. Porterovo schéma říká, že stát je mezinárodně konkurenceschopný v aspektech, ve kterých má v rámci diamantu výhodu (viz obrázek 1).
Firemní strategie, struktura a konkurence
Podmínky faktorů
Podmínky poptávky
Související a podpůrná odvětví Zdroj: PORTER, M.: Competitive advantage of nations, 1990. Obr. 1 Porterovo schéma konkurenční výhody
Prvním atributem jsou podmínky faktorů. Zde se jedná o neustálé zlepšování a zdokonalování firem v oblasti dovedností, vysoké kvalifikace pracovní síly, rozvíjení technologií, infrastruktury nebo zkvalitňování materiálových vstupů. Povaha poptávky domácího trhu pro odvětví výrobku nebo služby značí náročnost místních zákazníků, kteří neustále tlačí firmy k inovacím a přitahují další firmy. Třetí atribut strategie firem, struktura a konkurence značí strategické firemní cíle, které podporují trvalé investice a soupeření místních konkurentů. Související a podpůrná odvětví zahrnují množství schopných lokálních dodavatelů, jejichž
21
specializované vstupy integrují inovace v daném odvětví. Můžeme sem také zahrnout požadavky na specifické znalosti pracovní síly nebo zákazníky. Tyto čtyři prvky se často doplňují o roli vlády a veřejného sektoru, jejichž funkcí může být podněcování k inovacím a vytváření vhodného prostředí pro podnikání. Tento vliv se může prolínat všemi atributy a ovlivňovat je. Další významnou roli hrají zahraniční investoři a vliv sousedních zemí. Na roli vlády existují zpravidla dva druhy názorů. První názor se opírá o nutnost aktivních zásahů vlády, druhá skupina příznivců akceptuje pouze „neviditelnou ruku trhu“ jako jedinou alternativu. Avšak ekonomický vývoj ukazuje, že jak vláda samotná nedokáže vytvořit vhodné konkurenční prostředí sama o sobě, tak ani samotné firmy bez pomoci vlády, která přinejmenším musí vytvořit institucionální podmínky pro fungování firem na trhu, nemohou fungovat v „čisté“ podobě (Pichanič, 2004). „Porterův model též zmiňuje čtyři fáze budování konkurenceschopnosti:
konkurenceschopnost založená na maximálním využívání výrobních faktorů,
konkurenceschopnost rozvíjená investicemi k vyššímu výkonu,
konkurenceschopnost rozvíjená inovacemi,
konkurenceschopnost rozvíjená prostřednictvím zvyšování kvality života“(Plchová, 2011, str. 6).
V souvislosti s pojmem konkurenční výhoda se velmi často setkáváme s výrazem klastry. Agentura pro podporu podnikání a investic CZECHINVEST definuje klastry jako: “geograficky koncentrované seskupení nezávislých firem a přidružených institucí, které si navzájem konkurují, ale také navzájem kooperují, a jejichž vazby mají
potenciál
k upevnění
a
zvýšení
jejich
konkurenceschopnosti“
(CZECHINVEST, 2013). Klastry jsou z hlediska získávání konkurenční výhody nepostradatelné. Českým firmám je vytýkáno, že jsou izolované a absence propojenosti s jinými institucemi či firmami je brzdí ve vývoji. Institucemi mohou být jak vzdělávací zařízení, banky, asociace, výzkumné ústavy nebo různé firmy zabývající se poradenstvím. Ne každá firma, obzvláště pak malá či střední, nemá možnosti vlastního výzkumu a vývoje a musí kooperovat s jinými firmami. Dále musí řešit otázky náboru a propouštění zaměstnanců, odběratelsko-dodavatelské vztahy a podobně. Takového partnerství firem je prospěšné a může přinášet řadu
22
výhod vedoucí i ke zmiňované konkurenční výhodě. Problematika klastrů je mnohem rozsáhlejší, ale pro doplnění pojmu konkurenční výhody, je takového vysvětlení postačující. Po upřesnění nejdůležitějších pojmů se již práce bude zabývat měřením konkurenceschopnosti. Následující podkapitola 1. 4 bude obsahovat základní přehled o možnostech měření makroekonomické konkurenceschopnosti.
1. 4 Hodnocení konkurenceschopnosti Jak již bylo řečeno, konkurenceschopnost je velmi nejednoznačný pojem mnoha definic. Proto se také při měření konkurenceschopnosti setkáváme s nejrůznějšími překážkami. O tom, jak se hodnotí konkurenceschopnost a podle čeho poznáme, zda je opravdu země konkurenceschopná, bude pojednávat následující text. Každoročně
vychází
několik
více
či
méně
uznávaných
žebříčků
konkurenceschopností, které hodnotí země na základě srovnávání mnoha indikátorů, obsahující měkká i tvrdá data. Otázkou však je, jak moc jsou tyto žebříčky relevantní a jakou mají vypovídací schopnost. Literatura často uvádí hodnocení konkurenceschopnosti na základě indikátorů. 1. 4. 1 Měření konkurenceschopnosti na základě měřitelných indikátorů Měřitelné indikátory můžeme rozdělit na input a output indikátory. Zatímco input indikátory měří vstupy, neboli náklady, output indikátory měří výstupy. Do skupiny měřitelných indikátorů patří především produktivita a náklady, vývoj cen a vývoj směnných kurzů (Plchová, 2011). Jednou z možností, jak udržet nebo zvyšovat konkurenceschopnost jsou nízké ceny, které mohou pramenit z nižších nákladů.
Vývoj cen je ale pro
konkurenceschopnost klíčový pouze v krátkém období. Konkurenceschopnost se však skládá z více segmentů a cenový vývoj je pouze jedním z nich. V dnešní ekonomice je ale kladen důraz spíše na agregátní konkurenceschopnost, kdy se ekonomika zaměřuje především na vyšší životní úroveň. S vyšší životní úrovní samozřejmě souvisí i vyšší mzdy. Vyšší mzdy by ale měly jít ruku v ruce s růstem produktivity. Pokud tomu tak není, tak budou negativně ovlivňovat cenově nákladové zdroje konkurenční výhody (Balcarová, Beneš, 2006).
23
1. 4. 2 Měření konkurenceschopnosti na základě multikriteriálního hodnocení Multikriteriálním hodnocením se zabývají zejména dvě mezinárodní instituce: Mezinárodní institut pro rozvoj managementu a Světové ekonomické fórum. Obě instituce měří konkurenceschopnost na základě hard i soft dat, neboli tvrdých a měkkých dat a zkoumají několik desítek indikátorů neboli kritérií a taktéž sestavují a vydávají ročenky konkurenceschopnosti zemí. Navzdory velké podobnosti metodologie obou institucí se zde přece jenom objevují rozdíly v hodnocení. Samotné instituce a jejich metodologie budou náplní následující kapitoly.
24
2 Metodiky měření konkurenceschopnosti V této kapitole jsou blíže charakterizovány dvě instituce zabývající se měřením konkurenceschopností států, a to Mezinárodní institut pro rozvoj managementu a Světové
ekonomické
fórum.
Obě
tyto
instituce
se
při
hodnocení
konkurenceschopnosti opírají o multikriteriální hodnocení, kde zkoumají velké množství
indikátorů,
na
základě
jejichž
vyhodnocení
sestavují
žebříčky
konkurenceschopnosti. Třetí částí této kapitoly je již stručnější pojednání o pojetí konkurenceschopnosti podle Evropské unie se zaměřením především na Lisabonskou strategii a na konvergenční zprávy Evropské komise a Evropské centrální banky.
2. 1 Konkurenceschopnost podle Světového ekonomického fóra První institucí sestavující žebříčky konkurenceschopnosti na bázi multikriteriálního hodnocení je Světové ekonomické fórum (dále WEF). Hodnotí velký počet zemí, proto je všeobecně považována za více relevantní pro zkoumání postavení zemí v konkurenčním prostředí. WEF je nezisková organizace, jež si klade za cíl zapojovat podniky, politické, akademické a ostatní představitelé společnosti k vytváření globálních, regionálních a průmyslových programů. Jako poslání WEF uvádí „zlepšení stavu světa“. 2. 1. 1 Základní údaje o Světovém ekonomickém fóru Historie vzniku Světového ekonomického fóra Evropské manažerské fórum, což byl původní název Světového ekonomického fóra, bylo poprvé představeno v lednu 1971, kdy se setkala skupina evropských vedoucích pracovníků pod záštitou Evropské komise a evropských průmyslových sdružení. Shromáždění předsedal profesor obchodní politiky na univerzitě v Ženevě, Němec Klaus Schwab. Shromáždění se konalo v Davosu ve Švýcarsku. Snahou Schwaba bylo harmonizovat evropské postupy řízení s americkými. Díky zhroucení Brettonwoodského systému pevných směnných kurzů v roce 1973 a arabsko-izraelskému konfliktu fórum dospělo k rozhodnutí, že jeho oblast působnosti je nutno rozšířit i na oblast ekonomickou a sociální. V lednu 1974 byly poprvé na shromáždění pozvání političtí představitelé. Evropské manažerské fórum byla také první nevládní organizace, která zahájila spolupráci s Čínou. Další 25
činností fóra se staly regionální setkání po celém světě. V roce 1979 byla publikována první Zpráva o globální konkurenceschopnosti. Ke změně názvu na Světové ekonomické fórum došlo v roce 1987. Cílem WEF se stalo vytvoření základny pro řešení mezinárodních konfliktů, a to nejen v oblasti zájmů akcionářů a zákazníků, ale především také v oblasti zaměstnanců a v prostředí, ve kterém pracují. V roce 1988 byl zažehnán hrozící konflikt, když Řecko a Turecko podepsali Davoskou deklaraci a WEF též hrálo důležitou roli i při projednávání sjednocení Německa nebo při politické transformaci Jihoafrické republiky (WEF, 2013). Činnost a členové Světového ekonomického fóra K dosažení svého cíle – zlepšení stavu světa, se snaží dosáhnout pomocí projektů, které řeší problémy jako je AIDS, nedostatek zásoby pitné vody nebo hladomor. Důležitou činností, kterou se dále bude práce zabývat, je její výzkumná činnost. WEF vydává několik zpráv zaměřující se na různé problémy. Například Global Risks Report, což je zpráva která analyzuje možné dopady globálních rizik ve více než desetiletém časovém horizontu. Druhou zprávou, kterou WEF vydává, je Global Gender Gap Report. To je výzkumná studie, která pomocí několika indikátorů měří genderové rozdíly více než 130 zemí. Třetí, a pro tuto práci nejdůležitější vydávanou zprávou, je Global Competitiveness Report neboli v překladu Zpráva o globální konkurenceschopnosti. I WEF při tvorbě žebříčků úzce spolupracuje s institucemi z celého světa. V další podkapitole bude tato výzkumná činnost podrobně rozebrána (WEF, 2013). Členy fóra jsou velké – zejména nadnárodní – společnosti. Typickým členem je společnost s obratem více než 5 miliardami USD. Tyto společnosti také patří mezi nejvýznamnější podniky v rámci svých odvětví nebo zemí. Členové zastupují 1000 předních firem a 200 menších podniků převážně z rozvojového světa. Členové WEF také úzce spolupracují s vládami, vysokými školami, médii nebo nevládními institucemi s cílem dostát svému poslání – vytvářet podmínky pro zlepšení stavu světa. Pokud se společnost chce stát členem fóra, musí zastat hloubkové údaje a detaily o společnosti (WEF, 2013).
26
2. 1. 2
Metodologie Světového ekonomického fóra a Zpráva o globální
konkurenceschopnosti WEF hodnotí konkurenceschopnost 148 ekonomik (v minulém roce 144). Zpráva je k dispozici jak v elektronické, tak i tištěné podobě. Dnes se již pro sledování globální konkurenceschopnosti používá jediný index a to Index globální konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Index – GCI). Do roku 2005 se používaly indexy dva. Prvním byl Index současné konkurenceschopnosti (Business Competitiveness Index), který měl hodnotit současný výkon ekonomiky, a druhým byl Index růstu konkurenceschopnosti (Growth Competitiveness Index), který hodnotil potenciál země pro růst konkurenceschopnosti. Při tomto rozdělení však docházelo k nesrovnalostem, kdy nebylo jasně možné rozlišit faktory, které ovlivňují Index současné konkurenceschopnosti od těch, co ovlivňují Index růstu konkurenceschopnosti. Proto se dnes používá pouze jeden index GCI (WEF, 2013). Jak tvrdá, tak i měkká data jsou používána k hodnocení jednotlivých kritérií. Tvrdá data neboli data statistická, jsou získávána od mezinárodních organizací (WHO, UNESCO, IMF, a podobně) či od partnerských institucí v dané zemi. Oproti tomu měkká data jsou výsledkem dotazování respondentů, kterými jsou převážně podnikatelské subjekty v zemi. Respondenti jsou dotazováni na otázky ze čtrnácti okruhů, jimiž jsou otázky: o dané firmě, všeobecné vnímání ekonomiky, vláda a veřejné instituce, infrastruktura, inovace a technologie, finanční prostředí, mezinárodní obchod a investice, domácí konkurence, firemní operace a strategie, vzdělání a lidský kapitál, korupce, etika a sociální odpovědnost, cestovní ruch a turismus, životní prostředí a zdraví. Dotazovaní hodnotí otázky na stupnici 1-7, kde 1 = nejhorší a 7 = nejlepší možnost. Návratnost tohoto průzkumu posledního hodnocení je téměř 40% a WEF v posledních letech preferuje sběr dat elektronickou formou (WEF, 2013). WEF konkurenceschopnost měří a zkoumá pomocí dvanácti pilířů, které se poté sjednocují do GCI. Každý tento pilíř měří jiný aspekt konkurenceschopnosti. Pilíři jsou: instituce, infrastruktura, makroekonomická stabilita, zdraví a základní vzdělání, vyšší vzdělání a kvalifikace, efektivita trhu zboží a práce, finanční trh, technologická připravenost, velikost trhu, obchodní sofistikovanost a inovace (Plchová, 2011). Všech dvanáct pilířů je vzájemně propojeno. Je nutné mít na 27
paměti, že i když výsledky 12 pilířů jsou publikovány samostatně, nelze na ně pohlížet jako na nezávislé. Například, silné inovační kapacity (pilíř 12) bude velmi obtížné dosáhnout bez zdravé, vzdělané a vyškolené pracovní síly (pilíře 4 a 5), která je odborníkem na nové technologie (pilíř 9), a bez dostatečného financování (pilíř 8). GCI rozděluje země podle stupňů ekonomické vyspělosti (kritériem je výše ročního HDP na hlavu) do skupin, podle toho v jaké fázi rozvoje se zrovna nacházejí. Ekonomiky, kde rozhodujícím faktorem dalšího ekonomického rozvoje jsou základní výrobní faktory, označuje jako factor-driven (Hospodářství poháněná základními výrobními faktory). Oproti tomu ekonomiky, kde je rozhodujícím faktorem pro další ekonomický rozvoj efektivita (Hospodářství poháněná efektivitou) se označují jako efficiency–driven. Poslední skupinou jsou ekonomiky, jejichž růst je založený na inovacích neboli innovation–driven (Hospodářství poháněná inovacemi) – viz obrázek 2.
Global Competitiveness Index - GCI Subindex základních požadavků
Subindex výkonnostní
• Instituce • Infrastruktura • Makroekonomické prostředí • Zdraví a primární vzdělání
• Vyšší vzdělání a kvalifikace • Efektivita trhu zboží • Trh pracovní síly • Rozvoj finančního trhu • Technologické prostředí • Velikost trhu
Hospodářství poháněná
Hospodářství poháněná
základními zdroji
efektivitou
Zdroj: The Global Competitiveness Report 2013–2014 Obr. 2 Rámec globální konkurenceschopnosti 28
Subindex inovací a sofistikovanosti • Obchodní sofistikovanost • Inovace
Hospodářství poháněná inovacemi
Obrázek 2 ukazuje, jaké faktory růstu jsou klíčové pro jednotlivé fáze rozvoje ekonomiky. Ekonomiky v první etapě se vyznačují převážně existencí levných faktorových vstupů. Tyto ekonomiky těží ze svého faktorového vybavení, a to hlavně z nízkých cen práce nebo energie a také často mají podhodnocenou měnu (Beneš, 2006). Firmy tedy konkurují na základě nízkých cen a prodávají základní produkty či komodity. Jejich nízká produktivita se odráží v nízkých mzdách. V této fázi je udržení konkurenceschopnosti závislé především na dobře fungujících veřejných a soukromých institucích (pilíř 1), na dobře rozvinuté infrastruktuře (pilíř 2), stabilním makroekonomickém prostředí (pilíř 3), a na zdravé pracovní síle, která získala alespoň základní vzdělávání (pilíř 4). Do této skupiny můžeme zahrnout země jako Bangladéš, Kambodža, Etiopie, Indie, Keňa, Moldávie, Uganda a další. Jak se země postupně stávají konkurenceschopnější, roste produktivita a mzdy. Země se tak posunou do druhé fáze vývoje – efficiencydriven. Firmy musí začít rozvíjet efektivní výrobu a zvyšovat kvalitu výrobků z důvodu zvyšování mezd. V tomto bodě je konkurenceschopnost stále více ovlivněna vysokoškolským vzděláváním a odbornou přípravou (pilíř 5), efektivitou trhu zboží (pilíř 6), dobře fungujícím trhem práce (pilíř 7), rozvinutými finančními trhy (pilíř 8), schopností využití výhod stávajících technologií (pilíř 9), a velikostí domácího či zahraničního trhu (pilíř 10). V druhé fázi se nacházejí země jako Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Čína, Dominikánská republika, Indonésie, Peru nebo Ukrajina. Do poslední fáze innovation-driven přecházejí země, kde mzdy a životní standard vzrostl natolik, že je možné je udržet je na dané úrovni pokud budou firmy schopny soutěžit s ostatními společnostmi prostřednictvím nových technologií (pilíř 12) a sofistikovanými výrobními procesy nebo obchodní modely (pilíř 11). V této fázi se nacházejí např. Německo, Česká republika, Rakousko, Francie, Španělsko a mnoho dalších. Větší váhu mají ty pilíře, které jsou více důležité pro ekonomiku vzhledem k fázi vývoje. To znamená, že i když všech 12 pilířů platí do jisté míry pro všechny země, relativní význam každého z nich závisí na fázi vývoje. V tomto konceptu jsou pilíře organizovány do tří subindexů pro konkrétní fáze vývoje (WEF, 2013). Basic requirements subindex neboli subindex základních požadavků je rozhodující pro země ve faktorově řízené fázi. Efficiency enhancers subindex – výkonnostní subindex zahrnuje pilíře důležité pro druhou fázi - efficiency-driven. Třetím
29
subindexem je innovation and sophistication neboli inovace a sofistikovanost. Pro výpočet vah jednotlivé fáze vývoje se používá metoda maximálního odhadu pravděpodobnosti HDP na hlavu. Váhy pro jednotlivé fáze jsou uvedeny níže v tabulce 1 (WEF, 2013). Tab. 1 Váhy subindexů v jednotlivých fázích rozvoje
Váha subindexu v % Rozvojová fáze Základní požadavky Výkonnost Inovace a sofistikovanost Hospodářství poháněná základními zdroji 60 40 20 Hospodářství poháněná efektivitou 35 50 50 Hospodářství poháněná inovacemi 5 10 30 Zdroj: The Global Competitiveness Report 2013–2014
Podle čeho se ale země rozdělují do fází vývoje? Prvním kritériem je úroveň HDP na obyvatele v tržním směnném kurzu. Hraniční hodnoty jsou uvedeny v tabulce 2. Země se nenacházejí pouze v první, druhé či třetí fázi, ale existují i mezifáze mezi první a druhou fází a druhou a třetí fází, ve kterých se země mohou nacházet. Tab. 2 Prahové hodnoty HDP na obyvatele
1. fáze HDP/ob. < 2 000
Přechod mezi 1. a 2. fází 2000 - 2 999
Fáze rozvoje 2. fáze 3 000 - 8 999
Přechod mezi 2. a 3. fází 9 000 - 17 000
Zdroj: Zdroj: The Global Competitiveness Report 2013–2014
Druhé kritérium se používá pro bohaté země, u kterých je jejich prosperita založena na extrakci zdrojů. Zde se měří podíl vývozu nerostných surovin na celkovém vývozu zboží a služeb. Předpokladem je, že země, které vyvážejí více než 70% nerostných surovin, jsou ve fázi factor-driven. Pro měření GCI se používají statistické údaje jako je vládní dluh, rozpočet, výše deficitu apod., které jsou získávány od různých organizací, například OSN, UNESCO, MMF a WHO. Zpráva o globální konkurenceschopnosti uvádí v Technických poznámkách veškeré statistické ukazatele (WEF, 2013). Následující tabulka ukazuje, jak se jednotlivé země umístili v rámci žebříčku konkurenceschopnosti podle Světového ekonomického fóra.
30
3. fáze > 17 000
Tab. 3 Žebříček světové konkurenceschopnosti podle WEF 2013 - 2014
Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34
Země Švýcarsko Singapur Finsko Německo USA Švédsko Hong Kong Holandsko Japonsko Velká Británie Norsko Thajwan Quatar Kanada Dánsko Rakousko Belgie Nový Zéland SAE Saudská Arábie Austrálie Lucembursko Francie Malajsie Korea Brunej Izrael Irsko Čína Porto Rico Island Estonsko Omán Chile
Tendence ↔ ↔ ↔ ↗ ↗ ↘ ↗ ↘ ↗ ↘ ↗ ↗ ↘ ↔ ↘ ↔ ↔ ↘ ↗ ↘ ↘ ↔ ↘ ↗ ↘ ↗ ↘ ↘ ↔ ↗ ↘ ↗ ↘ ↘
31
Pořadí 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68
Země Španělsko Kuwajt Thajsko Indonésie Azerbajdžán Panama Malta Polsko Bahrajn Turecko Mauricius Česká republika Barbados Litva Itálie Kazachstán Portugalsko Lotyšsko Jižní Afrika Costa Rica Mexiko Brazílie Bulharsko Kypr Filipíny Indie Peru Slovinsko Maďarsko Rusko Srí Lanka Rwanda Montenegro Jordánsko
Tendence ↘ ↘ ↗ ↗↗↗ ↗ ↔ ↗ ↘ ↘↘ ↘ ↗↗ ↘↘ ↘ ↘ ↘ ↗ ↘ ↗ ↘ ↗ ↘ ↘↘ ↗↗ ↔ ↗↗ ↘ ↔ ↘↘ ↘ ↗ ↗ ↘ ↗↗ ↘
Pořadí 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106
Země Tendence Kolumbie ↔ Vietnam ↗↗ Ekvádor ↗↗↗ Georgia ↗↗ Makedonie ↗↗ Botswana ↗↗ Chorvatsko ↗↗ Rumunsko ↗ Maroko ↘↘ Slovenská republika ↘↘ Arménie ↗ Seychely ↘ Laos Írán ↘↘↘ Tunisko Ukrajina ↘↘↘ Uruguay ↘↘↘ Guatemala ↘ Bosna a Hercegovina ↗ Kambodža ↘ Moldávie ↘ Namíbie ↗ Řecko ↗↗ Trinidad a Tobago ↘↘ Zambie ↗↗ Jamaika ↗ Albánie ↘↘ Keňa ↗↗ El Salvádor ↗ Bolívie ↗↗ Nikaragua ↗↗ Alžírsko ↗↗ Srbsko ↘↘ Guyana ↗↗ Libanon ↘↘ Argentina ↘↘ Dominikánská republika ↔ Suriname ↗↗
107
Mongolsko
108
Libye
↘
109
Bhútán
-
110
Bangladéž
↗
Pořadí 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148
↘↘↘
Zdroj: GlobalCompetitivenessReport 2013-2014 32
Země Honduras Gabon Senegal Ghana Cameron Gambia Nepál Egypt Paraguay Nigérie Kyrgyzská republika Cape Verde Lesotho Svazijsko Tanzánie Pobřeží slonoviny Etiopie Libérie Uganda Benin Zimbabwe Madagaskar Pakistán Venezuela Mali Malawi Mozambik Východní Timor Barma Burkina Faso Mauretánie Angola Haiti Sierra Leone Jemen Burundi Guinea Chad
Tendence ↘↘↘ ↘↘↘ ↗ ↘↘↘ ↘ ↘↘↘ ↗↗ ↘↘↘ ↘ ↘↘ ↗↗ ↔ ↗↗↗ ↗↗↗ ↘ ↗↗ ↘↘ ↘↘↘ ↘↘ ↘↘↘ ↗ ↘ ↘↘ ↘↘ ↘↘ ↘↘ ↗ ↘ ↘↘ ↘↘ ↘ ↘ ↘ ↘ ↘↘ ↘↘
Legenda: vývoj oproti minulému roku
↔…………………………… neměnná pozice ↘, ↗………………………..pokles, vzestup o 1 – 4 pozice ↘↘, ↗↗………………… pokles, vzestup o 5 – 10 pozic ↗↗↗……………………… vzestup o více než 10 pozic
Podle této metodiky měření konkurenceschopnosti Česká republika zastává pozici 46, což je propad o sedm příček. Výrazné zlepšení o více jak deset pozic zaznamenali africké země Alžírsko, Svazijsko, Keňa nebo Lesotho. Výrazné pohoršení naopak postihlo zejména Írán, Mongolsko, Libérii nebo Benin. Je jasné, že větší „skoky“ vpřed můžeme očekávat pravděpodobněji u zemí méně vyvinutých a naopak u zemí s kvalitním hospodářstvím již tyto změny nebudou tak výrazné. Pro porovnání je zde uveden graf vybraných deseti zemí, kde byly vybrané státy, které nějakým způsobem vyčnívaly v žebříčku – ať už se jednalo o první nebo poslední příčky, nebo o skokový pokles nebo vzestup.
Vývoj konkurenceschopnosti vybraných zemí v letech 2008 - 2013 podle WEF 2008
2009
2010
2011
2012
2013
1 ČR
21
SAE
Chorvatsko
Umístění dle WEF
41
Austrálie Singapur
61
Kolumbie 81
Řecko Hong Kong
101
Venezuela 121
Švýcarsko
141
Zdroj: GlobalCompetitivenessReport 2013-2014 Obr. 3 Vývoj konkurenceschopnosti vybraných zemí podle WEF 2008 – 2013
33
Jelikož ale v kapitole hodnocení slabých stránek ČR budou často tyto slabiny hodnoceny ve vztahu k zemím EU, budou v analytické části uvedeny pro lepší orientaci grafy hodnotící země EU podle IMD a WEF.
2. 2 Metodika měření konkurenceschopnosti podle Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu Druhou institucí, která se zabývá hodnocením konkurenceschopnosti zemí je Mezinárodní institut pro rozvoj managementu - IMD. IMD o sobě říká, že je prvotřídním vzdělávacím zařízením a sídlí v Švýcarském Lausanne. Vedle vzdělávání a rozvoje vedoucích pracovníků je jednou z hlavních činností i sledování a hodnocení konkurenceschopnosti zemí a vytváření světového žebříčku
konkurenceschopnosti.
IMD
pravidelně
vydává
ročenky světové
konkurenceschopnosti, které při svém hodnocení vycházejí z multikriteriálního hodnocení. 2. 2. 1 Základní údaje o Mezinárodním institutu pro rozvoj managementu Historie Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu IMD byla založena v lednu 1990, jako nástupce dvou dříve nezávislých obchodních škol: IMI, která byla založena v Ženevě v roce 1946, a IMEDE, založený v Lausanne v roce 1957 společností Nestlé. IMD byla registrována pod názvem Mezinárodní institut pro rozvoj managementu. IMD má dlouhou historii v poskytování vzdělávání vedoucích pracovníků. Mimo vzdělávací činnosti je též výzkumná a publikační činnost. V roce 1989 byla vydána první Ročenka světové konkurenceschopnosti, která bude náplní podkapitoly 2. 2. 3 (IMD, 2013). Činnost Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu Základním motem institutu je celoživotní vzdělávání. IMD neposkytuje pouze MBA a Executive MBA programy pro manažery. IMD též na svých webových stránkách nabízí řadu specifických programů pro účastníky prakticky z jakéhokoliv odvětví služeb i zpracovatelského průmyslu, kterým pomáhá řešit jejich problémy či poukazuje na nové možnosti podnikání. Tyto oblasti činnosti IMD však pro tuto práci nejsou důležité a nebudou proto dále rozebírány. Pro tuto práci je stěžejní oblast výzkumu. IMD v současné době provádí více než 80 výzkumných projektů,
34
z nichž jeden z nich je zaměřen na hodnocení konkurenceschopnosti států, jenž je hlavním tématem této diplomové práce (IMD, 2013). 2. 2. 2 Centrum světové konkurenceschopnosti Centrum světové konkurenceschopnosti (World Competitiveness Center – WCC) bylo vytvořeno v roce 1989 profesorem Stephanem Garellim. Hlavní činností WCC je publikace ročenek světové konkurenceschopnosti. Dalšími aktivitami je pořádání seminářů a prezentací na téma konkurenceschopnosti, workshopy a vydávání mimořádných publikací o konkurenceschopnosti regionů a zemí. Tyto speciální přehledy se týkají zemí nebo regionů, které nejsou zahrnuty v Ročence světové konkurenceschopnosti. Tyto hloubkové analýzy jsou určeny především vládním a obchodním lídrům. Ročenky konkurenceschopnosti zemí jsou k dispozici též v elektronické podobě, avšak ve zúženém rozsahu. WCC provádí svou činnost ve spolupráci s více než padesáti partnerskými institucemi z celého světa (IMD, 2013). 2. 2. 3 Ročenka světové konkurenceschopnosti a její metodologie Nejznámější a nejkomplexnější zpráva o globální konkurenceschopnosti je IMD Ročenka o světové konkurenceschopnosti (IMD World Competitiveness Yearbook - WCY). Zda je ekonomika zahrnuta v WCY závisí především na členství země v mezinárodních organizacích (OSN, WTO, MMF, apod.) a na jejich dopadu na globální ekonomiku. Dalším faktorem je i dostupnost mezinárodních statistik, která je velmi důležitá, jelikož dvě třetiny použitých dat jsou tvrdá data. Existence partnerského institutu v dané zemi je zárukou včasné dodávky aktuálních statistických dat. Obecně platí, že přidání nové země je dvoufázový proces, který zpravidla
trvá
dva
roky.
První
fáze
zahrnuje
vypracování
zprávy
o
konkurenceschopnosti. Na základě této zprávy, je vzájemně rozhodnuto o tom, zda bude pokračovat druhá fáze, která by novou zemi zahrnula mezi 60 zemí. Nejnovější zemí hodnocenou v WCY je Lotyšsko (IMD, 2013). Ročenka analyzuje a hodnotí schopnost zemí vytvářet a udržovat konkurenční prostředí. To znamená, že můžeme předpokládat, že vytváření bohatství probíhá především na úrovni podniků (soukromých či státní). Nicméně, podniky působí v národním prostředí, které zvyšuje nebo brání jejich schopnost konkurovat na
35
domácím trhu nebo mezinárodně – touto oblastí výzkumu je konkurenceschopnost států a vztahuje se na WCY. Již v první kapitole byly zmíněny čtyři základní faktory, které podle IMD formují konkurenční prostředí zemí. Jsou jimi:
Ekonomická výkonnost
Vládní výkonnost
Obchodní výkonnost
Infrastruktura
Každý z těchto faktorů je rozdělen do pěti dílčích subfaktorů, které upřesňují každý aspekt analyzovaných oblastí. Každý tento subfaktor v sobě skrývá jiný počet kritérií. Jsou jimi: Ekonomická výkonnost – 79 kritérií
Domácí ekonomika,
mezinárodní obchod,
mezinárodní investice,
zaměstnanost a cenová politika.
Vládní výkonnost – 70 kritérií
Veřejné finance,
fiskální politika,
institucionální rámec,
obchodní předpisy a
společenský rámec.
Obchodní výkonnost – 71 kritérií
Produktivita,
trh práce,
finance,
způsoby řízení a
postoje a hodnoty.
36
Infrastruktura – 113 kritérií
Základní infrastruktura,
technologická infrastruktura,
vědecká infrastrukturu,
zdraví a životní prostředí a
vzdělání.
Těchto dvacet subfaktorů zahrnuje 333 kritérií, ale každý subfaktor nemusí mít nutně stejný počet kritérií z důvodu rozdílné náročnosti posuzování jednotlivých subfaktorů. Každý dílčí faktor, nezávisle na počtu kritérií, které obsahuje, má stejnou váhu v celkovém výsledku, která je 5% (20x5 = 100). Kritérii mohou být pevné údaje – hard data (např. HDP), nebo měkké údaje – soft data (např. kvalita života, ochrana životního prostředí). Hard data představují váhu 2/3 v celkovém hodnocení a měkká data váhu 1/3. Některá data ale mají pouze informativní povahu,
což
znamená,
že
nejsou
použita
při
výpočtu
celkové
konkurenceschopnosti, například obyvatelstvo pod 15 let. Celková agregace výsledků dvaceti dílčích faktorů vede k vytvoření finálního žebříčku WCY. Více než 300 kritérií bylo určeno na základě rozsáhlého průzkumu s využitím ekonomické literatury, mezinárodních, národních a regionálních zdrojů a díky zpětné vazbě od podnikatelů, vládních agentur a akademických pracovníků. Kritéria jsou pravidelně revidována a aktualizována v souladu s vývojem ekonomiky, novými poznatky a údaji, popřípadě s novými ekonomickými teoriemi (IMD: Apendix I: Methodology and pronciples of analysis, 2013). Pro koho je WCY určena? WCY by se dala nazvat jako podpůrný prostředek pro rozhodování
ekonomických
subjektů,
kterým
může
být
nápomocna
při
rozhodování například o investičních záměrech. Vlády zemí zde nalézají důležité ukazatele pro hodnocení jejich politiky ve srovnání s ostatními konkurenčními zeměmi nebo se pomocí nich mohou učit z chyb či úspěchů ostatních. Akademická veřejnost též může využívat dostupná data, a to především pro lepší pochopení toho, jak národy i podniky soutěží na světových trzích (Garelli, 2006).
37
Zpracování dat Při tvorbě žebříčku musí být pro každé kritérium stanovena tzv. STD hodnota (standardizovaná hodnota). První krokem je výpočet STD hodnoty pro každé kritérium pomocí dostupných údajů pro všechny ekonomiky. Ve většině případů platí, že vyšší hodnota je lepší, například nejvyšší hodnota HDP řadí ekonomiku na první místo. Neplatí to ale u všech kritérií, například u míry inflace je vztah inverzní,
to
znamená,
že
ekonomika
s nižší
hodnotou
inflace
je
konkurenceschopnější. Při výpočtech žebříčku konkurenceschopnosti se pracuje s indexy (IMD: Apendix I: Methodology and pronciples of analysis, 2013). Z celkového počtu kritérií (333) jich cca dvě třetiny slouží k výpočtu žebříčku konkurenceschopnosti a zbytek má pouze informativní charakter. Jelikož se všechny ekonomiky nenacházejí na stejné úrovni, používá se tzv. směrodatná odchylka, která měří relativní rozdíl mezi ekonomikami. Nejprve se pro každé kritérium spočítají průměrné hodnoty, poté se směrodatná odchylka vypočítá podle následujícího vzorce (1): ̅)
√∑(
(1)
Nakonec se spočítají STD hodnoty jednotlivá kritéria (2). STD je vypočtena odečtením
průměrné
hodnoty
z
60
ekonomik
od
původní
hodnoty
ekonomiky a potom vydělením výsledku směrodatnou odchylkou. STD hodnota kritéria se vypočítá následujícím způsobem: (
)
̅
(2)
Kde: x = původní hodnota x = průměrná hodnota z 60 ekonomik N = počet ekonomik S = směrodatná odchylka Standardizované hodnoty jsou počítány pro každé kritérium. Veškerá hard data jsou posuzována podle tvaru rozdělení. Data nenormálního rozdělení jsou standardizována logaritmováním. STD hodnota je pak vypočítána pomocí 38
zlogaritmovaných hodnot. Žebříček subfaktorů se určí výpočtem průměru hodnot STD. Všechna tvrdá data mají váhu 1. Měkká data představují jednu třetinu při stanovování celkového pořadí. Pokud nějaké hodnoty chybějí nebo jsou data zastaralá a nepoužitelná, tak se nahrazují STD hodnotami, které jsou získány z průměru stávajících faktorů v rámci subfaktoru (IMD: Apendix I: Methodology and pronciples of analysis, 2013). Tab. 4 Žebříček světové konkurenceschopnosti podle IMD 2013
Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Země USA Švýcarsko Hong Kong Švédsko Singapur Norsko Kanada SAE Německo Quatar Taiwan Dánsko Lucembursko Holandsko Malajsie Austrálie Irsko Velká Británie Izrael Finsko Čína Korea Rakousko Japonsko Nový Zéland Belgie Thajsko Francie Island Chile
Tendence ↘ ↗ ↘ ↗ ↘ ↗ ↘ ↗↗ ↔ ↔ ↘ ↗ ↘ ↘ ↘ ↘ ↗ ↔ ↔ ↘ ↗ ↔ ↘ ↗ ↘ ↘ ↗ ↗ ↘ ↘
Pořadí 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60
Zdroj: IMD World Competitiveness yearbook 2013
39
Země Litva Mexiko Polsko Kazachstan Česká republika Estonsko Turecko Filipíny Indonésie Indie Lotyšsko Rusko Peru Itálie Španělsko Portugalsko Slovenská republika Kolumbie Ukrajina Maďarsko Brazílie Slovinsko Jižní Afrika Řecko Rumunsko Jordánsko Bulharsko Chorvatsko Argentina Venezuela
Tendence ↗↗ ↗↗ ↗ ↘ ↘ ↘↘ ↗ ↗↗ ↗ ↘↘
↗↗ ↗ ↘ ↘↘ ↘↘ ↔ ↗ ↗↗ ↘↘ ↘↘ ↘ ↘ ↗ ↘ ↘↘ ↘ ↘ ↘ ↘
Legenda: vývoj oproti minulému roku
↔…………………………… neměnná pozice ↘, ↗………………………..pokles, vzestup o 1 – 4 pozice ↘↘, ↗↗………………… pokles, vzestup o 5 – 10 pozic
Žebříček konkurenceschopnosti uvedený v tabulce 4 srovnává všech 60 ekonomik v roce
2013,
které
jsou
členy
IMD.
Země
jsou
řazeny
od
nejvíce
konkurenceschopné země až po nejméně konkurenceschopnou. Šipky znační změnu umístění země oproti minulému roku. Nejrazantnější vzestup opět zaznamenaly Spojené arabské emiráty, které se z pozice 16 „vyhouply“ až na pozici 8. Avšak SAE byly do žebříčku IMD zařazeny až v roce 2011. Oproti tomu se nejvíce v hodnocení propadli Španělsko – z 39. na 45. pozici, Portugalsko ze 41 na 46. pozici nebo Brazílie – z 46. na 51. místo. Česká republika si opět pohoršila, tentokrát o dvě pozice a tedy pokračuje v sestupném trendu. Vysvětlení a možné důvody, proč tomu tak je, budou náplní kapitoly o konkurenceschopnosti ČR. Následující graf prezentuje deset vybraných zemí (stejných jako u WEF), a to ty, které se umístili na předních příčkách, tak ty, kterým náleží poslední místa v žebříčku spolu s ČR, a jejich vývoj konkurenceschopnosti podle IMD v letech 2008 až 2013. Vertikální osa značí umístění a horizontální osa rok.
Vývoj konkurenceschopnosti vybraných zemí v letech 2008 - 2013 podle IMD 2008
2009
2010
2011
2012
2013 ČR
1
SAE Umístění podle IMD
11
Chorvatsko Austrálie
21
Singapur 31
Kolumbie Řecko
41
Hong Kong Venezuela
51
Švýcarsko
Zdroj: IMD World Competitiveness yearbook 2013 Obr. 4 Vývoj konkurenceschopnosti vybraných zemí v letech 2008 – 2013 podle IMD
40
2. 3 Konkurenceschopnost podle Evropské unie IMD a WEF nejsou zdaleka jediné organizace, které se zabývají otázkou konkurenceschopnosti. „Konkurenceschopnost národních ekonomik, národních státu i světových regionu hodnotí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světová banka, Mezinárodní měnový fond. Svou Zprávu o evropské konkurenceschopnosti publikuje každoročně Evropská unie“ (Klvačová, Malý, 2008, str. 6). Tato kapitola se bude zaměřovat především na Lisabonskou strategii původní, tak i „novou“. Dále budou pro v menší míře pro doplnění problematiky rozebrány konvergenční zprávy Evropské komise a Evropské Centrální banky a také zpráva Evropské komise – Zpráva o evropské konkurenceschopnosti. 2. 3. 1 Lisabonská strategie Lisabonská strategie byla přijata v roce 2000 Evropskou radou v portugalském Lisabonu. Strategie byla navržena na období 2000 - 2010 a jejím cílem bylo obnovit EU v oblasti nejenom ekonomické (konkurenceschopnost EU), ale i sociální (dosažení plné zaměstnanosti) a ekologické (udržitelný rozvoj). „Na konci 90. let se Evropa nacházela v období s nízkou inflací, vyrovnanými veřejnými rozpočty a vyrovnanou platební bilancí, avšak musela se potýkat i s problémy jako například vysoká nezaměstnanost. To všechno oslabovalo ekonomickou výkonnost a konkurenceschopnost Unie vůči hlavním obchodním rivalům, USA a Japonsku. Hrozilo nebezpečí, pokud EU včas a razantně nebude reagovat na tyto trendy, že se její konkurenční schopnost ve světě dále zhorší a že bude oslabena také její globální pozice“ (Urban, 2010). Proto Evropská rada došla k závěru, že je nutno zasáhnout a oživit a obnovit evropskou ekonomiku. Evropa se tak měla stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou do roku 2010. Jinak řečeno, cílem bylo vytvoření podmínek pro dosažení plné využitelnosti potenciálu unie. Zasedání Evropské rady stanovilo nejprve osm směrů, kterými by se měla ekonomika ubírat, aby došlo k její transformaci. Poté v roce 2001 byl doplněn ještě jeden směr.
41
Hlavními prvky Lisabonské strategie jsou:
Informační společnost pro všechny
Vytvoření evropského výzkumného prostoru
Odstranění překážek pro podnikání, zejména pro malé střední podniky
Ekonomická reforma spojená s dokončováním vnitřního trhu
Vytvoření integrovaných finančních trhů
Lepší koordinace makroekonomických politik
Aktivní politika zaměstnanosti
Modernizace evropského sociálního modelu
Udržitelný rozvoj a kvalita života
Tyto směry se rozdělují do třech pilířů, a to ekonomický, sociální a ekologický. Nová Lisabonská strategie Lisabonská strategie však nebyla tak úspěšná, jak se předpokládalo, a v roce 2005 byla přijata revidovaná verze Lisabonské strategie, která se ještě více zaměřovala na růst konkurenceschopnosti a vytváření nových pracovních míst v EU. V roce 2008 byly schváleny cíle a priority pro poslední tři roky trvání strategie a Evropská komise již musela začít přemýšlet o tom, co bude následovat po roce 2010. Díky stále častějším diskuzím na téma změny klimatu nebo stárnoucí populace byla komise nucena, aby mezi priority další strategie zahrnula i tyto otázky. V červnu 2010 pak Evropská unie přijala novou strategii zvyšování své konkurenceschopnosti s názvem Evropa 2020. Tato strategie již měla podobu ovlivněnou finanční krizí a ekonomickou krizí. Jejím obsahem byly návrhy opatření a doporučení, jak krizi překonat a znovu obnovit finanční stabilitu a makroekonomickou rovnováhu, a podobně (Malý, 2011). Evropa 2020 Lisabonskou strategii nahradila strategie Evropa 2020 - Strategie pro inteligentní, udržitelný a začleňující růst, jejíž cíle jsou:
75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno,
3 % HDP Evropské unie by měla být investována do výzkumu a vývoje,
42
v oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo cílů „20-20-20“2,
podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání,
počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů.
Výše uvedené hodnoty jsou celoevropské průměry. Při implementaci jednotlivými státy se hodnoty mohou velmi lišit. Podle mnoha zemí, včetně české vlády, by měl být mezi těmito cíli zahrnut ještě cíl konkurenceschopnosti a růstu (Euraktiv.cz, 2013). 2. 3. 2 Evropská komise - European Competitiveness Report Evropská komise ve své definici konkurenceschopnosti poukazuje na důležitost zaměstnanosti. Evropská komise tedy definuje konkurenceschopnost jako schopnost země poskytovat svým občanům vysokou a stále rostoucí životní úroveň při dosažení co nejmenší nedobrovolné zaměstnanosti (European Commision, 2011). Evropská komise pravidelně vydává Zprávu o evropské konkurenceschopnosti. Zpráva roku 2013 je zaměřená především na otázky týkající se industrializace ekonomiky EU, staví v popředí silné stránky EU, kterými je znalostní základna, kvalita specializace či kultivovanost. Hlavními body, které zpráva vyzdvihuje, jsou:
konkurenční výkonnost průmyslu EU,
strukturální změny,
snižování rozdílů produktivity a efektivity,
výroba a obchod v EU založený na klíčových technologiích (European Competitiveness Report, 2013).
Témata jednotlivých zpráv o konkurenceschopnosti jsou každoročně odlišná. Například ve zprávě z roku 2012 byla témata zaměřená na zahraniční obchod, hodnotové řetězce, vztahy se sousedními zeměmi, a jiné. Protože se hlavní oblasti mění s každou nově vydanou zprávou o konkurenceschopnosti, pro porovnávání časových řad se používá hodnota HDP na obyvatele.
2
opatření, která si kladou za cíl do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o 20 % oproti úrovni z roku 1990, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energií v celkové spotřebě v EU na 20 % a zvýšit energetickou účinnost v Evropě o 20 %. Zdroj: Evropská komise
43
2. 3. 3 Konvergenční zprávy podle Evropské centrální banky a Evropské komise Konvergenční zprávy zkoumají, zda členské státy splňují podmínky pro přijetí jednotné měny. Konvergenční zprávy jsou vydávány Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou každé dva roky, nebo častěji, pokud má země v úmyslu připojit se k euru. Tyto zprávy tvoří základ pro rozhodnutí o tom, zda členský stát může vstoupit do eurozóny. Nejnovější konvergenční zpráva Evropské komise z roku 2013 se týká především Lotyšska a byla vyhotovena na jeho žádost z května 2013. Zpráva z minulého roku se vztahovala na osm členských států - Bulharsko, Česká republika, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko. Konvergenční kritéria
Míra inflace by neměla překročit o více než 1,5 p. b. průměr tří nejnižších měr inflace dosažených členskými zeměmi EU,
dlouhodobá úroková sazba by neměla překročit o více jak 2 p. b. průměr úrokových sazeb zaznamenaných ve třech zemích s nejnižší mírou inflace,
země musí prokázat svou schopnost udržet svůj měnový kurz připoutaný k měnám svých budoucích partnerů měnové unie,
rozpočtové deficity by neměli překročit 3% HDP,
maximální úroveň veřejného dluhu na úrovni 60% HDP.
Jak ale souvisí konvergence s konkurenceschopností? Pokud se zaměříme na ukazatel HDP na obyvatele, který bude vztažený k průměru EU-15, tak země, které se blíží k tomuto průměru, můžeme označit za konkurenceschopné. Reálnou konvergenci tedy můžeme označit jako sbližování ekonomické úrovně zemí. Nejčastěji se vyjadřuje pomocí HDP na obyvatele. Mezinárodní srovnání pak pomocí přepočtu podle parity kupní síly PPP. Konvergence je tedy důkazem konkurenceschopnosti. Pokud země nekonverguje, logicky konkurenceschopná není. Konvergenční zprávy se zpravidla vydávají pro méně vyvinuté země.
44
3 Analýza konkurenceschopnosti České republiky Třetí
kapitola
je
věnována
již
konkrétně
aplikaci
metod
měření
konkurenceschopnosti České republiky, a to především metodik WEF a IMD. Hlavním cílem kapitoly je vyhodnocení komparace obou metodik měření konkurenceschopnosti a obeznámení s nejslabšími stránkami v české ekonomice, které nedovolují posunout se v žebříčcích konkurenceschopnost na vyšší úroveň a snaha najít možnosti a doporučení, jak by se česká ekonomika mohla stát konkurenceschopnější.
3. 1 Strategie konkurenceschopnosti ČR - Zpět na vrchol 2012 – 2020 Strategie konkurenceschopnosti ČR na roky 2012 až 2020 (dále SMK) si klade za cíl dostat českou ekonomiku mezi dvacet nejvíce konkurenceschopných ekonomik světa.
Základ
pro
vytvoření
této
strategie
je
Rámec
strategie
konkurenceschopnosti vydaný Národní ekonomickou radou vlády NERV. Autorem strategie je Ministerstvo průmyslu a obchodu a byla schválena vládou v 27. září 2011. Tato strategie je také konzistentní s již výše zmiňovanou strategií Evropa 2020. Spolu se SMK byla také schválena Národní inovační strategie jako podpora jednoho
z pilířů
–
konkurenceschopnosti
Inovace ČR
(Jenerálová, byla
2011).
vytvořena
Strategie v souladu
mezinárodní s tím,
jak
konkurenceschopnost definuje OECD. Nejprve však byla před schválením strategie na období tří týdnů poskytnuta k připomínkovému řízení, kde se jednotlivci, podniky i ostatní instituce mohli vyjádřit k připravované strategii, dávat podněty, kritizovat a poukazovat na nedostatky ze svého pohledu. Takových to připomínek bylo více než dvě stě. Před schválením vládou se též OECD vyjádřilo k připravené SMK, a to kladně. Strategie obsahuje více než 40 projektů, otázkou však je, jak moc jsou jednotlivé projekty proveditelné a zda nejsou až příliš ambiciózní. Dokument poukazuje na to, že hlavním pilířem, který je významný pro růst naší republiky, jsou inovace.
45
Tato strategie se skládá celkově z devíti pilířů a je navázána na dva významné dokumenty, a to na Kohezní politiku3 a Proexportní strategii4. Pilíři jsou:
inovace,
podnikání a trh zboží a služeb,
finanční trhy,
trh práce,
vzdělanost,
zdravotnictví,
makroekonomika,
infrastruktura,
instituce.
Odpovědnost za plnění SMK májí tři pracovní výbory složené v rámci Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost, které jsou rozděleny na oblasti veřejného
sektoru, vzdělání
a
zaměstnanosti,
podnikatelské
prostředí
a
ekonomika globálních inovací. V rámci strategie je připraveno mnoho opatření na zlepšení konkurenceschopnosti země. Jak moc bude tento projet proveditelný a efektivní je však otázkou. „Nezbytnou podmínkou je politická podpora a záštita vrcholných představitelů státní moci. Je rovněž nutné zapojit do procesu uskutečnění všechna relevantní ministerstva a další klíčové aktéry jako je samospráva, zájmová sdružení,
3
„Kohezní
politika neboli politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti, je spolu se Společnou
zemědělskou politikou nejvýznamnější politikou Evropské unie. Cílem kohezní politiky je podle Lisabonské smlouvy snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem harmonického vývoje Evropské unie. Klíčovým nástrojem jsou strukturální fondy EU a Fond soudržnosti, jejichž prostřednictvím mohou žadatelé čerpat finanční prostředky z rozpočtu EU.“ Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
4
„Preexpotní strategie je postavena na třech hlavních pilířích: zpravodajství pro export, rozvoj exportu a
podpora obchodních příježitostí. Exportní strategie ČR vychází z kondice českých firem, jejich oborového složení, kapitálové síly, technické i technologické úrovně českých výrobků a služeb apod. Zároveň vychází ze situace na evropských a světových trzích. Jedním z klíčových principů exportní strategie je definování prioritních
a
zájmových
trhů
pro
české
vývozce
ve
spolupráci
s
podnikatelskou
sférou.
Prioritní snahou celého projektu je zaměřit se na udržení stávajících pozic a na další rozvoj těchto pozic především v segmentu malých a středních podniků. “ Zdoj: Jenerálová, 2012
46
občanská společnost, a podobně a nastavit efektivní strategii komunikace vůči veřejnosti“ (Prokešová, 2012). Součástí strategie je též dalších pět příloh. Čtyři z těchto příloh se týkají vztahu Strategie a udržitelného rozvoje a boje proti korupci. Ostatní dvě se týkají souladu Strategie s doporučeními EK a OECD. Nynější náměstek státního tajemníka a dříve náměstek ministra průmyslu a obchodu pro Evropskou unii a mezinárodní konkurenceschopnost Ing. Martin Tlapa ve svém článku poukazuje na to, že aby byla strategie úspěšná, musí se nejprve začít u samotných analýz všech agend veřejné správy a u zjištění jejich nákladů, procesů veřejných zakázek či prodej a nákup veřejného majetku, kde je ve většině případů postrádána transparentnost (Tlapa, 2011). Jaká další opatření ze strategie vyplývají, bude práce postupně podrobněji definovat v návaznosti na výsledky hodnocení konkurenceschopnosti dle IMD a WEF.
3. 2 Konkurenceschopnost ČR podle WEF Po vstupu do EU se České republice otevřely dveře k novým příležitostem, hlavně tedy silnější prosazení českých výrobců na zahraničních trzích avšak v silné konkurenci, ve které se musí klást důraz na vysokou kvalitu a dodržování předpisů, jinak producenti dané země nejsou schopni obstát. Vznikla zde tedy velká potřeba přizpůsobení se novému „systému“, a to pro Českou republiku není zcela snadný úkol. Navzdory silným stránkám v podobě levné pracovní síly, velkému přílivu zahraničního kapitálu, moderních technologií a kvalifikované pracovní síle má ČR stále rezervy v procesu asimilace fungování na jednotném trhu EU. Je tedy na místě hledat tyto rezervy a analyzovat slabá místa, která by měla být alespoň částečně odstraněna, aby se situace změnila. V roce 2013 - 2014 si Česká republika pohoršila o sedm pozic v žebříčku měření konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra, a to z 39. na 46. pozici ze 148 oproti roku 2012 – 2013. Konkurenceschopnost podle WEF se stále zhoršuje, je tedy více než nutné najít tyto mezery a využít dostupný potenciál země, který zajisté má. Následující kapitola se věnuje analýze jednotlivých 12 pilířů, kde každý z nich měří jiný aspekt konkurenceschopnosti. Vyhodnocení současné situace pomocí dostupných a aktuálních dat a vyhodnocení slabých míst jednotlivých faktorů je náplní dalších kapitol.
47
3. 2. 1 Instituce Instituce spolu s infrastrukturou, makroekonomickým prostředím a zdravím a základním vzděláním patří do skupiny základních faktorů, tedy do fáze rozvoje číslo 1: Hospodářství poháněná základními zdroji (factor-driven), kde tyto země těží výhody zejména z nízkých cen práce nebo energií. Česká republika celkově zaujímá 55. pozici. Rozdělení na fáze vývoje se používá z důvodu rozdílnosti důležitosti jednotlivých faktorů pro ekonomiky v jednotlivých fázích. Každá ekonomika se snaží zvyšovat svoji konkurenceschopnost jiným způsobem, neboli zaměřuje se na ty faktory, které jsou důležité pro tu fázi vývoje, ve které se zrovna země nachází. Institucionální prostředí si můžeme představit jako právní a politický systém země, veřejnou správu, míru korupce, transparentnost a důvěryhodnost politického systému, soudní systém či míra regulace. Světové ekonomické fórum definuje institucionální prostředí jako právní a správní rámec, ve kterém jednotlivci, firmy a stát
vzájemně
vytvářejí
bohatství
(The
Global
Competitiveness
Report
2013–2014, str. 4). V žebříčku problematických faktorů, které ztěžují podnikání v zemi, patří korupce spolu s neefektivní vládní byrokracií mezi ty nejvíce zastoupené. Oba tyto faktory zaujímají téměř 30 % z 100% všech těchto faktorů. Rok od roku se hodnota korupce neustále zvyšovala, ale v posledním hodnocení nepatrně klesla z 19,1% na 17,2%. Problém byrokracie zůstává přibližně na stejné úrovni. WEF však do pilíře instituce zahrnuje mnohem více faktorů. V následující tabulce jsou uvedeny všechny subfaktory patřící do prvního pilíře a umístění ČR ve srovnání s ostatními sledovanými zeměmi. Výše zmiňovaná korupce se řadí do subfaktoru č. 5 a jak je z přehledu vidět, Česká republika zaujímá v této oblasti 81. pozici ze 148 což je mírný podprůměr. Pro zachování vypovídací schopnosti jsou jednotlivé subfaktory ponechány v anglickém jazyce a v závorce je uveden český překlad.
48
Tab. 5 První pilíř – instituce
INSTITUCE – celkově 86. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo
ČR
1
Property rights (Vlastnická práva)
88
2
Intellectual property protection (Práva duševního vlastnictví)
61
3
Diversion of public funds (Odklon veřejných prostředků)
117
4
Public trust in politicians (Veřejná nedůvěra v politiky)
146
5
Irregular payments and bribes (Nepravidelné platby a úplatky)
81
6
Judicial independence (Soudní nezávislost)
68
7
Favoritism in decisions of government officials (Zvýhodňování 123 v rozhodnutí vládních úředníků)
8
Wastefulness of government spending (Plýtvání na straně vládních 53 výdajů)
9
Burden of government regulation (Vládní regulace)
135
10
Efficiency of legal framework in settling disputes (Účinnost právního
115
rámce v oblasti řešení sporů) 11
Efficiency of legal framework in challenging regs (Účinnost právního 126 rámce)
12
Transparency
of
government
policymaking
(Transparentnost 98
veřejných politik) 13
Business
costs
of
terrorism
(Vynaložené
náklady
na
boj 16
s terorismem) 14
Business costs of crime and violence (Náklady na odstraňování 53 kriminality)
15
Organized crime (Existence organizovaného zločinu)
71
16
Reliability of police services (Spolehlivost policejních služeb)
90
17
Ethical behavior of firms (Etické chování firem)
109
18
Strength of auditing and reporting standards (Síla kontroly a zprávy 64 dodržování standardů)
19
Efficacy of corporate boards (Efektivnost rozhodování vrcholných 64 orgánů podniků)
20
Protection of minority shareholders’ interests (Ochrana menšinových
83
vlastníků) 21
Strength of investor protection (Míra ochrany investorů)
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014 49
84
V prvním pilíři jsou nejslabšími místy především veřejná důvěra veřejnosti v politiku, která se umístila až na 146 místě, čímž se řadí mezi silný podprůměr. Nejvyšší důvěru v politiku mají v Singapuru, Kataru a v SAE. Dále se za nimi řadí Norsko, Nový Zéland, Švédsko či Finsko. V celkovém srovnání s ostatními sledovanými zeměmi se ČR v rámci institucí umístila až na 86. místě, což je propad o čtyři pozice oproti minulému hodnocení. Odklon veřejných výdajů a státní regulace jsou dalšími dvěma nejhůře hodnocenými subfaktory. Nedůvěra veřejnosti v politiku značně souvisí i s mnoha korupčními kauzami v ČR z minulých let. Boj s korupcí je dlouhodobá záležitost. Česká republika snižuje korupční prostředí prostřednictvím určitých opatření, které kladou důraz jak na transparentnost procesů, tak i na prevenci. Plán vlády boje proti korupci vychází ze Strategie vlády v boji proti korupci 2013 – 2014 a poradním orgánem pro boj s korupcí je Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí. Jak budou opatření účinná, se prokáže časem, každopádně důraz na průhlednost počínání politiků a politiky jako takové, je jedním z hlavních prostředků pro efektivní fungování českého hospodářství. Důvěra v politiku se ale v porovnání s minulými roky se neustále zhoršuje. Mohli bychom zmínit i subfaktor , který hodnotí etické chování firem, který se umístil ma 109. příčce. Tento subfaktor v sobě jistě zahrnuje i úplatkářství, zvýhodňování v soutěži přidělování zakázek. Jak vidíme z výše uvedeného, není možné se na jednotlivé subfaktory koukat odděleně, ale musíme se na ně koukat v souvislosti s ostatními subfaktory. Vnímání vzájemná propojenosti hodnocených kritérií je základem pro následná vyhodnocení doporučení, jak slabá místa eliminovat. To neplatí jen u pilíře Instituce, ale všeobecně i pro ostatních jedenáct pilířů.
3. 2. 2 Infrastruktura Infrastruktura je dalším článkem důležitým pro úspěch ekonomiky v mezinárodním prostředí. Kvalitní infrastruktura zajišťuje možnost propojení různě vzdálených i různě ekonomicky vyvinutých regionů, zajišťuje pohyb osob i kapitálu. To vše podporuje rozvoj hospodářství země a následné zvyšování konkurenceschopnosti. Infrastrukturou se rozumí nejen kvalita a hustota dopravních sítí, ale i energetické a telekomunikační sítě. Česká republika se v rámci druhého pilíře celkově umístila podle WEF na 39. místě, což je o 1 pozici propad oproti 2011 – 2012. Infrastruktura v sobě zahrnuje devět subfaktorů, jak ukazuje následující tabulka. 50
Tab. 6 Druhý pilíř - infrastruktura
INFRASTRUKTURA – celkově 39. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo
ČR
1
Quality of overall infrastructure (Celková kvalita infrastruktury)
37
2
Quality of roads (Kvalita silnic)
81
3
Quality of railroad infrastructure (Kvalita železniční infrastruktury)
22
4
Quality of port infrastructure (Kvalita přístavní infrastruktury)
61
5
Quality of air transport infrastructure (Kvalita infrastruktury letecké
21
dopravy) 6
Available airline seat km/week, millions* (Dostupnost míst v letecké 64 dopravě km/týden v milionech)
7
Quality of electricity supply (Kvalita dodávek elektřiny)
8
Mobile telephone subscriptions/100 pop.* (Počet aktivních účtů pro 47
20
mobilní telefonování na 100 obyvatel) 9
Fixed telephone lines/100 pop.* (Pevné telefonní linky na 100 62 obyvatel)
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
Na první pohled je z tabulky jasné, že velké nedostatky má ČR v kvalitě silnic. Česká republika je sice hustě pokryta silnicemi a dálnicemi, avšak jejich stav je silně nedostatečný v porovnání s ostatními zeměmi EU. Ale zdá se, že tento nedostatek se pozvolna mění k lepšímu nebo se alespoň nezhoršuje oproti minulému roku. 81. pozice v kvalitě silnic je na stejné úrovni jako v minulém šetření.
Pouhá
stagnace
na
stejné
úrovni
však
pro
zvyšování
konkurenceschopnosti nestačí. Dalším nejhůře hodnoceným kritériem je pokrytí pevnými telefonními linkami na 100 obyvatel, což ale pravděpodobně nebude jedním z největších problémů v dnešní době bezdrátových technologií. Dostupnost míst je ukazatel kapacity vytíženosti letů, jež se počítá jako počet dostupných míst vynásobený počtem nalétaných km nebo mil dané letecké společnosti poskytující pravidelné lety, v tomto případě se jedná o km nalétané za týden. Vyhodnocení tohoto kritéria přineslo až 64. pozici, což vypovídá o nedostatečné vytížeností letů českých leteckých společností. Naopak se ČR poměrně dobře umístila v kvalitě železnic či v kritériu, které hodnotí kvalitu dodávek elektřiny spotřebitelům.
51
3. 2. 3 Makroekonomické prostředí Makroekonomické prostředí zahrnuje jak fiskální, tak i měnovou politiku. Nestabilní makroekonomické prostředí poškozuje ekonomiku a znesnadňuje podnikání. „Principem fiskální politiky je dosahování rozpočtové střídmosti a důsledné vymezení prioritních výdajových programů“ (Analýza konkurenceschopnosti České republiky MPO, str. 11). Pokud se ekonomiky nesnaží stabilizovat vládní dluh nebo ho snižovat v období ekonomické expanze, může se stát, že se dostanou do tzv. dluhové krize a následně může dojít k bankrotu. Rozpočty musí být sestavovány také ve vztahu k Evropské unii, neboť výše hrubého veřejného dluhu a deficit veřejného rozpočtu jsou součástí maastrichtských konvergenčních kritérií pro vstup do eurozóny. Konkrétně podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60% a podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %. Česká republika dosahuje ve třetím pilíři 55. pozice, což je oproti předchozímu období propad dokonce o 13. pozic. WEF uvádí ve své Zprávě o globální konkurenceschopnosti pět subfaktorů (viz následující tabulka). Tab. 7 Třetí pilíř – makroekonomická stabilita
MAKROEKONOMICKÁ STABILITA – celkově 55. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo 1
ČR Government budget balance, % GDP ( Saldo státního rozpočtu v %
120
HDP) 2
Gross national savings, % GDP (Hrubé národní úspory v % HDP)
63
3
Inflation, annual % change (Meziroční změna inflace v %)
59
4
General government debt, % GDP (Vládní dluh v % HDP)
75
5
Country credit rating, 0–100 (best) (Úvěrové hodnocení země, 25 škála 0-100, 0=nejhorší hodnocení)
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
Nejhorší umístění v těchto pěti subfaktorů připadá na Saldo státního rozpočtu, které zaujímá 120. pozici, což je o 31 míst propad, saldo tedy vykazuje schodek. Veřejný dluh vyjadřovaný jako procenta k HDP se s hodnotou 48,7% řadí mezi méně zadlužené země v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. Tento údaj je k měsíci listopadu roku 2013. Průměrná roční míra inflace v roce 2012 je 3,3%.
52
Česká republika vykazuje poměrně stabilní a nízkou inflaci, což umožňuje ekonomickým subjektům lépe předvídat a hodnotit situaci na trhu. Režim cílování inflace centrální bankou jako velmi transparentní režim pomáhá zvyšovat konkurenceschopnost země. Avšak v listopadu roku 2013 se ČNB rozhodla pro měnovou intervenci v podobě oslabení koruny, což vyvolal dlouhodobý útlum české ekonomiky. Tento zásah se setkal s řadou odporu a nedůvěry, ale ČNB si za ním stojí a tvrdí, že kdyby nebyl zásah proveden, mohlo by to vést k dalšímu utlumení hospodářského růstu. Dobrou hodnotu též vykazuje rating České republiky, což přispívá k zlepšení konkurenceschopnosti prostřednictvím přílivu zahraničního kapitálu díky vyšší důvěře zahraničních investorů. 3. 2. 4 Zdraví a základní vzdělání Zdraví a základní vzdělání je posledním subfaktorem, který řadíme do první fáze rozvoje. Česká republika celkově zaujímá 60 pozici, ale její pozice se neustále mírně zhoršuje. Od minulého hodnocení propadla o pět pozic. Čtvrtý pilíř zahrnuje spíše ukazatele, které se týkají převážně rozvojových zemí, jako je výskyt malárie, tuberkulózy a podobně. Zdraví je samozřejmě základním předpokladem fungování a rozvoje společnosti. Kvalita zdraví se též odráží na stupni životní úrovně. Čím je obyvatelstvo zdravější, tím více může pracovat a být produktivní. To se poté logicky odráží na konkurenceschopnosti země. Tab. 8 Čtvrtý pilíř – zdraví a základní vzdělání
ZDRAVÍ A ZÁKLADNÍ VZDÉLANÍ - celkově 60. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo
ČR
1
Business impact of malaria (Dopad malárie na podnikání)
2
Malaria cases/100,000 pop.* (Výskyt malárie na 100 000 1
1
obyvatel) 3
Business impact of tuberculosis (Vliv tuberkulózy na podnikání)
4
Tuberculosis cases/100,000 pop.* (Výskyt tuberkulózy na 100 000 16
77
obyvatel) 5
Business impact of HIV/AIDS (Dopad AIDS/HIV)
6
HIV prevalence, % adult pop.*
82
(Úroveň prevence HIV v % 11
z dospělé populace) 7
Infant mortality, deaths/1,000 live births* (Úmrtnost kojenců, 53
14
úmrtnost na 1000 živě narozených) 8
Life expectancy, years* (Průměrná délka života)
37
9
Quality of primary education (Kvalita primárního vzdělání)
51
10
Primary education enrollment, net %* (Míra zapsaných do 102 primárního vzdělání v %)
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
Výskyt malárie, tuberkulózy a úmrtí kojenců je v České republice na minimální úrovni. Kvalitní a moderní zdravotnictví připívají k růstu délky života, která je nyní v ČR 77,4 let. Primární vzdělání jako další subfaktor čtvrtého pilíře zahrnuje převážně základní vzdělání. On minulého hodnocení došlo k výraznému posunu směrem dolů v žebříčku konkurenceschopnosti, a to o 48 pozic. Kvalita primárního vzdělání v ČR je mírně nadprůměrná. Zeměmi s nejvyšší kvalitou primárního vzdělávání jsou Finsko, Belgie a Singapur. 3. 2. 5 Vyšší vzdělání a kvalifikace Pro konkurenceschopnost je vzdělání a odborná kvalifikace zásadním prvkem. Nebýt kvalifikované pracovní síly, země by nebyla schopna v konkurenci obstát a mohla by se soustředit maximálně na obchodování v rámci svého regionu a pouze s velmi limitovanou škálou zboží a služeb. S kvalifikací a odborností souvisí kvalita vzdělávacího systému i vzdělávání zaměstnanců. Následující tabulka poukazuje na slabé stránky, kterými jsou nedostatečná kvalita matematického a vědeckého vzdělání a nízká kvalita manažerských škol v porovnání s ostatními zeměmi. Česká republika v tomto pilíři zaujímá 39. pozici, což je propad o devět míst oproti minulému hodnocení. Tab. 9 Pátý pilíř – vyšší vzdělání a kvalifikace
VYŠŠÍ VZDĚLÁNÍ A KVALIFIKACE – celkově 39. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice ČR
číslo 1
Secondary education enrollment, gross %* (Míra zapsaných na 66 střední školy)
2
Tertiary education enrollment, gross % (Míra zapsaných na 29 vysoké školy)
3
Quality of the educational system (Kvalita vzdělávacího 67 54
systému v %) 4
Quality of math and science education (Kvalita matematického 83 a vědeckého vzdělání)
5
Quality of management schools (Kvalita manažerských škol)
90
6
Internet access in schools (Přístup k internetu ve školách)
24
7
Availability of research and training services (Dostupnost 26 výzkumných a vzdělávacích služeb)
8
Extent of staff training (Rozsah vzdělávání zaměstnanců)
68
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
Česká republika se řadí mezi 25 nejlepších analyzovaných zemí z hlediska dostupnosti vzdělání a možného přístupu k internetu ve školách. Počet vysokých škol vzrostl za posledních zhruba dvacet let o 50, z toho 44 vysokých škol soukromých. Z téměř 400 000 studentů připadá necelých 54 000 na studenty soukromých škol. Z celkového počtu vysokoškolských studentů připadá zhruba 39 000 na studenty s cizím občanstvím. Počet studentů se od roku 2002 zvyšuje, vyjma roku 2011, kdy došlo k nepatrnému poklesu. 3. 2. 6 Efektivita trhu zboží Dalším pilířem je efektivita trhu zboží. 48. místo patří ČR v tomto pilíři, což je značné pohoršení oproti minulému roku, tedy o 12. pozic. Nejslabšími faktory tohoto pilíře je daňové zatížení a složitost procesů při zakládání firem. Ačkoli v porovnání daňového zatížení firem s ostatními zeměmi EU si ČR stojí podle Eurostatu podprůměrně, naopak podle žebříčku WEF je ČR ve velmi slabé pozici. Pokud je daňové zatížení příliš velké, velmi razantně ovlivňuje podnikatelskou činnost v dané zemi i příliv zahraničních investorů.5 Dalším faktorem hovořícím proti zvyšování efektivnosti hospodářství jsou složité postupy při zakládání firem, jež doprovází velmi časově a finančně náročná administrativa. Začínající podnikatele naráží též na administrativní a právní úskalí s tím související. Následující tabulka poskytuje přehled o umístění ČR v jednotlivých subfaktorech šestého pilíře.
5
Celkové daňové zatížení v jednotlivých členských zemích se počítá jako poměr všech daňových příjmů na hrubém domácím produktu daného státu. 55
Tab. 10 Šestý pilíř – efektivita trhu zboží
EFEKTIVITA TRHU ZBOŽÍ – celkově 48. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo
ČR
1
Intensity of local competition (Intenzita místní konkurence)
2
Extent of market dominance (Síla dominantního postavení na 44
12
trhu) 3
Effectiveness of anti-monopoly policy (Účinnost antimonopolní 70 politiky)
4
Effect of taxation on incentives to invest (Rozsah a dopad 132 zdanění)
5
Total tax rate, % profits* (Celková sazba daní v % zisku)
6
No. procedures to start a business* (Počet zahajovacích postupů 104
112
pro podnikání) 7
No. days to start a business* (Počet dnů potřebných pro zahájení 88 podnikání)
8
Agricultural policy costs (Náklady na zemědělskou politiku)
99
9
Prevalence of trade barriers (Rozšíření obchodních bariér)
68
10
Trade tariffs, % duty* (Obchodní tarify v % cla)
4
11
Prevalence
of
foreign
ownership
(Rozšíření
zahraničního
5
vlastnictví) 12
Business impact of rules on FDI (Obchodní dopad předpisů na 54 přímé zahraniční investice)
13
Burden of customs procedures (Zátěž celních režimů)
47
14
Imports as a percentage of GDP* (Dovoz - % z HDP)
23
15
Degree of customer orientation (Stupeň orientace na zákazníka)
66
16
Buyer sophistication (Sofistikovanost kupujících)
75
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
Jak ukazuje přehled výše, daňová problematika řadí ČR až na 132 a 112 pozici v řebříčku. O moc lépe na tom není ani v případě zakládání nových firem, kde se umístila na 104. Pozici. Jak je známo, silná byrokracie znepříjemňuje činnost jak již fungujícím společnostem, tak i těm, kteří se snaží na trh proniknout s novou firmou. Z důvodu časové i administrativní náročnosti firmy mohou využít tzv. založení firmy na klíč.
56
3. 2. 7 Efektivita trhu práce Až 81. pozice patří ČR v Efektivitě trhu práce, což ji řadí až na nelichotivé podprůměrné pořadí. A to v hodnocení 201-2011 se nacházela na 42. místě. Pilíř efektivity trhu práce v sobě zahrnuje subfaktory jako například, mobilita práce, náklady firem na přijímání zaměstnanců, jejich propouštění nebo odliv mozků či platové podmínky zaměstnanců. Právě prvně zmíněná mobilita pracovních sil je v případě České republiky na nízké úrovni. Lidé velmi často nejsou ochotni stěhovat se za prací, což samozřejmě snižuje flexibilitu pracovních míst. Tab. 11 Sedmý pilíř – efektivita trhu práce
EFEKTIVITA TRHU PRÁCE – celkově 81. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo 1
ČR Cooperation
in
labor-employer
relations
(Spolupráce 74
zaměstnavatelů v pracovněprávních vztazích) 2
Flexibility of wage determination (Flexibilita stanovování mezd)
3
Hiring and firing practices (Postupy najímání a propouštění 121
63
zaměstnanců) 4
Redundancy costs, weeks of salary (Náklady na odstupné,
95
v týdnech platu) 5
Effect of taxation on incentives to work (Vliv zdanění na motivaci
133
k práci) 6
Pay and productivity (Plat a produktivita)
19
7
Reliance on professional management (Závislost na odborném 62 vedení)
8
Country capacity to retain talent (Schopnost země udržet talenty 109 v zemi)
9
Country capacity to attract talent (Schopnost země přilákat talenty 87 do země)
10
Women in labor force, ratio to men (Zaměstnané ženy k poměru 79 zaměstnaných mužů)
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
Z výše uvedeného vidíme, že najímán a propouštění pracovních sil je pro firmy často obtížné a zejména nákladné. Česká republika se umístila až na 121. pozici subfaktoru hodnotícího postupy najímání a propouštění. Motivaci ke zvyšování 57
produktivity práce sráží značně zdanění příjmů. V tomto směru se ČR umístila až na 133. místě. 3. 2. 8 Rozvoj finančního trhu Kvalita finančního trhu značně vede k lepší alokaci zdrojů a skrze toto přerozdělování ke zvyšování konkurenceschopnosti. Vysoká úroveň na trhu nabízených služeb umožňuje jejich spotřebitelům vyšší úspory a tudíž efektivnější přerozdělování k různým investicím. ČR zaujímá v rámci osmého pilíře 58. pozici, ale opět se jedná o propad, tentokrát o 5 míst oproti minulému hodnocení. Tab. 12 Osmý pilíř – rozvoj finančního trhu
ROZVOJ FINANČNÍHO TRHU – celkově 58. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice ČR
1
Availability of financial services (Dostupnost finančních služeb)
59
2
Affordability
číslo of
financial
(Cenová
services
dostupnost 86
finančních služeb) 3
Financing
through
local
equity
market
(Financování 93
prostřednictvím místního akciového trhu) 4
Ease of access to loans (Snadnost přístupu k úvěrování)
58
5
Venture capital availability (Dostupnost rizikového kapitálu)
74
6
Soundness of banks (Finanční zdraví bank)
33
7
Regulation of securities exchanges (Regulace burz cenných
50
papírů směňování) 8
Legal rights index, 0–10 (best)* (Index zákonných práv, 0-10 65 (nejlepší)
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
Až na 86. pozici dosáhla ČR v kategorii rozvoje finančního trhu, konkrétně v cenové dostupnosti finančních služeb. Nejlépe není též hodnocená v otázce dostupnosti rizikového kapitálu, kde zastává 74. pozici. Naopak nejlépe hodnocené je finanční zdraví bank, a to 33. pozicí.
58
3. 2. 9 Technologická připravenost Právě technologická připravenost a úroveň daných technologií pomáhá zemím obstát v silné a narůstající konkurenci. Jen těžko si představíme zemi, která by se technologiím vyhýbala a dávala přednost tradičnímu využití a zpracování zdrojů. Ať už to jsou informační, telekomunikační či jiné technologie, které mají firmy zavedeny nebo je zavádějí do svých procesů, přispívají ke snižování nákladů a umožňují
rozšiřovat
portfolia
služeb
či
výrobků
a
obchodovat
s nimi
v mezinárodním měřítku. Tab. 13 Devátý pilíř – technologická připravenost
TECHNOLOGICKÁ PŘIPRAVENOST – celkově 34. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice ČR
číslo 1
Availability of latest technologies
(Dostupnost nejnovějších 53
technologií) 2
Firm-level technology absorption (Absorpce technologie na 54 úrovni firem)
3
FDI and technology transfer (FDI a transfer technologií)
27
4
Individuals using Internet, %* (Jednotlivci používající internet v
28
%) 5
Fixed broadband Internet subscriptions/100 pop. * (Předplatné 41 širokopásmového internetu na 100 obyvatel)
6
Int’l Internet bandwidth, kb/s per user* (Vnitrostátní internetové
19
pásmo, kb/s na obyvatele) 7
Mobile
broadband
subscriptions/100
pop
(Mobilní 35
širokopásmové připojení) Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
V tomto pilíři, jak ukazuje tabulka výše, si ČR vede poměrně dobře a ani jeden subfaktor není v závažně špatné pozici vůči ostatním sledovaným zemím. Nejhůře hodnocená je pouze v kritériu dostupnosti nejnovějších technologií, kde ji patří 53. místo. Celkově pak pro ČR v tomto pilíři náleží 34. pozice.
59
3. 2. 10 Velikost trhu Česká republika, jakožto otevřená ekonomika, se v žádném případě nemůže spoléhat pouze na své zdroje a je proto nezbytně nutný dobře fungující mezinárodní obchod. Následující tabulka ukazuje dva subfaktory zahrnuté do desátého pilíře – Velikost trhu. Ani v jednom z nich není umístěné nejhorší. Tab.14 Desátý pilíř – velikost trhu
VELIKOST TRHU – celkově 41. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo 1
ČR Domestic market size index, 1–7 (best)* (Index velikosti domácího 46 trhu, 1-7 (nejlepší)
2
Foreign market size index, 1–7 (best)* (Index velikosti zahraničního 28 trhu, 1-7 (nejlepší)
3
GDP (PPP$ billions)* (HDP v PPP v mld USD)
44
4
Exports as a percentage of GDP* (Vývoz jako % HDP)
12
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
3. 2. 11 Obchodní sofistikovanost Firemní vize a strategie podniků je nutné stanovit jasně a přesně s důrazem na jejich plnění. Jedenáctý pilíř zahrnuje subfaktory
týkající se například
dodavatelského prostředí, marketingových procesů či charakteru konkurenční výhodu. Pro ČR je nejslabším článkem tohoto pilíře řízení mezinárodní distribuce, kde se umístila až na 120. místě. Ochota delegovat pravomoci a její 57. pozice též není světlou stránkou ČR. Zapracovat by ale měla i na rozvoji klastrů, kde 45. pozice je také hůře hodnocenou oblastí z tohoto pilíře. ČR zde patří 38. pozice. Tab. 15 Jedenáctý pilíř – obchodní sofistikovanost
OBCHODNÍ SOFISTIKOVANOST – celkově 38. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo
ČR
1
Local supplier quantity (Množství místních dodavatelů)
25
2
Local supplier quality (Kvalita místních dodavatelů)
21
3
State of cluster development (Stádium rozvinutosti)
45
4
Nature of competitive advantage (Charakter konkurenční výhody)
38
60
5
Value chain breadth (Šířka hodnotového řetězce)
6
Control of international distribution (Míra vlivu mezinárodní 120
24
distribuce) 7
Production process sophistication (Propracovanost výrobního 32 procesu)
8
Extent of marketing (Rozsah marketingu)
43
9
Willingness to delegate authority (Ochota delegovat pravomoci)
57
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
3. 2. 12 Inovace Inovační schopnost je bezesporu jedním z nejdůležitějších faktorů pro zvyšování konkurenceschopnosti. Se schopností inovovat úzce souvisí i již zmíněný technologický pokrok, který společnostem otevírá nové možnosti. Celkově se v inovačním pilíři ČR umístila na 37. místě. Tab.16 Dvanáctý pilíř – inovace
INOVACE – celkově 37. pozice Poř.
Název anglicky (česky)
Pozice
číslo
ČR
1
Capacity for innovation (Kapacita pro inovace)
2
Quality
of
scientific
research
institutions
26 (Kvalita
vědecko- 26
výzkumných institucí 3
Company spending on R&D (Firemní výdaje na výzkum a vývoj)
4
University-industry collaboration in R&D (Spolupráce s univerzitami 35
32
v oblasti výzkumu a vývoje) 5
Gov’t procurement of advanced tech products (Vládní nákupy 124 pokročilých technologických výrobků)
6
Availability of scientists and engineers (Dostupnost vědců a
64
inženýrů) 7
PCT patents, applications/million pop.* (PCT patenty6, aplikace na 29 milion obyvatel)
Zdroj: Global Competitiveness Report 2013-2014
6
PCT – The Patent Cooperation Treaty – smlouva a patentové spolupráci, jejíž cílem je podpora a pomoc žadatelům při hledání patentové ochrany pro jejich vynálezy, a to i mezinárodně. 61
Jediným slabým faktorem z tohoto pilíře jsou vládní nákupy pokročilých technologických výrobků, kdy Česká republika značně zaostává za ostatními zeměmi. Přitom vlastnictví nejmodernějších technologií může být důležitou součástí pro rozvoj podnikání, stejně tak jako vývoj a výzkum těchto technologií.
3. 3 Souhrn slabých stránek ČR podle Světového ekonomického fóra Z analýzy konkurenceschopnosti vyplývá několik bodů, které můžeme označit za slabá místa, nebo omezující faktory při zvyšování konkurenceschopnosti. Za slabá místa byla vyhodnocená taková kritéria, která se v porovnání s ostatními umístila na výrazně podprůměrné pozici. Jsou jimi:
odklon veřejných financí,
důvěra v politiku,
vládní regulace,
kvalita silnic,
saldo státního rozpočtu v % HDP,
míra registrace primárního vzdělání,
kvalita manažerských škol, matematicko-vědecké vzdělání,
rozsah a dopady zdanění, sazby daní,
procesy nutné k zahájení podnikání,
náklady na najímání a propouštění zaměstnanců,
cenová dostupnost finančních služeb,
míra vlivu mezinárodní distribuce.
3. 4 Konkurenceschopnost podle Mezinárodním institutu pro rozvoj managementu Následující kapitola bude věnována žebříčku konkurenceschopnosti podle IMD, který pro poslední žebříček konkurenceschopnosti hodnotil 60 zemí světa. V teoretické části byl rozebrán postup, jakým se zkoumají data, tato podkapitola se bude zabývat již konkrétně jednotlivými umístěními ČR v jednotlivých pilířích podobně, jak tomu bylo u žebříčku WEF. IMD rozděluje hodnotící kritéria na čtyři skupiny – ekonomická, vládní a obchodní výkonnost a infrastruktura. Celkové hodnocení ČR se v posledních letech bohužel stále zhoršuje, v roce 2013 se nachází na 35. pozici. Každá ze čtyř skupin v sobě skrývá velký počet jednotlivých 62
kritérií, která vzhledem k jejich velkému počtu nebudou plně uvedena. Pouze některá z nich jsou rozebrána v jednotlivých podkapitolách. 3. 4. 1 Ekonomická výkonnost Od roku 2008 se ekonomická výkonnost ČR zhoršovala až na 34 pozici v roce 2011. Avšak v roce 2012 byla ČR o pět pozic výše, a to na 29. Avšak poslední World Competitive Yearbook vydaný 2013 již opět vykazuje propad až na 38. příčku v hodnocení ekonomické výkonnosti. Do skupiny faktoru ekonomické výkonnosti IMD řadí:
Domácí ekonomiku – domácí ekonomika, jako součást ekonomické výkonnosti zahrnuje další čtyři podskupiny, a to kritéria zařazená pod skupinou udávající informace o velikosti (size), jako například HDP nebo hrubé domácí úspory, o růstu (growth), jako je růst reálného HDP, o bohatství (wealth), kam patří HDP na hlavu a HDP v paritě kupní síly na hlavu a podskupina týkající se predikcí (forecasts) jako například predikce růstu reálného HDP nebo inflace. Česká republika se v posledním hodnocení 2013 umístila až na 50. pozici.
Mezinárodní obchod
- ČR se v tomto sledovaném pilíři umístila na
poměrně dobré 25. pozici. Mezinárodní obchod zahrnuje kritéria jako běžný účet platební bilance, obchodní bilance nebo export zboží v % čí mld. USD.
Mezinárodní investice - mezinárodní investice IMD dělí na investice, kam patří například přímé zahraniční investice, a finance, kam se řadí aktiva vnějších portfoliových investic. Česká republika se v oblasti mezinárodních investic umístila na průměrné 36. pozici.
Zaměstnanost – 37. pozici obsadila ČR v pilíři zaměstnanosti, kam patří především zaměstnanost jako taková, zaměstnanost napříč odvětvími nebo míra nezaměstnanosti.
Cenovou politiku - též 37. pozici ČR obsadila v cenové politice, kam se řadí například index nákladů na bydlení.
3. 4. 2 Vládní výkonnost Další zkoumanou skupinou faktorů je vládní výkonnost. Bohužel stejně tak jako u předchozí skupiny, i zde je tendence sestupná. Pouze z roku 2010 na 2011 došlo
63
k mírnému zlepšení z 33. na 28. pozici, ale poté následoval opět propad až na 36 pozici v roce 2013. Do vládní výkonnosti patří následující subfaktory:
Veřejné finance - pod veřejné finance spadá vládní rozpočet, veřejné finance či v posledních letech často diskutované daňové úniky. Poslední hodnocení týkající se veřejných financí zařadilo ČR až na 40. pozici.
Fiskální politika - fiskální politika v sobě zahrnuje hodnocená kritéria jako například celkové daňové příjmy, daň z příjmu fyzických a právnických osob či spotřební daň. Pro Českou republiky hodnocení tohoto faktoru znamenalo 35. pozici.
Institucionální rámec - do této kategorie jsou zahrnuty dvě podkategorie a to centrální banka a státní efektivita. Pod subfaktor centrální banky jsou zařazeny např. reálné krátkodobé úrokové sazby nebo devizové rezervy. Naopak do druhého subfaktoru patří právní a regulatorní rámec, byrokracie nebo transparentnost. Pro ČR vyhodnocení těchto kritérií znamenalo umístění na 32. pozici.
Obchodní předpisy – předposlední částí vládní výkonnosti jsou obchodní předpisy, pod kterými si můžeme představit tři oblasti, a to otevřenost země, hospodářskou soutěž a předpisy a pracovněprávní předpisy. Zda je země otevřenou či nikoliv sledu jí kritéria jako protekcionismus, obchodní bariéry, tarify a podobně. Vládní dotace, státní vlastnictví podniků, kreativita firem či procesy potřebné k zahájení podnikání jsou součástí hospodářské soutěže. Pracovněprávní předpisy zkoumají zejména legislativu v otázkách nezaměstnanosti či imigrace. Pro Českou republiku vyhodnocení těchto kritérií znamenalo umístění na 37. pozici, což je opět podprůměrné.
Společenský rámec – poslední částí vládní efektivity je společenský rámec, v němž České republice patří celkem dobrá 28. pozice. Patří sem osobní bezpečnost a soukromé vlastnictví či kritéria týkající se obsazeností žen v politice a na jiných vrcholných postech.
3. 4. 3 Obchodní výkonnost Třetí hodnocenou částí je obchodní výkonnost. Zde se tendence jeví jako kolísavé. V roce 2009 se ČR umístila na 36. pozici, o rok později již na 40. pozici. Velmi podobné to bylo i v letech 2011 a 2012, kdy z 35. místa se propadla až na
64
41. Rok 2013 přinesl ČR o jeden bod lepší umístění, tedy 40. Mezi tyto faktory patří:
Produktivita – produktivita jako součást třetího hlavního pilíře zkoumá například produktivitu jako takovou či produktivitu práce, velké korporace nebo malé a střední podniky. České republice patří 34. pozice.
Trh práce – trh práce je složen ze tří oblastí, a to z nákladů na práci, vztahů v pracovní oblasti a z dostupnosti dovedností pracovníků. První oblast zahrnuje namátkově například jednotkové náklady práce ve zpracovatelském průmyslu, odměny v odvětví služeb či managementu. Pracovní vztahy hodnotí např. pracovní dobu, motivaci zaměstnanců a podobně. České republice zde patří 34. pozice.
Finance – Vyhodnocení třech částí faktoru finance přineslo pro ČR až 37. pozici. Třemi částmi jsou bankovní efektivita, efektivita akciového trhu a finanční řízení. Zahrnují např. aktiva bankovního sektoru, bankovní a finanční služby, burzu cenných papírů nebo rizikový kapitál.
Způsoby řízení – tento faktor hodnotí přizpůsobivost firem nebo důvěryhodnost manažerů. České republice patří 41. pozice.
Postoje a hodnoty – poslední hodnocenou částí obchodní výkonnosti jsou postoje a hodnoty jako například image firem, hodnotový systém a podobně. Velmi podprůměrnou pozici zaujala ČR, a to až 47.
3. 4. 4 Infrastruktura Poslední zkoumanou částí je Infrastruktura, která se dělí na:
základní infrastruktura (15),
technologická infrastruktura (34),
vědecká infrastruktura (26),
zdraví a životní prostředí (27),
vzdělání (31).
Tato skupina faktorů se jeví pro ČR jako nejlépe hodnocená. Od roku 2009 se rozmezí umístění pohybuje mezi 25. a 29. pozicí. Konkrétně V roce 2009 se ČR umístila na 25. pozici, o rok později si pohoršila o jednu pozici. Rok 2011 přinesl propad na 29. místo, stejně tak se umístila v roce 2013. Pouze v roce 2012 byla
65
pozice o jeden stupeň příznivější. Číslo v závorce za každým subfaktorem udává pozici, na které se ČR umístila při posledním hodnocení. Základní infrastrukturou jsou míněny oblasti jako výměra půdy, vodní zdroje, populace, stavy silnic, dálnic či železnic, vodní doprava nebo letecká doprava. Technologická infrastruktura naopak zahrnuje pevné telefonní linky, náklady na mobilní telefony, otázku počítačů v domácnostech, používání internetu a podobně. Náklady na vývoj a výzkum, patenty nebo vědecké výzkumy jsou kritérii pro hodnocení vědecké infrastruktury. Zdraví a životní prostředí se týká zejména celkových výdajů na zdravotní péči, zdraví jako takového, či ekologie. Poslední částí Infrastruktury je vzdělání zahrnující kritéria jako celkové náklady nevzdělání, vzdělávací systém a podobně. Všechny čtyři faktory v sobě zahrnují celkem 333 hodnocených kritérií, kde každé kritérium má v hodnocení konkurenceschopnosti své místo. Cílem této diplomové práce ale není jednotlivá kritéria hlouběji rozebírat, proto jsou výše uvedeny jen některé příklady kritérií, které se vztahují k jednotlivým faktorům, a zbytek čtenář nalezne v přílohách.
3. 5 Souhrn slabých stránek podle Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu Stejně tak jako u analýzy konkurenceschopnosti WEF, tak i hodnocení IMD poskytuje informace o nejslabších místech České republiky. Za slabá místa byla vyhodnocená opět taková kritéria, která se v porovnání s ostatními umístila na výrazně podprůměrné pozici. Jsou jimi:
domácí ekonomika jako celek,
zaměstnanost,
veřejné finance,
fiskální politika,
otázky týkající se obchodních předpisů,
způsoby řízení,
postoje a hodnoty a
technologická infrastruktura.
66
4 Komparace metodik měření konkurenceschopnosti a jejich vypovídací schopnost Jak metodika WEF, tak i metodika IMD jsou založeny na hodnocení mnoha oblastí, tzv. multikriteriální hodnocení. Světové ekonomické fórum při svých analýzách vyžívá informací a výstupů od podniků, politických představitelů či akademiků
a
je
považováno
za
celosvětově
nejuznávanější
žebříček
konkurenceschopnosti z důvodu velkého počtu sledovaných zemí. Když se podíváme
do
seznamu
partnerských
institucí
v žebříčku
The
Global
Competitiveness Report 2013 – 2014, pro Česko republiku je zde uvedena jako jediná partnerská instituce prestižní manažerská škola - CMC Graduate School of Business a jejímž výkonným ředitelem je Ing. Tomáš Janča. WEF v posledním žebříčku konkurenceschopnosti hodnotí 148 zemí, každou v 12 pilířích, které byly již zmíněny výše v textu. Měkká data jsou sbírána pomocí dotazníkového šetření, kdy zpravidla ředitelé velkých firem odpovídají na velký počet dotazů, které se týkají jinak těžko měřitelných oblastí. Oproti tomu metodologie IMD porovnává 333 kritérií rozdělených do zmiňovaných čtyř kategorií a využívá informace od mezinárodních organizací a od soukromých institucí jako jsou World Trade Organization sídlící ve Švýcarsku, International Energy Agency se sídlem ve Francii, OECD – Environmental data and Statistic Department ve Francii, UNESCO Institute for Statistic nebo Standard & Poor's – New York. Dalším zdrojem tvrdých dat jsou partnerské instituce, které poskytují informace o hodnocených zemích. Pro Českou republiku je to v případě IMD CERGE-EI, neboli The Centre for Economic Research and Graduate Education – Economics Institute. CERGE-EI je nezávislou jednotkou Karlovy Univerzity, která poskytuje postgraduální vzdělání studentům z celého světa a zároveň se zabývá výzkumem v oblastech hospodářské politiky a ekonomie. Jednu třetinu dat tvoří měkká data, která jsou získávána prostřednictvím každoročního výzkumu, kdy respondenty jsou střední a top manažeři významných firem dotazník, kde jsou dotazováni na současný stav v dané zemi. Tímto způsobem se získávají odpovědi na ne tak snadno měřitelné otázky, jako například kvalita života nebo postupy řízení. Dotazníky jsou rozesílány do firem z jednotlivých odvětví, a to v takové míře, jak velké procento HDP připadá na jaké odvětví. Do výsledků 67
vyhodnocených z dotazování respondentů je zcela jistě i promítnut jejich pohled do budoucna, na to, jak se podle jejich mínění bude situace v hospodářství vyvíjet. Zda má větší vypovídací schopnost hodnocení podle IMD nebo WEF je častou diskuzí. Aby byly hodnocení plně relevantní, museli by být vždy plně mezinárodně srovnatelné a měly by zahrnovat veškeré sektory v konkurenčním světě. Jelikož ale každá instituce používá jinou metodiku založenou na hodnocení jiných kritérií, není plně srovnatelná. Problém jsou však měkká data, jejíž relevance a vypovídací schopnost je terčem kritiky. Je jasné, že tyto data mohou být více či méně zkreslená a nemohou podat informace tak kvalitně jako hard data, která jsou výsledkem různých statistik. Měkká data, nejčastěji zjišťována pomocí dotazníků, jsou výsledky subjektivního názoru, který může být ovlivněn náladou, vnímáním, zkušenostmi či očekáváním do budoucna. Dalším problémem měkkých dat je i to, že respondenti mohou mít tendenci data nadhodnocovat, či podhodnocovat, v závislosti například na tom, jak jsou ovlivněni děním v médiích nebo jak kvalitní a rozsáhlé informace k dané oblasti mají k dispozici. Každý s respondentů též nemá k dispozici stejné množství informací, což vede k dalším nepřesnostem. Avšak jak metodika WEF, tak i metodika IMD mají svá pozitiva či silné stránky. Následující podkapitola se bude zabývat silnými a slabými stránkami obou metodik a jejich celkovým srovnáním. Obě švýcarské instituce vydávající žebříčky konkurenceschopnosti mají několik bodů společných a zároveň se i liší v několika směrech. WEF ve svém hodnocení vychází ze schopnosti země poskytovat co nejvyšší úroveň prosperity pro své občany skrze dvanáct pilířů. IMD oproti tomu klade důraz na kvalitu a úroveň poskytování podpory pro podnikání a důraz na přilákání investic do země prostřednictvím národního prostředí rozděleného do čtyř částí. Následující tabulka poukazuje na rozdíly obou celosvětově uznávaných metodik měření
konkurenceschopnosti.
Základní
rozdíly
jsou
především
v počtu
zkoumaných zemí, v počtu hodnocených kritérií, respektive subfaktorů a v poměru, v jakém jsou využívána tvrdá a měkká data. Z využívání měkkých dat vyplývají nejhlavnější slabé stránky metodik.
68
Tab. 17 Komparace metodik Světového ekonomického fóra a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu
Světové ekonomické fórum -
Mezinárodní institut pro
WEF
rozvoj managementu IMD
Název žebříčku
The Global Competitiveness
The World Competitiveness
konkurenceschopnosti
Report
Yearbook
Místo
Ženeva, Švýcarsko
Lausanne, Švýcarsko
Hodnocené faktory
12 pilířů, z nichž každý má
4 faktory, z nichž každý má
různý počet kritérií:
pět subfaktorů, a tyto
Instituce, infrastruktura,
subfaktory pak mají různý
makroekonomické prostředí,
počet kritérií:
zdraví a primární vzdělání,
Ekonomická výkonnost,
vyšší vzdělání a školení,
Vládní výkonnost, Obchodní
efektivita trhu zboží, trh
výkonnost, infrastruktura.
pracovní síly, rozvoj finančního trhu, technologické prostředí, velikost trhu, obchodní sofistikovanost, inovace. Počet hodnocených
118 subfaktorů
333 kritérií
1/4 tvrdá data
2/3 tvrdá data
3/4 měkká data
1/3 měkká data
148 zemí
60 zemí
Velký počet hodnocených
Hodnotí velký počet
zemí, srovnání může být
subfaktorů, z nichž každý
považováno za úplnější.
má stejnou váhu.
Od roku 2005 používána
Vyšší počet hodnocených
jednotná metodika, umožňující
tvrdých dat, který jsou
plné srovnání delších časových
obecně považována za
řad, s minimálními změnami
kvalitnější s vyšší
metodiky
vypovídací schopností.
Skutečnost, že metodika
Považuje hodnocená
subfaktorů/kritérií Tvrdá/měkká data Počet hodnocených zemí Silné stránky metodiky
69
využívá více měkkých dat,
kritéria za hodnocená velmi
může být silnou stránkou ve
do hloubky.
smyslu toho, že výsledné hodnoty poukazují spíše na budoucí vývoj. Slabé stránky
Jednotná metodika od 2005
Menší počet hodnocených
metodiky
může být i slabou stránkou,
zemí. Srovnání může být
pokud bychom chtěli srovnávat
považováno za neúplné a
delší časový horizont, kdy data
ne zcela srovnatelné.
starší roku 2004 již nebyla přepočítána novou metodikou. Zkoumá více měkkých dat, která mohou výsledné hodnocení nadhodnocovat či naopak podhodnocovat. Jednotlivé subfaktory nemají vždy stejnou váhu v celkovém GCI, z čehož mohou vycházet pochybnosti o vypovídající schopnosti. Zdroj: Světové ekonomické fórum, Mezinárodní institut pro rozvoj managementu
Z výše uvedené tabulky vyplývá, že je složité porovnávat jednotlivé oblasti u každé z metodik. Jednak z důvodu velké odlišnosti měřených kritérií, jednak z rozdílného poměru používání tvrdých a měkkých dat a v neposlední řadě z důvodu nepřesných a pouze povrchových znalostí konkrétní metodiky. Další kapitola již bude konkrétně pojednávat o srovnávání jednotlivých výsledků se snahou porozumět důvodům, které způsobují rozdílné hodnocení. Ve většině případů jsou ale vyhodnocená slabá místa podle WEF i IMD velmi podobná. V těchto případech bude pouze uvedeno doporučení, jak by měla Česká republika postupovat, k jeho odstranění nebo zredukování.
70
5 Komparace výsledků hodnocení konkurenceschopnosti České republiky podle Světového ekonomického fóra a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu Tato podkapitola se zabývá porovnáním slabých míst, která vzešla z hodnocení obou institucí. Dále bude u každé slabiny podáno doporučení, které se bude opírat buď již o existující analýzy konkurenceschopnosti, nebo o hodnocení subjektivní. Pro porovnání výsledků s EU jsou uvedené grafy, které porovnávají pozici CR ve vztahu k ostatním zemím Evropské unie. Níže uvedené grafy lze interpretovat tak, že výsledky hodnocení obou institucí se v určité míře liší a v porovnání se zeměmi EU se podle IMD ČR umístila na 14. místě, zatímco podle WEF je to ještě o dvě příčky horší pozice. Jelikož jsou patrné rozdíly ve výsledcích metodiky, bude dále snahou tyto odlišnosti objasnit. Jelikož obě instituce měří jiný počet zemí, pomocí sice často podobných, ale také velmi odlišných kritérií, není možné, aby výsledky hodnocení byly totožné. Porovnávat finální pozice též muže být zavádějící, jelikož obě instituce měří posuzovaná hlediska pomocí jiných dat z různých zdrojů, jejichž součástmi jdou i v různém poměru obsažena měkká data.
71
Vývoj umístění v žebříčku konkurenceschopnosti EU podle WEF v letech 2009 - 2013 2009
2010
2011
2012
2013
0 Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko
20
Estonsko Finsko Francie Chorvatsko
40
Irsko
Umístění dle WEF
Itálie Kypr Litva 60
Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo
80
Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko
100
Rumunsko Řecko Slovensko
120
Zdroj: GlobalCompetitivenessReport 2013-2014 Obr. 5 Vývoj umístění v žebříčku konkurenceschopnosti EU podle Světového ekonomického fóra v letech 2009 – 2013
72
Znázornění pořadí zemí EU podle hodnocení žebříčku konkurenceschopnosti podle WEF hodnocení k roku 2013 Řecko
91
Slovensko
78
Rumunsko
76
Chorvatsko
75
Maďarsko
63
Slovinsko
62
Kypr
58
Bulharsko
57
Lotyšsko
52
Portugalsko
51
Itálie
49
Litva
48
Česká republika
46
Polsko
42
Malta
41
Španělsko
35
Estonsko
32
Irsko
28
Francie
23
Lucembursko
22
Belgie
17
Rakousko
16
Dánsko
15
Spojené království
10
Nizozemsko
8
Švédsko
6
Německo
4
Finsko
3
Zdroj: GlobalCompetitivenessReport 2013-2014 Obr. 6 Znázornění pořadí zemí EU podle hodnocení žebříčku konkurenceschopnosti podle WEF v letech 2009 - 2013
73
Vývoj umístění v žebříčku konkurenceschopnosti EU podle IMD v letech 2009 - 2013 2009
2010
2011
2012
2013
0 Belgie Bulharsko
Česká republika 10
Dánsko Estonsko Finsko Francie Chorvatsko
20
Irsko
Itálie Kypr Litva
Umístšní dle IMD
30
Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta
40
Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko
50
Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko
60
Slovinsko Spojené království Španělsko
70 Zdroj: IMD World Competitiveness yearbook 2013 Obr. 7 Vývoj umístění v žebříčku konkurenceschopnosti EU podle Světového ekonomického fóra v letech 2009 – 2013 74
Znázornění pořadí zemí EU podle hodnocení žebříčku konkurenceschopnosti podle IMD hodnocení k roku 2013 Chorvatsko
58
Bulharsko
57
Rumunsko
55
Řecko
54
Slovinsko
52
Maďarsko
50
Slovensko
47
Portugalsko
46
Španělsko
45
Itálie
44
Estonsko
36
Česká republika
35
Polsko
33
Litva
31
Francie
28
Belgie
26
Rakousko
23
Finsko
20
Spojené království
18
Irsko
17
Nizozemsko
14
Lucembursko
13
Dánsko
12
Německo Švédsko
9 4
Zdroj: IMD World Competitiveness yearbook 2013 Obr. 8 Znázornění pořadí zemí EU podle hodnocení žebříčku konkurenceschopnosti podle IMD v letech 2009 - 2013
5. 1 Korupce a všeobecná důvěra v politiku Jedním z nejzásadnějších a všeobecně známých problému bránícímu České republice v zefektivnění hospodářství a tím i zvyšování konkurenceschopnosti je korupce. Jak z výsledků WEF, tak i IMD vidíme nelichotivé umístění pro ČR, 75
v případě hodnocení WEF to byl odklon veřejných prostředků, který posunul ČR na nepěkné 117 místo v prvním pilíři Instituce. Dokonce veřejná důvěra v politiku znamená
v letošním
hodnocení
dokonce
alarmující
146.
pozici
ze 148
hodnocených zemí. Hůře už na tom je pouze Argentina a Libanon. Když se podíváme na hodnocení IMD, korupce je zahrnuta jako kritérium v pilíři vládní výkonnosti a v jejím subfaktoru státní výkonnosti, ve které ČR obsadila podprůměrné 36. místo. Nezisková nevládní organizace Transparency International Česká republika uvádí ve své publikaci Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě, 2008 následující dělení korupce:
Malou administrativní korupci, kam patří podplácení úředníků, záměrná nepřehledná
regulace,
zatemňování
pravidel,
špatná
organizace,
zneužívání pravomocí vyplývajících z dozorové činnosti veřejné správy,
Zneužívání veřejných zdrojů, kam se řadí zpronevěra veřejných zdrojů, nehospodárné
využívání
veřejných
zdrojů,
soukromý
prospěch
z privatizace, zneužívání úřední moci při udělování veřejných zakázek, nepotismus,
klientelismus,
případně
„prodej“
pozic.
(Transparency
Internatiolnal, 2008). Z dvou výše uvedených skupin korupce se České republiky týká především část o Zneužívání veřejných zdrojů. Transparency International je instituce vydávající různé analýzy, zprávy týkající se veřejných financí, dlouhodobé sledování stavu výskytu korupce v ČR a snaží se ji prostřednictvím projektů eliminovat, poskytuje také právní poradenství a vzdělání v této oblasti. TI vydává od roku 1995 CPI – Corruption Perception Index, podle kterého se ČR umístila v roce 2012 na 54. místě z 176. CPI se vyhodnocuje za posledních 24 měsíců a je sestavován na základě výsledků průzkumu, kdy dotazovaní odpovídají na otázky mířené na schopnost vládních institucí potlačovat korupci, kvalitu a účinnost protikorupčních opatření nebo rozsah korupce či průhlednost fungování institucí, apod. Je jasné, že s korupcí je nutné razantně bojovat. Jako možná východiska pro eliminaci korupčních případů můžeme zmínit zejména vysokou kontrolu v hospodaření firem prostřednictví například častějších kontrol a případně vysokých postihů za nedodržování pravidel. Jednoznačně je nutné zkvalitnit zákony, které by bránili úředníkům v zneužívání pravomocí. Dalším bodem je 76
důraz na transparentnost financování politických stran. Pod drobnohledem by měly být též různé IT, ale i jiné zakázky, které se často již na první pohled jeví jako předražené nebo dokonce zbytečné. Důležitou roli v boji proti korupci hraje protikorupční strategie. Právě TI zpracovala analytickou část Protikorupční strategie vlády na léta 2013 – 2014. Základní strategické směry podle tohoto dokumentu jsou:
profesionalizace veřejné správy,
nakládání s veřejným majetkem,
posilování protikorupčních nástrojů v soukromém sektoru,
posilování politického systému a zvyšování transparentnosti politických stran,
odhalování, vyšetřování a stíhání korupce,
posilování protikorupčního klimatu v České společnosti,
vytvoření kapacit pro monitoring korupce,
posilování transparentnosti veřejného sektoru (Protikorupční strategie vlády 2013-14).
Také strategie konkurenceschopnosti ČR – Zpět na vrchol 2012 – 2020 se věnuje otázce
veřejných
financí,
kde
uvádí
jako
důležité
kroky
pro
posílení
konkurenceschopnosti v tomto směru reformu veřejných institucí. Vize, znějící velmi ambiciózně, zní: „Veřejné instituce jako poskytovatelé služeb pro občany a podnikatele – efektivní a bez korupce“. Korupce je všeobecně vnímána občany jako největší problém společnosti. Z výše uvedeného
vyplývá,
že
pokud
se
Česká
republika
chce
přibližovat
konkurenceschopnějším zemím, musí v prvé řadě zkvalitnit veřejnou správu, musí být jasně vymezené kompetence i odměňování státních zaměstnanců, služby by měly být standardizované a mělo by být jasné, kolik prostředků se do tohoto sektoru investuje. S tím souvisí i další bod, kterým je nakládání s veřejným majetkem a prostředky. Transparentnost a srozumitelnost pro veřejnost, možnost bezproblémového získávání dat a informací občany by jistě přispělo k postupnému zvyšování důvěry v politiku jako takovou. Dalším problémem je byrokracie, která velmi často znepříjemňuje život občanům a množství úřadů, které musí často navštívit, kvůli jediné záležitosti. Pokud by byla odbourána nezávislost jednotlivých
77
úřadů, bylo by i díky časové úspoře i k úspoře finanční. Uživatelé by tak mohly jednoduše získané informace rychleji využívat, což by mohlo pomoci v jejich dalších činnostech, podnikání a rozhodování a tím pádem se opět dostáváme ke zvyšování
konkurenceschopnosti
prostřednictvím
kvalitnějších
služeb
poskytovaných uživatelům. Zbytečně vysoká administrativní zátěž je také dána zákony, které by měly být zkvalitněny na takovou úroveň, že by nebyla přijímána neúplná opatření. S touto legislativní otázkou souvisí i vymahatelnost práva, v souvislosti s kterou se často hovoří o možnosti elektronizace justice, která by se týkala sporů malé hodnoty, převážně mezi podnikateli a opět jsme u úspory času i nákladů a tím zvyšování konkurenceschopnosti. Kde by se však náklady nemělo šetřit, je vymahatelnost a dokazování korupce, protože bez dokonalého a častého monitoringu korupčních záležitostí, nebude možno je eliminovat či dokonce odstranit ze společnosti. Všechny uvedené problémy a nedostatky jenom více přispívají ke zneužívání veřejných financí a je třeba tento problém řešit komplexně ze všech úhlů. Avšak je otázkou, jak se k tomu současná i budoucí vlády postaví a budou situaci řešit, jelikož doposud jsou naprostou většinou obyvatel země vnímány jako ti, kteří korumpují víc a víc a ne jako ti, co by problémy řešili.
5. 2 Kvalita infrastruktury Dalším slabým místem je infrastruktura. Zatím co dle IMD byla nejhůře vyhodnocena
technologická
infrastruktura,
uživatelnost
počítačů
nebo
technologická kooperace, podle WEF je na tom ČR nejhůře co se týče silniční nebo i letecké infrastruktury. Avšak ani hustota pokrytí pevné telefonní linky se neumístili nejlépe, stejně tak jako dle IMD. Česká republika svou pozicí ve středu Evropy má jednoznačně výhodu. Avšak abychom tuto výhodu plnohodnotně využili, musíme mít kvalitní infrastrukturu. Nekvalitní silniční i technická infrastruktura však může do velké míry brzdit rozvoj naší země. Ačkoliv hustota dopravní sítě se řadí k větším v Evropě, její kvalita, a to zejména silniční dopravy, je na velmi nízké úrovni i nevyhovující trasy. Oproti tomu železniční doprava je na tom o poznání lépe. Mezi země s nejkvalitnější celkovou infrastrukturou patří Švýcarsko, Hong Kong a Finsko. Konkrétně silniční infrastruktura je hodnocená jako nejkvalitnější v SAE, Francii a Ománu. Co se týče porovnání České republiky s ostatními zeměmi EU27, Česká republika je v tomto směru pouze před Slovenskem, Maltou, Polskem a Bulharskem. Naopak 78
nejkvalitnější silniční doprava v EU je ve Francii, Portugalsku, Rakousku a Finsku. Tyto země se taktéž umístili v první desítce hodnocení WEF. O poznání lépe je na tom ČR v hodnocení železniční dopravy, kde se umístila na 22. místě. Ve srovnání s EU se jedná o 11. pozici. Na předních příčkách se nachází Japonsko, Švýcarsko a Hong Kong. Z EU to je pak Francie, Španělsko či Finsko. ČR se v rámci letecké dopravy v hodnocení WEF umístila na poměrně dobrém 21. místě, a ve srovnání s EU to je to první desítka. Když toto samé porovnání provedeme s hodnocením IMD, zjistíme, že hodnocení technologické infrastruktury, které je na tom nejhůře z pohledu IMD, je ČR mezi zeměmi EU až v druhé polovině jako sedmnáctá. Aby se kvalita infrastruktury zlepšila, je zapotřebí nemalých investic. Rozpočet státního fondu dopravní infrastruktury poskytuje informace o struktuře rozpočtu nyní na roky 2013 s výhledem na 2014 – 2015. Tyto rozpočty vycházejí z finančních rámců, které stanovuje vláda a z meziresortního připomínkového řízení (SFDI 2013). V současné době probíhá mnoho úprav a výstaveb dopravní infrastruktury, kdy je cílem vyčerpat co nejvíce prostředků k tomu určených z Operačního programu doprava 2007 – 2013.
5. 3 Makroekonomická stabilita Nejslabšími místy v oblasti makroekonomické stability je zejména složitý daňový systém a značně deficitní státní rozpočet. Administrativní složitost daňového systému je jedna z nejvyšších v EU. Světová banka a PwC7 každým rokem vydává publikaci Paying Taxes, což je analýza, která se zabývá daňovou složitostí v jednotlivých 185 ekonomikách a také vývoj ekonomického systému v delším časovém horizontu. To jak se jednotlivé země umístí, vychází z hodnocení mnoha kritérií. Pro ČR znamenalo poslední hodnocení až 120. místo. Systematičnost a zjednodušení
daňového
systému
jsou
základem
pro
zvyšování
konkurenceschopnosti v této oblasti. Podle SMK je jednoduchý daňový systém důležitý zejména z toho důvodu, že naše ekonomika je malá a otevřená a daně by tak měly mít dostatečnou výši, ale zároveň být i stimulující. V této souvislosti je často zmiňováno i zavedení jednoho inkasního místa. Dalším problémem české ekonomiky je neustále se navyšující státní dluh. K měsíci prosinci 2013 je veřejný 7
Pricewaterhouse Coopers International Limited je síť firem, která poskytuje svým klientům auditorské, daňové a poradenské služby. 79
dluh vůči HDP na úrovni 48,96% a průměrná rychlost zadlužování činí 3393 Kč za sekundu. Ke konci listopadu 2013 činil schodek státního rozpočtu 79,4 mld. Kč. Při hodnocení WEF, celková 55. pozice získaná ve třetím pilíři makroekonomické stability je podprůměrná z celkových 148., ale stodvacáté místo pro saldo státního rozpočtu znamená další velmi slabý aspekt pro konkurenceschopnost Česka. Co se týče hodnocení IMD, celková domácí ekonomika, jako součást ekonomické výkonnosti, je až na 50. pozici z šedesáti hodnocených zemí. IMD v rámci domácí ekonomiky hodnotí mnohem více kritérií než WEF, ale již celkový výsledek hovoří podobně jako u hodnocení WEF. Existující schodek státního rozpočtu neustále zadlužení zvyšuje už jen z toho důvodu, že úroky z dluhu zvyšují výdaje rozpočtů a zatěžují rozpočty následujících let. Jedním z maastrichtských konvergenčních kritérií je podmínka výše vládního dluhu nejvýše 60% HDP. Řešením je v prvé řadě rozpočtový dohled, stanovení pevných pravidel při vytváření rozpočtů, transparentnost postupů a postupně tak snižovat zadlužení české ekonomiky.
5. 4 Kvalita vzdělání WEF se dívá na vzdělání skrze dva pilíře, a to čtvrtého a pátého. Z těchto oblastí je nejhůře hodnocena registrace primárního vzdělání, kvalita manažerských škol a matematicko-přírodovědných škol. Vzdělání jako součást infrastruktury hodnotí IMD průměrně. U této oblasti naopak není hodnoceno tolik kritérií jako u hodnocení WEF. Pro zvyšování konkurenceschopnosti je vzdělané obyvatelstvo velmi důležité. Bez kvalifikované pracovní síly a tedy vysokému podílu středoškolsky
a
vysokoškolsky
vzdělaného
obyvatelstva,
není
možné
konkurenceschopnost zvyšovat. S tímto bodem úzce souvisí i trh práce, který je náplní další podkapitoly. V porovnání s EU je v ČR poměrně vysoký stupeň alespoň středoškolsky vzdělaných občanů, avšak horší je to s vysokoškolským vzděláním. V posledních letech přibylo i mnoho soukromých škol, které se těší čím dál větší oblibě. O vývoji vzdělávání v ČR do roku 2012 hovoří Výroční zpráva ministerstva školství a rozvoji vzdělávání v České republice8. Vedle vzdělanostní struktury je též důležitá kvalita vzdělání a v neposlední řadě důraz na neustálé
8
Ve školním/akademickém roce 2012/13: do mateřských škol docházelo 354 340 dětí; v základních školách se vzdělávalo 807 950 žáků; ve středních školách se vzdělávalo 470 754 žáků; v konzervatořích se vzdělávalo 3 655 žáků; ve vyšších odborných školách studovalo 28 980 studentů; na vysokých školách studovalo 381 272 studentů Zdroj: Výroční zpráva ministerstva školství o rozvoji vzdělávání v České republice 80
vzdělávání zaměstnanců. Tyto aspekty jsou klíčové pro efektivní fungování ekonomiky. SMK též vyzdvihuje důležitost již předškolního vzdělávání, jeho kvalitu a dostupnost.
5. 5 Trh práce Trh práce je jeden z nejdůležitějších aspektů pro fungování ekonomiky následný růst. Kvalifikovaná pracovní síla a její mobilita tvoří základní prvky strany nabízející práci. Právě často mobilita práce je zbrzďující faktor, protože lidé nejsou ochotni stěhovat se za prací, anebo se velmi málo přizpůsobují změnám na trhu práce. Z druhého pohledu zase firmy poptávající pracovní sílu kvůli vysokým nákladům jak propouštění zaměstnanců, tak i náboru nových a obměňování pracovních míst, stagnují a snižují dynamiku tvorby nových míst. Dalším omezujícím faktorem ze strany poptávky po práci je legislativní prostředí trhu práce. Světové ekonomické fórum hodnotí nejzáporněji právě kritérium hodnotící procesy, které probíhají při nabírání a propouštění zaměstnanců. Dále až na 133. pozici se Česká republika umístila, co se týče vlivu zdaňování jako takového na motivaci k práci. IMD hodnotí trh práce v pilíři obchodní výkonnosti, a to mírně podprůměrně. Za druhé čtvrtletí byla hodnota nezaměstnanosti v ČR 6,7%. Za velmi důležité v této oblasti se jeví především snaha o skloubení pracovního a rodinného života se vzděláváním a nalezení alternativních forem předškolního vzdělávání. Také celoživotní vzdělávání jde ruku v ruce s nabídkou práce. Neustále zvyšování a prohlubování kvalifikace otevírá dveře pracovního trhu, avšak většinou s tím souvisí výše zmiňovaná mobilita práce a ochota a možnost stěhovat se za prací do jiných regionů.
5.6 Efektivita finančních trhů Dalším slabším místem České republiky, které je potřeba zmínit, je kvalita a efektivita finančních trhů. Jak z hodnocení WEF, tak i IMD vyplynulo, že Česká republika si stojí v oblasti finančních služeb podprůměrně. WEF hodnotí pilíř trhu finančních služeb na 58. pozici, a IMD v oblasti obchodní výkonnosti část Finance na 37. pozici. V poměru s počtem sledovaných zemí hodnotí IMD tuto oblast značně negativněji. Opět je to dáno používáním většího množství měkkých dat Světovým ekonomickým fórem. Oproti tomu IMD v této části hodnotí kritéria především pevného charakteru. 81
Pro růst konkurenceschopnosti je efektivní alokace kapitálu nezbytná. S tím nepochybně souvisí sklon k úsporám a úkolem bankovního sektoru je tedy transfer od úspor k investicím. Kvalita finančních služeb umožňuje tyto úspory rozmisťovat efektivněji a diverzifikovat rizika s tím spojená. Ve Výroční zprávě o vývoji finančního trhu v roce 2012 se můžeme dočíst, že: „celkový objem finančních prostředků rozmisťovaných na finančním trhu dosáhl zhruba 4,1 bil. Kč, což byl růst o 6,4% a nejvíce posílila bankovní depozita (o 184, 6 mld. Kč), která představují 69 % všech prostředků na finančním trhu“ (Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2012, str. 3). SMK (2011) za cíle v této oblasti pro zvýšení konkurenceschopnosti uvádí dostupnost finančních produktů skrze posílení konkurence na finančních trzích a využívání moderních finančních nástrojů, které budou podporovat oblasti ekonomiky s růstovým potenciálem.
5. 7 Postoje a hodnoty IMD ve svém hodnocení poukazuje na slabou stránku nazvanou postoje a hodnoty, do kterých patří postoje a názory ke globalizaci, národní kultura, hodnotový systém či potřeba sociálních reforem. Tato skupina kritérií je pravděpodobně založena převážně na vyhodnocení měkkých dat. Měkká data, těžko zachycující skutečnost, jsou často podhodnocována, když respondenti odpovídají s určitým zaujetím a ovlivněni mnoha vnějšími vlivy.
5. 8 Způsoby řízení Mezinárodní institut pro rozvoj managementu vyzdvihuje jako podprůměrné též způsoby řízení. Česká republika se 41. pozicí v této oblasti by se měla zaměřit především na otázky zabývající se sociální odpovědnost, etickými praktikami ve firmách a také zdravím a bezpečností ve firmách. Oproti tomu Světové ekonomické fórum, stejně tak jako výše uvedené postoje a hodnoty, ve svém hodnocení nezmiňuje ani jím podobná kritéria.
82
Závěr Cílem diplomové práce bylo porovnat a podrobněji analyzovat jednotlivé metodiky měření konkurenceschopnosti, které výše uvedené instituce používají. Dále cílem bylo na základě teoretických poznatků o metodikách porovnat výsledky analýzy konkurenceschopnosti České republiky a z těchto analýz vyplynulá slabá místa v českém hospodářství rozebrat a podat doporučení k jejich eliminaci či odstranění. Cíle práce se podařilo splnit. Na začátku diplomové práce je v teoretické části vymezeno několik hlavních pojmů, aby byl čtenář uveden do problematiky týkající se konkurenceschopnosti. Těmito pojmy byla konkurenceschopnost na úrovni podniků a firem a konkurenční výhoda podle ekonoma M. Portera. První kapitola též představuje nejzákladnější definice pojmu
konkurenceschopnost a z této
úvodní části vyplývá,
že
jednoznačná definice neexistuje a každý autor, či instituce ji interpretuje podle svého. Další kapitoly jsou již věnovány jednotlivým institucím, a to převážně Světovému
ekonomickému
fóru
a
Mezinárodnímu
institutu
pro
rozvoj
managementu a jejím metodikám. Česká republika je sledována oběma institucemi a kapitola dva je věnována právě rozboru umístění jak v žebříčku konkurenceschopnosti WEF i IMD. Další části diplomové práce se již obsahově týkají komparace obou metodik, jejich silných i slabých stránek a závěr práce patří konkrétně vyhodnocení vybraných nejslabších míst České republiky. Žebříček Světového ekonomického fóra, hodnotící nyní 148 zemí, je považován za nejvíce uznávané srovnání konkurenceschopnosti. Oproti tomu Mezinárodní institut pro rozvoj managementu hodnotí „pouze“ 60 zemí, ale ačkoliv je počet zemí ani ne poloviční, počet hodnocených kritérií je téměř trojnásobný. The Global Competitiveness Report Světového ekonomického fóra hodnotí 118 tzv. subfaktorů a The World Competitiveness Yearbook Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu při výsledném hodnocení vychází z 333 kritérií. Obě tyto instituce májí pro obhajobu svých žebříčků pro i proti. Asi nejzásadnějším aspektem, na který musí být brán ohled, je poměr tvrdých a měkkých dat, které jak WEF, tak i IMD používají. Světové ekonomické fórum z větší části používá měkká data, kdy respondenti odpovídají podle vlastního mínění na otázky, které nemohou bát vyjádřeny jako statistická data. WEF neposkytuje hlubší náhled na otázky, na 83
které jsou jednotlivé partnerské instituce tázány, ale například když se zaměříme na pilíř Infrastruktura, tak kvalita jak silniční, železniční i letecké dopravy musí být hodnocena z vyšší části subjektivním dojmem. Oproti tomu třetí pilíř týkající se makroekonomického prostředí je především složen ze statistických dat, jako je saldo státního rozpočtu v procentech hrubého domácího produktu, hrubé domácí úspory v procentech, a podobně. Stejně tak můžeme uvažovat i u druhého žebříčku konkurenceschopnosti podle IMD. I zde institut používá měkká data, ale již v menší míře, a to z jedné třetiny všech použitých dat. Avšak i tak takové množství soft dat může nadhodnotit či podhodnotit konečné výsledky. Bohužel ale není jiné možnosti k zachycení skutečností, které by jen těžko, nebo velmi zavádějícím způsobem měřili oblasti ekonomickými ukazateli nezměřitelné. Z toho vyplývá, že prvním slabým místem metodik, především pak tedy Světového ekonomického fóra, je množství používaných měkkých dat. V případě, že se ale na měkká data podíváme z jiného úhlu, respondenti obvykle odpovídají ve smyslu toho, jak vidí situaci nyní a do budoucna. Proto pokud je žádoucí zjistit směr budoucího vývoje, můžou k tomu být využita měkká data. Pokud se zaměříme nejprve na ty silné stránky metodik, jednoznačně je pozitivem WEF již zmíněné množství hodnocených zemí. Dalším velmi silným aspektem je i to, že od roku 2005 se metodika téměř nemění a používá se pouze jeden index, a to GCI. Od roku 2005 je tedy velmi snadné porovnávat časové řady z důvodu konzistentní metodiky. Avšak pokud by bylo třeba srovnávat delší časové řady, zde nastává problém v podobě jiné metodiky, kdy byly používány dva indexy a pouze data v roce 2004 byla převedena podle nové metodiky, starší nikoliv. Změny v metodice od roku 2005 jsou pouze ve smyslu přidávání či ubírání indikátorů pro hodnocení konkurenceschopnosti. Vždy v každé Zprávě o globální konkurenceschopnosti jsou v prvních kapitolách uvedeny důvody a vysvětlení, které indikátory byly ubrány či přidány. Oproti tomu dalšími slabými stránkami WEF může být to, že hodnocené subfaktory nemají stejnou váhu, což může být předpokladem pro nižší vypovídací schopnost metodiky. Silnou stránkou metodiky IMD je především to, že hodnotí vysoký počet relevantních subfaktorů, kdy každá subfaktor má stejnou váhu. Dále je to vyšší počet statistických, neboli tvrdých dat využívaných pro sestavení žebříčku. IMD považuje jednotlivá kritéria za hodnocená velmi kvalitně a do hloubky. Oproti tomu 84
však hodnotí pouze 60 zemí, což je ani ne polovina počtu hodnocených zemí Světovým ekonomickým fórem. Nízký počet zemí může být důvodem k názoru na ne zcela relevantní hodnocení s nižší vypovídací schopností. Další část diplomové práce je věnována souhrnu slabých stránek České republiky, které ji více či méně zpomalují ve zvyšování konkurenceschopnosti. V úvodu diplomové práce byl položen cíl porovnat výsledky analýzy České republiky podle WEF a IMD a identifikovat, proč se některá slabá místa vyhodnocená oběma institucemi liší v celkovém pořadí nebo případně z jakého důvodu některé slabiny nevzešly z hodnocení WEF a z hodnocení IMD ano, a naopak. K takovéto analýza však ani WEF ani IMD neposkytuje Hloubkové informace o jejich metodice, tudíž není možné s jistotou určit, jaké jsou důvody odlišných výsledků. Avšak poslední kapitola se o to pokouší alespoň pomocí dostupných informací o metodikách. Za nejslabší místa českého hospodářství je všeobecně označována korupce. Nejen WEF a IMD, ale i ostatní instituce a orgány se zabývají otázkou potlačování korupce, nakládání s veřejnými zakázkami, úplatkářství a podobně. Na eliminaci těchto bodů je třeba zejména kvalitní a fungující zákonodárství. S tím souvisí i důvěra v politiku, která se bude jen velmi pomalu zlepšovat, pokud by došlo k razantním změnám v této oblasti. Nadměrná regulatorní zátěž je dalším prvkem, který je v České republice vnímán oběma institucemi za negativní a je již delší dobu diskutovaným tématem na poli jak politickém tak veřejném. Kvalita infrastruktury je též hodnocená velmi negativně. Zatímco WEF hodnotí nejhůře silniční dopravu, u IMD je to technologická infrastruktura. Rozdíl v hodnocení je především dán jinými zkoumanými kritérii a také již několikrát zmiňovanými měkkými daty používány rozdílně u obou metodik. Zkvalitnění infrastruktury by mělo být především prostřednictvím vhodného způsobu financování, kdy často právě finanční možnosti jsou omezujícím faktorem. Dále je pak důležité propojení dopravní sítě se sítěmi evropskými a jejich systémová provázanost. Jako další slabé místo, které interpretují obě instituce shodně je makroekonomické prostředí, kdy zejména schodkové hospodaření, ačkoliv není zdaleka nejvyšší v rámci EU, je silně vytýkáno a česká ekonomika značně závisí na vládních výdajích. Vyrovnaná rozpočtová politika je tedy základem úspěchu a s tím i efektivní daňová politika. Součástí makroekonomického prostředí je právě také celkové daňové zatížení, kde Česká republika má jedno z nejvíce administrativně náročných daňových 85
prostředí.
Kvalita
vzdělání,
jako
další
důležitý
krok
ke
zvyšování
konkurenceschopnosti i ke zvyšování životní úrovně obyvatel. Kvalifikovaná pracovní síla je základním požadavkem pro vývoj hospodářství země a ke zvyšování produktivity a důraz musí být kladen především na praxi a na přípravu do světa firem, které již jen velmi zřídka působí na národním trhu. Globalizace se týká všeho okolo nás a je třeba, aby nejenom studenti, ale i zaměstnanci kladly důraz na neustálé vzdělávání, aby mohli uspět v rychle měnícím se prostředí na trhu práce a aby se dále neprohlubovala nízká gramotnost žáků od základního vzdělání. Hodnocení finančních trhů též ani jedna z institucí nehodnotí příliš kladně, výsledky jsou podprůměrné. Finanční služby, přístupy k úvěrům, rizikový kapitál, a podobně, jsou součástí kvality finančních trhů. Kritéria hodnocení obou institucí se částečně liší a částečně se shodují. Finanční sektor v ČR je poměrně stabilní a zastoupený především bankami, a to z velké části se zahraničními vlastníky. České republice jsou často vytýkány vysoké ceny finančních služeb a i jejich dostupnost. Je tedy důležité i další alternativní zdroje financován, jako je kapitálový trh. Postoje a hodnoty a způsoby řízení jsou slabé stránky plynoucí z hodnocení IMD. Tyto aspekty jsou především subjektivním hodnocením jednotlivých respondentů, protože obsahují oblasti typu etického chování, životního prostředí či národní kultury nebo potřeby ekonomických a sociálních reforem. Z analýz konkurenceschopnosti vyplývá několik slabých míst, které je nutné nějakým způsobem řešit a zaměřit se na jejich eliminaci, aby Česká republika mohla konkurovat ostatním zemím. Je třeba využívat potenciál a silné stránky českého hospodářství, jako je levná a poměrně kvalifikovaná pracovní síla, výhodná pozice ve středu Evropy nebo kvalitní výzkum a vývoj. Silné stránky Česko bezesporu má, jen je třeba využít potenciálu. Pro malou a otevřenou ekonomiku je kladen důraz na export a proexportní politiku. V březnu 2012 byla schválena Proexportní strategie ČR pro podporu vývozců a exportu i ze strany státu9.
9
„Exportní strategie České republiky pro období 2012 až 2020 má českým vývozcům otevřít nové trhy a poskytnout jim podporu ze strany státu. Strategie je postavena na třech základních pilířích: zpravodajství pro export, rozvoj exportu a podpora obchodních příležitostí. Projekty jsou naplňovány prostřednictvím série konkrétních opatření.“ Zdroj: businessinfo.cz 86
Konkrétně vládní Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR a jejích cca 40 projektů (seznam viz příloha 1) jsou zacílené na jednotlivé aspekty, které by měly českému hospodářství pomoci být konkurenceschopnější.
87
Seznam literatury BALCAROVÁ,
P.,
BENEŠ,
M.:
Metodologie
měřeni
a
hodnoceni
makroekonomické konkurenceschopnosti. Working Paper č. 9/2006. [online], 2006. [cit. 16. Listopadu 2012]. Brno: Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české
ekonomiky,
2006.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/do/1456/soubory/oddeleni/centrum/papers/wp2006-09.pdf BENEŠ, M.: Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda. Working Paper č. 5/2006. [online], 2006. [cit. 12. Listopadu 2012]. konkurenční
schopnosti
české
Brno: Centrum výzkumu
ekonomiky.
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/do/1456/soubory/oddeleni/centrum/papers/wp2006-05.pdf BUSINESSINFO. Proexportní strategie. [online] 2012. [cit. 25. prosince 2013]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/zahranicni-obchod-eu/statni-podporaexportu/exportni-strategie-cr.html CZECHINVEST. Klastry. [online]. 2013. [cit. 2. prosince 2013] Dostupné z: http://www.czechinvest.org/klastry ČICHOVSKÝ, L.: VŠEM Blog Čichovský. [online], 2011. [cit. 10. Listopadu 2012]. Dostupné
z:
http://cichovsky.blog.vsem.cz/2011/02/28/konkurenceschopnost-a-
jeji-ruzna-pojeti-v-marketingu-konkurenceschopnosti/ EUROPEAN
COMMISSION.:
European
Competitiveness
Report
2011.
Commission staff working document. [online] 2011. [cit. 20. listopadu 2013]. Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/industrial-
ompetitiveness/competitiveness-analysis/european-competitivenessreport/files/ecr2011_full_en.pdf EUROPEAN COMMISION.: European Competitiveness Report 2013. Towards Knowledge-driven Reindustrialisation. [online] 2013. [cit. 20. listopadu 2013]. Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/industrial-
88
competitiveness/competitiveness-analysis/european-competitivenessreport/files/eu-2013-eur-comp-rep_en.pdf EUROPEAN COMMISION. European Competitiveness Report 2013. [Online]. 2013.
[Cit.
3.
prosince
2013].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/enterprise/policies/industrial-competitiveness/competitivenessanalysis/european-competitiveness-report/files/eu-2013-eur-comp-rep_en.pdf EVROPSKÁ KOMISE. Evropa 2020. [Online]. 2014. [Cit. 2. ledna 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europe2020/europe-2020-in-a-nutshell/targets/index_cs.htm GARELLI, S.: Competitiveness of Nations: The Fundamentals. IMD World Competitiveness Yearbook 2006. [online], Švýcarsko: 2006, [cit. 15. září 2013]. Dostupné
z:
http://www.imd.org/uupload/www01/documents/wcc/content/fundamentals.pdf GARELLI, S.: The Competitiveness Roadmap 2013-2050. [online], Švýcarsko: 2013.
[cit.
2.
prosince
2013].
Dostupné
z:
http://www.imd.org/uupload/imd.website/wcc/Roadmap.pdf GARELLI, S.: The fundamental and History of competitiveness (Appendix III). IMD World Competitiveness Yearbook 2013. [online], Švýcarsko: 2013. [cit. 15. září 2013].
Dostupné
z:
http://www.imd.org/uupload/imd.website/wcc/Fundamentals.pdf IMD. History of world economy ranking. [online]. 2012. [cit. 28. prosince 2012] Dostupné z: http://www.imd.org/wcc/history-of-world-economy-ranking/ IMD. IMD World Competitiveness Yearbook 2012 [online], Švýcarsko: 2012. [cit. 15. března 2013]. Dostupné z: http://www.imd.org/wcc/news-wcy-ranking/ IMD. IMD World Competitiveness Yearbook 2013 [online], 2012. [cit. 10. srpna 2013]. Dostupné z: http://www.imd.org/wcc/news-wcy-ranking IMD. Methodology and principles of analysis (Appendix I.). IMD World Competitiveness Yearbook 2013. [online], Švýcarsko: 2013. [cit. 15. září 2013]. Dostupné z: http://www.imd.org/uupload/imd.website/wcc/methodology.pdf 89
JENERÁLOVÁ, I.: Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky. [online].
2011.
28.
[cit.
prosince
2012].
Dostupné
z:
http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Fakta-o-CR/Politika/Strategie-mezinarodnikonkurenceschopnosti-Ceske-r JENERÁLOVÁ, I.: Exportní startegie České republiky pro období 2012 – 2020. [online]
[cit.
2012.
20.
října
2012].
Dostupné
z:
http://www.czech.cz/cz/Podnikani/Investice-a-obchod-s-CR/Exportni-strategieCeske-republiky-pro-obdobi-2012 KADEŘÁBKOVÁ,
A.:
Základy
makroekonomické
analýzy:
růst,
konkurenceschopnost, rovnováha. Praha: Linde, 2003, 175 s., ISBN 808613136X. KLVAČOVÁ E., MALÝ J.: Domnělé a skutečné bariéry ke konkurenceschopnosti EU a ČR. [online], 2008. [cit. 10. Listopadu 2012]. 1. vyd. Vzdělávací středisko na podporu
demokracie.
Dostupné
z:
http://www.euroskop.cz/gallery/38/11644-
informacni_material.pdf TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě.
[online].
Praha:
2008.
[cit.
28.
listopadu
2012]
Dostupné
z:
http://www.transparency.cz/doc/vzdelavani_skripta2008_1.pdf KOTLER, P., KELLER, K. L.: Marketing Management. 12. Vydání. Praha: Grada Publishing 2007. ISBN 978-80-247-1359-5 KRUGMAN, P.: Competitiveness: A Dangerous Obsession. Foreign Affairs Volume 73 No. 2 [online], 1994. str. 28 – 44, [cit. 16.listopadu 2012] Dostupné z: http://www.ucl.ac.uk/~uctpvhg/ECON1005/Readings/Krug%20comp.pdf MALÝ, J. Od Lisabonské strategie ke strategii Evropa 2020: podobnosti a rozdíly, očekávání
a
skutečnost.
Od
konkurenceschopnosti
podniku
ke
konkurenceschopnosti státu. [online]. Brno: 2011. [cit. 16. listopadu 2012]. Dostupné z: http://www.eu-vyzkum.eu/pdf/Podklad_seminar_4.pdf MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Makroekonomická predikce. [online]. 2013. [cit. 25. listopadu 2013] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-
90
sektor/prognozy/makroekonomicka-predikce/2013/makroekonomicka-predikcecervenec-2013-13603 MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY: Zpráva o vývoji finančního trhu v roce
2012,
[online]
2012.
[cit.
25.
prosince
2013].
Dostupné
z:
http://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/monitoring/vyvoj-financnihotrhu/2012/zprava-o-vyvoji-financniho-trhu-rok-2012-12640 MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. Kohezní politika. [online] 2013. [cit. 20. listopadu
2013].
Dostupné
z:
http://www.mmr.cz/cs/Evropska-unie/Kohezni-
politika-EU MINISTERSTVO
PRUMYSLU
A
OBCHODU.
Strategie
mezinárodní
konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 – 2020 – Zpět na vrchol. [online].
2013.
[cit.
25.
listopadu
2013]
Dostupné
z:
http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Strategie-mezinarodnikonkurenceschopnosti-Ceske-republiky.pdf MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ. Výroční zpráva ministerstva školství o rozvoji vzdělávání v České republice. [online]. 2013. [cit. 29. listopadu 2013] Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/vyrocni-zpravy-ostavu-a-rozvoji-vzdelavani-v-ceske-1 NERV. Rámec strategie konkurenceschopnosti. [online]. Praha: 2011. [cit. 1. prosince
2013].
ISBN
978-80-7440-050-6
Dostupné
z:
http://www.vlada.cz/assets/ppov/ekonomickarada/aktualne/Ramec_strategie_konkurenceschopnosti.pdf Paying Taxes 2013. [online] 2013. [cit. 22. prosince 2013]. Dostupné z: http://www.pwc.com/gx/en/paying-taxes/assets/pwc-paying-taxes-2013-fullreport.pdf PICHANIČ, M.: Mezinárodní management a globalizace, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. ISBN: 80-7179-886-X.
91
PLCHOVÁ, B.: Konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí. Vybrané aspekty postavení nových členských zemí EU. [online], 2011. [cit. 12. Listopadu 2012]. Acta
Oeconomica
Pragensia
2011,
č.
2.
Dostupné
z:
http://www.vse.cz/aop/abstrakt.php3?IDcl=328 PORTER, M. E, SCHWAB, K. The Global Competitiveness Report 2008-2009. [online].
Ženeva:
2008.
[cit.
20.
prosince
2012].
Dostupné
z:
http://www.weforum.org/pdf/GCR08/GCR08.pdf PORTER, M.: The competitive Advantage of Nations. Harward Business Review. [online], 1990. [cit. 10. Listopadu 2012]. Dostupné z: http://kkozak.wz.cz/Porter.pdf PROKEŠOVÁ,
S.:
Martin
Tlapa,
MPO:
Strategie
mezinárodní
konkurenceschopnosti zmírní české deficity. [online]. 2012. [cit. 2. prosince 2013]. Dostupné
z:
http://cfoworld.cz/ostatni/martin-tlapa-mpo-strategie-mezinarodni-
konkurenceschopnosti-zmirni-ceske-deficity-1656). SCHWAB, K. The Global Competitiveness Report 2009-2010. [online]. Švýcarsko: 2009.
[cit.
2.
února
2013].
Dostupné
z:
http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2009-10.pdf SCHWAB, K. The Global Competitiveness Report 2010-2011. [online]. Švýcarsko: 2010,
[cit.
20.
října
2013].
Dostupné
z:
http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2010-11.pdf SCHWAB, K. The Global Competitiveness Report 2011-2012. [online]. Švýcarsko: 2011.
[cit.
20.
února
2013].
Dostupné
z:
http://www3.weforum.org/docs/WEF_GCR_Report_2011-12.pdf SCHWAB, K. The Global Competitiveness Report 2012-2013. [online] Švýcarsko: 2012,
[cit.
20.
února
2013].
Dostupné
z:
http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2012-13.pdf SCHWAB, K. The Global Competitiveness Report 2013-2014. [online]. [Ženeva (Švýcarsko)]: World Economic Forum. 2012. 545 s. [cit. 20. října 2012]. Dostupné z:
http://www3.weforum.org/docs/WEF_GlobalCompetitivenessReport_2013-
14.pdf 92
TOMEK, G., VÁVROVÁ, V.: Jak zvýšit konkurenceschopnost firmy. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck 2009. ISBN 978-80-7400-098-0 TLAPA, M.: Zpět na vrchol? Zpět na vrchol! EURO. [online]. 2011. [cit. 2. prosince 2013]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/cesky-export/zpet-na-vrchol-zpet-na-vrchol859950 URBAN, L.: Lisabonská strategie a vnitřní trh. [online]. 2010. [cit. 10. listopadu 2012]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8742/sekce/lisabonska-strategie-avnitrni-trh/ ÚŘAD VLÁDY ČR. Sekce pro koordinaci boje s korupcí. Od korupce k integritě – strategie vlády v boji s korupcí na období 2013-2014. [online] 2013. [cit. 3. prosince 2013]. Dostupné z: http://www.transparency.cz/doc/aktuality/2013-0129_Protikorupcni_strategie_vlady_2013-14.pdf WORLD ECONOMIC FORUM. History. [online]. Švýcarsko: 2012. [cit. 28. prosince 2012]. Dostupné z: http://www.weforum.org/history
93
Seznam obrázků a tabulek Seznam obrázků Obr. 1 Porterovo schéma konkurenční výhody..................................................... 21 Obr. 2 Rámec globální konkurenceschopnosti ..................................................... 28 Obr. 3 Vývoj konkurenceschopnosti vybraných zemí podle WEF 2008 – 2013.... 33 Obr. 4 Vývoj konkurenceschopnosti vybraných zemí v letech 2008 – 2013 podle IMD……………………………………………………………………………………….40 Obr. 5 Vývoj umístění v žebříčku konkurenceschopnosti EU podle Světového ekonomického fóra v letech 2009 – 2013 ............................................................. 72 Obr. 6 Znázornění pořadí zemí EU podle hodnocení žebříčku konkurenceschopnosti podle WEF v letech 2009 - 2013...................................... 73 Obr. 7 Vývoj umístění v žebříčku konkurenceschopnosti EU podle Světového ekonomického fóra v letech 2009 – 2013 ............................................................. 74 Obr. 8 Znázornění pořadí zemí EU podle hodnocení žebříčku konkurenceschopnosti podle IMD v letech 2009 - 2013 ....................................... 75
Seznam tabulek Tab. 1 Váhy subindexů v jednotlivých fázích rozvoje ........................................... 30 Tab. 2 Prahové hodnoty HDP na obyvatele ......................................................... 30 Tab. 3 Žebříček světové konkurenceschopnosti podle WEF 2013 - 2014............ 31 Tab. 4 Žebříček světové konkurenceschopnosti podle IMD 2013 ........................ 39 Tab. 5 První pilíř – instituce .................................................................................. 49 Tab. 6 Druhý pilíř - infrastruktura .......................................................................... 51 Tab. 7 Třetí pilíř – makroekonomická stabilita ...................................................... 52 Tab. 8 Čtvrtý pilíř – zdraví a základní vzdělání ..................................................... 53 Tab. 9 Pátý pilíř – vyšší vzdělání a kvalifikace ..................................................... 54
94
Tab. 10 Šestý pilíř – efektivita trhu zboží .............................................................. 56 Tab. 11 Sedmý pilíř – efektivita trhu práce ........................................................... 57 Tab. 12 Osmý pilíř – rozvoj finančního trhu .......................................................... 58 Tab. 13 Devátý pilíř – technologická připravenost ................................................ 59 Tab.14 Desátý pilíř – velikost trhu ........................................................................ 60 Tab. 15 Jedenáctý pilíř – obchodní sofistikovanost .............................................. 60 Tab.16 Dvanáctý pilíř – inovace ........................................................................... 61 Tab. 17 Komparace metodik Světového ekonomického fóra a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu ........................................................................ 69
95
Seznam příloh Příloha č. 1 Seznam projektů Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR
96
Příloha
č.
1
Seznam
projektů
Strategie
konkurenceschopnosti ČR 1. Efektivní veřejná správa 2. Zefektivnění nakládání s veřejným majetkem a prostředky 3. Zjednodušení přístupu ke službám veřejné správy 4. Vyšší kvalita a dostupnost regulace 5. Lepší vymahatelnost práva 6. Silniční doprava 7. Železniční doprava 8. Letecká a vodní doprava 9. Státní energetická koncepce (SEK) a strategické usměrňování 10. Implementace státní politiky Digitální Česko 11. Rozpočty – transparentní a udržitelné veřejné finance 12. Konkurenceschopný daňový systém 13. Mezinárodní makroekonomická stabilita ČR 14. Změny v zakázkách a nákupech zdravotnické techniky a léků 15. Zefektivnění systému financování zdravotnictví 16. Zefektivnění fungování zdravotních pojišťoven 17. Restrukturalizace lůžkové péče v ČR 18. Ekonomická vazba pacienta ke zdraví 19. Odměňování a vzdělávání zdravotníků 20. Zvýšení kvality a dostupnosti předškolní výchovy 21. Změny v základním a středním školství 22. Reforma vysokého školství 23. Změny obsahu vzdělávání 24. Sladění rodinného života a pracovní kariéry 25. Rozvoj trhu práce 26. Zvýšení dostupnosti nájemního bydlení 27. Zavedení jednotného výplatního místa 28. Politika migrace kvalifikovaných pracovníků 29. Implementace a rozvoj systému celoživotního učení
97
mezinárodní
30. Realizace pilotního Seed fondu 31. Transformace ČMZRB a.s. 32. Posílení vymahatelnosti práv věřitelů a primárních emisí 33. Zlepšování podnikatelského prostředí 34. Služby pro rozvoj podnikání 35. Služby pro inovační podnikání 36. Intenzivnější využívání polohové renty 37. Aktivní samoregulace a ověřování environmentální výkonnosti 38. Rámec pro koordinaci rozvoje inovačního ekosystému 39. Prostředí pro excelentní VaV 40. Rozvoj spolupráce mezi podnikovým a VaV sektorem 41. Spolupráce mezi podniky 42. Foresight a technologické oblasti strategického významu 43. Kosmické aktivity českých firem
98
ANOTAČNÍ ZÁZNAM AUTOR
Bc. Václava Nováková
STUDIJNÍ OBOR
6208T139 Globální podnikání a marketing
NÁZEV PRÁCE
Metodiky hodnocení konkurenceschopnosti zemí a analýza konkurenceschopnosti České republiky
VEDOUCÍ PRÁCE
doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D
KATEDRA
KMM - Katedra managementu a marketingu
POČET STRAN
87
POČET OBRÁZKŮ
8
POČET TABULEK
17
POČET PŘÍLOH
1
STRUČNÝ POPIS
Cílem této práce je zejména komparace a podrobná analýza jednotlivých metodik měření konkurenceschopnosti, které používají Světové ekonomické fórum a Mezinárodní institut pro rozvoj managementu. Navazujícím cílem je na základě porovnání získaných poznatků, zhodnocení konkurenceschopnosti České republiky s důrazem na komparativně slabé stránky českého hospodářství a poskytnutí doporučení k jejich odstranění nebo částečné eliminaci.
KLÍČOVÁ SLOVA
Konkurenceschopnost zemí, Světové ekonomické fórum, Mezinárodní institut pro rozvoj managementu, konkurenceschopnost České republiky, slabé stránky české ekonomiky
PRÁCE OBSAHUJE UTAJENÉ ČÁSTI: Ne
ROK ODEVZDÁNÍ
2014
ANNOTATION AUTHOR
Bc. Václava Nováková
FIELD
6208T139 Marketing Management in the Global Environment
THESIS TITLE
Methodology of measuring the national competitiveness and analysis of competitiveness of the Czech Republic
SUPERVISOR
doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D
DEPARTMENT
KMM - Department of Management and Marketing
NUMBER OF PAGES
87
NUMBER OF PICTURES
8
NUMBER OF TABLES
17
NUMBER OF APPENDICES
1
YEAR
2014
SUMMARY
The aim of this thesis is particularly a detailed analysis and comparison of the different methodologies to measure the competitiveness that use the World Economic Forum and the Institute for Management and Development. The subsequent aim is based on comparison gained knowledge, evaluation of the competitiveness of the Czech Republic with an emphasis on the comparative weaknesses of the Czech economy and provides recommendations for their elimination or partial elimination.
KEY WORDS
National competitiveness, World Economic Forum, Institute for Management and Development, Competitiveness of Czech Republic, weaknesses of Czech economy
THESIS INCLUDES UNDISCLOSED PARTS: No