ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
Studijní program:
N6208 Ekonomika a management
Studijní obor:
6208T138 Globální podnikání a finanční řízení podniku
Změny v Mezinárodním měnovém fondu
Bc. Marie VAŇKOVÁ
Vedoucí práce: doc. Ing. Stanislav Šaroch Ph.D.
ANOTAČNÍ ZÁZNAM
AUTOR
Bc. Marie Vaňková
STUDIJNÍ OBOR
6208T138 Globální podnikání a finanční řízení podniku
NÁZEV PRÁCE
Změny v Mezinárodním měnovém fondu
VEDOUCÍ PRÁCE
doc. Ing. Stanislav Šaroch Ph.D.
INSTITUT
Ekonomie a právo
POČET STRAN
86
POČET OBRÁZKŮ
1
POČET TABULEK
9
POČET PŘÍLOH
4
STRUČNÝ POPIS
Tato diplomová práce analyzuje vybrané skupiny návrhů na reformy v MMF a reformy, které probíhají, a to v kontextu měnícího se globálního prostředí. Práce zachycuje MMF a jeho postavení v mezinárodní finanční architektuře, zkoumá jeho vnitřní strukturu a corporate governance a definuje jeho cíle.
ROK ODEVZDÁNÍ
2011
Práce se zaměřuje na kritiku Fondu a pomocí dostupných informací hodnotí její oprávněnost a reformy, které z této kritiky vzešly. Jsou zde analyzovány především reformy, ke kterým došlo po roce 2000 a které v současné době probíhají. Těmito reformami jsou změny v zastoupení jednotlivých členských zemí, změny v poskytované finanční pomoci a změny v nástrojích prevence krizí. Díky probíhající reformě zastoupení jednotlivých členských zemí by mělo dojít k rozloţení hlasovacích sil tak, ţe bude více odpovídat pozici dané země v globální ekonomice. Poskytování finanční pomoci je koncentrováno na pomoc členům ve finanční krizi. V prevenci krizí byly učiněny mnohé kroky, které ale stále nevedly k poţadované efektivitě, coţ vyvolává potřebu i nadále zkvalitňovat nástroje prevence krizí. KLÍČOVÁ SLOVA
Mezinárodní měnový fond, Konference v Bretton Woods, Historie MMF, Finanční krize, Cíle MMF, Členská kvóta, Zvláštní práva čerpání, Reforma členských kvót, Finanční pomoc MMF, Financování MMF, Prevence krizí
ANNOTATION
AUTHOR
Bc. Marie Vaňková
FIELD
6208T138 Corporate Finance Management in the Global Environment
THESIS TITLE
Changes in the International Monetary Fund
SUPERVISOR
doc. Ing. Stanislav Šaroch Ph.D.
INSTITUTE
Economy and Law
NUMBER OF PAGES
86
NUMBER OF PICTURES
1
NUMBER OF TABLES
9
NUMBER OF APPENDICES
4
SUMMARY
YEAR
2011
This diploma thesis analyzes specific groups of reform proposals within the IMF and current reforms. This is executed in context of the changing global economy. The thesis discusses IMFs’ position in the global financial architecture, examines its organizational structure and corporate governance and defines its goals. The thesis is focused on criticism of the IMF and based on the available information evaluates the legitimacy of this criticism and arising reforms. In particular, the analysis represents reforms which were done after the year 2000 and some recent ones. These reforms consist of changes of the member country representation, changes in providing financial resources for the particular member countries and changes in the crisis prevention tools. Thanks to the currently running reform of the country representation, the position of the countries in the IMF should more correspond to the position of the specific country in the global economy. Financial help has been recently concentrated on the members which were hit by financial crises. Crisis prevention tools have been constantly improved to achieve higher effectiveness and better quality.
KEY WORDS
International monetary fund, Conference in Bretton Woods, History of the IMF, Financial crisis, Goals of the IMF, Members’ quota, Special drawing rights, Members’ quota reform, Financial help for members, IMF financing, Crisis prevention
Prohlašuji,
že
jsem
diplomovou
práci
vypracovala
samostatně
s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským).
V Mladé Boleslavi, dne 14. 1. 2011
……………………… 3
Děkuji panu doc. Ing. Stanislavu Šarochovi, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytování cenných rad a informačních podkladů.
4
1
ÚVOD ............................................................................................................. 10
2
VZNIK A VÝVOJ MMF V HISTORICKÉM KONTEXTU .................................. 12
3
2.1
Měnová spolupráce v historii ................................................................... 12
2.2
Konference v Bretton Woods .................................................................. 13
2.2.1
Brettonwoodský měnový systém ...................................................... 14
2.2.2
Vznik Mezinárodního měnového fondu ............................................. 15
2.3
Pád brettonwoodského měnového systému ............................................ 17
2.4
Přehled událostí během jednotlivých dekád ............................................ 18
2.4.1
Spolupráce a obnova v letech 1944‒1971 ........................................ 18
2.4.2
Období mezi roky 1972‒1981 ........................................................... 19
2.4.3
Dluhová krize a reformy v letech 1982‒1989 .................................... 20
2.4.4
Změny ve východní Evropě a nové finanční krize 1990‒2004 .......... 22
2.4.5
Zhodnocení krizí ............................................................................... 25
2.4.6
Rok 2004 – 60. narozeniny MMF ...................................................... 26
2.4.7
Současná krize 2007‒? .................................................................... 26
VNITŘNÍ USPOŘÁDÁNÍ, ORGANIZACE a cíle MMF .................................... 28 3.1
Vnitřní uspořádání a organizace MMF .................................................... 28
3.1.1
Rada guvernérů ................................................................................ 28
3.1.2
Mezinárodní měnový a finanční výbor .............................................. 30
3.1.3
Rada výkonných ředitelů .................................................................. 31
3.1.4
Generální ředitel ............................................................................... 33
3.1.5
Administrativní aparát ....................................................................... 34
3.2
Politické vlivy mimo formální strukturu MMF ........................................... 34
3.2.1
G-7.................................................................................................... 35
3.2.2
G-20.................................................................................................. 35 5
4
3.2.3
G-24.................................................................................................. 36
3.2.4
G-1.................................................................................................... 36
3.2.5
EU..................................................................................................... 36
3.2.6
Východní Asie ................................................................................... 37
3.3
Členské kvóty .......................................................................................... 37
3.4
Zvláštní práva čerpání ............................................................................. 40
3.5
Cíle MMF ................................................................................................. 41
ZMĚNY V MMF JAKO REAKCE NA KRITIKU A MĚNÍCÍ SE PROSTŘEDÍ... 45 4.1
Report of the International Financial Institution Advisory Commission .... 45
4.2
Reforma členských kvót .......................................................................... 48
4.2.1
První ad hoc navýšení kvót ............................................................... 50
4.2.2
Změny modelu pro výpočet kvót ....................................................... 50
4.2.3
Druhé kolo ad hoc navýšení kvót ...................................................... 53
4.2.4
Zvýšení počtu základních hlasů ........................................................ 53
4.2.5
Na prahu zásadní reformy ................................................................ 54
4.3
Financování a finanční pomoc MMF ....................................................... 56
4.3.1
Financování činnosti MMF ................................................................ 56
4.3.2
Finanční pomoc ze strany MMF........................................................ 59
4.3.3
Role MMF v současné krizi ............................................................... 62
4.3.4
Kritika poskytování finanční pomoci.................................................. 64
4.4
Prevence krizí ......................................................................................... 65
4.4.1
Posílení prevence ............................................................................. 65
4.4.2
Dohled .............................................................................................. 66
4.4.3
Financial Sector Assessment program ............................................. 68
4.5
Působení MMF do budoucnosti ............................................................... 69
6
5
ZÁVĚR ........................................................................................................... 72
SEZNAM LITERATURY ........................................................................................ 80 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................. 86
7
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ASEAN – Association of South East Asian Nations (Sdružení národů jihovýchodní Asie) BRIC – souhrnné označení pro skupinu zemí Brazílie, Rusko, Indie, Čína Dohoda – The Articles of Agreement EMEs – Emerging markets EURIMF – EU Representatives in the International Monetary Fund Fond – Mezinárodní měnový fond FSAP – Financial Sector Assessment Program (Program hodnocení finančního sektoru) GATT – Všeobecné dohody o clech a obchodu GFSR – Global Financial Stability Report (Zpráva o globální finanční stabilitě) GRA – General Resources Account HIPC – Heavily indebted poor countries (vysoce zadlužené chudé země) IBRD ‒ International Bank for Reconstruction and Development (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj) IMFC ‒ International Monetary and Financial Committee (Mezinárodní měnový a finanční výbor) LICs – Low income countries (nízkopříjmové země) MIGA – Multilateral Investment Guarantee Agency (Multilaterální agentura pro investiční záruky) MMF – Mezinárodní měnový fond OSN – Organizace spojených národů PRGF – Poverty Reduction and Growth Facility (Faciluta pro snížení chudoby a podporu trvalého růstu) SB – Světová banka
8
SBA – Stand-By Arrangements (pohotovostní pomoc) SDR – Special drawing rights (Zvláštní práva čerpání) USD – United States dollar (americký dolar) Výkonná rada – Rada výkonných ředitelů VZ MMF/SB – Výroční zasedání Mezinárodního fondu a Světové banky WEO – World economic outlook (Světový ekonomický přehled) WTO – World trade organization (Světová obchodní organizace)
9
1 ÚVOD Cílem této práce je analyzovat instituci velikou, mnohými kritizovanou a mnohými ceněnou, která byla vytvořena v poválečném období s cílem vybudovat základnu pro globální měnovou spolupráci. Tato práce si neklade za cíl vyřešit diskusi, zda by měl být MMF nadále zachován ve své současné podobě či postupně transformován do instituce menší, či dokonce zrušen, jak někteří autoři navrhují. Cílem této práce je analyzovat vybrané návrhy na reformy nebo reformy, které byly prosazeny a probíhají, a to v kontextu měnícího se globálního prostředí, ve kterém MMF působí. Práce je členěna do tří kapitol. Úvodní kapitola objasňuje vznik a vývoj MMF, a to v kontextu vývoje globálního prostředí. Tato kapitola začíná stručným přehledem měnové spolupráce a pokračuje definováním
podstaty brettonwoodského
měnového systému. Poté jsou analyzovány okolnosti založení brettonwoodských institucí v roce 1944, k nimž Mezinárodní měnový fond patří. Tato kapitola zachycuje také pád brettonwoodského měnového systému, který je považován za zlom v existenci MMF, kdy skončil nástroj pro udržování vyrovnaných platebních bilancí. Následuje přehled událostí během jednotlivých dekád, v nichž MMF postupně upravoval a rozšiřoval oblast svého působení. Jsou zde shrnuty nejdůležitější události od počátku Fondu, kdy měnová spolupráce směřovala k rozvoji mezinárodního obchodu, přes ropnou krizi na počátku 70. let, dále dlužnické krize v letech 80., které postihly především Jižní Ameriku, a problémy, jež následně postihly Asii, léta 90., kdy v Evropě probíhaly změny související s pádem komunistických režimů, až k současné finanční krizi a dluhové krizi v Evropě. Kapitola druhá se zaměřuje na corporate governance Fondu, které odráží postavení MMF jako mezinárodní finanční organizace. Je zde analyzováno vnitřní uspořádání MMF, jehož legitimita a efektivnost jsou předpokladem pro úspěšné plnění poslání MMF. Včetně vnitřní struktury a definice úkolů jednotlivých orgánů MMF je zde vyzdvihnut i význam skupin zemí, jako např. G 20 či G7, které stojí mimo oficiální strukturu MMF a které se sdružují, aby nejen v rámci MMF obhajovaly své cíle. V kapitole o kvótách je definován jejich stěžejní význam 10
pro fungování MMF. O klíčovosti kvót mluvíme proto, že hlasovací síla země v MMF je právě velikostí této kvóty určena. Další částí kapitoly jsou zvláštní práva čerpání, která byla vytvořena jako rezervní měna MMF. Kromě své úlohy jako doplňující rezervní aktivum slouží SRD jako zúčtovací jednotka MMF. Cíle MMF jsou zde definovány tak, jak byly stanoveny v The Articles of Agreement při jeho založení, a dále jsou zde rozvinuty úkoly, které vyvstaly díky měnícímu se prostředí světové ekonomiky. Kapitola třetí je stěžejní, a to proto, že definuje skupiny návrhů na reformy, které probíhaly nebo v současnosti probíhají. Nejprve jsou zde uvedeny závěry Report of the International Financial Institution Advisory Commission, tzv. Meltzerovy zprávy, která kriticky nahlíží na brettonwoodské instituce. Zpráva především zdůrazňuje reformy potřebné k tomu, aby MMF mohl efektivně plnit svou úlohu. Dále je zde pozornost věnována reformě členských kvót jako klíčovému prvku corporate governance. Je zde analyzována současně probíhající reforma, ke které dochází proto, že se objevují kritiky, zdůrazňující nedostatečné zastoupení zemí jako jsou např. země skupiny BRIC, jejichž pozice ve světové ekonomice stále sílí. Další podkapitola se soustředí na financování činnosti MMF a jím udělované finanční pomoci. Je zde zachycen vývoj finanční pomoci MMF a problémy s ním spojené, zejména problém s dostatečným množství dostupných finančních prostředků potřebných pro tuto činnost. Dále jsou zde zachyceny nástroje prevence krizí, které stále nabývají v kontextu současných událostí na významu. Jsou zde zdůrazněny především dohled a Financial Sector Assessment program, které by měly být do budoucnosti stále zefektivňovány, aby se jejich pomocí předcházelo krizím.
11
2 VZNIK A VÝVOJ MMF V HISTORICKÉM KONTEXTU Dříve než budou v této kapitole objasněny příčiny vzniku Mezinárodního měnového fondu, bude stručně shrnuta ekonomická a politická situace před vznikem této instituce. Následovat bude stručný přehled vývoje globální ekonomiky a působení MMF v jednotlivých dekádách jeho existence. 2.1 Měnová spolupráce v historii Zlatý standard ve své nejčistější podobě existoval zhruba od 70. let 19. století do roku 19141 a následně v modifikované podobě do roku 1940. Princip zlatého standardu spočíval v tom, že většina zemí definovala poměr svých měn k určitému množství zlata. Tím byly určeny pevné měnové kurzy mezi zeměmi se zlatým standardem. Zlato tedy fungovalo jako světová měna a měnové kurzy byly závislé na poměru domácí měny ke zlatu. Nejjednodušší variantou tohoto standardu byly mince z čistého zlata. [8] Když měna funguje v systému zlatého standardu, musí být udržován pevný poměr mezi zásobou zlata a peněžní nabídkou. Zlato tedy funguje jako pojistka proti nadměrné emisi peněz. Aktivní obchodní bilance země způsobuje přítok zlata do země a tím zvětšení peněžní nabídky. Roste tak domácí kupní síla a cizí zboží je relativně levnější. Pokud dojde k odlivu zlata ze země v důsledku pasivní obchodní bilance, množství dostupných peněz v zemi pravděpodobně klesne. Tím klesnou i ceny, a vytvoří se podmínky pro zvýšení exportu. Pokud v zemi klesá množství dostupných peněz, úrokové míry v dané zemi pravděpodobně porostou. Tyto rostoucí úrokové sazby lákají do takové země kapitál, tedy přítok zlata. Těmito mechanismy systém zlatého standardu automaticky odstraňuje obchodní přebytky a deficity. Po první světové válce měly některé země své měny podhodnocené v ceně vyjádřené zlatem a některé nadhodnocené. Ty země, které měly měny
1
V této době se používal zlatý standard ve formě standardu zlaté mince.
12
nadhodnocené, čelily odlivu zlata a snižování cen, což bylo impulzem k devalvaci měny, tj. snížení ceny peněz vyjádřené hmotností zlata. Po roce 1914 byly zlaté mince staženy z oběhu a byla zastavena směnitelnost bankovek za zlato. Jednou z konferencí, která se v poválečné době konala za účelem opětovného zavedení stabilního měnového systému, byla konference v roce 1922 v italském Janově, po níž přešla většina zemí na tzv. zlatý měnový standard, založený buď na standardu zlatého slitku, nebo standardu zlaté devizy. Standard zlaté devizy byl založen na tom, že domácí měny byly konvertibilní za zahraniční měny, které byly směnitelné za zlato. Tento standard zavedla v roce 1925 Velká Británie a v roce 1928 Francie. [10] V letech 1929‒1933, kdy svět zasáhla hospodářská krize, skončily snahy o obnovení zlatého standardu. V důsledku této krize devalvovala většina měn a postupně byla zrušena vazba emitovaných bankovek na zlato. Tato změna vyvolala zmatek na finančních i komoditních trzích a narušila měnovou politiku a mezinárodní obchodní vztahy. Tyto podmínky byly impulzem k tomu, aby jednotlivé země začaly se zásahy do vnitřního peněžního oběhu a také do mezinárodních peněžních vztahů, a to formou devizových omezení, vznikem a rozšiřováním mezinárodních clearingových plateb nebo vytvářením měnových seskupení2. [10] Mezinárodní měnové a hospodářské vztahy v meziválečném období ochladly a po druhé světové válce již byly zcela rozvráceny. Rozbor krize ukázal, že mezinárodní vzájemná součinnost v měnové oblasti bude nezbytná. Prvním krokem k vytvoření nové spolupráce byla konference konaná v roce 1944 v americkém městě Bretton Woods. 2.2 Konference v Bretton Woods Již v průběhu hospodářské krize začaly pod vlivem skutečností uvedených výše vznikat návrhy na poválečné měnové uspořádání světa a na založení mezinárodní
2
Librový blok, dolarový blok, blok francouzského franku a japonského jenu
13
regulační a dohledové finanční instituce. Základy pro nové mezinárodní měnové uspořádání byly položeny na konferenci, která se konala v červnu roku 1944 v americkém městě Bretton Woods, jejímž cílem bylo nastolit mezinárodní měnový systém, který by zajistil rozvoj mezinárodního obchodu a stabilitu mezinárodních vztahů. Na této konferenci byl ustanoven brettonwoodský měnový systém a několik institucí, které měly zajišťovat chod tohoto systému. 2.2.1 Brettonwoodský měnový systém Se vznikem tohoto systému došlo k institucionalizaci a mezinárodně právní úpravě systému, který se zformuloval v druhé polovině 30. let. Principy tohoto systému měly být realizovány nově vzniklými organizacemi, kterými byly Mezinárodní měnový fond (MMF) a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development, IBRD). Principem tohoto standardu bylo definování parity dolaru ke zlatu a ostatní země pak definovaly své parity k dolaru. Byly tak stanoveny pevné měnové kurzy, ale členské země mohly paritu v případě fundamentální nerovnováhy změnit. Hodnota dolaru byla stanovena na 35 USD za 1 trojskou unci (= 31,1035 g zlata o ryzosti 24 karátů), čímž byl současně vymezen zlatý obsah amerického dolaru na 0,888671 g zlata, vznikl zlatý dolarový standard (gold dollar standard). V jeho rámci mohly požadovat směnitelnost dolaru za zlato pouze centrální banky jednotlivých zemí, a to pouze u americké centrální banky. Ostatní měny byly směnitelné za dolar za pevně stanovené kurzy. Takto tedy vznikla soustava pevných měnových kurzů. Měnové kurzy byly stanoveny na základě parity ke zlatu vyjádřené v amerických dolarech a měly se udržovat v 1% pásmu od centrální parity. V případě vyšší odchylky byly centrální banky povinny intervenovat. [47] Tento standard byl posledním systémem na světě, který využíval zlato. Jeho hlavním cílem byla liberalizace obchodních toků a konvertibilita plateb na běžném účtu, která měla fungovat tak, že když importy a exporty nejsou v rovnováze a jejich rozdíl se odrazí ve změnách zahraničních rezerv, země by měly na pohyb rezerv reagovat tím způsobem, že přizpůsobí makroekonomické politiky a obnoví tak platební rovnováhu při daném kurzu.
Pokud došlo k fundamentální
nerovnováze, mohl být po souhlasu Mezinárodního měnového fondu změněn 14
kurz, a pokud bylo potřeba, poskytl zdroje zemím, které měly potíže s platební bilancí. Mezinárodní měnový fond fungoval pod systémem fixních kurzů 25 let. [56] Brettonwoodský systém byl tehdy velmi inovativní, a to proto, že mezinárodní měnová
spolupráce
byla
poprvé
v historii
založena
na
permanentní
a institucionální bázi, respektoval princip národní suverenity a současně zavazoval své členy ke kolektivní odpovědnosti, poskytoval mechanismus pro mezivládní konzultace a při respektování národní suverenity bylo hlasovací právo předěleno v určitém poměru k členské kvótě. [49] Jednání v Bretton Woods se také zaměřilo na poválečnou obnovu celé Evropy. Nepřipojení Sovětského svazu k závěrům konference byl vlastně počátek „studené války“. Sovětský svaz, který byl následován státy východního bloku, odmítl rovněž program finanční a materiální pomoci pro obnovu a stabilizaci Evropy, tzv. Marshallův plán. Systém ustanovený v Bretton Woods byl v letech 1959‒1971 velmi úspěšný. Vyspělé země se vyznačovaly vysokou makroekonomickou výkonností, inflace byla stabilní a nízká a růst HDP velmi vysoký a stabilní. 2.2.2 Vznik Mezinárodního měnového fondu Vznik MMF je třeba chápat jako součást mezinárodního uspořádání po druhé světové válce, které mělo být orientováno na podporu světového obchodu a také na zajištění stability na mezinárodních finančních i komoditních trzích. MMF byl přidružen k OSN jako specializovaná agentura, tedy organizace pro zvláštní úkoly, mající absolutní autonomii (musí uznat jen koordinační pravomoc OSN). O tom, že bude Mezinárodní měnový fond založen, bylo rozhodnuto v červenci 1944 na konferenci Organizace spojených národů v Bretton Woods v New Hampshiru v USA, které se zúčastnilo 45 zemí, jež se dohodly na založení tří mezinárodních institucí: [7] -
Mezinárodního měnového fondu (MMF) pro věci měnové a platební rovnováhy,
-
Světové banky (SB) pro financování strukturálních projektů,
15
-
Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) pro dohled a řízení mezinárodního obchodu.
Světová banka je skupina, kterou tvoří pět institucí, a to Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD, 1945), Mezinárodní finanční korporace (1956), Mezinárodní asociace pro rozvoj (1960), Multilaterální agentura pro investiční záruky (MIGA, 1988) a Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (1966). Cílem těchto organizací je snížení chudoby ve světě posilováním ekonomik chudých států. V souladu s Rozvojovými cíli tisíciletí usiluje SB o zlepšení životní úrovně lidí prostřednictvím podpory hospodářského růstu a rozvoje. Oblast budování kapacit a půjček zakládá SB na tvorbě prostředí pro investice, rozšiřování pracovních příležitostí a udržitelném růstu, dále pak na podpoře chudých lidí a jejich zapojení do rozvoje.
Zdroj: [48]
Sporné a nevyřešené otázky z brettonwoodské konference byly předmětem jednání ustavující schůze guvernérů MMF v Savannah (USA) v březnu 1946. Zde např. došlo ke sporu o umístění sídla MMF. Protože USA měly největší podíl na celkovém objemu kvót (31,8 %, 2,8 mld. USD), mělo být sídlo MMF v USA. Velká Británie prosazovala New York, a to proto, aby se nezvyšovalo riziko politických vlivů ze strany diplomatických zastoupení a vládních orgánů USA, což bylo v rozporu s požadavkem, aby MMF nebyl příliš spjat s hlavním městem kteréhokoli státu. Nakonec zástupci USA prosadili, že sídlo bude ve Washingtonu. [10] MMF oficiálně vznikl 27. prosince 1945, kdy 29 zemí ratifikovalo stanovy „The Articles of Agreement“, a svou činnost zahájil 1. března 1947. Prioritním cílem
16
Fondu bylo stanovení měnové stability a tomuto cíli byly podřízeny všechny jeho aktivity, jež jsou zakotveny v Dohodě, která upravuje jeho činnost. [17] Od doby vzniku MMF se jeho členská základna postupně rozšiřovala až na současných 187 členů (rok 2010), kdy jsou jeho členy téměř všechny suverénní státy. Tabulka 1: Počet členských zemí MMF Rok 1945 1955 1965 1975 1980 1985 1990 2005 2010
Počet členských zemí 29 56 102 126 138 147 151 184 187
Zdroj: vlastní zpracování podle [10] a [26]
2.3 Pád brettonwoodského měnového systému Počátkem šedesátých let začal systém krátkodobě selhávat tím způsobem, že se na londýnském trhu nedalo se zlatem obchodovat za úřední cenu 35 USD za trojskou unci. [8] S růstem mezinárodního obchodu rostla také potřeba amerických dolarů, které byly všeobecně akceptovatelným aktivem. USA mohly financovat své deficity platební bilance, které vznikaly kvůli domácím sociálním programům a válce ve Vietnamu, jen za předpokladu, že zahraniční partneři byli ochotní držet dolary. Takto postupně rostla zahraniční držba této měny za současného poklesu zlatých zásob USA, protože cizí centrální banky občas směňovaly své dolary za zlato. Okolo roku 1964 zásoba zahraničních oficiálních pohledávek vůči americkému zlatu poprvé převýšila zlaté krytí dolaru. Od této chvíle byla důvěryhodnost standardu zlaté dolarové devizy pochybná. USA již nemohly garantovat zlatý obsah USD. Ekonomické a politické události tak přivedly brettonwoodský systém k pádu. [56] 17
Za problémy stál odlišný ekonomický růst jednotlivých členských zemí. Slábnoucí hospodářství USA a naopak silný růst jiných zemí jako Německa a Japonska způsobil to, že byl dolar pod velkým tlakem. 15. srpna 1971 prezident Richard Nixon oznámil, že USA pozastavují konvertibilitu dolaru za zlato. Pozdější snahy o obnovení fixních kurzů selhaly, a tím bylo ukončeno období brettonwoodského systému. [8] V březnu roku 1973 většina evropských zemí upustila od systému pevných měnových kurzů a přešla na plovoucí kurz svých měn. Zlato tak ztratilo svůj měnový význam. Oficiální změna kurzového mechanismu byla provedena v roce 1976 v Kingstonu na Jamaice na zasedání členů Fondu. Byla zde nastolena politika omezující peněžní funkci zlata a členským zemím bylo přímo zakázáno vyjadřovat měnové parity ve zlatě. V roce 1973 tedy MMF ztratil svůj nástroj k dohledu nad stabilitou platebních bilancí. V průběhu následujících dekád prodělal MMF změny související se změnami světové ekonomiky a změnami své členské základny. Někdy mu bylo vyčítáno, že jeho přizpůsobení není adekvátní a svůj mandát rozšiřuje za hranice svých možností. To, jak se MMF s touto kritikou vypořádal a jak na ni reagoval, bude analyzováno dále v této práci. 2.4 Přehled událostí během jednotlivých dekád Pro dotvoření představy o MMF a pochopení jeho současného postavení je nutné alespoň stručně shrnout události, které se odehrály v jednotlivých dekádách jeho existence. 2.4.1 Spolupráce a obnova v letech 1944‒1971 Po recesi ve 30. letech, kdy se jednotlivé státy snažily oživit své ekonomiky tím, že zaváděly stále více bariér pro mezinárodní obchod a devalvovaly své měny, aby zvýhodnily svůj export, mělo vytvoření institucionálního systému v čele s MMF a vytvoření pevných měnových kurzů přispět k rozvoji mezinárodního obchodu, a tak i k celkovému ekonomickému růstu.
18
Základním nástrojem, jak MMF pomáhal svým členským zemím při problémech s nevyrovnanou platební bilancí, byly krátkodobé úvěry. V roce 1952 zavedl MMF obecné podmínky, za kterých mohly členské země čerpat jeho finanční zdroje. V tomto roce byl také zahájen systém pravidelných každoročních konzultací. V průběhu 60. let MMF průběžně rozšiřoval své finanční zdroje zvyšováním členských kvót (viz kapitola 3.3), přesto se na jejich počátku vedly diskuse, zda jsou tyto zdroje dostatečné. V roce 1962 došlo tedy k uzavření Všeobecné dohody o zápůjčce (GAB), která umožňovala doplnit vlastní zdroje půjčkou od skupiny průmyslových zemí ve výši 6,3 mld. SDR. [31] Od roku 1963 začal MMF poskytovat své zdroje i na specifické účely. V roce 1963 byla zřízena Kompenzační finanční facilita (Compensatory financing facility) k financování cenových výkyvů u vývozu surovin a v roce 1969 Facilita na financování nárazníkových zásob (Buffer Stock Financing Facility), která měla sloužit k financování potřeb platební bilance, souvisejících se sezónním výkyvem cen surovin na světových trzích. [17] 2.4.2 Období mezi roky 1972‒1981 Na přelomu 70. a 80. let se Fond začal výrazněji zapojovat do řešení problémů zahraniční zadluženosti rozvojových zemí. Po pádu brettonwoodského systému si členské země MMF mohly zvolit, jakou formu měnového kurzu budou dále využívat. Mnoho zemí se obávalo, že tyto změny přinesou konec ekonomického růstu, ale ukázalo se, že právě přechod na plovoucí měnové kurzy pomohl zemím např. lépe se vyrovnat s rostoucí cenou ropy. V letech 1972‒1973 způsobila ropná krize prudký nárůst cen ropy. Země, které ropu
exportovaly,
ukládaly
své
příjmy
z prodeje
v západních
bankách.
Pro importéry ropy znamenala tato situace ohromné zvýšení nákladů na její dovoz. Reakcí MMF bylo zahájení poskytování úvěrů na úhradu vyšších nákladů. V roce 1974 došlo ve světě k velké hospodářské recesi, ve které došlo k propojení silné nezaměstnanosti a vysoké inflace. Hluboké nerovnováhy platebních bilancí států byly impulzem pro zavedení nového programu poskytování úvěrů s názvem Rozšířená facilita (Extended financing facility), s jejíž pomocí byly podporovány
19
dlouhodobější programy přizpůsobení. V této době začal MMF také poskytovat rychlou pomoc v případě přírodních katastrof. [44] V roce 1976 mělo přispět k řešení problémů rozvojových zemí3 zavedení Strukturální vyrovnávací facility (Structural Adjustment Facility), která byla financovaná ze Svěřeneckého fondu, ze kterého mohly čerpat nejchudší rozvojové země zvýhodněné úvěry. Západní banky na konci 70. let hojně poskytovaly úvěry za nízké úrokové míry rozvojovým zemím, především latinskoamerickým. Tyto levné úvěry však nebyly pro rozvojové země impulzem pro snižování státních výdajů. Poté, co v USA, Velké Británii a dalších věřitelských zemích došlo ke zvyšování úrokových měr, nastal konec levných úvěrů. Výsledkem toho byl nárůst dluhového břemene a negativní reakce věřitelů. [44] 2.4.3 Dluhová krize a reformy v letech 1982‒1989 Ropné šoky v 70. letech přinutily mnoho zemí dovážejících ropu půjčovat si v komerčních bankách a snaha průmyslových zemí udržet nízkou inflaci způsobila vznik dluhových krizí. Západní banky půjčovaly recyklované ropné dolary, které do nich uložily banky ze zemí vyvážejících ropu, zemím dovážejícím ropu. Když úrokové míry začaly v roce 1979 stoupat, začaly zpravidla růst také plovoucí úrokové míry dlužníků. V této době začaly klesat ceny komodit pocházejících z rozvojových zemí. Odpovědí rozvojových zemí na tyto šoky byla často expanzivní fiskální politika a nadhodnocený měnový kurz, což dále podporovalo rozsáhlé zadlužování. [18] Počátkem 80. let postihla světovou ekonomiku první dluhová krize. V letech 1980‒1982 poklesl hospodářský růst a tempo růstu vývozu řady rozvojových zemí, které dovážely ropu. Projevilo se to zejména u tří největších dlužnických zemí Latinské Ameriky, a to u Argentiny, Brazílie a Mexika. [7] V srpnu 1982 oznámilo Mexiko, že není schopno obsluhovat svůj dluh. Mexiko bylo poté následováno dalšími státy. Začátkem roku 1983 poskytl MMF Mexiku úvěr v rozsahu 3,4 mld.
3
MMF vymezuje na základě HDP na obyvatele dvě skupiny zemí: rozvinuté (advanced economies)
a rozvojové a ostatní formující se tržní ekonomiky (developing and other emerging markets). [1]
20
SDR v rámci Rozšířené facility [23]. Toto umožnilo Mexiku pokračovat v obsluze svého dluhu. Brazílii bylo v rámci téhož programu a pohotovostního programu zapůjčeno 5 mld. SDR. Protože deficity platebních bilancí u řady dlužnických zemí přetrvávaly i v následujících letech a obsluha jejich dluhu byla stále neúnosnou zátěží, zahájil MMF svoje působení jako prostředník pomáhající s restrukturalizací dluhu při vyjednávání mezi věřiteli a dlužníky. Fond se touto aktivitou snažil o změkčení podmínek dluhu, jako jsou prodloužení splatnosti či snížení úrokových měr. Protiváhou tohoto změkčení mělo být přijetí stabilizačního programu dlužnickými zeměmi, navrhovaného MMF. V 80. letech začal Fond v rámci zpřístupnění většího objemu finančních prostředků ve větší míře využívat cizí zdroje. Členská země mohla čerpat až 600 % své kvóty. Tak vznikla politika rozšířeného přístupu ke zdrojům Fondu. Čerpání však bylo zatíženo vyššími poplatky, které úvěr zdražovaly a činily ho tak nepřístupným pro nejchudší rozvojové země. Pro ně byla zřízena v roce 1986 Rozšířená facilita strukturálního přizpůsobení, financovaná ze splátek dříve poskytnutých úvěrů ze Svěřeneckého fondu a z příspěvků hospodářsky vyspělých členských zemí Fondu. [18] Poskytnutí tohoto úvěru bylo vždy podmíněno přijetím ekonomických programů, zaměřených na zlepšení stavu platební bilance. Zde se však objevovala kritika toho, že podmínky nebyly stanovovány s ohledem na specifické problémy jednotlivých zemí, a proto vyžadovaná opatření nebyla příliš účinná. Tyto programy strukturálního přizpůsobení byly kritizovány s tím, že chudým zemím přinášejí restriktivní měnovou politiku, vedoucí ke snižování sociálních výdajů a liberalizaci trhu, která ničí domácí malovýrobce a otevírá prostor pro velké zahraniční společnosti. Pro překonání dlužnické krize hrál MMF ústřední roli v řízení strategie a při transformaci těchto ekonomik. Význam MMF byl uznán, ale objevila se také kritika, že spíše zastupoval zájmy věřitelů a průmyslových zemí než zemí zadlužených. Další kritika směřovala k tomu, že se mandát MMF rozšířil za tradiční rámec, pro který byl v Bretton Woods ustanoven. Další kritika politiky MMF směřovala k tomu, že MMF svými programy přispěl ke zpoždění nezbytné restrukturalizace a následnému zotavení zemí. 21
2.4.4 Změny ve východní Evropě a nové finanční krize 1990‒2004 Na vývoj MMF v tomto desetiletí měly vliv pád komunismu v Evropě a vypuknutí nové generace finančních krizí. Počátek 90. let byl poznamenán pády komunistických režimů ve východním bloku včetně SSSR. Pod tlakem USA a dalších průmyslových zemí začal MMF podporovat přeměnu bývalého Sovětského svazu na tržní ekonomiky. Mimo Maďarska a Rumunska, které již členy MMF byly, postupně do MMF vstoupilo v letech 1990‒1992 všech 15 republik bývalého SSSR a 10 zemí střední a východní Evropy, což byl největší nárůst od 60. let, kdy se členy fondu stalo mnoho afrických zemí (viz Tabulka 1). Tyto události vytvořily podmínky, které MMF umožnily stát se téměř univerzální institucí. Úvěry, které MMF v této době poskytoval na základě programů stabilizace a strukturálních reforem, přijalo 17 zemí. V roce 1993 zavedl MMF program systémové transformace (Systemic transformation facility), který byl přizpůsoben potřebám Ruska a dalších zemí bývalého SSSR. Tento program měl zjednodušit schvalovací procedury, ale i přesto byl Fond v 90. letech kritizován, že úvěry neposkytoval dostatečně pružně. [7] Navyšování členské základny vyžadovalo jak zvýšení počtu pracovníků MMF (viz příloha), tak nárůst diverzifikace jejich znalostí, jež byly zapotřebí pro řešení složitých strukturálních problémů, které byly zapříčiněny integrací nových členských zemí do světové ekonomiky a s jejich přechodem od centrálně plánovaných ekonomik k ekonomikám tržním. V tomto ohledu musel MMF také posílit svůj dohled. Mexiko se s ekonomickými a politickými problémy potýkalo již od poloviny 80. let. V roce 1982 vyhlásilo moratorium na splácení svých zahraničních dluhů, kdy poté věřitelé přestali půjčovat i ostatním rozvojovým zemím. Opatření přijatá v roce 1988 přinesla větší fiskální restrikci a s pomocí Fondu větší privatizaci a deregulaci. Tempo hospodářského růstu se zvýšilo, inflace poklesla a deficit veřejného rozpočtu přešel do přebytku, na druhou stranu vzniklo pasivní saldo běžného účtu platební bilance. Koncem roku 1994 se Mexiko opět dostalo do problémů, které se projevily v odlivu domácího i zahraničního kapitálu, snížením devizových rezerv, znehodnocením měny, prudkým poklesem produkce 22
a zvyšováním úrokových měr. [56] Z obavy před opětovným vyhlášením moratoria na splácení dluhu poskytl MMF Mexiku v té době nejvyšší finanční pomoc ve své historii, a to ve výši cca 18 mld. USD a dalších 32 mld. USD poskytly USA a Banka pro mezinárodní platby. Asijská krize začala v roce 1997 v Thajsku, které podobně jako Mexiko svými dobrými hospodářskými výsledky, nízkou inflací a dalšími ukazateli přilákalo zahraniční investory. Stejně jako v Mexiku i zde rostlo pasivní saldo běžného účtu. Šlo o kombinaci vysoké ekonomické výkonnosti a fixního kurzu. Když v tomto roce poklesl vývoz, snížilo se i tempo hospodářského růstu a zvýšil se schodek veřejných rozpočtů. Poté začal zahraniční kapitál ze země odtékat. Centrální banka se snažila zmírnit tlaky na domácí měnu zvýšením úrokových sazeb a devizovými intervencemi. Poklesly ceny akcií a dluhopisů a následoval silný odliv kapitálu do zahraničí. Finanční problémy se kvůli těsným vazbám asijských zemí přenesly na reálnou ekonomiku dalších zemí, jako byly Thajsko, Korea, Indonésie, Malajsie či Filipíny. [10] Z této krize si Fond odnesl několik ponaučení. Poznal, že musí věnovat daleko víc pozornosti bankovním sektorům a faktorům, které ohrožují makroekonomickou stabilitu. V roce 1999 začal spolu s SB realizovat Program hodnocení finančního sektoru (Financial Secror Assessment Program, FSAP), to vše na bázi dobrovolnosti. Dále zjistil, že podmínky pro liberalizaci kapitálových toků nejsou tak dobré, jak dříve předpokládal. A dále to, že míra poklesu ekonomické aktivity, která provázela asijskou krizi, vyžaduje přehodnocení toho, jak by měla být nastavena fiskální politika v případě, kdy je krize urychlována zastavením finančních toků do země. [40] Krize v Rusku probíhala v letech 1998‒1999. Asistence MMF byla podporována ze strany G-7, která usilovala o podporu Borise Jelcina a reformního procesu v Rusku. S využitím MMF mohly hlavní sponzorské země dodávat pomoc bez svolení své legislativy. Země měly stále více zájem o politickou stabilitu, zvláště pak o jaderné možnosti Ruska, což bylo základem pro rozhodnutí poskytovat Rusku asistenci ze strany MMF. V polovině roku 1998 ceny ropy klesaly, finanční systém v Rusku byl stále slabší a neprobíhaly politické a ekonomické reformy, což dalo podnět soukromým investorům, aby vybrali svůj kapitál. V témže roce MMF 23
oznámil, že Rusku poskytne více než 20 mld. USD jako emergency assistance, tedy jako prevenci proti kolapsu ruského akciového trhu a nesplacení státního dluhu. V Brazílii měnová krize vypukla v lednu 1999. V roce 1994 zde byla provedena měnová reforma s cílem odstranit hyperinflaci, a to pomocí pevného měnového kurzu brazilského realu. Nízká inflace, stabilní kurz měny a vysoké úrokové sazby vyvolaly velký příliv zahraničního kapitálu a ekonomický růst. Hlavní příčiny krize byly rostoucí vládní výdaje, které vedly k vysokému a rostoucímu rozpočtovému deficitu, a vysoká zahraniční zadluženost. [4] V srpnu 1998, kdy vypukla měnová krize v Rusku, investoři začali opouštět rizikové trhy a jedním z nejvíce postižených regionů se stala Brazílie. Došlo k odlivu kapitálu a dále ke zvýšení úrokových sazeb přes 40 %, což se nepříznivě projevilo na růstu HDP a na zvyšování rozpočtového deficitu. V listopadu 1998 nejvyspělejší státy světa, MMF a SB schválily finanční pomoc Brazílii ve výši 41 mld. USD. Hlavním cílem bylo řešení deficitu veřejných rozpočtů a motivace soukromých investorů. Pomoc byla podmíněna reformou veřejných financí a přechodem k přebytkovému rozpočtu. Tyto podmínky však nebyly splněny a koncem roku 1998 brazilští zákonodárci odmítli penzijní reformu, požadovanou MMF. Vzhledem k rychlé úvěrové pomoci MMF a rychlému uklidnění kurzu brazilské měny se krize dále nerozšířila, i když měla vliv na recesi v Argentině. V 90. letech probíhaly v Argentině ekonomické reformy spočívající v privatizaci podniků a ekonomika rychle rostla. Došlo zde také ke stanovení pevného kurzu, který byl zavěšen na USD v poměru 1:1, což způsobilo pokles inflace z 5 000 % na -1,1 % během let 1999‒2001. V roce 1999 však vypukla recese v důsledku brazilské měnové krize a zhodnocování USD apreciovalo i argentinské peso, důsledkem čehož bylo zdražování argentinského exportu. Problémem byl dále růst zahraničního dluhu a s růstem dluhu i růst úroků, které Argentina nebyla schopna splácet. Pevný měnový kurz byl udržen díky úvěrům MMF, poskytnutým v březnu 2000 a září 2001. Další úvěr, v prosinci 2001, již MMF Argentině neposkytl a Argentina vyhlásila moratorium na splácení vládního dluhu. [3] V této souvislosti je MMF vyčítáno, že kdyby Argentina opustila fixní kurz již v první vlně recese, 24
nemuselo dojít ke krizi. Argentinská krize započala diskusi, která vedla k jednání o zavedení
mechanismu
státního
bankrotu,
kodexu
dobrého
chování
pro restrukturalizaci státního dluhu a využívání doložek o společném postupu věřitelů. Tato krize též ukázala rizika vysokého využívání finančních zdrojů MMF v tom, že by MMF v době krize neměl jen usilovat o splacení svých půjček, ale spíše by měl hrát pozitivní roli. V Ekvádoru probíhala krize v letech 1999‒2000, a ač neměla systémovou povahu a vyznačovala se poměrně malým rozsahem, byla významná v tom ohledu, že zde MMF poprvé obhajoval restrukturalizaci dluhu jako předpoklad pro svůj program. Turecko bylo zasaženo krizí v roce 2001. Hlavním problémem zde byla struktura státního dluhu, který měl krátkou splatnost, což zhoršovalo problém s likviditou. 2.4.5 Zhodnocení krizí Mexická krize spustila diskuse o příčinách vzniku krizí a o možnostech jejich předcházení a oživila také diskuse o potřebě reformy MMF. Pro Fond byl odliv kapitálu novým tématem a nevěděl, jak se k tomu problému postavit. Fondu také chyběly relevantní informace, na jejichž základě by vyslal varování o hrozící krizi a následné formulování efektivních programů. Nedostatek informací vedl k tomu, že Fond ukládal zemím nerealistické programy, které následně musely být modifikovány. Nevyhovující byl i jeho objem zdrojů a mechanismus jejich uvolňování. Krize, které proběhly v 90. letech, také zpochybnily výhodnost liberalizace mezinárodního pohybu kapitálu, protože aby tato liberalizace přinesla přijímající zemi výhody, musí být tento příchozí kapitál využit efektivně. Tyto krize vznikaly také kvůli přílivu zahraničního kapitálu, a to proto, že země zpravidla vykazovaly příznivé ekonomické výsledky, slibující vysoké zhodnocení kapitálu, měly fixní měnové kurzy, což bylo zárukou stabilních výnosů pro investory, banky udržovaly
vysoké
úrokové
sazby,
které
přinášely
vysoké
zhodnocení
investovaného kapitálu, a investoři také předpokládali, že v případě problémů poskytne MMF finanční pomoc. Poté, co se tyto předpoklady přestávaly plnit, začali investoři svůj kapitál přesouvat do jiných zemí.
25
Kvůli těmto krizím se na Fond snesla kritika, že rozsáhlá finanční pomoc z jeho strany vedla ke zvýšení rizika morálního hazardu jak u investorů, tak i u vlády dané země. Zásahy Fondu byly dokonce označeny jako zdroj vzniku krizí, a to proto, že odsunuly potřebné reformy. Finanční krize, které proběhly v Mexiku a jihovýchodní Asii, daly impulz k tomu, aby se mezinárodní finanční instituce pokusily reformovat mezinárodní finanční systém s cílem eliminovat riziko takových krizí. 2.4.6 Rok 2004 – 60. narozeniny MMF V roce 2004 Fond oslavil 60. výročí svého založení a členské země se při této příležitosti shodly, že je třeba zhodnotit strategické zaměření této organizace pro další období, protože došlo k řadě událostí, které tuto revizi vyžadují. [2] Tehdejší generální ředitel MMF Rodrigo de Rato předložil v září 2005 střednědobou strategii s konkrétními návrhy. Návrhy této strategie byly namířeny k posílení dohledu, změně rolí v Emerging markets (EMEs) a nízkopříjmových zemích (Low income countries, LICs), na governance Fondu a jeho efektivnější fungování a také na oblast financování. [13] 2.4.7 Současná krize 2007‒? V létě 2007 došlo ke zhroucení realitního trhu v USA a v září 2008 byla jedna z největších a nejstarších amerických investičních bank Lehman Brothers nucena požádat soud o ochranu před věřiteli. Následovala ji Merril Lynch, která souhlasila, že bude převzata za 50 mld. USD Bank of America. Celosvětově se začala šířit finanční krize, která zasáhla i největší finanční ústavy, u kterých se ukázalo, že ve svých knihách drží vysoký podíl toxických aktiv. [16] Na finančních trzích zavládla nedůvěra a vlády začaly přicházet se záchrannými balíčky. Centrální banky začaly snižovat úrokové sazby a zároveň dodávaly na trh likviditu. Nedůvěrou na trzích byly zasaženy i EMEs a rozvojové země. S tímto vývojem souvisí i evropská dluhová krize, kdy finanční trhy negativně reagují na vysoké zadlužení evropských domácností a jednotlivých zemí, což 26
výrazně zvyšuje úrokové přirážky u státních dluhopisů některých zemí. V současné
době
(listopad/prosinec
2010)
je
vyvíjen
stále
větší
tlak
na představitele EU, aby přišli s opatřeními, jež uklidní dluhopisové trhy, které někteří viní ze spuštění současné finanční krize. [5] Island byl první vyspělou zemí, které byla po dlouhých letech poskytnuta půjčka od MMF. Islandu bylo v rámci General Resources Account (GRA) v rámci pohotovostní pomoci (Stand-By Arrangements, SBA) v listopadu 2008 půjčeno 1,4 mld. SDR. Dalším potvrzením návratu MMF do Evropy bylo Řecko, kterému byla v květnu 2010 schválena pomoc ve výši 26,4 mld. SDR, což je v rámci SBA v současné době největší částka. [27] Čerpání v rámci SBA je typické tím, že se začíná splácet po 3¼ od čerpání. Půjčka je splatná v 8 stejných splátkách, které jsou splatné do 5 let po čerpání. Maďarsko od MMF čerpá balíček 10,5 mld. SDR. Další z evropských zemí potýkající se s vysokým zadlužením je Irsko, které obdrží záchranný balíček jak od MMF, tak od EU. Tato pomoc bude podmíněna přijetím úsporných opatření irskou vládou. Vše bude otázkou dalších vyjednávání, která budou probíhat v prosinci 2010 a později.
27
3 VNITŘNÍ USPOŘÁDÁNÍ, ORGANIZACE A CÍLE MMF Aby mohla mezinárodní instituce plnit své cíle a svá poslání, musí mít dobře fungující corporate governance, které bude nástrojem efektivnosti a legitimity. V této kapitole bude analyzováno vnitřní uspořádání, organizace a jednotlivé orgány Fondu a dále pak členské kvóty, které jsou určující pro zastoupení jednotlivých členských zemí v jednotlivých orgánech Fondu. Závěrem kapitoly budou definovány cíle Fondu, nejen jak byly stanoveny při jeho zakládání, ale také tak, jak se vyvíjely a jak by se mohly vyvíjet do budoucnosti. 3.1 Vnitřní uspořádání a organizace MMF Zastoupení jednotlivých zemí a uspořádání vedení MMF se v průběhu historie měnilo stejně tak, jako se měnilo uspořádání světové ekonomiky. Předpokladem úspěšného plnění cílů MMF je efektivní a legitimní corporate governance. Organizační diagram Fondu nalezneme v příloze této práce. 3.1.1 Rada guvernérů Rada guvernérů (Board of Governors) je nejvyšší rozhodující orgán MMF. Sestává z jednoho guvernéra z každé členské země, tedy ze 187 členů, a z alternáta tohoto guvernéra. Guvernérem obvykle bývá ministr financí nebo guvernér centrální banky dané země (tak je tomu i v případě ČR). Guvernéři nejsou voleni na určitý počet let, svou funkci v Radě guvernérů zastávají do doby, než je jmenován jejich zástupce. Toto období obvykle koresponduje s délkou jejich vykonávané funkce v domovské zemi. Rada guvernérů se obvykle schází jedenkrát za rok na výročních zasedáních, aby posoudila činnost Fondu za dané období. Do kompetence Rady guvernérů patří např. schvalování změn členských kvót, rozhodování o vstupu nových členů a nucený odchod členů či nárok na změny v článcích The Articles of Agreement. Rada guvernérů také volí a jmenuje výkonné ředitele a je poslední rozhodce v otázkách spojených s interpretací Articles of Agreement. Volba Rady guvernérů se obvykle uskutečňuje tajnou volbou. Rada guvernérů MMF a World Bank Group se obvykle schází 28
na IMF/World Bank Annual Meetings (Výroční zasedání MMF/SB, VZ MMF/SB). Tato setkání se tradičně konají dva roky po sobě ve Washingtonu a další, třetí rok, v některé z členských zemí. [22] Tabulka 2: VZ MMF/SB konané mimo Washington
1947 1950 1952 1955 1958 1961 1964 1967 1970 1973 1976 1979 1981 1985 1988 1991 1994 1997 2000 2003 2006 2009
Velká Británie Francie Mexiko Turecko Indie Rakousko Japonsko Brazílie Dánsko Keňa Filipíny Jugoslávie Kanada Jižní Korea Německo Thajsko Španělsko Hongkong Česká republika Spojené arab. Emiráty Singapur Turecko
Londýn Paříž Mexico City Istanbul Dillí Vídeň Tokio Rio de Janeiro Kodaň Nairobi Manila Bělehrad Toronto Soul Berlín Bangkok Madrid Hongkong Praha Dubaj Singapur Istanbul
Zdroj: [14]
VZ MMF/SB obvykle trvá dva dny, během nichž guvernéři společně projednávají a prezentují výhledy své země a komentují současné mezinárodní ekonomické a finanční otázky. Během zasedání guvernéři také formulují aktuální otázky monetární politiky a schvalují odpovídající řešení. VZ MMF/SB předsedá guvernér SB a MMF. Předsednictví rotuje mezi členskými zeměmi každý rok. Každé dva roky volí guvernéři SB a Fondu výkonné ředitele do Rady výkonných ředitelů.
29
3.1.2 Mezinárodní měnový a finanční výbor Jako dočasný politický poradní orgán byl v roce 1974 založen Prozatímní výbor (Interim Committee), který měl dohlížet na management MMF a mezinárodní měnový systém. Předpokládalo se, že se později změní v Radu, která bude rozhodovat na základě stejných hlasovacích pravidel jako Rada guvernérů nebo Rada výkonných ředitelů. Krize probíhající v 90. letech ukázaly potřebu efektivnějšího politického dohledu MMF. Část členů tehdejšího Prozatímního výboru a tehdejší generální ředitel upřednostňovali transformaci do Rady, protože se domnívali, že zvýšené politické zapojení členských zemí posílí efektivní podporu MMF. Většina členů ale zastávala názor, že současná struktura je adekvátní, a tak k přeměně na Radu nedošlo. Rozvojové země, které měly více vlivu v Prozatímním výboru než obecně v MMF a než by dosáhly v Radě, tedy vytvoření Rady nepodpořily. [12] V roce 1999 byl Prozatímní výbor transformován na Mezinárodní měnový a finanční výbor (International Monetary and Financial Committee, IMFC). Tato změna však výraznější změny v posílení politického vedení MMF nepřinesla. IMFC má 24 členů, vybraných ze 187 guvernérů MMF. Jeho struktura odráží složení Rady výkonných ředitelů. IMFC se schází dvakrát ročně během podzimu a jara
(Spring
and
Annual
Meetings)
souběžně
s Výborem
pro
rozvoj
(Development Commitee), který byl založen v roce 1974 jako společný ministerský výbor k transferu reálných zdrojů do rozvojových zemí, který by měl dávat doporučení Radě výkonných ředitelů MMF a SB v rozvojové agendě. Efektivnost IMFC je třeba chápat v kontextu ostatních fór, jimiž jsou např. G-10, G-7 nebo G-20, které také diskutují otázky mezinárodního finančního systému. Ač IMFC nemá mandát ke stanovení strategických cílů, na závěr schůze sestavuje komuniké, které poskytuje osnovu programu práce pro Radu výkonných ředitelů i management Fondu pro následujících šest měsíců, tedy až do další schůze. Protože IMFC je tvořen guvernéry a ti jmenují a volí výkonné ředitele a nepřímo i celý management, dává toto komuniké větší legitimitu nejen iniciativám
30
předloženým různými skupinami, ale i strategickým záměrům zpracovanými pracovníky Fondu. [56] Větší akceschopnost a exekutivní pravomoci tohoto orgánu by do budoucnosti mohly spočívat v přesunutí části vlivu tomuto orgánu z kompetence Rady guvernérů. Pro tuto alternativu jsou argumenty, že IMFC má oproti Radě guvernérů jen 24 členů, což by pravděpodobně přineslo požadovanou akceschopnost. Proti však stojí námitky zemí, které v IMFC přímo zastoupeny nejsou, a mohou se tak obávat snížení vlivu při rozhodování o klíčových otázkách Fondu. 3.1.3 Rada výkonných ředitelů Radě výkonných ředitelů (Executive Board) předsedá generální ředitel. Tento orgán se skládá z 24 výkonných ředitelů a stará se o denní chod MMF, je to exekutivní orgán fondu. Hlavní rolí Rady výkonných ředitelů je formulace politiky MMF, rozhodování a mnohostranný a bilaterální dohled nad prací managementu. Je také platformou pro prezentaci zájmů členských zemí. Výkonní ředitelé reprezentují všech 187 členských zemí. Pět zástupců ze zemí s nejvyššími kvótami, a to USA, Japonsko, Německo, Francie a Velká Británie, přímo jmenuje své výkonné ředitele. Dále pak Čína, Rusko a Saúdská Arábie mají každý vlastního výkonného ředitele. Ostatní země jsou seskupeny do 16 konstituencí, obsahujících 4 a více zemí. Největší konstituence má 24 členů, ale má zároveň nejmenší procentuální podíl na celkovém počtu hlasů.
Rozdělení zemí
do jednotlivých konstituencí je možno nalézt v příloze této DP. Složení Rady výkonných ředitelů je předmětem kritiky, která se týká hlavně toho, že vyspělé země mají dominantní postavení, a to díky počtu a hlasovací síle výkonných ředitelů. Rozvojové země a nově vznikající tržní ekonomiky jsou naopak zastoupeny s ohledem na svůj počet a ekonomickou sílu neadekvátně. Česká republika je členem tzv. belgické konstituence, právě belgický výkonný ředitel zastupuje Českou republiku a dalších 9 zemí v tomto orgánu. „Naše“ konstituence je ze všech konstituencí obsahující více než jednu zemi největší.
31
Na problém složení Výkonné rady narazil generální ředitel Rodrigo de Rato ve své střednědobé strategii, kde říká, že je třeba zvýšit roli menších zemí realokací pozic výkonných ředitelů. USA a další státy vyvíjí tlak na EU, která má ve Výkonné radě 8 zástupců a její hlasovací síla se pohybuje okolo 32 %. Existuje několik variant nového rozložení sil. Prvním návrhem je utvoření jedné konstituence Evropské unie. Při tomto řešení by se uvolnilo místo pro zastoupení dalších zemí. V případě, že by všechny země EU byly zařazeny do jedné konstituence, ale zůstaly by individuálními členy MMF, při zachování jejich současného individuálního podílu kvót, by se jejich efektivní hlasovací síla zvýšila. Evropské země však v MMF hájí své národní zájmy, a tak v názorech na toto řešení nevystupují jednotně. Druhou možností je, že by EU byla považována za jednoho člena, pro kterého by byla stanovena nová kvóta, jejímž základem by byly údaje EU jako celku. [53] Protože je MMF založen na individuálním členství a ne na členství politických nebo ekonomických seskupení, byla by tato varianta značně komplikovaná, i vzhledem k tomu, že omezování účasti členských zemí na správě a řízení není v souladu s The Articles of Argeement. V návrzích na vytvoření jedné evropské konstituence či vytvoření jednoho evropského člena lze vidět i podporu MMF hlubší evropské integrace. Nejnověji se představitelé EU shodli na tom, že se vzdají dvou křesel v tomto orgánu, a to ve prospěch Brazílie a Indie. Je pravděpodobné, že křesla ztratí Belgie, Dánsko, Švýcarsko či Nizozemí. [6] USA od počátku prosazovaly názor, že by Rada výkonných ředitelů měla vykonávat každodenní odborný dohled. Naproti tomu Velká Británie prosazovala názor, aby byla Rada složena z vysokých státních úředníků, scházejících se jen podle potřeby. Převážil názor americký, ač je zřejmé, že je třeba nalézt optimální formu a míru delegování pravomocí z politické na odbornou složku. V 90. letech se začaly prosazovat tendence ke zvyšování politického vlivu, a to zejména ze strany největších akcionářů MMF, k čemuž přispěl i rozmach komunikačních
technologií,
které
zjednodušily
každodenní
vliv
vlád
prostřednictvím výkonných ředitelů. Důvodem ke zvyšování politického vlivu byl např. nárůst poskytované finanční pomoci v 90. letech, a tedy nárůst využívání peněz daňových poplatníků. V tomto trendu někteří pozorovatelé vidí riziko, že 32
v rozhodnutích, kde hrají roli politické zájmy, bude patrný politický tlak. Nebezpečí politických rozhodnutí je spojené s postavením výkonných ředitelů, a to z důvodu, že ve funkci výkonného ředitele je spojen reprezentant určité země nebo skupiny zemí, které mají své zahraničněpolitické strategie, a vysoký úředník MMF, který činí odborné závěry. Zde se otevírá prostor k diskusi, zda by nebylo vhodnější mít nerezidenční Radu výkonných ředitelů, která by úzce spolupracovala s vládami jednotlivých zemí, ponechala si rozhodování o strategických otázkách a složení vedoucích pracovníku a každodenní chod a rozhodování by delegovala na vrcholové vedení. [56] Rada
diskutuje
vše
od
zdraví
ekonomik
členských
zemí
po
otázky
národohospodářské, relevantní pro globální ekonomiku. Normálně rada rozhoduje pomocí konsenzu, někdy ale také pomocí formálního volení. Na konci nejformálnějších diskusí Rada vydává rekapitulaci, která shrnuje předkládané názory. 3.1.4 Generální ředitel Generální ředitel (Managing director) je vrcholný představitel, který je vrchním ředitelem MMF a současně předsedou Rady výkonných ředitelů. Na proces jeho jmenování je směřována kritika. Existuje nepsané pravidlo, že generálním ředitelem je Evropan, což je pozůstatek z historie, kdy prioritou USA byla pozice prezidenta SB a další státy (převážně evropské) mohly jmenovat generálního ředitele MMF. Jeho první náměstek je pak Američan a ostatní dva jeho zástupci jsou z Asie, Afriky nebo Latinské Ameriky. [12] V roce 2000 byla ustanovena společná skupina MMF a SB, která měla posoudit volbu generálního ředitele. Podnětem pro to byla řada negativních kritik a neexistence jasného postupu jeho výběru. Výsledná zpráva byla Radou výkonných ředitelů formálně podpořena jako vodítko, ale nebylo řečeno, že se jedná o povinnou aplikaci. Rodrigo De Rato tuto otázku ve své strategické revizi opět otevřel a opět konstatoval, že by výběr měl být otevřený a transparentní a kandidát by neměl být jenom z Evropy. [56]
33
Tabulka 3: Generální ředitelé MMF Dominique Strauss-Kahn
Francie
2007‒
Rodrigo de Rato
Španělsko
2004‒2007
Horst Köhler
Německo
2000‒2004
Michel Camdessus
Francie
1987‒2000
Jacques de Larosiere
Francie
1978‒1987
H. Johannes Witteveen
Nizozemsko
1973‒1978
Pierre-Paul Schweitzer
Francie
1963‒1973
Per Jacobsson
Švédsko
1956‒1963
Ivar Rooth
Švédsko
1951‒1956
Camille Gutt
Belgie
1946‒1951
Zdroj: [28]
3.1.5 Administrativní aparát Nedílnou součástí organizační struktury Fondu je též administrativní aparát s více než 2 500 kmenovými zaměstnanci z různých zemí. Tito lidé jsou při výkonu svých funkcí odpovědní výhradně Fondu a žádné jiné autoritě. Většina těchto odborníku je soustředěna do hlavního sídla Fondu, tedy do Washingtonu. MMF má však i své zastoupení v Paříži, Tokiu či v New Yorku. Pro splnění daného úkolu jsou vysíláni pověření pracovníci (resident representatives) do jednotlivých členských států. [56] Vývoj počtu zaměstnanců MMF najdeme v grafu v příloze této práce. 3.2 Politické vlivy mimo formální strukturu MMF Politická jednání na úrovni určitých skupin zemí jsou pro následná jednání Fondu podstatná. Na těchto jednáních totiž dochází k představování a obhajování stanovisek jednotlivých skupin a vyjasňování postojů ke sporným otázkám. V příloze jsou uvedeny tabulky rozdělení zemí do skupin, které MMF používá pro své analytické účely.
34
3.2.1 G-7 Tuto skupinu tvoří hlavní vyspělé státy4, které mají dohromady téměř jednu polovinu hlasovací síly v MMF. Výroční summity G-7 jsou na úrovni hlav států a vlád a konají se jednou ročně a ostatní ministerská setkání na úrovni ministrů financí a guvernérů centrálních bank se konají minimálně jednou za půl roku. V roce 1999 ustanovila skupinu G-20. Tato neformální spolupráce Fondu a G-7 je výhodná v případě systémové finanční krize, kdy pracovníci Fondu začnou rychle spolupracovat se zástupci G-7 na vypracování strategie a shromáždění finančních prostředků. Navrhnuté řešení je předloženo Výkonné radě ke schválení. Problémem tohoto napojení G-7 na MMF je, že většina členských zemí o připravovaných řešeních nemá žádné informace, dokud není vše dohodnuto, a že tento postup není transparentní. [12] 3.2.2 G-20 Tato skupina, vytvořená v roce 1999, se skládá z ministrů financí a guvernérů centrálních bank zemí G-7, z hlavních rozvojových zemí a nově vznikajících tržních ekonomik5, dále z předsednické země EU (když není ze skupiny G-7), Evropské centrální banky a vedoucích představitelů brettonwoodských institucí. [12] Z části překrývá složení IMFC, s výjimkou toho, že nezahrnuje velkou část rozvojových zemí. Její závěry a doporučení jsou pečlivě posuzovány. Vliv této skupiny roste. Důkazem toho může být summit G-20, pořádaný v říjnu 2010 v Jižní Koreji, kde se tato skupina shodla, že skupina BRIC bude mít větší slovo v MMF. Tato navrhovaná změna je považována za přelomovou a již jsou podnikány kroky k její realizaci (více viz kapitola 4.2).
4
Francie, Německo, Itálie, USA, Velká Británie, Kanada a Japonsko
5
Argentina, Austrálie, Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, Mexiko, Rusko, Saúdská Arábie, Jižní Afrika, Korejská republika a Turecko
35
3.2.3 G-24 Tato skupina vznikla v roce 1971 a skládá se z představitelů 24 zemí na úrovni ministrů a jejich alternátů, kde každý kontinent – Afrika, Asie a Latinská Amerika, jmenuje 8 zástupců. Pro adekvátní reprezentaci zájmů koordinuje tato skupina pozice k mezinárodním měnovým otázkám a otázkám financování rozvoje. Vnitřní nekonzistence, způsobená rozdílnými zájmy různých skupin zemí – nově vznikajících tržních ekonomik, zemí vyvážejících ropu a nejvíce zadlužených chudých zemí – způsobila oslabení jejího vlivu na reformy finanční architektury. [12] 3.2.4 G-1 Takto jsou někdy označovány USA. USA považují MMF za instituci, jejímž prostřednictvím mohou realizovat své zahraničněpolitické zájmy. USA stály u zrodu MMF a jako garant systému fixních kurzů měly klíčovou odpovědnost. Po rozpadu brettonwoodského systému pomohly vypracovat mandát MMF v oblasti dohledu nad kurzy. Významným způsobem se podílejí na utváření představ o zaměření MMF v souvislosti s vypracováním střednědobé strategie a ostatní členské země hledají v USA spojence pro prosazování nových návrhů v mezinárodních měnových otázkách. [56] Důkazem toho, že USA považují MMF za „svou“ instituci, může být i to, že si i po reformě členských kvót pravděpodobně udrží „právo veta“, protože samy disponují hlasovací silou 17,1 %, což jim umožňuje blokovat reformy, u kterých je k odsouhlasení třeba 85% většina hlasů. 3.2.5 EU Poté, co se západoevropské země v 80. a 90. letech soustředily spíše na budování EU, nyní opět obrátily svou pozornost ke globálním měnovým otázkám. Podíl EU 27 na agregované kvótě je 32%, ale schopnost prosazovat své cíle není tak silná ‒ kvůli rozdílným národním cílům a též právnímu rámci, který upravuje společné zastupování EU a který dává malý prostor pro jednotné zastoupení EU v oblasti národních či sdílených pravomocí. EU koordinuje formálně
svou
spolupráci
v rámci
MMF 36
na
jednáních
EURIMF
(EU
Representatives in the International Monetary Fund), kterého se účastní výkonní ředitelé a jejich alternáti. Problematickému zastoupení EU v MMF jsme se již věnovali v kapitole 3.1.3. 3.2.6 Východní Asie Finanční krize 90. let poznamenaly pohled východní Asie6 na mezinárodní finanční a měnové uspořádání, role MMF v mezinárodním politickém dialogu a finanční spolupráci, což ještě umocnilo přesvědčení, že je tento region neadekvátně zastoupen ve Výkonné radě a tím poškozován. [56] V roce 1997 přišlo Japonsko s návrhem na vytvoření Asijského měnového fondu. Odpůrci návrhu nebyly jen USA, ale i Čína. Poprvé v historii byl na funkci Generálního ředitele MMF pro období 2000–2004 navrhován jiný než evropský kandidát, a to bývalý japonský ministr financí. I tato nominace může být dokladem této nespokojenosti. Regionální iniciativy založené v květnu 2000 jsou počátkem procesu regionální finanční spolupráce. Jde o swapové dohody, které mohou být použity k minimalizaci dopadu krizí nebo ke krytí krátkodobých výpadků likvidity.
Uskupení „ASEAN + 3“, zahrnující Čínu, Japonsko a Jižní Koreu, založilo v březnu
2010
rezervní
fond
v objemu
120
mld.
USD
v rámci
tzv.
„Chiangmaiské iniciativy“. [52] 3.3 Členské kvóty Členské kvóty (member quotas), které určují počet hlasů dané země při hlasování v MMF, jsou středobodem fungování MMF. Hlasování je v této instituci založeno na principu akciové společnosti, což znamená, že hlasovací síla je závislá na finančním podílu člena. Každá členská země má takový počet hlasů, který odpovídá výši jejího členského podílu, tedy členské kvóty. Členské kvóty jsou klíčovou oblastí pro fungování Fondu, a to z následujících důvodů: [30]
6
Čína, Hongkong, Japonsko, Korejská republika, Tchaj-wan, ASEAN – Brunej, Barma, Kambodža, Indonésie, Laos, Malajsie, Filipíny, Singapur, Thajsko, Vietnam; Austrálie, Nový Zéland
37
-
Výše členské kvóty odráží hlasovací sílu země. Každý člen má přiděleno 250 základních hlasů (basic votes) a kromě toho jeden hlas za každých 100 000 SDR své členské kvóty.
-
Výše kvóty určuje, jak velký úvěr si daná země může vzít od MMF.
-
Dále určuje, jakou částku má země Fondu poskytnout, pokud bude vyzvána.
-
A v neposlední řadě, kolik bude zemi přiděleno SDR v případě alokace SDR.
Zhruba každých pět let se provádí všeobecná revize kvót, kdy může dojít jak ke zvýšení, tak k přerozdělení kvót, a to tak, aby měl MMF dostatečné zdroje pro své fungování, a tak, aby rozdělení kvót odráželo vývoj světové ekonomiky a měnící se postavení členských zemí. Další, tentokrát již čtrnáctá všeobecná revize kvót, se bude konat v lednu 2011 a kvóty by při ní měly být zdvojnásobeny ze současných 238,4 mld. SDR na 476,8 mld. SDR. Znamená to, že se zdvojnásobí finanční zdroje Fondu, které má k dispozici. Tabulka 4: Všeobecné revize kvót Revize kvót 1. všeobecná revize 2. všeobecná revize Speciální revize 1958/59 3. všeobecná revize 4. všeobecná revize 5. všeobecná revize 6. všeobecná revize 7. všeobecná revize 8. všeobecná revize 9. všeobecná revize 10. všeobecná revize 11. všeobecná revize 12. všeobecná revize 13. všeobecná revize 14. všeobecná revize
Přijetí rezoluce X X 1959 X 1965 1970 1976 1978 1983 1990 X 1998 X X 2011
Celkové navýšení kvót (%) x x 60,7 x 30,7 35,4 33,6 50,9 47,5 50 x 45 x x
Zdroj: [30]
Navýšení kvót bývá mezi země rozděleno ekviproporcionálně, což znamená, že vzájemné proporce mezi kvótami jsou zachovány. V případě, že dojde k navýšení kvóty vybraných zemí, jedná se o selektivní navýšení, kdy dochází ke skutečné 38
změně v rozdělení kvót. Navyšovat lze i ad hoc, tento způsob se používá k úpravě relativní pozice země. K tomuto kroku se přistupuje tehdy, když dojde k většímu odchýlení kvóty od relativní ekonomické váhy země, nebo v případě, že se změní vztah země k MMF. Většina dosud provedených ad hoc navýšení proběhla v prvních dvou desetiletí existence Fondu a měla napravit špatné nastavení kvót, stanovených při založení Fondu u některých zemí. Poslední ad hoc navýšení kvót proběhlo v nedávné době a mělo korigovat nedostatečné zastoupení některých zemí. Tomuto navyšování se budeme věnovat v kapitole 4.2. Kalkulovaná kvóta je výše kvóty na základě posledních ekonomických údajů a měla by odrážet současné postavení země. Skutečná kvóta je existující výše kvóty,
která
byla
stanovena po
vstupu země
do MMF a
korigována
při všeobecných revizích kvót. Skutečná kvóta vychází z kalkulované kvóty s přihlédnutím k politickému hledisku. Skutečné kvóty se výrazně liší od kvót kalkulovaných. Při vstupu země do MMF je její kvóta určena na základě její relativní ekonomické pozice ve světové ekonomice. Dohoda říká, že o výši kvóty rozhoduje Rada guvernérů, ale nespecifikuje jakým způsobem. V praxi je výchozím bodem pro rozhodování o velikosti kvóty kalkulovaná kvóta, vypočítaná na základě modelů pro výpočet kvót. Dalším krokem je porovnání vypočítané kvóty s kvótami srovnatelných členských zemí. Součástí rozhodovacího procesu jsou tedy politická jednání vstupující země a MMF. Z tohoto postupu plyne, že model pro výpočet kvót poskytuje představu o výši kvóty, ale konečné rozhodnutí je politické. Kvóty jsou vyjádřeny ve Zvláštních právech čerpání (SDR), která jsou zúčtovací jednotkou MMF, více viz kapitola 3.4. Největším členem MMF jsou USA s kvótou 37 149,3 mil. SDR (17,09 %)7 a s počtem hlasů 371 743 (16,74 %)8 a nejmenším členem je Tuvalu s kvótou 1,8 mil. SDR (0,001 %) a s počtem hlasů 268 (0,01 %).
7
Procentní podíl z celkového počtu 217 433,5 mil. SDR
8
Procentní podíl z celkového počtu hlasů 2 221 085
39
Pro srovnání uveďme kvótu České republiky, která je 819,3 mil. SDR (0,38 %) a s počtem hlasů 8 443 (0,38 %).9 [26] Způsob rozdělení hlasů umožňuje rozhodovat o činnosti Fondu zemím s nejvyššími kvótami. Fond tedy není založen na rovnoprávnosti států, ale na ekonomické síle členské země. 3.4 Zvláštní práva čerpání Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights, SDRs) jsou mezinárodní rezervní aktivum, vytvořené Mezinárodním měnovým fondem v roce 1969 k doplnění oficiálních rezerv svých členských zemí. Hodnota SDR byla původně definována jako 0,888671 g ryzího zlata. V době vzniku byla hodnota SDR stejná jako 1 USD, což bylo 35 SDR za unci zlata, ale SDR nebyly kryty ani dolary, ani zlatem. V roce 1974 byly SDR vyjádřeny jako koš 16 nejužívanějších měn. V roce 1981 se vyjádření zúžilo pouze na 5 měn nejvyspělejších zemí, jmenovitě amerického dolaru, japonského jenu, německé marky, libry sterlingů a francouzského franku. V lednu roku 1999 byl tento koš změněn, když euro nahradilo marku a frank. [42] Hodnota SDR vyjádřená v dolarech je denně zveřejňována na internetových stránkách MMF. Vypočítává se jako součet specifických částek ze čtyř měn oceněných
v
amerických
dolarech,
a
to
na
základě
směnných
kurzů
uveřejňovaných v poledne každý den na londýnském trhu. Např. hodnota dne 5. 11. 2010 byla 1 USD = 0,63094 SDR a 1 SDR = 1,584940 USD. Koš měn je přezkoumáván každých pět let. SDR byla vytvořena MMF v roce 1969 na podporu brettonwoodského systému fixních měnových kurzů. Země účastnící se tohoto systému potřebovaly oficiální rezervy. Vláda nebo centrální banka držela zlato a široce přijímané cizí měny, které mohly být použity na nákup domácí měny na devizových trzích, když bylo třeba udržet směnný kurz. Ale mezinárodní nabídka dvou hlavních rezerv – zlata a amerického dolaru, se ukázala být nedostatečná pro podporu rozšiřování
9
Data k 29. 11. 2010
40
světového obchodu a postupujícího finančního vývoje. Proto se mezinárodní společenství rozhodlo vytvořit nové mezinárodní rezervní aktivum pod záštitou MMF. O několik let později se brettonwoodský systém zhroutil a hlavní měny přešly na plovoucí směnné kurzy. Tato skutečnosti a růst na mezinárodních kapitálových trzích zjednodušily poskytování půjček vládám. Obě tyto skutečnosti snížily potřebu SDR. [42] SDR není měna, ani nárok ji vyžadovat. Držitelé SDR mohou získat měny výměnou za své SDR dvěma způsoby. Buď prostřednictvím uspořádání dobrovolné výměny mezi členy, nebo MMF sám určí členy se silnou pozicí tak, aby nakoupili SDR od členů se slabou zahraniční pozicí. Kromě své úlohy jako doplňující rezervní aktivum slouží SRD jako zúčtovací jednotka Mezinárodního měnového fondu a některých dalších mezinárodních organizací. Tabulka níže ukazuje, jak probíhaly jednotlivé alokace SDR. Tabulka 5: Alokace SDR
Všeobecná alokace Všeobecná alokace Všeobecná alokace Speciální alokace Celkem
Miliardy SDR 9,3 12,1 161,2 21,5 204,1 (= 318 mld. USD)
Kdy 1970‒72 1979‒81 28. 8. 2009 9. 9. 2009
Zdroj: [41]
3.5 Cíle MMF Původní cíl MMF samozřejmě vycházel z historických událostí, o kterých je pojednáno v kapitole 2. Zakladatelé zakládali rámec pro ekonomickou spolupráci tak, aby se předešlo další velké depresi, jako byla ta ve 30. letech. Původní stanovy z roku 1944 byly výrazně změněny dohodou o zvláštních právech čerpání, která byla uzavřena v Rio de Janeiru v roce 1967, a dohodou o reformě mezinárodního měnového systému, uzavřenou v Kingstonu na Jamajce v roce 1976. Cíle MMF, kterými by se měl při svém rozhodování a veškerých jednáních řídit, jsou formulovány v článku I. Dohody o MMF. [15] 41
-
Fond by měl podporovat mezinárodní měnovou spolupráci stálou institucí, která zabezpečí možnost konzultací a spolupráce v mezinárodních měnových otázkách členských zemí.
-
Měl by usnadňovat rozvoj a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu a pomáhat tak k podpoře a udržování vysoké zaměstnanosti a reálného důchodu i k rozvoji výrobních zdrojů všech členů, které jsou prvořadými cíli hospodářské politiky.
-
Dále by měl podporovat kurzovou stabilitu, udržovat devizová ujednání mezi členskými zeměmi a bránit konkurenčnímu znehodnocování měny.
-
Měl by napomáhat při ustanovení mnohostranné soustavy plateb pro běžné transakce mezi členy a při odstraňování devizových omezení, která brání rozvoji světového obchodu.
-
Měl by podporovat své členy tak, že jim budou za určitých podmínek dočasně přístupné všeobecné zdroje Fondu, čímž jim takto dá možnost napravit poruchy ve vyrovnanosti jejich platebních bilancí. V souladu s tím, co bylo uvedeno v odstavcích výše, by měl zkracovat trvání a zmírnit stupeň nerovnováhy v mezinárodních platebních bilancích členů.
-
V souvislosti s výše zmíněnými body by měl zkrátit trvání a zmenšit stupeň nerovnováhy v mezinárodní platební bilanci svých členů. [41]
V definici cílů MMF však není stanoveno financování deficitů veřejných rozpočtů, jak se tomu nyní děje např. v případě Řecka, kterému bylo v rámci pohotovostní pomoci poskytnuto 26 500 mil. SDR. Během prvních let své existence byla aktivní role MMF spíše občasná a z globálního hlediska malá. Při poskytování finanční pomoci se jednalo o krátkodobé zdroje, při jejichž přidělování byl MMF velmi přísný, a navíc tato aktivita byla okrajovou záležitostí. To, že jeho vliv na hospodářské politiky jednotlivých zemí byl slabý, pramenilo i z toho, že jakožto mladá instituce nepožíval ještě takové důvěry. V kontextu světového vývoje se dále rozvíjel i MMF, a zvláště rychle od začátku 90. let. V té době výkonný ředitel Dominique Strauss-Kahn zahájil reformní agendu zaměřenou na to, aby MMF nadále poskytoval ekonomické analýzy a multilaterální konzultace, které jsou jádrem jeho funkce, zajišťující stabilitu světového měnového systému. 42
Také příležitost oslav 60. výročí založení fondu v roce 2004 otevřela diskuse, zda je tato instituce připravena na výzvy 21. století. Události z 90. let zapojily MMF do mnoha nových aktivit, které byly mimo jeho původní mandát. Byly zahájeny nové iniciativy např. v oblasti transparentnosti dat, standardů a kodexů a ve finančním sektoru. Reakce na teroristický útok ze dne 11. 9. 2001 zapojila MMF i do boje proti financování terorismu a praní špinavých peněz a zvýšila se také angažovanost ve vztahu k LICs, což si vyžádalo posílení pracovníků a větší koordinaci s mezinárodními institucemi. S růstem přeshraničních finančních toků se také zvýšila závislost zemí na sobě navzájem. Rychlé změny ve věřitelských zemích v letech 2007‒2008 ukázaly, že domácí a mezinárodní finanční stabilitu nelze považovat za samozřejmost. V reakci na tyto změny MMF začal s hodnocením svého působení, působení nejen k vnějšímu světu, ale i sám k sobě. Mnohé z těchto bodů odráží změny, ke kterým dochází v souvislosti se zaznívající kritikou. [46] Fond zlepšil své facility tak, aby mohly lépe sloužit potřebným zemím. Vytvořil novou krátkodobou facilitu, která má pomoci EMEs s řešením negativních dopadů současné finanční krize. Na zpřísnění sledování globální a regionální ekonomiky a ekonomiky dané země přijal MMF několik opatření ke zlepšení finančního a hospodářského dohledu. Důraz je kladen na výzkum vazeb mezi finančním sektorem a reálným hospodářstvím. MMF hodnotí globální ekonomický vývoj, který pak shrnuje do Světového ekonomického přehledu (World Economic Outlook, WEO), jenž vydává dvakrát ročně a zveřejňuje na svých internetových stránkách. MMF také poskytuje pomoc při řešení globální ekonomické nerovnováhy, která stále přetrvává a začíná být celosvětově velkým tématem. MMF má nyní možnost svolat k mnohostranným konzultacím jen vybrané země, což je velmi inovativní způsob, jak usnadnit kolektivní jednání za účelem projednání konkrétních problémů, kterým čelí globální ekonomika. První takováto konzultace se uskutečnila v roce 2006 za účasti Číny, eurozóny, Japonska, Saúdské Arábie a Spojených států, kde se hlavním bodem stalo snížení celosvětové nerovnováhy platební bilance. Fond poskytuje také analýzu vývoje na kapitálovém trhu, když dvakrát ročně zveřejňuje Zprávu o globální finanční stabilitě, která poskytuje analýzu vývoje na globálních finančních trzích. MMF 43
rovněž nabízí školení pro úředníky dané země o tom, jak řídit své finanční systémy, měnové a devizové režimy a kapitálové trhy. MMF poskytuje hodnocení zranitelnosti finančního sektoru, kde vychází z toho, že pružný a dobře regulovaný finanční systém má zásadní význam pro makroekonomickou stabilitu ve světě, kde kapitálové toky stále narůstají. MMF ve spolupráci s SB spustil Program na hodnocení finančního sektoru (FSAP), jehož cílem je upozornit zemi na rizika v jejím finančním sektoru. Role MMF v LICs se mění stejně tak, jako se mění tyto země, ale podpora hospodářské stability a snižování chudoby jako hlavní cíl MMF zůstávají stejné. Současnou prioritou je pomoci nízko a středně příjmovým zemím vyrovnat se s nepříznivými dopady světové hospodářské krize. Vnitřní cíl týkající se zlepšování své corporate governance se promítnul do dvouletého reformního balíku, který byl rozvržen do let 2006‒2008 a jehož hlavním cílem bylo zlepšení zastoupení jednotlivých členů v MMF. Pro plnění cíle zvyšování odpovědnosti a transparentnosti využívá Fond zveřejňování informací na svých internetových stránkách. Výkonný ředitel Dominique Strauss-Kahn v dubnu 2008 jasně vytyčil priority směřování Fondu. Tyto priority by měly směřovat do oblastí globálního a bilaterálního dohledu, zefektivnění práce v LICs, budování lepší základny finančních prostředků Fondu a celkové modernizace Fondu s přiměřenějším zastoupením zemí, vyjádřeným výší členské kvóty, vhodnějším příjmovým modelem a nižšími administrativními náklady. [43]
44
4 ZMĚNY V MMF JAKO REAKCE NA KRITIKU A MĚNÍCÍ SE PROSTŘEDÍ MMF ušel za svou více než šedesátiletou existenci dlouhou cestu a své činnosti přizpůsoboval měnící se mezinárodní situaci. Diskuse o budoucnosti, rolích, vadách a jeho řízení probíhaly již v minulosti a nyní lze předpokládat, že budou pokračovat v souvislosti s finanční krizí i nadále. V předchozím textu jsme se již krátce o některých kritikách Fondu a změnách, které proběhly, zmínili. V této kapitole budou analyzovány změny, ke kterým došlo těsně před nástupem nového tisíciletí a v jeho průběhu až do současnosti a které by měly zaručit efektivní fungování MMF do budoucnosti. 4.1 Report of the International Financial Institution Advisory Commission V listopadu 1998 ustanovil Kongres USA „International Financial Institution Advisory Commission“, zvanou též Meltzerova komise, jejímž úkolem bylo posouzení funkcí sedmi mezinárodních finančních institucí: MMF, SB, Americké, Asijské a Africké rozvojové banky, WTO a Bank for International Settlements. [11] Výstupem této Komise byl „Report of the International Financial Institution Advisory Commission“, tzv. Meltzerova zpráva, která shrnuje změny, jež by přispěly k větší efektivnosti, odpovědnosti a transparentnosti těchto institucí a také by pomohly eliminovat překrývání jejich funkcí. Zde budou předloženy jen závěry, ke kterým Meltzerova komise dospěla v souvislosti s MMF. Komise odsouhlasila v poměru 8:3, že MMF, SB a regionální rozvojové banky by měly všechno své úsilí vložit do podpory silně zadlužených chudých zemí (HIPC), kde by měly implementovat efektivní ekonomické a sociální strategie. Dále že by MMF měl omezit půjčky krátkodobé likvidity a že by měl úplně ukončit stále více se rozšiřující praxi dlouhodobých půjček na zmírnění chudoby. Zpráva konstatuje skutečnost, že ekonomické podmínky, ve kterých byly MMF a SB založeny, již neexistují. Dále zdůrazňuje, že systém fixních směnných kurzů, který opodstatňoval existenci MMF, skončil v letech 1971‒1973 poté, co prezident Nixon zastavil prodej US zlata. Místo poskytování krátkodobých zdrojů na financování deficitů platební bilance v systému fixních směnných kurzů řídí 45
MMF nyní finanční krize v EMEs, poskytuje dlouhodobé půjčky mnoha rozvojovým zemím a tranzitivním ekonomikám, je poradní institucí a sbírá a šíří ekonomická data pro své členy. Frekvence a závažnost krizí v 90. letech daly podnět k rostoucím pochybnostem ohledně krizového managementu MMF. Kritika směřuje k tomu, že MMF věnoval příliš málo pozornosti zlepšování finanční struktury rozvojových zemí a naopak příliš mnoho pozornosti nákladným záchranným operacím. Systém MMF pro poskytování krátkodobé pomoci je příliš nákladný a jeho výsledky přicházejí velmi pomalu, jeho rady jsou často nesprávné a jeho úsilí na zlepšení je někdy příliš naléhavé. Zpráva hovoří o tom, že MMF by měl fungovat jako věřitel poslední instance pro rozvíjející se ekonomiky. Jeho půjčky by měly být poskytovány jako půjčky krátkodobé likvidity vládám solventních členů. Meltzerova zpráva obsahuje ostrou kritiků vůči poskytování finanční pomoci LICs. Vyčítá MMF, že příliš ovládá rozvojové země a využití svých zdrojů podmiňuje kontrolou ekonomiky v rozvojové zemi, a narušuje tak suverenitu a demokratický proces přijímání asistence a že navzdory svému vlivu je v rozvojových zemích často v uplatňování svých podmínek neúspěšný. Dále zpráva Fondu vytýká, že má nedostatky v tom, jak financuje sám sebe, a v tom, jak zodpovídá za své financování a jak vykazuje svou finanční situaci. Dále kritika směřuje k tomu, že skupina G-7, obzvlášť USA, využívají MMF k dosahování svých politických cílů. Poukazuje na to, že intervence MMF, jak dlouhodobá strukturální asistence, tak krátkodobý krizový management, nejsou spojeny s žádným jasným ekonomickým přínosem v zemi, která pomoc přijímá. Ukazuje se, že často nelze najít spojitost mezi zapojením Fondu a růstem bohatství či příjmů. Meltzerova zpráva také zdůrazňuje, že MMF povzbuzuje země ke stabilnímu měnovému systému, ale jak se na příkladu Mexika ukázalo, důvěra ve stabilní měnový kurz v rozvojových zemích často znamená větší náchylnost ke krizím. Zpráva též shrnuje, že působnost MMF se rozšířila až tak, že se překrývá s funkcemi jiných mezinárodních finančních institucí.
46
Na základě výše uvedených bodů kritika Meltzerovy komise přišla s několika doporučeními. MMF by měl být suverénní tak, aby vzbudil důvěru v to, že demokratické procesy a autorita jsou respektovány jak na věřitelské, tak na dlužnické straně. Měl by jasně definovat úkoly MMF, které jsou odlišné od cílů ostatních multilaterálních organizací, aby bylo zabráněno neproduktivnímu překrývání kompetencí, měl by tedy ustanovit jasné priority a stanovit jasné meze. Fond by měl být efektivní tím způsobem, že vytvoří takové mechanismy, pomocí kterých bude dosaženo kýžených cílů s rozumnými náklady a bez korupce či jiných nežádoucích vedlejších efektů. V otázce financování by měl stanovit takový systém, kde bude jasné, že na nákladech na chod Fondu se podílejí všichni členové spravedlivě. A doporučení k vnitřnímu uspořádání Fondu předložila takové, že by měl být stanoven takový systém vykazování, který poskytne přesné informace o činnosti MMF, který ukáže zodpovědnost úředníků Fondu a který bude dostupný a srozumitelný. Komise tedy dospěla k názoru, že by MMF měl být přeměněn na menší instituci se třemi specifickými úkoly: -
Působit jako věřitel poslední instance pro solventní EMEs, poskytovat tedy krátkodobé půjčky likvidity.
-
Sbírat a publikovat finanční a ekonomická data z členských zemí a šířit tato data včas v jednotné podobě.
-
Poskytovat
rady
(ale
ne
nařizovat
podmínky)
vztahující
se
k národohospodářské politice. Současná praxe, kdy Fond uděluje dlouhodobé úvěry členským zemím za podmínky, že se budou řídit jím stanovenými podmínkami, by měla skončit. Komise doporučuje, aby udělování dlouhodobých půjček na podporu rozvoje a hospodářské politiky bylo v kompetenci SB nebo regionálních rozvojových bank.
Meltzerova komise doporučila zmenšení MMF tak, aby bylo možné soustředit pozornost na úzký okruh činnosti a zlepšit tak jeho efektivitu. MMF by se podle Meltzerovy komise měl vrátit k původnímu cíli ‒ preventivně působit proti nedokonalostem v makroekonomické stabilitě globální ekonomiky. [54]
47
Meltzerova zpráva shrnuje body kritiky, které se z různých míst a v různých situacích ozývaly. Některé závěry Meltzerovy zprávy jsou skutečně v současné době předmětem diskuse o budoucnosti MMF a v centru probíhajících změn. Avšak např. poskytování dlouhodobých půjček přetrvává. Např. k 31. prosinci 2010 má půjčku v rámci Extended credit facility 29 zemí. Tento typ půjčky je možné čerpat během 3 let a země začíná platit půlroční splátky po skončení programu po 5½ letech a končí do 10 let. 4.2 Reforma členských kvót Problematika kvót se táhne celou historií Fondu a je doprovázena mnoha diskusemi a složitými politickými dohodami. Zejména nově vznikající tržní ekonomiky zdůrazňují, že se jejich sílící role v globální ekonomice nijak nepromítá v rozhodovací struktuře MMF, a též LICs se cítí být vytlačeny z rozhodovacího procesu, ač jsou dlouhodobými příjemci finanční pomoci. Tyto skupiny zemí kritizují jak neadekvátní rozdělení kvót, tak mechanismus jejich určování. Vyřešení této otázky je nezbytné pro to, aby Fond neztratil univerzální charakter a svou legitimitu. Současné rozdělení kvót je poplatné minulosti, kdy byla hlasovací a rozhodovací práva v poválečné době udělena tehdejším mocnostem, které se ale postupem času začaly dělit o ekonomickou a politickou moc s novými hráči, ale síla v MMF zůstávala stále stejná. Následující tabulky ilustrují rozdělení kvót v prosinci 2010, výši HDP per capita v roce 2009 a výši HDP v paritě kupní síly za rok 2009 u skupiny zemí G-7 a skupiny BRIC.
48
Tabulka 6: Skupina G7 Země Francie Itálie Japonsko Kanada Německo USA Velká Británie Součet
HDP per capita (2009)
HDP, PPP (mil. USD) 2009
41 050,9 35 083,7 39 726,6 39 599,0 40 873,3 46 436,4 35 164,9
2 172 097 2 172 097 4 138 480 1 280279 2 984 440 14 256 300 2 256 830
Mil. SDR
%
10 738,5 7 055,5 13 312,8 6 369,2 13 008,2 37 149,3 10 738,5 98 372,0
4,94 3,24 6,12 2,93 5,98 17,09 4,94 45,24
Počet hlasů 107 635 70 805 133 378 63 942 130 332 371 743 107 635 985 470
Zdroj: vlastní zpracování podle [57] a [29]
Tabulka 7: Skupina BRIC Země Brazílie Čína Indie Rusko Součet
HDP per capita (2009) 8 114,1 3 743,8 1 134,0 1 339,0
HDP, PPP (mil. USD) 2009 2 020 078 9 104 181 3 783 577 2 687 297
mil. SDR 3 036,1 8 090,1 4 158,2 5 945,4 21 229,8
% 1,4 3,72 1,91 2,73 9,76
Počet hlasů 30 611 81 151 41 832 59 704 213 298
% 1,38 3,65 1,88 2,69 9,6
Zdroj: vlastní zpracování podle [57] a [29]
Z porovnání zemí G-7 a skupiny BRIC jasně vidíme, že i když se Čína stala druhou největší ekonomikou světa podle velikosti HDP, v jejím zastoupení v rámci MMF v porovnání s prvními USA a třetím Japonskem jsou propastné rozdíly. Reforma členských kvót se již dostala do centra zájmu střednědobé strategie, když komplikovaná jednání vyústila na VZ MMF/SB v Singapuru v září 2006 v přijetí rezoluce o kvótách a reprezentaci, jež byla rozvržena do dvou let, tedy do roku 2008, a která tuto problematiku měla řešit v několika fázích. [38] Nejprve proběhlo ad hoc navýšení kvóty čtyřem nejvíce podreprezentovaným zemím, kterými byly Čína, Korea, Mexiko a Turecko. Dále byl přijat nový vzorec pro výpočet kvót a na základě nového vzorce by mělo být provedeno druhé kolo ad hoc navyšování kvót nejvíce podreprezentovaným zemím. Dále bylo 49
% 4,85 3,19 6,01 2,88 5,87 16,74 4,85 44,39
naplánováno, že pro zachování hlasovací síly LICs je nezbytné, aby se počet základních hlasů nejméně zdvojnásobil. 4.2.1 První ad hoc navýšení kvót Prvním
reformním
krokem
bylo
v roce
2006
zvýšení
kvót
nejvíce
podreprezentovaným členským zemím, jmenovitě Číně, Korejské republice, Mexiku a Turecku. Navýšení kvóty pro tyto členy bylo v součtu 3,81 mld. SDR (asi 5,66 miliardy USD), což bylo 1,8 % z celkové kvóty, která byla v roce 2006 ve výši 213,48 mld. SDR (asi 317,26 mld. USD). Díky tomuto navýšení došlo u čínské kvóty ke zvýšení kvóty z 6 369,2 mil. SDR (9 465,5 mil. USD) na 8 090,1 mil. SDR (12 023,0 mil. USD) [34], korejská kvóta se zvýšila z 1 633,6 mil. SDR (2 427,7 mil. USD) na 2 927,3 mil. SDR (4 350,4 mil. USD) [35], kvóta Mexika z 2 585,8 mil. SDR (3 842,8 mil. USD) na 3 152,8 mil. SDR (4 685,5 mil. USD) [36] a kvóta Turecka z 964 mil. SDR (1 432,6 mil. USD) na 1 191,3 mil. SDR (1 770,4 mil. USD). [37] 4.2.2 Změny modelu pro výpočet kvót Výkonná rada byla požádána o sestavení nového modelu pro výpočet kvót, který by lépe reflektoval váhu a roli členů MMF v globální ekonomice. Modely výpočtu kvót se v průběhu let vyvíjely a prvním z nich byl Bretton Woods model. Byl to původní model použitý v roce 1944, který byl sestaven tak, že H. D. White zadal proměnné do modelu bez stanovených vah ekonomovi amerického ministerstva financí R. Mikesellovi s tím, aby vytvořil takový model, který by vygeneroval kvótu pro USA ve výši 2,9 mld. USD, pro Velkou Británii kvótu rovnající se polovině americké kvóty, kvótu Sovětskému svazu nižší, nežli je kvóta britská atd. Tento model obsahoval 5 proměnných a to národní důchod (Y), oficiální rezervy (R), importy (P), variabilitu exportů (VC) a poměr exportu (C) k národnímu důchodu (Y). Q1 = (0,01Y + 0,025R + 0,05P + 0,2276VC) (1 + C/Y) Na počátku 60. let byl stanoven vícemodelový přístup, jenž původní model rozšířil o další čtyři modely, které obsahovaly základní proměnné, ale s vyššími váhami 50
pro zahraniční obchod a variabilitu. Tato změna měla zvýšit podíly kvót malých otevřených ekonomik. Kvóta členské země se rovnala nejvyššímu číslu, které bylo získáno z porovnání brettonwoodské rovnice Q1 a průměru dvou rovnic s nejnižším výsledkem (Q2 – Q5). Vyšší kvóta z těchto dvou čísel pak tvoří základ, který je ještě po politické diskusi upraven s ohledem na relativní postavení země ve světové ekonomice. [20] Q2 = (0,065Y + 0,0205125R + 0,078P + 0,4052VC) (1 + C/Y) Q3 = (0,045Y + 0,03896768R + 0,07P + 0,76976VC) (1 + C/Y) Q4 = (0,05Y + 0,042280464R + 0,044(P + C) + 0,8352VC) Q5 = (0,0045Y + 0,05281008R + 0,039(P + C) + 1,0432VC Q zde byla kalkulovaná kvóta, Y značilo HDP v tržních cenách, R bylo znakem pro rezervy (dvanáctiměsíční průměr zlata, devizových rezerv, držby SDR a rezervní pozice v MMF), P byl roční průměr běžných plateb za posledních 5 let, C vyjadřovalo roční průměr běžných příjmů za posledních 5 let a VC byla variabilita běžných příjmů. Doposud bylo možné použít buď původní Bretton Woods model, a nebo průměr dvou rovnic s nejnižšími výsledky z dalších 4 rovnic. Tyto čtyři rovnice lze kombinovat do šesti dvojic, existuje celá škála kombinací. V praxi byl Bretton Woods model relevantní pro jednu třetinu členských zemí a ostatní čtyři modely využívalo v různé kombinaci 118 zemí. V roce 2000 se uskutečnil pokus o revizi modelu. Byl navržen model obsahující jen jeden vzorec se dvěma proměnnými, a to HDP a variabilitou exportních příjmů a kapitálových toků. Tento model, tzv. Cooperův, přiřazoval 66 % váhy HDP a zvětšoval podíl kvót vyspělých ekonomik a snižoval podíl LICs zemí. Tento návrh byl Výkonnou radou odmítnut, protože byl pro většinu členských zemí politicky nepřijatelný. Důležitý pokrok byl učiněn prostřednictvím reformy v corporate governance, ustanovené v Singapuru 2006, která zahrnovala zahájení procesu přeskupení hlasovací síly členů. Kritéria pro nový model jsou taková, že by měl být akceptovatelný pro všechny a měl by být jednoduchý a transparentní. Ideální 51
variantou by bylo domluvit se na pravidlech bez ohledu na výsledek, což by znamenalo domluvit se na proměnných a vahách v novém modelu bez znalosti, jaké kvóty vyjdou. Nyní se vždy nejprve očekávají výsledky, a poté se diskutuje o předloženém modelu. Proměnné v novém modelu jsou omezeny jen na HDP, otevřenost, variabilitu a rezervy.
HDP
je
nejdůležitější
proměnná,
protože
nejlépe
zachycuje
ekonomickou velikost země. Může se považovat za ukazatel schopnosti země finančně přispívat nebo na druhou stranu za ukazatel potenciální potřeby financí. Bylo diskutováno, zda HDP přepočítávat podle parity kupní síly, či podle tržního kurzu. První zmíněná varianta zvýhodňuje nově vznikající tržní ekonomiky, varianta druhá vyspělé ekonomiky. Bylo stanoveno, že ze 60 % bude HDP přepočítáván v tržním kurzu a ze 40 % v paritě kupní síly na základě průměru za tříleté období. Další proměnnou je otevřenost, která zachycuje běžné příjmy a výdaje. Na významnosti jí přidává fakt, že usnadnit rozvoj a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu je jeden z hlavních cílů MMF. Výpočet byl stanoven jako průměr součtu běžných plateb a běžných příjmů (zboží, služeb, důchodů a transferů) za pětileté období. Variabilita by měla měřit potenciální zranitelnost platební bilance, a tedy potenciální potřebu finanční pomoci. Je měřena u peněžních příjmů a čistých kapitálových toků jako směrodatná odchylka od trendu, odhadnutá pomocí tříletého klouzavého průměru během třináctiletého období. Další proměnná, rezervy, jsou již od začátků existence Fondu považovány za hlavní indikátor finanční síly země a tedy schopnosti finančně přispívat. Avšak úloha rezerv se podstatně změnila a je třeba se ptát, zda hromadění zahraničních rezerv s cílem udržovat uměle slabý kurz, který by měl negativní dopad na globální obchod, by mělo dané zemi přinést vyšší kvótu. Výpočet rezerv se podle nového modelu provádí jako dvanáctiměsíční průměr oficiálních rezerv (zahrnujících zahraniční rezervy, držbu SDR, rezervní pozici a měnové zlato). V březnu 2008 předložil Fond návrh, který byl projednán Výkonnou radou a rozeslán Radě guvernérů, jež ho schválila 28. 4. 2008 většinou hlasů. Tento nový model výpočtu kvót je založen na jedné rovnici. [19]
52
Q = (0,5 HDP + 0,3 Otevřenost + 0,15 Variabilita + 0,05 Rezervy)0,95 Tato nová rovnice je jednoduchá a transparentní, změnila poměr vah a nově využívá kompresní faktor 0,95. Zahrnutí této komprese působí tak, že zůstane zachováno relativní pořadí mezi zeměmi, ale výrazně se mezi nimi sníží rozdíly, což přináší výhodu malým zemím (EMEs, LICs, řadě zemí v EU, včetně ČR), ale je méně výhodné pro velké ekonomiky. 4.2.3 Druhé kolo ad hoc navýšení kvót Návrh na druhé kolo ad hoc navýšení kvót byl také schválen v dubnu 2008. Cílem tohoto navýšení je připravit si půdu pro další vyvažování podílu kvót širšímu okruhu členských zemí. Tímto navýšením by měla kvóta vzrůst 54 členům a měla by se pohybovat od 12 do 106 % oproti „předsingapurské“ situaci. Emerging markets jsou hlavní skupinou zemí, u které dojde ke změnám. Celkový posun v podílu kvót pro těchto 54 členů by měl být 4,9 %. [39] Když se opět vrátíme ke komparaci skupiny G-7 a skupiny BRIC, procentní podíly kvót a hlasů po druhé ad hoc navýšení by vypadaly následovně: Tabulka 8: Procentní podíly kvót a hlasů po druhém ad hoc navýšení kvót Země Francie Itálie Japonsko Kanada Německo USA Velká Británie Součet
Podíl kvót % 4,51 3,24 6,56 2,67 5,98 17,67 4,51 45,14
Podíl hlasů % 4,29 3,19 6,23 2,56 5,87 16,73 4,29 43,16
Země Brazílie Rusko Indie Čína Součet
Podíl kvót % 1,78 2,49 2,44 4 10,71
Podíl hlasů % 1,72 2,39 2,34 3,81 10,26
Zdroj: [38]
4.2.4 Zvýšení počtu základních hlasů 28. 3. 2008 bylo schváleno ztrojnásobení počtu základních hlasů, což znamená, že každý člen bude mít místo 250 nově 750 základních hlasů. Posílení hlasovací síly LICs bylo stěžejním bodem reformního balíčku. Základní hlasy totiž odráží 53
princip rovnosti a dávají menším členům Fondu (mnoho z nich jsou právě LICs) větší hlasovací sílu v jednáních. [39] V minulosti postupným navyšováním kvót došlo k tomu, že se podíl základních hlasů na celkovém počtu hlasů snížil z 11 % až na současná 2 %, kdy z celkových 2 221 085 (k 5. 11. 2010) je 46 750 hlasů základních. Po zavedení by nově mělo být 140 250 základních hlasů, což je 6,3 % ze současného počtu hlasů. 4.2.5 Na prahu zásadní reformy V Istanbulu v říjnu 2009, kdy se konalo VZ MMF/SB, generální ředitel Dominigue Strauss-Kahn předložil agendu na další období, a to na roky 2009‒2011, obsahující revizi mandátu, finanční úlohu Fondu, dohled a governance. [2] Jednání o governance se v Istanbulu zúžila na jednání o kvótách. Přispělo k tomu také to, že reformu governance z roku 2008 považovala většina Emerging markets a rozvojových zemí za nedostatečnou. Reformy v rozdělení kvót mezi jednotlivé země by měly vést k větší vyváženosti rozhodovací moci v MMF a změně složení Výkonné rady MMF. K přijetí zásadních rozhodnutí je ve Fondu třeba 85% většiny, což znamená, že např. USA se svým 17% podílem hlasů mohou taková rozhodnutí vetovat. V tomto ohledu se pravděpodobně nic nezmění a USA jakožto největší ekonomika z pohledu výše HDP si toto „privilegium“ zachová. Na začátku listopadu 2010 byl učiněn další krok k realizaci největší reformy v oblasti kvót za celou dobu existence Fondu, když Výkonná rada potvrdila dohodu, která se uskutečnila na summitu G-20 v Jižní Koreji koncem října, týkající se toho, že na EMEs a rozvojové země přenese více vlivu a že se evropské země vzdají dvou křesel, které drží ve Výkonné radě. Změny musí odsouhlasit všech 187 členů Fondu a jejich uvedení v platnost bude zřejmě trvat několik let. Čína by se měla ze současných 4 % posunout na 6,9 % a v hlasovací síle předčí Německo, Francii a Británii. Indie obsadí osmé místo, Rusko deváté a Brazílie desáté. Tyto země budou mít celkový podíl 14,18 %, EMEs a rozvojové země dohromady 42,3 % a skupina rozvinutých zemí 57,7 %. [21]
54
Tabulka 9: Navrhované kvóty a počet hlasů v %
před 61,6 46 17,4 28,6 15,6 38,4 30,9 5,5 10,3 7,6
Podíl kvót po navrhované 60,5 57,7 45,3 43,4 17,7 17,4 27,6 26 15,2 14,3 39,5 42,3 32,4 35,1 4,9 4,4 12,6 16,1 7,2 6,7
Rozvinuté země G-7 Spojené státy Ostatní Ostatní rozvinuté země EMEs a rozvojové země Rozvojové země Afrika Asie Střední východ, Malta, Turecko Západní hemisféra 7,5 7,7 Tranzitivní ekonomiky 7,5 7,1 Celkově 100 100 EU 27 32,9 31,9 LICs 3,5 3,2 Před: „předsingapurská situace“ (před rokem 2006) Po: po druhém ad hoc navýšení kvót
7,9 7,2 100 30,2 3,2
před 60,6 45,1 17 28,1 15,5 39,4 31,7 6 10,4 7,6
Podíl hlasů po navrhované 57,9 55,3 43 41,2 16,7 16,5 26,3 24,7 14,9 14,1 42,1 44,7 34,5 37 6,2 5,6 12,8 16,1 7,3 6,8
7,7 7,7 100 32,5 4
8,2 7,6 100 30,9 4,5
8,4 7,7 100 29,4 4,5
Zdroj: [24], čísla jsou zaokrouhlována
Skupinu Emerging markets a rozvojových zemí tvoří 154 zemí s 47,139 % (říjen 2010) světového HDP. Oproti tomu skupina rozvinutých zemí se skládá ze 34 zemí a tvoří 52,861 % světového HDP. Na základě předložených dat tedy lze říci, že by skutečně došlo ke sblížení podílů kvót. Tyto změny však nabudou platnosti během několika let, kdy se předpokládá další růst EMEs a rozvojových zemí a naopak pokles zemí rozvinutých. Je tedy pravděpodobné, že po dokončení této reformy již bude pozdě na reformu následující. Další složkou této reformy by mělo být zdvojnásobení počtu kvót, které by mělo přinést přesun 6% podílu kvót EMEs a zemím rozvojovým. Polovina přesunutých kvót by měla pocházet od rozvinutých zemí, jedna třetina od producentů ropy a zbývajících 20 % by se mělo přesunout od zbylých rozvojových zemí. Zhruba 110 zemí z celkových 187 by mělo zaznamenat, že jejich kvóty vzrostou nebo minimálně zůstanou stejné. Z těchto 110 zemí je 102, které jsou ze skupiny EMEs nebo rozvojových zemí.
55
Všechny výše zmiňované změny se promítnou do Výkonné rady. Evropské země budou mít o dvě křesla méně ve prospěch EMEs a rozvojových zemí. Další změnou by mělo být, že všichni Výkonní ředitelé budou voleni. Výkonná rada schválila, že změny by měly nabýt účinnosti na VZ MMF/SB v říjnu 1012 a změny ve Výkonné radě by měly být implementovány ke konci roku 1012. Bylo též odsouhlaseno, že Výkonná rada bude každých osm let přezkoumána, počínaje tím, kdy plánované reformy nabudou účinnosti. Její složení bylo naposledy změněno v roce 1992, když se Rada rozrostla z 20 na 24 členů v reakci na přijetí nových členů do Fondu poté, co se rozpadl Sovětský svaz. [25] Rada také přijala ustanovení, že nové schéma na výpočet kvót by mělo být stanoveno do ledna 2013 a další revize kvót by měla být dokončena do ledna 2014. 4.3 Financování a finanční pomoc MMF Široký rozsah cílů a úkolů Fondu vyžaduje velké množství finančních prostředků, a to jak na řídící a výkonný aparát Fondu, tak na plnění vytyčených cílů. Následující kapitola bude analyzovat, zda jsou zdroje Fondu dostatečné a udržitelné do budoucna a na jaké typy finanční pomoci jsou poskytovány. 4.3.1 Financování činnosti MMF Obrázek o finanční situaci Fondu si lépe uděláme prostřednictvím účetnictví. Stručně tedy jen uveďme základní údaje o tom, co obsahují rozvaha a výsledovka Fondu. [56] V pasivech rozvahy MMF jsou nejvýraznější položkou kvóty, z nichž je jedna čtvrtina splacena v rezervní měně jako splacený kapitál, hrazený obvykle centrální bankou členské země. Tato část je pro členskou zemi likvidní pohledávkou za MMF jako zahraniční rezerva. Další tři čtvrtiny kvóty jsou hrazeny v národní měně, ale nejsou přímo splaceny na účet MMF, ale jsou drženy centrální bankou na zvláštním účtu. Pro MMF je to tedy pohledávka za centrální bankou. Na straně aktiv jsou pohledávky MMF za členskými zeměmi ve formě nesplacených úvěrů, použitelných měn (může být použita při operacích MMF, tzn. měny, jejichž centrální banky mají dostatečně silnou vnější pozici, jejich využití nevytváří riziko pro platební bilanci příslušné země) a ostatních měn. Celková 56
výše kvót je rovna celkové výši pohledávek. MMF má také velké skryté rezervy zlata. Až do roku 1974 byla čtvrtina členské kvóty splácena ve zlatě a toto zlato je oceněno ve své historické ceně. Rozvaha a výsledovka jsou na sebe navázány prostřednictvím půjček, které MMF poskytuje. Princip vychází z toho, že země se silnou pozicí platební bilance financují půjčky členským zemím, které potřebují pomoc. Tato operace je ukryta v tzv.
měnovém
swapu
mezi
MMF
a
centrálními
bankami
dlužnických
a věřitelských zemí. Touto operací se změní jen složení aktiv a pasiv v rozvaze, ale její hodnota se ani u jedné instituce nezmění. [56] Ve výsledovce tvoří největší část příjmů rozdíl úroků mezi nesplacenými úvěry a splaceným kapitálem. Další, dodatečný příjem plyne z rezerv a neúročených aktiv. Stranu nákladů tvoří remunerace a administrativní náklady složené z nákladů na dohled, technickou pomoc a administrativní výdaje. Základní úrok, který je placený dlužníkem, se v terminologii MMF nazývá poplatek (Charge). Skládá se z úroku SDR a úrokového navýšení (Basic Margin). Toto navýšení je stanovováno každý rok tak, aby pokrývalo administrativní náklady a tvořilo určitý přebytek. Úrok placený členské zemi za splacený kapitál se nazývá remunerace (Remuneration) a je stanoven jako určité procento úrokové sazby SDR. Další položkou jsou rezervy, jež by měly chránit proti úvěrovému riziku a ztrátě příjmu a zlepšovat likviditu MMF, která mu umožňuje rychlé jednání v případě potřeby. Výnosy z těchto rezerv jsou další součástí příjmů. Dalším příjmem je neremunerovaná část rezervní tranše. Jak již bylo řečeno, každá členská země musí splatit 25 % své kvóty. Tato část byla dříve splácena ve zlatě, přičemž zlato nemá výnos, proto tento kapitál byl neremunerovaný, tyto země tedy nic nedostávaly. V roce 1978, kdy byla vazba ke zlatu zrušena, nové členské země splácely svůj kapitál v měně a MMF začal za tento kapitál vyplácet remunerace. Pro narovnání podmínek bylo stanoveno, že zlato i část splaceného kapitálu novými členskými zeměmi bude neúročená. Každé depozitní aktivum je úročeno až nad touto hranicí, která je stanovená na 3,8 % z kvóty země. Příjmem MMF je tedy výnos z tohoto neremunerovaného aktiva. [56] Hlavní zdroje příjmu tvoří úroky placené dlužnickými zeměmi, výnosy z neremunerovaných zdrojů, 57
které jsou nákladem členské země s neremunerovanou pozicí a výnosy z rezerv, na jejichž tvorbě se podílejí země věřitelské i dlužnické. S růstem administrativních nákladů MMF vzrostl i podíl dlužníků na úhradě jeho aktiv, kde věřitelské země kryly jen malou část. Vedle dlužnických a věřitelských zemí je v MMF také skupina zemí, která má velmi malou část splaceného kapitálu nebo vůbec žádnou. Celkově náklady na financování nese jen velmi malé množství zemí, především EMEs. Nevýhodou tohoto modelu je, že v podstatě předpokládá, že Fond bude v řešení krizí neúspěšný, a země si tedy dále budou půjčovat a zajišťovat tak zdroj příjmu. Z toho plyne, že finanční zdroje takto získávané jsou značně nepředvídatelné. Finanční model v minulosti sloužil bez problémů, ale v období rychlého splacení úvěrů se vytvořil deficit rozpočtu MMF, když např. půjčky v roce 2000 ještě činily 42 mld. SDR a v roce 2007 jen necelých 9 mld. SDR. V roce 2008 byl proto schválen nový příjmový model, který přináší několik změn, jako např. větší volnost při investování prostředků Fondu nebo nový zdroj v podobě výnosu z prodeje části zlatých rezerv. [32] Půjčky, které MMF poskytuje, jsou financovány z upsaného kapitálu, který je určen výší kvóty země a určuje tak maximální výši finančního závazku vůči MMF. Poskytování půjček je financováno ze splacených rezervních aktiv 10 a dále zeměmi se silnou finanční pozicí, které Fond k tomuto financování vyzve. Dalším zdrojem jsou dohody o zápůjčkách, a to Obecná dohoda o zápůjčce (General Arrangements to Borrow, GAB), která vznikla v roce 1962 a Nová dohoda o zápůjčce (New Arrangements to Borrow, NAB), která byla vytvořena v roce 1995, aby doplnila GAB. Prostřednictvím těchto dohod si Fond zajišťuje dodatečné zdroje. V dubnu 2010 Výkonná rada přijala návrh na navýšení zdrojů dostupných prostřednictvím NAB. Ty by se ze současných 34 mld. SDR měly zvýšit až na 367,5 mld. SDR (asi 555 mld. USD). Na tomto zvýšení by se mělo podílet 13 nových zemí, zahrnujících i EMEs. Rozšířená NAB se stane platnou po schválení v daných zemích. [31]
10
Americký dolar, euro, jen, libra
58
Podle MMF je toto posilování zdrojů cestou k tomu, aby MMF mohl pokrývat potenciální budoucí potřeby všech členských zemí. Dalším argumentem pro je, že by to mohlo příznivě ovlivnit země, které se proti krizím pojišťují vytvářením nadměrných rezerv. 4.3.2 Finanční pomoc ze strany MMF Získat zdroje od MMF lze buď na základě úvěrových tranší, pokud má země obecné problémy s platební bilancí, nebo na základě speciálních politik, nazývaných facility, kdy jsou zdroje dostupné z důvodu specifických potřeb platební bilance. Jedním z cílů MMF je poskytnout členské zemi dočasně finanční zdroje za přiměřených podmínek, které jí pomohou řešit nerovnováhy v platební bilanci. Půjčky, které Fond poskytuje, jsou realizovány formou swapu tak, že si dlužnická země odkoupí rezervní aktiva za svou národní měnu. Když půjčku země splácí, zpětně odkupuje svou národní měnu, kterou splácí rezervním aktivem. Věřitelské zemi, která rezervní aktivum poskytla, se navýší rezervní tranše, tedy část splacené kvóty v rezervní měně, a sníží se jí část kvóty v měně národní. [56] Pozice rezervní tranše je součástí devizových rezerv členské země. Nákupy zdrojů v rámci ní nejsou užitím úvěru MMF. Částka, o kterou výše kvóty přesahuje držbu národní měny, se rovná pozici rezervní tranše (při vyloučení držby z důvodu poskytnutých úvěrů). Důvodem pro vyloučení držby národní měny vyvolané čerpáním úvěru je umožnit členským zemím nákupy v rámci úvěrových tranší, aniž by byly nuceny využít pozici rezervní tranše. Rezervní tranše je jim k dispozici podle jejich uvážení. Výše pozice této tranše plyne z původního splacení části kvóty rezervním aktivem a také z prodeje národní měny země se silnou platební bilancí třetím dlužnickým zemím. Nákupy v rámci této tranše jsou podmíněny problémy platební bilance a MMF nemá právo tyto problémy zpochybnit. Nepodléhají úrokům ani splátkové povinnosti. Je možné, aby členská země tentýž den, kdy rezervní tranši uhradí, požádala o její čerpání, aniž by ji musela někdy v budoucnu splatit.
59
Kvóta členské země je rozdělena na čtyři úvěrové tranše. Ke zdrojům v rámci úvěrových tranší se přístup může uskutečnit buď přímými nákupy, týkajícími se jen první tranše, nebo přes Stand-By Arrangement, což je rozhodnutí MMF, jímž zaručuje členské zemi, že během stanovené doby si bude moci za podmínek tohoto
rozhodnutí
půjčit
určitou
částku.
K nouzové
pomoci
(Emergency
Assistance) není potřeba speciální facilita a podmínky jejího čerpání odpovídají první úvěrové tranši. Nouzová pomoc je poskytována zemím postiženým přírodní katastrofou (Emergency Natural Disaster Assistance) nebo zemím po válečném konfliktu (Emergency Post Conflict Assistance). V roce 2000 byla uskutečněna revize úvěrových facilit, jejímž výsledkem bylo zrušení zastaralých facilit, jako byly např. Buffer Stock Financing Facility, Financing for Debt and Debt Service Reduction a Currency Stabilization Fund, a dále pak úprava fungování stávajících facilit a úprava platebních podmínek. Kompenzační finanční facilita (Compensatory Financing Facility) byla zavedena v roce 1963 v reakci na fluktuaci cen primárních komodit. Byla první facilitou, která byla zaměřena na pomoc zemím, jež měly speciální problémy s platební bilancí, která byla mimo jejich kontrolu. Rozšířená facilita Fondu (Extended Fund Facility) byla vytvořena v roce 1974 pro země s potřebou realizovat strukturální reformy. Její ustanovení bylo odrazem faktu, že problémy s platební bilancí mohou být strukturálního charakteru, a mohou tedy vyžadovat změnu domácí hospodářské politiky a delší období přizpůsobení. Doplňková rezervní facilita (Supplemental Reserve Facility) byla vytvořena v roce 1997 pro poskytování krátkodobých půjček zemím, které mají problémy v platební bilanci, způsobené náhlou ztrátou tržní důvěry. Tato facilita byla např. poskytnuta Korejské republice, Rusku, Brazílii, Turecku či Argentině. V době založení MMF nebyla rozvojová agenda jeho původním cílem, protože v té době existovalo jen několik zemí, které by potřebovaly jiné zacházení. Až v roce 1957 došlo ke změně, když se Ghana a Súdán staly jako nezávislé země členy MMF. Do roku 1990 bylo členy MMF 53 afrických zemí. Většina těchto nových zemí měla velice nízký důchod na hlavu a patřila k nejméně rozvinutým zemím světa. Jejich problémy byly více strukturální než makroekonomické. To bylo
60
impulzem pro rozšíření kompetencí MMF, užší spolupráci s SB a ostatními rozvojovými agenturami. MMF poskytuje finanční pomoc chudým zemím dvěma způsoby. Ve formě odpuštění dluhů v rámci Iniciativy na snížení dluhu nejvíce zadluženým chudým zemím (Heavily Indebted Poor Countries, HIPC) a Iniciativy na multilaterální odpuštění dluhů (Multilateral Debt Relief Iniciative, MDRI) a koncesním financováním v rámci současných facilit – Rozšířené facility pro strukturální přizpůsobení (začínala jako dočasná facilita Svěřenecký fond, pak se přeměnila na
Facilitu
pro
strukturální
přizpůsobení),
Facility
na
snížení
chudoby
a na podporu růstu a Facility pro financování exogenních šoků (Exogenous Shocks Facility). V roce 1996 začal Fond spolu s SB s realizací HIPC, která byla určena pro země s hrubým domácím produktem na hlavu nižším než 965 USD a podílem dluhu na hrubém domácím produktu větším než 80 %. Pomoc tedy byla určena 41 zemím, z nichž 33 bylo v Africe. Cílem programu bylo dosažení snížení zahraničního dluhu na takovou úroveň, kterou bude moci daná země obsluhovat bez pomoci. Tato iniciativa má tři fáze. V první z nich musí země prokázat, že provádí zodpovědnou hospodářskou politiku a že finanční prostředky, které budou uvolněny v důsledku snížení dluhu, budou využity efektivně. Maximálně po třech letech nastává rozhodný bod, kdy je provedena analýza zadluženosti země, a pokud by byl podíl zahraničního dluhu na objemu vývozu větší než 150 %, pak je země uznaná za způsobilou k přijetí této pomoci. Následuje další fáze, ve které musí země přijmout další opatření, vedoucí ke stabilnímu makroekonomickému prostředí. Na konci této časově neomezené fáze je bod realizace, kdy dojde k odepsání dluhů. Bilaterální a komerční věřitelé sníží dluh až o 90 % jeho současné hodnoty a multilaterální věřitelé jako MMF či SB sníží dluh na udržitelnou úroveň. Rozsah prostředků pro dluhové úlevy není závislý jen na rozhodnutí Fondu, ale ve velké míře na politických rozhodnutích vedoucích představitelů hospodářsky vyspělých zemí. MMF se ke konci roku 2007 na této iniciativě podílel částkou 6,1 mld. USD, tedy 9 %, zatímco SB se podílela 20 % a Pařížský klub 35 %.
61
I tato iniciativa našla své kritiky, a to především ze strany nevládních organizací. Kritizovaly to, že tempo a rozsah poskytované finanční pomoci je příliš malé. Dále, že nekonzultuje postup oddlužování s občanskými sdruženími, nevládními organizacemi a dalšími zainteresovanými skupinami a že snižování dluhu neprobíhá dostatečně pružně. V roce 1999 tedy došlo ke změně této iniciativy a vyhlášena byla posílená iniciativa prostřednictvím Facility strukturálního přizpůsobení, která byla rozšířena a přejmenována na Facilitu pro snížení chudoby a podporu trvalého růstu (Poverty Reduction and Growth Facility, PRGF) a v roce 2010 přejmenována na Extended Credit facility. Tato iniciativa byla určena pro 80 nejchudších rozvojových zemí s hrubým domácím produktem nižším než 965 USD na hlavu. MMF není rozvojová agentura a již Meltzerova zpráva zdůrazňovala, že PRGF by měla být přesunuta do kompetence SB, protože řeší dlouhodobou rozvojovou pomoc. Cílem SB a MMF v nejširším pojetí je zvyšování životní úrovně v členských zemích. Avšak přístupy obou těchto institucí by se měly vzájemně doplňovat a to tak, že MMF se bude starat o makroekonomické otázky a SB o dlouhodobý hospodářský rozvoj a snižování chudoby. Tím, jak hluboce se MMF v rozvojových zemích angažuje, tříští své úlohy a snižuje tak svou efektivnost. MMF by měl pak vyšší finanční i organizační kapacity k poskytování krátkodobé finanční pomoci spojené s nerovnováhou platební bilance a dalším úkolům, jako jsou např. dohledové funkce. 4.3.3 Role MMF v současné krizi V předchozí části byl zmiňován rychlý pokles půjček, které Fond poskytoval, avšak v souvislosti se současnou finanční krizí došlo od roku 2008 k jejich opětovnému nárůstu. Následující graf ukazuje vývoj půjček udělovaných Fondem v letech 2000–2010.
62
140 000 000 120 000 000 100 000 000 80 000 000 60 000 000 40 000 000 20 000 000 0
Obrázek 1: Vývoj půjček udělovaných Fondem v letech 2000–2010 Zdroj: vlastní zpracování podle IMF Lending Arrangements
Nezměnila se však jen výše poskytovaných půjček, ale především struktura dlužníků Fondu. Důkazem toho může být to, že se MMF po dlouhých letech vrátil do Evropy, čímž uzavřel kruh svého dosavadního působení, protože právě zde v poválečné době poskytoval mnoho programů. [50] Např. v roce 1996 poskytoval finanční pomoc z evropských států např. Maďarsku, Litvě nebo Ukrajině a dalším zhruba ve výši 1 600 tisíc SDR v rámci Stand-By Arrangements. Hlouběji se v pomoci v Evropě začal angažovat na Islandu, kde v listopadu 2008 poskytl půjčku 1 400 mil. SDR a Maďarsku, kterému v listopadu 2008 poskytl pomoc ve výši 10 538 mil. SDR. MMF však vstoupil nejen do Evropy, ale hlavně do samotného jejího jádra, tedy do eurozóny, když v květnu 2010 poskytnul půjčku Řecku ve výši 26 500 mil. SDR. Další zemí eurozóny, kde bude MMF zasahovat, je Irsko. Dne 15. 12. 2010 schválil irský parlament, že přijme pomoc od EU a MMF. Pomoc od MMF by měla být ve výši 19,5 mld. SDR (30,1 mld. USD) z Rozšířené facility Fondu. Země eurozóny se dohodly, že Fond může vstoupit v případě potřeby do Portugalska, Španělska, Belgie a Itálie.
63
V zemích eurozóny, které se potýkají s dluhem, bude do budoucna zapotřebí restrukturalizace tohoto dluhu, protože i půjčky od MMF či EU se také jednou musí splatit. V minulosti byly často kritizovány změny, kterými MMF podmiňoval poskytnutí svých půjček. V případě Evropy by záměrem mělo být, že nebude vynucovat rychlé snížení rozpočtových schodků, ale časově je rozloží, aby se obnovila důvěra a věrohodnost vlády dané země. 4.3.4 Kritika poskytování finanční pomoci Již koncem 90. let byl Fond kritizován za to, že byl příliš štědrý v poskytování finanční pomoci zemím postiženým finanční krizí, že je jeho pomoc neefektivní, podmiňovaná nerealistickými požadavky a že podněcuje riziko morálního hazardu. Na druhou stranu lze konstatovat, že nelze nechat zemi vězící v krizi, aby problém vyřešila sama bez vnější finanční pomoci. MMF má ve svých stanovách uloženo, že za určitých podmínek musí dané zemi poskytnout finanční pomoc. Pokud by tuto pomoc odmítnul, mohl by tak přispět ke zhoršení stability mezinárodního finančního systému. V souvislosti s MMF mluvíme o morálním hazardu ve spojitosti s pomocí, kterou poskytoval zemím postiženým finanční krizí v 90. letech. Kritika směřovala k tomu, že investoři investující do nově vznikajících tržních ekonomik do rizikových aktiv s vysokým výnosem byli zásahy Fondu od ztrát ochráněni a zároveň dosáhli vysokých výnosů. [9] Příkladem kritiky, která se snášela na MMF kvůli hrozbě morálního hazardu, mohou být záchranné akce, jež Fond realizoval v Rusku. Sám MMF
přiznal,
že
zahraniční
věřitelé
si
půjčili
a
koupili cenné
papíry
za předpokladu, že MMF pomůže uspořádat splátky dluhu cizincům v případě krize. Nakonec zahraniční investoři chránění asistencí MMF nebyli a tyto ztráty, které investoři v Rusku během krize utrpěli, vidí někteří pozorovatelé jako strašáka proti budoucím pokusům podstupovat v EMEs morální hazard. Fond byl také kritizován za to, že úvěry poskytoval příliš levně a na poměrně dlouhou dobu, což nemotivovalo k tomu, aby se země snažily o soukromé financování na kapitálových trzích. Výsledkem této diskuse byla v roce 2001 změna podmínek, za nichž MMF poskytuje finanční pomoc. Byly zrušeny některé 64
speciální úvěrové linky, zvýšeny úrokové sazby a také zkrácena doba, na kterou je úvěr MMF poskytován. Tato opatření měla za cíl snížit atraktivnost financování od MMF a tedy tendenci členských zemí spoléhat se na finanční pomoc MMF. 4.4 Prevence krizí Po asijské krizi se objevilo mnoho diskusí o potřebě reformy mezinárodní finanční architektury včetně MMF. Jako reakci na vlastní analýzy a tyto diskuse předložil MMF závěry, jako např. nutnost posílit dohled, zejména v oblasti kurzové politiky a finančního sektoru, a to tak, aby byl Fond schopen předvídat blížící se krizi, zvýšit transparentnost dat o ekonomickém a finančním vývoji a dat o oficiálních rezervách a zadlužení, liberalizovat kapitálový účet nebo zrevidovat stávající facility. V roce 2001 byla v komuniké z jarního zasedání zdůrazněna priorita Fondu, a to prevence finančních krizí. Základem úsilí o prevenci krizí je porozumění tomu, proč a jak finanční krize vznikají a jakým způsobem se šíří. V tomto bodě bylo dosaženo názoru, že finanční krize často souvisejí s problémy v bankovním sektoru a že je situace ztěžována nestabilním a značně vysokým přílivem a odlivem zahraničního kapitálu. Fond se tedy začal soustředit na sledování bank a ostatních finančních institucí a také na analýzu tzv. ukazatelů vnější zranitelnosti, které by měly signalizovat případné problémy. Tyto ukazatele však nejsou samospasitelné, poukazují jen na to, že riziko v dané zemi je a že vyžaduje přijetí opatření na odvrácení krize. Tyto ukazatele jsou shrnuty do „ukazatelů včasného varování“ (Early Warning Systems). Tyto modely však nebyly dosud příliš úspěšné při předvídání krizí. Předpověděly krizi v Turecku, ale již ne krizi v Argentině. V souvislosti se současnou krizí i sám Fond uznal, že věnoval příliš málo pozornosti oblastem, jako jsou nadměrné zadlužení, úvěrový boom a ceny aktiv. 4.4.1 Posílení prevence MMF v současné době poskytuje nefinanční nástroje, jejichž úkolem je vyslání signálu trhům či investorům, že země vykonává hospodářskou politiku, která je podporovaná Fondem, a tím zvýšit důvěru v ekonomický vývoj této země. Jedním 65
z těchto nástrojů jsou Preventivní programy (Precautionary Arrangement), které využívají země s dobrými makroekonomickými ukazateli. Členská země oznámí, že v době, kdy bude program probíhat, nebude využívat finanční zdroje Fondu. Pokud země o čerpání přesto požádá, zdroje jsou pro tento případ připraveny. To, že se úsilí o preventivní programy vyplácí, potvrzuje fakt, že v letech 2005‒2007 bylo z 11 nových programů u středněpříjmových zemí 7 schváleno jako preventivních. Při pohledu zpět zjistíme, že v období 1987‒2003 bylo schváleno 56 preventivních programů. Tento druh programu využily např. Lotyšsko, Estonsko, Litva a Maďarsko jako kandidátské země do EU. Z tohoto objemu preventivních programů bylo využito k čerpání jen 6 z nich, a to u Filipín (1998), Argentiny (2000), Brazílie (2001) a Uruguaye (2002). [33] V říjnu roku 2005 byl přijat Nástroj k posílení hospodářské politiky (Policy Support Instrument), který je zaměřen na LICs, jež mají zájem o podporu své politiky, ale které nepotřebují nebo nechtějí finanční prostředky od MMF. Země v tomto programu
souhlasí,
že
zavede
taková
opatření,
která
povedou
k makroekonomické a finanční stabilitě, jež podpoří růst a udržitelný domácí a zahraniční dluh. Do současnosti MMF schválil tento nástroj pro 7 zemí, např. pro Mozambik, Senegal nebo nejnověji pro Rwandu. Dalším nástrojem majícím pomáhat v prevenci krizí je finanční facilita typu pojištění. Tento mechanismus vytváří pojistku a působí jak proti vzniku paniky mezi investory, tak proti odlivu kapitálu ze země v důsledku rostoucí nejistoty. V roce 1998 byla navržena Preventivní úvěrová linka, která měla být nástrojem v prevenci proti krizím pro ty země, které prováděly odpovídající domácí politiky a které by se potenciálně mohly stát obětí nákazy. Země, jež předem splnily 4 kritéria, měly mít automatický přístup ke zdrojům. Kvůli obavám z reakce finančních trhů ale nebyla nikdy využita a v roce 2003 skončila. 4.4.2 Dohled Dohled je bezesporu nejdůležitějším nástrojem prevence krizí. Jeho pilíři v MMF jsou bilaterální dohled, multilaterální dohled a regionální dohled. [45]
66
Základem bilaterálního dohledu jsou konzultace prováděné podle článku IV Dohody a Rozhodnutí o bilaterálním dohledu z roku 2007. Na základě Dohody má každá členská země povinnost plnit své povinnosti z ní vyplývající a Fond má právo na toto plnění dohlížet. Tento dohled vykonává prostřednictvím misí, kdy pracovníci MMF navštíví jedenkrát ročně členskou zemi. Po návratu z mise sepíší zprávu, která obsahuje doporučení a souhrn toho, jak členská země plní své povinnosti. Ve střednědobé strategii bylo učiněno rozhodnutí o přezkoumání právního rámce dohledu, který je nutný pro znovuobnovení účinnosti bilaterálního dohledu. Rozsah a četnost tohoto dohledu by měly vycházet z rizik indikovaných WEO a GFSR za předpokladu, že tyto nástroje budou do budoucna spolehlivé. Na základě toho by mohly být u zemí s nižším makroekonomickým a finančním rizikem realizovány zjednodušené konzultace s menší četností. Hlavními nástroji multilaterálního dohledu jsou Světový ekonomický přehled (World Economic Outlook, WEO), jehož závěry jsou publikovány dvakrát ročně a který obsahuje analýzy očekávaného ekonomického vývoje, analýzy globálních makroekonomických ukazatelů a cenových trendů, a Zpráva o globální finanční stabilitě (Global Financial Stability Report, GFSR), která by měla být hlavním nástrojem dohledu nad globálním finančním trhem, a jakožto taková by tedy měla dvakrát ročně poskytovat informace o finančních trzích. Avšak ani WEO nebyl v předvídání krizí z 90. let úspěšný, když např. v případě Mexika předpokládal v roce 1995 růst HDP o 4 %, ale ve skutečnosti poté HDP Mexika kleslo o 6,9 %. Zbývající nástroje multilaterálního dohledu jsou Roční revize kurzových režimů a devizových restrikcí (Annual Review of Exchange Arrangement and Exchange Restriction) a také multilaterální konzultace. Právě u WEO a GFSR se po vypuknutí krize na americkém trhu hypoték začala odborná veřejnost zajímat, do jaké míry mohl MMF tuto krizi předpovědět. Na jaře roku 2007 GFSR vytipovala problémy v segmentu hypoték, ale tato informace byla veřejností přehlédnuta. MMF vykonává též regionální dohled, který se zaměřuje na určitou skupinu zemí, ať už se společnou měnovou politikou (např. eurozóna), nebo na určité regiony (např. subsaharská Afrika).
67
4.4.3 Financial Sector Assessment program Již před deseti lety bylo známo, že zdraví jednotlivých ekonomik má dalekosáhlé důsledky pro ekonomiky další a současná finanční krize to jen potvrdila. V květnu 1999 zahájily MMF a SB společný program Financial Sector Assessment Program (FSAP), jehož hlavním úkolem je provést důkladnější analýzu finančního sektoru, identifikovat případné problémy a jejich včasným podchycením zamezit vzniku finanční krize. Současná finanční krize podtrhla přednosti a nedostatky tohoto systému. FSAP identifikoval zdroje rizik, ale slabou stránkou se ukázala dobrovolnost zapojení do tohoto programu a také to, že byla-li potenciální rizika zachycena, nebyla prezentována dostatečně jasně a důrazně. Proto v roce 2009 MMF a SB obnovily FSAP program s několika změnami ‒ např. transparentnějším hodnocením, vylepšením analytického souboru nástrojů, zavedením efektivnějšího hodnocení založeného na potřebách dané země, zefektivněním zaměření hodnocení. Zjištění
FSAP
poskytují
cenné
vstupy
pro
širší
dohledovou
funkci
nad ekonomikami zemí, známou jako Article IV consultations. Důležitý krok byl učiněn v široké debatě o modernizaci dohledové funkce Fondu, kdy v říjnu 2010 Výkonná rada odsouhlasila, že hodnocení stability bude zahrnuto pod FSAP a bude povinnou součástí bilaterálního dohledu. V září 2010 byl tento návrh zpřesněn, když ho MMF udělal povinným pro 25 států s významnou rolí finančního sektoru, kde hraje roli, jak je tento finanční sektor velký a jak je propojený s ostatními. Tyto státy budou muset podstoupit hodnocení FSAP každých 5 let. Toto rozhodnutí nemění nic na přístupu FSAP k ostatním zemím, pro které zůstává toto hodnocení na bázi dobrovolnosti. Výstupem FSAP je zpráva, která nesmí být publikována, a dále zpráva s názvem Financial Sector Stability Assessment (FSSA), která zveřejňována bývá. Odpovědí na otázku, zda FSAP funguje a zda byl schopen předpovědět, že se schyluje k vypuknutí krize na Islandu, je to, že v srpnu 2008, kdy byla zpráva vydána, bylo již patrné, že Fond upozorňoval na zvyšující se zranitelnost bankovního sektoru a nabádal k větší regulaci. Tato zpráva byla však vydána příliš pozdě, protože již na konci září 2008 přivedly agresivní zahraniční expanze tří největších islandských 68
bank, dlouhodobá nerovnováha peněžních toků vůči zahraničí a vysoké zadlužení tento stát na hranice státního bankrotu. V případě Řecka zpráva vydaná FSAP týmem v listopadu 2005 uvádí několik zdrojů potencionálního makroekonomického a finančního rizika. Zmiňuje, že soukromá spotřeba a investice rostou a jsou podpořeny růstem reálných mezd a rostoucími cenami nemovitostí, dále zdůrazňuje poměrně vysokou inflaci ve srovnání s eurozónou a také to, že konkurenceschopnost se výrazně snížila v důsledku rychlejšího nárůstu mezd, než byl nárůst produkce. V rizicích finančních zdůrazňuje stabilní růst zadlužování domácností, podporovaných deregulací a nízkými úrokovými sazbami. Zadlužování firem také roste, ale v porovnání s jinými zeměmi eurozóny zůstává stále nízké. V případě Řecka tedy můžeme zkonstatovat, že problémy, které nakonec Řecko přivedly před státní bankrot, byly MMF v této zprávě rozpoznány. Aby byl dohled skutečně účinný, měl by zaručit, že se daná země zaměří na vytypované rizikové oblasti a bude se vznesenými doporučeními řídit. Na druhou stranu MMF není instituce, která by směla někomu přímo nařizovat, jaká opatření má přijmout. Až následné poskytnutí úvěru může podmínit reformami, které je třeba vykonat. Preventivní funkce je jedna z nejdůležitějších, kterou Fond vykonává. Výzvou do budoucna je, vzhledem k přetrvávajícím neúspěchům, zefektivnění této oblasti. Dohled by se měl zaměřit především na země, které mají vyšší makroekonomické a finanční riziko. Jednou ze stěžejních rolí by se v budoucnu mohl stát systém včasného varování. [51] 4.5 Působení MMF do budoucnosti Fondu je někdy vyčítáno, že je rozsah jeho aktivit již příliš široký. V kontextu doby, kdy byl MMF zakládán, byla jeho funkce definována jasně a s jasným cílem, být pojistkou pro systém fixních směnných kurzů na základě amerického dolaru a zlata a být věřitelem zemí, které potřebují finanční prostředky, aby jimi mohly
69
zaplatit za dovážené zboží. V téže době byl nedostatek soukromých věřitelů a malé mezinárodní kapitálové trhy byly svázány kontrolami a směrnicemi. [55] Nyní, když jsou kapitálové trhy rozsáhlé a otevřené a jednotlivé země jsou na sobě závislé, by měl MMF pracovat na zdokonalení finančního dohledu, větší transparentnosti na finančních trzích a systému včasného varování před finanční krizí. Současná krize ukázala, že národní dohled nad bankami, které působí celosvětově, je nedostačující. Fond by se tolik neměl koncentrovat na finanční aspekty spolupráce, protože nemá dostatečné finanční zdroje a není rozvojovou institucí. Měl by spíše poskytovat poradenství a dohled v oblasti makroekonomické stability, poskytovat svá stanoviska týkající se makroekonomické politiky, dále plnit roli debatního fóra či oficiální instituce pro mezinárodní ekonomické otázky, případně pro případné řešení vzniklých sporů, a také poskytovat technickou pomoc. Fond by měl především klást důraz na prevenci, nikoli na záchranné akce. Z odborné veřejnosti přicházejí též názory, že by MMF mohl být zrušen či přeměněn do menších regionálních institucí. Tato varianta je však značně nepravděpodobná, protože se Fond snaží reformou zastoupení členských zemí upevnit své postavení jako univerzální instituce a vzhledem k tomu, že rozšiřuje dál své působení. Z politických kruhů se nyní začínají ozývat hlasy, že svět je na pokraji měnové války, spočívající v tom, že se některé země snaží uměle oslabovat kurz vlastní měny proto, aby zvýšily konkurenceschopnost vlastního vývozu. V této souvislosti se hovoří o apelu, který je vyvíjen na Čínu, aby uvolnila kurz jüanu, jehož nízká úroveň zvýhodňuje čínský export. Z těchto důvodů někteří volají po novém měnovém pořádku. Otázkou zde však zůstává, kdo by měl stát v centru tohoto nového pořádku a co by jím mělo být. Vrchní představitelé se na posledním summitu G-20 zabývali také globálními nerovnováhami, na jejichž hrozbu MMF již delší dobu upozorňuje. Globální nerovnováhy běžných účtů se stabilně prohlubují od 90. let minulého století a deficit běžného účtu USA dosáhl letos již 127,2 mld. USD. Ve světovém měřítku tuto nerovnováhu vyvažují přebytky běžných účtů především v Číně a v Japonsku, v zemích exportujících ropu a částečně 70
i v zemích eurozóny. V těchto souvislostech se tvoří diskuse o nahrazení funkce USD jako rezervní měny jinou měnovou jednotkou, např. SDR. Tyto návrhy vychází z toho, že SDR v době svého vzniku v roce 1969 měly za cíl vytvořit rezervní měnu, která by zajistila globální likviditu ve chvíli, kdy zlato tuto funkci přestávalo plnit. V té době přetrvávala obava, že deficity běžného účtu USA podkopou důvěru v brettonwoodský systém fixních kurzů, ostatní centrální banky nebudou ochotné udržovat neomezené množství dolarů a poptávka po zlatu zcela vyčerpá zlaté zásoby USA. Nyní se zdá, že se historie do jisté míry opakuje.
71
5 ZÁVĚR Cílem této práce bylo analyzovat vybrané skupiny návrhů na reformy v MMF nebo reformy, které byly prosazeny a probíhají, a to v kontextu měnícího se prostředí, ve kterém MMF působí. Avšak aby bylo možné chápat systém MMF v souvislostech, bylo třeba též zachytit jeho vývoj a postavení, jeho vnitřní uspořádání a také vývoj jeho cílů. V úvodní kapitole byl zachycen vznik a vývoj MMF v historickém kontextu. Byla zde definována měnová spolupráce v historii a důraz zde byl položen na brettonwoodský měnový systém, jehož principem bylo definování parity dolaru ke zlatu a definování parit ostatních měn na dolar. K institucionalizaci tohoto systému došlo v roce 1945 založením jedné z brettonwoodských institucí, Mezinárodního měnového fondu, kdy 29 zemí podepsalo stanovy The Articles of Agreement. Z tohoto počtu zemí se Fond rozrostl na téměř univerzální instituci se 176 členy v roce 2010. Hlavním cílem MMF bylo stanovení dohledu a řízení systému pevných měnových kurzů. Brettonwoodský měnový systém skončil v roce 1973 zastavením směnitelnosti USD za zlato a následným přechodem většiny členských zemí na plovoucí měnové kurzy. K tomuto datu se upírají argumenty některých kritiků Fondu, kteří tvrdí, že se zánikem brettonwoodského systému měl zaniknout i MMF, a to proto, že zanikl systém, o který měl pečovat. MMF však začal pracovat na dalších cílech, které vznikaly v průběhu jednotlivých dekád jeho existence. V letech 1944‒1971, kdy se členské státy Fondu snažily o oživení svých ekonomik, poskytoval MMF svým členům pomoc prostřednictvím krátkodobých úvěrů, zahájil pravidelné konzultace nebo např. poskytoval finanční prostředky na financování cenových výkyvů surovin. Na přelomu 70. a 80. let se Fond začal zapojovat do řešení problémů zahraniční zadluženosti rozvojových zemí. Počátkem 80. let postihla světovou ekonomiku první dluhová krize. Projevilo se to zejména u tří největších dlužnických zemí Latinské Ameriky, a to u Argentiny, Brazílie a Mexika. Protože deficity platebních bilancí u řady dlužnických zemí byly vysoké a obsluha jejich dluhu byla neúnosnou zátěží, zahájil MMF svoje působení jako prostředník pomáhající s restrukturalizací dluhu při vyjednávání mezi věřiteli a dlužníky. MMF také podporoval přeměnu bývalého 72
Sovětského svazu na tržní ekonomiku a současně zasahoval v asijské krizi, kterou byly postiženy Thajsko, Korea, Indonésie, Malajsie či Filipíny. Druhá kapitola analyzovala vnitřní uspořádání a organizaci MMF a jeho cíle. Předpoklad pro úspěšné plnění cílů MMF je efektivní a legitimní corporate governance. MMF má několik orgánů, z nichž velmi diskutovaným je Rada výkonných ředitelů, která má 24 členů a je exekutivním orgánem Fondu. Hlavní rolí
Rady
výkonných
ředitelů
je
formulace
politiky
MMF,
rozhodování
a mnohostranný a bilaterální dohled nad prací managementu. Velikost a složení Rady výkonných ředitelů jsou předmětem kritiky, týkající se toho, že vyspělé země mají dominantní postavení, a to díky počtu a hlasovací síle výkonných ředitelů a EMEs, a rozvojové země jsou naopak zastoupeny s ohledem na svůj počet a ekonomickou sílu neadekvátně. Kritika toho, že má EU v tomto orgánu 6 křesel, nejnověji vyústila v dohodu představitelů EU, že se vzdají dvou křesel v tomto orgánu, a to ve prospěch Brazílie a Indie. Mimo oficiální strukturu MMF stojí skupiny zemí, které jsou pro následná jednání Fondu podstatné. Významnou skupinou je skupina G-7, kterou tvoří hlavní vyspělé státy, jež mají dohromady téměř jednu polovinu hlasovací síly v MMF. Tato neformální spolupráce Fondu a G-7 je výhodná v případě systémové finanční krize, kdy MMF spolupracuje s G-7 na vypracování strategie a shromáždění finančních prostředků. Problémem tohoto napojení G-7 na MMF je, že většina členských zemí o připravovaných řešeních nemá informace. Skupina G-20 a její vliv začíná nabývat díky svému složení na významu. Důkazem toho může být summit G-20 pořádaný v říjnu 2010 v Jižní Koreji, kde se tato skupina shodla, že skupina BRIC bude mít větší slovo v MMF. Tato navrhovaná změna je považována za přelomovou a již jsou podnikány kroky k její realizaci. Jako skupina G-1 jsou označovány USA, které stály u zrodu MMF a jako garant systému fixních kurzů měly klíčovou odpovědnost. Důkazem silného postavení USA k MMF je i to, že si i po reformě členských kvót pravděpodobně udrží „právo veta“, protože samy disponují hlasovací silou 17,1 %, což jim umožňuje blokovat reformy, u kterých je k odsouhlasení třeba 85% většina hlasů. Tato kapitola se dále věnuje členským kvótám, jež jsou středobodem fungování MMF, protože každá členská země má takový počet hlasů, který odpovídá výši 73
jejího členského podílu. Všeobecná revize kvót, konaná každých pět let, se bude konat v lednu 2011 a kvóty by při ní měly být zdvojnásobeny ze současných 238,4 mld. SDR na 476,8 mld. SDR. Znamená to, že se zdvojnásobí finanční zdroje Fondu. Kvóty jsou vyjádřeny ve Zvláštních právech čerpání (SDR), která jsou zúčtovací jednotkou MMF a byla vytvořena v roce 1969 k doplnění oficiálních rezerv členských zemí. Největším členem MMF jsou USA s kvótou 37 149,3 mil. SDR a s počtem hlasů 371 743 a nejmenším členem je Tuvalu s kvótou 1,8 mil. SDR a s počtem hlasů 268. Hlavním cílem Fondu byla stanovena podpora mezinárodní měnové spolupráce stálou institucí tak, aby se předcházelo krizím. MMF měl zabezpečit možnost konzultací a spolupráce v mezinárodních měnových otázkách, usnadňovat rozvoj a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu, podporovat kurzovou stabilitu, udržovat devizová
ujednání
mezi
členskými
zeměmi
a
bránit
konkurenčnímu
znehodnocování měny, podporovat své členy tak, že jim budou za určitých podmínek dočasně přístupné všeobecné zdroje Fondu a také zkrátit trvání a zmenšit stupeň nerovnováhy v mezinárodní platební bilanci svých členů. Po finančních krizích probíhajících v 90. letech začal Fond s přeformulováním svých cílů a priorit a v tomto úsilí pokračoval i při příležitosti 60. výročí v roce 2004, a to v reakci na kritiku, kterou po krizích sklízel. MMF začal s hodnocením svého působení, nejen k vnějšímu světu, ale i sám k sobě. Zlepšil své facility tak, aby mohly lépe sloužit potřebným zemím, a přijal několik opatření ke zlepšení finančního a hospodářského dohledu. MMF nyní hodnotí globální ekonomický vývoj, poskytuje pomoc při řešení globální ekonomické nerovnováhy, má možnost svolat k mnohostranným konzultacím jen vybrané země. Pro snížení celosvětové nerovnováhy platební bilance ve spolupráci s SB spustil Program na hodnocení finančního sektoru, jehož cílem má být upozornit zemi na rizika v jejím finančním sektoru. Další ze současných priorit je pomoci nízko a středně příjmovým zemím vyrovnat se s nepříznivými dopady světové hospodářské krize. Kapitola třetí analyzovala změny, které v MMF probíhají, a příčiny, které MMF přivedly k těmto reformám. V roce 1998 byla ustanovena tzv. Meltzerova komise, jež
ve
své
zprávě
ostře
kritizuje
přílišnou
roztříštěnost
úkolů
Fondu
a angažovanost Fondu v rozvojových zemích. Zpráva předkládá doporučení, že by 74
se tato instituce měla zmenšit a omezit své kompetence ve prospěch SB. Z dostupných informací nyní plyne, že mnohé z těchto kritik stojí v centru probíhajících změn. V současné době probíhá reforma členských kvót, která je pravděpodobně nejvýznamnější v celé historii Fondu a která je vyústěním dlouholeté kritiky kvůli nereflektování změn v globální ekonomice a jejich promítnutí do rozhodovacích pravomocí zemí, jež se nově stávají hospodářskými velmocemi. V současné době, kdy se Čína velikostí HDP dostala na druhé místo za první USA a třetí Japonsko, je její kvóta a počet hlasů stále výrazně nižší, když USA drží 17,09 % SDR, Japonsko 6,12 % a Čína 3,72 %. V Singapuru v září 2006 byla přijata rezoluce o kvótách a reprezentaci, jež byla rozvržena do dvou let a která tuto problematiku měla řešit v několika fázích. Nejprve proběhlo ad hoc navýšení kvóty čtyřem nejvíce podreprezentovaným zemím. Dále byl přijat nový a jednodušší vzorec pro výpočet kvót. Následovat by mělo druhé ad hoc navýšení kvót, které by mělo přinést další přesun kvót. Nově by také mělo být přiděleno členským zemím místo dosavadních 250 základních hlasů 750, a to proto, že základní hlasy odráží princip rovnosti a dávají menším členům Fondu větší hlasovací sílu v jednáních. V minulosti postupným navyšováním kvót došlo k tomu, že se podíl základních hlasů na celkovém počtu hlasů snížil z 11 % až na současná 2 %, kdy z celkových 2 221 085 (k 5. 11. 2010) je 46 750 hlasů základních. Nově by mělo být 140 250 základních hlasů, což je 6,3 % ze současného počtu hlasů. Podle současného Generálního ředitele MMF stojí Fond na počátku zásadní reformy. Na začátku listopadu 2010 Výkonná rada potvrdila dohodu, která se uskutečnila na summitu G-20 v Jižní Koreji koncem října, týkající se toho, že se na EMEs a rozvojové země přenese více vlivu a že se evropské země vzdají dvou křesel, které drží ve Výkonné radě. Změny musí odsouhlasit všech 187 členů Fondu a jejich uvedení v platnost bude zřejmě trvat několik let. Čína by se měla ze současných 4 % posunout na 6,9 % a v hlasovací síle předčí Německo, Francii a Británii. Indie obsadí osmé místo, Rusko deváté a Brazílie desáté. Tyto země
75
budou mít celkový podíl 14,18 %, rozvíjející se země dohromady 42,3 % a skupina rozvinutých zemí 57,7 %. Skupinu Emerging markets a rozvojových zemí tvoří 154 zemí s 47,139 % (říjen 2010) světového HDP. Oproti tomu skupina rozvinutých zemí se skládá z 34 zemí a tvoří 52,861 % světového HDP. Na základě předložených dat tedy lze říci, že by skutečně došlo ke sblížení podílů kvót. Tyto změny však nabudou platnosti během několika let, kdy se předpokládá další růst Emerging markets a rozvojových zemí a naopak pokles zemí rozvinutých. Je tedy pravděpodobné, že po dokončení této reformy již bude pozdě na reformu následující. Široký rozsah cílů a úkolů Fondu vyžaduje velké množství finančních prostředků, a to jak na řídící a výkonný aparát Fondu, tak na plnění vytyčených cílů. Stranu nákladů tvoří remunerace a administrativní náklady složené z nákladů na dohled, technickou pomoc a administrativní výdaje. Největší část příjmů MMF tvoří rozdíl úroků mezi nesplacenými úvěry a splaceným kapitálem, dodatečný příjem plyne z rezerv a neúročených aktiv, dalším příjmem je neremunerovaná část rezervní tranše a úroky placené dlužnickými zeměmi. Nevýhodou tohoto modelu je, že předpokládá, že Fond bude v řešení krizí neúspěšný, a země si tedy dále budou půjčovat a zajišťovat tak zdroj příjmu. Takto získávané finanční zdroje jsou proto značně nepředvídatelné. Finanční model v minulosti sloužil bez problémů, ale v období rychlého splacení úvěrů se vytvořil deficit rozpočtu MMF, když např. půjčky v roce 2000 ještě činily 42 mld. SDR a v roce 2007 jen necelých 9 mld. SDR. V roce 2008 byl proto schválen nový příjmový model, který přináší několik změn, jako např. větší volnost při investování prostředků Fondu nebo nový zdroj v podobě výnosu z prodeje části zlatých rezerv. Půjčky, které MMF poskytuje, jsou financovány z upsaného kapitálu, který je určen výší kvóty země a určuje tak maximální výši finančního závazku vůči MMF. Poskytování půjček je financováno ze splacených rezervních aktiv a dále zeměmi se silnou finanční pozicí, které Fond k tomuto financování vyzve. Dalším zdrojem jsou dohody o zápůjčkách, a to Nová dohoda o zápůjčce (New Arrangements to Borrow, NAB) a Obecná dohoda o zápůjčce (General Arrangements to Borrow, 76
GAB), prostřednictvím kterých si Fond zajišťuje dodatečné zdroje. V dubnu 2010 Výkonná rada přijala návrh na navýšení zdrojů dostupných prostřednictvím NAB. Ty by se ze současných 34 mld. SDR měly zvýšit až na 367,5 mld. SDR (asi 555 mld. USD). Na tomto zvýšení by se mělo podílet 13 nových zemí zahrnujících i EMEs. Posilování zdrojů by mělo být cestou k tomu, aby MMF mohl pokrývat potenciální budoucí potřeby členských zemí, a dále pak, že by toto opatření mohlo příznivě ovlivnit země, které se proti krizím pojišťují vytvářením nadměrných rezerv. Získat zdroje od MMF lze buď na základě úvěrových tranší, pokud má země obecné problémy s platební bilancí, nebo na základě speciálních politik, nazývaných facility, kdy jsou zdroje dostupné z důvodu specifických potřeb platební bilance. MMF není rozvojová agentura a již Meltzerova zpráva zdůrazňovala, že PRGF by měla být přesunuta do kompetence SB, protože řeší spíše dlouhodobou rozvojovou pomoc. Tím, jak hluboce se MMF v rozvojových zemích angažuje, tříští své úlohy a snižuje tak svou efektivnost. MMF by měl pak vyšší finanční i organizační kapacity k poskytování krátkodobé finanční pomoci spojené s nerovnováhou platební bilance a dalším úkolům, jako jsou např. dohledové funkce. V souvislosti se současnou finanční krizí došlo od roku 2008 k opětovnému nárůstu poskytovaných půjček. MMF začal po dlouhých letech poskytovat finanční pomoc v Evropě. Na Islandu, kde v listopadu 2008 poskytl půjčku 1 400 mil. SDR a Maďarsku, kterému v listopadu 2008 poskytl pomoc ve výši 10 538 mil. SSDR. Pomocí Řecku vstoupil MMF do eurozóny, když mu v květnu 2010 poskytnul půjčku ve výši 26 500 mil. SDR. Čerpání v rámci SBA je typické tím, že se začíná splácet po 3¼ od čerpání. Půjčka je splatná v 8 stejných splátkách, které jsou splatné do 5 let po čerpání. Další zemí eurozóny, kde bude MMF zasahovat, je Irsko. Dne 15. 12. 2010 schválil irský parlament, že přijme pomoc od EU a MMF. Pomoc od MMF by měla být ve výši 19,5 mld. SDR (30,1 mld. USD) z Rozšířené facility Fondu. Země eurozóny se dohodly, že Fond může vstoupit v případě potřeby do Portugalska, Španělska, Belgie a Itálie. V roce 2001 byla v komuniké z jarního zasedání zdůrazněna priorita Fondu, a to prevence finančních krizí. Fond se začal soustředit na sledování bank a ostatních 77
finančních institucí a také na analýzu tzv. ukazatelů vnější zranitelnosti, které by měly signalizovat případné problémy. Tyto modely však nebyly dosud příliš úspěšné při předvídání krizí. Předpověděly krizi v Turecku, ale již ne krizi v Argentině. V souvislosti se současnou krizí i sám Fond uznal, že věnoval příliš málo pozornosti oblastem, jako jsou nadměrné zadlužení, úvěrový boom a ceny aktiv. Úkolem nefinančních nástrojů poskytovaných MMF je vyslání signálů investorům, že
země
vykonává
hospodářskou
politiku
podporovanou
Fondem.
Úsilí
o preventivní programy se vyplácí, protože v letech 2005‒2007 bylo z 11 nových programů u středněpříjmových zemí 7 schváleno jako preventivních. Při pohledu zpět zjistíme, že v období 1987‒2003 bylo schváleno 56 preventivních programů. Tento druh programu využily např. Lotyšsko, Estonsko, Litva a Maďarsko jako kandidátské země do EU. Z tohoto objemu preventivních programů bylo využito k čerpání jen 6 z nich. Hlavními nástroji multilaterálního dohledu jsou Světový ekonomický přehled a Zpráva o globální finanční stabilitě, která by měla být hlavním nástrojem dohledu nad globálním finančním trhem. Avšak ani WEO nebyl v předvídání krizí z 90. let úspěšný, když např. v případě Mexika předpokládal v roce 1995 růst HDP o 4 %, ale ve skutečnosti poté HDP Mexika kleslo o 6,9 %. Právě u WEO a GFSR se po vypuknutí krize na americkém trhu hypoték začala odborná veřejnost zajímat, do jaké míry mohl MMF tuto krizi předpovědět. Na jaře roku 2007 GFSR vytipovala problémy v segmentu hypoték, ale tato informace byla veřejností přehlédnuta. V květnu 1999 zahájily MMF a SB program Financial Sector Assessment Program (FSAP), jehož hlavním úkolem je provést důkladnější analýzu finančního sektoru, identifikovat případné problémy a jejich včasným podchycením zamezit finanční krizi. Od září 2010 je povinný pro 25 států s významnou rolí finančního sektoru. Tyto státy budou muset podstoupit hodnocení FSAP každých 5 let. Odpovědí na otázku, zda FSAP funguje a zda byl schopen předpovědět, že se schyluje k vypuknutí krize na Islandu, je to, že v srpnu 2008, kdy byla zpráva vydána, bylo již patrné, že Fond upozorňoval na zvyšující se zranitelnost bankovního sektoru a nabádal k větší regulaci, ale již na konci září 2008 přivedly agresivní zahraniční expanze tří největších islandských bank, dlouhodobá nerovnováha peněžních toků 78
vůči zahraničí a vysoké zadlužení tento stát na hranice státního bankrotu. V případě Řecka zpráva vydaná FSAP týmem v listopadu 2005 uvádí jako zdroje potencionálního makroekonomického a finančního rizika růst soukromé spotřeby a investic podpořené růstem reálných mezd a cen nemovitostí, dále zdůrazňuje poměrně
vysokou
inflaci
konkurenceschopnosti,
ve
zdůrazňuje
srovnání stabilní
s eurozónou růst
a
zadlužování
také
snížení
domácností,
podporovaných deregulací a nízkými úrokovými sazbami. V případě Řecka tedy můžeme zkonstatovat, že problémy, které nakonec Řecko přivedly před státní bankrot, byly MMF v této zprávě rozpoznány. Aby byl dohled skutečně účinný, měl by zaručit, že se daná země zaměří na vytypované rizikové oblasti a bude se vznesenými doporučeními řídit. Na druhou stranu MMF není instituce, která by směla někomu přímo nařizovat, jaká opatření má přijmout. Až následné poskytnutí úvěru může podmínit reformami, které je třeba vykonat. Preventivní funkce je jedna z nejdůležitějších, kterou Fond vykonává. Výzvou do budoucna je, vzhledem k přetrvávajícím neúspěchům, zefektivnění této oblasti. Dohled by se měl zaměřit především na země, které mají vyšší makroekonomické a finanční riziko. Jednou ze stěžejních rolí by se v budoucnu mohl stát systém včasného varování.
79
SEZNAM LITERATURY [1]
ADAMCOVÁ, L., NĚMEČKOVÁ, T. A KOL.: Rozvojová ekonomika. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2009, ISBN 978-80-245-1515-1. 346 s.
[2]
ČNB: PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: MMF: Reforma po reformě. Bankovnictví 18. 11. 2009, [online], [cit. 9. 8. 2010]. dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2009/ cl_09_091118b.html.
[3]
Dům financí.cz: SARKISYAN, I.: Finanční a měnová krize v Argentině. [online], 19. 11. 2007, [cit. 3. 12. 2010]. dostupné z: http://dumfinanci.cz/ekonomika/financni-a-menova-krize-v-argentine.
[4]
Dům financí.cz: SARKISYAN, I.: Významné finanční krize 90. let – Brazílie. [online], 18. 10. 2007, [cit. 3. 12. 2010]. dostupné z: http://dumfinanci.cz/ekonomika/vyznamne-financni-krize-90-let-brazilie.
[5]
E15.cz: PEČENÝ, Z.: Evropská dluhová krize ohrožuje stále větší země. [online], 6. 12. 2010, [cit. 16. 12. 2010]. dostupné z: http://www.e15.cz/zahranicni/ekonomika/evropska-dluhova-krizeohrozuje-stale-vetsi-zeme.
[6]
Ihned.cz: ČTK, REUTERS: Čína posiluje, Evropa jí bude muset přenechat větší vliv v MMF. [online], 23. 10. 2010, [cit. 2. 1. 2011]. dostupné z: http://ekonomika.ihned.cz/svet/c1-47446700-cina-posiluje-evropa-ji-budemuset-prenechat-vetsi-vliv-v-mmf.
[7]
JÍLEK, J.: Finanční trhy a investování. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008, ISBN 978-80-247-1653-4. 648 s.
[8]
JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008, ISBN 80-247-0769-1. 744 s.
[9]
JONÁŠ, J.: Finanční pomoc MMF: vše při starém?. Bankovnictví, 6/2001, s. 31.
[10] MARKOVÁ, J.: Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1053-7. 270 s. 80
[11] MELTZER, H., A.: Report of the International Financial Institution Advisory Commission. [online], březen 2000, [cit. 20. 6. 2010]. dostupné z: http://www.house.gov/jec/imf/meltzer.pdf. [12] MMF: A Guide To Committees, Groups, And Clubs. [online], 30. 9. 2010, [cit. 6. 10. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/facts/groups.htm#IC. [13] MMF: A Medium-Term Strategy for the IMF: Meeting the Challenge of Globalization. [online], leden–duben 2006, [cit. 18. 10. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/ib/2006/041806.htm. [14] MMF: About the Annual Meetings. [online], [cit. 26. 10. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/am/2010/about.htm. [15] MMF: Articles of Agreement of the International Monetary Fund. [online], [cit. 21. 7. 2010]. url: http://www.imf.org/external/pubs/ft/aa/index.htm. [16] MMF: BOUGHTON, J., M.: The IMF and the Force of History: Ten Events and Ten Ideas That Have Shaped the Institution. Working paper. [online], květen 2004, [cit. 10. 9. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2004/wp0475.pdf. [17] MMF: Cooperation and reconstruction (1944–71). [online], [cit. 20. 7. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/about/histcoop.htm. [18] MMF: Debt and paintful reforms (1982–89). [online], [cit. 21. 7. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/about/histend.htm. [19] MMF: EXECUTIVE BOARD: Reform of Quota and Voice in the International Monetary Fund. [online], 28. 3. 2008, [cit. 16. 10. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2008/040708.pdf. [20] MMF: FINANCE DEPARTMENT: Quotas – Updated Calculations and Data Adjustments. [online], 11. 7. 2007, [cit. 20. 10. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/pp/2007/eng/071107.pdf. [21] MMF: FINANCE, LEGAL, AND STRATEGY, POLICY, AND REVIEW DEPARTMENTS: IMF Quota and Governance Reform – Elements of an
81
Agreement. [online], 31. 10 2010, [cit. 17. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2010/103110.pdf. [22] MMF: Governance structure. [online], [cit. 26. 8. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/about/govstruct.htm. [23] MMF: History of Lending Arrangements: Mexico. [online], [cit. 6. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/fin/tad/extarr2.aspx?memberkey1=670&dat e1Key=1996-05-31. [24] MMF: Illustration of Proposed Quota and Voting Shares. [online], [cit. 14. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/2010/pdfs/pr10418_table.pdf. [25] MMF: IMF Board Approves Far-Reaching Governance Reforms. [online], 5. 11. 2010, [cit. 5. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2010/NEW110510B.htm. [26] MMF: IMF Executives Directors and Voting Power. [online], 18. 11. 2010, [cit. 18. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/memdir/members.htm. [27] MMF: IMF Lending Arrangements as of November 30, 2010. [online], 30. 12. 2010, [cit. 18. 10. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/fin/tad/extarr11.aspx?memberKey1=ZZZZ& date1key=2020-02-28. [28] MMF: IMF Managing Directors. [online], [cit. 7. 9. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/chron/mds.asp. [29] MMF: IMF Members´ Quotas and Voting Power, and IMF Board of Governors. [online], 22. 12. 2010, [cit. 23. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/memdir/members.htm. [30] MMF: IMF Quotas, Factsheet. [online], 5. 11. 2010. [cit. 10. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/facts/quotas.htm.
82
[31] MMF: IMF Standing Borrowing Arrangements. Factsheet. [online], 29. 9. 2010, [cit. 12. 10. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/facts/gabnab.htm. [32] MMF: IMF SURVEY ONLINE: Board Backs Plan to Adopt New Income Model for IMF. [online], 7. 4. 2008, [cit. 13. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2008/NEW040708A.htm. [33] MMF: POLICY DEVELOPMENT AND REVIEW DEPARTMENT: Adapting Precautionary Arrangements to Crisis Prevention. [online], 11. 6. 2003, [cit. 16. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/pdr/fac/2003/061103.pdf. [34] MMF: Quota of China. [online], [cit. 5. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/fin/tad/exquota.aspx?memberKey1=180&d ate1key=2010-10-31. [35] MMF: Quota of Korea. [online], [cit. 5. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/fin/tad/exquota.aspx?memberKey1=550&d ate1key=2010-10-31. [36] MMF: Quota of Mexico. [online], [cit. 2. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/fin/tad/exquota.aspx?memberKey1=670&d ate1key=2010-11-30. [37] MMF: Quota of Turkey. [online], [cit. 5. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/fin/tad/exquota.aspx?memberKey1=980&d ate1key=2010-10-31. [38] MMF: Reform of IMF Quotas and Voice: Responding to Changes in the Global Economy. [online], únor – duben 2007, revidováno březen 2008. [cit. 5. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/ib/2007/041307.htm. [39] MMF: Reforming of IMF Quotas and Voice: Responding to Changes in the Global Economy. [online], leden – duben 2008. [cit. 5. 11. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/ib/2008/pdf/040108.pdf.
83
[40] MMF: Societal Change for Eastern Europe and Asian Upheaval (1990–2004). [online], [cit. 23. 7. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/about/histend.htm. [41] MMF: Special Drawing Rights (SDR) Allocations. [online], 11. 2. 2010, [cit. 15. 8. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/faq/sdrallocfaqs.htm. [42] MMF: Special Drawing Rights (SDRs). Factsheet. [online], 9. 12. 2010, [cit. 10. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/facts/sdr.htm. [43] MMF: Statement by the Managing Director on Strategic Directions in the Medium-Term Budget. [online], 12. 4. 2008, [cit. 20. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2008/041208.pdf. [44] MMF: The End of the Bretton Woods system (1972–81). [online], [cit. 20. 7. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/about/histend.htm. [45] MMF: The Financial Sector Assessment Program. Factsheet. [online], 27. 9. 2010, [cit. 10. 12. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/np/exr/facts/fsap.htm. [46] MMF: What we do. [online], [cit. 20. 7. 2010]. dostupné z: http://www.imf.org/external/about/whatwedo.htm#key. [47] NEMEČEK, E.: Mezinárodní měnový systém – Otázky konvertibility, stability a likvidity. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0081-1. 248 s. [48] OSN: Skupina Světové banky. [online], [cit. 8. 11. 2010]. dostupné z: http://www.osn.cz/system-osn/specializovane-agentury/?i=120. [49] PROCHÁZKA, P., SEDLÁČEK, P.: MMF po šedesáti letech. Bankovnictví, 11/2004, s. 27. [50] Project Syndicate: ROGOFF, K.: The IMF Does Europe. [online], 4. 2. 2010. [cit. 9. 8. 2010]. dostupné z: http://www.projectsyndicate.org/commentary/rogoff67/English.
84
[51] Project Syndicate: BAKKER, A.: The IMF´s Moment. [online], 6. 11. 2008, [cit. 5. 11. 2010]. dostupné z: http://www.projectsyndicate.org/commentary/bakker2/English. [52] Project Syndicate: BUHLER, P.: The Weary Titan. [online], 1. 11. 2010, [cit. 22. 12. 2010]. dostupné z: http://www.projectsyndicate.org/commentary/buhler1/English. [53] Project Syndicate: GROS, D.: Europe in the IMF. [online], 5. 10. 2010, [cit. 10. 12. 2010]. dostupné z: http://www.projectsyndicate.org/commentary/gros13/English. [54] Project Syndicate: SACHS, J., D.: Cutting the IMF and World Bank Down to Size. [online], 28. 3. 2000, [cit. 5. 11. 2010]. dostupné z: http://www.project-syndicate.org/commentary/sac33/English. [55] Project Syndicate: WALTERS, A.: The IMF: Change it or Close It?. [online], 12. 2. 2000. [cit. 12. 8. 2010]. dostupné z: http://www.projectsyndicate.org/commentary/wal2/English. [56] SEDLÁČEK, P.: Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-012-6. 256 s. [57] World bank: GDP, PPP. [online], [cit. 16. 12. 2010]. dostupné z: http://search.worldbank.org/data?qterm=GDP+PPP&language=EN&forma t=html.
85
SEZNAM PŘÍLOH 1. Vývoj počtu zaměstnanců MMF 2. Organizační diagram MMF 3. Rozdělení zemí do konstituencí (k 9. 11. 2010) 4. Skupiny zemí pro analytické účely MMF
86
