ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S.
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2014
Bc. Petra Haškovcová
ŠKODA AUTO VYSOKÁ ŠKOLA, O.P.S.
Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208T164 Globální podnikání a právo
OBCHODNÍ SDĚLENÍ JAKO KLAMAVÁ OBCHODNÍ PRAKTIKA Z POHLEDU PRÁVA EU
Bc. Petra Haškovcová
Vedoucí práce: JUDr. Petr Frischmann
Tento list vyjměte a nahraďte zadáním diplomové práce
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Obchodní sdělení jako klamavá obchodní praktika z pohledu práva EU“ vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce.
Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským). V Mladé Boleslavi dne 5.5.2014
3
Tímto bych ráda poděkovala JUDr. Petru Frischmannovi za vstřícnost, cenné rady a odborné vedení poskytnuté při psaní diplomové práce. Případné chyby či opomenutí jsou mé vlastní a zodpovídám za ně. 4
Obsah Obsah ...................................................................................................................... 5 Seznam použitých zkratek a symbolů ..................................................................... 7 Úvod ........................................................................................................................ 8 1 Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebiteli....................................................... 11 1.1 Legislativní úprava nekalých obchodních praktik dle práva EU ................ 15 2 Klamavé obchodní praktiky dle směrnice č. 2005/29/ES................................. 18 2.1 Klamavá jednání ....................................................................................... 18 2.2 Klamavá opomenutí .................................................................................. 20 2.3 Černá listina .............................................................................................. 21 2.4 Vztah mezi obecnými ustanoveními a černou listinou .............................. 28 3 Klamavé obchodní praktiky dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele 30 3.1 Komparace směrnice a zákona o ochraně spotřebitele ............................ 31 3.2 Klamavé obchodní praktiky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník .. 32 4 Judikáty Soudního dvora EU ........................................................................... 34 4.1 Posouzení klamavého jednání .................................................................. 34 4.2 Vázaná nabídka ........................................................................................ 38 4.3 Obecný zákaz obchodních praktik, při nichž je účast spotřebitelů v soutěži o ceny nebo v loterii podmíněna nákupem zboží či služeb ............................... 41 4.4 Obecný zákaz prodeje s bonusy, které nejsou určeny jen k ochraně spotřebitelů, ale sledují rovněž jiné cíle ............................................................. 43 4.5 Obecný zákaz oznámení o snížení cen před obdobím slev, pokud má dané ustanovení chránit hospodářské zájmy spotřebitelů .......................................... 44 4.6 Obecný zákaz oznamovat „výprodej“ bez předchozího svolení ................ 45 4.7 Výzva ke koupi .......................................................................................... 46 4.8 Klamavá opomenutí v placené reklamě .................................................... 48 4.9 Shrnutí kapitoly ......................................................................................... 49 5 Spotřebitelské organizace ............................................................................... 52 5.1 Názory spotřebitelských organizací .......................................................... 54 6 Komentáře literatury ........................................................................................ 58
5
Závěr ..................................................................................................................... 63 Zákony ................................................................................................................... 71 Seznam rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ............................................. 72 Seznam obrázků ................................................................................................... 74
6
Seznam použitých zkratek a symbolů ADR
Alternative Dispute Resolution (Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů)
B2B
Business to business
B2C
Business to customer
C2B
Customer to business
ČNB
Česká národní banka
ČOI
Česká obchodní inspekce
ČR
Česká republika
ES
Evropské společenství
ESC
Evropské spotřebitelské centrum
EU
Evropská unie
FO
Fyzická osoba
HDP
Hrubý domácí produkt
Komise
Evropská komise
ObčZ
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
OchrSpotř
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
PO
Právnická osoba
RNSP
Roční procentní sazba nákladů
SČS
Sdružení českých
SDEU
Soudní dvůr Evropské unie spotřebitelů
SNOP
Směrnice o nekalých obchodních praktikách
SOS
Sdružení obrany spotřebitelů
7
Úvod Se vznikem Evropské unie se postupně rozvíjel vnitřní trh, odstraňovaly se překážky obchodování mezi členskými zeměmi a tím se také otevřely nové možnosti pro obchodování mezi podniky a nakupováním. Tzv. evropský spotřebitel se stal středem zájmů obchodníků, kteří mu nabízí své výrobky a služby a snaží se nalákat spotřebitele nejrůznějšími způsoby za užití určitých obchodních sdělení. Tato sdělení souvisí s nabízením, prodejem, propagací nebo dodáním produktu. Pokud jsou v souladu s dobrými mravy obchodování a nejsou způsobilé přivodit spotřebiteli újmu, není obchodníkům co vytýkat.1 Pokud ovšem sdělení překročí mez poctivosti, může představovat tzv. klamavou obchodní praktiku a být tak pro nakupující nepřijatelné. Spotřebitel je v tomto prostředí ve vztahu k obchodníkovi považován za slabšího a je potřeba ho jistým způsobem chránit. I přes zmíněné problémy představují v současné době spotřebitelské výdaje zhruba 56% HDP Evropské unie a je tak nezbytně důležité udržet jejich růst, neboť
jak
uvádí
spotřebitelských
Evropský
výdajů
může
program
pro
Evropské
spotřebitele,
unii
výrazně
podpora pomoci
těchto
překonat
ekonomickou krizi.2 Právě i za tímto účelem přijal Evropský parlament směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, jejímž prostřednictvím se snaží zajistit jednotnou úroveň ochrany spotřebitele ve všech členských zemích EU a tím podpořit důvěru spotřebitelů nejen v domácí, ale také v přeshraniční nákupy. Problematiku klamavých obchodních praktik, se kterými se dnes a denně setkáváme, považuji za vhodné, zajímavé a aktuálně hojně diskutované téma. Za cíl diplomové práce jsem si stanovila nalézt odpověď na otázku "ve kterých případech podléhá obchodní sdělení spotřebitelům pravidlům stanoveným směrnicí č2005/29/ES definující klamavé obchodní praktiky". Její zodpovězení považuji za výzvu, na základě které bych chtěla poukázat na případy, kdy může jednání obchodníka uvést spotřebitele v omyl. Metodou naplnění cíle práce je analýza vybraných judikátů Soudního dvora Evropské unie, právních aktů,
1
HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže: (systematický výklad). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ii, 146 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně = Acta Universitatis Masarykianae Brunensis Iuridica. Řada teoretická; sv. 135. ISBN 80-210-0923-3. 2 Evropská Komise. Nový evropský program pro spotřebitele – v zájmu posílení důvěry a růstu je třeba zaměřit jednotný trh na spotřebitele. [online]. [Brusel (Belgie)]. 22. května 2012. [cit. 14. března 2014]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-491_cs.htm. 8
především směrnice o nekalých obchodních praktikách a komentářů odborné literatury a článků, konfrontovaných s názory spotřebitelských organizací. Práce rovněž okrajově porovnává evropskou a českou právní úpravu nekalých obchodních praktik. Za tímto účelem je diplomová práce rozdělena do šesti kapitol. První tři jsou zaměřeny na obecná východiska a legislativní úpravu a navazující tři se podrobně zabývají vlastní metodikou dosažení cíle diplomové práce. Jelikož je náplní mé práce převážně problematika klamavých obchodních praktik, věnuje se první kapitola nejprve obecně nekalým obchodním praktikám a jejich úpravě ve směrnici 2005/29/ES. Nekalé obchodní praktiky dále právní úprava dělí na klamavé a agresivní, proto považuji za důležité vyhradit celou kapitolu právě pro ně. V souvislosti s touto problematikou je v první kapitole definován pojem spotřebitel a průměrný spotřebitel. Legislativní úprava klamavých obchodních praktik pak vytváří druhou kapitolu. V dílčích podkapitolách se diplomová práce zaměřuje na jednotlivé části úpravy směrnice, tedy na klamavé jednání, opomenutí a černou listinu, která obsahuje mimo výčet klamavých obchodních praktik, jež jsou za všech okolností zakázané, také příklady z praxe. Závěr první kapitoly se zaměřuje na vysvětlení vztahu mezi černou listinou a obecnými ustanoveními směrnice. Úprava klamavých obchodních praktik dle českého právního řádu je náplní třetí kapitoly, která se zabývá především zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, prostřednictvím něhož byla směrnice o nekalých obchodních praktikách transformována do našeho práva. Součástí kapitoly je subkapitola věnující se stručně komparaci úpravy těchto praktik v českém právním předpisu a evropské směrnici a dále je stručně zmíněna úprava této problematiky z pohledu obchodního zákoníku. Rozsudky Soudního dvora EU jsou nejrozsáhlejší kapitolou a navazují na kapitolu třetí. Vybrané soudní rozhodnutí z oblasti klamavých obchodních praktik jsou nejprve stručně popsána a následně je provedeno vlastní zhodnocení, jakožto součást metodiky naplnění cíle práce. Diplomová práce dále analyzuje názory a zkušenosti spotřebitelských organizací týkající se problematiky klamavých obchodních praktik. V poslední kapitole je ponechán prostor pro zmínění zajímavých
komentářů
z literatury
a
odborných
9
článků,
které
poukazují
na nedostatky, nesrovnalosti a opakující se problémy týkající se výkladu směrnice či úpravy klamavých obchodních praktik ve směrnici. Diplomová práce by měla podrobněji seznámit čtenáře s oblastí ochrany spotřebitele proti nekalým, resp. klamavým obchodním praktikám. Byla sepsána v období od října 2013 do dubna 2014. Právní stav tedy odpovídá tomuto období. K pozdějším změnám není v práci přihlíženo.
10
1
Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebiteli
První kapitola vyloží problematiku nekalých obchodních praktik a seznámí s definicí spotřebitele, jakožto klíčovým prvkem diplomové práce a následně bude pojednávat o evropské úpravě těchto praktik, tedy směrnici o nekalých obchodních praktikách. Hlavním cílem každého podnikatele je dosažení zisku a zvýšení hodnoty podniku. Obchodníci se všemi silami snaží získat nové spotřebitele a přimět je ke koupi jejich výrobků či služeb. S rostoucí konkurencí na trhu se tyto snahy mohou projevovat různými obchodními triky, které ovšem vylučují jakékoliv znaky poctivého obchodu. Tyto triky jsou zakázané a nazýváme je nekalými obchodními praktikami. Dnes a denně se s nimi můžeme setkat v běžném životě a právě jejich prostřednictvím se podnikatelé pokouší o to, aby spotřebitelé učinili kupní rozhodnutí, které by bez použití těchto praktik neučinili. Jedná se například o praktiky, při nichž může být uváděn nepravdivý nebo neúplný použitý údaj, jenž lze požadovat po obchodníkovi. Pod pojmem nekalá obchodní praktika bychom si ovšem neměli představovat pouze reklamu, jelikož např. skladování a prodej výrobků porušujících práva duševního vlastnictví je v tomto případě rovněž
považováno
za
druh
nekalé,
resp.
klamavé
obchodní
praktiky.
Proto, abychom v tomto případě mohli hovořit o porušení zákona sledujícího zájmy spotřebitelů, je nutné, aby došlo z pohledu duševního vlastnictví k zásahu do práv třetí osoby.3 Málokdy je spotřebitel schopen tyto nekalé praktiky rozpoznat, natož se před nimi sám bránit, protože právě obchodník je v této chvíli obvykle silnější. Může být tak velmi lehce oklamán. V tomto případě ovšem nemusí být jedinou obětí pouze spotřebitel. Pomysleme i na obchodníky, jenž realizují své podnikatelské úkony tak, jak se sluší a patří a na korektní úrovni. Právě vinou nekalých obchodních praktik svých konkurentů mohou podnikatelé přicházet o zákazníky a o zisk a tyto faktory mohou vést až k zániku jejich podnikatelské činnosti. Za tímto účelem bylo nutné vytvořit jasná pravidla, která stanoví meze poctivého obchodování, resp. která určí, jaké obchodní praktiky jsou korektní a jaké jsou naopak v rozporu s poctivostí obchodování. Tato pravidla jsou závazná pro všechny obchodníky.
3
CHALOUPKOVÁ, Helena. Regulace reklamy: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009. xiii, 322 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7400-180-2. 11
Jak již bylo naznačeno, spotřebitel se většinou jeví v právních odvětvích jako slabší jedinec. Definice spotřebitele, jakožto jednotlivce, stojícího na trhu zboží a služeb na straně poptávky, vychází z legislativní úpravy EU a je postupně upřesňována judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Tento je definován hned v několika směrnicích4, které se hromadně shodují, že spotřebitelem je výlučně „fyzická osoba, která v případech upravených směrnicí jedná za účelem, který nelze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání.“5 Pro účely diplomové práce se hodí uvést to, jak definuje spotřebitele směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, o kterém nadále pojednává. Článek 2 písm. a) praví, že „spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, jež v obchodních praktikách spadajících do oblasti působnosti této směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkonu jejího svobodného povolání.“6 Soudní dvůr Evropské unie dále upřesňuje pojem spotřebitel prostřednictvím judikatury. Určil, že spotřebitel musí být stranou hlavního vztahu s obchodníkem a tímto spotřebitelem nemůže být společnost (C-541/99 Idealservice)7 a ani ručitel, který ručí za závazky jiné osoby, např. podnikatele (C-45/96 Dietzinger)8. Soudní dvůr EU považuje spotřebitele za obezřetného, informovaného a svědomitého (C-470/93 Mars).9 Klíčovým faktorem pro určení, zda se jedná o spotřebitele, je účel jeho nákupu. Za spotřebitele v tomto případě nemůže být označena fyzická osoba, která nakupuje pro své budoucí podnikání (C-269/95 Dentalkit)10, dokonce
4
Kromě směrnice 2005/29/ES také např. směrnice Rady 85/577/EHS, směrnice Rady 93/13/EHS, TOMÁŠEK, Michal a kol. Právo Evropské unie. Vyd. 1. Praha: Leges, 2013. 494 s. Student. ISBN 978-80-87576-53-3. s. 247. 6 Čl. 2 písm. a) směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 7 Rozsudek SDEU ze dne 22. listopadu 2001 ve věci Cape Snc proti Idealservice Srl., pod č. C541/99. 8 Rozsudek SDEU ze dne 17. března 1998 ve věci Bayerische Hypotheken- und Wechselbank AG proti Edgard Dietzinger, pod č. C-45/96. 9 Rozsudek SDEU ze dne 6. července 1995 ve věci Verein proti Unwesen in Handel a Gewerbe Köln e.V. przeciwko Mars GmbH, pod č. C-470/93. Rozsudek SDEU ze dne 13. ledna 2000 ve věci Estée Lauder Cosmetics GmbH & Co. OHG proti Lancaster Group GmbH, pod č. C-220/98. 10 Rozsudek SDEU ze dne 3. července 1997 ve věci Francesco Benincasa proti Dentalkit Srl, pod č. C-269/95. 5
12
ani, pokud nakupuje za účelem oprav domu, jež užívá mimo bydlení k podnikatelské činnosti (C-464/01 Bay Wa)11.12 Český právní řád definuje spotřebitele hned v několika právních předpisech. Tento pojem je zakotven v zákoně č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, kde se spotřebitelem dle § 2 odst. 1 písm. a) rozumí „fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“13 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který pozbyl platnosti k 1. lednu 2014, v § 52 odst. 3 formuloval spotřebitele jako „fyzickou osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“14 Nový občanský zákoník, respektive zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník praví, že „spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“15 Ačkoliv se jednotlivé definice lehce jazykově liší, významově jsou si velmi podobné a je na první pohled jasné, že všechny zmíněné vnitrostátní úpravy považují spotřebitele za fyzickou osobu, nikoliv právnickou. Tato právní úprava se tedy zabývá zejména ochranou osob fyzických. Zatímco spotřebitele vnímáme jako slabší subjekt, co se postavení v rámci právního vztahu týká (od nabídky, přes komunikaci s obchodníkem až po uzavření smlouvy a odpovědnost za vady a škody),16 setkáváme se ještě s pojmem průměrný spotřebitel, jakožto kritériem míry ochrany, které si tato slabší strana v daném vztahu zaslouží. Pojem průměrný spotřebitel se používá v rozhodovací praxi Evropského soudního dvora
ve
věcech
týkajících
klamavých
11
obchodních
praktik
již
od
Rozsudek SDEU ze dne 20. ledna 2005 ve věci Johann Gruber v Bay Wa AG, pod č. C-464/01. TOMÁŠEK, Michal a kol. Právo Evropské unie. Vyd. 1. Praha: Leges, 2013. 494 s. Student. ISBN 978-80-87576-53-3. 13 § 2 odst. 1 písm. a) zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele 14 § 52 odst. 3 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 15 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 16 TOMÁŠEK, Michal a kol. Právo Evropské unie. Vyd. 1. Praha: Leges, 2013. 494 s. Student. ISBN 978-80-87576-53-3. 12
13
80. let 20. století.17 V bodě 18 směrnice praví, že vychází při posuzování vlivu na spotřebitele právě z pojmu průměrného spotřebitele. Hovoříme o tzv. normativním modelu průměrného spotřebitele, jenž zkoumá to, jak by se měl spotřebitel v danou situaci chovat, oproti empirickému modelu, který se zabývá spíše snahou postihnout skutečné chování spotřebitelů.18 Otázkou zůstává, jakého člověka bychom si měli pod označením “průměrný spotřebitel” představit. Vždyť každý spotřebitel disponuje jinými vlastnostmi, jeden je chytrý a opatrný při nákupním rozhodování, jiný má zkušeností méně a může tak lehce uvěřit klamavým obchodním sdělením. Za průměrného spotřebitele považuje směrnice člověka vyspělého, který disponuje dostatečným množstvím informací, je pozorný, obezřetný s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory a dovede rozlišovat tyto informace. Cílem této právní úpravy je poskytování takové úrovně právní ochrany průměrného jedince, která je vůči existující hrozbě přiměřená, nikoliv potřebná.19 Pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem.20 Pro určení reakce průměrného spotřebitele je dle Hajna, při posuzovaní klamavé obchodní praktiky, nutné vycházet z vlastního úsudku soudů a orgánů a přihlédnout k judikatuře SDEU.21 Tudíž, jak praví směrnice v odstavci 18, „zaměřuje-li se určitá obchodní praktika na určitou skupinu spotřebitelů, jako jsou například děti, je žádoucí, aby se dopad takové obchodní praktiky hodnotil z pohledu průměrného člena této skupiny.“ Neboli jak napsal Hajn, „když advokát připravuje žalobu z nekalé soutěže, musí si myslet, co si bude myslet soudce, že si myslel spotřebitel“.22
17
VILHELMOVÁ, Lucie. RŮŽIČKA, Roman. Model tzv. Průměrného spotřebitele. epravo.cz [online]. 12. září 2013, [cit. 5. prosince 2013]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/modeltzv-prumerneho-spotrebitele-92188.html. 18 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 146 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity; sv. č. 362 = Acta Universitatis Brunensis Iuridica; no. 362. Řada teoretická. ISBN 978-80-210-5051-8. 19 VAVŘEČKA, Jan. Průměrného spotřebitele nespočítáš - nad definicí průměrného spotřebitele. eLAW.cz [online]. 22. září 2010, [cit. 4. prosince 2013]. Dostupný z http://www.elaw.cz/cs/obcanske-pravo/286-prumerneho-spotrebitele-nespocitas.html. 20 Odst. 18 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 21 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 146 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity; sv. č. 362 = Acta Universitatis Brunensis Iuridica; no. 362. Řada teoretická. ISBN 978-80-210-5051-8., s. 23 22 HAJN, Petr. Oslabená ochrana spotřebitelů? K aktuálnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách. iPravnik [online]. 14. září 2009, [cit. 3. prosince 2013]. Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/rbsearchsource_articles/art_6192/txtexpresion_klamav%C3%A9/c hap_5882/ke-klamavym-a-agresivnim-obchodnim praktikam.aspx. 14
1.1
Legislativní úprava nekalých obchodních praktik dle práva EU
Nekalé obchodní praktiky byly zakotveny do evropského práva na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65P/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách). Tato směrnice prošla evropskou legislativou v květnu 2005. Stala se tak náhradou pro několik právních předpisů, které obsahovaly rozdílnou úpravu nekalých obchodních praktik a zastřešila všechny tyto vnitrostátní úpravy jediným souborem pravidel. Stanovuje zákaz používání nekalých obchodních praktik a byla přijata proto, aby provedla „úplnou harmonizaci, od jejíž úpravy se členské státy při provádění do vnitrostátního práva nesmí odchýlit ve směru úpravy přísnější, ovšem ani ve směru úpravy méně přísné, není-li ve směrnici výslovně uvedeno jinak.23 Do doby přijetí směrnice o nekalých obchodních praktikách měl každý členský stát Evropské Unie své vlastní právní předpisy nekalých obchodních praktik, což vedlo ke značným rozdílům a přístupům k těmto obchodním praktikám z pohledu jednotlivých vnitrostátních úprav, a tím vznikaly překážky řádného fungování vnitřního trhu EU a narušování hospodářské soutěže. Mimo právní unifikaci nekalých obchodních praktik v zemích EU je cílem přijetí této směrnice dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele, vyjasnit práva spotřebitelů a posílit jejich důvěru a jistotu v přeshraniční obchod. Evropská komise uveřejnila v prosinci 2009 pokyny pro uplatňování směrnice pro členské státy za účelem dosažení vyššího stupně jednotného výkladu.24 Směrnice je k dispozici ve 22 úředních jazycích EU, které jsou dostupné v databázi právních předpisů, tzv. databázi směrnice nekalých obchodních praktik “SNOP”. Tato pravidelně aktualizovaná databáze byla spuštěna Evropskou Komisí v roce 2011 a mimo možnosti zhlédnutí právních předpisů umožňuje nahlédnout
23
VEČEŘA, Jiří. Občanské právo v kontextu práva EU. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. 166 s. Právo. ISBN 978-80-7418-038-5. 24 EUROPEAN COMMISSION. Guidance on the Implementation/application of directive 2005/29/EC on unfair Commercial practices. [online]. [Brusel (Belgie)]. 3. prosince 2009. [cit. 13. prosince 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/consumermarketing/files/ucp_guidance_en.pdf. 15
do judikatury členských zemí EU, související se směrnicí 2005/29/ES.25 Nejen tím směrnice zjednodušila a sjednotila pravidla nepoctivých obchodních praktik, zároveň se stala velmi užitečnou pro vnitrostátní kontrolní orgány zabývající se oblastí ochrany spotřebitele a pomohla omezit a snížit řadu nekalých obchodních praktik jako je např. poskytování nepravdivých informací spotřebiteli.25 Co je to ale taková obchodní praktika? Obecně obchodní praktikou vůči spotřebiteli rozumí směrnice 2005/29/ES ve článku 2, písm. d) “jednání, opomenutí chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli.”26 Tedy tato směrnice se zabývá pouze nekalými obchodními praktikami vůči spotřebiteli neboli B2C, nikoliv ve vztahu k podnikateli, jinak označováno jako B2B.27 Tato směrnice také usiluje o dosažení vysoké ochrany spotřebitele a to především také u obzvláště zranitelné skupiny spotřebitelů, jež mohou být lehce zneužiti nekalými obchodními praktikami. Proto článek 5, odst. 3 zakazuje takové obchodní praktiky, které mohou ovlivnit ekonomické chování u skupiny spotřebitelů, kteří jsou zranitelní z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku či nadměrné důvěřivosti a to takovým způsobem, který může obchodník rozumně očekávat. Mezi obzvláště zranitelné skupiny spotřebitelů můžeme zahrnout spotřebitele s nejrůznějším druhem smyslového či zdravotního postižení, děti či mladistvé osoby. Směrnice informuje v odst. 6 o tom, že sbližuje právní předpisy členských států o nekalých obchodních praktikách včetně klamavé reklamy, jež přímo poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů, a tím nepřímo poškozují ekonomické zájmy oprávněných soutěžitelů. V souladu se zásadou proporcionality chrání tato směrnice spotřebitele před následky nekalých obchodních praktik, jsou-li závažné, avšak
současně
připouští,
že
v některých
případech
může
být
dopad
na spotřebitele zanedbatelný. Nevztahuje se tedy na vnitrostátní předpisy týkající 25
EUROPEAN COMMISSION. Guidance on the Implementation/application of directive 2005/29/EC on unfair Commercial practices. [online]. [Brusel (Belgie)]. 3. prosince 2009. [cit. 13. prosince 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/consumermarketing/files/ucp_guidance_en.pdf. 26 Čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 27 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 146 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity; sv. č. 362 = Acta Universitatis Brunensis Iuridica; no. 362. Řada teoretická. ISBN 978-80-210-5051-8. 16
se nekalých obchodních praktik poškozujících pouze ekonomické zájmy soutěžitelů. Tento předpis rozděluje nekalé praktiky na klamavé a agresivní obchodní praktiky. Úpravou klamavých obchodních praktik se zabývá následující podkapitola. Směrnice obsahuje v článku 5 tzv. velkou generální klauzuli, která vymezuje a následně zakazuje nekalé obchodní praktiky28 a říká, že: •
„1. Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány.
•
2. Obchodní praktika je nekalá,
•
pokud je v rozporu s požadavky náležité profesionální péče
•
a podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, nebo průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktika zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k danému produktu.“29
Náležitou profesionální péčí se zde má na mysli “úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od odborníka ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti obchodníkovi činnosti.”30 Zásady profesionální péče, jako “poctivé obchodní praktiky” nebo “dobra víra” jsou zahrnuty v právních předpisech členských států.31 Zajímavostí je, že formulace “rozpor s požadavky náležité profesionální péče” je nahrazením od původního výrazu “rozpor s dobrými mravy, resp. dobrými mravy hospodářské soutěže.32
28
BEJČEK, Josef et al. Základy obchodního práva v Evropě: (učební texty). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 341 s. Edice učebnic PrF MU; č. 429. ISBN 978-80-210-4957-4. 29 Čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 30 Čl. 2 písm h) směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 31 EUROPEAN COMMISSION. Report from the commission to the European parliament, the council and the European economic and social committee. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 3. prosince 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development_impact_of_migr ation.pdf. 32 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 146 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity; sv. č. 362 = Acta Universitatis Brunensis Iuridica; no. 362. Řada teoretická. ISBN 978-80-210-5051-8. 17
2
Klamavé obchodní praktiky dle směrnice č. 2005/29/ES
Tato kapitola se bude věnovat podrobně klamavým obchodním praktikám a jejich úpravě v rámci směrnice. Na velkou generální klauzuli, jež definuje a zakazuje nekalé obchodní praktiky, se ve směrnici napojují tzv. malé generální klauzule, které, jak už bylo zmíněno, upravují dvě formy nekalých obchodních praktik, klamavé obchodní praktiky a agresivní obchodní praktiky.33 Diplomová práce se bude zabývat pouze klamavými obchodními praktikami. Ty jsou dále rozděleny do dvou specifických částí. Jedná se o klamavé jednání (upraveno v článku 6) a klamavé opomenutí (upraveno v článku 7).
2.1
Klamavá jednání
Jako první definuje směrnice klamavé jednání. To představuje činnost obchodníka, kterou provádí při nabídce a prodeji svého výrobku či služby. Třemi typy klamavého jednání, které směrnice předpokládá, jsou: poskytování obecných klamavých informací, způsobení záměny s produkty konkurence a nedodržení jednoznačných a ověřitelných závazků přijatých v kodexu chování. Dle článku 6, odst. 1 je “obchodní praktika považována za klamavou, pokud obsahuje nesprávné informace, a je tedy nepravdivá, nebo pokud jakýmkoliv způsobem, včetně celkového předvedení, uvádí nebo je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl, i když informace jsou věcně správné, což v obou případech vede nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil.”34 Článek 6 dále uvádí škálu informací, které nesmí obsahovat nesprávné údaje. Jedná se o informace týkající se existence nebo podstaty produktu, jako “hlavní znaky produktu, jeho dostupnost, výhody, rizika, provedení, složení, příslušenství, poprodejní služby zákazníkům, vyřizování reklamací a stížností, výrobní postup a datum výroby nebo dodání, způsob dodání, způsobilost k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikace, zeměpisný nebo obchodní původ, očekávané výsledky jeho použití nebo výsledky a podstatné části zkoušek nebo kontrol
33
BEJČEK, Josef et al. Základy obchodního práva v Evropě: (učební texty). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 341 s. Edice učebnic PrF MU; č. 429. ISBN 978-80-210-4957-4. 34 Čl. 6 odst. 1 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 18
provedených na produktu.“35 Dále se tyto informace týkají “rozsahu závazků obchodníka, motivů pro obchodní praktiku a podstatu prodejního postupu, prohlášení nebo symbolu týkajícího se přímého nebo nepřímého sponzorování nebo
schválení
obchodníka
nebo,
ceny
nebo
způsobu
výpočtu
ceny
nebo existence konkrétní cenové výhody, nutnosti servisu, náhradních dílů, výměny nebo opravy, podstaty, charakteristických rysů a práva obchodníka nebo zástupce například jeho totožnost, majetek, způsobilost, postavení, schválení, přidružení, vztahy, práva průmyslového, obchodního nebo duševního vlastnictví nebo jeho ocenění a vyznamenání, práv spotřebitele, včetně práva na náhradní dodání nebo vrácení kupní ceny podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, nebo rizika, kterým může být vystaven.”31 Článek 6, odst. 2 zakazuje takovou obchodní praktiku, “pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.” Jedná se o “jakékoli uvádění produktu na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s jinými produkty, ochrannými známkami, obchodními firmami nebo jinými rozlišovacími znaky jiného soutěžitele.”36 Zde je možno
vyzdvihnout
klamavou
praktiku
zvanou
“napodobování
obalu”.
Napodobování obalu představuje jednání, kdy se obchodník snaží vytvořit takový obal, vzhled či povrchovou úpravu produktu takovým způsobem, aby vyvolal dojem, že se jedná o známý výrobek konkurence, který spotřebitelé často kupují. Je důležité rozlišit napodobování od padělání. V případě padělání se totiž jedná o kopírování ochranné známky.37 Do úpravy klamavých jednání spadá také “skutečnost, že obchodník nedodržuje závazky obsažené v kodexu chování, k jejichž dodržování se zavázal, pokud se nejedná o záměr závazku, ale o jednoznačný závazek, který lze ověřit a pokud obchodník v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem.”38
35
Čl. 6 odst. 2 písm. a) směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Čl. 2 písm. a) směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 37 EUROPEAN COMMISSION. Guidance on the Implementation/application of directive 2005/29/EC on unfair Commercial practices. [online]. [Brusel (Belgie)]. 3. prosince 2009. [cit. 13. prosince 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/consumermarketing/files/ucp_guidance_en.pdf. 38 Čl. 6 odst. 2bi,ii směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 36
19
2.2
Klamavá opomenutí
Úprava klamavých opomenutí navazuje na klamavé jednání a je významnou novinkou a přínosem v regulaci oblasti klamavých obchodních praktik. Tato opomenutí se týkají faktu, že má výrobce povinnost poskytovat jasně a zřetelně veškeré závažné informace tak, aby spotřebitelé tyto informace znali a aby mohli na jejich základě učinit svá transakční rozhodnutí.39 Proto bývají příčinou mnoha sporů v této oblasti špatné či nepřesné informace a označení. Pro případ výzvy ke koupi se za závažné informace považují ty informace, které vypisuje směrnice v čl. 7 odst. 4 písm. a) až c). Jedná se zejména o hlavní znaky produktu, adresu a totožnost obchodníka, cena včetně daní, nebo pokud z produktu vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu a případně poplatky za dopravu, dodání, poštovné, ujednání o platebních podmínkách, dodání, plnění a vyřizování reklamací a stížností a u produktů a obchodních transakcí, u kterých existuje právo na odstoupení nebo zrušení, existence takového práva. Cílem této úpravy je zajistit, aby spotřebitelé při nakupování nebyli klamáni obchodními sděleními a aby obchodníci poskytovali důležité informace srozumitelně a dostatečně. S výzvou ke koupi se setkáváme převážně na internetu. Podle článku 7 odst. 1 je obchodní praktika klamavá, “pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést závažné informace, které v dané souvislosti potřebuje průměrný spotřebitel pro rozhodnutí o obchodní transakci, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.”40 Za klamavé opomenutí můžeme považovat také to, “pokud obchodník závažné informace zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo dvojznačným způsobem nebo v nevhodný čas nebo neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti a pokud to v obou případech vede nebo může vest k rozhodování spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil.”41 Odst. 3 definuje, že “pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika šíří, klade omezení na prostor 39
Evropská komise. Směrnice o nekalých obchodních praktikách. 2006 [online]. [cit. 6. února 2014]. Dostupný z http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf. 40 Čl. 7 odst. 1 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 41 Čl. 7 odst. 2 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 20
a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která obchodník přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k těmto informacím jinými prostředky.”42 V souvislosti s odst. 4 písm. c), respektive uváděním informací o ceně, považuji za zajímavé zmínit také poměrně nové nařízení Evropského parlamentu a Rady z roku 2008, které doplňuje směrnici o ustanovení, jež zavazuje obchodníky nabízející letenky, aby uváděli ceny letenek včetně daně, všech vedlejších poplatků a přirážek, tak aby se zachovala transparentnost informace o ceně letenek. K tomuto kroku přispělo jednání 15 členských států EU a Norska, kdy bylo prošetřeno téměř 400 internetových stránek, jež nabízejí letenky, z nichž necelá polovina obsahovala nedostatky v zobrazování cen. Nejčastějšími nesrovnalostmi bylo neuvedení právě daně nebo poplatků.43
2.3
Černá listina
Evropská unie uzákonila i obsáhlý taxativní výčet skutkových podstat, jež jsou za všech okolností považovány za nekalé obchodní praktiky a jsou obecně zakázané. Těchto 23 klamavých a 8 agresivních obchodních praktik je zahrnuto v příloze I. ke směrnici 2005/29/ES, nazývána jako tzv. černá listina. Ta usiluje o zvýšenou a jednotně pojímanou ochranu evropských spotřebitelů a zajišťuje jejich povědomí, ale i povědomí obchodníků o tom, co je zakázané.44 Není tedy nutné posuzovat vždy jednotlivé případy dle ostatních ustanovení směrnice 2005/29/ES. Neboli jak praví směrnice 2005/29/ES v odstavci 17, obchodní praktiky v příloze I. lze pokládat za nekalé, aniž by bylo třeba provádět hodnocení jednotlivých případů dle článků 5 až 9.45 Tudíž při zjištění použití dotyčné klamavé obchodní praktiky, není nutné zvažovat dopad této praktiky, soud či správní orgán může rovnou uložit sankce a danou praktiku obchodníkovi zakázat. Tento jednotný výčet platí ve všech členských státech EU a může být změněn pouze revizí této směrnice. Ovšem ne všechny obchodní praktiky uvedené v černé 42
Čl. 7 odst. 3 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. EUROPEAN COMMISSION. Report from the commission to the european parliament, the council and the european economic and social committee. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 14. bžezna 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development_impact_of_migr ation.pdf. 44 BEJČEK, Josef et al. Základy obchodního práva v Evropě: (učební texty). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 341 s. Edice učebnic PrF MU; č. 429. ISBN 978-80-210-4957-4. 45 Odst. 17 směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. 43
21
listině jsou považovány za novinku, neboť některé z nich byly v řadě členských zemí součástí tzv. soudcovských skutkových podstat nekalé soutěže vytvořené judikaturou.46 „Vždyť není tajemstvím, že téměř všechny zmíněné druhy nekalého jednání uvedené v této příloze byly již zahrnuty právě v německých i rakouských „soudcovských skutkových podstatách nekalé soutěže. Zároveň ovšem četné případy nekalé soutěže, které byly již typizované v judikatuře a literatuře, v černé listině obsaženy nejsou. To samozřejmě může uvést v pochyby, zda je příloha I. taxativním či demonstrativním výčtem a zda jsou jednání v černé listině neuvedená napříště „per se“ dovolená.47 Tyto neuvedené nekalé obchodní praktiky by se pak dle mého názoru mohly v rozhodovací praxi řídit dle obecných ustanovení uvedených v generální klauzuli ve Směrnice 2005/29/ES, dřívějších národních generálních klauzulí či na základě dřívějšího rozhodování soudů. V současné době spatřujeme význam černé listiny především pro praxi správních orgánů v rozhodování ve věcech nekalých obchodních praktik vůči spotřebiteli. Tento seznam nemá ale význam pouze pro spotřebitele, nýbrž také pro obchodníky, neboť jim dává jistotu, že praktiky uvedené v něm jsou zakázané napříč celou EU. Není se ale třeba obávat toho, že by výčet klamavých a agresivních obchodních praktik byl v příloze příliš detailní a soudy by neměly co rozhodovat. Celý text je totiž napsán velmi zřetelně a přirozených jazykem, což dává stále možnost různým výkladům.48 Jelikož se ve své diplomové práci zabývám především otázkou klamavých obchodních praktik, zaměřím se v následující části pouze na první část přílohy, která obsahuje právě klamavé obchodní praktiky, jež jsou za všech okolností v EU považovány za nekalé a ke všem uvedu příklad, se kterým se v praxi setkáváme, či můžeme setkat.
46
HAJN, Petr. Oslabená ochrana spotřebitelů? K aktuálnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách. iPravnik [online]. 14. září 2009, [cit. 3. prosince 2013]. Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/rbsearchsource_articles/art_6192/txtexpresion_klamav%C3%A9/c hap_5882/ke-klamavym-a-agresivnim-obchodnim praktikam.aspx. 47 HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 146 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity; sv. č. 362 = Acta Universitatis Brunensis Iuridica; no. 362. Řada teoretická. ISBN 978-80-210-5051-8., str. 3 48 HAJN, Petr. Oslabená ochrana spotřebitelů? K aktuálnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách. iPravnik [online]. 14. září 2009, [cit. 3. prosince 2013]. Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/rbsearchsource_articles/art_6192/txtexpresion_klamav%C3%A9/c hap_5882/ke-klamavym-a-agresivnim-obchodnim praktikam.aspx. 22
Mezi zakázané klamavé obchodní praktiky uvedené v černé listině patří: Body 1–4, které zahrnují skupinu klamavých obchodních praktik, týkající se kodexů chování a značky důvěry. Jedná se o tvrzení, že obchodník podepsal kodex chování, ačkoli tomu tak není, používání značky důvěry, značky jakosti nebo rovnocenné značky bez získání potřebného povolení, tvrzení, že kodex chování byl schválen veřejným nebo jiným subjektem, ačkoli tomu tak není či tvrzení, že obchodníku (jakož i jeho obchodním praktikám) nebo produktu bylo uděleno schválení, potvrzení nebo povolení veřejného nebo soukromého subjektu, ačkoli tomu tak není nebo takové tvrzení není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení. •
V současné době jsou stále více požadovány kvalitní potraviny. Lidé dbají na to, co kupují a stále častěji dávají přednost bio potravinám. Může se tedy stát, že spotřebitel koupí hrušky s označením Bio-Siegel49 a poté zjistí, že obchodník použil neoprávněně tuto značku.
Bod 5 popisuje tzv. „vábivou reklamu“, která je nejpoužívanějším typem klamavé obchodní praktiky. Obchodník vyvolá zájem spotřebitelů prostřednictvím výzvy ke koupi produktu za určitou speciální cenu, aniž by zveřejnil důvody, proč nebude sám nebo prostřednictvím jiného obchodníka schopen zajistit dodávku uvedených produktů za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze produktu, rozsahu reklamy a nabízené ceny, tudíž proč nebude schopen pokrýt poptávku ze strany spotřebitelů. •
Do schránky dostáváme dnes a denně letáky s lákavými nabídkami extrémně zlevněného zboží. Za vábivou reklamou se pak považuje např. nabídka LCD televizoru s 70% procentní slevou, kdy spotřebitel přijde následně, ještě v době trvání akce, do prodejny a zjistí, že jsou televizory vyprodané.
Bod 6 definuje klamavé reklamy zvané „přivábit a zaměnit“ neboli výzvy ke koupi produktu za určitou cenu, kdy obchodník naláká spotřebitele jedním produktem, avšak posléze odmítne spotřebiteli ukázat inzerovaný předmět, odmítne
49
Značkou Bio Siegel jsou označovány výrobky ekologických zemědělců a producentů, kteří splňují podmínky Nařízení EHS 2092/91 o ekologickém zemědělství. 23
objednávku a dodání produktu v přiměřené lhůtě nebo předvede vadný vzorek produktu s úmyslem začít propagovat jiný produkt. •
Spotřebiteli bude vnucen po zjištění, že zlevněný LCD televizor na prodejně není k dispozici, jiný televizor o polovinu dražší, než pro který si přišel.
Za nekalé obchodní praktiky se bezesporu považují v bodě 7 „omezené a zvláštní nabídky“. Jde o jakékoliv nepravdivé tvrzení, že nabízený produkt bude dostupný pouze po omezenou dobu za účelem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí o obchodní transakci. Toto jednání nedává spotřebiteli příležitost ani čas potřebný k učinění volby. •
Obchodník nabízí zboží zlevněné pouze určitou dobu, např. 24 hodin a nabádá Vás tímto tvrzením k rychlému rozhodnutí o koupi s argumentem, že zboží poté již nebude k dostání na trhu a je momentálně za velmi výhodnou cenu. Avšak není to pravda.
Bod 8, podle něhož je zakázanou klamavou reklamou, pokud obchodník ujistí spotřebitele o poprodejním servisu, ale teprve po uskutečnění obchodní transakce upozorní spotřebitele na to, že poprodejní servis bude prováděn pouze v jiném jazyce, než v jakém komunikovali spolu, aniž by to bylo spotřebiteli jasně sděleno předtím, než se zavázal k této obchodní transakci. •
Příkladem by v tomto případě bylo, kdyby si německý spotřebitel koupil hodinky v České republice a koupě probíhala plynně v němčině, ovšem servis po koupi by byl pouze v češtině.
Pod bod 9 spadá tvrzení, že prodej produktu je dovolený, i když tomu tak není. •
V České republice je už přes 10 let zakázaný prodej kusových cigaret, přesto se našlo mnoho prodejců tabáku, kteří se tímto zákazem neřídí a vesele prodávají kusové cigarety dál.50
Bod 10 zakazuje uvádět práva, která spotřebitelům vyplývají ze zákona, jako přednosti obchodníkovy nabídky.
50
DANKOVÁ, Zdenka. ČOI: Je libo kusovou cigaretu? Jsou zakázané již od roku 2003. [online]. 11. dubna 2013. [cit. 18. března 2014]. Dostupné z: http://www.velkaepocha.sk/2013041120993/COI-Je-libo-kusovou-cigaretu-Jsou-zakazane-jiz-odroku-2003.html. 24
•
V tomto případě se jedná např. o nabízení dvouleté záruky na vadné zboží obchodníkem, kdy je ovšem dvouletá záruka podle Evropské směrnice 1999/44/ES o prodeji a zárukách povinná.
Bod 11, podle něhož nelze využívat prostor ve sdělovacích prostředcích k reklamě a propagaci produktu, za kterou obchodník zaplatil, aniž by to byl spotřebitel schopen jednoznačně poznat, se považuje za klamavou praktiku. •
Typickým příkladem jsou zákazníkovy vlastní zkušenosti s produktem ve formě novinového článku.
V bodě 12 definuje klamavé praktiky v podobě marketingu, který využívá obav spotřebitelů a zneužívá strachu z bezpečnostních rizik pro osobní bezpečnost nebo jeho rodiny, pokud si produkt nezakoupí. •
Obchodník nabízí bezpečnostní dveře s argumentem, že každý desátý dům je dle nevěrohodné statistiky alespoň jednou vykraden a že pokud si spotřebitel nezakoupí dveře od něj, bude zaručeně vykraden. Používá tím přehnané a nepodložené zdůraznění rizik.
Bod 13 zakazuje praktiky ve formě propagace určitého výrobku, jež připomíná výrobek známé značky a cíleně uvádí spotřebitele v omyl, tak, že uvěří, že se jedná o produkt stejného výrobce. •
Obchodníci propagují nový MP3 přehrávač se snahou zmást spotřebitele, že se jedná o přehrávač známé značky. Užívají totiž design, který působí jako design konkurenční výrobce.
Častou klamavou praktikou ze strany obchodníka bývají v bodě 14 tzv. „pyramidové programy“ neboli způsob nalákání spotřebitelů s příslibem odměny, která závisí na získání nových spotřebitelů do programu, když spotřebitel zaplatí. •
Spotřebitel je nabádán ke vstupu do speciálního programu s příslibem finanční odměny nebo dárku, pokud přivede do tohoto programu ještě např. 3 své přátele. Vstup je navíc podmíněn povinností uhradit poplatkem.
Bod 15 nedovoluje tvrzení, že obchodník zamýšlí ukončit obchodování a stěhuje se, i když tomu tak není. •
Obchod s obuví má v oknech plakáty s nápisem „totální výprodej“ a „konec pronájmu – slevy až 70%“, což budí dojem, že obchodník na daném místě 25
končí s podnikáním, likviduje zásoby, a proto prodává zboží s velkou slevou. Avšak není tomu tak. Bod 16 považuje za klamavé tvrzení, že produkt usnadní výhru v loteriích a jiných hrách založených na náhodě. •
Příkladem může být zasílání spolu s nabídkou zboží výherních voucherů s tvrzením, že je adresát již mezi posledními sty vylosovanými a pro účast ve finále musí pouze učinit poslední nákup.
Ve spojitosti k zamezení klamavých obchodních praktik v oblasti léků či kosmetiky, vymezuje bod 17 zákaz uvádění nepravdivých informací, že má nabízený produkt léčivé schopnosti a může vyléčit nemoci, poruchu nebo tělesné postižení. •
Spotřebiteli byla nabídnuta speciální lampa, která dokáže vyléčit jeho migrény.
Ačkoliv
byla
lampa
velmi
drahá
a
spotřebitel
se
řídil
podnikatelovými pokyny používání, ani po dlouhé době nenastaly žádné změny, co se zákazníkových bolestí hlavy týká. Podle bodu 18 nelze poskytovat věcně nesprávné informace o tržních podmínkách nebo o možnosti opatřit si produkt s úmyslem přimět zákazníka k jeho pořízení za méně výhodných podmínek, než jsou běžné tržní podmínky. •
Cestovní agentura zajišťující zájezdy do Číny nabádá zákazníky, aby si nechali vyřídit vízum právě agenturou s argumentem, že zaplatí nižší cenu než při osobním vyřízení na čínské ambasádě v Praze. Zákazník posléze zjistí, že by za osobní sjednání zaplatil poloviční cenu.
Bod 19 brání tvrzení, že v rámci propagace probíhá soutěž o ceny, aniž by byly uděleny ceny, které odpovídají uvedenému popisu, nebo jejich odpovídající náhrada. •
Výrobce sušenek přijde na trh se soutěží, která stanovuje, že za koupi a poslání dvaceti obalů od libovolné sušenky jeho značky, získá soutěžící cenu. K zaslání ceny spotřebiteli nebo náhrady za ni ale nedojde. Tímto tvrzením se pouze snažil podpořit prodej svých produktů.
Bod 20 obsahuje zákaz praktikám, jež popisují produkt slovy „gratis“, „zdarma“, „bezplatně“ apod., pokud musí spotřebitel uhradit jakékoliv náklady spojené s reakcí na tuto obchodní praktiku. 26
•
Při registraci do knižního klubu obdrží spotřebitel potvrzovací email, ve kterém stojí „získáváte od nás knihu pohádek zdarma“, ale pod tímto sdělením je menším písmem napsáno „knihu Vám zašleme v případě objednávky na našem internetovém obchodě v hodnotě alespoň 500Kč“.
Bod 21 zakazuje typ obchodních praktik týkající se zavádějících objednacích formulářů, kdy přiložené faktury nebo jiné doklady pro provedení platby k marketingovým materiálům vyvolávají dojem, že si inzerovaný produkt již objednal, i když tomu tak není. •
Spotřebiteli přišlo balíkem zboží, které si neobjednal a u kterého je přiložena faktura s údaji pro provedení platby.
Bod 22 považuje za klamavou praktiku jakékoliv nepravdivé tvrzení nebo vyvolávání dojmu, že obchodník nejedná za účelem spojeným s jeho obchodní nebo
podnikatelskou
činností,
řemeslem
nebo
povoláním,
nebo
klamná
prezentace obchodníka jako spotřebitele. •
Zejména při internetových nákupech si chtějí spotřebitelé zjistit, jaké zkušenosti mají s daným výrobkem jiní spotřebitelé. K tomuto účelu vstupují do nejrůznějších internetových diskuzí, kde se mohou dočíst jejich názorů prostřednictvím recenze. Mnozí obchodníci se ale tímto způsobem „převlékají“ za spotřebitele a hodnotí svůj vlastní výrobek, čímž klamou.
Podle bodu 23 nesmí být vyvolán klamný dojem, že poprodejní servis k výrobku je dostupný v jiném členském státu, než ve kterém je výrobek prodáván. •
Jedná se o typický příklad, kdy prodejce nesprávně přesvědčuje zákazníka o tom, že mu dotyčný výrobek opraví na území celé EU, pouze za účelem, aby výrobek prodal.
Černá listina se ukázala být velmi užitečným soupisem zakázaných obchodních praktik a usnadnila tak praxi soudů a správních orgánů.
27
2.4
Vztah mezi obecnými ustanoveními a černou listinou
V této podkapitole jsem se zabývala vysvětlením vztahu mezi obecnými ustanoveními směrnice a černé listiny. Následující schéma se zaměřuje na klamavé obchodní praktiky a znázorňuje, kdy je praktika klamavou dle směrnice a je podle ní zakázaná.
Zdroj: EUROPEAN COMMISSION
51
Obr. 1: Vztah mezi obecnými ustanoveními a černou listinou
Z obrázku
názorně
vyplývá,
že
pokud
praktika
splňuje
alespoň
jednu
z následujících možností, je automaticky zakázána. První možností, která může nastat, je, že: •
praktika odpovídá klamavé obchodní praktice definované černou listinou.
Pokud by se tedy dalo odkázat na jednu z 23 praktik uvedených na černé listině, tedy v příloze I. směrnice, musí být zakázána a není potřeba provádět další podrobnější analýzu. Pokud praktika nespadá ani pod jeden uvedený příklad,
51
EUROPEAN COMMISSION. Guidance on the Implementation/application of directive 2005/29/EC on unfair Commercial practices. [online]. [Brusel (Belgie)]. 3. prosince 2009. [cit. 13. prosince 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/consumermarketing/files/ucp_guidance_en.pdf. 28
můžeme dále zjišťovat, zda odpovídá alespoň jednomu příkladu malé generální klauzule týkající se klamavé obchodní praktiky neboli: •
praktika představuje klamavou podle článku 6 nebo 7 a může ovlivnit chování průměrného spotřebitele při rozhodování o obchodní transakci.
Pokud by nenastal ani tento případ, je možné ještě použít velkou generální klauzuli, resp. čl. 5 odst. 1. Může tedy nastat poslední možnost, kdy: •
praktika porušuje náležitou profesionální péči podle článku 5, odst. 1 a rovněž může ovlivnit chování průměrného spotřebitele při rozhodování o obchodní transakci.
Pokud ani jedna z vyjmenovaných možností nenastane, pak se obchodní praktika nedá považovat za klamavou a není tudíž dle směrnice o nekalých obchodních praktikách zakázána.
29
3 Klamavé obchodní praktiky dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele Na začátku této kapitoly považuji za důležité zmínit, že směrnice je legislativním aktem EU, který se používá k harmonizaci vnitrostátních právních předpisů. Určuje členským státům cíl, kterého musí dosáhnout, avšak je čistě na každém členském státu, jakým způsobem tohoto cíle dosáhnou. Jinak řečeno, mají možnost volby metody provedení směrnice do svého vnitrostátního práva. V kapitole 1.1 jsem již zmiňovala, že hlavním cílem směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách je unifikace úpravy nekalé soutěže a zvýšení úrovně ochrany spotřebitele v členských státech EU, a proto ji měly všechny subjekty, jímž je adresována čili členské státy, implementovat do vnitrostátního právního řádu nejpozději do 12. června 2007 a při výkladu postupovat v souladu se směrnicí. Pro transpozici směrnice byla totiž stanovena lhůta dva roky. Pouze některým evropským zemím se podařilo implementovat směrnici včas. Do českého práva byla směrnice ovšem začleněna se zpožděním, a to zákonem č. 36/2008 Sb., který nabyl účinnosti 12. února 2008. Tímto zákonem se pozměnil a doplnil zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Směrnice byla ovšem s největším podílem provedena do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Správnou transpozici a uplatňování směrnice kontroluje ve všech členských státech Evropská komise, jakožto strážkyně smluv EU.52 Jak již bylo řečeno, ustanovení směrnice byla do českého právního řádu transponována zejména prostřednictvím zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů. Používám zde výraz „zejména“, neboť i v zákoně č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy došlo k implementaci směrnice a tento zákon zakazuje nekalou reklamu. Klamavé obchodní praktiky vymezuje § 5 OchrSpotř. Odst. 1 definuje obchodní praktiku
jako
klamavou,
„je-li
při
ní
užit
nepravdivý
údaj“,53
nebo „jeli důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl 52
EUROPEAN COMMISSION. European Commission presents a framework to safeguard the rule of law in the European Unios. [online]. [Strasbourg]. 11. března 2014. [cit. 10. dubna 2014]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-237_en.htm. 53 Odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 30
vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit, opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem, nebo vede-li způsob prezentace výrobku či služby, včetně srovnávací reklamy, jejich uvádění na trh k záměně s jinými výrobky či službami, nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele, nebo není-li dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal, jde-li o jednoznačný závazek, který lze ověřit, a podnikatel v obchodní praktice uvádí, že je vázán kodexem“.54 Odstavec druhý považuje za klamavou obchodní praktiku „také nabízení nebo prodej výrobků nebo služeb porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladování takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje a dále neoprávněné užívání označení chráněného podle zvláštního právního předpisu v obchodním styku“.55 Tato praktika je dle OchrSpotř. pokládána za klamavou nad rámec směrnice o nekalých obchodních praktikách.56 Odstavec třetí se odkazuje na transponovanou přílohu I. tohoto zákona a definuje, že klamavou obchodní praktikou je vždy praktika uvedená v této příloze. Tento seznam jednání, která jsou považována vždy za klamavé obchodní praktiky, a není nutné je znovu uvádět, neboť jsem se jimi zabývala již v podkapitole 2.3. pojednávající o černé listině.
3.1
Komparace směrnice a zákona o ochraně spotřebitele
V této podkapitole se pokusím krátce porovnat právní regulaci klamavých obchodník praktik ve směrnici 2005/29/ES a zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jak už bylo řečeno v předchozí kapitole, k nejvýraznějším změnám v souvislosti s implementací směrnice došlo v zákoně o ochraně spotřebitele. Na první pohled je zjevné, že česká právní úprava nebyla harmonizována v plném rozsahu. Ve srovnání s přehlednou strukturou směrnice, je totiž úprava v OchrSpotř. daleko stručnější. Oblast klamavých obchodních praktik je zakotvena 54
Odst. 1 písm. b)-e) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. 56 ŠEBESTA, Kamil. Ochrana spotřebitele s přihlédnutím k ochraně před nekalými obchodními praktikami. epravo.cz [online]. 8. listopadu 2011, [cit. 11. února 2014]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-spotrebitele-s-prihlednutim-k-ochrane-pred-nekalymiobchodnimi-praktikami-78262.html. 55
31
pouze v paragrafu § 5, který je dále rozveden do čtyř odstavců. Chybí zde jasné oddělení problematiky klamavého jednání a klamavého opomenutí, jež jsou ve směrnici upraveny ve dvou rozsáhlých článcích. Takto mohou ustanovení v OchrSpotř. působit zmatečně a nepřehledně. Co do výkladu klamavých obchodních praktik v zákonu o ochraně spotřebitele, se může vždy spotřebitel odkázat na směrnici, neboť zde funguje princip nepřímého účinku, tedy eurokonformní interpretace národního práva dle práva EU. Nebylo tudíž nutné transformovat komunitární úpravu v doslovném znění. Podstatné je, že mezi předpisem evropským a českým tedy nedochází k žádným konfliktům, co se úpravy klamavých obchodních praktik týká a česká pravidla nepřekračují ustanovení směrnice. Problém by nastal v případě, že by český zákon svým zněním tuto eurokonformní interpretaci neumožňoval například tím, že by některé praktiky výslovně legalizoval. Tak se postupně zajišťuje unifikace právní úpravy EU, resp. práva ochrany spotřebitele v EU a ta se stává efektivnější.
3.2
Klamavé obchodní praktiky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník Zatímco zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je veřejnoprávním předpisem,
který
obsahuje
úpravu
klamavých
obchodních
praktik,
soukromoprávním předpisem upravujícím tuto oblast je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který vstoupil v platnost dne 22. března 2012 a nabyl účinnosti 1. ledna 2014.57 Právní úpravu nekalé soutěže můžeme nalézt v novém občanském zákoníku (NOZ) v části 4, týkající se relativních majetkových práv, v hlavě III., dílu 2 a oddílu 2. Podle § 2976 je nekalá soutěž zakázána a dopouští se jí ten „kdo se dostane v hospodářském styku do v rozporu s dobrými mravy soutěže
jednáním
způsobilým
přivodit
újmu
jiným
soutěžitelům
nebo zákazníkům.”58 Tentýž paragraf NOZ obsahuje demonstrativní seznam forem nekalosoutěžního jednání. Pouze první čtyři uvedené skutkové podstaty se týkají především klamavého obchodního jednání. Jedná se o klamavou reklamu, klamavé označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečné záměny a parazitování na pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele.
57 58
Do 31. prosince 2013 bylo potřeba nahlížet do zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. § 2976 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 32
Jak již bylo zmíněno, zákon o ochraně spotřebitele je veřejnoprávním a nový občanský zákoník soukromoprávním předpisem. Zákon o ochraně spotřebitele pověřuje veřejný orgán, Českou obchodní inspekci (ČOI), aby držela dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a aby kontrolovala FO a PO při nabízení zboží a služeb na trh. Poškozený a oklamaný spotřebitel se na ČOI obrací se stížností a následně sám podává žalobu. Oproti tomu NOZ nepověřuje žádný orgán k vykonávání dozoru a kontroly a pokud je člověk poškozen, podává tzv. zápůrčí žalobu59 a případně také žalobu na náhradu škody. Dalšími předpisy obsahující úpravu klamavých obchodních jsou např. zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ale považuji za irelevantní rozebírat je ve své diplomové práci do větší hloubky.
59
Neboli negatorní žaloba slouží vlastníkovi, jehož práva jsou narušována k tomu, aby se prostřednictvím ní mohl domáhat toho, aby se žalovaný zdržel určitého jednání. 33
4
Judikáty Soudního dvora EU
Ve čtvrté kapitole se věnuji analýze rozsudků Soudního dvora Evropské unie a v oblasti ochrany spotřebitele proti nekalým obchodním praktikám se zaměřením na klamavé praktiky. Jednotlivé případy se k SDEU dostaly formou tzv. předběžných otázek, jež jsou vznášeny soudy členských států. Vnitrostátní soudy se obrací na Soudní dvůr s těmito otázkami o výkladu evropského práva v případě, kdy se chtějí poradit ohledně toho, zda není národní úprava týkající se projednávaného sporu v rozporu s evropskými směrnicemi, nebo zda se tento soudní případ vůbec úpravy ve směrnici týká. SDEU se zabýval již několika žádostmi o předběžné otázce a jeho rozsudky významně přispěly k objasnění problematiky týkající se vztahu mezi vnitrostátními právními předpisy a směrnicí. Touto cestou se EU snaží o odstraňování rozdílů řízení soudních sporů u jednotlivých vnitrostátních soudů členských států ve smyslu výkladu evropské směrnice.60 Na základě rozsudků se pak vnitrostátní soudy řídí při rozhodování v původním řízení. Pro svou diplomovou práci jsem si na základě tématu zvolila vybrané rozsudky týkající se výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách, především rozsudky týkající se výkladu klamavých obchodních praktik. Tyto rozsudky SDEU jsem rozdělila do skupin podle jednotlivých typů problematik rozhodnutí a stručně popsala předmět sporu. Každou analýzu jsem poté doplnila o vlastní zhodnocení.
4.1
Posouzení klamavého jednání
První tři rozsudky SDEU, které budu popisovat, se týkají problematiky posuzování klamavého jednání. Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 2012, č. C-453/1061 Prvním příkladem je rozhodnutí SDEU ve sporu Pereničová, Perenič proti SOS financ, spol. s.r.o. Společnost SOS je nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry. SOS uzavřela v roce 2008 s manželi Pereničovými spotřebitelskou smlouvu. Podle této smlouvy byl manželům poskytnut „úvěr ve 60
SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. xx, 412 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-80-7400-488-9. 61 Rozsudek SDEU ze dne 15. března 2012 ve věci Jana Pereničová a Vladislav Perenič proti SOS financ spol. s r.o., pod č. C-453/10. 34
výši 150 000 SKK, který měli splácet ve 32 měsíčních splátkách po 6 000 SKK, přičemž poslední splátka se měla rovnat výši úvěru. Manželé tak byli povinni vrátit částku ve výši 342 000 SKK”. Ve smlouvě navíc obchodník uvedl nižší, než skutečnou výši RPSN a na základě tohoto tvrzení podali manželé žalobu k soudu a požadovali rozhodnutí o neplatnosti této spotřebitelské smlouvy. Okresní soud přerušil řízení a položil SDEU předběžnou otázku, prostřednictvím které se ptal, zda jsou kritéria určující klamavou obchodní praktiku podle směrnice taková, že umožňují konstatovat, že pokud dodavatel uvede ve smlouvě nižší RPSN, než ve skutečnosti je, lze takový postup prodávajícího vůči spotřebiteli považovat za klamavou obchodní praktiku? To znamená, že SDEU zkoumal, zda uvedení nižší RPSN v nesprávné výši ve smlouvě o spotřebitelském úvěru lze považovat za klamavou obchodní praktiku. Nejprve bylo nutné ověřit, zda uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru spadá do definice obchodní praktiky vůči spotřebiteli podle článku 2 písm. d), která pro zopakování definuje obchodní praktiku jako „jednání, opomenutí, chování nebo prohlášení, obchodní komunikace včetně reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka přímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebiteli“. Dále SDEU ověřil, zda se podle článku 3 odst. 1 vztahuje na nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům před obchodní transakcí týkající se produktu nebo služby, v jejím průběhu a po ní. Praktika v tomto sporu, resp. uvedení nižší RPSN ve smlouvě představuje nesprávnou a nepravdivou informaci o ceně úvěrů, tudíž spadá do působnosti článku 6 odst. 1 písm. d) směrnice. SDEU tedy rozhodl, že neuvedení korektních informací může vést spotřebitele k jednání, kdy učiní takové obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, a proto je obchodní praktika společnosti SOS spočívající v uvedení nižší než skutečné roční procentní sazby nákladů ve smlouvě, je určena jako klamavá ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2005/29/ES. SDEU ovšem nerozhoduje o samotném řízení, protože vnitrostátnímu soudu přísluší, aby ověřil, zda tomu tak ve věci v původním řízení je.62
62
LUZAK, J.A. Unfair commercial practice ≠ unfair contract term ≠ void contract - AG's opinion in case C-453/10 Pereničová and Perenič. Recent developments in European Consumer Law [online]. 2. prosince 2011, [cit. 24. ledna 2014]. Dostupný z http://recentecl.blogspot.cz/2011/12/unfair-commercial-practice-unfair.html. 35
Zhodnocení analýzy V tomto sporu Soudní dvůr posuzoval klamavé jednání společnosti SOS financ, spol. s.r.o. Na základě rozboru judikátu je zřetelně jasné, že pro kvalifikaci obchodní praktiky jako klamavé postačí, pokud jednání obchodníka spadá do působnosti článku 6 odst. 1 písm. d) směrnice. V tomto případě opravdu uvedení nižší než skutečné roční procentní sazby nákladů může uvést spotřebitele v omyl a zapříčit tak, že učiní rozhodnutí o transakci, které by za jiných okolností neučinil. Rozsudek SDEU ze dne 19. prosince 2013, pod č. C-281/1263 Rozsudek ve věci Trento Sviluppo srl, Centrale Adriatica Soc. coop. Arl proti Autorità Garante Della Concorrenza e del Mercato se týkal opět posouzení klamavého jednání. Společnost Trento Sviluppo je italským provozovatelem supermarketů, které jsou součástí skupiny COOP Italia. Společnostem, patřícím do této skupiny, poskytuje služby Centrale ica. Ta nabízela v roce 2008 vybrané výrobky se “slevou až o 50 % a mnoho dalších zvláštních nabídek“ v rámci speciální akce. Stížnost proti Trento podal spotřebitel, který měl zájem o koupi přenosného počítače, jež ovšem v době akce nebyl v supermarketu dostupný. Podal stížnost k soudu z důvodu nepřesnosti reklamního sdělení a považoval ho za klamavé, neboť v době návštěvy supermarket nebyl počítač dostupný, i když slevová akce stále probíhala. Italský soud přerušil řízení a položil SDEU předběžnou otázku, jejíž podstatou bylo, zda je při výkladu článku čl. 6 odst. 1 směrnice požadováno pouze posouzení klamavosti jednání nebo také posouzení podstatného
narušení
ekonomického
chování
a
rozhodování
spotřebitele
o obchodní transakci. I když v italské úpravě čl. 6 odst. 1 obsahuje výraz „e in ogni caso“, na jejímž základě postačuje k označení obchodního jednání za klamavé splnit alespoň jednu podmínku, a to, že praktika narušuje ekonomické chování spotřebitele. Jelikož zde má ale aplikační přednost unijní úprava, v níž jsou klamavé praktiky dle čl. 6 kategorií praktik dle čl. 5, z čehož jasně vyplývá, že pokud má být obchodní praktika považována za klamavou, musí zahrnovat podstatné znaky nekalosti, tedy musí podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele a tím zároveň způsobit to, že spotřebitel učiní rozhodnutí, které by jinak neučinil. 63
Rozsudek SDEU ze dne 19. prosince 2013 ve věci Trento Sviluppo srl, Centrale Adriatica Soc. coop. arl proti Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, pod č. C-281/12. 36
SDEU dospěl k takovému závěru, že aby se jednalo o praktiku podle čl. 6 odst. 1, musí praktika jednak obsahovat nesprávné informace a jednak musí být způsobilá vést spotřebitele k přijetí obchodního rozhodnutí, které by za jiných okolností neučinil. Zhodnocení analýzy V tomto případě bylo úkolem SDEU posoudit, zda pro uznání obchodní praktiky za klamavou postačí, aby obsahovala nepravdivé informace nebo uvedla spotřebitele v omyl nebo musí být zároveň způsobilá ovlivnit rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, kterou by za jiných okolností neučinil. Podstatným faktorem v tomto sporu bylo znění čl. 6 odst. 1 v italském jazyce, kdy dle jazykových odchylek lze chápat tento článek tak, že stačí, aby byla splněna podmínka narušení ekonomického chování spotřebitele. Jenže přednost má jednotná evropská úprava, která je tzv. úplnou harmonizací a dává jistotu i podnikateli, že v žádném členském státě nenarazí na přísnější úpravu. Směrnice tedy stanovuje, že pro určení praktiky za klamavou nestačí pouze splnění podmínky narušení ekonomického chování, nýbrž musí obsahovat také nepravdivé informace. Rozsudek SDEU ze dne 19. září 2013, pod č. C‑435/1164 Kvalifikací klamavé obchodní praktiky se zabýval také SDEU ve věci CHS Tour Services GmbH proti Team4 Travel GmbH. Cestovní kanceláře CHS Tour Services GmbH a Team4 Travel GmbH podnikají v oblasti nabídky, organizace a prodeji zájezdů, lyžařských kurzů a zimních prázdnin v Rakousku pro školy ze Spojeného Království. Team4 Travel vydala brožuru zájezdů, ve které označila některá ubytovací zařízení za „exkluzivní“, kdy tento výraz představoval skutečnost, že v uvedeném období má s těmito ubytovacími zařízeními smluvní vztah pouze Team4 Travel a žádná jiná cestovní kancelář je nemůže nabízet. Team4 Travel měla tento vztah s hotely ošetřený smluvně. CNS si ovšem ve stejnou dobu zablokovala pokoje v těch samých hotelech a domnívala se, že pojem “exkluzivní” představuje nekalou obchodní praktiku a podala žalobu. Team4 Travel argumentovala tím, že až do vydání své brožury nevěděla o smlouvách uzavřených mezi hotely a CHS, proto se nedopustila nekalé obchodní praktiky. 64
Rozsudek SDEU ze dne 19. září 2013 ve věci CHS Tour Services GmbH proti Team4 Travel GmbH, pod č. C‑435/11. 37
Po zdlouhavém procesu, bylo řízení pozastaveno a Oberster Gerichtshof položil SDEU předběžnou otázku, která zněla „Má být čl. 5 směrnice vykládán v tom smyslu, že v případě klamavých praktik ve smyslu čl. 5 odst. 4 směrnice, je samostatné přezkoumání kritérií stanovených v čl. 5 odst. 2 písm. a) nepřípustné.“ Informace o exkluzivitě poskytování služeb, kterou poskytla společnost Team4 Travel byla nepravdivá, protože stejně tak CHS mohla v tuto dobu poskytovat služby v těchto ubytovacích zařízeních, tudíž informace byly nepravdivé a praktika spadá pod čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice. Zároveň SDEU ověřil, zda byla rovněž splněna podmínka ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. a) a to, že je obchodní praktika v rozporu s požadavky náležité profesionální péče. Rozhodnutí SDEU znělo tak, že směrnice musí být vykládána tak, že pokud splňuje obchodní praktika podmínky ve smyslu čl. 6 odst. 1 klamavé obchodní praktiky, není nutné ověřovat, zda je v rozporu s kritérii náležité péče čl. 5 odst. 2 písm. a) aby mohla být označena za klamavou. Zhodnocení analýzy Výše popisovaný spor se týkal výkladu čl. 5 a 6, resp. skutečnosti, zda směrnice požaduje, aby daná praktika, která spadá do působnosti čl. 6, byla také posuzována z hlediska požadavku náležité profesionální péče. SDEU tvrdí ovšem to, že na základě směrnice postačí, když bude praktika spadat pod články klamavého jednání či opomenutí, není potřeba posuzovat, zda je rovněž dle čl. 5 odst. 2 písm. a) v rozporu s požadavky náležité profesionální péče.
4.2
Vázaná nabídka
Tato podkapitola se zabývá dvěma rozsudky Evropského soudního dvora týkající se vázané nabídky, která představuje specifický druh obchodní nabídky zahrnující více produktů nebo služeb. Rozsudek SDEU ze dne 23. dubna 2009, pod č. C-261/0765 Prvním případem, kdy Soudní dvůr popsal vázanou nabídku obchodníka jako klamavou praktiku, byl rozsudek vydaný ve věci VTB-VAB NV proti Total Belgium.
65
Rozsudek SDEU ze dne 23. dubna 2009 ve věci VTB-VAB NV proti Total Belgium NV, pod č. C261/07. 38
Společnost Total Belgium, podnikající v oblasti distribuce pohonných hmot, nabízela na čerpacích stanicích držitelům klubové karty Total, při natankování určitého počtu litrů paliva, třítýdenní asistenční služby zdarma. Asistenční společnost VTB proti tomuto obchodnímu sdělení podala žalobu k soudu, prostřednictvím které požadovala, aby se Total Belgium zdrželo svého jednání ve formě vázané nabídky, která byla v rozporu s belgickým vnitrostátním ustanovením zakazujícím tuto praktiku. Belgický soud se obrátil na SDEU s předběžnou otázkou, zda směrnice brání této vnitrostátní úpravě, která kromě určitých výjimečných případů, zakazuje vázanou obchodní nabídku spotřebiteli, včetně takové, která představuje prodej produktů spojený s nabídkou bezplatné služby. Aby mohl SDEU začít projednávat předběžnou otázku, bylo nezbytné určit, zda vázaná nabídka spadá jako obchodní praktika dle článku 2 písm. d) do působnosti směrnice. Vázaná nabídka společnosti Total Belgium je bezesporu součástí její obchodní strategie, z čehož vyplývá, že se pomocí ní snaží společnost ovlivnit prodej a tudíž ve smyslu tohoto článku se opravdu bude řídit směrnicí. Vázaná nabídka jako klamavá obchodní praktika může být tedy zakázána pouze v tom případě, pokud nespadá ani do výčtu obchodních praktik na černé listině, jež jsou považovány za všech okolností za zakázané, i když nepředstavují klamavé jednání či opomenutí ve smyslu směrnice. Tím že belgické ustanovení vázanou nabídku zakazuje, neodpovídá směrnici. Na základě tohoto projednávání otázek rozhodl SDEU tak, že směrnice o nekalých obchodních praktikách zabraňuje vnitrostátnímu ustanovení, které zakazuje užívání
vázané
praktiky,
jakožto
formy
obchodního
sdělení
učiněného
obchodníkem spotřebiteli. Zhodnocení analýzy Podle výše popisovaného rozsudku Soudního dvora nebyla vázaná nabídka společnosti Total Belgium v rozporu se směrnicí, nýbrž belgická právní úprava, která zakazuje vázané nabídky, jakožto druh obchodní praktiky. Vázaná nabídka, která se v tomto případě projevovala formou nabídky prodeje pohonných hmot a bezplatné asistenční služby za každý nákup paliva, totiž není sama o sobě zakázaná, neboť není obsažena na černé listině v příloze I. směrnice. Tedy SDEU 39
rozhodl, že vzhledem k harmonizaci směrnice a jednotné úpravě problematiky klamavých obchodních praktik si členské země EU nemohou vykládat vlastním způsobem prostřednictvím vnitrostátních ustanovení, neboť tato ustanovení jsou na rámec těch, které jsou uvedené ve směrnici, a to jak v článku 6 a 7, tak na černé listině. Rozsudek SDEU ze dne 18. července 2013, č. C-265/1266 Ze skupiny vázaných nabídek lze zmínit také spor Citroën Belux NV proti Federatie voor Verzekerings- en Financiële Tussenpersonen (FvF). Společnost Citroën Belux je dovozcem vozidel Citroën na belgický trh. V roce 2010 představila svou obchodní kampaň zvanou “Chci všechno”, jejíž znění bylo následovné: “6 měsíců Omnium zdarma platí pro každé plně uzavřené pojištění Omnium v prvním roce. Platí pro všechny osobní i užitkové vozy, které jsou prodávány oficiálními smluvními prodejci Citroën, s výjimkou předváděcích vozidel a vozidel k pronájmu. Platí podmínky pro přijetí pojištění Citroën. Pojištění Citroën je produkt pojištění společnosti Servis-NV povolený pod č. 1396. Společnost PSA Finance
Belux
NV vystupuje
jako
zprostředkovatel
pojištění
pro
Servis-
NV. Smluvní prodejci Citroën autorizovaní CBFA vystupují jako pověření zástupci pro PSA Finance Belux NV. Tato nabídka pojištění není podmíněna nabytím jiných produktů a služeb než pojištěného vozidla.” Společnosti FaF se tato kampaň jevila jako vázaná nabídka a podala žalobu k soudu s prosbou o ukončení této praktiky z důvodu rozporu s vnitrostátním ustanovením, jež vázanou praktiku nedovoluje. Belgický soud Hof van beroep te Brussel přerušil řízení a obrátil se na SDEU s předběžnou otázkou. Ta se týkala článku 3 odst. 9 směrnice, který praví, že “ve vztahu k finančním službám a k nemovitostem mohou členské státy uložit požadavky, které obsahují více omezení nebo požadavků než tato směrnice v oblasti, kterou sbližuje”. Na základě toho se soud ptal, zda tento článek brání belgickému ustanovení, jež zakazuje vázanou nabídku, jejíž alespoň jedna část je finanční službou. Finanční službou SDEU rozumí v tomto smyslu bankovní, úvěrové, investiční, pojistné a další.
66
Rozsudek SDEU ze dne 18. července 2013 ve věci Citroën Belux NV proti Federatie voor Verzekeringsen Financiële Tussenpersonen (FvF), pod č. C-265/12. 40
Stejně jako u případu věci VTB-VAB NV a Total Belgium je tato vázaná nabídka dle článku 2 písm. d) směrnice obchodní praktikou, i přesto, že alespoň jednou její částí je finanční služba, neboť se jedná kampaň společnosti představující část obchodní strategie. Další projednávanou věcí byl zmíněný článek 3 odst. 9, který za účelem zvýšení ochrany spotřebitele povoluje, aby si členské státy přijaly vlastní přísnější omezení ohledně těchto finančních služeb. I takové vázané nabídky spadají do působnosti článku 3 odst. 9 směrnice. Na základě těchto úvah dospěl SDEU k rozhodnutí, že článek 3 odst. 9 nebrání vnitrostátnímu ustanovení, které zakazuje vázanou nabídku, jejíž alespoň jednou částí je poskytování finanční služby. Zhodnocení analýzy Tento spor má společné se sporem VTB-VAB NV a Total Belgium zejména to, že směrnice nezakazuje tento druh vázané nabídky obchodníka, neboť ji černá listina neuvádí
jako
zakázanou
klamavou
obchodní
praktiku.
Na
rozdíl
od předchozího případu si ale členský stát může dle směrnice zpřísnit vnitrostátní ustanovení, které se týká vázané nabídky, jejíž alespoň jednou složkou je finanční služba. Tudíž Evropský soudní dvůr vykládá směrnici v tom smyslu, že toto ustanovení členského státu, které nedovoluje vázanou nabídku týkající se finančních služeb, není v rozporu se směrnicí.
4.3
Obecný zákaz obchodních praktik, při nichž je účast spotřebitelů
v soutěži o ceny nebo v loterii podmíněna nákupem zboží či služeb Následující rozhodnutí Evropského soudního dvora se vztahovala k zákazu užívání obchodních praktik, jež podmiňují účast spotřebitelů na výherní hře koupí zboží nebo využitím služby. Rozsudek SDEU ze dne 14. ledna 2010, pod č. C-304/0867 Tento rozsudek SDEU byl vydán ve věci Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV proti Plus Warenhandelsgesellschaft GmbH. Společnost Plus Warenhandelsgesellschaft přišla na trh s reklamní kampaní “Ihre Millionenchance”, v rámci které vyzývala k nákupům jejich produktů za účelem sbírání bodů. Po nasbírání 20 bodů se zákazníci mohli bezplatně zúčastnit 67
Rozsudek SDEU ze dne 14. ledna 2010 ve věci Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV proti Plus Warenhandelsgesellschaft mbH, pod č. C-304/08. 41
slosování o ceny. Tato obchodní praktika byla německou vnitrostátní úpravou, zákonem o potírání nekalé soutěže (Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb), zakazována.
Žalobcem
v
tomto
sporu
se
stala
Wettbewerbszentrale,
jež považovala jednání Plus Warenhandelsgesellschaft dle tohoto zákona za klamavé a podala soudní návrh. Německý nejvyšší soud Bundesgerichtshof přerušil řízení a položil Evropskému soudnímu dvoru předběžnou otázku, jejíž podstatou bylo, zda musí být směrnice o nekalých obchodních praktikách vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě zakazující užívání praktiky, která podmiňuje účast spotřebitelů na výherní hře koupí produktů. Za účelem zodpovězení předběžné otázky nejprve Evropský soudní dvůr určil, že zmíněná praktika je dle článku 2 písm. d) směrnice opravdu taková praktika, která přímo souvisí s propagací produktu spotřebitelům a tím spadá do působnosti směrnice. Zároveň se EU snaží pomocí směrnice o úplnou harmonizaci v oblasti nekalých obchodních praktik, proto nemohou členské státy přijímat, ani za účelem zvýšení ochrany spotřebitele, přísnější a omezující opatření, než jaká jsou uvedena ve směrnici. Rozhodnutí SDEU v této věci spočívá v tom, že směrnice musí být vykládána tak, že zabraňuje vnitrostátní právní úpravě, která zakazuje užívat typ výše popisované praktiky. Zhodnocení analýzy V tomto případě rozsudek pojednává o tom, že členský stát ve své vnitrostátní úpravě považuje popisovanou obchodní praktiku za klamavou a zakazuje ji, ačkoliv tato praktika není uvedena v taxativním výčtu černé listiny ve směrnici nebo neodpovídá omezením malé generální klauzule upraveným ve článku 6 a 7. Tudíž je pochopitelné, že se ustanovení dostává do jasného konfliktu se směrnicí a ta mu zabraňuje.
42
4.4
Obecný zákaz prodeje s bonusy, které nejsou určeny jen k
ochraně spotřebitelů, ale sledují rovněž jiné cíle Rozsudek SDEU ze dne 9. listopadu 2010, pod č. C-540/0868 Do této skupiny řadím rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Mediaprint Zeitungs und Zeitschriftenverlag GmbH & Co. KG proti „Österreich“-Zeitungsverlag GmbH. Toto řízení se týkalo podobně jako předchozí obchodních praktik, které podmiňují poskytování prémií spotřebitelům koupí zboží nebo služeb. Rakouský deník Österreich pořádal volbu “fotbalista roku” a vyzval veřejnost k hlasování v této anketě prostřednictvím internetu nebo hlasovacích kupónů, které byly k dispozici v tomto deníku. Dle ustanovení § 9a spolkového zákona proti nekalé soutěži (Bundesgesetz gegen den unlauteren Wettbewerb) je tato praktika zakázána. Na základě toho společnost Mediaprint Zeitungs podala na deník žalobu u obchodního soudu ve Vídni. Vrchní zemský soud ve Vídni po čase řízení přerušil a s vědomím, že rozhodnutí, jež má být přijato, závisí na výkladu směrnice, podal k SDEU předběžnou otázku. Prostřednictvím této otázky se dotazuje, zda musí být směrnice vykládána v tom smyslu, že brání rakouské úpravě, která zakazuje prodej spojený s bonusy a která není určena pouze k ochraně spotřebitele, ale sleduje také jiné cíle, jako např. ochrana slabších soutěžitelů. SDEU musel nejprve určit, zda prodej spojený s poskytováním prémií patří do obchodních praktik ve smyslu článku 2 písm. d) směrnice a spadá tedy do její působnosti. Také zde SDEU připomíná, že se EU snaží pomocí směrnice o úplnou harmonizaci v oblasti nekalých obchodních praktik, proto nemohou členské státy přijímat, ani za účelem zvýšení ochrany spotřebitele, přísnější a omezující opatření, než jaká jsou uvedena ve směrnici. Pokud není obchodní praktika uvedena v příloze I, je považovaná za nekalou až na základě kritérií podle článků 5-9 směrnice. Rozhodnutí soudu tedy praví, že směrnice zabraňuje rakouské právní úpravě, která zakazuje prostřednictvím svého vnitrostátního ustanovení takové obchodní
68
Rozsudek SDEU ze dne 9. listopadu 2010 ve věci Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag GmbH & Co. KG proti "Österreich"-Zeitungsverlag GmbH, pod č. C-540/08. 43
praktiky spočívající v prodeji spojeném s poskytováním bonusů a prémií a jejímž cílem není jen ochrana spotřebitelů, ale sleduje také jiné cíle. Zhodnocení analýzy Klíčovou skutečností v tomto rozsudku nebylo to, že deník Österreich uspořádal soutěž v novinách, které se mohli spotřebitelé účastnit prostřednictvím kupónů, ale to, že tato kampaň byla dle rakouského ustanovení zakázána, přitom nespadá do úpravy směrnice, neboť ta takové obchodní praktice nezabraňuje.
4.5
Obecný zákaz oznámení o snížení cen před obdobím slev, pokud
má dané ustanovení chránit hospodářské zájmy spotřebitelů Rozsudek SDEU ze dne 30. listopadu 2011, pod č. C-288/1069 Tento příklad rozhodnutí se týká sporu společností Wamo BVBA proti JBC NV a Modemakers Fashion NV. V roce 2009 uspořádala
Wamo slevové akce ve
svých prodejnách a zaslala svým zákazníkům pozvánku na tento prodej, ve které bylo upřesněno, kdy a kde se budou konat slevy. Společnosti JBC NV a Modemakers Fashion NV podaly žalobu u Rechtbank van koophandel te Dendermonde a domáhaly se toho, aby bylo toto jednání BVBA zakázáno na základě vnitrostátní úpravy. Společnost BVBA podala proti tomuto usnesení odvolání, prostřednictvím kterého oznámila, že je ustanovení v rozporu se směrnicí o nekalých obchodních praktikách. Rechtbank van koophandel te Dendermonde se proto obrátil na Soudní dvůr s předběžnou otázkou, zda směrnice brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, které zakazuje oznámení o slevách. Soudní dvůr uvedl, že toto jednání obchodníka ke spotřebiteli spadá do věcné působnosti článku 2 písm. d) definující obchodní praktiku. Zároveň ale připomíná, že ani za účelem zvýšení ochrany práv spotřebitelů, nemohou členské státy přijímat vlastní přísnější nebo více omezující vnitrostátní opatření. Jelikož nejsou tyto praktiky uvedeny v příloze I směrnice, nemohou být považovány za zakázané za všech okolností.
69
Rozsudek SDEU ze dne 30. listopadu 2011 ve věci Wamo BVBA proti JBC NV, Modemakers Fashion NV, pod č. C-288/10. 44
SDEU proto v této věci konstatoval, že směrnice musí být vykládaná v tom smyslu, že nedovoluje členským státům, aby přijímaly ustanovení, která zakazují oznámení o slevách a oznámení, ze kterých lze na takové slevy usuzovat, v průběhu období předcházejícího výprodejům, pokud toto ustanovení sleduje účel ochrany spotřebitelů. Zhodnocení analýzy Odpověď SDEU na předběžnou otázku je v tomto případě podobná rozsudkům Warenhandelsgesellschaft a Mediaprint. V této věci společnost Wamo uspořádala výprodeje dva týdny před oficiálními slevami a pozvala na ně prostřednictvím pozvánek
své
zákazníky.
Tato
praktika
spočívající
v
oznamování
slev
spotřebitelům byla sice v dané zemi zakázána vnitrostátním ustanovením, ale jelikož nesouvisí ani s jednou praktikou uvedenou v příloze I. směrnice, avšak mohou mít nekalý charakter, jelikož mohou poškodit ostatní spotřebitele, to ovšem musí posoudit již vnitrostátní soud.
4.6
Obecný zákaz oznamovat „výprodej“ bez předchozího svolení
Rozsudek SDEU ze dne 17. ledna 2013, pod č. C-206/1170 Rozsudek ve věci Georg Köck proti Schutzverband gegen unlauteren Wettbewerb se zabýval oblastí nekalých obchodních praktik, resp. rakouskou právní úpravou, která zakazuje užívání výrazu “výprodej” bez předchozího povolení výprodeje u příslušného místního správního orgánu. Georg Köck je obchodníkem s místem činnosti v Innsbrucku. V novinách a na reklamních štítcích a nálepkách oznámil bez povolení okresního správního orgánu, že ve svém obchodě organizuje “úplný likvidační prodej”. Toto tvrzení doplnil o výrazy “vše musí být prodáno” a “sleva až 90%”. Vzhledem k porušení rakouského vnitrostátního zákona, podal ochranný svaz proti nekalé soutěži žalobu. Na základě sporu položil rakouský soud předběžnou otázku SDEU. Ta se týkala článku 3 odst. 1 a článku 5 odst. 5 a spočívala v dotazu, zda tyto články nebo jiná ustanovení brání rakouské úpravě, jež pod hrozbou sankce zakazuje vyhlášení výprodeje produktů bez povolení u místního správního orgánu, aniž by byl zkoumám klamavý charakter této praktiky. 70
Rozsudek SDEU ze dne 17. ledna 2013 ve věci Georg Köck proti Schutzverband gegen unlauteren Wettbewerb, pod č. C-206/11. 45
Protože toto sdělení obchodníka vůči spotřebitelům představuje obchodní praktiku dle článku 2 písm. d) lze konstatovat, že tato praktika spadá do působnosti směrnice. SDEU přezkoumal, že také zmíněné vnitrostátní ustanovení spadá do působnosti směrnice, jelikož se týká ochrany spotřebitele a nikoli pouze ochrany soutěžitelů na trhu. Na základě dalšího určení je jasné, že praktika obchodníka se nevztahuje ani k jedné klamavé obchodní praktice uvedené v příloze I směrnice. Konečné rozhodnutí SDEU v tomto znělo tak, že směrnice brání rakouskému soudu, aby nařídil ukončení této obchodní praktiky pouze z důvodu, že si obchodník nesjednal povolení o vyhlášení výprodeje u místního správního orgánu. Rakouský soud měl nejprve posoudit nekalý charakter zmíněné praktiky s ohledem na kritéria zakotvená v článcích 5 až 9. Zhodnocení analýzy Rakouský obchodník vyhlásil totální výprodej bez předchozího souhlasu správního orgánů, čímž se dostal do rozporu s rakouským ustanovením zakazujícím tuto praktiku. Soudní dvůr konstatoval, že cílem tohoto ustanovení je sice ochrana spotřebitele, čímž spadá do působnosti směrnice, avšak nelze zakázat takovou praktiku pouze na základě toho, že obchodník nemá souhlas správního orgánu k uspořádání výprodeje, nýbrž mělo by se prioritně zkoumat, zda tato praktika nemá klamavý charakter ve srovnání s praktikami souvisejícími s články 5 až 9 směrnice.
4.7
Výzva ke koupi
Výzva ke koupi je zahrnuta v čl. 7 odst. 4 směrnice a jedná se o všechna sdělení obchodníka, která uvádějí cenu. Avšak přikazuje obchodníkům uvádět u nabídek konkrétní informace. Rozsudek SDEU ze dne 12. května 2011, pod č. C-122/1071 V
této
podkapitole
se
zabývám
analýzou
rozsudku
v
kauze
Konsumentombudsmannen KO proti Ving Sverige AB. Ving Sverige je švédská cestovní kancelář zabývající se organizováním cest a prodejem letenek a hotelových rezervací prostřednictvím internetu, telefonu nebo prodejních míst na území celého Švédska. V roce 2008 společnost uveřejnila speciální inzerát cesty 71
Rozsudek SDEU ze dne 12. května 2011 ve věci Konsumentombudsmannen proti Ving Sverige AB, pod č. C-122/10. 46
do New Yorku. Tato nabídka obsahovala následující informace napsané velkým tučným písmem “New York od 7 820 Kč”. Pod tímto inzerátem bylo spolu s kontaktem na cestovní kancelář doplněno menším písmem sdělení “Lety z Arlandy s British Airways a dvě noci v hotelu Bedford – Cena za osobu ve dvoulůžkovém pokoji včetně letištních poplatků. Další noc od 1 320 korun. Týká se vybraných cest od září do prosince. Omezený počet míst“. Pod dojmem, že se jedná o výzvu ke koupi, která obsahuje klamavé opomenutí informací a nedostatečné informace, podal švédský ombudsman žalobu proti Ving Sverige a požadoval, aby Ving doplnila přesné informace o ceně. Ombudsman měl za to, že se spor musí řešit dle výkladu směrnice, přerušil řízení a položil SDEU sedm předběžných otázek. Prvních pět otázek se týkalo nejprve čl. 2 písm. i) směrnice. Mezi předběžnými otázkami mimo jiné zazněla i taková, pakliže se jedná o výzvu ke koupi dle článku 2 písm. i) směrnice, je třeba vykládat článek 7 odst. 4 písm. a) tak, že postačuje, jsou-li uvedeny pouze hlavní znaky produktu, jestliže obchodník ve zbývající části odkazuje na svou internetovou stránku, na které jsou uvedeny další podstatné informace o produktu, ceně a ostatních podmínkách v souladu s požadavky uvedenými ve čl. 7 odst. 4? A dále, je třeba vykládat článek 7 odst. 4 písm. c) tak, že aby byly podmínky článku splněny, postačuje, aby byla uvedena výchozí cena? Na základě těchto předběžných otázek došel Soudní dvůr k rozhodnutí, že výzva ke koupi definovaná článkem 2 písm. i) směrnice existuje, pokud jsou informace a cena týkající se nabízeného produktu dostatečně uvedeny tak, aby mohl spotřebitel učinit transakční rozhodnutí. Zároveň rozhodl, že aby byly cenové podmínky splněny, musí být u výzvy ke koupi uvedena cena produktu vhodným způsobem. Podle SDEU se jedná o výchozí cenu, tedy nejnižší cenu, za kterou je možné produkt koupit, i když je produkt k dostání ve více variantách, které nejsou uvedeny. Co se výkladu článku 7 odst. 4 směrnice týká, Soudní dvůr rozhodl, že pokud obchodník při výzvě ke koupi uvede odkaz na svou internetovou stránku, která obsahuje dostatečné informace o ceně a hlavních znacích nabízeného produktu, není obchodník povinen tyto hlavní znaky produktu uvádět, postačí pouze některé. Soud ve svém rozsudku došel také k tomu názoru, že v případě, kdy při výzvě ke koupi uvádí obchodník pouze výchozí cenu, nemusí se hned jednat o klamavé 47
opomenutí, nebrání-li spotřebiteli nic v tom, aby učinil své transakční rozhodnutí o koupi. Posouzení o tom, zda je výchozí cena stanovena dle ustanovení směrnice korektně a dostatečně, ovšem přísluší předkládajícími soudu. Zhodnocení analýzy Ze sporu Ving Sverige považuji za klíčové rozhodnutí SDEU ohledně věci uvedení ceny. I když čl. 7 odst. 4 písm. c) uvádí povinnost zobrazit cenu včetně daní, nebo alespoň způsob výpočtu ceny včetně souvisejících poplatků, rozhodl Soudní dvůr tak, že za uvedených okolností postačí, pokud obchodník poskytne tzv. výchozí cenu neboli nejnižší cenu, za kterou se dá v tomto případě služba zakoupit. Typickým příkladem, který se tedy nedá považovat za klamavou praktiku je sdělení o ceně letenek, např. „Letenky do Prahy od 999 Kč“.
4.8
Klamavá opomenutí v placené reklamě
Rozsudek SDEU ze dne 17. října 2013, pod č. C-391/1272 Do skupiny klamavých opomenutí v placené reklamě ve formě novinových článků jsem jako příklad zahrnula spor společnosti RLvS Verlagsgesellschaft GmbH proti Stuttgarter Wochenblatt GmbH. Toto rozhodnutí Soudního dvora se týkalo přesněji německé vnitrostátní právní úpravy, která zakazuje jakékoliv zveřejňování novinových článků za úplatu, aniž by byly označeny nadpisem inzerce (v tomto případě Anzeige). RLvS Verlagsgesellschaft vydává inzertní noviny pod názvem GOOD NEWS. V roce 2009 společnost uveřejnila ve svých novinách dva sponzorované články bez nadpisu “inzerce”. Podle německého tiskového zákona byly tyto druhy článků bez označení „Anzeige“ zakázány, a proto Stuttgarter Wochenblatt podala žalobu v domnění, že se jedná o uveřejnění za úplatu. V rámci tohoto řízení se zeptal německý soud Bundesgerichtshof na názor Soudního dvora prostřednictvím předběžné otázky. Ta spočívala v dotazu, zda brání čl. 7 odst. 2 a bod 11 přílohy I. směrnice užití německého ustanovení, jež zakazuje uveřejňování článků za úplatu, pokud tyto články nejsou označeny výrazem “inzerce”. V tomto sporu šlo především o opomenutí vydavatele RLvS takto označit oba články a tím porušila německý tiskový zákon. 72
Rozsudek SDEU ze dne 17. října 2013 ve věci RLvS Verlagsgesellschaft mbH proti Stuttgarter Wochenblatt GmbH, pod č. C-391/12. 48
SDEU se usnesl na tom, že uveřejněné články, prostřednictvím nichž propaguje vydavatel výrobky a služby třetích subjektů nenarušují ekonomické chování spotřebitelů při rozhodování a pořízení novin, které jsou navíc zadarmo a tudíž nepovažuje tato uveřejnění za takovou obchodní praktiku, která představuje prohlášení či obchodní komunikaci ze strany obchodníka vůči spotřebiteli a nespadá tedy ve smyslu článku 2 písm. d) do působnosti směrnice. Vnitrostátní ustanovení je sice podobné bodu 11 přílohy I směrnice, ale liší se několika výrazy a dle článku 5 odst. 5 si nemohou členské státy libovolně měnit seznam zakázaných praktik. Na základě toho SDEU rozhodl tak, že směrnice není určena k tomu, aby byla uplatňována ve vztahu k tiskovým vydavatelům, a nemůže tedy bránit užití vnitrostátní německé úpravy, která udává povinnost vydavatelům zřetelně označovat každé sponzorované uveřejnění ve svém tisku výrazem “inzerce”, kromě těch, jejichž reklamní povaha je snadno rozpoznatelná již na základě uspořádání a podoby těchto článků. Zhodnocení analýzy S ohledem na výše analyzované rozhodnutí SDEU mohu konstatovat, že stěžejním v tomto případě bylo určit, zda praktika spočívající ve zveřejnění článků za úplatu je obchodní praktikou ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice. To bylo vyvráceno z důvodu, že otištěním článků v novinách a jejich bezplatnou nabídkou za použití nekalých obchodních praktik, nenarušuje chování spotřebitelů, kteří se nemusí rozhodovat v tomto případě o koupi těchto novin. Jedná se o to, že účelem vnitrostátní úpravy není ochrana spotřebitele, jako je tomu u směrnice, nýbrž snaží se o uchování neutrality tisku, proto německé ustanovení nespadá tím do působnosti směrnice o nekalých obchodních praktikách. Směrnice tedy nebrání ustanovení tiskového zákona.
4.9
Shrnutí kapitoly
V této kapitole jsem se věnovala analýze judikátů Soudního dvoru Evropské unie, zabývající se předběžnými otázkami, položenými vnitrostátními soudy členských států EU a týkající se výkladu směrnice 2005/29/ES. Tímto rozborem jsem na příkladech poukázala na to, jak jednotlivé rozsudky SDEU upřesňují úpravu směrnice o nekalých obchodních praktikách. 49
Analyzované rozsudky SDEU jsem rozdělila do sedmi skupin dle společných znaků nebo dle použití typu klamavé obchodní praktiky. Těmito skupinami jsou v prvé řadě rozsudky, zabývající se posouzením klamavého obchodního jednání dle směrnice, vázanými nabídkami neboli specifickými obchodními nabídkami, které zahrnují více produktů, dále pak také klamavým opomenutím či výzvou ke koupi. Zvláštními osamocenými rozsudky ve skupinách jsou pak ty, které pojednávali o obecných zákazech oznamovat „výprodej“ bez předchozího svolení, zákazech oznámení o snížení cen před obdobím slev nebo zákaz obchodních praktik, při nichž je účast spotřebitelů v soutěži o ceny nebo v loterii podmíněna nákupem zboží či služeb. Z mého rozboru je vidět, že Soudní dvůr často odpovídal na předběžné otázky, týkající se toho, zda směrnice o nekalých obchodních praktikách brání nějakému vnitrostátnímu ustanovení, prostřednictvím kterého členský stát uvalí zákaz na danou obchodní praktiku. Ve výše analyzovaných jednotlivých rozsudcích, SDEU rozhodl, že směrnice zabraňuje těmto vlastním ustanovením členských zemí, neboť směrnice je založena na úplné harmonizaci a země nemají pravomoc zavádět svá vlastní omezující pravidla v této oblasti, resp. nemohou přijmout přísnější opatření, než jaká stanoví SNOP a to ani v případě, kdy užívají argument, že je ustanovení potřebné za účelem dosažení vyšší úrovně ochrany spotřebitele. Zde je tedy možné vidět problém s nedostatečným zájmem ze strany členských zemí správně a plnohodnotně implementovat směrnici do vnitrostátního práva. Dá se mluvit i přímo o neochotě provedení směrnice do vlastních předpisů. Na tuto skutečnost mnohdy státy reagují tak, že rychlé zrušení a smazání těchto ustanovení, jež nejsou v souladu se směrnicí, by mohlo vést v daném státě ke snížení ochrany spotřebitele, a proto zastávají názor, že by měl být ponechán určitý prostor pro tuto úpravu na vnitrostátní úrovni.73 V tomto případě nestačí pouze opakovaně nabádat prostřednictvím rozsudků SDEU k tomu, aby si státy uvědomili jednotnost výkladu, avšak bylo by přínosné vydat podrobnější pokyny
73
EUROPEAN COMMISSION. Report from the commission to the European parliament, the council and the european economic and social committee. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 18. března 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development_impact_of_migr ation.pdf. 50
pro jednotné uplatňování směrnice, neboť je možné, že některé členské státy jsou ochotné implementaci provést, ale nemají k tomu dostatek informací. Dalším typem judikátu, který jsem analyzovala je takový, který se zabývá posouzením, zda je obchodní praktika klamavá. V téměř všech případech se soud nejprve zabýval tím, zda je sdělení obchodníka praktikou vůči spotřebiteli dle čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29 a spadá tak do rozsahu působnosti směrnice. V souvislosti s určením praktiky klamavou je dle judikatury třeba se nejprve odkázat na přílohu I. směrnice a na v ní zmíněných 23 zakázaných klamavých obchodních praktik. Pokud praktika spadá pod jednu z nich, je automaticky ihned zakázána. Pokud ne, může se dále posuzovat dle obecných klauzulí týkající se klamavých obchodních praktik, tedy článků 6 nebo 7. Pokud tomu tak je, je uznána za klamavou. Pokud ani v tomto případě neodpovídá ani jednomu ustanovení z těchto článků, je potřeba podívat se ještě na čl. 5 odst. 2 směrnice a případně posoudit, zda je praktika v rozporu s požadavky náležité péče či zda narušuje ekonomické chování spotřebitele.
51
5
Spotřebitelské organizace
V rámci komunitárního práva ochrany spotřebitele byla vydána směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES ze dne 23. 4. 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů, která zakotvuje v článku 3 úpravu subjektů oprávněných podat návrh na zahájení řízení. Jedná se zejména o veřejnoprávní subjekty, které jsou odpovědné za ochranu a hájení zájmů spotřebitelů v členských státech EU a jejichž cílem je také hájit práva, která jsou stanovena předpisy vnitrostátního práva. Tyto organizace nejsou ale zřizovány za účelem
vykonávání
dozoru
nad
povinnostmi
dle
OchrSpotř.
Dozor totiž vykovává Česká obchodní inspekce (ČOI) a další správní orgány, jakožto
ČNB
nebo
Státní
zemědělská
a
potravinářská
inspekce.74
S cílem určit zvláštní postavení těchto právnických osob, bylo po vydání směrnice 2009/22/ES požadováno na členských státech, aby za účelem efektivní ochrany práv spotřebitelů zakotvily tuto úpravu do svého národního práva. V českém právu je tato úprava provedena do § 25 a § 26 OchrSpotř., obsažených ve čtvrté části předpisu, pod názvem Sdružení spotřebitelů a jiné právnické osoby založené k ochraně spotřebitele. Seznam těchto oprávněných subjektů je veden Komisí Evropských společenství a zveřejňuje ho Úřední věštník Evropské Unie. Případná žádost o zařazení sdružení do seznamu se předkládá dle zákona Ministerstvu průmyslu a obchodu. Návrh na zařazení může být podán pouze za předpokladu, že sdružení splňuje podmínky uvedené v § 25 odst. 4, a to že bylo založeno v souladu s českým právním řádem, aktivně působí v oblasti ochrany spotřebitelů alespoň dva roky, je nezávislé a neziskové a všechny jeho finanční závazky vůči státu jsou vypořádány. V současné době obsahuje tento seznam následující sdružení: Občanské sdružení spotřebitelů TEST, Sdružení českých spotřebitelů, o.s., Asociace občanských poraden, Občanské sdružení pro bezpečnost
potravin
a
ochranu
spotřebitele,
Sdružení
obrany
spotřebitelů – Asociace, Sdružení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska,
74
ŠEBESTA, Kamil. Ochrana spotřebitele s přihlédnutím k ochraně před nekalými obchodními praktikami. epravo.cz [online]. 8. listopadu 2011, [cit. 11. února 2014]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-spotrebitele-s-prihlednutim-k-ochrane-pred-nekalymiobchodnimi-praktikami-78262.html. 52
Generation
Europe,
Západočeské
sdružení
obrany
spotřebitelů,
o.s.
a Spotřebitel.net. Tato spotřebitelská sdružení se v rámci prosazování a obhajoby zájmů spotřebitelů zabývají zejména poradenskou a publikační činností, vzděláváním spotřebitelů a mimosoudním řešením spotřebitelských sporů. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů je relativně nový projekt fungující v návaznosti na směrnici Evropského
parlamentu
a
Rady
2013/11/EU
o
alternativním
řešení
spotřebitelských sporů a nařízení o online řešení spotřebitelských sporů. Zkráceně je nazýván ADR (z anglického Alternative Dispute Resolution). Hlavním cílem je vytvořit možnost efektivního, rychlého a zjednodušeného řešení spotřebitelských sporů. Má se na mysli takové řešení sporů, které umožní alternativní, tedy jiný než soudní postup. Mezi tyto postupy patří smírčí a rozhodčí řízení. Smírčím řízením neboli mediací se rozumí dobrovolný, zrychlený a zároveň levný způsob mimosoudního řešení konfliktů zprostředkovaný nezávislým mediátorem, který se snaží jednat s oběma stranami sporu a docílit právně vymahatelné mediační dohody neboli dohody o narovnání.75 V případě, že je mediace neúspěšná, může nastat rozhodčí řízení, jinak řečeno arbitráž. Výsledkem takového řízení před Rozhodčím soudem je pak rozhodčí nález.76 Spotřebitelská
sdružení
se
také
aktuálně
věnují
problematice
„šmejdů“,
tedy současně diskutovaným předváděcím akcím, na kterých obchodníci používají takové formy jednání, která jsou v rozporu s poctivostí a představují klamavé a dokonce i agresivní obchodní praktiky. Na základě stanoveného cíle diplomové práce jsem se zeptala několika spotřebitelských organizací a snažila se najít odpověď na otázku kdy je pro ně obchodní sdělení či jednání klamavou obchodní praktikou.
75
PEŠEK, Martin. Významné změny v alternativním řešení sporů (ADR) v České republice. epravo.cz [online]. 21. srpna 2012, [cit. 4. února 2014]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/vyznamne-zmeny-v-alternativnim-reseni-sporu-adr-v-ceskerepublice-84711.html. 76 MPO ČR. Mediace a arbitráž - nový systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. epravo.cz [online]. 6. března 2008, [cit. 4. února 2014]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/mediace-a-arbitraz-novy-system-mimosoudniho-resenispotrebitelskych-sporu-53530.html. 53
5.1
Názory spotřebitelských organizací
Spotřebitel.net Prvním osloveným spotřebitelským sdružením byl spotřebitel.net. Činnosti této organizace se mimo prosazování a obhajobu práv spotřebitelů vůči obchodníkům a státu zaměřují také na poskytování informačního systému formou elektronickou, nebo tištěnou technikou a organizací vzdělávacích a výchovných aktivit v oblasti ochrany spotřebitele. Spotřebitel.net funguje především také jako bezplatná právní poradna. Poskytuje poradenství prostřednictvím telefonu, emailu a osobní poradenství pro členy sdružení a občany. V případě, kdy nastává problém v komunikaci mezi spotřebitelem a obchodníkem, zahajuje sdružení mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. K dispozici nabízí veřejnosti seznam mediátorů. Mimo jiné poskytuje podporu při vyřizování stížností a podávání žalob avšak nesupluje činnost advokátní kanceláře, tudíž nezastupuje spotřebitele u soudního jednání.77 Za klamavou obchodní praktiku považuje takové obchodní jednání, které spotřebitele uvede v omyl nebo v něm vyvolá domnění, které se ukáže být nepravdivým. Co se klamavého jednání týká, nejčastěji se setkává s praktikou uvedenou pod písmenem p) v příloze I OchrSpotř. Jedná se o nepravdivé tvrzení obchodníka, že nabízený výrobek nebo služba mohou vyléčit choroby, zdravotní poruchu či postižení. V tomto případě se na sdružení nejvíce obrací staří nebo nemocní lidé, kteří jsou právě cílovou skupinou pro tyto klamavé praktiky. Tito lidé v roli spotřebitelů jsou většinou osloveni na ulici a je jim nabídnuta účast v soutěži nebo anketě. Na základě vyplnění ankety je jim nabídnut produkt např. ve formě léčivé lampy, která má prý léčivé účinky a může je zbavit chorob. Dalšími častými případy, kdy se na sdružení obrací spotřebitelé, jsou klamavá jednání formou pyramidových programů dle písmena m) v příloze I OchrSpotř, kdy obchodník propaguje program a nabádá spotřebitele s příslibem odměny, aby do tohoto programu získali další spotřebitelé. Jedná se například o situaci, kdy si nezaměstnaní lidé hledají práci a narazí na nabídku velkého přivýdělku v pohodlí
77
Spotřebitel.net. O nás. Spotřebitel.net [online]. [cit. 6. února 2014]. Dostupný z http://spotrebitel.net/o-nas. 54
domova a pokud do tohoto programu spotřebitel získá další 3 lidi, získá hodnotný dárek. Sdružení obrany spotřebitelů - Asociace Dalším dotazované bylo Sdružení obrany spotřebitelů - Asociace (SOS), založené jako nezisková organizace za účelem prosazovat práva a zájmy spotřebitelů. Nynější SOS funguje od roku 2003. Svou činnost zahajovala v Jihočeském kraji, v současné době poskytuje bezplatně služby na území 8 krajů. Hlavním cílem organizace je pomoc spotřebitelům zorientovat se v jejich právech například v případě problémů s reklamací, s předváděcími akcemi, podomními a pouličními prodeji či s internetovými nákupy. Poradenství je poskytováno odbornými právními poradci prostřednictvím emailu, telefonu či osobně. SOS se mimo jiné věnuje spolupráci s médii, pořádání seminářů pro spotřebitele nebo také mimosoudnímu řešení sporů.78 Nejčastěji považuje SOS za klamavou obchodní praktiku nepoctivé jednání obchodníků na předváděcích akcích. Vše začíná tím, že spotřebitelé, zejména senioři, jsou pozváni prostřednictvím pozvánky ve schránce nebo dealery na ulici na tuto akci. Lákají tak spotřebitele s příslibem soutěže a ceny pro vylosované. Tuto výhru spotřebitel obdrží ovšem pouze za podmínky podpisu kupní nebo úvěrové smlouvy. Spotřebitel je ale většinou velmi nadšený z výhry a proto neváhá a smlouvu podepíše. Tato klamavá obchodní praktika spadá dle SOS pod zakázanou praktiku dle písmena r) přílohy I OchrSpotř. Toto ustanovení praví, že je zakázané nabízet výrobky nebo služby v soutěže o ceny a následně tyto ceny neudělit nebo pouze udělit náhradu na ně. Sdružení se v poslední době zabývá častěji stížnostmi spotřebitelů, kteří se setkávají s agresivními než s klamavými obchodními praktikami. Sdružení českých spotřebitelů Nejstarším českým sdružením působícím v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů je Sdružení českých spotřebitelů, které bylo založeno již v roce 1990. Hlavní aktivity se týkají přispívání k vyšší informovanosti a lepšímu právnímu vědomí spotřebitelů. Sdružení se zabývá poskytováním poradenstvím při řešení sporů 78
MAZALOVÁ, Gerta. Vítejte na stránkách Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace!. Sdružení obrany spotřebitelů SOS Asociace [online]. [cit. 6. února 2014]. Dostupný z http://www.asociacesos.cz/o-nas-2/. 55
mezi spotřebiteli a obchodníky. Prioritně zaměřují svou činnost na slabší skupiny, jako jsou děti, senioři nebo osoby se zdravotním pojištěním. Z největší části se jejich strategie orientuje na etiku podnikatelů na trhu, zejména pak kvalitu zboží. Dále věnují pozornost problematikám bezpečnosti dětských hřišť, finančním službám, ale zároveň také již zmiňovaným nabídkovým akcím. Na rozdíl od předchozích
oslovených
sdružení,
neposkytuje
mimosoudní
řešení
spotřebitelských sporů.79 Klamavou obchodní praktikou spatřuje v jednání obchodníka, které je v rozporu s poctivostí. Velmi častými stížnostmi, které sdružení řeší, jsou případy, kdy je spotřebiteli zasláno zboží, které si neobjednal. Jedná se o tzv. zavádějící objednací formuláře, kdy spotřebitel obdrží poštou například holicí strojek nebo parfém, k nimž je přiložena faktura s údaji o platbě. To může vyvolat dojem, že si člověk produkt objednal, i když tomu tak není. Tato praktika pak spadá pod zakázané klamavé praktiky dle písmena t) přílohy I OchrSpotř. Další případ častých stížností spotřebitelů se týká písmene s) přílohy I OchrSpotř., kdy považuje SČS za klamavé jednání nepravdivé vytváření dojmu bezplatných nabídek, které jsou spojeny se slovy „gratis", „zdarma", „bezplatně" apod., avšak spotřebitel musí vynaložit určité náklady za výrobek nebo službu. Typickým příkladem je, že podnikatel informuje prostřednictvím emailu spotřebitele, že zdarma získal, resp. vyhrál cenu, ale aby si ji mohl vyzvednout, je potřeba učinit objednávku zboží na jeho webových stránkách v určité minimální hodnotě. V případě, kdyby spotřebitel musel pouze vynaložit náklady spojené s reakcí na výhru, či s převzetím produktu se nedá hovořit o klamavé obchodní praktice. Evropské spotřebitelské centrum Pro porovnání mě v rámci tohoto šetření zajímaly rovněž zkušenosti z praxe Evropského spotřebitelského centra, které na rozdíl od předchozích sdružení hájí zájmy a práva českých spotřebitelů, kteří se dostávají do problémů s obchodníky z jiného členského státu EU, Norska a Islandu. Tedy nepřísluší mu tedy řešit vnitrostátní spory mezi českým obchodníkem a spotřebitelem. Činnost této organizace je financována v prvé řadě také Evropskou komisí EU a zároveň ČOI, při které působí od 1. ledna 2009. ESC si můžeme představit jako rozlehlou síť 79
Výroční zpráva o činnosti Sdružení českých spotřebitelů, o.s. 2012 [online]. [cit. 6. února 2014]. Dostupný z http://www.konzument.cz/users/files/o-scs/VyrocZprava2012_SCS.pdf. 56
center. V každém členském státu je jedno ESC. V současné době má tato síť 31 členů.80 Evropské spotřebitelské centrum ČR zprostředkovává mimo bezplatného poradenství také přeshraniční mimosoudní řešení sporů mezi spotřebiteli a obchodníky. Tato činnost má povahu mediační, tedy smírčí. V posledních letech zaznamenalo ESC velký počet stížností uživatelů internetu týkajících se tzv. webových pastí společnosti Online Investment Group, založených na klamavé obchodní praxi. Spotřebitelé byli po návštěvě internetové stránky vyzváni k vyplnění registrace, která měla většinou podobu registrace k nějaké soutěži. Online Investment Group následně rozesílala faktury obsahující splatné částky pohybující se ve výši desítek až stovek eur za údajnou registraci na jejich webových stránkách. Společnost to odůvodnila poté argumentem, že spotřebitelé při registraci sami souhlasili s obchodními podmínkami, čímž uzavřeli obchodní smlouvu. Mezi poškozenými nebyli pouze spotřebitelé, ale také firmy a veřejné instituce. ESC zastává názor, že nebyla uzavřena platná smlouva a tudíž spotřebiteli nevznikl žádný finanční závazek. Navíc obsah webových stránek, na kterých se měli spotřebitelé registrovat, měl klamavý charakter a příčil se dobrým mravům a tudíž toto jednání společnosti Online Investment Group lze dle ESC považovat za nekalou obchodní praktiku.
80
Ohlédnutí za činností 2012. 2012 [online]. [cit. 10. února z http://www.evropskyspotrebitel.cz/files/ohlednuti-za-cinnosti-esc-cr-2012.pdf. 57
2014].
Dostupný
6
Komentáře literatury
I když byla díky směrnici o nekalých obchodních praktikách eliminována rozsáhlá řada klamavých obchodních praktik, existuje zde stále mnoho opakujících se problémů týkajících se úpravy ve směrnici o nekalých obchodních praktikách. A právě proto jsem ponechala v poslední kapitole diplomové práce místo pro zmínění zajímavých komentářů z literatury, odborných článků či zpráv Evropské komise, jež poukazují na nedostatky v právní úpravě směrnice či návrhy této úpravy, zejména pak v oblasti klamavých obchodních praktik. Je zde ovšem ponechán prostor pro zmínění zajímavých návrhů týkajících se také obecných ustanovení, nejen generální klauzule. Evropská komise zmínila ve své loňské tiskové zprávě problém, týkající se stále se opakujících obchodních praktik, které se objevují především na internetu a dosahují tak přeshraničních rozměrů. Právě na internetu se spotřebitelé nejčastěji setkávají s obchodním sdělením, které neobsahuje dostatečně jasné, pravdivé a přesné informace. Například čtyři z pěti nakupujících lidí na internetu využívají internetový srovnávač cen zboží. Zde pak může nastat problém, protože tento nástroj je důvěryhodným pouze za předpokladu používání pravdivých informací. Jako příklad uvedla Komise situaci, kdy obchodník s elektronickými přístroji nabízel své výrobky s dvouletou zárukou za poplatek, za což mu byla vnitrostátním orgánem udělena pokuta, neboť, jak už bylo zmíněno, spotřebitel má ze zákona nárok na bezplatnou dvouletou záruční lhůtu. Jelikož se jedná o častý případ, upozornila Komise i další členské státy EU a obrátila se na ministry těchto zemí s otázkou, jaká opatření proti takovému problému užívají. Z odpovědí vyplynul fakt, že neexistuje žádný jednotný výklad nebo vymáhání směrnice ze strany vnitrostátních orgánů. Na základě toho je potřeba posílit aktivity při spolupráci mezi vnitrostátními donucovacími orgány. Zároveň by bylo přínosné zahrnout do taxativního výčtu zakázaných obchodních praktik přímo znění zákazu užívání praktiky navádějící k zaplacení poplatku za účelem získání dvouleté záruční lhůty na výrobek. Ačkoliv tato praktika spadá
58
pod bod 10 v černé listině, její samostatné uvedení by jistě ještě více eliminovalo její používání obchodníky.81 Další existující problém souvisí s úpravou klamavých obchodních praktik ve SNOP, kdy dochází ke střetu mezi harmonizovanými vnitrostátními úpravami členských států z jazykového hlediska. Případ, na který poukázal Soudní dvůr EU v rozsudku C-281/1282, se týká překladu EU čl. 6 odst. 1 směrnice do různých cizích jazyků členských států. Následný výklad tohoto článku je poté ovlivněn rozdíly mezi zněními v jiných jazycích. SDEU zkoumal tento fakt v souvislosti s předběžnou otázkou, prostřednictvím které bylo zjišťováno, zda k tomu, aby byla obchodní praktika uznána za klamavou, musí splnit podmínku obsaženou na konci odstavce 1 tohoto článku, a tedy musí vést spotřebitele k takovému rozhodnutí o obchodní transakci, které by za jiných okolností neučinil. Uvedu-li příklady, v němčině je použit výraz „und [...] in jedem Fall“, na jehož základě stačí pro označení obchodní praktiky za klamavou, že daná praktika může ovlivnit rozhodnutí spotřebitele, tedy narušit jeho ekonomické chování. Podobně je tomu i u italského znění, které používá výraz „e in ogni caso“. Oproti tomu anglická („and in either case“), francouzká („et dans un cas comme dans l’autre“), španělská („y en calquiera de estos casos“) a rovněž česká („nebo […] v obou případech“)83 vedou k domněnce, že je obchodní praktika klamavou pokud splňuje alespoň jednu podmínku z první čísti odstavce článku, tedy obsahuje nesprávné a nepravdivé informace a uvádí nebo je způsobilá uvést spotřebitele v omyl a zároveň ovlivňuje spotřebitelovo ekonomické chování, tedy jeho rozhodování o obchodní transakci. Zde nastává problém, neboť dle judikatury nemá ani jedna jazyková formulace přednost před ostatními. SDEU v tomto případě tvrdí, že je potřeba postupovat a vykládat ustanovení dle celkové systematiky. Problematiky
klamavých
obchodních
praktik
se
bezesporu
týká
čl.
5,
který zakazuje nekalé praktiky. Odst. 2 tohoto článku označuje obchodní praktiku 81
EUROPEAN COMMISSION. Putting a stop to marketing scams: European Commission takes action to strengthen enforcement against unfair commercial practices. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 11. prosince 2013]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13227_en.htm. 82 Rozsudek SDEU ze dne 19. prosince 2013 ve věci Trento Sviluppo srl, Centrale Adriatica Soc. coop. arl proti Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, pod č. C-281/12. Dostupný z http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?cid=307905. 83 Čl. 6, odst. 1, SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům. [online]. Dostupný z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:149:0022:0039:cs:PDF. 59
za nekalou, pokud je v rozporu s požadavky náležité „profesionální péče“.84 Převážná část členských států tento výraz už plně provedla do svých vnitrostátních předpisů, avšak je zde stále několik států, které tento výraz nepřijali a nadále užívají pojmy „osvědčený postup“.85 Dalším zajímavým příkladem je návrh Komise na rozšíření působnosti směrnice z hlediska obchodních transakcí. Již na začátku této práce jsem zmiňovala, že se směrnice aplikuje pouze na vztah B2C, tedy obchodníka vůči spotřebiteli. Komise přišla
s návrhem
rozšířit
oblast
působnosti
také
na
transakce
B2B
mezi obchodníky, B2C mezi spotřebiteli a dokonce i C2B neboli transakce spotřebitele a obchodníka. Směrnice v tomto směru dává členským státům možnost upravit si tyto vztahy dle svého uvážení, ovšem až dosud si tyto transakce regulovaly pouze čtyři státy EU.86 Ne všechny čtyři státy ovšem vztahují tyto úpravy obchodních vztahů na celou směrnici, většinou jde pouze o úpravu týkající se první části černé listiny nebo článku 6, tedy vztahy se váží pouze na úpravu klamavých obchodních praktiky. Důvodem rozšíření působnosti směrnice na B2B vztahy je příčina především častým užívání klamavých obchodních praktik velkými firmami dopadajícími na malé firmy a živnostníky. Za účelem zefektivnění vymáhání práv se hovoří o vztazích C2B, kdy dochází k situacím, že se spotřebitelé stávali obětmi obchodníků. Například spotřebitel měl v úmyslu prodat obchodníkovi starožitnost a obchodník se ho záměrně snažil uvést v omyl informacemi, co se vlastností a hodnoty těchto starožitností týká. Ne všechny členské státy EU jsou ovšem otevřené těmto změnám. Například Spojené Království by místo změny předpisu raději preferovalo možnost extenzivního výkladu.87 Dle Komise se budou problematické případy zejména,
84
Čl. 5, odst. 2 písm. a, SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům. [online]. Dostupný z http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:149:0022:0039:cs:PDF. 85 EUROPEAN COMMISSION. Report from the commission to the european parliament, the council and the european economic and social committee. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 4. března 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development_impact_of_migr ation.pdf. 86 Jedná se o Německo, Rakousko, Francii a Švédsko. 87 Extenzivní neboli rozšiřující výklad směrnice znamená, že interpretovaná norma bude širší. 60
týkající se vztahů b2b bude řešit individuálním, řešit přezkumem směrnice 2006/114/ES ze dne 12. června 2006 o klamavé a srovnávací reklamě.88 Dalším nedostatkem směrnice, o kterém Komise hovoří, souvisí se čl. 7, tedy s úpravou klamavého opomenutí, zejména odst. 1. Tento odstavec definuje jeden z případů, kdy můžeme obchodní praktiku definovat jako klamavé opomenutí a udává v této souvislosti obchodníkovi povinnost uvádět závažné informace. Ale právě pojem „závažné informace“ není ve směrnici definován a proto není jasné, jaké informace jsou považovány za závažné a jako jé tedy nutné spotřebiteli poskytovat. Obtížný úkol mají potom soudy a správní orgány, které musí posuzovat kvalitu a dostatek informací na základě vlastního úsudku s přihlédnutím k okolnostem a povaze použité obchodní praktiky.89 S tímto problémem souvisí kritika výkladu směrnice zachycená v článku prof. JUDr. Petra Hajna, který se vyjadřoval k úpravě klamavých obchodních praktik, respektive k pojmům jako „závažná opomenutí“ nebo „výrazné zhoršení“. Podle něj jsou tyto zdůrazněné výrazy možnou hrozbou a mohou vést ke snížení dosavadní ochrany spotřebitele. „Objevují se proto doporučení, aby práh nevýznamnosti, nezávažnosti těchto obchodních praktik nebyl nastaven příliš vysoko.“90 Poslední problém, kterému je třeba věnovat pozornost v této kapitole, poukázalo odvětvové
průmyslové
sdružení.91
Týká
se
čl.
6
odst.
2
a čl. 6 odst. 2 písm. a), jež považuje za klamavou obchodní praktiku takovou, při které dochází k záměně s jinými produkty, ochrannými známkami apod. V souvislosti s výkladem tohoto článku se často hovoří o problematice „napodobování obalů“, kdy se obaly různých produktů výrazně podobají, což může 88
EUROPEAN COMMISSION. Report from the commission to the european parliament, the council and the european economic and social committee. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 7. března 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development_impact_of_migr ation.pdf. 89 EUROPEAN COMMISSION. Guidance on the Implementation/application of directive 2005/29/EC on unfair Commercial practices. [online]. [Brusel (Belgie)]. 3. prosince 2009. [cit. 7. března 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/consumermarketing/files/ucp_guidance_en.pdf. 90 HAJN, Petr. Oslabená ochrana spotřebitelů? K aktuálnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách. iPravnik [online]. 14. září 2009, [cit. 3. prosince 2013]. Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/rbsearchsource_articles/art_6192/txtexpresion_klamav%C3%A9/c hap_5882/ke-klamavym-a-agresivnim-obchodnim praktikam.aspx. 91 AIM (The European Brands Association). 61
některé spotřebitele zmást a vyvolat v nich dojem, že si kupují jim známý značkový produkt. Sdružení upozornilo, že napodobování není totéž co padělání, neboť tím se má na mysli zkopírování ochranné známky, a to bez souhlasu majitele známky. Je tedy potřeba zajistit důraznější úpravu také pro napodobování produktů, neboť se jasně jedná o praktiku, která vede spotřebitele k omylu.92 Tyto zmíněné nedostatky či nesrovnalosti v úpravě směrnice o nekalých obchodních praktikách nejsou ovšem konečným výčtem. Je zde mnoho dalších. Samozřejmě bychom našli další, např. z oblasti agresivních obchodních praktik, ale pro svou diplomovou práci jsem vybrala ty, které se často opakovaly v mnoha článcích a komentářích a které se týkají úpravy klamavých obchodních praktik. Na základě nesrovnalostí, na které zúčastněné strany poukazují, se nedá pochopitelně revidovat ani část směrnice, neboť celý proces „znovuharmonizace“ tohoto předpisu by byl zbytečně zdlouhavý a náročný. V současné době lze takové problémy řešit prostřednictvím jednání se členskými státy o jednotnějším výkladu a efektivnějším vymáháním směrnice.93
92
EUROPEAN COMMISSION. Report from the commission to the european parliament, the council and the european economic and social committee. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 14. března 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development_impact_of_migr ation.pdf. 93 EUROPEAN COMMISSION. Report from the commission to the european parliament, the council and the european economic and social committee. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 14. března 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development_impact_of_migr ation.pdf. 62
Závěr Tato diplomová práce se zabývala problematikou ochrany spotřebitele proti klamavým obchodním praktikám. Za cíl si kladla zodpovědět otázku "ve kterých případech podléhá obchodní sdělení spotřebitelům pravidlům stanoveným směrnicí 2005/29/ES definující klamavé obchodní praktiky". S ohledem na cíl byla práce rozdělena do šesti kapitol. První tři kapitoly se zaměřují na obecná východiska práce a legislativní úpravu, další tři pak na dosažení cíle práce za pomoci jednotlivých analýz. Náplní první kapitoly práce je objasnění problematiky nekalých obchodních praktik a teorie spotřebitele. Bylo řečeno, že nekalé obchodní praktiky jsou takové praktiky, které užívají někteří obchodníci se snahou získat nové spotřebitele a přimět je ke koupi jejich výrobků či služeb. Tyto praktiky ovšem vylučují jakékoliv znaky poctivého obchodu. V rámci první kapitoly byla rovněž začleněna část seznamující se směrnicí 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. V souvislosti s tématem nekalých obchodních praktik byla vyložena podrobná definice spotřebitele, jakožto jednotlivce stojícího na trhu zboží a služeb na straně poptávky. I když je pojem spotřebitel definován v několika předpisech, podstata je stále stejná, přinejmenším velmi podobná. Jedná se většinou o fyzickou osobu jednající za účelem, který nelze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání. Druhá kapitola se věnovala oblasti klamavých obchodních praktik. Byla proto vyložena podrobně jejich úprava v rámci zmíněné směrnice. Byly zpracovány podkapitoly vysvětlující jednotlivé části úpravy, tedy klamavé jednání, klamavé opomenutí a příloha I. směrnice neboli černá listina. Právě černá listina, obsahující taxativní výčet za všech okolností zakázaných klamavých obchodních praktik, poskytla orgánům členských států efektivní nástroj pro řešení často opakujících se nekalých praktik, jako například vábivá reklama nebo falešné bezplatné nabídky. Součástí kapitoly je vysvětlení vztahu mezi obecnými ustanoveními směrnice a černé listiny, resp. vysvětlení, kdy je možné obchodní sdělení považovat za klamavé. Náplní třetí kapitoly pak byla legislativní úprava klamavých obchodních praktik dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, do něhož byla implementována směrnice 2005/29/ES. V rámci kapitoly byla následně provedena
63
komparace úpravy klamavých praktik ve směrnice a v zákoně o ochraně spotřebitele. Na závěr byla zmíněna rovněž úprava v rámci obchodního zákoníku, jakožto soukromoprávního přepisu. Cíle bylo dosaženo prostřednictvím několika kroků. Prvním z nich byla analýza vybraných judikátů Soudního dvora EU, prostřednictvím které jsem poukázala na to, jak jednotlivé rozsudky Soudního dvora upřesňují úpravu směrnice o nekalých obchodních praktikách. Judikáty jsem rozdělila do skupin sestavených na základě společných znaků jednotlivých sporů a dle typu použité klamavé obchodní praktiky. Na základě jednotlivých rozsudků bylo zjištěno, že se Soudní dvůr velmi často zabýval předběžnou otázkou, jejíž podstatou bylo, zda směrnice brání nějakému vnitrostátnímu ustanovení, prostřednictvím kterého členský stát uvalí zákaz na danou obchodní praktiku. Rozhodnutí v těchto věcech zněla jednotně, a to tak, že směrnice nedovoluje členským zemím, aby přijímaly přísnější opatření, co se úpravy klamavých obchodních praktik týká, neboť je směrnice založena na úplné harmonizaci za účelem dosažení vyšší úrovně ochrany spotřebitele. Dalšími nejčastějšími typy judikátů, se kterými jsem se během rozboru setkala, byly takové, jež se zabývaly posouzením klamavosti obchodního sdělení. V takovém případě se SDEU nejprve snažil určit, zda je předmět sporu opravdu obchodní praktikou dle čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29 a spadá tak do rozsahu působnosti směrnice. Pokud tomu tak bylo, snažil se objasnit, zda je daná obchodní praktika klamavá. Ze všeho nejdřív je potřeba odkázat na přílohu I. směrnice a na v ní zmíněných 23 zakázaných klamavých obchodních praktik. Pokud lze praktiku přiřadit jedné z uvedených praktik, musí být ihned zakázána. Pokud nespadá ani pod jednu, je na řadě posoudit ji dle obecných klauzulí týkající se klamavých obchodních praktik, tedy článků 6 (klamavé jednání) nebo 7 (klamavé opomenutí). Pokud ani v tomto případě není kvalifikována jako klamavá, poslední možností je posoudit zda je praktika v rozporu s požadavky náležité péče a zda narušuje ekonomické chování spotřebitele dle čl. 5 odst. 2 směrnice. Dále jsem se zabývala rozborem zkušeností a názorů spotřebitelských organizací, jakožto orgánů založených za účelem hájení zájmů spotřebitelů. Součástí stanoveného cíle diplomové práce bylo zjistit, kdy považují sdružení spotřebitelů obchodní sdělení za klamavé. Zvolila jsem čtyři organizace, a to Spotřebitel.net, 64
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace a Sdružení českých spotřebitelů, které zaměřují své aktivity na ochranu práv českých spotřebitelů vůči českým obchodníkům, a pro porovnání jsem oslovila také Evropské spotřebitelské centrum, které rovněž hájí zájmy českých spotřebitelů, avšak vůči obchodníkům z jiného členského státu EU, Norska nebo Islandu.
Na otázku, kdy považují
obchodní sdělení obchodníka za klamavé, se sešlo několik odpovědí, které jsou ovšem v souladu s definicí směrnice. Jednak se jedná o případy, kdy jednání obchodníka uvádí spotřebitele v omyl, vyvolává v něm domnění, které se ukáže být nepravdivým nebo představuje konflikt s poctivým jednáním. Na základě tohoto tvrzení posuzují také stížnosti spotřebitelů týkající se situací připomínající chování obchodníků, založeném na klamavé praktice. Oslovená sdružení se prakticky denně potýkají s problémy spotřebitelů, kteří zažili klamavou obchodní praktiku ve formě nepravdivého obchodního tvrzení, že daný výrobek nebo služba vyléčí
nejrůznější
choroby
a
postižení,
předváděcích
akcí,
zavádějících
objednacích formulářů nebo nepravdivých vytváření dojmů bezplatných nabídek spojených se slovy „gratis" a „zdarma". Zástupci těchto sdružení mě odkázali vždy na danou zakázanou praktiku uvedenou v příloze I. zákona o ochraně spotřebitele, která je plně harmonizována s černou listinou směrnice 2005/29/ES. Posledním krokem naplnění cíle bylo prostřednictvím komentářů z literatury, odborných článků a zpráv Evropské komise poukázat na mnoho nedostatků a nesrovnalostí v úpravě směrnice o nekalých obchodních praktikách. V práci jsem poukázala na několik takových problémů. Jeden z těch závažnějších, na který poukázala Komise, se týká užívání klamavého obchodního sdělení, které neobsahuje dostatečně jasné, pravdivé a přesné informace. Velmi často se spotřebitelé potýkají se situací, kdy nabízejí své výrobky s dvouletou zárukou za poplatek, avšak spotřebitel má ze zákona nárok na bezplatnou dvouletou záruční lhůtu. Za účelem eliminování této praktiky by bylo přínosné zahrnout do výčtu zakázaných obchodních praktik v příloze I. směrnice přímo znění zákazu užívání praktiky navádějící k zaplacení poplatku za účelem získání dvouleté záruční lhůty na výrobek. I když se setkáváme stále s mnoha problémy v souvislosti s uplatňováním směrnice, na které upozorňují zmíněné komentáře, nebylo by nyní efektivní směrnici ani z malé části měnit, neboť každá malá změna by vyžadovala zdlouhavý a náročný proces znovuharmonizace do vnitrostátních
65
předpisů. Jediným vhodným řešením v současné době je zvýšit iniciativy pro zlepšení vymáhání směrnice v členských státech. Stanovený cíl práce byl splněn. Byla zpracována obecná východiska klamavých obchodních praktik a jejich legislativní úpravy v rámci komunitárního práva, tedy podle směrnice 2005/29/ES i vnitrostátního práva, podle zákonu o ochraně spotřebitele. Na základě tohoto rozboru byla provedena stručná komparace české úpravy s evropskou. Metodou naplnění cíle práce byla detailní analýza vybraných rozsudků
Soudního
dvora
Evropské
unie,
rozbor
odborných
komentářů
poukazující na problémy úpravy ve směrnici a na závěr byla provedena analýza názorů spotřebitelských organizací.
66
Seznam literatury a dalších zdrojů BEJČEK, Josef et al. Základy obchodního práva v Evropě: (učební texty). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 341 s. Edice učebnic PrF MU; č. 429. ISBN 978-80-210-4957-4. DANKOVÁ, Zdenka. ČOI: Je libo kusovou cigaretu? Jsou zakázané již od roku 2003. [online]. 11. dubna 2013. [cit. 18. března 2014]. Dostupné z: http://www.velkaepocha.sk/2013041120993/COI-Je-libo-kusovou-cigaretu-Jsouzakazane-jiz-od-roku-2003.html. EUROPEAN COMMISSION. Communication from the commission to the European parliament, the council, the european economic and social committee and the committee of the regions. [online]. [Brusel (Belgie)]. 27. listopadu 2012. [cit. 6. prosince 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development _impact_of_migration.pdf. EUROPEAN COMMISSION. European Commission presents a framework to safeguard the rule of law in the European Unios. [online]. [Strasbourg]. 11. března 2014. [cit. 10. dubna 2014]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP14-237_en.htm. EUROPEAN COMMISSION. Guidance on the Implementation/application of directive 2005/29/EC on unfair Commercial practices. [online]. [Brusel (Belgie)]. 3. prosince 2009. [cit. 13. prosince 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/consumer-marketing/files/ucp_guidance_en.pdf. EUROPEAN COMMISSION. Putting a stop to marketing scams: European Commission takes action to strengthen enforcement against unfair commercial practices. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 11. prosince 2013]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-13-227_en.htm. EUROPEAN COMMISSION. Report from the commission to the European parliament, the council and the European economic and social committee. [online]. [Brusel (Belgie)]. 14. března 2013. [cit. 3. prosince 2013]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/dgs/home-affairs/elibrary/documents/policies/immigration/general/docs/maximising_the_development _impact_of_migration.pdf. Evropská Komise. Nový evropský program pro spotřebitele – v zájmu posílení důvěry a růstu je třeba zaměřit jednotný trh na spotřebitele. [online]. [Brusel (Belgie)]. 22. května 2012. [cit. 14. března 2014]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-491_cs.htm.
67
Evropská komise. Směrnice o nekalých obchodních praktikách. 2006 [online]. [cit. 6. února 2014]. Dostupný z http://ec.europa.eu/consumers/cons_int/safe_shop/fair_bus_pract/ucp_cs.pdf. HAJN, Petr. Komunitární a české právo proti nekalé soutěži: (vybrané kapitoly). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 146 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity; sv. č. 362 = Acta Universitatis Brunensis Iuridica; no. 362. Řada teoretická. ISBN 978-80-210-5051-8. HAJN, Petr. Oslabená ochrana spotřebitelů? K aktuálnímu výkladu směrnice o nekalých obchodních praktikách. iPravnik [online]. 14. září 2009, [cit. 3. prosince 2013]. Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/rbsearchsource_articles/art_6192/txtexpresion_kl amav%C3%A9/chap_5882/ke-klamavym-a-agresivnim-obchodnim praktikam.aspx. HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže: (systematický výklad). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ii, 146 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně = Acta Universitatis Masarykianae Brunensis Iuridica. Řada teoretická; sv. 135. ISBN 80-210-0923-3. Howells, Geraint G. European fair trading law: the unfair commercial practices directive [online]. Aldershot, England: Ashgate Pub. Company, ©2006. Markets and the law [cit. 2014-02-26]. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/Doc?id=10228283. HÜLLE, Tomáš. Co nového nám přináší směrnice 2005/29/ES[1] o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu do úpravy nekalé soutěže v ČR?. iPravnik [online]. 28. května 2008, [cit. 3. prosince 2013]. Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pravo-evropske-amezinarodni/txtexpresion_klamav%C3%A9/art_5134/rbsearchsource_articles/conoveho-nam-prinasi-smernice-2005-29-es-1-o-nekalych-obchodnich-praktikachvuci-spotrebitelum-na-vnitrnim-trhu-do-upravy-nekale-souteze-v-cr.aspx. CHALOUPKOVÁ, Helena. Regulace reklamy: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009. xiii, 322 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7400180-2. iPravnik. Poslanci schválili novelu zákona o ochraně spotřebitele. iPravnik [online]. 10. prosince 2007, [cit. 3. prosince 2013]. Dostupný z http://www.ipravnik.cz/cz/aktuality/txtexpresion_klamav%C3%A9/art_3564/rbse archsource_articles/poslanci-schvalili-novelu-zakona-o-ochrane-spotrebitele.aspx. Komunikace s paní Kristýnou Opletalovou - právním poradcem sdružení Spotřebitel.net. 2013
68
Komunikace s paní Gertou Mazalovou - předsedkyně Sdružení ochrany spotřebitelů - Asociace. 2013 Komunikace s panem Liborem Dupalem - předsedou Sdružení českých spotřebitelů, o. s. 2013. Komunikace s paní Kristýnou Babalákovou – Evropské spotřebitelské centrum ČR. 2013. LUZAK, J.A. Unfair commercial practice ≠ unfair contract term ≠ void contract AG's opinion in case C-453/10 Pereničová and Perenič. Recent developments in European Consumer Law [online]. 2. prosince 2011, [cit. 24. ledna 2014]. Dostupný z http://recent-ecl.blogspot.cz/2011/12/unfair-commercial-practiceunfair.html. MAZALOVÁ, Gerta. Vítejte na stránkách Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace!. Sdružení obrany spotřebitelů SOS Asociace [online]. [cit. 6. února 2014]. Dostupný z < http://www.asociace-sos.cz/o-nas-2/>. MICKLITZ, Hans-W., ed., STUYCK, Jules, ed. a TERRYN, Evelyn, ed. Cases, materials and text on consumer law. Oxford: Hart, 2010. 597 s. Ius Commune casebooks for the common law of Europe. ISBN 978-1-84113-749-0. MPO ČR. Mediace a arbitráž - nový systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. epravo.cz [online]. 6. března 2008, [cit. 4. února 2014]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/mediace-a-arbitraz-novy-system-mimosoudnihoreseni-spotrebitelskych-sporu-53530.html. Ohlédnutí za činností 2012. 2012 [online]. [cit. 10. února 2014]. Dostupný z http://www.evropskyspotrebitel.cz/files/ohlednuti-za-cinnosti-esc-cr-2012.pdf. ONDREJOVÁ, Dana, ed. Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 302 s. Přehledy judikatury; sv. 72. Judikatura. ISBN 978-80-7357-670-7. ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. xii, 315 s. Právní monografie. ISBN 978-80-7357-505-2. PEŠEK, Martin. Významné změny v alternativním řešení sporů (ADR) v České republice. epravo.cz [online]. 21. srpna 2012, [cit. 4. února 2014]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/vyznamne-zmeny-v-alternativnim-reseni-sporuadr-v-ceske-republice-84711.html. Průvodce - nekalé obchodní praktiky. Praha: SOS - Sdružení obrany spotřebitelů, 2008. 23 s. ISBN 978-80-254-7684-0.
69
Spotřebitel.net. O nás. Spotřebitel.net [online]. [cit. 6. února 2014]. Dostupný z http://spotrebitel.net/o-nas. SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013. xx, 412 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-80-7400-488-9. ŠEBESTA, Kamil. Ochrana spotřebitele s přihlédnutím k ochraně před nekalými obchodními praktikami. epravo.cz [online]. 8. listopadu 2011, [cit. 11. února 2014]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-spotrebitele-s-prihlednutim-kochrane-pred-nekalymi-obchodnimi-praktikami-78262.html. TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 2. vyd. Praha: Linde, 2011. 203 s. ISBN 978-80-7201-864-2. TOMÁŠEK, Michal a kol. Právo Evropské unie. Vyd. 1. Praha: Leges, 2013. 494 s. Student. ISBN 978-80-87576-53-3. VAVŘEČKA, Jan. Průměrného spotřebitele nespočítáš - nad definicí průměrného spotřebitele. eLAW.cz [online]. 22. září 2010, [cit. 4. prosince 2013]. Dostupný z http://www.elaw.cz/cs/obcanske-pravo/286-prumerneho-spotrebitelenespocitas.html. VEČEŘA, Jiří. Občanské právo v kontextu práva EU. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2009. 166 s. Právo. ISBN 978-80-7418-038-5. VILHELMOVÁ, Lucie. RŮŽIČKA, Roman. Model tzv. Průměrného spotřebitele. epravo.cz [online]. 12. září 2013, [cit. 5. prosince 2013]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/model-tzv-prumerneho-spotrebitele-92188.html. Výroční zpráva o činnosti Sdružení českých spotřebitelů, o.s. 2012 [online]. [cit. 6. února 2014]. Dostupný z http://www.konzument.cz/users/files/oscs/VyrocZprava2012_SCS.pdf.
70
Zákony SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům. [online]. Dostupný z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:149:0022:0039:cs:PDF. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/22/ES ze dne 23. dubna 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů. [online]. Dostupný z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:110:0030:0036:CS:PDF. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. [online]. z http://www.zakonycr.cz/seznamy/634-1992-sb-zakon-o-ochranespotrebitele.html.
Dostupný
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní z http://zakony.centrum.cz/obchodni-zakonik.
[online].
Dostupný
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. [online]. z http://zakonycr.cz/seznamy/040-1964-sb-obcansky-zakonik.html.
Dostupný
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový). [online]. z http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcansky-zakonik/.
Dostupný
71
zákoník.
Seznam rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie Rozsudky jsou řazeny dle data rozhodnutí. Všechny judikáty jsou dohledatelné dle čísla věci na webu SDEU: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?cid=307905. Rozsudek SDEU ze dne 6. července 1995 ve věci Verein proti Unwesen in Handel a Gewerbe Köln e.V. przeciwko Mars GmbH, pod č. C-470/93. Rozsudek SDEU ze dne 3. července 1997 ve věci Francesco Benincasa proti Dentalkit Srl, pod č. C-269/95. Rozsudek SDEU ze dne 17. března 1998 ve věci Bayerische Hypotheken- und Wechselbank AG proti Edgard Dietzinger, pod č. C-45/96. Rozsudek SDEU ze dne 13. ledna 2000 ve věci Estée Lauder Cosmetics GmbH & Co. OHG proti Lancaster Group GmbH, pod č. C-220/98. Rozsudek SDEU ze dne 22. listopadu 2001 ve věci Cape Snc proti Idealservice Srl., pod č. C-541/99. Rozsudek SDEU ze dne 20. ledna 2005 ve věci Johann Gruber v Bay Wa AG, pod č. C-464/01. Rozsudek SDEU ze dne 23. dubna 2009 ve věci VTB-VAB NV proti Total Belgium NV, pod č. C-261/07. Rozsudek SDEU ze dne 14. ledna 2010 ve věci Zentrale zur Bekämpfung unlauteren Wettbewerbs eV proti Plus Warenhandelsgesellschaft mbH, pod č. C304/08. Rozsudek SDEU ze dne 9. listopadu 2010 ve věci Mediaprint Zeitungs- und Zeitschriftenverlag GmbH & Co. KG proti "Österreich"-Zeitungsverlag GmbH, pod č. C-540/08. Rozsudek SDEU ze dne 12. května 2011 ve věci Konsumentombudsmannen proti Ving Sverige AB, pod č. C-122/10. Rozsudek SDEU ze dne 30. listopadu 2011 ve věci Wamo BVBA proti JBC NV, Modemakers Fashion NV, pod č. C-288/10. Rozsudek SDEU ze dne 15. března 2012 ve věci Jana Pereničová a Vladislav Perenič proti SOS financ spol. s r.o., pod č. C-453/10. Rozsudek SDEU ze dne 17. ledna 2013 ve věci Georg Köck proti Schutzverband gegen unlauteren Wettbewerb, pod č. C-206/11.
72
Rozsudek SDEU ze dne 18. července 2013 ve věci Citroën Belux NV proti Federatie voor Verzekerings- en Financiële Tussenpersonen (FvF), pod č. C-265/12. Rozsudek SDEU ze dne 19. září 2013 ve věci CHS Tour Services GmbH proti Team4 Travel GmbH, pod č. C‑435/11. Rozsudek SDEU ze dne 17. října 2013 ve věci RLvS Verlagsgesellschaft mbH proti Stuttgarter Wochenblatt GmbH, pod č. C-391/12. Rozsudek SDEU ze dne 19. prosince 2013 ve věci Trento Sviluppo srl, Centrale Adriatica Soc. coop. arl proti Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, pod č. C-281/12.
73
Seznam obrázků Obr. 1 (s. 28): Vztah mezi obecnými ustanoveními a černou listinou
74
ANOTAČNÍ ZÁZNAM AUTOR
Bc. Petra Haškovcová
STUDIJNÍ OBOR
6208T164 Globální podnikání a právo
NÁZEV PRÁCE
OBCHODNÍ SDĚLENÍ JAKO KLAMAVÁ OBCHODNÍ PRAKTIKA Z POHLEDU PRÁVA EU
VEDOUCÍ PRÁCE
JUDr. Petr Frischmann
KATEDRA
KP - Katedra práva
POČET STRAN
74
POČET OBRÁZKŮ
1
POČET TABULEK
0
POČET PŘÍLOH
0
STRUČNÝ POPIS
Diplomová práce je zaměřena na problematiku klamavých obchodních praktik. Stěžejním cílem práce je zodpovědět otázku „ve kterých případech podléhá obchodní sdělení spotřebiteli, pravidlům stanoveným směrnicí 2005/29/ES definující klamavé obchodní praktiky“.
ROK ODEVZDÁNÍ
2014
Metodou naplnění cíle je zejména podrobná analýza právních aktů a vybraných judikátů Soudního dvora Evropské unie. Dalším krokem je rozbor zkušeností a názorů spotřebitelských organizací, jakožto orgánů založených za účelem hájení spotřebitelských zájmů. V neposlední řadě se práce zaměřuje na komentáře z literatury, odborných článků a zpráv Evropské komise, prostřednictvím kterých poukazuje na problémy, které mohou nastat v důsledku nedostatků či nesrovnalostí v úpravě směrnice. Analýzy jsou doplněné o obecná východiska, tedy zejména o definice spotřebitele a objasnění problematiky nekalých a klamavých obchodních praktik a jejich úpravy v rámci směrnice.
KLÍČOVÁ SLOVA
ochrana spotřebitele, nekalé obchodní praktiky, klamavé obchodní praktiky, černá listina, spotřebitelská sdružení, spotřebitel, průměrný spotřebitel, směrnice o nekalých obchodních praktikách, judikáty, Soudní dvůr Evropské unie, evropské právo
PRÁCE OBSAHUJE UTAJENÉ ČÁSTI: Ne 75
ANNOTATION AUTHOR
Bc. Petra Haškovcová
FIELD
6208T164 Law in the Global Environment
THESIS TITLE
BUSINESS COMMUNICATION CONSIDERED AS A MISLEADING COMMERCIAL PRACTICE IN TERMS OF EU LAW
SUPERVISOR
JUDr. Petr Frischmann
DEPARTMENT
KP - Department of Law
NUMBER OF PAGES
74
NUMBER OF PICTURES
1
NUMBER OF TABLES
0
NUMBER OF APPENDICES
0
SUMMARY
YEAR
2014
The diploma thesis is focused on issues of misleading commercial practices. The main aim of the thesis is to answer the question „in which cases business communication would be subject to the rules determined by directive 2005/29/ES concerning business-to-consumer commercial practices“. As the method of meeting the aim, the legal regulations and selected judgements of Court of Justice of the European Union are analyzed in depth. Another step is to analyze experiences and opinions of consumer associations as authorities established in order to stand up for the interests of consumers. Last but not least, the thesis focuses on comments of bibliography, expert articles and reports of European Commission and through them the thesis poins out that there are possible problems of deficiencies and discrepancies of regulations in the directive. General information especially definition of consumer, unfair and misleading, its regulations in terms of directive are complement to the analysis.
KEY WORDS
Consumer protection, unfair business practices, misleading business practices, black list, consumer association, consumer, average consumer, directive concerning unfair business-toconsumer commercial practices, judgments, Court of Justice of the European Union, European law
THESIS INCLUDES UNDISCLOSED PARTS: No
76
