ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2012
Bc. Olga Kašparová
ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208T138 Globální podnikání a finanční řízení podniku
ZMĚNY V MEZINÁRODNÍM MĚNOVÉM FONDU
Bc. Olga KAŠPAROVÁ
Vedoucí práce: doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D.
Prohlašuji,
že
jsem
diplomovou
práci
vypracovala
samostatně
s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenu je úplná a v práci jsem neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským).
V Mladé Boleslavi, dne 13. ledna 2012
3
Děkuji panu doc. Ing. Stanislavu Šarochovi, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytování cenných rad a informačních podkladů.
4
1
Úvod ................................................................................................................ 8
2
Historické souvislosti založení MMF .............................................................. 10 2.1
Hlavní etapy formování mezinárodní měnové spolupráce....................... 11
2.1.1
Měnová spolupráce v období kovových měnových systémů ............ 11
2.1.2
Měnová spolupráce v období mezi dvěma světovými válkami.......... 12
2.1.3
Hospodářská krize a její vliv na měnovou spolupráci ....................... 13
2.2
Poválečná konference v Bretton-Woods o založení MMF ....................... 13
2.2.1
Období brettonwoodského systému fixních kurzů ............................ 14
2.2.2
Pád brettonwoodského systému ....................................................... 15
2.3
Nová role MMF v měnovém uspořádání podle jednotlivých událostí....... 16
2.3.1
Dluhové krize 80. let 20. století ......................................................... 16
2.3.2
Pád komunismu a přechod od centrálně plánovaných ekonomik k tržním ekonomikám........................................................................ 17
2.3.3 3
Organizace MMF ........................................................................................... 22 3.1
Organizační struktura MMF ..................................................................... 22
3.1.1
Rada guvernérů ................................................................................ 22
3.1.2
Mezinárodní měnový a finanční výbor .............................................. 22
3.1.3
Rada výkonných ředitelů................................................................... 23
3.1.4
Administrativní aparát ....................................................................... 24
3.2
Právní postavení MMF ............................................................................ 24
3.2.1
Členská kvóta ................................................................................... 25
3.2.2
Finanční politika MMF ....................................................................... 27
3.2.3
Zvláštní práva čerpání ...................................................................... 28
3.2.4
Morální hazard .................................................................................. 32
3.3
4
Období finančních krizí ..................................................................... 18
Spolupráce s MMF .................................................................................. 32
3.3.1
Spolupráce s Českou republikou ...................................................... 33
3.3.2
Spolupráce s G-20 ............................................................................ 34
Reformy MMF ................................................................................................ 36 4.1
Nové cíle MMF ........................................................................................ 36
4.2
Prevence krizí.......................................................................................... 37
4.2.1
Dohled .............................................................................................. 38
5
4.2.2
Dohled nad finančním sektorem ....................................................... 42
4.2.3
Liberalizace finančního účtu ............................................................. 43
4.2.4
Dohled v současnosti ........................................................................ 44
4.3
Kvóty a reprezentace .............................................................................. 45
4.3.1
První impulz řešení ........................................................................... 47
4.3.2
První navýšení kvót nejvíce podreprezentovaným zemím ................ 48
4.3.3
Nový model výpočtu kvót .................................................................. 48
4.3.4
Navýšení základních kvót ................................................................. 50
4.3.5
Nová reforma .................................................................................... 50
4.3.6
BRICS ............................................................................................... 52
4.4
Řešení krizí ............................................................................................. 57
4.4.1
Novodobá finanční krize ................................................................... 58
4.4.2
Spolupráce MMF s Radou na dohled finanční stability ..................... 61
4.4.3
Dluhová krize Eurozóny .................................................................... 66
4. 5 MMF do budoucnosti ............................................................................... 72 4.5.1 5
Budoucí reformy MMF ...................................................................... 73
Závěr............................................................................................................. 75
Seznam literatury ................................................................................................. 83 Seznam obrázků a tabulek ................................................................................... 91 Seznam příloh ...................................................................................................... 92
6
Seznam použitých zkratek a symbolů BRIC(S)
Brazílie, Rusko, Indie, Čína, (Jihoafrická republika)
ČNB
Česká národní banka
ČR
Česká republika
ECU
Evropská měnová jednotka
EMEs
Nově vznikající tržní ekonomiky (Emerging Markets)1
EU
Evropská unie
EWE
Systém včasného varování (Early Warning System)
FED
Americká centrální banka (Federal Reserve System)
FSAP
Financial Sector Assessment Programme
FSSA
Hodnocení stability finančního systému
FSB
Rada pro dohled finanční stability (Financial Stability Board)
GFS
Globální finanční stabilita (Global Financial Stability)
IMFC
Mezinárodní měnový a finanční výbor (International Monetary and Financial Commitee)
MMF
Mezinárodní měnový fond
PPP
Parita kupní síly (Purchasing power parity)
ROSC
Zprávy o dodržování standardů a kodexů (Reports on the Observance of Standards and Codes)
RZ
Rozvojové země
SDR
Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights)
SSB
Standard Setting Bodies
TBTF
Příliš velké aby padly (Too big to fail)
1
Mezi EMEs a RZ Fond řadí země Afriky, Asie, Blízkého a Středního Východu, Latinskou Ameriku a tranzitivní ekonomiky.
7
1 Úvod Cílem mé práce je analyzovat a zmapovat reformy Mezinárodního měnového fondu a jeho možné transformace ve světové ekonomice. Přínosem by měl být zejména rozbor soudobých událostí ve světové ekonomice v závislosti na reakcích MMF a zájmů jednotlivých skupin významných pro světovou ekonomiku, jimiž jsou USA, EU a skupina BRICS. Od založení se cíle MMF dlouhou dobu neměnily, ale jeho činnost se vyvíjela podle událostí, které na něj měly významný vliv tak, aby splňoval měnící se potřeby svých členů a vůbec potřeby celé světové ekonomiky. Od pádu zlatého standardu amerického dolaru, přes zhroucení systému fixních směnných kurzů, uvolnění pohybu kapitálu, finančních inovací, globalizace, dluhových a finančních krizí na různých místech celého světa atd. To vše na něj působilo. Fond za více než šedesátiletou historii významně rozšířil své aktivity do nových oblastí, což zapříčinilo zvyšování základny zaměstnanců i jejich kvality a širší spolupráci s mezinárodními organizacemi. Ne vždy byly ale reakce Fondu považovány za adekvátní. Řada kritiků vyzývala nejen k revizi jeho činnosti v řadě oblastí, ale ozývaly se i hlasy, které požadovaly jeho zrušení. Kritika MMF pocházela od mnoha původců. K těm nejvíce viditelným patří nevládní organizace, které často provázejí výroční zasedání MMF násilnými protesty. K té fundovanější kritice můžeme zařadit vlády rozvojových zemí, různé výzkumné instituce a co víc bývalé zaměstnance MMF. Fond musel čelit za dobu své existence řadě problémů a nejednou byla daná kritika jeho činnosti oprávněná, přesto můžeme předpokládat, že i v budoucnosti zůstane jedním ze základních stavebních kamenů finanční architektury. Je ale nutné přizpůsobit Fond výzvám globálního světa, a proto byl ale vyzván, aby definoval svou novou roli, dokud mu svět v období finanční krize ještě naslouchá. Celá má práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. V první kapitole se zabývám vznikem a vývojem Fondu v historických souvislostech. Jak vypadala mezinárodní měnová spolupráce před založením Fondu a jaké byly důvody, které zapříčinily založení takového druhu instituce. MMF reagoval na rozvíjející se krize a chopil se tohoto úkolu. Svou funkci také sehrál při přetváření centrálně plánovaných ekonomik na tržní a v druhé etapě krizí.
8
Ve druhé kapitole se nejprve věnuji organizační struktuře a právnímu postavení Fondu. Oblast, která je velkým středem zájmu, se týká členských kvót. Ty mají vliv na podíl hlasování jednotlivých členských zemí. Dozvíme se, podle čeho se tato členská kvóta určuje a vývoj, kterým procházela. Další velice důležitý bod Fondu se týká finanční politiky MMF. Ačkoliv bylo ujednáno, že by Fond měl využívat výhradně splacených členských podílů, tedy zdrojů vlastních, když se členská základna Fondu začala zvyšovat o ekonomicky méně vyspělé země, začala také růst poptávka i po čerpání zdrojů. Fond tedy začal využívat také zdroje cizí. Je zde také objasněno, jak Fond pomocí tzv. zvláštních práv čerpání vyřešil problém nedostatku likvidity ve světové ekonomice. V souvislosti s poskytováním finančních zdrojů je Fond kritizován kvůli možnému riziku morálního hazardu, o čemž pojednávám v další části této kapitoly. Jako poslední kapitolu uzavírám vztahem MMF k ČR a rozšiřující se spoluprací Fondu a skupiny G-20. V třetí stěžejní části mé práce se zaměřuji na aktuální otázky současnosti. Začínám alternativním výhledem činností a aktivit Fondu. Fond uposlechl svých kritiků a roku 2010 předefinoval nové cíle Mezinárodního měnového fondu. Jelikož se současná doba potýká s mnoha problémy počínaje roku 2007 globální finanční krizí a konče dluhovou krizí eurozóny, je důležité těmto krizím předcházet. Stěžejním prvkem prevence krizí je dohled, o kterém pojednávám dále. Jak už jsem zmiňovala, výše ekonomického významu zemí se mění a tyto země požadují zabezpečení jejich vyváženější hlasovací síly, která by více odrážela světovou realitu. Ačkoliv rozvinuté státy se neradi vzdají své mocenské výhody. Pokračuji vysvětlením, jak vznikla novodobá finanční krize, která přešla do dluhové krize eurozóny a navrhovaným řešením.
Kapitolu ukončuji oblastmi navrhovaných
reforem ze strany MMF. Vyřešení těchto problémů by zvýšilo legitimitu a důvěryhodnost Fondu a ten by se stal globální rovnoprávnou institucí pro mezinárodní finanční spolupráci. Jakou roli tedy hraje tato organizace a kam směřuje?
9
2
Historické souvislosti založení MMF
Mezinárodní měnový fond se sídlem ve Washingtonu je světová ústřední organizace nadregionální povahy, která zastřešuje mezinárodní měnovou spolupráci. V současné době je členem 187 států. Byla oficiálně založena dohodou uzavřenou na Mezinárodní měnové konferenci organizované v době od 1. do 22. července 1944 v Bretton-Woods, které se účastnilo více než 300 zástupců ze 45 zemí světa. Dohoda vstoupila v platnost roku 1945. Vycházelo se ze dvou návrhů zvaných Keynesův a Whiteův plán. Během druhé světové války se ekonomika Velká Británie velmi odlišovala od ekonomiky USA a to se odrazilo na jejich mezinárodních projektech poválečné mezinárodní měnové spolupráce. Obě strany se snažily vytvořit systém, který by nebyl založen jen na pořádání pravidelných mezinárodních konferencí, ale vycházel by z aktivit stabilní instituce. Ta by tvořila základnu pro trvalou spolupráci v mezinárodní a finanční oblasti. Návrhy daných zemí se ale lišily v mnoho důležitých bodech. Na konec obě země museli slevit ze svých požadavků a výsledný projekt byl výsledkem kompromisů obou stran. Hlavním cílem je zajistit stabilitu mezinárodního měnového systému, systému směnných kurzů a mezinárodních plateb, které umožňují nákup zboží a služeb jednoho
státu od druhého. To je nezbytné
pro dosažení udržitelného
hospodářského růstu a zvyšování životní úrovně (IMF Annual Report, 2010). Politika a činnosti Fondu jsou regulovány stanovami známými jako Články dohody2. Rovněž v článku I jsou formulování tehdejší cíle, kterými se měl Fond řídit při každém svém jednání a při všech rozhodnutích. Jsou jimi podpora mezinárodní měnové spolupráce stálou institucí zabezpečující mechanismus konzultací a kooperace v mezinárodních měnových záležitostech členských zemí; podpora vyváženého růstu mezinárodního obchodu, což přispívá k vysokému stupni zaměstnanosti a reálného důchodu; podpora kurzové stability, udržování řádného devizového ujednání členů a zamezit konkurenčnímu znehodnocování měny; podpora při ustanovení mnohostranného systému plateb pro běžné transakce členů a odstraňování devizových restrikcí; poskytovat
2
Articles of Agreement
10
dočasně dostupné všeobecné zdroje Fondu, aby měly možnost napravit nevyrovnanou platební bilanci; souhrnně měl povinnost pomáhat při nerovnováze v mezinárodních platebních bilancích členských států. Během svého působení musel ale Fond reagovat na měnící se podmínky na mezinárodních finančních trzích a pomáhal tak členským zemím při řešení nově vzniklých problémů. Činnosti MMF se tak rozšířily i do ostatních oblastí. Mimo již výše zmíněných cílů se zaměřuje na řešení problému nedostatečné mezinárodní likvidity; pomoc při řešení problému zadluženosti rozvojových zemí; pomoc při řešení
finančních
krizí
a
v neposlední
řadě
na
výzkumně
informační
a poradenskou činnost. Požadavek na spolupráci v mezinárodním prostředí vznikl po první světové válce. Jaké události se tedy odehrávaly před založením MMF?
2.1
Hlavní etapy formování mezinárodní měnové spolupráce
Už po první světové válce jednotlivé státy vyvíjely značné úsilí o zavedení stabilního mezinárodního systému. V důsledku 2. světové války se rozvinula potřeba mezinárodní spolupráce, která dala impulz ke vzniku samostatné organizace. V předchozím období kovových měnových systémů až právě do období druhé světové války byla měnová stabilita vyrovnávána automatickým mechanismem. Jaký vývoj tedy zapříčinil vznik MMF?
2.1.1 Měnová spolupráce v období kovových měnových systémů V tomto systému nebylo zapotřebí uzavírat zvláštní dohody k zajištění měnové stability. Oběh zlatých mincí a směnitelnost bankovek za zlato, sám o sobě zajišťoval regulaci množství peněz v oběhu v souladu se zákonitostmi peněžního trhu. Systém rovněž přispíval k vyrovnanosti obchodních bilancí, cenových hladin a ke stabilitě měnových kurzů. Standard zlaté mince existoval od druhé poloviny sedmdesátých let 19. století a přecházela na něj většina průmyslově vyspělých zemí. Charakterizoval se volnou ražbou zlatých mincí, směnitelností emitovaných bankovek za zlato a volným dovozem a vývozem zlata. Měnové kurzy se odvozovaly z měnových parit národních měn, které byly vyjádřeny ve zlatě. Tržní devizové kurzy mohly vybočovat od takto vymezených
11
měnových kurzů pouze v rozmezí tzv. horního a dolního zlatého bodu. Ty korespondovaly s náklady spojenými s přepravou zlata z jedné země do druhé. Když byly vzájemné platby mezi dvěma zeměmi vyrovnané, tak se skutečný měnový kurz shodoval s paritním. Jinak docházelo k odklonu. Jestliže byly pohledávky jedné země vůči zemi jiné menší než závazky, klesala poptávka po měně dlužnické země a tato měna znehodnocovala. V opačném případě docházelo ke zhodnocování měny věřitelské země, a tedy k růstu jejího kurzu. Pokud tento pohyb nepřekročil horní nebo dolní zlatý bod, pak nebylo zapotřebí vyvážet nebo dovážet zlato k vyrovnání splatných pohledávek nebo závazků.
2.1.2 Měnová spolupráce v období mezi dvěma světovými válkami Od počátku první světové války byly zlaté mince staženy z oběhu a byla zastavena směnitelnost bankovek za zlato. Do té doby byl standard zlaté mince ještě využíván. Zvýšila se emise nekrytých státovek, které byly použity na financování výdajů válečného období. Následkem bylo znehodnocování peněz, které vyústilo k hospodářskému rozvratu v prvních poválečných letech. To byl důvod, proč jednotlivé země vyvíjely hned v poválečném období značné úsilí o zavedení stabilního měnového systému, za který byl považován do té doby pouze systém opírající se o zlato. Řada mezinárodních finančních konferencí usilovala o obnovení zlatého standardu předválečného typu. Jejich jednání se snažila hledat odpověď na otázku, jak opět zavést stabilní měnový systém. Výsledkem jejich činnosti byl přechod na zlatý standard tzv. standardu zlatého slitku nebo standard zlaté devizy. To se ale podařilo pouze některým zemím. Ekonomika po první světové válce stála na stabilních měnových kurzech podložených zlatem. Vše se ale změnilo světovou hospodářskou krizí v letech 1929 – 1933. Narušení světových financí mělo negativní účinek na mezinárodní obchod. Vhodným řešením se jevila mezinárodní spolupráce, která měla být podložená společným zájmem všech zúčastněných států na rozdíl od izolovaných postupů jednotlivých vlád (Procházka a Sedláček, 2004).
12
2.1.3 Hospodářská krize a její vliv na měnovou spolupráci Hospodářská krize počátkem 30. let definitivně ukončila úsilí o obnovení zlatého standardu. Zasáhla každou hospodářsky vyspělou zemi a v důsledku toho znehodnotila většinu měn. Na mezinárodních finančních i komoditních trzích zavládl všeobecný zmatek. Hospodářská krize byla navíc doprovázena i krizí měnovou. „Opuštění vazby emitovaných bankovek na zlato a devalvace většiny měn vyvolaly nedůvěru v národní měny a narušily vzájemné zahraničně obchodní vztahy. Rozšiřoval se okruh státních zásahů do oblasti vnějších vztahů, které měly za následek omezování zahraničněobchodní spolupráce. To spolu s umělým snižováním
hodnoty
vlastní
měny,
motivovaném
snahou
zvyšovat
konkurenceschopnost domácích výrobků na světových trzích, vedlo k dalšímu prohlubování krize a k všeobecnému úpadku. Mezinárodní hospodářské i měnové vztahy tak zaznamenaly v meziválečném období značný krizový vývoj a byly zcela rozvráceny během druhé světové války. Země reagovaly na velkou hospodářskou krizi zvyšováním bariér, kterými chtěly ochránit své vlastní trhy a devalvací měny, aby podpořily konkurenceschopnost svých statků. Rozbory příčin a důsledků této krize plně odhalily nedostatek chybějícího koordinovaného postupu jednotlivých zemí při řešení krizových problémů a přispěly k poznání nutnosti spolupráce v oblasti mezinárodních úvěrových a měnových vztahů“.3 Mezinárodní ekonomické vztahy byly navíc poté zasaženy druhou světovou válkou.
2.2
Poválečná konference v Bretton-Woods o založení MMF
Po druhé světové válce bylo zapotřebí obnovit narušenou měnovou rovnováhu, a tak se hlavně v tomto období začala rozvíjet mezinárodní spolupráce. Všechny předchozí události ovlivnily to, že už během druhé světové války se velice soustředili na uspořádání povalečného mezinárodního měnového celku, které vyústilo v konferenci v americkém Bretton-Woods (Marková, 2006). Tento systém byl doposud novinkou. Měnová spolupráce byla podložena permanentním
3
MARKOVÁ, J.: Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. s. 20 – 21. ISBN 80-245-1053-7.
13
a institucionálním základem. Zachovával princip suverenity jednotlivých států, ale také zavazoval svoje členy ke společné odpovědnosti a vytvářel prostředí pro mezivládní konzultace (Procházka a Sedláček, 2004). Původním úmyslem této konference bylo podpořit rozvoj mezinárodního obchodu, zajistit stabilitu mezinárodních hospodářských vztahů a vytvořit tak prostředí vzájemné důvěry (Marková, 2006).
2.2.1 Období brettonwoodského systému fixních kurzů Veškeré činnosti Fondu byly podřízeny kurzové stabilitě, která byla chápána jako nepostradatelná podmínka ve vývoji ekonomické spolupráce. Fond se už od samého vzniku snažil vyvinout kurzový systém, který by odvracel prudké měnové výkyvy, podporoval zachování dlouhodobé stability a vůbec formoval podmínky pro mezinárodní pohyb zboží, služeb a kapitálu. Prvotní záměrem brettonwoodského systému bylo uvolnit obchodní toky a směnitelnost plateb na běžném účtu. Věřilo se, že fixní kurzy usnadní růst obchodu, takže jakýkoliv pohyb kurzů musel být odsouhlasen. Pokud vývoz a dovoz nebyly vyrovnané, rozdíl způsobil příliv nebo odliv zahraničních rezerv, a Fond poskytl danému členu zdroje k vyrovnání platební bilance. Pokud byl ale zahraniční obchod v závažné nerovnováze, kurz bylo možno změnit jen po odsouhlasení MMF. Příslušnost k tomuto systému však vyžadovala dodržování určitých principů. Všechny měny musely definovat svou měnovou paritu nepřímo ve zlatě nebo přímo v USD ve výši 35 USD za 1 trojskou unci. Vyjádření parity měn vůči USD bylo přirozené, protože v rámci Marshallova plánu poválečná Evropa a Japonsko obdržela dolary - nejsilnější národní měnu poválečného období. Od vyhlášené parity se mohly měny odchýlit maximálně v rozpětí 1 %, jinak musely provádět devizové operace k vyrovnání. To mělo i pozitivní dopad na americký dolar, který byl tímto způsobem stabilizovaný. Brettonwoodský systém dobře pracoval až do roku 1964. Obchod se rozvíjel a přetrvávala kurzová stabilita. Role MMF byla v těchto počátcích v globálním hledisku malá a i jeho vliv na utváření hospodářské politiky členů. Půjčky měly charakter spíše krátkodobých zdrojů a poskytoval je spíše okrajově za velice přísných kritérií (Sedláček, 2008).
14
2.2.2 Pád brettonwoodského systému Kvůli rychlejšímu hospodářskému rozvoji západní Evropy, Japonska a dalších zemí byla stále vyšší poptávka po amerických dolarech neboli celosvětově akceptovatelném aktivu. Tím pádem těmto zemím přibývaly zásoby devizových rezerv dolaru. Vietnamská válka a štědré sociální programy vedly ke zvýšeným veřejným výdajům v USA a spolu s dalšími příčinami urychlily růst inflace a prohloubení deficitu běžného účtu USA. Současně od počátku 60. let jim narůstalo pasivní saldo kapitálového účtu, což vedlo k nedůvěře amerického dolaru a způsobilo, že zahraniční centrální banky začaly měnit své dolary za zlato. Zlaté zásoby USA začaly rychle klesat. A to ještě na konci druhé světové války držely 70 % všech zlatých rezerv. Kolem roku 1964 byly poprvé převýšeny rezervy oficiálních zahraničních pohledávek vůči americkému zlatu. USA už nemohly ručit za zlatý obsah amerického dolaru a jeho důvěryhodnost upadla. Souhra ekonomických a politických událostí ve finále přivedla brettonwoodský systém k pádu. Na trhu se zlatem se očekávalo, že jeho cena bude růst a později skutečně přesáhla oficiální paritu. Proto bylo rozhodnuto o zrušení zlaté parity USD, na které stálo brettonwoodské uspořádání. Existovaly i dalším faktory vedoucí k jeho rozpadu. Růst rozdílné míry inflace ve většině zemí vedoucí k tlaku na kurzovou paritu, spekulativní kapitálové pohyby. Důvěryhodnost kurzového systému byla kriticky oslabena a situace už byla neudržitelná. „Do konce roku 1972 byla uvolněna libra, brzy následoval švýcarský frank, italská lira, japonský jen a další měny. Do roku 1975 byl systém fixních kurzů fakticky mrtev a zlato bylo demonetizováno“.4 Brettonwoodský systém spěl ke svému zániku. Západoevropské země a Japonsko se zotavovalo po válečném období a jejich ekonomiky rostly rychleji než americká. To se ukázalo v záporné bilanci USA a vedlo to k odlivu zlatých rezerv. Zlatý standard se tak rozpadl působením tržních sil. Dnes již nemůže fungovat systém, kde by byly mezinárodní měnové kurzy připoutány k jedné komoditě. Vlády by se musely vzdát fiskální a měnové politiky. To však žádná vláda neudělá, protože
4
SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 9. ISBN 978-80-7400-012-6.
15
měnové riziko by přineslo mnohem menší pohromu, než výkyvy reálné ekonomiky (Kohout, 2006).
2.3
Nová role MMF v měnovém uspořádání podle jednotlivých událostí
Po rozpadu brettonwoodského systému MMF ztratil své dominantní postavení. Každá členská země si mohla zvolit jakýkoliv režim měnového kurzu. Fond jen dohlížel na provádění kurzové politiky. Další roky pak hledal novou roli v mezinárodním měnovém uspořádání a postupně se přizpůsobil měnícím se podmínkám. První příležitost se vyskytla v 80. letech 20. století, kdy vypukla dluhová krize.
2.3.1 Dluhové krize 80. let 20. století Země, které exportovaly ropu, ukládaly své mimořádné příjmy v západních bankách. Ty je poskytovaly rozvojovým zemím za nízkých úrokových sazeb. Velký problém nastal, když USA tyto sazby zvýšily. Důsledkem byla první dluhová krize. Rozvojové země totiž následkem nepřiměřené expanzivní makroekonomické politiky na tuto situaci nebyly připraveny. V konečném důsledku prudce narostl jejich dluhový závazek a negativní reakce věřitelů. V srpnu 1982 jako první Mexiko vyhlásilo, že nedokáže splácet svůj dluh. Z obavy nevymahatelnosti svých pohledávek zahraniční věřitelé přestali poskytovat úvěry všem rozvojovým zemím. Krátce na to se k neschopnosti splácet přidaly další země.
Příčiny vznikly
následkem externích šoků, vysokých úrokových sazeb, zhoršení obchodních podmínek, slabé poptávky v průmyslových zemích a navíc neudržitelnou domácí hospodářskou politikou. MMF se doslova chytil své příležitosti a nejen Mexiku, Brazílii a dalším státům poskytl finanční pomoc v řádech miliard SDR. Navíc začal pomáhat státům s restrukturalizací dluhu a vystupoval v jednáních s věřitelskými komerčními bankami. Za to, že věřitelské banky umožnily změkčení podmínek splácení dluhu, dlužnická země musela přijmout podmínky stabilizačního programu. Tak se odvrátilo vyhlášení řady platebních neschopností, ale nebylo to řešení dluhové krize. Tím se ukázal až Bradyho plán, který přišel s návrhem přeměnit existující bankovní půjčky za dluhopisy s mírnějšími podmínkami. Dlužnické země se ale musely zavázat k realizaci udržitelné makroekonomické 16
politiky a strukturálních reforem. Tento plán zredukoval současnou hodnotu dluhů 21 rozvojových zemí o více jak 75 mld. USD. MMF přispěl k ukončení dluhové krize při řízení strategie a transformaci ekonomik. Už tehdy se ale objevila kritika, že činnost MMF byla rozšířena nad tradiční rámec, pro který byl ustanoven. Navíc razila názor, že spíše zastupoval zájmy věřitelů, než dlužníků.
2.3.2 Pád komunismu a přechod od centrálně plánovaných ekonomik k tržním ekonomikám 90. léta 20. stol. byla historicky významná ze dvou důvodů. Pádem komunismu a propuknutím nové generace finančních krizí. Západní státy podpořily bývalé socialistické země ve vybudování tržně orientovaných reforem. V červenci 1989 na Pařížském summitu byl podpořen plán na vybudování Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj. Další rok na summitu v Houstonu byly vyzvány MMF, SB, OECD a EBRD k prostudování sovětské ekonomiky, aby je byly schopni podpořit v realizaci reforem. I následující summity se soustředily na tranzitivní ekonomiky a jejich finanční podporu. Tyto události daly popud MMF, aby se stal univerzální institucí. Jeho členská základna se během 3 let rozšířila o 20 států. Podstatnou úlohu také sehrál při vychovávání odborníku v měnové a fiskální politice, oblasti bankovního dohledu a statistiky. Nezastupitelnou roli sehrál při finanční podpoře těchto států, než vstoupily na mezinárodní kapitálové trhy. Tím však pomoc MMF těmto ekonomikám nekončí. Začlenění tranzitivních ekonomik do mezinárodního finančního systému vytváří další problémy, kterým Fond pomáhá čelit (Sedláček, 2008). Finanční krize, které propukly v devadesátých letech 20. stol. v rozdílných oblastech a ekonomikách rozdílného vývoje, měly společného jmenovatele. Později se ukázalo se, že globalizace světových finančních trhů může být velkým přínosem. Na straně druhé velké kapitálové toky jsou původcem významné volatility s novým původem šoků a rovněž zvyšují riziko velmi rychlého přenesení finanční nákazy do dalších zemí (Procházka a Sedláček, 2004). Tato krize se tedy odlišovala od ostatních tím, že se projevovala na kapitálových účtech, ne na běžných. I zde se musel Fond přizpůsobit nové činnosti (Sedláček, 2008).
17
2.3.3 Období finančních krizí „V roce 1994 vypukla vážná finanční krize v Mexiku. O necelé tři roky později propukla krize, která zasáhla celou oblast jihovýchodní Asie. Pak následovaly další krize a to nejprve v Rusku v roce 1998 a nakonec v Brazílii v roce 1999. Vzhledem k nebývalé četnosti těchto krizí se do centra pozornosti Fondu v tomto období dostaly otázky týkající se příčin jejich vzniku, hledání souvislostí mezi nimi a zřejmá je i snaha nalézt cestu jak tomuto negativnímu jevu čelit“.5 Mexická krize Mexiku se podařilo dluhovou krizi z roku 1982 utlumit za pomoci finanční podpory Fondu, strukturálních reforem s důrazem na privatizaci a deregulaci, restriktivní fiskální a měnové politiky a přechodem od systému fixního měnového kurzu k systému s pravidelnými, předem hlášenými úpravami ústředního kurzu. Avšak v roce 1992 se Mexiko potýkalo s pasivním saldem běžného účtu platební bilance 7,5 % HDP v důsledku rychlejšího tempa růstu dovozu nad vývozem. Pasivní saldo bylo vypořádáno přílivem zahraničního kapitálu. Navíc se věřilo, že jde pouze o dočasnou situaci. Postupně ale rostla obava, že USA zvýše své úrokové sazby a to by znamenalo zastavení přílivu kapitálu do Mexika a ten by přišel o důležitý zdroj vyrovnávání schodku běžného účtu. Obavy se naplnily. Mizerná situace v zemi naopak vedla k odlivu kapitálu. Centrální banka se snažila tento stav zastavit, zvedla úrokové sazby a nakupovala domácí měnu. Situaci se jí nepodařilo zachránit. Její devizové rezervy výrazně klesly a i přes vysoké úrokové míry rostl zájem o úvěry a tím i po dovozu. Situace se postupně zhoršovala. Mexická krize svým nepříznivým dopadem na samotnou mexickou ekonomiku i na mezinárodní finanční stabilitu patří mezi první svého druhu. Vyvolala diskuse o příčinách těchto krizí a o možnostech jejich předcházení, ale oživila i diskuse o potřebě reformy MMF. Skutečnosti, které krizi předcházely, totiž nasvědčovaly tomu, že nemusí jít o jediný jev, ale že je možné očekávat její propuknutí i v dalších rozvíjejících se tržních ekonomikách. Fond by měl být na tuto
5
MARKOVÁ, J.: Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. s. 88. ISBN 80-245-1053-7.
18
eventualitu připraven (Marková, 2006). Fond poskytl Mexiku finanční program ve výši cca 20 mld. USD, ale faktem je, že na tento typ problémů nebyl připraven. MMF nebyl
schopný krizi rozpoznat z důvodu nedostatečných informací
o hospodářském vývoji. Do té doby neměl k dispozici včasné a spolehlivé údaje o výši a struktuře zahraničního dluhu, o vývoji devizových rezerv atd. G-7 doporučila zvýšit průhlednost národních dat, potřebu silnějšího dohledu a zajištění dostatečných zdrojů. Asijská krize Finanční krize v asijské oblasti zase ukázala na možné negativní důsledky volného pohybu kapitálu na ekonomiky, které nejsou dostatečně připraveny tento kapitál efektivně alokovat. První znamení asijské krize se objevovala v roce 1997 v Thajsku. To svou dobrou hospodářskou politikou, vysokými úrokovými měrami a
fixním
měnovým
kurzem
nalákaly
zahraniční
kapitál,
který
pomohl
k hospodářskému růstu. Výstražným znamením mohlo být zvyšující se pasivní saldo běžného účtu. Před vznikem krize bylo na 8 % HDP. Pozdější hospodářské poměry odradily zahraniční investory, to vedlo k odlivu kapitálu a k útoku na fixní kurz. Centrální banka se snažila celou situaci zachránit devizovými intervencemi a navýšením úrokových sazeb. Navíc banky znevýhodnily úvěry zahraničním osobám v domácí měně. Ty totiž očekávaly devalvaci thajského bahtu. Veškerá opatření byla neúčinná a Thajsko roku 1997 opustilo fixní měnový kurz. Celá situace se ještě zhoršovala a navíc kvůli úzkým politickým a ekonomickým vztahům asijských zemí se problémy přenesly i na tyto státy (Marková, 2006). Finanční pomoc všem postiženým zemím dosáhla 35 mld. USD od MMF a 85 mld. USD z ostatních multilaterálních a bilaterálních zdrojů. A k tomu bylo vynaloženo značné úsilí k zastavení odlivu soukromého kapitálu. MMF prosazoval zpřísnění měnové i fiskální politiky a doporučil realizovat strukturální reformy ve finančním a podnikovém sektoru. Tato krize rozpoutala diskusi o nutnosti reformovat mezinárodní finanční architekturu včetně MMF. Fond ji opět nedokázal předpovědět a naopak několik měsíců před propuknutím krize oceňoval asijské tygry za příkladný hospodářský růst. Zanedlouho tehdejší šéf Michel Camdessus vinil jejich vlády z hlubokého selhání v makroekonomické a finanční politice
19
(Němec, 2011). Asijské země se tak nechtěly spoléhat na MMF a začaly si vytvářet vlastní úspory, které již činí několik biliónů dolarů (Týden, 2009). Finanční krize v Rusku měla za následek to, že zahraniční investoři byli více obezřetní při investičních aktivitách. Tak došlo k zastavení přílivu a záhy odlivu zahraničního kapitálu i do Brazílie. Brazílie odpověděla restriktivní měnovou a fiskální politikou. I když se úrokové sazby vyšplhaly na mimořádných 43 %, vedlo to akorát k dalšímu zvýšení deficitu veřejného rozpočtu a tím i dluhových úroků. V tomto případě finanční pomoc od Fondu představovala 41,5 mld. USD. Po krátkodobém zklidnění se situace začala opět zhoršovat a kvůli úsilí udržet fixní měnový kurz přišla o značné devizové rezervy. Po rozšíření oscilačního pásma přešla k systému volně pohyblivého kurzu. Finanční krize odkryla nedostatky v činnosti Fondu a vyvolala potřebu jejich naléhavého řešení. Fond se ocitl v mimořádně složité situaci. Stál před zcela novým problémem, s jehož řešením neměl žádné zkušenosti a nebyl na něj dostatečně připraven. Doposud Fond pomáhal členským zemím s řešením pasivního salda bilance běžných plateb a nebyl postaven do situace řešit problémy související s odlivem kapitálu. Navíc neměl dostatek informací o skutečném stavu ekonomik, na základě kterých by mohl vyslat včasný varovný signál o hrozícím nebezpečí. Fondu chyběly pravdivé informace o vývoji devizových rezerv, objemu a struktuře zahraniční zadluženosti, rozsahu devizových intervencí, jejich sterilizaci apod. To vedlo k tomu, že formuloval pro postižené země nerealistické programy, které musely být několikrát modifikovány. Fond navíc nebyl na tuto novou situaci připraven ani co do objemu zdrojů a mechanismu jejich uvolňování. Krize v řadě zemí propukla velice rychle a bylo nutné na ni i rychle reagovat. Proto byly postiženým zemím poskytovány nebývale velké objemy finančních prostředků. Za tuto svoji aktivitu, která navíc nebyla často ani konzultována s členskými zeměmi, musel Fond čelit kritice. Kritici poukazovali na to, že rozsáhlá finanční pomoc ze stran Fondu vede ke zvýšení rizika morálního hazardu jak u samotné vlády přijímající země, tak i u soukromých investorů. Zásahy Fondu byly označovány za hlavní příčinu vzniku krizí, neboť odsouvají reformy, které by bez finanční pomoci zvenčí musely země realizovat. Stejně tak se zvyšuje i nebezpečí, že investoři nedocení možné riziko, které je spojeno s investicemi do rozvojových
20
zemí, a budou velkoryse do těchto problémových oblastí umisťovat svůj kapitál s vědomím, že o své investice nemohou přijít. Tím se zvyšuje pravděpodobnost opakování finančních krizí v budoucnu (Marková, 2006). Na druhou stranu Fond některým ekonomikám naordinoval nesplnitelné podmínky. Často země postižená krizí ani nemůže plnit tyto náročná kritéria, týkající se reforem finančního sektoru, pracovního trhu, sociálního systému, daňové politiky, korupce a dalších (Buira, 2003). V souvislosti
s nedostatečným
monitorováním
hospodářského
vývoje
a hodnocením hospodářské politiky členských zemí, Fond přijal novou strategii zaměřenou na zvýšení informovanosti o skutečném stavu těch ekonomik, které usilují o přístup k financování na zahraničních kapitálových trzích. Tyto informace by měly být zpřístupněny i zahraničním investorům, aby mohli sami posoudit riziko investice do dané země. Větší pozornost má být věnována zranitelnosti ekonomik vůči náhlé změně postoje zahraničních investorů, výši a struktuře zahraničního dluhu, situaci v bankovním sektoru, zranitelnosti finančního i nefinančního sektoru vůči náhlému znehodnocení domácí měny a také riziku případného přenosu finančních turbulencí z jedné země na druhou. Úspěšnost této strategie předpokládá úzkou spolupráci všech zainteresovaných stran. Členské země musí předat včas a v odpovídající kvalitě potřebné informace Fondu, aby na jejich základě mohl odhalit hrozící nebezpečí finanční krize a navrhnout vhodná opatření, která by zabránila jejímu propuknutí. Na straně členských zemí musí být i dostatečná politická vůle tato opatření v praxi realizovat (Marková, 2006).
21
3
Organizace MMF
3.1
Organizační struktura MMF
„Aby mohl Fond úspěšně vykonávat své úkoly, musí mít dobře fungující Corporate governance. S větší globální integrací bylo potřeba začít koordinovat členské země. To zajišťuje Rada guvernérů, Výkonná rada, Mezinárodní měnový a finanční výbor, generální ředitel a další pracovníci“.6
3.1.1 Rada guvernérů Na vrcholu hierarchie Fondu stojí Rada guvernérů. Každá členská země zde má svého zástupce. Většinou ministra financí nebo guvernéra centrální banky a jednoho alternáta. Doba výkonu jejich funkce není vymezena, proto má každý stát právo určit své zástupce způsobem a na dobu, kterou považuje za vhodnou. Na pravidelných výročních zasedáních Rada přesunula řadu svých závazků na Radu výkonných ředitelů, ale ponechala si právo rozhodovat o nejdůležitějších otázkách např. o změnách statutu Fondu, přijímání nových členů a naopak o ukončení členství stávajícího člena, dále o velice diskutovaných členských kvótách a v neposlední řadě emisi SDR. Rada guvernérů se shromažďuje jednou ročně, ale může být kdykoliv svolána Radou výkonných ředitelů nebo na požadavek patnácti členských zemí či členů držící alespoň čtvrtinu všech hlasů. Pro právoplatné usnesení musí být přítomna většina guvernéru s minimálně třetinou všech hlasů. Alternáti mohou hlasovat jen tehdy, pokud není přítomen guvernér.
3.1.2 Mezinárodní měnový a finanční výbor V roce 1974 založila Rada guvernérů dočasnou poradní instituci tzv. Prozatímní výbor, který byl pověřen otázkami fungování mezinárodního měnového systému a dohledem nad MMF.
6
SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 137. ISBN 978-80-7400-012-6.
22
Původně se měl Prozatímní výbor transformovat na Radu s rozhodovacími pravomocemi, jaké má Rada guvernérů nebo i Výkonná rada. Rozvojové země měly doposud více vlivu než všeobecně v MMF a než by měly v Radě, takže tato přeměna nebyla podpořena 85 % všech hlasů. Později byl roku 1999 přeměněn na Mezinárodní měnový a finanční výbor. Úmyslem bylo posílení politického vedení. Orgán se skládá z 24 guvernérů, kteří se obvykle schází dvakrát ročně a projednávají záležitosti ovlivňující globální ekonomiku a podávají doporučení Fondu ve směru jeho činnosti. Na konci komuniké Výbor shrnuje své názory, které se stávají vodítkem pro práci MMF. V IMFC neexistuje formální hlasování, které funguje na základě konsensu. Otázky IMFC jsou diskutovány i v rámci ostatních fór např. G-7, G-10 nebo G-20, a proto se hovoří o navýšení pravomocí tohoto orgánu.
3.1.3 Rada výkonných ředitelů Skládá se z generálního ředitele, který je volen 24 výkonnými řediteli. Ty reprezentují země s nejvyššími členskými kvótami – USA, Japonsko, Německo, Francie a Velkou Británie a vzhledem k rozloze, počtu obyvatel a pozici ve světovém hospodářství představitelé Číny a Ruska (Marková, 2006). Na zbylá volná místa se volí zástupci z řad ostatních států. To je terčem velké kritiky. Je zdůrazňováno, že ekonomicky vyspělé státy7 mají nadřazené postavení díky hlasovací síle, avšak rozvojové státy a nově vznikající ekonomiky jsou zastupovány neadekvátně. USA spolu s dalšími státy tlačily na EU, aby snížila počet zastupujících výkonných ředitelů. V současnosti zastupuje EU 6 výkonných ředitelů a jejich 8 alternátů. Přičemž jejich hlasovací síla představuje cca 32 %. Na tuto situaci odpověděl bývalý generální ředitel de Rato potřebou zesílit pozici EMEs a RZ. Druhou diskutovanou otázkou spočívající v porovnání výkonného ředitele jako reprezentanta členské země nebo skupiny zemí a na straně druhé vysokého úředníka MMF. Mohl by se dostat do konfliktu zájmů a preferovat své politické zájmy. Toto riziko se v podstatě týká celé Výkonné rady. To, že rozhodování MMF odráželo politický tlak národních vlád největších akcionářů lze pozorovat pouze u několika případů. MMF převážně rozhodoval nestranně.
7
Francie, Německo, Itálie, USA, Velká Británie, Kanada, Japonsko
23
(Sedláček, 2008). Rada výkonných ředitelů spravuje běžné záležitosti Fondu a věnuje se operativním záležitostem jako dohledu nad kurzovou politikou, opatření Fondu v rámci finanční pomoci členským zemím, konzultaci apod. Generální ředitel zastává funkci vrcholného aktéra MMF: předsedu Výkonné rady a současně vrchního ředitele. Nemá hlasovací právo s výjimkou práva rozhodujícího hlasu při rovnosti hlasů. Tuto funkci zastává, podle nepsaného pravidla, vždy Evropan nebo alespoň ne Američan, což je opět terčem kritiky.
3.1.4 Administrativní aparát Do skladby Fondu spadá také zhruba 2 700 kvalifikovaných odborníků z různých členských zemí, kteří předkládají orgánům Fondu vypracované analýzy s návrhem případných opatření. Většina z nich vykonává své funkce v sídle hlavní kanceláře ve Washingtonu, ale mnoho z nich je také soustředěno do Paříže, Ženevy, Tokia a New Yorku (Marková, 2006). Všichni zaměstnanci Fondu od guvernérů po běžné zaměstnance jsou vyjmuti z jurisdikce daného státu a neodpovídají za činy, jichž se dopustili ve své úřední funkci, pokud se Fond této imunity nevzdá. Rovněž jejich platy a další příjmy nepodléhají žádnému zdanění.
3.2
Právní postavení MMF
MMF je právnickou osobou, s čímž se pojí jeho práva a povinnosti. Veškerá aktiva jsou ale vyjmuta ze soudní pravomoci jakéhokoliv státu, pokud se opět této imunity Fond výslovně nevzdá a navíc se na ně ani veškeré transakce s nimi nevztahují žádné dani ani celní poplatky. Tyto právní ochrany a privilegia Fondu jsou upravené Dohodou a mají povahu diplomatických zastoupení z důvodu možnosti zajištění plnění úkolů Fondu. Archivy Fondu jsou nedotknutelné. Princip hlasování bychom mohli připodobnit k akciové společnosti. Čím vyšší členský podíl neboli kvóta, tím vyšší je jeho hlasovací síla. Každému členskému státu je přiděleno základních 250 hlasů bez ohledu na výši kvóty plus jeden hlas za každých 100 000 SDR. Jejich pozice tedy závisí na finančním podílu potažmo ekonomické síle země.
24
Aby bylo schváleno nějaké rozhodnutí, musí to odhlasovat sedmdesát až pětaosmdesát procent v případě důležité záležitosti. USA s 16,76% podílem má tedy v tomto ohledu právo veta, pokud hlasuje o ustanovení, kde je potřeba 85 %. K založení Fondu se na brettonwoodské konferenci sešlo 29 států, jež ratifikovaly Dohodu o založení (Marková, 2006). V červnu 2010 se už k členství MMF připojil 187. stát (IMF Annual Report, 2010). Připojit se může kterýkoliv stát, který se shoduje s činností MMF a samozřejmě zažádá o vstup.
3.2.1 Členská kvóta Jak je již zmíněno v předchozí podkapitole, každý stát má přidělenou kvótu vyjádřenou v SDR. „Při jejím vymezování se vychází z hrubého domácího produktu dané země, z jejích průměrných ročních devizových plateb a příjmů, z průměrné měsíční výše devizových rezerv a variability běžných devizových příjmů této země“.8 Původní model, podle něhož se určovaly členské kvóty při založení Fondu tzv. Bretton-Woods formula: Q = (0,02 Y + 0,05 R + 0,10 M + 0,10 V)(1 + X/Y) kde:
(1)
Y – národní důchod v roce 1940 R – zlaté a dolarové rezervy k 1. červenci 1943 M – průměrné dovozy během let 1934 – 1938 V – maximální odchylka ve vývozu během let 1934 – 1938 X – průměrné vývozy během let 1934 – 1938.
V letech 1962 – 1963 se změnila metoda výpočtu. Zvětšila se důležitost zahraničního obchodu a odchylky ve vývozu, a tak byly zvýšeny jejich váhy. Další změnou byla záměna vývozu a dovozu běžnými devizovými inkasy a platbami a maximální odchylka byla vyměněna za variabilitu běžných devizových příjmů (Marková, 2006). Touto reformou se lehce zvýšilo postavení malých otevřených ekonomik, ale stejně byly pořád zvýhodňovány ty velké. (Sedláček, 2008).
8
SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 152. ISBN 978-80-7400-012-6.
25
Při revizi brettonwoodské formule v letech 1982 - 1983 byly definovány nové proměnné: národní důchod byl vystřídán hrubým domácím produktem a devizové rezervy byly rozšířeny o držbu SDR, ECU a rezervní pozici vůči Fondu. Do nedávna měla Bretton-Woods formula následující podobu: Q1 = (0,01Y + 0,025R + 0,05P + 0,2276VC)(1 + C/Y)
(2)
Q2 = (0,0065Y + 0,0205125R + 0,078OP+ 0,4052VC)(1 + C/Y)
(3)
Q3 = (0,0045Y + 0,03896768R + 0,07M + 0,76976VC)(1 + C/Y)
(4)
Q4 = (0,005Y + 0,042280464R + 0,044(P + C) + 0,8352VC)
(5)
Q5 = (0,0045Y + 0,05281008R + 0,039(P + C) + 1,0432VC)
(6)
kde:
Y – HDP v tržních cenách R – rezervy (roční průměr zlata, devizových rezerv, držby SDR a rezervní pozice v MMF) P – roční průměr běžných plateb za posledních 5 let C – roční průměr běžných příjmů za posledních 5 let VC – variabilita běžných příjmů.
Členská kvóta se rovnala většímu výsledku buď Q1 nebo průměru dvou nejnižších výsledků u formulí Q2 - Q5. Propočtená kvóta se v další fázi ještě srovnávala s kvótami srovnatelných členských zemí a byla ještě pozměňována. Země musí splatit svou členskou kvótu do 6 měsíců od přijetí země za člena a to 25 % ve směnitelné měně a 75 % v národní měně. Minimálně každých pět let jsou členské kvóty přehodnocovány. „Rada guvernérů může rovněž kdykoliv posoudit požadavek členské země na zvláštní úpravu kvóty. Mechanismus všeobecného a individuálního zvyšování členských kvót je flexibilní. Hlavním důvodem je, aby výše kvót vytvářela přiměřenou finanční základnu pro Fond, odrážela růst světové ekonomiky a jejich změna reagovala na změny v ekonomickém postavení jednotlivých zemí“.9 Úroveň členské kvóty jsou v činnosti a řízení MMF důležité ze tří důvodů: promítá se do hlasovací síly dané země, velikosti půjčky, kterou členská země může od
9
MARKOVÁ, J.: Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. s. 37. ISBN 80-245-1053-7.
26
Fondu čerpat a objemu zvláštních práv čerpání, které Fond členským zemím poskytuje při jejich emisi (Marková, 2006). Problémem zůstává, že členské kvóty postupně nereflektují situaci členských zemí s přihlédnutím k jejich rychlému vývoji. Z tohoto důvodu a navíc, aby MMF zabezpečila dostatečné zdroje pro nadcházející období, se minimálně jednou za pět let realizuje všeobecná revize. Hlavně skupině nově vznikajících tržních ekonomik zesílila jejich role, ale jejich rozhodovací pravomoc zůstala stejná. Na okraji rozhodování se také cítí nízkopříjmové země, i když jsou nejpodstatnějšími a dlouhodobými uživateli finanční pomoci. Aby všechny státy měly adekvátní zastoupení ve Fondu, musí MMF změnit přístup k této problematice (Sedláček, 2008). Reforma této oblasti bude popsána ve 4. kapitole.
3.2.2 Finanční politika MMF MMF zpřístupňoval svoje zdroje členským zemí hlavně proto, aby byly schopni vyrovnat přechodný deficit platební bilance. Takto Fond přispívá k odstraňování nerovnováhy v mezinárodních platbách, a tím vytváří předpoklad pro plynulý mezinárodní platební styk a ovlivňuje stabilitu měnových kurzů. Mezi finanční zdroje patří splacené členské podíly, cizí zdroje získané na základě Všeobecné dohody o zápůjčce a Nové dohody o zápůjčce, bilaterálně sjednané půjčky s centrálními bankami nebo vládami členských zemí a zvláštní práva čerpání (Marková, 2006). V současné době po 14. generální revizi kvóty činí 476,8 mld. SDR (asi 767 mld. USD) (MMF, 2011f). Tento zdroj financování má největší význam z pohledu reálných zdrojů. Jedna čtvrtina kvóty je splacena ve volně směnitelné měně. Na zbytek kvót vzniká MMF pohledávka za centrální bankou členského státu. Země, které mají dostatečně silnou platební bilanci, mohou být vyzvány, aby se participovaly při financování členských zemí, které o půjčku požádaly. Centrální banka proto tuto část kvóty drží na zvláštním účtu v národní měně. Mezi další zdroje Fondu patří zásoby zlata. Drží je z důvodu posílení finančního postavení Fondu, z opatrnostních důvodů a také proto, že odpovídá za trh se zlatem.
Zlato hrálo důležitou roli v mezinárodním měnovém systému až do
kolapsu Brettonwoodského systému fixních kurzů. Od té doby se role zlata
27
postupně snižuje. Přesto Fond drží 2 814,1 tun zlata (MMF, 2011c). Je tak jedním z největších oficiálních držitelů na světě. V rozvaze jsou oceněny historickou cenou na asi 5 miliard dolarů (Marková, 2006), ale jeho hodnota v běžných tržních cenách ke konci srpna roku 2011 dosáhla kolem 146 mld. dolarů (MMF, 2011c). Záměrem při založení Fondu bylo pouze financování nerovnováhy platební bilance. Od roku 1964 ale Fond rozšířil v tomto směru působnost a poskytoval zdroje i pro specifické účely. Vyvstala tak otázka, zda při nárůstu finanční pomoci, přes pravidelnou pětiletou revizi členských kvót, budou tyto zdroje dostatečné. Odpověď byla jasná v 50. – 60. letech 20. století vzhledem k prudkému rozmachu světového obchodu. Nastal problém nedostatku likvidity ve světové ekonomice. To by mohlo pozastavit další rozvoj obchodu a hospodářského růstu. Proto Fond přišel s nápadem zhotovit tzv. zvláštní práva čerpání. Po několikaletých jednáních v roce 1969 souhlasil vytvořit SDR, jejímž posláním bylo doplnit zlaté a dolarové rezervy jednotlivých zemí (Sedláček, 2008).
3.2.3 Zvláštní práva čerpání Nedostatek likvidity tedy vyústil ve zhotovení zvláštních práv čerpání, protože jak příliv zlata, tak zvyšování podílu USD má své limitující činitele. Zlato omezuje celkový objem nové těžby a navíc část z něj je použita na průmyslové a umělecké zpracování. A dodávání dolaru by vedlo k narůstajícímu pasivnímu saldu platební bilance USA, a tím k nestabilitě dolaru a celého mezinárodního měnového systému. Vzhledem k této situaci Fond schválil Dohodu o emisi nového rezervního aktiva ve formě zvláštních práv čerpán s tím záměrem, aby se podařilo zabránit rostoucí závislosti devizových rezerv na trhu zlata a stavu platební bilance USA. Jinak řečeno SDR měl ulehčit platební styk v důsledku nedostatku a rostoucí ceny zlata a rostoucí nedůvěry v USD.
SDR se stalo předmětem sporu mezi USA
a západoevropskými zeměmi. USA samozřejmě měly zájem na tom, aby úloha jejich měny byla zachována a SDR nahradily zlato. Zatímco západoevropské země chtěly, aby nové rezervní aktivum vyměnilo USD. Ve finále ale SDR nenahradil plně ani zlato ani USD. Došlo tedy k vytvoření nového aktiva. I tak tedy stabilita mezinárodního měnového systému zůstala závislá na americkém dolaru a hospodářské politice USA, protože i když váhové zastoupení dolaru v měnovém 28
koši je pouze 44 %, ostatní země spravují většinu devizových rezerv v amerických dolarech a také ho využívají jako obchodní a intervenční měnu (Marková, 2006). Při první emisi měl SDR stejnou hodnotu jako 1 USD, tedy 35 SDR za unci zlata. Po roce 1973 byl SDR předefinován jako koš měn, které se dnes skládají z měn nejvyspělejších zemí (americký dolar, japonského jen, britská libra a euro). SDR zjistíme jako sumu specifických částek těchto měn vyjádřených v USD na základě jejich směnných kurzů. Podle výroční zprávy 2011 poslední hodnocení probíhalo v dubnu 2011, kde 1 SDR = 1,62096 USD a další přezkum se plánuje do roku 2015 (MMF, 2011j). Předností SDR je právě možnost použití k placení na celém světě a také její stabilita. Na druhou stranu to, že nejsou ničím kryta a jsou fiktivního charakteru, je jejich hodnota závislá na ochotě členských zemí přijímat je namísto zlata nebo dolarů. Tímto však výčet problémů neskončil. Za prvé, Fond byl kritizován za nerovnoměrné rozdělení SDR mezi členské země ze strany rozvojových zemí. Pokud je SDR rozdělováno v závislosti na výši kvót, ekonomicky vyspělým zemím přísluší hlavní část vydaných SDR. RZ předpokládaly, že Fond vezme v úvahu jejich potřeby. Za druhé, přístup zemí s pasivním saldem platební bilance k výhodnému úvěru může snižovat jejich úsilí na řešení nerovnováhy, a dochází tím k morálnímu hazardu. Na rozdíl pro země s aktivním saldem jsou SDR málo atraktivní. Je to málo úročené aktivum s nízkou likviditou, které se nedá použít jako všeobecný platební prostředek. Za třetí, 43 zemí, které vstoupily do Fondu po poslední emisi roku 1981, se nepodílely na jejich alokaci. Nebo některé země vstupující do Fondu po roce 1970 se nepodílely na žádné. Tyto skupiny zemí vyzývaly k nové emisi SDR určené pouze pro ně. „Hospodářsky vyspělé země, které ale nemají na nové emisi zájem, se dlouho zdráhaly podpořit návrh na novou emisi SDR s poukazem na to, že by tím došlo k porušení ustanovení zakotvené v článku XVIII. Dohody, kde se uvádí, že k emisi by mělo dojít pouze v případě nedostatečné mezinárodní likvidity a emitovaná SDR musí být rozdělena mezi jednotlivé země úměrně jejich kvótám“.10 Další navýšení
10
MARKOVÁ, J.: Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. s. 84. ISBN 80-245-1053-7.
29
s účinností dne 28. srpna roku 2009 se konalo z důvodu zmírnění dopadů finanční krize. Ale až cílem 4. alokace bylo umožnit všem členům MMF podílet se na tomto systému na základě rovnosti, a také proto, že více než pětina současných členů MMF, které se připojily po roce 1981, se nikdy nepodílely na alokaci SDR. Následující tabulka 1 ukazuje přehled jednotlivých emisí v čase (MMF, 2011g). Tab. 1 Vývoj alokace SDR
mld. SDR Všeobecná 1970 - 1972 Všeobecná 1979 - 1981 Všeobecná 28. 8. 2009 Speciální 9. 9. 2009 Celkem
9,30 12,10 161,20 21,50 204,10
mld. USD 15,075 19,61 261,30 34,85 330,84
Zdroj: zpracováno podle IMF Special Drawing Rights (2011i)
Cizí zdroje financování Původně bylo ujednáno, že by Fond měl využívat výhradně splacené podíly členských zemí, tedy zdroje vlastní. Když se ale členská základna Fondu začala zvyšovat o ekonomicky méně vyspělé země, začala růst poptávka i po čerpání zdrojů. Fond tedy začal využívat také zdroje cizí, ale pouze k profinancování mimořádné potřeby. Deset hospodářsky nejvyspělejších členských zemí Fondu se smluvně zavázaly ve Všeobecné dohodě o zápůjčce, že umožní čerpat své měny v určitém objemu pro potřeby jakékoliv země, která dohodu podepsala. Dohoda je v průběhu let novelizována. V současnosti už lze i pomoci zemím, které dohodu nepodepsaly, a nejsou tedy členy. Dalším důležitým vývojem prošla dohoda v průběhu 90. let po období finančních krizí. V této souvislosti bylo nezbytností navýšit finanční zdroje, které by mohl Fond použít. Byla tedy podepsána Nová dohoda o zápůjčce, ve které již figuruje 25 zemí, které v případě nutnosti Fondu umožní čerpat prostředky pro zachování stability. Dalším cizím zdrojem Fondu jsou bilaterálně sjednané půjčky, které získává na základě dohod uzavřených s vládami a centrálními bankami členských zemí a s Bankou pro mezinárodní platby (Marková, 2006). Možnosti čerpání podle Všeobecné a Nové dohody o zápůjčce dosahuje po
30
posledních změnách s účinkem od 11. března 2011 výše 577,5 mld. SDR. (MMF, 2011m). Po období finančních krizí v 90. letech 20. století ekonomika zažila opět silný růst. Intenzivnější globalizace měla za následek rozšířenější objemu toku zboží, služeb i kapitálu. Prostředky byly na finančních trzích nabízeny za příznivých podmínek, což se odráželo v dostatku likvidity. V tomto prostředí v letech 2006 - 2007, jak je vidět i z grafu, objem půjček poklesl na zanedbatelnou úroveň. Ovšem již v roce 2007 se začaly objevovat první známky novodobé finanční krize. Od tohoto období vývoj půjček výrazně narostl i vzhledem k navazující evropské dluhové krizi (Sedláček, 2008).
Vývoj půjček Fondu
Zdroj: zpracováno podle IMF Lending Arrangements (2011e) Obr. 1 Vývoj půjček Fondu v letech 2000 – 2011
Podle přílohy 2, kterou je rozvaha MMF k 31. 12. 2010 a k 30. 4. 2011, představuje strana aktiv pohledávky MMF za členskými zeměmi. Konkrétně nesplacené úvěry, použitelné a ostatní měny. Celková výše pohledávek se rovná celkové výši kvót. Použitelné měny jsou použity při operacích MMF od centrálních bank států, které si udržují dostatečně silnou vnější pozici. Nejvyšší položku v pasivech tvoří kvóty. Splacená jedna čtvrtina v rezervní měně je závazek MMF vůči centrálním bankám. Zbylé tři čtvrtiny prakticky nejsou splaceny, ale drží je centrální banky na zvláštním účtu. Prakticky jde tedy o pohledávku MMF.
31
3.2.4 Morální hazard V bankovní praxi je zcela běžné, že se úvěry poskytují na základě dostatečné solventnosti dlužníka. MMF se ale řídí zcela odlišným systémem. Země, které čerpají finanční zdroje, se musejí řídit obecnými podmínkami, a k vyhlazení makroekonomické nerovnováhy musí akceptovat definovanou hospodářskou politiku (Sedláček, 2008). Právě v souvislosti s poskytováním finančních zdrojů je Fond kritizován kvůli možnému riziku morálního hazardu. Představitelé zemí jsou tak demotivováni provádět zodpovědnou hospodářskou politiku. To, že MMF poskytne dané zemi finanční pomoc, jí umožní vyhnout se pozastavení splácení dluhu. Proto jak věřitelé, tak dlužníci pravděpodobně budou v budoucnu opakovat své jednání, a to bude mít za následek vznik krize. Věřitelé budou opět kupovat riziková aktiva s vysokým výnosem a dlužnické státy budou zase příjemci vyššího objemu kapitálu, který nebudou schopni efektivně investovat. MMF tak musí zvážit přínosy a negativa, které se pojí s poskytováním úvěrů. Obhajobou MMF může být fakt, že ministr financí nebude záměrně riskovat finanční krizi s tím, že MMF mu pomůže. Ta má sice povinnost pomoci, ale daný ministr financí by se pravděpodobně na svém místě neudržel kvůli následnému nepopulárnímu programu MMF. Navíc investoři utrpí ztráty spojené s poklesem cen akcií, dluhopisů a odepření finanční pomoci by pro danou zemi představovaly nemalé náklady (Kunešová a Cihelková, 2006). Toto obvinění vzešlo poté, co MMF poskytl zemím postižených finanční krizí v 90. letech 20. století velmi štědrou finanční pomoc. Řešení daného dilema ale není vůbec jednoduché. V případě, že by Fond odmítl danou pomoc poskytnout, byl by na druhou stranu nařčen, že nevykonává svou roli a výrazně přispěl ke zhoršení situace finanční krize.
3.3
Spolupráce s MMF
Do své práce jsem zařadila i historický vývoj spolupráce ČR a MMF, i když se v dalších částech touto spoluprací dále nezabývám. Novodobá spolupráce totiž probíhá v kontextu členství ČR v EU. V další části popisuji rozšiřující se spolupráci MMF se skupinou G-20.
32
3.3.1 Spolupráce s Českou republikou Jedním ze zakládajících členů MMF byla na konci 2. světové války i tehdejší Československá republika. Její tehdejší postavení mezi členskými zeměmi bylo lepší než současné. Účastnila se i na vypracování článků Dohody, které na dlouhou dobu vymezily nová mezinárodní měnová pravidla. O přístupu Československa do MMF bylo rozhodnuto na zasedání Prozatímního národního shromáždění dne 18. prosince 1945. Tento vstup byl uzákoněn a vyhlášen ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 68 a 69 z roku 1946. Československo se podílelo na prostředcích MMF 125 mil. USD. Vztahy nového Československa k MMF se však dostaly velmi brzy do potíží. Změna politického a hospodářského systému po roce 1948 vyústila do neochoty tehdejší politické prezentace plnit základní podmínky členství a principy, na nichž byl MMF postaven. Konkrétně odmítnutí Marshallova plánu hospodářské pomoci v červenci 1947 a provedení peněžní reformy v červnu 1953, která měla zásadní důsledky i pro měnový kurz a kurzovou politiku. MMF nebyl o těchto opatřeních vůbec
informován
a
ani
konzultován.
Na
základě
těchto
kroků
bylo
Československo oficiálně vyzváno k odstoupení. K 31. prosinci 1954 ČSR vystoupila jak z MMF, tak ze Světové banky. Po listopadu 1989 měla ČSFR zájem o rychlé navázání na svoje dřívější členství v brettonwoodských organizacích. Dne 20. září 1990 podepsal ve Washingtonu jménem ČSFR V. Klaus, tehdejší ministr financí, a ČSFR se tak stala 152. členem MMF. Celková výše členské kvóty byla stanovena na 592 mil. SDR (cca 826 mil. USD). Při rozdělení ČSFR byla kvóta a závazky rozděleny v poměru 2,29 : 1. MMF při vstupu ČSFR podpořil ekonomickou reformu kladným hodnocením i poskytnutím více než 1 mld. SDR půjčky. Ta byla nutná k rozběhnutí systému vnitřní směnitelnosti koruny, jež je hlavní součástí liberalizačních kroků. MMF spolupracoval na vývoji úspěšných reforem spolu s autoritami ČR a brzy se díky tomu podařilo půjčku splatit. Neméně důležité bylo poskytnutí externí pomoci centrální bance v hlavních bodech jejího fungování. Česká republika začala brzy vystupovat nejen jako příjemce, ale také jako poskytovatel technické pomoci. MMF začal využívat českých odborníků, protože jejich velkou předností byla znalost specifik přechodových ekonomik. Česká 33
republika je navíc členem belgické konstituence. Pro postavení v MMF jsou důležité především dvě skutečnosti. Za prvé, belgická konstituence je čtvrtá největší konstituence měřena podílem na souhrnu hlasovacích kvót a hlasovací síly. Za druhé, seskupuje jak země, které jsou věřiteli MMF (Belgie, Rakousko, ČR, Maďarsko, Lucembursko, Slovensko, Slovinsko), tak země, které jsou dlužníky MMF (zejména Turecko). To jí propůjčuje důležitou úlohu v procesu dosahování dohod mezi výlučně věřitelskými a dlužnickými zeměmi, protože zájmy těchto dvou skupin zemí se začaly čím dál více rozcházet. Věřitelské země začaly klást větší důraz na zachování silné finanční pozice MMF, zatímco dlužnické země kladou větší důraz na snadnějším a rychlejším přístupu k většímu objemu zdrojů MMF (Sedláček, 2008). Novodobá spolupráce se provádí v kontextu členství ČR v EU. MMF zasazuje ČR ve vztahu s budoucím zavedením eura a zároveň hodnotí klady a zápory tohoto procesu. Na druhé straně se ČR stále více podílí na diskusi o budoucnosti a hlavní činnosti MMF (Procházka a Sedláček, 2004).
3.3.2 Spolupráce s G-20 G-2011 je uskupení dvaceti největších ekonomik světa, které zastupují ministři financí a guvernéři centrálních bank. Celkem vzato počet účastnících se států se spíše blíží 30. Poprvé v této instituci není ekonomická síla soustředěna v rukách jen západních zemí (Wolf, 2009). Není institucí, jejíž rozhodnutí by bylo přímo vynutitelné. Ti, kdo můžou dané záměry přenést do praxe, jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka (Mitáčková a Kopečný, 2009). Generální ředitel MMF, prezident SB, představitelé Mezinárodního měnového a finančního výboru MMF a Výboru pro rozvoj, společného orgánu MMF a SB, se účastní summitů G-20 (Wolf, 2009). Krize roku 2008 měla významný dopad na mezinárodní finanční architekturu. Iniciativu od G7 převzala právě G-20 a stejně jako v minulosti uvedla i MMF do středu dění. G-20 se tak stal hlavním orgánem, který odpovídá za světovou krizi. Za podpory G-20 se podařilo urychlit některé reformy v MMF (Procházka a Sedláček, 2009). „MMF je navíc podle členů skupiny G-20 11
Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, EU, Francie, Indie, Itálie, Indonésie, Japonsko, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Kanada, Mexiko, Německo, Rusko, Saudská Arábie, Turecko, USA, Velká Británie.
34
nepostradatelný při zajišťování globální finanční stability včetně dohledu nad globálním finančním systémem a jeho nevyvážeností“12. V následující tabulce 3 uvádím přehled uskutečněných summitů G-20. Tab. 2 Přehled summitů G-20
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Datum 14. – 15. listopadu 2008 2. - 3. dubna 2009 24. - 25. září 2009 26. - 27. června 2010 11. - 12. listopadu 2010 3. - 4. listopadu 2011 7. června 2012 2013 2014 2015
Země
Město USA Washington, D.C. Velká Británie London USA Pittsburgh Kanada Toronto Jižní Korea Soul Francie Cannes Mexiko Los Cabos Rusko Austrálie Turecko -
Leader George W. Bush Gordon Brown Barack Obama Stephen Harper Lee Myung-bak Nicolas Sarkozy Felipe Calderón -
Zdroj: zpracováno podle G-20. About G-20. What is the G-20. (2011a)
12
MITÁČKOVÁ, I., KOPEČNÝ, O.: Na kapitánském můstku změna kurzu nehrozí. Glopolis. [online], 26. 10. 2009. [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z:
.
35
4
Reformy MMF
Od založení zůstávaly cíle MMF dlouho neměnné i přesto, že jeho činnosti se vyvíjely do odlišných oblastí podle událostí, které na něj měly významný vliv. Fond byl tedy vyzván, aby definoval svou novou roli. Toho se chopil bývalý šéf MMF Strauss-Kahn a v únoru roku 2010 nám představil obnovené vize pro MMF.
4.1
Nové cíle MMF
„Je to nový MMF, ale stále MMF“ jak říká. Cíl podpory ekonomické stability a spolupráce s úmyslem podpory míru a prosperity zůstává nezměněn od založení instituce. Navíc se Fond stylizuje do pozice strážce systémové stability. Pro dosáhnutí těchto cílů si Fond zakládá na třech prioritách. První z nich je dohled, který musí být mnohem přísnější, aby se krizím předcházelo. V zásadě se Fond již touto oblastí zabýval, ale nekladl dostatečný důraz na vazby mezi ekonomikami, pouze na úrovni členských zemí. Rovněž musí sledovat finanční sektor a s tím související finanční rizika prosakující do jiných ekonomik. Lépe oceňovat systémová rizika a v návaznosti tyto rizika snižovat ve spolupráci s dalšími institucemi. Je proto nezbytné monitorovat tyto rizika např. vybudováním globální mapy rizik. Už na tom pracují s FSB. MMF usiluje také o účinnější dohled nad kapitálovými toky. Poskytoval by pokyny, za jakých podmínek by měla být uvedena kapitálová liberalizace.
V souvislosti s výše
uvedenými body má MMF v úmyslu úzce spolupracovat s členskými zeměmi na rozvoji příslušných institucí, kterým by poskytovala kvalitní technickou podporu. Druhá priorita se týká efektivního řešení a zmírnění následků krizí. V případě, že má Fond fungovat jako spolehlivý poskytovatel financování v těchto těžkých etapách, musí umožňovat velice flexibilní čerpání dostatečně velkých úvěrů. Podle Strauss-Kahna by měl být MMF okamžitě připraven v případě další krize. Proto již v minulých letech významně vylepšil své úvěrové nástroje. Pro nízkopříjmové země předělal úvěrové rámce zaváděním nových finančních instrumentů a zjednodušení podmínek. Např. MMF zmírnil těmto zemím finanční zátěž tím, že jim prominul úroky z půjček do roku 2012 (Strauss-Kahn, 2010). MMF také poskytuje poradenství členským státům z důvodu předcházení i řešení probíhající
36
krize tak, aby dosáhly makroekonomické stability, urychlení hospodářského růstu a zmírnění chudoby (Annual Report MMF, 2011). Posledním bodem, který má pomoci Fondu se stát strážcem systémové stability je posílení dlouhodobé stability mezinárodního měnového systému zejména posílením stability zásob. Výzvou je nalézt východisko mezi vysokou poptávkou po rezervách a zásobou rezerv. Důležitá je role Fondu v uspokojování poptávky pomocí poskytování likvidity. Další vylepšení úvěrových linek by sehrály také důležitou roli. Podpora multilaterálního úsilí ke zvýšení globální soudržnosti hospodářských politik vedoucích ke snížení globálních nerovnováh také souvisí s tímto cílem. Pro budoucnost je důležité, aby Fond prozkoumal, co by globální systém potřeboval v budoucnu, aby byl připraven. (Strauss-Kahn, 2010). Už k 60. výročí vzniku MMF v roce 2005 bývalý generální ředitel Rodrigo de Rato předložil plán reforem, které měly Fond vrátit zpět do hry. Činnost Fondu byla často negativně hodnocena. Jeho kritici často poukazovali na to, že reaguje se zpožděním na výzvy, které přináší globalizace a zpochybňovali legitimitu této organizace (Procházka a Sedláček, 2007). První reformovaná oblast se zabývá dohledovými funkcemi. Velmi podstatná změna se také měla týkat oblasti členských kvót a reprezentace. Pokud by MMF nenalezl východisko z této situace, mohla by být ohrožena jeho budoucnost. Dále zmapuji současnou dluhovou krizi, která se přelila z finanční krize vzniklé na americkém hypotečním trhu. Tato krize přispěla k objevení nedostatků v globální finanční stabilitě. A tak se všechny globální orgány, nejenom MMF, snaží nastavit podmínky pro lepší fungování finančního systému.
4.2
Prevence krizí
MMF předchází finančním krizím hlavně pomocí dohledu a technické pomoci, kterou
poskytuje
členským
státům.
Nemalou
měrou
ale
také
přispívá
k předcházení krizí zveřejňováním značného objemu informací. Např. hlavní investiční banky konstatovaly, že tyto zprávy jsou na prvním místě při vyhodnocování rizika příslušné země, a považovaly by za negativní znamení, pokud by se země rozhodla tyto dokumenty nepublikovat. Ne vždy tomu ale tak bylo. MMF se stal tzv. otevřenou institucí od poloviny 90. let minulého století, ale
37
existují obavy, jestli dosažená míra transparentnosti již není přehnaná (Sedláček, 2008). Na druhou stranu např. zápis z diskuse Výkonné rady je kontrolován opět Výkonnou radou, což je posuzováno mnohými pozorovateli ze soukromého sektoru jako netransparentní. A Fond je jimi vnímán jako neprůhledný až tajemný. A tak na základě reakce na vyvíjený tlak management a zaměstnanci začali jednat při své publikační činnosti nezávisle na Radě (Schinasi a Truman, 2010).
4.2.1 Dohled Dohled
je
klíčovou
činností,
kterou
Fond
podporuje
globální
finanční
a ekonomickou stabilitu. Fond se jeho prostřednictvím snaží rozpoznat eventuální problémy a měl by zabezpečit, že se situace nezhorší a nepřejde do krize. Pilířem dohledu jsou bilaterální, multilaterální a regionální dohledy. Bilaterální dohled Jádrem bilaterálního dohledu jsou pravidelné roční konzultace s každým členským státem podle článku IV Dohody a Rozhodnutí o bilaterálním dohledu z roku 2007. Konzultace jsou závazné a MMF by měla následně zhodnotit plnění závazků členských zemí. Jednání se orientují nejen na kurzovou, fiskální a měnovou politiku, ale také na vývoj platební bilance, identifikace potenciálních rizik pro ekonomický vývoj apod. MMF projednává dané otázky se všemi možnými odborníky od představitelů vlády a CB, politiků, akademických pracovníků, představitelů finančních trhů, bank a získává aktuální informace o ekonomickém a finančním vývoji. Následně jsou závěry a doporučení probrány s ministrem financí a guvernérem CB. V praxi ale tento dohled nefungoval tak, jak měl. Dohled byl uskutečňován formou doporučení, ale na druhé straně měl MMF vyhodnocovat, jestli členské země plní své povinnosti. Členské země často zacházely s dohledem jako s technickou pomocí (Sedláček, 2008). Hlavně doporučení MMF vyspělým průmyslovým zemím bylo tradičně poměrně neúčinné. „Na rozdíl od dlužníků, pro něž je plnění jeho doporučení nutnou podmínkou pro poskytnutí vyšších tranší půjčky, je totiž
38
vynutitelnost doporučení MMF u ostatních zemí prakticky nulová“.13 Proto byl MMF vyzván k revizi právního rámce dohledu s cílem přispět k vyjasnění závazků, a to jak na straně MMF, tak i na straně členských zemí (Sedláček, 2008). Vzrostla také pozornost v oblasti dohledu nad kurzovou politikou. MMF musí podle stanov provádět důsledný dozor nad kurzovou politikou členských států, přičemž tato oblast byla vždy projednávána jen okrajově. Dalším důvodem byl nátlak ze strany USA ve spojitosti s nadměrnou držbou dolarových rezerv Číny a uměle podhodnoceným kurzem čínského jüanu. USA požaduje, aby se MMF důrazněji domáhal plnění povinností. Záležitost kurzové stability byla také řešena v Singapuru v září roku 2006. Politici rozhodli o revizi Rozhodnutí o dohledu nad kurzovou politikou tvořící právní základ dohledu Fondu v této oblasti. Příčinou byla snaha posílit smluvní odpovědnost jak členských států, tak pravomoc Fondu v souvislosti s kurzem. Druhá otázka se týkala
propracování
analytických
a
operačních
přístupů.
Doposud
MMF
vyhodnocoval rovnovážnou úroveň kurzů pouze vyspělým ekonomikám, ale měl by je vyhodnocovat i EMEs. Následně si pokládal otázku, jestli vůbec tyto kurzy zveřejňovat (Procházka a Sedláček, 2006). Výsledkem této revize bylo schválení nového právního rámce konzultací Rozhodnutí o bilaterálním dohledu. Svým podpisem se ale nepřidala Indie s Čínou, což mělo za následek rozvolnění tohoto právního základu. Bývalý generální ředitel Strauss-Kahn později ustoupil tlaku Číny. Vyzval MMF k tomu, aby se neprojevoval k tématu rovnovážné úrovně kurzů. Ta by totiž poskytla identifikaci podstatných vychýlených kurzů (Sedláček, 2008). Měnová válka Čína s USA patří k hlavním hráčům měnové války. USA dlouhodobě více dováží, než vyváží, což se odráží v deficitu obchodní bilance. Největším věřitelem USA se stala Čína. FED ve velkém nakupuje americké dluhopisy, čímž vlastně tiskne nové peníze. Směnný kurz dolaru tím pádem neustále klesá, a tak držitelé dolarových
13
PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond na rozcestí. ČNB. [online], 20. 10. 2006, [cit. 5. 7. 2011]. Dostupné z:
.
39
aktiv ztrácejí. Investoři proto postupně preferují jiná bezpečnější aktiva, což americký dolar znehodnocuje ještě více. Má to být stimul k podpoře vlastní produkce a k ochraně vůči levným dovozům. Tímto ale klesá kupní síla dolaru, a tím pádem se také snižuje reálný dluh vůči Číně. Čína drží obrovské rezervy dolaru hlavně proto, že skupuje americké dluhopisy, a tím uměle znehodnocuje vlastní
měnu,
aby
jejich
zboží
bylo
na
zahraničních
trzích
levnější
a konkurenceschopnější. Za zahraniční devizy již dále nenakoupí zboží a služby. Do Číny byl vyvezen kapitál, přesunuty výrobní kapacity, zdroje a také know how. Rapidní posílení měny by znamenalo, že čínské podniky by přišly o odbyt, lidé by ztratili práci a růst čínské ekonomiky by zastavil. Tato situace představuje velkou nerovnováhu. Na jedné straně obrovský přebytek čínského zahraničního obchodu a na té druhé velký schodek USA. A tak dochází k měnové válce mezi USA a Čínou. USA kritizuje Čínu za umělé podhodnocování měny, načež USA sama pomocí kvantitativního uvolňování stlačuje kurz dolů. Čína nechala jüan lehce posílit až po nátlaku USA a G-20. (Novotný, 2010). Toto téma se stalo hlavním tématem summitu MMF a SB ve Washingtonu v říjnu 2010. Bylo upozorněno na to, že měny mohou být využívány jako zbraň. Summit byl v tomto ohledu ale bezvýsledný. Čína totiž odmítla zhodnotit svůj kurz. A jednání se přesunulo na summit G-20 v Soulu. Na summitu v Soulu také žádná podstatná dohoda dosažena nebyla. MMF ale varoval, že bez dalšího pokroku se riziko globální nerovnováhy může až zdvojnásobit do roku 2014. Hlavním tématem summitu v Soulu roku 2010 patřilo zabránění měnové války. Hlavní hráči světového obchodu se v závěrečném komuniké zavázali, že se budu vyhýbat devalvaci svých měn kvůli získání konkurenční výhody při zahraničním obchodování, a že budou směřovat k tržně stanovovaným směnným kurzům. Avšak nepodařilo se urovnat spor mezi USA a Čínou. Návrh podaný USA na zvýšení tlaku na Peking G-20 odmítla. Navíc ostře kritizovala rozhodnutí americké centrální banky pustit do ekonomiky dalších 600 miliard dolarů (Mikoláš, Brezovská a Richter, 2010). MMF vyzval Čínu, aby nechala jüan posilovat. Zvýšila by tak domácí poptávku a upevnila stabilitu globální architektury. Dále vyjádřil znepokojení nad tím, že pokud by se přerušil její ekonomický růst, mělo by to obrovské celosvětové
40
materiální následky. Čína ostře nesouhlasila a poukázala na kurz čínského jüanu, který se pohyboval na 17letém maximu 6,45 jüanů za dolar. Ekonomové MMF podle dané metodiky ale uvedli, že jüan je stále podhodnocený od 3 do 23 % (Pečený, 2011). USA se rozhodly proti Číně bojovat a v říjnu roku 2011 schválily návrh zákona, který by umožnil uvalit clo na výroky ze zemí, které mají uměle podhodnocený kurz. Tento návrh je jasně namířený proti Číně. Čínské ministerstvo zahraničí okamžitě na tuto zprávu reagovalo tak, že by to mohlo ohrozit společnou snahu o oživení světové ekonomiky (ČT, 2011a). Obhajuje se tím, že i kdyby nechala posílit svoji měnu, USA by neměly menší obchodní deficit a nesnížilo by to čínský export do USA. Čínští exportéři jsou za prvé, schopni absorbovat náklady mírného zhodnocení. Za druhé, obchodní přebytek Číny je vytvořen hlavně zpracováním dovážených výrobků. Toto odvětví je mnohem méně citlivé na zhodnocení měny, protože se vykompenzuje levnějším importem. I kdyby Čína přestala vyvážet své zboží do USA, neznamenalo by to, že by toto zboží Státy začaly vyrábět samy. Čínští montážní dělníci mají příjem jeden dolar za hodinu, takže pro USA by výroba byla mnohem dražší a pravděpodobně by toto zboží začal vyrábět jiný stát, kde mzdy jsou nižší než v USA. Ve výsledku by američtí spotřebitelé platili více za zboží a přitom by obchodní deficit více méně zůstal stejný. Yao Yang, ředitelka Centra pro ekonomický výzkum a Pekingskou univerzitu, proto vyzívá ke spolupráci. Obě země by mohly uzavřít dohodu o volném obchodu. Čína stále ukládá vysoká cla na spotřební zboží. Vytvořil by se zde prostor pro vstup amerických produktů na čínský trh. Toto zboží je zde mnohem dražší než v USA. Dále upozorňuje, že se zhodnocováním měny dále pokračovat nebudou. Tento spor se dotýká celého světa. Ostře se proto proti manipulování s měnovými kurzy ohradila Brazílie. Tyto ekonomiky řídí mezinárodní likviditu bez ohledu na kolektivní prospěch, vyjádřila své obavy prezidentka Brazílie Dilma Rousseff. Tyto jednostranné konkurenční devalvace ovlivňují všechny okolní státy, hlavně ty rozvojové. Navrhuje větší spolupráci mezi státy G-20, jež by mohlo být přizpůsobení fiskální, monetární politiky a politiky směnných kurzů. Současný globální, obchodní systém potřebuje tento druh vzájemné důvěry v chování ostatních.
41
Multilaterální dohled Multilaterálnímu dohledu se nyní přisuzuje daleko větší důležitost, protože globální i regionální události mají mnohem větší dopad na jednotlivé země, a problémy proto nemůžou být řešeny izolovaně. MMF tak sleduje souhrnné ekonomické podmínky a vývoj na kapitálových trzích. Posuzuje dopady hlavních ekonomických a finančních trendů, včetně takových oblastí jakou jsou trhy s ropou a obchod, a napomáhá odhalovat systémová rizika a vzájemné vazby v globální ekonomice. Podstatné nástroje tvoří Světový ekonomický výhled (World Economic Outlook), Zpráva o globální finanční stabilitě (Global Financial Stability Report), Roční revize kurzových
režimů
a
devizových
restrikcí
(Annual
Review
of
Exchange
Arrangement and Exchange Restrictions) a multilaterální konzultace. V roce 2006 se tato oblast dohledu jevila jako nejslabší článek, proto tehdejší generální ředitel tuto oblast navrhoval ke zlepšení. Jen nejvyspělejší země nemohou hledat východisko při řešení globálních problémů. Na řešení se musí nutně podílet i emerging markets. MMF s téměř univerzální členskou základnou se jeví jako vhodnou institucí. Na základě této úvahy vznikl návrh na zavedení mnohostranných
konzultací
a
záměr
integrovat
výsledky
multilaterálního,
regionálního a dvoustranného dohledu. Členským zemím by tento přístup měl ulehčit spolupráci při hodnocení dopadů jejich politik na vnější stabilitu jiných zemí a v případě potřeby vést k určité koordinaci na dohodnutém řešení. MMF se zaměřuje i na různá uskupení. Důležitou roli zde hraje např. eurozóna. Fond tedy zvyšuje regionální dohled, který sleduje vývoj a hospodářskou politiku různých seskupení. Za perspektivní posílení regionálního dohledu se považuje zpracování regionálních studií, které analyzují specifické otázky (Sedláček, 2008).
4.2.2 Dohled nad finančním sektorem V posledních dvaceti letech značně narostla důležitost soukromého kapitálu, která podmiňuje stabilní fungující finanční sektor. MMF se tak rozhodl přidat dohled nad tímto sektorem, protože i země s příznivou makroekonomickou politikou se může dostat do značných problémů, pokud je finanční sektor slabý.
42
„Až do roku 1999 byl hlavním prognostickým nástrojem k identifikaci možných krizí Světový ekonomický výhled, který však nebyl příliš úspěšný při jejich předvídání. V květnu 2001 vyvinul MMF nový, komplexnější rámec pro vyhodnocování zranitelnosti nově vznikajících tržních ekonomik, který integruje a využívá hlavní prognostické nástroje – Světový ekonomický výhled, modely včasného varování se specifickými tržními a teritoriálními informacemi, požadavky zemí na zahraniční financování a indikátory zranitelnosti, které zahrnují vládní, podnikový a finanční sektor a domácnosti“.14 „Bylo by potřeba propojit makroekonomická témata s oblastí stability finančního sektoru. To vyžaduje nejenom organizačně personální změny uvnitř instituce, které již byly zčásti provedeny, ale též systémové začlenění otázek finanční stability do dvoustranného dohledu“.15
4.2.3 Liberalizace finančního účtu V problematice liberalizace finančního účtu16 se MMF dostal do složité situace. Finanční účet se totiž stal značným zdrojem zranitelnosti ekonomik. Fond jen těžko hledá způsob, jak k této liberalizaci přistupovat. MMF už dříve liberalizaci finančního účtu prosazoval ale příliš předčasně. Neměl zajištěné adekvátní instituce ani jejich dostatečnou regulaci. Jeho role v této oblasti zůstávala dlouho nejasná. Na druhou stranu je nezbytné si jeho přístup v této otázce vyjasnit, protože se stále zvyšuje význam kapitálových toků (Sedláček, 2008). MMF často doporučoval liberalizaci kapitálových toků rozvojovým a rozvíjejícím se zemím.
Soukromým věřitelům z vyspělých
států
by
odbourání
překážek
mezinárodního pohybu kapitálu umožnilo umístit sem své investice a výhodou pro rozvojové a rozvíjející se státy by zas byl přístup k finančním zdrojům s nižšími náklady. Avšak v období finančních krizí finanční prostředky z daných ekonomik velmi rychle odtékaly, což ještě více prohlubovalo probíhající krizi.
14
SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 46. ISBN 978-80-7400-012-6. 15
PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond na rozcestí. ČNB. [online], 20. 10. 2006, [cit. 5. 7. 2011]. Dostupné z: . 16
Dříve kapitálového účtu
43
Současná krize jasně ukázala, že pozornost pouze běžnému účtu (což bylo tradiční zaměření MMF) nestačí. Dojde proto k revizi mandátu Fondu, který by se měl rozšířit i na dohled nad kapitálovým účtem. V době založení Fondu byl ve světové ekonomice dominantní trh zboží a služeb, proto se jeho mandát týkal pouze liberalizace běžného účtu. K podpoře liberalizace transakcí na finančním účtu platební bilance mandát nemá. Oblast dohledu nad finančním účtem je staronové téma. Ve druhé polovině 90. let 20. století sice MMF začal uvažovat o novelizaci Dohody, která by rozšířila jeho mandát i na liberalizaci pohybu kapitálu, ale asijská krize tyto úvahy ukončila (Procházka a Sedláček, 2009). Příčinou této krize byla mimo jiné liberalizace kapitálových trhů. Zpočátku MMF ignoroval to, že jejich postoj nevede ani k zvýšení růstu ani k posílení investic, ale pouze k další nestabilitě (Stiglitz, 2003). Po krizi začal MMF věnovat větší pozornost rizikům rychlé liberalizace a posuzoval tuto otázku ve střednědobé perspektivě s důrazem na splnění určitých podmínek. K nim patřil zdravý finanční systém, fiskální konsolidace a přijetí flexibilního kurzu. MMF dnes nemá pravomoc vynucovat liberalizaci transakcí na finančním účtu, ale vykonává určitou formu takového dohledu v kontextu s kurzovou politikou (Procházka a Sedláček, 2009).
4.2.4 Dohled v současnosti V roce 2010 MMF přezkoumal svou působnost v oblasti dohledu. Došel k závěru, že musí zefektivnit všechny dimenze dohledu (bilaterální, multilaterální, finanční). V říjnu 2011 bylo dokončeno poslední komplexní přezkoumání, které vyjádřilo pokrok od začátku globální finanční krize, avšak stále ještě je doporučeno dořešit zbývající nedostatky. Fond by se měl zaměřit na zlepšení v oblastech propojení a přenosu šoků, hodnocení rizik, vnější a finanční stability a ve vylepšení právního rámce. Akční plán již byl schválen Radou, ale zpráva o pokroku bude připravena až v roce 2012 (MMF, 2011h). MMF bude dále spolupracovat nejen se svými členy, ale také s dalšími organizacemi, aby smazaly nedostatky vedoucí k finanční nestabilitě. Fond bude vypracovávat systematicky analýzy společně s FSB, které by měly včas nalézt potenciální rizika. To by případně umožnilo zvrátit negativní vývoj. „S ohledem na
44
význam finančního sektoru v ekonomice všech zemí došlo k prohloubení makrofinančních analýz a výsledky vyhodnocování finančních sektorů (Financial Sector Assessment Programme – FSAP) byly integrovány do konzultací v rámci článku IV. Dohody. Novinkou byl návrh G-20, aby MMF pomohl svými analýzami a dohledem vzájemně koordinovanému vyhodnocování jejich hospodářských politik. To představuje určitou novou formu multilaterálního dohledu. Klíčem k realizaci všech návrhů bude politická podpora ze strany členských zemí“.17 FSAP byl založen roku 1999 a poskytuje kompletní a podrobnou analýzu finančního sektoru, která má popřípadě zabránit vzniku finanční krize. Tento program měl své slabiny. Jedna z nich se ukázala v nedostatečném varování před novodobou finanční krizí. A proto iniciátoři MMF a SB o deset let později přišly s obnovením FSAP. FSAP přešla pod bilaterální dohled a stala se povinná pro 25 států, které mají významnou roli ve finančním sektoru. Ostatní země se pro toto hodnocení můžou rozhodnout dobrovolně. Hodnocení FSAP se skládá ze dvou částí: hodnocení finanční stability, za kterou je zodpovědný Fond a zodpovědný za hodnocení finančního vývoje je Světová banka. Klíčovým dokumentem je Hodnocení stability finančního systému (FSSA) (MMF, 2011b).
4.3
Kvóty a reprezentace
MMF s jeho 187 členy je univerzální mezinárodní organizace. Každý člen je přímo nebo nepřímo zastoupen v Radě guvernérů, ale Fond se nedrží principu jeden národ rovná se jeden hlas. Jeho převážná rozhodnutí jsou přijímána majoritou s většinou členských kvót založených na ekonomické důležitosti. Tento systém je nejen podle Petersonova institutu považovaný za nereprezentativní (Schinasi a Truman, 2010). V závislosti na ekonomických datech se role USA a Evropy ve světě zmenšila. Naopak vzrůstá role rozvíjejících se ekonomik např. BRIC(S) (Sedláček, 2008). Vzhledem k podílu HDP těchto zemí na světovém by si zasloužily odpovídající hlasovací sílu v této organizaci. Tento problém se také týká rozvojových zemí, jejichž hlasovací síla taktéž postupně padala. To vyvolalo diskusi, jak změnit 17
PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Reforma po reformě. ČNB. [online], 18. 11. 2009, [cit. 23. 10. 2011]. Dostupný z: .
45
rozdělení kvót, aby to odráželo ekonomické i finanční postavení členských zemí. Tab. 4 zobrazuje, že v celkové výši HDP se skupina zemí BRIC posunula na prvních deset míst ve světovém žebříčku. Z obr. 2 zase vidíme, jak se podílely jednotlivé skupiny ekonomik na světovém růstu HDP. Již od roku 2007 rozvíjející ekonomiky tvoří více jak polovinu růstu světového HDP. Tab. 3 Umístění států z hlediska HDP v USD
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
2007 USA Japonsko Čína Německo VB Francie Itálie Španělsko Kanada Brazílie Rusko Indie Korea Mexiko Austrálie
2008 USA Japonsko Čína Německo Francie VB Itálie Rusko Španělsko Brazílie Kanada Indie Mexiko Austrálie Korea
2009 USA Japonsko Čína Německo Francie VB Itálie Brazílie Španělsko Indie Kanada Rusko Austrálie Mexiko Korea
2010 USA Čína Japonsko Německo Francie VB Brazílie Itálie Indie Kanada Rusko Španělsko Austrálie Mexiko Korea
2011* USA Čína Japonsko Německo Francie VB Brazílie Itálie Indie Rusko Kanada Španělsko Austrálie Mexiko Korea
2012* USA Čína Japonsko Německo Francie VB Brazílie Itálie Indie Rusko Kanada Španělsko Austrálie Korea Mexiko
* Založeno na předpovědi regionálních ekonomů Goldman Sachs, přepočítáno tržním kurzem Zdroj: Zpracováno podle Goldman Sachs. The BRICs Remain in the Fast Lane (2011), str. 1
46
Zdroj: Zpracováno podle Goldman Sachs. The BRICs Remain in the Fast Lane (2011), str. 2 Obr. 2 Příspěvek BRIC ke světovému růstu HDP v %
Debatovalo se zejména o modelu pro výpočet kvót a jeho pěti proměnných: HDP, oficiálních rezervách, příjmech a výdajích běžného účtu, variabilitě běžných příjmů a poměru běžných příjmů k HDP. Při vstupu členské země do Fondu se stanoví členská kvóta tzv. skutečná a ta je pravidelně jedenkrát za pět let upravována při všeobecných revizích. Zohledňuje se i politické hledisko. Kvóty skutečné se však často lišily od kalkulovaných kvót, které skutečně odráží postavení země. EMEs se nelíbil fakt, že vyspělé země sdružené v G-7, které politiku Fondu výrazně ovlivňují, mají kvótu ve výši 46 %. Na druhou stranu výkonný ředitel, který reprezentuje 24 afrických zemí má pouze 1,4 % z členské kvóty. Druhým příkladem může být Indie s kvótou ve výši 1,95 %, oproti tomu neporovnatelná Belgie s 2,15 % z celkové kvóty (Procházka a Sedláček, 2006). Konečným řešením měla být reforma navýšení hlasovací síly nově vznikajících tržních ekonomik a rozvojových zemí na úkor vyspělých ekonomik (Sedláček, 2008).
4.3.1 První impulz řešení Na výročním zasedání MMF a SB v Singapuru roku 2006 došly k závěru, že budou tuto problematiku řešit ve dvou etapách. „V první fázi se zvýší kvóty čtyřem nejvíce podreprezentovaným zemím (Číně, Koreji, Mexiku a Turecku) celkově
47
o 1,8 %. A ve druhé fázi se přijme nový model výpočtu kvót a na jeho základě se provede druhé kolo navýšení kvót širší skupině podreprezentovaným zemím“.18 Dále bylo naplánováno, že je nezbytné, aby se počet základních hlasů minimálně zdvojnásobil, kvůli zachování hlasovací síly nízkopříjmových zemí. Tato reforma byla naplánována na 2 roky, tedy do roku 2008.
4.3.2 První navýšení kvót nejvíce podreprezentovaným zemím První etapa navýšení kvót činila celkem 3,81 mld. SDR (cca 5,7 mld. USD), což představovalo 1,8 % kvóty roku 2006 (213,48 mld. SDR). Navýšení kvót nejvíce podreprezentovaných států vyjadřuje tabulka 5. Tab. 4 Navýšení kvót nejvíce podreprezentovaných zemí
Stát Čína Korea Mexiko Turecko Celkem
Kvóta v SDR (mil.) 2001 6 369,20 1 633,60 2 585,80 964,00 11 552,60
Kvóta v Kvóta v SDR USD (mil) (mil.) 2006 2001 10 324,22 8 090,10 2 648,00 2 927,30 4 191,48 3 152,80 1 562,61 1 191,30 18 726,30 15 361,50
Kvóta v Kvóta v Kvóta v USD USD (mil.) SDR (mil.) (mil.) 2011 2006 2011 13 113,73 9 525,90 15 441,10 4 745,04 3 366,40 5 456,80 5 110,56 3 625,70 5 388,28 1 931,05 1 455,80 2 359,79 24 900,38 17 973,80 29 134,81
Zdroj: zpracováno podle IMF Members´ Financial Data by Country (2011k)
4.3.3 Nový model výpočtu kvót V druhé fázi přípravy modelu výpočtu kvót by bylo nejlepší, kdyby se domluvili na proměnných a vahách. Ne podle výsledku tyto faktory zkreslovat jako tomu bylo doposud. Hlavní proměnné v novém modelu by měly být i nadále HDP, otevřenost, variabilita a rezervy. Nejvýznamnější proměnnou by se měla stát HDP, kde se počítá s 50% váhou, nejmenší váhu by měly tvořit rezervy ve výši 5 %. HDP je nejvýznamnější proměnnou, protože nejlépe vyjadřuje ekonomickou velikost země. Proto je také ohodnocena nejvyšší vahou. Vyjadřuje také možnost přispívat do Fondu nebo v případě nepříznivé situace států možnost čerpání úvěrových nástrojů. Debata se v této souvislosti vedla o tom, jak HDP 18
SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-012-6.
48
přepočítávat. Zda přes tržní kurz, což je výhodnější pro vyspělé ekonomiky nebo přes paritu kupní síly výhodnější pro EMEs a RZ. Ve výsledku bude HDP z 60 % přepočítáván v tržním kurzu a z 40 % v PPP na základě průměrů za tříleté období. Otevřenost – hlavním cílem MMF je usnadnit rozvoj a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu, proto tato proměnná má přidělenou druhou nejvyšší kvótu. Byla stanovena jako průměr součtu běžných plateb a běžných příjmů za pětileté období. Variabilita -
počítáme ji u běžných příjmů a čistých kapitálových toků jako
směrodatnou odchylku od trendu odhadnutou pomocí tříletého klouzavého průměru během 13letého období. Vyjadřujeme jí možnou zranitelnost platební bilance a z toho vyplývající potenciální potřebu čerpání. Rezervy - jsou podstatným ukazatelem finanční síly. Na druhou stranu nadbytečné rezervy do budoucnosti možná nebudou slučitelné s cílem Fondu. Zjistíme je jako dvanáctiměsíční průměr oficiálních rezerv. Nový model výpočtu založený na jedné rovnici byl schválen 28. 4. 2008 většinou hlasů. Q = (0,5 HDP + 0,3 Otevřenost + 0,15 Variabilita + 0,05 Rezervy)0,95
(7)
Vzorec měl být jednoduchý. Složité vzorce totiž budí podezření, že někdo využívá pravomocí ve svůj prospěch. I když se pouze snaží najít kompromis pro všechny zájmové
skupiny.
Model
tedy
dodržuje
požadovanou
jednoduchost
a transparentnost. Na rozdíl od minulých pěti rovnic se používá jen rovnice jedna. Nelze tedy tvořit tolik různých kombinací, jako tomu bylo u předchozích modelů. Oproti minulým rovnicím se také výrazně změnil poměr vah. HDP je v nové rovnici významnější v průměru o 31 %, význam otevřenosti klesl o 20 % a variabilita vzrostla o 2 % na úkor rezerv. Novinkou se stala mocnina dané rovnice. Ta způsobí, že se zmenší rozdíly mezi zeměmi. Jsou tím zvýhodněny malé ekonomiky (EMEs, LIC, řadu zemí EU) na úkor velkých, přitom je zachováno pořadí zemí. K zvýšení kvóty EMEs a RZ také přispívá přepočítávání HDP z 40 % paritou kupní síly. Na rozdíl od minulých formulí, které byly ze 100 % přepočítány tržním kurzem. Celkové navýšení kvót je 11,5 % a přidělilo se proporcionálně všem podreprezentovaným členským zemím. Pro nový model byly též ustanoveny
49
jednorázové výjimky. Platí pro část zemí G-7, které se vzdají svého navýšení ve prospěch nejvíce dynamických zemí skupiny EMEs. (Sedláček, 2008).
4.3.4 Navýšení základních kvót Součástí reformního balíku bylo i rozhodnutí o ztrojnásobení základních hlasů a přijetí mechanismu, aby jejich podíl na celkových hlasech byl v budoucnosti zachován. Velikost základních hlasů se v průběhu značně snižovala. Je to tím, že se neustále navyšovaly kvóty, ale počet základních hlasů se neměnil. A tak klesl z roku 1958, kde činil 15,6 %, na 2 % v roce 2006. Jejich zvýšení zvýhodňuje menší země na úkor hlasovacího podílu velkých států. Nový mechanismus bude fungovat tak, že počet základních hlasů odpovídající zafixovanému procentu 5,502 bude rozdělen rovnoměrně mezi všechny členské země. Tím se zajistí, aby se v budoucnosti podíl základních hlasů již nesnižoval (Sedláček, 2008). Navýšení základních kvót včetně nového modelu výpočtu kvót nabylo účinnosti až v březnu 2011.
4.3.5 Nová reforma Většina emerging markets a rozvojových zemí považovala reformu kvót z roku 2008 za nedostatečnou. Po předchozích jednáních na summitu G-20 v Jižní Koreji v prosinci 2010 Výkonná rada odsouhlasila, že na EMEs a rozvojové země přenese více vlivu, a Evropa jim přenechá i dvě křesla ve Výkonné radě (ČT, 2010). Petersonův institut pro mezinárodní ekonomii ve své zprávě potvrdil, že tento rozhodovací orgán je silně ovlivněn Evropou a USA (Schinasi a Truman, 2010). Výkonná rada by měla být každých osm let přezkoumána a její výkonní ředitelé by měli být voleni. Ne jako doposud. G-20 stanovila, že změny by měly nabýt účinnosti v říjnu 2012 (MMF, 2010b). Tyto reformy ale musí potvrdit všechny členské státy. Skupina BRIC by se tak dostala do top desítky. Čína by měla svou členskou kvótu navýšit ze 4 % na 6,9 %, což převyšuje i vyspělé evropské státy. Dostala by se tak na třetí místo po USA a Japonsku. Brazílie, Rusko a Indie obsadí osmé až desáté místo (MMF, 2010a). Rozvojové země a EMEs by měly mít dohromady 42,3 % a tím pádem rozvinuté země 57,7 %. Podle Dominique Strauss-Kahna je toto historicky nejpodstatnější reformou v celé historii Fondu a doposud nejvýznamnějším převodem vlivu ku prospěchu rozvíjejících se 50
a rozvojových trhů. Tento posun uznává jejich zvyšující se roli v globální ekonomice (ČT, 2010) a zároveň v dalších letech můžeme očekávat, že jejich podíl by mohl ještě zvýšit (MMF, 2010a). Rada guvernérů také v Jižní Koreji schválila zdvojnásobení výše kvót kvůli posílení pozice Fondu pro případ další krize z 238,4 mld. SDR na 476,8 mld. SDR, které přenese více než 6% podílu kvót z rozvinutých zemí na podreprezentované státy (MMF, 2011f). To by znamenalo, že 110 zemím (z nich 102 EMEs nebo RZ) jejich kvóty vzrostou nebo alespoň zůstanou stejné (MMF, 2010b). Tyto reformy navazují na reformy schválené v roce 2008, které nabyly účinnosti v březnu 2011. Posílily zastoupení dynamických ekonomik navýšením kvót 54 zemím včetně Číny, Koreji, Indii, Brazílie a Mexika a zlepšením účasti LICs na hlasování po téměř ztrojnásobení základních hlasů dalším 135 zemím (MMF, 2011a). Jednotlivé budoucí kroky týkajících se členských kvót zobrazuje časová osa obrázku 3.
Zdroj: Zpracováno podle IMF Quota and Governance Reform (2010a) Obr. 3 Časová osa budoucích revizí kvót
51
Asijské země se už ale stejně začaly více spoléhat na sebe zvyšováním vlastních devizových rezerv a vytvořením dohody o regionální spolupráci, protože nabyly dojmu v souvislosti s krizí v roce 1997, že nemůžou očekávat od MMF takovou pomoc jako např. Mexiko, které se dostalo do krize v letech 2004/2005 (Sedláček, 2008).
4.3.6 BRICS BRICS není žádnou organizací. Poprvé tento pojem použil ekonom americké Goldman Sachs, když předvídal, jaké trhy se stanou motorem světové ekonomiky (Holanová, 2010). Jde o označení hospodářského uskupení, kam patří Brazílie, Rusku, Indie, Čína. Zaujímalo všechny kontinenty kromě Afriky. V dubnu roku 2011 ekonomicko-politické uskupení BRIC ale mezi sebe přijalo další stát a tím je Jihoafrická republika, nejrozsáhlejší ekonomika v tomto regionu. Toto rozšíření ale nebude poslední svého druhu. V budoucnosti plánují zařadit další země kdysi třetího světa. Země ještě tehdejšího BRIC už dlouho požadovali vyšší účast na rozhodování
v systému
MMF.
Jejich
dlouhodobá
nespokojenost
vyústila
k postupnému vytvoření obdobného mezinárodního měnového systému stojícího na základě vlastních měn. Funguje jako další varianta k současné stěžejní transakční a rezervní měně USD. Druhou stranou mince je ale ochota těchto států držet ve svých rezervách národní měny svých partnerů, hlavně při použití mimo skupinu BRICS. Je nutné mít ale na paměti, že skupina BRICS rozhodně nepostrádá ekonomickou i politickou sílu, a proto je zapotřebí brát její stanoviska vážně (Studýnka, 2011). Jejich současnou pozici ve Fondu zobrazují následující tabulky. Tabulka 6 porovnává skupinu BRICS se skupinou G-7, která má o více než 30 % vyšší podíl kvót. A z tabulky 7 vyplývá, že rozvinuté země se podílejí téměř 60 % na celkových kvótách, kdežto EMEs a RZ jen 40 %.
52
Tab. 5 Rozdělení kvót skupiny BRICS vs. G-7
Stát
BRICS
G-7
Brazílie Rusko Indie Čína JAR Celkem Francie Německo Itálie V. Británie USA Kanada Japonsko Celkem
Kvóta v Podíl Podíl SDR (mil.) kvót v % hlasů v % 2011 4 250,50 1,79 1,72 5 945,40 2,5 2,39 5 821,50 2,45 2,34 9 525,90 4 3,81 18685,5 0,79 0,77 44 228,80 11,53 11,03 10738,5 4,51 4,29 14565,5 6,12 5,81 7882,3 10783,5 42122,5 6369,2 15628,5 108090
3,31 4,51 17,7 2,68 6,57 45,3
3,16 4,29 16,76 2,56 6,24 43,11
Zdroj: zpracováno podle IMF. Quotas. Factsheet (2011k) Tab. 6 Rozdělení kvót rozvinuté země vs. EMEs a RZ
Stát G-7 Další rozvinuté země Rozvinuté země BRIC Další EMEs a RZ EMEs a RZ Celkem EU
Podíl Podíl kvót v % hlasů v % 45,3 15,2 60,5 11,53 27,97 39,5 100 31,9
43,11 14,79 57,9 11,03 31,07 42,1 100 30,9
Zdroj: zpracováno podle IMF. Quotas. Factsheet (2011k)
V roce 2003 Goldman Sachs provedli studii skupiny BRIC, protože viděl, že toto uskupení by se mohlo stát mnohem větší silou ve světové ekonomice. Zmapoval tak růst HDP, příjem na hlavu a měnové pohyby v těchto ekonomikách až do roku 2050. Prohlásil, že ekonomiky BRIC by se mohly stát větší než G-6, což je patrné z obrázku 4. Pouze USA a Japonsko by mělo zůstat mezi šesti největšími ekonomikami. Proto se seznam nejrozsáhlejších ekonomik může za méně než 40 let podle obrázku 5 lišit. Ale na druhou stranu nejrozsáhlejší ekonomiky podle 53
HDP neznamenají nejbohatší podle příjmu na hlavu (Wilson a Purushothaman, 2003).
Růst HDP BRIC vs. G-6
* Modelová projekce Golden Sachs, přepočítáno tržním kurzem Zdroj: zpracováno podle Goldman Sachs. Dreaming with BRICs: The Path to 2050 (2003), str. 4 Obr. 4 Porovnání růstu HDP BRIC versus G-6 v mld. USD
Největší ekonomiky v roce 2050
* Modelová projekce Golden Sachs, přepočítáno tržním kurzem Zdroj: zpracováno podle Goldman Sachs. Dreaming with BRICs: The Path to 2050 (2003), str. 4 Obr. 5 Největší ekonomiky v roce 2050 v mld. USD
V roce 2010 pěti největšími ekonomikami světa byly: USA s 19,7 % z celkového světového HDP, Čína s 13,6 %, Japonsko s 5,8 %, Indie s 5,5 % a Německo s 4 %. Dalšími byly Rusko, Velká Británie, Brazílie, Francie, Itálie, Mexiko, Korea, Španělsko, Kanada a Indonézie. Vyjádřeno v sestupném pořadí. Odhaduje se, že HDP Číny bude v roce 2022 stejné jako HDP USA a ekonomika Indie bude mnohem větší než ekonomika EU a Japonska (Virmani, 2011). Navíc obchod
54
s BRIC tvoří téměř polovinu obchodu s EU a USA. Hodnota jejich obchodu vzrostla šestinásobně za posledních deset let (MMF, 2011l). Mnozí členové mají stále výhrady ohledně nového vzorce výpočtu kvót. G-20 tedy rozhodla o přezkoumání formule do ledna roku 2013. Jedná se tedy o revizi uskutečněnou o dva roky dříve, než při obvyklém pětiletém přezkoumání (MMF, 2011d). Pokud je požadován jednoduchý a transparentní vzorec, vzorec by měl mít pouze dvě proměnné. Podíl relativní velikosti ekonomiky měřený HDP PPP a světového celkového HDP odráží ekonomickou váhu. Případně navrhuje, že by HDP mohlo být přepočítáno tržním kurzem, ale při zohlednění podílu obyvatelstva dané země. Nový model výpočtu kvót byl navržen tak, aby odrážel podíl na hlasování, příspěvek zdrojů a přístup k úvěrům. Potenciální poptávka po zdrojích a příspěvek souvisí právě s velikostí dané země. Proto by bylo vhodné do tohoto modelu zahrnout i územní plochu spolu s počtem obyvatel. Velikost dané země je nejvýznamnějším
přírodním
činitelem
ekonomické
moci
a
samostatnosti
rozhodování v globálním kontextu. BRICS tvoří okolo 26,6 % územní plochy a žije zde 42,2 % obyvatel. Proto musí být přesvědčeno, že mají spravedlivý podíl kvót. Z tabulky 8 sice vyplývá sestupný charakter populace skupiny BRIC, ale je stále natolik vysoký, že by jim zajistil dostatečně vysoký podíl kvót i při použití přepočtu HDP pomocí tržního kurzu. Zvyšující se zahraniční obchod se jeví také jako vhodná
varianta.
Ale
vzhledem k nejistotě
vztahující
se
k potenciálnímu
zhodnocení měny, je otázkou, zda tento vzrůstající trend bude dále pokračovat.
55
Tab. 7 Přehled populace, HDP, exportu a importu v jednotlivých letech v %
Populace BRIC Další EMEs bez BRIC USA Euro zóna
1991 - 1994 2000 - 2004 2005 - 2009 20151 průměr za dané období v procentech 44,7 43,6 42,8 41,8 23,1 23,2 23,6 23,9 4,8 4,7 4,6 4,5 5,6 5,1 4,9 4,6
HDP BRIC Další EMEs bez BRIC USA Euro zóna
použití tržního kurzu 8,5 13,1 10,8 13,3 30,6 25,6 21,3 22
5,8 10,6 26,2 24,8
Export BRIC Další EMEs bez BRIC USA Euro zóna
4,2 13 13,3 34,7
7,9 15,8 12 30,9
12,4 18,6 9,7 29,1
20,1 18,3 9,6 23
Import BRIC Další EMEs bez BRIC USA Euro zóna
4 14,4 14,6 34
7 14,8 17,1 29,5
10,5 17,2 14,1 28,5
18,8 18 12,3 21,9
21,6 15,4 22 16,6
1
WEO projekce pro rok 2015
Zdroj: zpracováno podle IMF. New Growth Drivers for Low-Income Countries – The Role of the BRICs (2011l), str. 9
Od roku 2008 je klíčovým bodem pro mezinárodní měnové instituce globální růst. Čína a Indie jsou dle tabulky 9 země, které k němu nejvíce přispívají. Tato proměnná by také přispěla ke zvýšení členských kvót skupiny BRICS. Další proměnnou by mohl být příspěvek k čisté poptávce. Virmani poukazuje na to, že tyto dvě proměnné mají mnohem větší význam pro zachování globálního hospodářského růstu a nastolení rovnováhy ve světové ekonomice více než otevřenost a rezervy (Virmani, 2011).
56
Tab. 8 Procentuální a absolutní příspěvek k světovému růstu HDP 2007 Abs. Čína Indie USA Euro zóna Rusko Brazílie Japonsko VB
2008
Poř. Abs.
2009 Poř.
2010
Abs.
Poř.
Abs.
2011
Poř. Abs.
2012
Poř.
Abs.
2013
Poř. Abs.
2014
Poř.
2015
Abs. Poř.
Abs.
Poř.
1,53
1
1,1
1
1,14
1
1,39
1
1,34
1
1,39
1
1,45
1
1,52
1
1,59
1
0,45
2
0,3
2
0,29
2
0,51
3
0,46
2
0,45
3
0,48
3
0,5
3
0,51
2
0,41
4
0
-
-0,54
-
0,53
2
0,45
3
0,59
2
0,55
2
0,52
2
0,41
3
0,43
3
0,06
5
-0,59
-
0,25
4
0,21
4
0,25
4
0,25
4
0,24
4
0,22
4
0,27
5
0,17
3
-0,24
-
0,12
7
0,13
5
0,13
5
0,13
5
0,12
5
0,12
5
0,17
6
0,15
4
-0,01
-
0,22
5
0,12
6
0,12
6
0,12
6
0,12
6
0,12
6
0,15
7
-0,07
-
-0,31
-
0,17
6
0,09
7
0,11
7
0,1
7
0,09
7
0,09
7
0,09
8
0
-
-0,15
-
0,05
8
0,06
8
0,04
8
0,07
8
0,07
8
0,07
8
Zdroj: Zpracováno podle MMF. Global Economic Governance: IMF Quota Reform. IMF Working Paper (2011), str. 14
4.4
Řešení krizí
I při sebelepším dohledu, je nutné s krizemi počítat a být na ně připravený. Přirozenou vlastností finančních trhů je totiž jejich cykličnost. S ohledem na velikost dnešních krizí, Fond může zajistit financování pouze s pomocí soukromého sektoru. Navíc zapojení soukromého sektoru uklidňuje kritiky, kteří byli nespokojeni s řešením pomocí zapojení rozsáhlých finančních programů Fondu v souvislosti s morálním hazardem. Je ale obtížné donutit soukromé investory, aby zůstali v zemi, když je v jejich zájmu z dané země odejít. Dříve MMF nepřestávala poskytovat zemím zdroje, dokud věděla, že jejich vnější dluh je udržitelný a brzy opět získají přístup na kapitálový trh. Jinak se bylo potřeba dohodnout na restrukturalizaci dluhu. Kvůli převažujícímu objemu soukromých kapitálových toků by měl Fond se soukromým sektorem udržovat dobré vztahy a sdílet s ním své programy, aby také mohl správně vyhodnotit situaci dlužníka. V případě krize je velice důležitá jejich budoucí spolupráce. Otázkou zůstává, jak vysokou finanční pomocí by měl MMF podporovat země postižené finanční krizí. Nyní tyto limity několikanásobně převyšují limity pro čerpání úvěrů. Další otázka se týká dostatečné finanční zajištěnosti Fondu, vzhledem k vysoké angažovanosti. Jaký dopad na kredibilitu Fondu by měla neschopnost dlužníků splácet svoje závazky (Procházka a Sedláček, 2004)?
57
4.4.1 Novodobá finanční krize Novodobá krize začala v létě roku 2007 a způsobilo jí zhroucení realitního trhu v USA. Skutečný zvrat ale nastal až 15. září 2008, kdy Lehman Brothers jedna z nejstarších a největších amerických investičních bank požádala o ochranu před věřiteli. Hned nato neméně slavnou Merril Lynch převzala Bank of America za 50 mld. USD. Takto vznikla finanční krize, která se začala šířit vyspělými státy (Procházka a Sedláček, 2009). Z počátku se totiž rozvojovým a rozvíjejícím se státům vyhnula. Jaké byly příčiny těchto problémů? Řada komerčních bank vymísťovala mimo své bilance riziková aktiva tzv. SPV (Special Purpose Vehicle) a zároveň je sekuritizovala. Ratingové agentury dávaly vysoké hodnocení těmto papírům kvůli solidnosti emitentů a jejich finanční síle. Investoři viděli vysoké výnosy oproti nízkým úrokovým sazbám, a tak je ochotně kupovali. Později se ukázalo, že aktiva zajišťující tyto cenné papíry nejsou kvalitní a nikdo nevěděl, kdo a kolik těchto aktiv vlastní, vypukla tedy panika (Procházka a Sedláček, 2007). Postihla největší finanční instituce, které držely vysoké objemy těchto aktiv. Na trzích zavládla nedůvěra. Další pád velké banky by už byl smrtící, proto vlády začaly poskytovat záchranné balíčky, centrální banky snižovaly sazby a zároveň pouštěly na trhy všemi možnými prostředky likviditu. Později vlivem přeshraničního financování nebo i tím, že obyvatelé měli vysokou účast na zahraničních půjčkách, byla nedůvěra přenesena i do EMEs a RZ. MMF začal poskytovat první úvěry na podzim roku 2008. V minulosti byl objem půjčky závislý na výši členské kvóty. Nepřesáhl většinou 300 % kvóty. V této situaci Fond udělal výjimku a nebylo v některých případech překvapující i 1000% čerpání členské kvóty. Fond měl před krizí ze všech zdrojů pohotově k dispozici okolo 250 mld. USD. Finanční krize se později dostala i do zemí, které měly v zásadě zdravý finanční sektor. Od roku 1976 nevyužila západní Evropa půjčku od MMF až do této finanční krize, kdy Island zažádal o pomoc. Výjimkou byla Asie a Latinská Amerika, která sice zvolnila z 10 %, ale stále rostla (Procházka a Sedláček, 2009). Mladé tržní ekonomiky překonaly poslední globální finanční krizi v mnohem lepším stavu než vyspělé země, které se nyní potýkají s vysokými duhy a slabou ekonomikou (Finance, 2011). V této chvíli si nejvyspělejší země světa uvědomily, že se musí rozdělit s EMEs nejen o problémy, ale i moc.
58
Smyslem summitů G-20 od roku 2008 bylo domluvit se na postupu potírání následků finanční krize (Kottasová a Králíček, 2009). Na summitu v Londýně dne 2. dubna 2009 byla navrhována řešení dvojího druhu. Záchranné operace zabraňující zhroucení finančního systému, které by nezhoršovaly situaci na trhu práce a zmírňovaly by sociální dopady. Druhá oblast se týkala toho, jak by se země mohly v budoucnu takovým šokům vyhnout anebo pomocí mechanismu včasného varování zmírnit dopady těchto šoků. Lídři se usnesli na reformě a regulaci finančních trhů včetně hedgových fondů a ratingových agentur. Mají být prosazena nová pravidla odměňování manažerů finančních institucí a společné účetní standardy. Dalším projednávaným tématem byly daňové ráje. Rozhodli o zveřejnění daňových rájů, které jdou proti pravidlům. Tyto země budou přísně sankciovány a postupně se budou snažit je zrušit úplně. Také mezinárodní finanční instituce, které sice nebyly vystaveny kritice, mají prodělat modernizaci zohledňující změny ve struktuře světové ekonomiky a umožnit tak zastoupení nových globálních hráčů. Zabezpečili, že poskytnou zdroje mezinárodním finančním institucím i finanční injekce pro třetí svět. Všichni aktéři také uznali závazek o nezavádění nových protekcionistických bariér do světového obchodu. Uzdravení postižených ekonomik je podmíněno tím, zdali se podaří nejdříve banky vyčistit od „špatných aktiv" (Eichengreen, 2009). Summit v Pittsburghu konaný ve září 2009 definitivně potvrdil G-20 jako hlavní celosvětové fórum pro vyjednávání o podstatných ekonomických otázkách. G-20 zabrala místo G-8 (Mitáčková a Kopečný, 2009). Lídři přijali opatření k řešení nerovnováhy globální ekonomiky tím, že uvedou rámec pro silný, udržitelný a vyvážený růst. Tento rámec zavazuje G-20 k hodnocení národních ekonomik, aby bylo vše výše zmíněné zajištěno. Dále se shodli na opatření nezbytné k posílení regulace finančního systému, aby se zabránilo nadměrnému riskování, které přispělo k současné globální, hospodářské a finanční krizi. Jednalo se o odměňování bankéřů. „Odměny bankéřů mají odrážet dlouhodobé cíle banky, ne krátkodobou honbu za ziskem. Mají být z velké části vypláceny v akciích a obsahovat klauzule o omezení či vrácení odměn, pokud nejsou konzistentní
59
s kapitálovou základnou banky“.19 Kapitál bank by měl obsahovat více vlastního kapitálu. Dále se shodli na tom, že je potřeba zvýšit váhu hlasů rozvíjejících se zemí v mezinárodních institucích. (Holman, 2009). Finanční krize tentokrát vypukla ve vyspělých ekonomikách. MMF by měl využít svého postavení také k tomu, aby varoval před riziky, které vyvolávají politiky těchto zemí. Malé země se podřizují tržní disciplíně. Ty velké nejenže naopak vnímají menší tržní disciplínu, ale ta je od nich vyžadována i z pohledu MMF. Politika velkých zemí ale ohrožuje celý globální finanční systém. Fond si nechtěl pod sebou podřezávat větev, a tak se v obdobných případech zdráhal prohlašovat silná varování. Pokud má ale mít MMF nějakou budoucnost, bude se to muset změnit.
Zaměstnanci, vedení a ostatní členové se zabývali hodnocením či
sledováním zranitelnosti globálního finančního systému, ale nevarovali před hrozící globální ekonomickou a finanční krizí, i když některé z podle zprávy GFSR identifikovaly možné problémy a na určitá rizika poukazoval. (Schinasi a Truman, 2010). Problémem takto velkých organizací je skupinové myšlení. „To znamená tendence členů
určité
homogenní
organizace
uvažovat
podle
daného
vzoru
a nezpochybňovat přijímané předpoklady. To vedlo ke zkreslení, kdy lidé vnímali jen ty informace, které souhlasí s jejich vlastními představami, a ignorují fakta, která je zpochybňují“.20 Ze zprávy nezávislého hodnotícího úřadu vyplývá, že MMF během roků 2004 – 2007 své členy nijak nevaroval, naopak šířil optimismus. Tento optimismus pak vedl ke spokojenosti a k podcenění rizik. Jejich postoj a také politické tlaky hlavních akcionářů Fondu pak vedly k podcenění monitoringu rizik ve vyspělých ekonomikách. Fond tedy neviděl finanční rizika související s makroekonomickými hrozbami vyspělých ekonomik, kde tou dobou rostly ceny realit a dalších aktiv. A i když poukazoval na nutnost řešit globální nerovnováhy, příčinu viděl v prudkém poklesu dolaru a následné globální recesi. Nehledal tedy
19
HOLMAN, R. G20 hledá svou identitu. ČNB. [online], 30. 9. 2009, [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: . 20
PATRIA. Zpráva: MMF nezachytil krizi kvůli skupinovému myšlení. [online], 21. 2. 2011, [cit. 3. 12. 2011]. Dostupné z: .
60
za tím otřesy ve finančním světě, kde se už navršovala systémová rizika (Patria, 2011). Nejčastějšími uváděnými příčinami vzniku krizí jsou cenové bubliny na akciovém trhu a trhu s nemovitostmi, mzdové a kurzové bubliny, které vznikají převážně kvůli informační asymetrii. Nebo dalším typickým předkrizovým stavem je nadměrná úvěrová expanze a nezodpovědné chování finančních institucí (Vynikal, 2009). Podle Barryho Eichengreena, profesora ekonomie na Kalifornské univerzitě, MMF na globální ekonomické krizi vydělala jako jedna z mála institucí. Před krizí se Fond totiž zmenšoval. Jak již bylo psáno níže, bylo uvažováno o tom, zda Fond nezrušit. V období krize se ale poptávka po půjčkách a jeho činnosti opět obnovila. Tato událost jasně ukázala, že je potřeba, aby někdo varoval a předvídal před ohrožením globální finanční stability. Skupina G-20 navrhla, aby se tohoto úkolu ujala FSB – Rada pro dohled finanční stability, která se skládá z národních kontrolních orgánů, spolu s MMF (Eichengreen, 2009).
4.4.2 Spolupráce MMF s Radou na dohled finanční stability Globální krize odhalila zásadní slabiny ve finanční architektuře jak v prevenci, řízení, tak v řešení krize v globálním finančním systému (GFS). Globální makrofinanční dohled byl tedy svěřen Fondu ve spolupráci s Radou na dohled finanční stability (FSB) (Procházka a Sedláček, 2009). Jestliže mají být budoucí krize řízeny a vyřešeny efektivně, strukturální nedostatky, které byly zjištěny během globální finanční krize, vyžadují další reformy globální finanční architektury. V první řadě jsou nutné reformy na národní úrovni. Ale aby byla jistota, že tyto reformy jsou důsledně realizovány, a že přispívají k větší stabilitě světového finančního systému, měl by MMF a Rada na dohled finanční stability (FSB) více spolupracovat. Jejich cíle se totiž v mnoha oblastech překrývají. FSB tedy byla vyzvána ke koordinaci s MMF tak, aby obě instituce využily jejich silné stránky. MMF a FSB jsou obě hlavní instituce veřejné správy globální finanční architektury. G-20 se na ně obrátila, aby spolupracovaly na zdokonalení systému včasného
61
varování (EWE). Obsah a forma spolupráce těchto dvou institucí není plně stanovena. EWE se nepokouší předvídat krize, spíše se snaží identifikovat slabá místa a spouštěče, které by mohly urychlit systémové krize. Kladou si za cíl poskytnout ucelený pohled na rizika a zranitelnost. Každý přináší své vlastní perspektivy.
Fond
má
tendenci
převzít
roli
týkající
se
hospodářského,
makrofinančního a suverénního rizika a FSB se orientuje na otázky týkající se regulatorního a dohledového finančního systému. MMF a SB jsou dvě odlišné a ne zcela srovnatelné instituce. Ale žádné jiné finanční instituce nemají větší perspektivu ve směru posílení mezinárodního finančního systému. Za tímto účelem Petersonův institut nastínil hlavní úkoly, kterých by se spolupráce MMF a SB měly týkat. Role jednotlivých orgánů byly specifikovány následovně: a) za dohled nad globálním finančním systémem je kompetentní MMF, b) vypracování mezinárodních finančních zásad a standardů týkajících se dohledu a regulace a koordinace různých normotvorných orgánů je hlavním úkolem FSB. MMF mu ale poskytuje důležité vstupy, c) implementace předpisů ve finančním sektoru je v pravomoci národních autorit, které jsou právně odpovědné národní legislativě a vládě. MMF hodnotí tuto implementaci pomocí FSAP, ROSC a Článku IV. d)
obě instituce budou spolupracovat v systému včasného varování. MMF hodnotí makrofinanční rizika a systémovou zranitelnost. FSB hodnotí zranitelnost finančního systému čerpající z analýz obou institucí.
Hlavní oblasti reforem globální finanční stability Petersonův institut pro mezinárodní ekonomii určil 6 oblastí, které jsou zvláště důležité s ohledem na reformy globální finanční architektury. K jejich tvorbě přispívá i MMF s FSB. Jsou jimi regulatorní požadavky na kapitál, likviditu, velikost finanční páky v rozvahách finančních institucí, potenciální přínosy/náklady daní na systematické riziko; finanční regulace, dozor a jejich infrastruktura; regulace a dohled globálních finančních prostředků a finančních trhů; systematicky důležité instituce a „too big to fail“ problém; krizová řízení, záchrana, řešení a efektivní řízení volatilních kapitálových toků.
62
Regulatorní požadavky na kapitál, likviditu, velikost finanční páky v rozvahách finančních institucí; potenciální přínosy/náklady daní na systematické riziko Bylo nesporné, že regulatorní požadavky k zajištění bezpečnosti a spolehlivosti jednotlivých finančních institucí byly nedostatečné. Existuje mnoho aspektů, které přispěly ke vzniku nerovnováhy a rizika. Od FSB bylo očekáváno, že se postaví do čela požadavků v těchto oblastech. Problémem ale je, že finanční ministři mají tendenci odrážet politické tlaky na probíhající reformní úsilí. I na summitu v Torontu se ukázalo, že na danou záležitost existují kontrastní pohledy. Lídři G-20 požádali o radu MMF v souvislosti s otázkami přínosů a nákladů zdanění systematického rizika. MMF navrhla dvě následující daně. Příspěvek na finanční stabilitu, která by pokryla fiskální náklady na jakoukoliv budoucí krizi. Daň z finančních činností plynoucí na zisky a odměny finančních institucí, které snižují velikost rizika finančních institucí. Tato daň by pokryla i širší náklady související s budoucími krizemi. Lídři G-20 ale později odmítli přijmutí tohoto zdanění. Finanční regulace a dohled Ukázalo se, že finanční regulace a dohled mají špatně definované preventivní programy systematických problémů. Nejvíce zřejmým zdrojem problémů jsou podrozvahové aktivity trhů s OTC deriváty, které převádějí do SPV. Je jasné, že i zde vyvíjející se přístupy USA a Evropy nejsou konzistentní. Hlavní roli v této oblasti by měla převzít FSB. Ukázalo se, že členové FSB jsou příliš velká skupina, aby dosáhly dohody na příslušném stupni regulace a dohledu. Na druhou stranu, FSB může být zároveň tak malá skupina, aby ovládala plné přijetí a dodržování předpisů. Zde se naznačuje potenciálně důležitá role pro MMF, která může tyto mezery vyplnit. Regulace a dohled globálních finančních prostředků a trhů Jediný slabý článek může vést k systematickým problémům. Tudíž musí být globální finanční prostředky a trhy hlavně trhy s OTC derivátama účinněji regulovány a podléhat většímu dohledu. Vytvoření efektivního regulačního rámce ale představuje provozní i politické sporné výzvy. Reformní úsilí bude vyžadovat změny
v mnoha
rozměrech:
právních
63
procesech,
finanční
architektuře
i v přeshraniční spolupráci. FSB by měli hrát hlavní roli v této oblasti, ačkoliv není jasné, zda se zájmy členů skutečně shodují se všemi účastníky globálního finančního systému. Tudíž je tu role pro MMF, aby reprezentoval tyto globální zájmy a poskytovat stanovisko z vnější perspektivy. Systematicky důležité finanční instituce (SIFIs) I zde globální krize ukázala základní nedostatky v předkrizové architektuře a v prevenci globálních finančních systémových problémech SIFIs. V průběhu let bylo napsáno mnoho zpráv zkoumající systémové rizika a finanční instituce. A vzhledem k tomu, jaké mají ekonomické dopady, je jim nyní věnována větší pozornost. Je všeobecně chápáno, že tyto instituce, které jsou označovány za příliš velké, aby padly (TBTF), představují riziko pro stabilitu celosvětového finančního
systému
vzhledem ke
své
velikosti,
komplexnosti,
vzájemné
propojenosti a unikátnosti. Reformy jsou tedy nezbytné i v těchto oblastech. FSB by měla dosáhnout dohody s SSB (standard setting bodies) na tom, jak postupovat se SIFIs během jejich života, v případě jejich ohrožení nebo i zániku. Měly by také znát postup řešení v případě „špatné léčby“. Bankroty těchto institucí by zásadním způsobem ovlivnily mnoho dalších institucí a osob. Proto jsou globální standardy nezbytné. Otázkou je, zda FSB sama zajistí tyto standardy nebo by do řešení měla být zapojena větší reprezentativní skupina (Schinasi a Truman, 2010). V souvislosti s touto oblastí G-20 stanovil skupinu 29 systémově významných finančních institucí, jimiž jsou 17 evropských, 8 amerických a 4 asijské banky: „Bank of America, Bank of China, Bank of New York Mellon, Banque Populaire, Barclays, BNP Paribas, Citigroup, Commerzbank, Credit Suisse, Deutche Bank, Dexia, Goldman Sachs, Group Crédit Agricole, HSBC, ING Bank, JP Morgan Chase, Lloyds Banking Group, Mitsubishi UFJ, Mizino, Morgan Stanley, Morfea, Royal Bank of Scotland, Santander, Société Générale, State Street, Sumitomo Mitsumi, UBS, Unicredit Group a Wells Fargo. Tyto banky jsou povinni dodržovat striktnější nároky na potřebu kapitálu a vytvořit plán obnovy a řešení v případě
64
krize bez pomoci daňových poplatníků, pokud by se ocitly v problémech“.21 V případě krachu těchto bank by totiž ohrozily celý globální finanční systém (ČT, 2011c). Krizový management, záchrana a řešení Velká část reformní agendy se zaměřila na vylepšení schopnosti finanční architektury v případě prevence další krize. Např. vytvoření americké Rady pro dohled nad finanční stabilitou a evropské Rady pro systémová rizika mají velký význam. Včasné odhalení finančních nerovnováh je nezbytné k vyhnutí se systematickým problémům. Pravdou ale je, že i přes všechny systémy včasného varování, se chce na danou věc koukat více realisticky, protože krize se budou s velkou pravděpodobností opět opakovat. Takže zásadní otázkou je, zda varování povedou k nějaké relevantní akci. Nákladné záchranné řešení během celosvětové krize ukázalo, že obecně chybí účinné mechanismy řízení, záchrany a řešení pro slabé finanční instituce, které mají významný vliv i na přeshraniční subjekty. Mnoho evropských zemí mínilo, že nebudou potřebovat záchranné operace MMF. Během současné krize ale zjistili, že se mýlily. Na druhou stranu řešení krizových situací se hodí i pro předcházení krizí a poučení se z nich. MMF sám o sobě nemůže nést celou zodpovědnost. Může podněcovat jednotlivé národní orgány, a ty musí spolupracovat v předem stanovených postupech. FSB je v tomto ohledu vhodný pro pomoc vybudování takového chápání. Efektivní řízení volatilních kapitálových toků Prvotním epicentrem globální krize 2007 – 2010 byl americký finanční systém a ekonomika. Později se přenesla do Západní Evropy, Východní Evropy, Latinské Ameriky, Asie, Afriky. Tento přenos finanční krize měl původ v globálním finančním systému v souvislosti s kapitálovými toky, které nejprve vyschly na Islandu, ve Východní Evropě a následně i pro mnoho EMEs. Finanční krize se poté přehoupla do recese vyspělých států, která vedla ke kolapsu světového obchodu. Efektivní řízení těchto toků je proto klíčovým úkolem pro zajištění
21
G-20: MMF podpoříme, ale nevíme jak. Česká televize. [online], 4. 11. 2011, [cit. 5. 11. 2010]. Dostupné z: .
65
finanční stability a makroekonomické politiky. S globalizací finančního systému budou kapitálové toky pravděpodobně zdrojem budoucích obav. USA se zdají být vnímavější pro rozšíření úvěrových kapacit MMF, kdežto Evropa méně. I když řada zemí EU a eurozóny nyní využívá větší pružnosti půjček MMF. Odhadem ale je,
že
ani
USA
ani
EU
nejsou
připraveni
přijmout
názor,
že
jejich
makroekonomické zvláště měnové politiky je potřeba měnit v závislosti na trendech pohybu kapitálu. MMF je přirozené místo rozhodovacího procesu s ohledem na stanovení rámce pro efektivní řízení volatilních kapitálových toků. V době finanční krize se MMF stal mnohem více věřitelem poslední instance, než jím kdykoliv předtím byl. Podle mnohých by Fond měl zlepšit roli regulace, která by i pomohla řešit problém s morálním hazardem v souvislosti s věřitelem poslední instance propojením dostupnosti financování s dohledem a dozorem. Důležitou otázkou je, zda příslušné orgány přijmou opatření jako reakci na tyto varování (Schinasi a Truman, 2010).
4.4.3 Dluhová krize eurozóny Dluhová krize eurozóny prakticky začala už v říjnu 2009, tedy v období globální hospodářské krize. V tu doby vypluly na povrch první známky v řeckém hospodaření. Jednalo se o účetní machinace. O finanční pomoc ale Řecko zažádalo až v dubnu dalšího roku (ČT, 2011e). Z pohledu zásad fungování MMF to bylo ale s pomocí Řecku problematické. Základním úkolem MMF je stabilizace platební bilance. MMF řešil tyto situace vyzkoušenými pravidly. Jedním z nich je např. devalvace měny. To ale nebyl problém Řecka. Řecko mělo problém se státním rozpočtem a navíc nemá vlastní měnu. Což nebyla typická situace pro MMF. Ten nikdy podobnou situaci neřešil a půjčku zemi eurozóny doposud neposkytoval. Je tedy otázkou, jestli je toto případ právě pro MMF. To sice má prostředky i know how, které by vedly i k určitému východisku, ale mohlo by se také stát, že by země rychle rostoucích ekonomik neměly pochopení pro Evropu a nechaly ji, ať si své problémy vyřeší sama (Mertlík a Kočenda, 2011). Řecko nakonec dostalo od eurozóny a MMF úvěry v celkové výši 110 mld. eur. Tato částka ale Řekům nepomohla a krize se rozšířila dále do Portugalska a Irska (ČT, 2011e). Podle nejnovějších informací z ledna 2012 Řecko čeká státní bankrot, pokud se mu nedostane pokračování
66
úvěrové pomoci, ačkoliv pokračuje v reformách a zavádí mnohá úsporná opatření. Tyto události ukážou, jestli i nadále zůstane v eurozóně (Finanční noviny, 2011). Ještě ale v roce 2010 Fond na výročním setkání ve Washingtonu vysvětloval, že „panika kolem evropského státního dluhu je jen bouře ve sklenici vody. Dluhová dynamika, prohlašoval MMF, nepředstavuje vážnou starost ani pro Řecko, díky očekávanému růstu a reformám“.22 Obr. 6 představuje, jak se na řeckém dluhu podílely jednotlivý státy.
* banky ze zemí eurozóny vyjma Francie, Německa, Itálie, Španělska Zdroj: Ihned. Půjčí ještě někdo Řecku? (2011a) Obr. 6 Podíly na řeckém dluhu dle sídla bank
Na summitu v Torontu se vůdci G-20 dohodli na konkrétních opatřeních, které povedou k oživení globální ekonomiky a k udržitelnému a vyváženému růstu v návaznosti na summitu v Pittsburghu. Dále se dohodli, že členové vyspělých ekonomik sníží do roku 2013 o polovinu svůj deficit a stabilizují poměr vládního dluhu ku HDP do roku 2016. V Torontu zhodnotili pokrok dosažený v oblasti regulace finančního systému. Rozhodli, že množství a kvalita kapitálu našich bank musí být vyšší. Tyto vyšší standardy musí být doplněny posílením dohledu. Dále potvrdili a zároveň se zavázali k tomu, že mají všechny pravomoci a nástroje
22
Ihned (b): MMF se musí vzepřít Evropě. [online], 15. 9. 2011. [cit. 5. 11. 2010]. Dostupné z: .
67
k řešení krize. Přístupy se ale stát od státu liší. Úvěrová kapacita mezinárodních rozvojových bank byla zdvojnásobena až na 350 mld. dolarů jako pomoc pro ty nejzranitelnější.
Podpořili
reformu
zvýšení
hlasovacích
práv
rozvojových
a transformujících se ekonomik jak v SB, tak v MMF. Zdůraznili odhodlání zajistit ratifikaci všemi členy G-20 na reformě členských kvót a v této souvislosti vyzvali MMF k urychlení práce. Dále rozšířili svůj závazek bojovat proti protekcionismu do roku 2013. Zachovali pomoc rozvojovým zemím podílením se ve větší míře na světovém obchodě (G-20, 2010). Summit G-20 ve francouzském Cannes probíhající v roce 2011 se především týkal probíhající krize eurozóny a s tím souvisejícího Řecka. Německá kancléřka Angela Merkelová zde vyjádřila své obavy, že bude trvat minimálně deset let, než se eurozóna vypořádá se soudobou dluhovou krizí (ČT, 2011e). Výsledkem tohoto summitu měla hlavně být dohoda, která posílí pravomoc MMF. Důvodem je především snaha zastavit rozšiřující se krizi do dalších velkých evropských ekonomik. Ohrožené jsou teď především Španělsko a Itálie, ale je zřetelné nebezpečím i pro další země eurozóny. Itálie sama požádala o dohled MMF, který bude kontrolovat její úsporný program (ČT, 2011c). Vzhledem k tomu, že francouzské banky drží významnou část italských dluhopisů, eventuální krach Itálie by pravděpodobně znamenal přelití této krize i do Francie (ČT, 2011d). Proto by měli ministři financí nejvýznamnějších světových ekonomik do další schůze nadefinovat tři technické možnosti jak posílit pravomoc Fondu (ČT, 2011c). G-20 se i nadále realizuje v reformách MMF. Je to v podstatě nutnost, protože země eurozóny jsou už vysílené poskytováním pomoci Řecku, Irsku i Portugalsku. MMF má poskytovat krátkodobé preventivní úvěry, aby posílil likviditu zemí, které jsou ohroženy finanční krizí. A tak šéfka MMF Christine Lagardeová odjížděla ze summitu s neomezeným příslibem na zdrojích (ČT, 2011c). Mimo jiné G-20 stále podporuje stabilnější a odolnější mezinárodní měnový systém, a proto stále vyzývá mezinárodní organizace, aby ještě více posílily svou spolupráci. Přijali konkrétní kroky k zajištění systémové stability světové ekonomiky. Schválili obnovený rámec povinností aplikovaných v bankách. Na pořadu dne bylo posílení schopností reagovat, předcházet a nakonec vypořádat se s krizí a také implementace a prohlubování reforem finančního sektoru (G20, 2011b).
68
Čínská vláda se přímo děsí hospodářskou krizí probíhající na západě, protože její HDP tvoří z 40 % export a mezi nejvýznamnější čínské obchodní partnery patří jak EU, tak USA. Další zhoršení by tak mohlo ohrožovat čínské hospodářství (ČT, 2011b). Ale vůbec není jisté, jestli Čína pomůže Evropě a vloží své prostředky do záchranného fondu (Novinky, 2011). Co by ale více pomohlo světu, kdyby se zvýšila kupní síla obyvatelstva a jejich spotřeba. Nejen že by to zbavilo Číny být závislý na exportu, ale Číňané by i kupovali dovezené zboží (ČT, 2011b). Ostatní země skupiny BRICS ale na rozdíl od Číny jsou ochotni přispět ke stabilizaci
globální
ekonomiky,
pokud
pomoc
eurozóně
bude
probíhat
prostřednictví MMF a jiných mezinárodních institucí. Skupina BRICS je v současné době tahounem globálního růstu, a tím pádem se také zvyšuje jejich politický vliv (Finance, 2011). Podle nejnovější studie MMF nesou kus viny za rozšíření dluhové krize do dalších zemí eurozóny společnosti hodnotící úvěrovou kvalitu těchto zemí. „Zajímavé je, že finanční trhy v celé eurozóně byly pod tlakem, přestože se snižování ratingů soustředilo na několik zemí, jako je Řecko, Island, Irsko, Portugalsko a Španělsko,“ uvedli ekonomové Rabah Arezki a Amadou S.R. Sy. Dle nich je evropská dluhová krize přehlídkou snižování ratingů, růstu dluhopisových přirážek a nátlaku na trhy (Novotný, 2011). Celou Evropu teď můžeme rozdělit na dvě části v ekonomickém slova smyslu. Země např. jako Německo, Rakousko, Nizozemí rostou v současnosti 3 % a více. Kdežto Itálie 1% a Francie někde mezi nimi 2 %. EU stojí tedy před problémem jak řešit jejich rozdílné dopady. Možným řešením se nabízí vytvoření evropského ministerstva financí a vytvoření určitého systému přerozdělování v EU, jejichž úkolem by bylo fiskální řízení a politika. Jenže eurozóna doposud není funkční fiskální unií. Soudobé problémy eurozóny lze tedy očekávat i do budoucna a je otázkou, jestli bude moci i nadále fungovat. Doporučení pro odvrácení prohlubující se evropské krize vychází z následujících tezí. Vyspělé země usilují o podporu růstu, ale proti tomuto úsilí působí snižování spotřeby soukromého sektoru. „Vyvážená a koordinovaná regulace by měla podporovat finanční stabilitu a současně umožňovat finančnímu sektoru podpořit globální růst a zároveň politici rozhodujících zemí by se měli dohodnout na nových
69
pravidlech hry pro koordinaci hospodářských politik na nejvyšší úrovni. Tento bod zvýrazňuje i MMF v souvislosti s členskými státy. V podstatě poprvé zaznívá volání po koordinaci soukromého sektoru“.23 MMF už letos na jaře konstatoval, že rizika se významně snížila. Tím více byl později zaskočen dalším vývoj a na podzimním výročním zasedání prohlásil celou situaci za velmi nebezpečnou. „Podle ekonoma MMF Oliviera Blancharda se posílily negativní zpětné vazby mezi reálnou ekonomikou a finančním sektorem, zvýšila se finanční nejistota v důsledku politické nerozhodnosti a vázne vyvážení poptávky (toto vyvážení vázne ve dvou oblastech - přesun z fiskálních stimulů k soukromé poptávce ve vyspělých ekonomikách a ze zahraniční k domácí poptávce v rozvíjejících se ekonomikách)“.24 Očekává se, že hlavní vyspělé ekonomiky porostou jen mírným růstem a EMEs zvolní jejich tempo. Celosvětový růst klesne v letech 2011 až 2012 z 5 % na 4 %. V USA, eurozóně a Japonsku bude růst pouze okolo 1,5 %. V EMEs a RZ dojde také ke snížení ze 7,5 % na 6 %. Eurozóna byla vyzvána, aby se definitivně shodla na řešení dluhové krize, kterou by byla schopna zvládnout. Dosud váhala a zaostávala za událostmi, což podlamuje důvěru trhů ještě více. Velký tlak teď zažívají evropské banky, které drží vládní dluhopisy předlužených států. Pokud by se i pro ně v důsledku držby velkého množství dluhopisů předlužených vlád zhoršily podmínky tržního financování, vyvolalo by to rozšíření finančního stresu do celé Evropy. Doporučení bylo věnováno i USA, EMEs a RZ. MMF doporučil vyspělým ekonomikám, aby přerušily negativní makrofinanční vazby mezi bankami a vládami. V řadě států je nezbytné ozdravení veřejných financí států, přitom je důležité, aby se tak stalo bez ohrožení růstu. Generální ředitelka MMF Christine Lagardeová se ale snaží zamezit nadměrné fiskální konsolidaci. Na druhou stranu, kdyby z důvodu nekonsolidace fiskální politiky došlo ke ztrátě důvěry, přispělo by to k zhoršení oživení mnohem více. Trvalým 23
PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Času je málo a voda stoupá. Ihned. [online], 25. 10. 2011. [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: . 24
PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Času je málo a voda stoupá. Ihned. [online], 25. 10. 2011. [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: .
70
řešením může být jen fiskální integrace. Je také potřebné posílit soukromou poptávku, protože ta veřejná se snižuje a do budoucna i bude snižovat. Pokud se míra inflace a růst bude pohybovat v obvyklých mezích, je doporučeno, aby Evropská centrální banka dále uvolňovala svou měnovou politiku. Evropa by měla zvýšit kapitál potřebným bankám, a to i z veřejných zdrojů. Tím by přerušila nepříznivé zpětné vazby mezi bankovním odvětvím a reálnou ekonomikou. Kapitál by měl navýšen raději dodáním nových equit než jen snižováním finanční páky. Aby se veřejný dluh USA dostal na udržitelnou úroveň, je nejvyšší prioritou USA předložit střednědobý plán ozdravění veřejných financí státu tzv. fiskální konsolidace, a to zároveň při uskutečnění politiky, která udržuje ekonomické oživení. Japonsko, které se vzpamatovává ze zemětřesení a tsunami, musí v tuto chvíli podnítit své plány na fiskální konsolidaci. U EMEs a RZ, jež mají přebytek běžného účtu, by měli snížit zahraniční poptávku a podpořit růst založený na vnitřních zdrojích. Vzhledem k tomu, že vyspělé ekonomiky jsou postižené krizí, klesla i jejich spotřeba. To bude pro tyto země znamenat strukturální a finanční reformy i kurzové přizpůsobení. „Čína by mohla, pokud by se zlepšil stav veřejných financí, s ohledem na slábnoucí vnější poptávku rychlost fiskální konsolidace snížit. Rostoucí hrozba nové vlny recese a současné tržní turbulence řádově zvýšily nebezpečí protekcionistických praktik, administrativních omezení pohybu kapitálu a kompetitivních devalvací. Fond proto opětovně apeloval na dokončení mnohostranných jednání v rámci mezinárodní agendy Doha a podpořil ustavení principů pro řízení kapitálových toků“.25 Až dosud Fond podporoval veškerou iniciativu, která usiluje o vzkříšení předlužené části eurozóny. Je to svým způsobem hazard s jeho věrohodností. V září Christine Lagardeová vyzvala k nucené rekapitalizaci evropské bankovní soustavy. I když evropští představitelé stále tvrdí, že banky jsou v pořádku, jen potřebují doplnit likviditu. MMF by si měl více stát za svou odhodlaností, ale je stále znát, že EU a USA mají příliš mnoho pravomocí v MMF a jejich smýšlení dominují. „Fond nedělá obyvatelům Evropy žádnou laskavost, když se zdráhá důrazně nenaléhat na realističtější řešení. Teď když Fond na rovinu přiznal
25
PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Času je málo a voda stoupá. Ihned. [online], 25. 10. 2011, [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: .
71
obrovské kapitálové díry v mnoha evropských bankách, měl by začít energicky naléhat na komplexní a věrohodné řešení dluhové krize eurozóny. Řešení, jehož součástí bude buď částečný rozpad eurozóny, nebo zásadní ústavní reforma“.26 Názory v tom, jestli se eurozóna rozpadne nebo ne se značně liší. (Lidovky, 2011). Evropská unie jednala v posledních dnech o bilaterální půjčce 200 mld. eur pro MMF. 150 mld. eur se dohodly státy eurozóny. Na 50 mld. se měly podílet ostatní státy Evropské unie. Návrh ještě nebyl odsouhlasen. Předseda euroskupiny Jean-Claude Juncker přislíbil zatím 150 mld. eur od zemí eurozóny. Země mimo eurozónu si berou čas na rozmyšlenou. Ochotu připojit se vyjádřili zástupci Dánska, Polska a Švédska. Pomoci se nezúčastní Velká Británie, Litva, Lotyšsko. Do záchrany eurozóny se také zapojilo Rusko. Kongres USA se neshodl. Česká vláda o půjčce ještě nerozhodla (ČT, 2011f).
4. 5
MMF do budoucnosti
MMF by se do budoucnosti měl zaměřit na 3 nejdůležitější problémy. Prvním z nich se týká vyjednávání kolem sporných zemí a vůbec krize eurozóny. Nová šéfka Lagardeová bude muset připravit nejvlivnější globální finanční instituci na to, že ze záchranných půjček pro zadlužené země eurozóny utrpí ztráty. Druhý se týká nalezení společného řešení s rozvíjejícími se ekonomikami jako je BRIC, které si nárokují více pravomocí v MMF. Ten jim může být dopřán už za to, že Francouzku ve finále podpořily. Zvažuje se o jmenování Číňana Min Čua náměstkem fondu a snížení počtu zástupců Evropy v Radě MMF. Základní ujednání o tom, že šéfem organizace je Evropan a prezidentem SB občan USA však zatím zůstane zachován. A poslední se zabývá napravením škod na morální pověsti fondu a obnovení postavení zaměstnanců MMF v očích veřejnosti i po skandálu, který nadělal předchozí šéf, když byl obviněn ze znásilnění. Ta je po zatčení Dominique Strauss-Kahna zpochybňována (Pokorný, 2011). Evropští politici se nechtějí vzdát této mocenské výhody, protože si chtějí zajistit dostatečný podíl peněz na problémy, které v současné době zmítají Evropu. Ale je
26
Ihned (a): MMF se musí vzepřít Evropě. [online], 15. 9. 2011, [cit. 5. 11. 2010]. Dostupné z: .
72
přirozené, že státy přibývající na významnosti s tímto systémem nesouhlasí. Teoreticky, pokud by byl v čele MMF jeden z představitelů rozvíjejících se států, mohlo by to být problematičtější s pomocí eurozóně. I když na druhé straně např. Čína se intenzivně účastní na restrukturalizaci evropských veřejných financí, protože Evropa je pro ni významným odbytištěm v tuto chvíli více než USA. I tak, pokud by se stal představitelem MMF Číňan, preference a rozhodnutí by se postupem času mohly ubírat jiným směrem (Mertlík a Kočenda, 2011). Čína ale drží jen 4 % členské kvóty oproti Evropě, která se podílí 26,58 %. Navíc doposud nezavedla plnou konvertibilitu jüanu kapitálového účtu. Důvodem jsou obavy, aby jejich ekonomika přežila dopady v souvislosti s pohyby kapitálu. Ruský rubl je zas považován za měkkou inflační měnu, Indie je přespříliš chudá, Brazílie příliš malá (Kohout, 2011). Christine Lagardeová ale letos v červenci připustila, že může být ve vedení organizace představitel z rozvojových zemí (E15/zprávy, 2011).
4.5.1 Budoucí reformy MMF Generální ředitelka Christine Lagardeová naznačila v akčním plánu pokrývající 13 hlavních oblasti, jak zefektivnit činnosti Fondu. Mnoho bodů se ale dosud nesetkalo s 100% shodou členské základny. K jeho naplnění tedy bude potřeba vynaložit velkou politickou vůli. První široká oblast se zabývá řešením nedostatku likvidity v případě systémové krize. Východiskem by mohlo být vytvoření flexibilnějších podmínek, které jsou spojené už s existujícími úvěrovými facilitaci a opakované hodnocení prodělají také nové kontingentní úvěrové facility. Fond se pokusí přesvědčit členské země o nezbytnosti vytvoření globálního rámce pro poskytování likvidity v období systémových krizí. V této souvislosti se také bude projednávat další navýšení zdrojů. Podle Lagardeové je právě kredibilita a efektivnost MMF založena na schopnosti reagovat na nejhorší možný krizový scénář. Můžeme očekávat, že se urychlí projednávané reformy kvót, které mají zdvojnásobit současné zdroje. Zároveň snahou také bude schválení další dočasné alokace SDR. Ve spojitosti s SDR stojí Fond před zásadní otázkou a to na jakých zásadách a indikátorech se dohodnout pro rozšíření koše SDR, což by mělo
73
usnadnit internacionalizaci měn velkých a rychle rostoucích rozvíjejících se zemí. Francie by ráda rozšířila koš SDR o čínský jüan. Je tedy na MMF, aby stanovila kritéria pro rozšíření koše SDR. V dlouhodobém horizontu má MMF zájem na zlepšení efektivnosti dohledu nad členskými zeměmi. Jak již bylo výše řečeno, Fond nevaroval před hrozící krizí. Naopak ještě v dubnu roku 2007 šířil optimismus, teprve později změnil svůj názor na věc. Odborníci z vnějšku prohlásili dohled za příliš fragmentovaný a oceňování rizik
nejde
příliš
do
hloubky.
Je
také
zapotřebí
zvýšit
obezřetnost
vzájemné propojenosti ekonomik i transmisním kanálům. Bude taktéž třeba vyřešit i to, že právě systémově významné země mají nejmenší ochotu Fond poslouchat. Nepřidává tomu ani to, že současný právní řád dohledu je omezující. Další navrhovanou reformou, které je věnována velká pozornost, je reforma mezinárodního měnového systému. Fond také začne ověřovat zásady související s řízením kapitálových toků a již výše zmiňovanou liberalizací finančního účtu. Byl vypracován návrh s názvem „Coherent Conslusions“, který je určitým pokrokem v této oblasti, ale prozatím neprezentuje očekávaný kodex chování. Proti pověření MMF liberalizací finančního účtu ale vystupují velké rozvíjející se státy. I nadále se bude zabývat reformou v oblasti governance tak, aby lépe odrážela narůstající roli dynamicky rozvíjejících se zemí. A současně v rámci této reformy jednotlivé státy hodnotí navrženou změnu ve Výkonné radě. MMF by měl dané reformy dokončit do října 2012 tak, jak avizoval. Jinak by to ze strany EMEs prohlubovalo nelegimitu MMF (Procházka a Sedláček, 2011).
74
5
Závěr
Cílem mé diplomové práce bylo analyzovat a zmapovat reformy Mezinárodního měnového fondu a jeho možné transformace ve světové ekonomice. Fond, tak jak ho známe dnes, se postupně vyvíjel od jeho založení v červenci 1944. Postupně reagoval na měnící se podobu světa a podle toho přizpůsoboval své činnosti. Možná právě proto, že se vždy chopil nové příležitosti, ačkoliv v této oblasti neměl mnoho zkušeností, ne vždy uspěl. Na tyto neúspěchy poukazovali kritici z různých řad, kteří požadovali revizi Fondu nebo jeho úplné zrušení. Při založení Fondu se na konferenci sešlo 29 států, kteří později ratifikovaly Dohodu o založení. K dnešnímu dni členská základna vzrostla na 187 států. Práci jsem rozdělila do tří kapitol. V té první popisuji světovou situaci, která předcházela založení MMF. Už po první světové válce jednotlivé státy vyvíjely značné úsilí o zavedení stabilního mezinárodního systému a v důsledku 2. světové války se rozvinula potřeba mezinárodní spolupráce. V předchozím období kovových měnových systémů byla měnová stabilita vyrovnávána automatickým mechanismem. Nebylo tedy zapotřebí uzavírat zvláštní dohody. Tuto stabilitu zajišťoval oběh zlatých mincí a směnitelnost bankovek za zlato. Od počátku první světové války byly zlaté mince staženy z oběhu a zároveň zastavena směnitelnost za zlato. I když se ještě později některým zemím podařilo přejít na tzv. standard zlatého slitku nebo zlaté devizy, světová hospodářská krize v letech 1929 – 1933 snahy o obnovení zlatého standardu ukončila. Mezinárodní hospodářské i měnové vztahy v meziválečném období zaznamenaly značný krizový vývoj a byly ještě zcela rozvráceny během druhé světové války. Po druhé světové válce se začala rozvíjet mezinárodní spolupráce jako odpověď na narušenou
měnovou
rovnováhu.
Výsledkem
této
spolupráce
byl
vznik
Mezinárodního měnového fondu. Zpočátku byly činnosti Fondu v období brettonwoodského systému fixních kurzů podřízeny kurzové stabilitě. Okolnosti ale vedly k zániku tohoto systému a Fond hledal novou roli svého působení. Období 80. let 20. století se vyznačovalo průběhem dluhových krizí. Fond se chopil své příležitosti při záchraně těchto ekonomik. Od této doby se objevuje kritika skrz celé působení Fondu. V 90. letech 20. století se angažoval při přechodu centrálně plánovaných ekonomik k tržním a v druhé vlně krizí.
75
V druhé kapitole popisuje organizaci jako takovou. Na vrcholu hierarchie stojí Rada guvernérů složená z ministrů financí nebo guvernérů členské země. Druhým orgánem
je
rada
výkonných
ředitelů.
Skládá
se
z generálního
ředitele
a 24 výkonných ředitelů. Terčem velké kritiky je, že ekonomicky vyspělé státy mají nadřazené postavení díky hlasovací síle, avšak rozvojové státy a nově vznikající ekonomiky jsou zastupovány neadekvátně. Bylo tlačeno na EU, jejíž hlasovací síla představuje cca 32 %. A tak na summitu G-20 v Jižní Koreji v prosinci 2010 Výkonná rada odsouhlasila, že Evropa přenechá dvě křesla ve Výkonné radě EMEs a RZ. A spolu s novinkou, že členové Výkonné rady budou voleni, nabydou účinnosti v roce 2012. Druhým problémem je konflikt jak generálního, tak výkonných ředitelů. Jsou vysokými úředníky MMF ale také zástupci členského státu. Objevuje se tu tudíž riziko odrážení politického tlaku národních vlád. Dalšími orgány jsou Administrativní aparát a Mezinárodní měnový a finanční výbor, kde se hovoří o navýšení pravomocí tohoto orgánu. Princip hlasování v MMF je připodobňován k akciové společnosti. Čím vyšší kvóta, tím vyšší je hlasovací síla daného členského státu. Výše této kvóta je založená na základě formule, jejíž proměnné prošly svým vývojem. Na počátku stál původní model, který později byl nahrazen pěti rovnicemi. Výsledná členská kvóta se pak rovnala většímu výsledku buď rovnici č. 1 nebo průměru dvou nejnižších výsledků u rovnic 2 – 5.
Každému členskému státu bylo přiděleno základních 250 hlasů
a za každých 100 000 SDR mu je přidělen jeden hlas. Úroveň členské kvóty jsou v činnosti a řízení MMF důležité ze tří důvodu. Promítá se do hlasovací síly dané země, velikosti půjčky, kterou členská země může od Fondu čerpat a objemu zvlášních práv čerpání, které Fond členských zemím poskytuje při jejich emisi. K schválení nějakého rozhodnutí musí hlasovat více jak sedmdesát procent. V případě důležité záležitosti je ale potřeba 85 %, což dává USA právo veta se svými více jak 16 %. Je otázkou, zda by jeden individuální stát měl mít právo vetovat návrh, který by jinak byl všemi ostatními odsouhlasen. Mezi finanční zdroje patří splacené členské podíly, zvláštní práva čerpání (SDR), cizí zdroje získané na základě Všeobecné dohody o zápůjčce a Nové dohody o zápůjčce, bilaterálně sjednané půjčky s centrálními bankami nebo vládami členských zemí. V emisi SDR vyústil nedostatek likvidity. SDR má své klady i zápory a jeho rozdělení závisí na výši kvót. Ekonomicky vyspělým zemím tedy
76
přísluší hlavní část vydaných SDR. Ty je ale nepotřebují tolik jako právě RZ. Navíc země, které vstoupily do Fondu po poslední emisi po roce 1981, se vůbec nepodílely na jejich alokaci. V srpnu 2009 se konalo navýšení tohoto aktiva z důvodu zmírnění dopadů finanční krize. Až 4. alokace umožnila všem členům podílet se na tomto systému. V souvislosti s poskytováním finančních zdrojů je Fond kritizován kvůli možnému riziku morálního hazardu. Členské státy mohou být pod vidinou poskytnutí finanční pomoci demotivování k provádění zodpovědné hospodářské politiky. Obhajobou MMF může být fakt, že ministr financí nebude záměrně riskovat finanční krizi s tím, že MMF mu pomůže. Další podkapitola se týká spolupráce mezi ČR a MMF. ČR byla jedním ze zakládajících států MMF. Změna politického a hospodářského systému po roce 1948 ale vyústila k odstoupení roku 1954. Po listopadu 1989 ale opět navázala na dřívější členství a vzhledem k tomu, že je členem belgické konstituence zastává důležitou roli v procesu dosahování dohod mezi výlučně věřitelskými a dlužnickými zeměmi. Zaznívají názory např. i z úst pana prezidenta Václava Klause, že by ČR měla opět vystoupit. Novodobá spolupráce se provádí v kontextu členství v EU. Tuto kapitolu uzavírám spoluprací MMF se skupinou G-20. G-20 převzala iniciativu od G-7 a vzhledem k tomu, že není institucí, jejíž rozhodnutí by byla přímo vynutitelná, přenáší dané záměry do praxe pomocí MMF a SB. V úvodu třetí části předkládám nové cíle MMF, tak jak se nechal slyšet bývalý generální ředitel Strauss-Kahn. Jsou jimi přísnější dohled, aby se dalo účinněji předcházet krizím. Efektivní řešení a zmírnění následků krize, což je hlavně v současné době aktuálním tématem. A posledním bodem, který má pomoci Fondu se stát strážcem systémové stability, je posílení dlouhodobé stability mezinárodního měnového systému. Proto, aby Fond dosáhl svých cílů, musel a stále ještě musí podstoupit řadu změn. MMF předchází finančním krizím hlavně pomocí dohledu a technické pomoci, kterou poskytuje členským státům. Dohled je klíčovou činností, kterou Fond podporuje globální finanční a ekonomickou stabilitu. Fond se jeho prostřednictvím snaží rozpoznat eventuální problémy a měl by zabezpečit, že se situace nezhorší a nepřejde do krize. Pilířem dohledu jsou bilaterální, multilaterální a regionální dohledy. Multilaterálnímu dohledu se nyní přisuzuje daleko větší důležitost, protože globální i regionální události mají
77
mnohem větší dopad na jednotlivé země, a problémy proto nemůžou být řešeny izolovaně. Vzrostla také pozornost v oblasti dohledu nad kurzovou politikou. Důvodem byl nátlak ze strany USA ve spojitosti s nadměrnou držbou dolarových rezerv Číny a uměle podhodnoceným kurzem čínského jüanu. Čína a USA patří k hlavním aktérům měnové války. USA kritizuje Čínu za umělé podhodnocování měny, načež sama pomocí kvantitativního uvolňování stlačuje kurz dolů. Hlavní hráči světového obchodu se v závěrečném komuniké summmitu v Soulu zavázali, že se budou vyhýbat devalvaci svých měn kvůli získání konkurenční výhody při zahraničním obchodování, a že budou směřovat k tržně stanovovaným směnným kurzům. Spor mezi USA a Čínou se ale vyřešit nepodařilo. USA se rozhodla proti Číně bojovat a v říjnu roku 2011 schválila návrh zákona, který by umožnil uvalit clo na výroky ze zemí, které mají uměle podhodnocený kurz. Tento návrh je jasně namířený proti Číně. Obhajobou Číny je to, že i kdyby nechala posílit svoji měnu, USA by neměly menší obchodní deficit a nesnížilo by to čínský export do USA. Kdyby Čína přestala vyvážet své zboží do USA, neznamenalo by to, že by toto zboží Státy začaly vyrábět samy. Čínští montážní dělníci mají příjem jeden dolar za hodinu. Pro USA by výroba byla mnohem dražší, pravděpodobně by tedy toto zboží začal vyrábět jiný stát, kde mzdy jsou nižší než v USA. Ve výsledku by američtí spotřebitelé platili více za zboží a přitom by obchodní deficit více méně zůstal stejný. Čína proto vyzívá ke spolupráci. Obě země by mohly uzavřít dohodu o volném obchodu. Čína stále ukládá vysoká cla na spotřební zboží. Vytvořil by se zde prostor pro vstup amerických produktů na čínský trh, protože spotřební zboží je v Číně mnohem dražší než v USA. Ostře se proti manipulování s měnovými kurzy ohradila Brazílie. Ekonomiky manipulující s tržním kurzem řídí mezinárodní likviditu bez ohledu na kolektivní prospěch, vyjádřila své obavy prezidentka Brazílie Dilma Rousseff. Navrhuje větší spolupráci v rámci států G-20. Můžeme si také klást otázku, jestli by Brazílie jako spojenec Číny dotlačila čínskou kurzovou politiku ke změně. Nadnárodní organizace jako je MMF by právě v takovémto případě měla zasáhnout a jednat v globálním zájmu. K tomu by bylo potřeba vyšší vynutitelnost Fondu. V posledních dvaceti letech značně narostla důležitost soukromého kapitálu, která podmiňuje stabilní fungující finanční sektor. Dohled se tedy rozšířil i nad finanční
78
sektor, protože i země s příznivou makroekonomickou politikou se může dostat do značných problémů, pokud je finanční sektor slabý. V problematice liberalizace finančního účtu se MMF dostal do složité situace. Finanční účet se totiž stal značným zdrojem zranitelnosti ekonomik. Fond jen těžko hledá způsob, jak k této liberalizaci přistupovat. Současná krize jasně ukázala, že pozornost pouze běžnému účtu nestačí. Dojde proto k revizi mandátu Fondu, který by se měl rozšířit i na dohled nad kapitálovým účtem. MMF dnes nemá pravomoc vynucovat liberalizaci transakcí na finančním účtu, ale vykonává určitou formu takového dohledu v kontextu s kurzovou politikou. Fond v roce 2010 přezkoumal svou působnost v oblasti dohledu a došel k závěru, že musí zefektivnit všechny jeho dimenze. V říjnu 2011 bylo dokončeno poslední komplexní přezkoumání, které vyjádřilo pokrok od začátku globální finanční krize, avšak stále ještě je doporučeno dořešit zbývající nedostatky. Fond začal spolupracovat s dalšími organizacemi především s FSB na vypracování systémů, které by měly včas nalézt potenciální rizika. Výsledkem vyhodnocování
finančních
sektorů byl
program FSAP
integrovaný do konzultací v rámci článku IV. Dohody. Tento program poskytuje kompletní a podrobnou analýzu finančního sektoru, která má popřípadě zabránit vzniku finanční krize. Druhou reformovanou a velmi diskutovanou oblastí je rozdělení členských kvót. Podle většiny rozvojového a rozvíjejícího se světa byl předešlý systém považován za nereprezentativní. V závislosti na ekonomických datech se role USA a Evropy ve světě zmenšila. Naopak vzrůstá role rozvíjejících se ekonomik např. BRIC. Kvóty byly a stále jsou nepoměrně rozděleny. Ačkoliv tyto ekonomiky stojí v první desítce, co se týče HDP. Rozvinuté země disponují s přibližně 60 %, kdežto zbytek světa pouze s 40 %. Daný problém se řešil v několika bodech. Nejprve se navýšily kvóty čtyřem nejvíce podreprezentovaným zemím. V druhé fázi se přijmul nový model výpočtu kvót a na jeho základě se provedlo druhé kolo navýšení kvót širší skupině podreprezentovaným zemím. Bylo požadováno, aby daný model byl jednoduchý a transparentní. Součástí reformního balíku bylo i rozhodnutí o ztrojnásobení základních hlasů a přijetí mechanismu, aby jejich podíl na celkových hlasech byl v budoucnosti zachován. Většina emerging markets a rozvojových zemí stále považovala reformu kvót z roku 2008 za nedostatečnou, a tak v prosinci 2010 Výkonná rada odsouhlasila, že na EMEs a rozvojové země
79
přenese více vlivu. Skupina BRIC by se tak dostala do top desítky. Čína by měla svou členskou kvótu navýšit ze 4 % na 6,9 %, což převyšuje i vyspělé evropské státy. Brazílie, Rusko a Indie obsadí osmé až desáté místo. Čína by se tak dostala na třetí místo po USA a Japonsku. Rozvojové země a EMEs by měly mít dohromady 42,3 % a tím pádem rozvinuté země 57,7 %. Rada guvernérů také v Jižní Koreji schválila zdvojnásobení výše kvót kvůli posílení pozice pro případ další krize, a tím přenesla více než 6% podílu kvót z rozvinutých zemí na podreprezentované státy. „Rychle rostoucí ekonomiky nyní už nebudou mít pocit, že "jsou sice pozvány ke stolu, ale zůstávají malými hráči", vyjádřil
se
Strauss-Kahn.
Tímto
ale
reformy
zdaleka
nekončí.
Proces
přizpůsobování by měl být nepřetržitý, vzhledem k neustále se měnícím, podmínkám aby neustále vyhovoval členským zemím. Je otázkou, v návaznosti na podhodnocený kurz Číny, jako druhého největšího tahouna HDP, jestli tento enormní růst udrží i v případě zhodnocení jejich měny. Indický představitel Virmani navrhuje, aby nový vzorec členských kvót měl pouze dvě proměnné. Podíl relativní velikosti ekonomiky měřený HDP PPP a světového celkového HDP, který odráží ekonomickou váhu. Případně navrhuje, že by HDP mohlo být přepočítáno tržním kurzem, ale při zohlednění počtu obyvatelstva dané země. Dalšími proměnnými by mohly být globální růst a příspěvek k čisté poptávce. Virmani poukazuje na to, že tyto dvě proměnné mají mnohem větší význam pro zachování globálního hospodářského růstu a nastolení rovnováhy ve světové ekonomice více než otevřenost a rezervy. I při sebelepším dohledu, je nutné s krizemi počítat a být na ně připravený. Přirozenou vlastností finančních trhů je totiž jejich cykličnost. Takže lze očekávat, že se krize budou i nadále opakovat. Před krizí se role Fondu zmenšovala, v období krize se ale poptávka po půjčkách a jeho činnosti opět obnovila. MMF tedy vlivem krize opět získal své místo ve světě. Je ale otázkou, jak tuto situaci zvládne a tím ovlivní svou „transparentnost“ do budoucnosti. Smyslem summitů G-20 bylo hlavně potírání následků finanční krize. Např. pomocí mechanismu včasného varování se buď takovýmto šokům v budoucnu vyhnout nebo alespoň zmírnit dopady těchto šoků. Významnou změnou byla reforma a regulace finančních trhů. Summit v Pittsburghu roku 2009 definitivně potvrdil G-20 jako hlavní celosvětové fórum pro vyjednávání o podstatných ekonomických otázkách.
80
G-20 zabrala místo skupiny G-8. Soudobá role MMF jde ruku v ruce se spoluprací s dalšími světovými organizacemi. Jako např. v případě systému včasného varování, na kterým spolupracuje spolu s Radou na dohled finanční stability. Ten se snaží identifikovat slabá místa a spouštěče krize. Dále Petersonův institut vymezil i jiné oblasti, na kterých by měly tyto dvě organizace spolupracovat ve směru posílení mezinárodního finančního systému. A zároveň stanovil šest oblastí, které jsou zvláště důležité s ohledem na reformy globální finanční architektury. Finanční krize tentokrát vypukla ve vyspělých ekonomikách. Politika velkých zemí ale ohrožuje celý globální finanční systém. Velké ekonomiky nejenže pociťovali menší tržní disciplínu, ale méně disciplíny od nich vyžadovala i MMF. Zaznívala otázka, proč MMF neupozornil na možná rizika, když některé zprávy identifikovaly možné problémy. Fond naopak šířil optimismus. Tento optimismus pak vedl ke spokojenosti a následnému podcenění rizik. Problémem tedy bylo skupinové myšlení. Ačkoliv se objevily jednotlivci, které upozorňovali na daná rizika, zbylí odborníci nezpochybňovali přijímané optimistické předpoklady. Dluhová krize eurozóny prakticky začala už v říjnu 2009, tedy v období globální hospodářské krize. V tu doby vypluly na povrch první známky v řeckém hospodaření. Z pohledu zásad fungování MMF to bylo ale s pomocí Řecku problematické. Řecko mělo problém se státním rozpočtem a navíc nemá vlastní měnu. Což nebyla typická situace pro MMF. Ten nikdy podobnou situaci neřešil a půjčku zemi eurozóny doposud neposkytoval. Problémem by mohlo být, že by země rychle rostoucích ekonomik neměly pochopení pro Evropu a nechaly ji, ať si své problémy vyřeší sama. Přesto MMF poskytl Řecku významnou finanční pomoc, ale i tak se dluhová krize rozšířila i do dalších států. Předmětem posledních summitů G-20 v Torontu a v Cannes byla projednávána právě dluhová krize eurozóny a byly navrženy opatření, jak dále postupovat. Mimo jiné byly zvýšeny pravomoci MMF, aby se předešlo rozšiřování krize do dalších států. Celou Evropu teď můžeme rozdělit na dvě části v ekonomickém slova smyslu a EU stojí tedy před problémem jak řešit tyto rozdílné dopady. MMF je na záchraně eurozóny nesmírně zainteresován. Důvodem může být i to, že v čele organizace stojí právě zástupce Evropy. Zrovna v případě evropské krize by možná pohled „zvenku“ pomohl. Každý Evropan, jako i Christine Lagardeová,
81
je příliš zainteresovaná v mechanismech EU, aby doporučila např. opuštění společné měny. A zároveň je členkou Francie. Takže kdyby odmítla i nadále poskytovat Evropě finanční pomoc, krize by se přenesla i do Francie. Současné snahy vedou k navyšování zdrojů Fondu, aby mohl poskytovat půjčky potřebným zemím. Od počátku krize MMF poskytl 75,6 mld. SDR, což ukazuje na důležitou roli MMF jako poskytovatele půjček. V budoucnu by se mohl zvýšit nátlak na možnost obsazení postu generálního ředitele i jiných neevropských států, i když Evropané se svého privilegia jistě nebudou chtít snadno vzdát. A tak by se mohly reference a rozhodnutí postupem času ubírat jiným směrem. Co se týče budoucích reforem MMF generální ředitelka Christine Lagardeová naznačila v akčním plánu pokrývající 13 hlavních oblasti, jak zefektivnit činnosti Fondu. První široká oblast se zabývá řešením nedostatku likvidity v případě systémové krize. Můžeme očekávat, že se urychlí projednávané reformy kvót. V dlouhodobém horizontu má MMF stále zájem na zlepšení efektivnosti dohledu nad členskými zeměmi. Další navrhovanou reformou, které je věnována velká pozornost, je reforma mezinárodního měnového systému a i nadále se bude zabývat reformou v oblasti governance. Podle nové generální ředitelky je upevňování důvěryhodnosti, efektivity a legitimity na dobré cestě. V úvodu výroční zprávy vyjádřila překvapení, jak Fond pokrčoval v přizpůsobování se měnícím podmínkám i letošní rok v návaznosti na probíhající změny. Jak napsal Bohumil Studýnka: „Kdo dělá - tedy koná, vymýšlí a rozhoduje, připisuje si také prohry. Přebírá odpovědnost za své činy, a stává se pak terčem kritiky bez odpovědnosti“. Lze tedy očekávat, že Fond bude v průběhu času i nadále kritizován. Tyto kritiky se tak mohou stát podnětem pro neustálé zlepšování činnosti Fondu.
82
Seznam literatury BUIRA, A.: An Analysis of IMF Conditionality. Harvard University. [online], 1. 8. 2003, [cit. 1. 2. 2011]. Dostupné z: . BYDŽOVSKÁ, M.: Summit G20 – a co bude dál? [online], 10. 5. 2009, [cit. 8. 12. 2011]. Dostupné z: . ČT (a): Clo na čínské výrobky? Americký senát v rámci měnové války přitvrdil. Novinky.
[online],
12.
10.
2011,
[cit.
10.
12.
2011].
Dostupné
z:
. ČT (b): Čína: Ať si Evropa vyřeší své dluhy sama. [online], 4. 11. 2011. [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: . ČT: Čína se v MMF dere do popředí. [online], 6. 11. 2010. [cit. 5. 8. 2011]. Dostupné z: . ČT (c): G-20: MMF podpoříme, ale nevíme jak. [online], 4. 11. 2011, [cit. 10. 11. 2011]. Dostupné z: . ČT (d): Itálie je jasnou hrozbou eurozóny, varuje Cameron. [online], 10. 11. 2011, [cit. 30. 11. 2011]. Dostupné z: . ČT (e): Merklová: Dluhová krize potrápí eurozónu nejméně dalších 10 let. [online], 5. 11. 2011, [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: . ČT (f): Ministři financí EU se na půjčce pro MMF nedohodli. [online], 19. 12. 2011, [cit. 6. 1. 2012]. Dostupné z: < http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/ 157488-ministri-financi-eu-se-na-pujcce-pro-mmf-nedohodli/>.
83
EICHENGREEN, B.: Co je úkolem MMF. [online], 21. 8. 2009. [cit. 5. 8. 2011]. Dostupné z: . E15/ZPRÁVY: Ekonomika podle Lagardeové oživuje, MMF musí dokončit reformy. [online], 6. 7. 2011. [cit. 5. 10. 2011]. Dostupné z: . FINANCE: Skupina BRICS zvažuje podpořit eurozónu pomocí MMF. [online], 22.
9.
2011.
[cit.
13.
11.
2011].
Dostupné
z:
zpravy/finance/326713-skupina-brics-zvazuje-podporit-eurozonu-pomoci-mmf/>. FINANČNÍ NOVINY: Řecko podle premiéra bez pokračující pomoci v březnu zbankrotuje. [online], 4. 1. 2012. [cit. 4. 1. 2012]. Dostupné z: . G-20 (a): About G-20. What is the G-20. [online], 2011, [cit. 28. 12. 2011]. Dostupné z: . G-20
(b):
Cannes
Summit:
Declarations
and
Reports.
[online],
2011,
[cit. 18. 12. 2011]. Dostupné z: . G-20: Summit Outcomes. [online], 31. 8. 2010, [cit. 18. 6. 2011]. Dostupné z: . HOLANOVÁ, T.: Z krize vzešli noví lídři. Světovou ekonomiku povede Čína, Indie, Rusko a Brazílie. iDnes. [online], 9. 2. 2010, [cit. 9. 12. 2011]. Dostupné z: . HOLMAN,
R.
G20
hledá
svou
identitu.
ČNB.
[online],
30.
9.
2009,
[cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: .
84
IHNED (a): Půjčí ještě někdo Řecku? [online], 28. 4. 2011. [cit. 7. 9. 2011]. Dostupné z: . IHNED (b): MMF se musí vzepřít Evropě. [online], 15. 9. 2011. [cit. 16. 10. 2011]. Dostupné z: . International Monetary Fund Annual Report of the Executive Board for the Financial Year Ended April 30, 2010. [online], 1. 5. 2010. [cit. 1. 7. 2011]. Dostupný z: . ISBN 978-1-61635-015-4. International Monetary Fund Annual Report of the Executive Board for the Financial Year Ended April 30, 2011. [online], 1. 5. 2011. [cit. 12. 9. 2011]. Dostupný z: . ISBN 978-1-61635-110-6. KOHOUT, P.: Mezinárodní měnový fond: Nenaplněná historie velkých ambicí. [online], 24. 5. 2011. [cit. 3. 10. 2011]. Dostupné z: . KOHOUT, P.: MMF: Obět vlastního úspěchu. Euro.
[online]. 4. 6. 2006,
[cit. 21. 10. 2011]. Dostupný z: . KOTTASOVÁ, I., KRÁLÍČEK, T.: Závěry G20: Na boj s recesí půjde další bilion dolarů. Cesta z krize začala, řekl Gordon Brown. iHned. [online], 2. 4. 2009. [cit. 22. 9. 2011]. Dostupné z: . KUNEŠOVÁ H.; CIHELKOVÁ E., Světová ekonomika. Nové jevy a perspektivy. 2. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-455-4. LIDOVKY: Německo uklidňuje: Rozpad eurozóny nehrozí. Experti tvrdí opak. [online], 30. 12. 2011. [cit. 5. 1. 2012]. Dostupné z: .
85
MARKOVÁ, J.: Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1053-7. MERTLÍK, P., KOČENDA, E.: Role Mezinárodního měnového fondu ve světové ekonomice. Rozhlas. [online], 24. 5. 2011. [cit. 7. 11. 2011]. Dostupné z: . MIKOLÁŠ, R., BREZOVSKÁ, K., RICHTER, J.: Summit G20 hrozbu měnové války neodvrátí. Český rozhlas. [online], 12. 10. 2010, [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: . MITÁČKOVÁ, I., KOPEČNÝ, O.: Na kapitánském můstku změna kurzu nehrozí. Glopolis. [online], 26. 10. 2009. [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: . MMF (a): A Changing IMF-Responding to the Crisis. Factsheet. [online], 1. 3. 2011, [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: . MMF (a): FINANCE, LEGAL, AND STRATEGY, POLICY, AND REVIEW DEPARTMENTS: IMF Quota and Governance Reform – Elements of an Agreement.
[online],
31.
10
2010,
[cit.
17.
2.
2011].
Dostupné
z:
. MMF (b): Financial Sector Assesment Program. [online], 14. 11. 2011, [cit. 14. 11. 2011]. Dostupné z: . MMF (c): Gold in the IMF. Factsheet. [online], 1. 9. 2011, [cit. 15. 12. 2011]. Dostupné z: . MMF (d): G20 Agreement on Quotas and Governance. Questions and Answers. [online], 30. 9. 2011, [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné z:
external/np/exr/faq/quotasgov.htm>. MMF (b): IMF Board Approves Far-Reaching Governance Reforms. [online], 5. 11. 2010, [cit. 5. 8. 2011]. Dostupné z: . MMF (e): IMF Lending Arrangement. [online], 2011, [cit. 30. 12. 2011]. Dostupné z: .
86
MMF (f): IMF Quotas. Factsheet. [online], 13. 9. 2011, [cit. 13. 9. 2011]. Dostupné z: . MMF (g): IMF Member´s Quotas and Voting Power, and IMF Board of Governors. [online], 28. 10. 2011, [cit. 30. 10. 2011]. Dostupné z: . MMF (h): IMF Surveillance. Factsheet. [online], 31. 10. 2011, [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné z: . MMF (i): IMF Special Drawing Rights (SDR) Allocations. Factsheet. [online], 31.
9.
2011,
[cit.
10.
10.
2011].
Dostupné
z:
external/np/exr/faq/sdrallocfaqs.htm>. MMF (j): Special Drawing Rights (SDRs). Factsheet. [online], 13. 9. 2011, [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné z: . MMF (k): IMF Members´Financial Data by Country. [online], 30. 11. 2011, [cit.
12.
12.
2011].
Dostupné
z:
exfin1.aspx>. MMF (l): STRATEGY, POLICY, and REVIEW DEPARTMENT. New Growth Drivers for Low-Income Countries – The Role of the BRICs. [online], 12. 1. 2011, [cit. 12. 8. 2011]. Dostupné z: . MMF (c): The IMF-FSB Early Warning Exercise. [online], 9. 2010, [cit. 3. 12. 2011]. Dostupné z: . MMF (m): Where the IMF gets its money? Factsheet. [online], 14. 9. 2011, [cit.
3.
12.
2011].
Dostupné
z:
finfac.htm>. NĚMEC, J.: Měnový fond: Zrušit, nebo reformovat. [online], 14. 7. 2011, [cit. 10. 9. 2011]. Dostupné z: . NOVINKY. Evropa Čínu nepochopila, žádnou pomoc čekat nemůže. [online], 2. 12. 2011, [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: .
87
NOVOTNÝ, L.: MMF: Evropská dluhová krize je přehlídkou nátlaku na trhy. Česká pozice. [online], 30. 3. 2011. [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: . NOVOTNÝ, R. Jaká je skutečná příčina měnové války? Měšec. [online], 10. 11. 2010, [cit. 29. 12. 2011]. Dostupné z: . PATRIA. Zpráva: MMF nezachytil krizi kvůli skupinovému myšlení. [online], 21. 2. 2011, [cit. 3. 12. 2011]. Dostupné z: . PEČENÝ, Z.: MMF si přeje silnější jüan, Čína se vzteká. E15. [online], 21. 7. 2011, [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: . POKORNÝ, P.: Je Lagardeova jako šéfka mmf sázka na správnou kartu? Česká pozice.
[online],
29.
června
2011,
[cit.
23.
9.
2011].
Dostupný
z:
. PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Času je málo a voda stoupá. Ihned. [online], 25. 10. 2011, [cit. 5. 11. 2011]. Dostupné z: . PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond na rozcestí. ČNB. [online], 20. 10. 2006, [cit. 5. 7. 2011]. Dostupné z: . PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond: reforma v poločase. ČNB. [online], 16. 11. 2007, [cit. 12. 9. 2011]. Dostupné z: . PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: MMF po šedesáti letech. ČNB. [online], 16. 11. 2004, [cit. 12. 9. 2011]. Dostupné z: . PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: Reforma po reformě. ČNB. [online], 18.
11.
2009,
[online],
[cit.
23.
88
10.
2011].
Dostupné
z:
. ROUSSEFF, D.: Brazil will fight back against the currency manipulators. Financial Times. [online], 22. 9. 2011, [cit. 7. 1. 2012]. Dostupné z: . SCHINASI, G. J, TRUMAN, E. M.: Reform of the Global Financial Architecture. Working Paper. Peterson Institut for International Economics. [online], 1. 9. 2010, [cit. 16. 9. 2011]. Dostupné z: . SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-012-6. STIGLITZ, J. E.: MMF znovu selhává. Project Syndicate. [online], 24. 9. 2003, [cit. 2. 5. 2011]. Dostupné z: . STRAUSS-KAHN, D.: An IMF for the 21st Century. [online], 26. 2. 2010, [cit. 10. 12. 2010]. Dostupné z: . STUDÝNKA, B. J.: BRICS mění světový politický řád. [online], 18. 4. 2011, [cit. 10. 19. 2011]. Dostupné z: . TÝDEN: 14:51. [online], 8. 10. 2009, [cit. 10. 5. 2011]. Dostupné z: . VYNIKAL, P.: Příčiny a spouštěcí mechanismy finančních krizí. [Diplomová práce]. Mladá Boleslav: Škoda Auto Vysoká škola, 2009. VIRMANI, A.: Global Economic Governance: IMF Quota Reform. IMF Working Paper. [online], 1. 7. 2011, [cit. 28. 12. 2011]. Dostupné z: . WILSON, D., BURGI, C., CARLSON, S.: The BRICs Remain in the Fast Lane. Goldman Sachs. [online], 24. 6. 2011, [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: .
89
WILSON, D., PURUSHOTHAMAN, R.: Dreaming with BRICs: The Path to 2050. Goldman Sachs. [online], 1. 10. 2003, [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: . WOLF, M: The west no longer holds all the cards.Financial Times. [online], 24. 9. 2009, [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: . YANG, Y.: America´s currency war against Beijing will backfire. Financial Times. [online], 7. 10. 2011, [cit. 10. 12. 2011]. Dostupné z: .
90
Seznam obrázků a tabulek Seznam obrázků Obr. 1 Vývoj půjček Fondu v letech 2000 – 2011 ................................................. 31 Obr. 2 Příspěvek BRIC ke světovému růstu HDP v % ......................................... 47 Obr. 3 Časová osa budoucích revizí kvót ............................................................. 51 Obr. 4 Porovnání růstu HDP BRIC versus G-6 v mld. USD.................................. 54 Obr. 5 Největší ekonomiky v roce 2050 v mld. USD ............................................. 54 Obr. 6 Podíly na řeckém dluhu dle sídla bank ...................................................... 67
Seznam tabulek Tab. 1 Vývoj alokace SDR.................................................................................... 30 Tab. 2 Přehled summitů G-20 .............................................................................. 35 Tab. 3 Umístění států z hlediska HDP v USD ...................................................... 46 Tab. 4 Navýšení kvót nejvíce podreprezentovaných zemí ................................... 48 Tab. 5 Rozdělení kvót skupiny BRICS vs. G-7 ..................................................... 53 Tab. 6 Rozdělení kvót rozvinutých zemí vs. EMEs a RZ ...................................... 53 Tab. 7 Přehled populace, HDP, exportu a importu v jednotlivých letech v % ....... 56 Tab. 8 Procentuální a absolutní příspěvek k světovému růstu HDP ..................... 57
91
Seznam příloh Grafické znázornění rozvinutých a rozvíjejících se trhů ....................................... 93 Rozvaha MMF k 31. 12. 2010 a 30. 4. 2011 v mil. SDR ....................................... 94 Revize kvót ........................................................................................................... 95 Vývoj členských kvót ............................................................................................ 96 Reakce Fondu v závislosti na globálních událostech ........................................... 97
92
ANOTAČNÍ ZÁZNAM AUTOR STUDIJNÍ OBOR
Bc. Olga Kašparová 6208T138 Globální podnikání a finanční řízení podniku Změny v Mezinárodním měnovém fondu
NÁZEV PRÁCE
VEDOUCÍ PRÁCE
doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D.
INSTITUT
Ekonomie a právo
POČET STRAN
91
POČET OBRÁZKŮ
6
POČET TABULEK
8
POČET PŘÍLOH
5
STRUČNÝ POPIS
ROK ODEVZDÁNÍ
2012
Tato diplomová práce analyzuje a mapuje reformy Mezinárodního měnového fondu v kontextu transformace světové ekonomiky. MMF se po zániku bretton-woodského systému chopila pomoci při finanční krizi v 80. letech 20. stol a v 90. letech v přechodu plánovaných ekonomik na tržní a dluhové krize. Díky měnící se váze ekonomik BRICS dochází k reformě členských kvót ve směru navýšení hlasovacích práv těmto ekonomikám. V souvislosti s novodobou finanční krizí a následné dluhové krizi eurozóny dochází zejména k posilování dohledu k spolupráci s ostatními organizacemi v mezinárodní finanční architektuře. Fond získal opět své místo ve světě vlivem probíhajících krizí. V současnosti je na dobré cestě,
co
se týče upevňování
důvěryhodnosti, efektivity a legitimity Fondu, ale je otázkou, jak tuto situaci zvládne do budoucnosti.
KLÍČOVÁ SLOVA
Mezinárodní měnový fond, Bretton-Wood, cíle MMF, členská kvóta, uskupení BRICS, Zvláštní práva čerpání, dohled, G-20, novodobá finanční krize, dluhová krize eurozóny, financování MMF, Petersonův institut, FSB, měnová válka
ANNOTATION AUTHOR
Bc. Olga Kašparová
FIELD
6208T138 Corporate Finance Management in the Global Environment
Changes in the International Monetary Fund THESIS TITLE
SUPERVISOR
doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D.
INSTITUTE
Economy and Law
NUMBER OF PAGES
91
NUMBER OF PICTURES
6
NUMBER OF TABLES
8
NUMBER OF APPENDICES
5
SUMMARY
YEAR
2011
This thesis analyzes and map reforms of IMF in context of transformation of the global economy. After of Bretton-Woods system, IMF offered help during financial crisis in 80´s of the 20th century and in 90´s by conversion transformation of centrally planned economies to market economies and debt crisis. Thanks to changing weight of BRICS economies it happens becomes to reform of the member quota´s in the direction way of increasing voting rights of these economies. In the context of financial crisis and subsequent following debt crisis of eurozone it happens mainly to strengthen surveillance and cooperation with other organizations in global financial architecture. IMF gained came back on its place in the world influenced by ongoing crisis. Currently it is on a good way concerning of strengthening the credibility, effectiveness and legitimacy of the IMF but how does this situation handle in the future is a question.
KEY WORDS
International Monetary Fund, Bretton-Woods, Goals of the IMF, Members´ Quota, group of BRICS, Special Drawing Rights, Surveillance, Financial Crisis, Debt Crisis, Financing of IMF, Peterson Institute, FSB, Currency war
