ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
Studijní program: N6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208T138 Globální podnikání a finanční řízení podniku
SPECIFIKA OBCHODOVÁNÍ S TERMÍNOVANÝMI KONTRAKTY NA ELEKTRICKOU ENERGII
Bc. Šárka MEDKOVÁ
Vedoucí práce: doc. Ing. Romana Nývltová, Ph.D.
ANOTAČNÍ ZÁZNAM AUTOR
Bc. Šárka Medková
STUDIJNÍ OBOR
Globální podnikání a finanční řízení podniku
NÁZEV PRÁCE
Specifika obchodování s termínovanými kontrakty na elektrickou energii
VEDOUCÍ PRÁCE
doc. Ing. Romana Nývltová, Ph.D. ROK ODEVZDÁNÍ
INSTITUT
2010
POČET STRAN
91
POČET OBRÁZKŮ
6
POČET TABULEK
6
POČET PŘÍLOH
0
STRUČNÝ POPIS
Tato práce je zaměřena na obchodování s termínovanými kontrakty, s cílem detailního popsání specifik při obchodování s elektrickou energií. Praktická část práce vychází z reálných poznatků a zkušeností společnosti RE Trading CEE, s.r.o. V práci se prolínají teoretické a praktické poznatky týkající se legislativy, produktů a způsobu obchodování s elektřinou. Opomenuty nezůstaly ani pojmy jako obchod, finanční trhy, finanční deriváty, futures a swap. V závěrečné části jsou zmíněny aspekty ovlivňující cenu elektrické energie, a také návrhy, jak lze eliminovat vliv zmíněných aspektů.
KLÍČOVÁ SLOVA
Obchod, obchodování. Trh, finanční trhy. Burza, Energetická burza Praha. Elektrická energie, kapacita, odchylka. Operátor trhu, přenosová soustava.
1
ANNOTATION AUTHOR
Bc. Šárka Medková
FIELD
Global business and financial management Specifics of electric energy futures contracts trading
THESIS TITLE
SUPERVISOR
doc. Ing. Romana Nývltová, Ph.D. YEAR
NUMBER OF PAGES
91
NUMBER OF PICTURES
6
NUMBER OF TABLES
6
NUMBER OF APPENDICES
0
SUMMARY
2010
This thesis focuses on futures trading, aiming to decsribe electricity trading specifics in detail. The practical part of the thesis is based on real knowledge and experience of RE Trading CEE, s.r.o. The thesis combines theoretical and practical knowledge related to legislature, products and the method of electricity trading. Terms like business, financial markets, financial derivates, futures and swap have not been left out. The final part speaks about the aspects that affect the price of electricity as well as suggestions of how the influence of the aspects in question could be eliminated.
KEY WORDS
Business, trading. Market, financial marekts. Bourse, Pratur Energy Bourse. Electricity, capacity, deviation. Market operator, transmission network system.
2
Prohlašuji, ţe diplomovou práci na téma Specifika obchodování s termínovanými kontrakty jsem vypracovala samostatně na základě pouţití uvedené literatury a pod odborným vedením doc. Ing. Romany Nývltové, Ph.D. Prohlašuji, ţe uvedené citace pouţitých pramenů jsou úplné a v práci jsem neporušila autorská práva ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským. V Mladé Boleslavi, dne 20. května 2010 ………………………… podpis
3
Tímto bych ráda poděkovala vedoucí práce doc. Ing. Romaně Nývltové, Ph.D. za odborný dohled a cenné připomínky v průběhu zpracování této práce. Děkuji obchodníkům společnosti RE Trading CEE s.r.o. za praktické informace týkající se obchodování s energií.
4
Obsah Seznam použitých zkratek……………………………………………………………. 7 1
Úvod a cíle práce...........………………………………………………………..… 8
2
Teoretická východiska obchodování s termínovanými kontrakty………. 10 2.1 Obchod a obchodování……………………………………………………….. 10 2.2 Rizika vznikající při obchodování…………………………………………….. 11 2.3 Finanční trh……………………………………………………………………... 14 2.3.1 Účastníci a funkce finančního trhu…………………………………... 16 2.3.2 Iracionalita nebo efektivnost finančního trhu....…………………….. 19 2.4 Burza………………………………………………………………………….… 20 2.4.1 Vývojové trendy na burze……………………………………….…….. 23 2.4.2 Funkce a význam burzy………………………………………..……… 25 2.4.3 Komoditní burzy...…………………………………………………….... 28 2.5 Finanční deriváty..........……………………………………………………….. 30 2.5.1 Opce......................................................……………………..……… 30 2.5.2 Forwardy, futures a swapy...………………………………………….. 31 2.5.3 Komoditní futures a model nákladů přenosu.……………………….. 33 2.5.4 Obchodování s deriváty.......………………………………………….. 36 2.6 Psychologické kotvící mechanismy trhu…………………………………….. 39 2.7 Psychologie obchodování.................................…………………………….. 40
3
Popis podniku a analýza obchodování s elektrickou energií…………..... 45 3.1 Rätia Energie AG………………………………………………………………. 45 3.2 RE Trading CEE s.r.o………………………………………………………..... 47 3.3 Obchodování s elektrickou energií v ČR……………………………….…… 49 3.3.1 Operátor trhu………………………………………………………….... 52 3.3.2 Základní produkty v rámci obchodování s elektřinou…………….… 55 3.3.3 Kapacity……………………………………………………………….... 59 3.3.4 Odchylky………………………………………………………………… 66 3.3.5 Rezerva…………………………………………………………………. 67 3.4 Energetická burza Praha…………………………………………………….... 67 3.4.1 Význam Energetické burzy Praha….............……………………….. 67 3.4.2 Obchodování na Energetické burze Praha………………………….. 69
5
4
Specifika obchodování s elektrickou energií……………………………….. 75 4.1 Aspekty ovlivňující cenu elektrické energie…………………………….…… 75 4.2 Návrhy a doporučení pro účastníky obchodování.....…………………….... 79
5
Závěr…………………………………………………………………………...…… 82
Seznam použité literatury…………………………………………………………... 84 Seznam obrázků a tabulek……………………………………………………….…. 88
6
Seznam použitých zkratek BiH
Bosna a Hercegovina
CBOT
(Chicago Board of Trade) – název komoditní burzy
CME
(Chicago Mercantile Exchange) – název komoditní burzy
CZK
Česká koruna
ČEPS
Česká energetická přenosová soustava
EBIT
(Earning Before Interest and Taxes) – zisk před úroky a zdaněním
EEX
(European Energy Exchange) – Německá energetická burza
ERÚ
Energetický regulační úřad
ES
Energetická soustava
ETS
(Energy Trading Software) – název softwaru
IPE
(International Petroleum Exchange) – název komoditní burzy
MW
Mega watt
NYMEX
(New York Mercantile Exchange) – název komoditní burzy
OKO
Organizovaný krátkodobý trh
OTE
Operátor trhu s elektřinou, a.s.
PEAS
První energetická, a.s.
PpS
Podpůrné sluţby
PRE
Praţská energetika, a.s.
PřS
Přenosové sluţby
PS
Přenosová soustava
PXE
(Power Exchange Central Europe, a.s.) – Energetická burza Praha
RE
RE Trading CEE, s.r.o.
RE AG
Rätia Energie AG
SEPS
Slovenská energetická prenosová sústava
SIMEX
(Singapore International Monetary Exchange) – název komoditní
burzy SK
Slovenská republika
UCTE
(The Union for the Co-ordination of Transmission of Electricity) – Unie pro spolupráci přenos elektřiny
USD
Americký dolar
7
1 Úvod a cíle práce Elektřina, slovo, jeţ označuje specifické jevy vyvolané působením elektrického náboje a elektromagnetického pole, např. elektrický proud, elektrické napětí a elektrickou energii. Její původ je odvozen od slova jantar, řecky élektron. Josef Jungmann zaznamenal starší českou podobu slova električka. Její rozvoj nastal po objevu prvního pouţitelného zdroje stálého elektrického proudu, Voltova článku, v roce 1800. Elektřina nikde neroste, vyrábí se. Při výrobě elektřiny jde o přeměnu jiného druhu energie na elektrickou energii: Přímá přeměna chemické energie je základem různých galvanických článků (alkalické články, akumulátory). Přeměna mechanické energie se uskutečňuje elektromagnetickou indukcí v elektrickém generátoru, coţ bývá alternátor v případě střídavé napájecí soustavy,
nebo
stejnosměrný
generátor
resp.
v
případě
pak
vyuţívá
dynamo
stejnosměrné napájecí soustavy. Přeměna
světelné
energie
na
elektrickou
energii
fotoelektrického jevu. Podle druhu primárního zdroje vnější energie rozlišujeme několik druhů výroben elektrické energie, tedy elektráren a to na vodní, tepelné, jaderné, větrné, solární a i jiné, které zatím nemají zásadní přínos při výrobě elektrické energie [33]. V předchozích řádcích bylo stručně naznačeno, co je elektřina, elektrická energie, kde a jak je vyráběna. Vyrobením elektrické energie její úloha nekončí, naopak začíná. Je třeba ji z elektráren dopravit do různých podniků, domácností, škol a jiných institucí. Elektrická energie není zadarmo, ti jenţ ji vyrábějí, ji také prodávají a nejen výrobci se zabývají prodejem elektrické energie. O elektřině bylo napsáno mnoho článků, v posledních letech spíše negativních, zejména ve spojení s její rostoucí cenou. Cílem této diplomové práce je detailně analyzovat současné aspekty obchodování s termínovanými kontrakty na elektrickou energii, a to jak po stránce
8
teoretické, tak i z pohledu zkušeností konkrétního účastníka obchodování. Na základě teoretické rešerše a provedeného šetření ve společnosti RE Trading CEE, s.r.o. je pak navazujícím cílem práce identifikovat specifika obchodování s elektrickou energií a navrhnout doporučení pro jeho účastníky. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Na krátký úvod navazuje kapitola číslo dvě, která je zaměřena na teoretická východiska obchodování s termínovanými kontrakty. Obchod, obchodování, obchodník, trh, burza, komodity apod. vše je neodmyslitelně propojeno. Postupně je tedy v této části práce popsán obchod, jeho funkce a stručná historie, dále trh a především finanční trh, finanční deriváty, jejichţ prostřednictvím se s elektrickou energií obchoduje. Z důvodu stanovených cílů práce je v této kapitole věnována pozornost také fungování burz, jejich rozdělení, obchodovaným komoditám, historii, současnosti a subjektům, které se obchodem na burze zabývají. Závěr této kapitoly je věnován psychologii obchodování, která je s obchodováním spojena a bude tedy důleţitým aspektem při formulaci závěrů. Analytická část práce je náplní třetí kapitoly, která začíná představením dvou společností a to Rätia Energie AG a RE Trading CEE, s.r.o. Druhá ze jmenovaných společností se zabývá obchodováním s elektrickou energií na území ČR a okolních států. V navazující části kapitoly je pak pozornost věnována způsobu, legislativní úpravě, institucím a dalším klíčovým aspektům obchodování s elektrickou energií zejména v České republice, ale zčásti i v okolních zemích. V textu jsou také vysvětleny důleţité pojmy jako je kapacita, odchylka a rezerva, jeţ jsou základem a specifikem obchodování s elektřinou. Text je doplněn praktickými příklady a zkušenostmi obchodníků. Čtvrtá kapitola shrnuje specifické rysy obchodování s elektrickou energií. Na základě
provedené
teoretické rešerše,
analýzy obchodování,
jakoţ i
praktických zkušeností společnosti RE Trading CEE s.r.o. jsou návazně formulována doporučení pro rozhodování účastníků obchodování v současných podmínkách. Práce je ukončena stručným shrnutím předchozích kapitol.
9
2 Teoretická východiska obchodování s termínovanými kontrakty
2.1 Obchod a obchodování Obchodování s termínovanými kontrakty je jedním z mnoha moţných způsobů obchodování a jedním z mnoha oblastí, ve kterých lze obchodovat. Ať uţ se tedy jedná o obchodování s termínovanými kontrakty, s akciemi, s pšenicí nebo se známkami anebo o obchod s potravinami, auty apod., vše má společný základ a to slovo obchod. Co to tedy obchod je? Obchod je specifická ekonomická činnost, jejímţ prostřednictvím se uskutečňuje prodej a koupě zboţí a poskytnutých sluţeb za určitou protihodnotu. Do obchodu zařazujeme všechny činnosti spojené s nabídkou a poptávkou uskutečňované mezi prodávajícím a kupujícím, které vedou k realizaci sjednané transakce za předem dohodnutých podmínek. Obchod jako zvláštní, samostatná hospodářská činnost se začíná objevovat na rozhraní rodové a otrokářské společnosti po oddělení řemesel od zemědělství a města od vesnice. Vzniká zboţová výroba a z jednoduché zboţové výměny se stává peněţní směna. Formování obchodu jako specifického oboru lidské činnosti vrcholí třetí velkou společenskou dělbou práce, při které se vyděluje kupec jako člověk výlučně se zabývající směnou zboţí. Narůstá místní a časová diferenciace mezi oběma akty směny, koupí a prodejem, a především specializace výroby, a to vyţaduje činnost i osobu, která zajistí směnu zboţí mezi městem a vesnicí, mezi jednotlivými výrobci. Za kolébku prvního pokroku v obchodě se povaţuje Babylonská říše. Formalizované principy obchodu v obchodním zákoníku jsou staré 4000 let. Babylóňané znali uţ i peníze, váţené kusy stříbra označené značkami, placení na splátky, úrok, kvitanci (písemné potvrzení o přijetí – zejména peněz), zastupování, společné obchodování a dělení zisku. V okamţiku, kdy byl obchod vymezen i zákony a vše fungovalo, byl čas přijít s něčím novým, s obchodní společností. Vznik obchodních společností souvisí se snahou přenést riziko z obchodního podnikání na více osob. Ukázkovým příkladem prvních společností v obchodním
10
podnikání byl námořní obchod – rejdař, kapitán, muţstvo a cestující kupec tvořili jakési obchodní společenství. Podíleli se na nákladech a rizikách penězi, prací, propůjčením lodi a dopředu si určovali klíč na rozdělení zisku. Skrze vztahy s určitou zemí, které znemoţní dosaţení předpokládaných výsledků. Obchodně politické nástroje lze rozdělit do dvou základních skupin, a to na prostředky, které absolutně brání dovozu zboţí či sluţeb, tedy embarga, a na prostředky, které ho ztěţují, resp. zdraţují, do této kategorie patří cla, daně, kvantitativní restrikce, dovozní depozita, dále technické a hygienické normy a předpisy. [ 21 ]
2.2 Rizika vznikající při obchodování Riziko politické v sobě zahrnuje nebezpečí vzniku ztrát v důsledku politických událostí či politického vývoje, např. v důsledku války, občanských nepokojů, státního převratu, změny politického kursu vlády, rozvratu ekonomiky atd. Takovéto skutečnosti mohou mít za následek postupné omezování hospodářských vztahů, ale většinou vedou k jejich nečekanému přerušení. Tomuto problému museli čelit i české obchodní společnosti poté, co v březnu 2009, v České republice, během jejího půlročního předsednictví Evropské unii, padla vláda. Nejenţe se tato událost postarala o mezinárodní ostudu, ale mnoho obchodních společností muselo vynaloţit velké úsilí, aby uklidnilo své zahraniční obchodní partnery. Rizika
komerční
jsou
v klasických
obchodních
operacích
představována
především následujícími riziky: riziko nedodání, opoţděného nebo vadného dodání zboţí či sluţeb, riziko bezdůvodného nepřevzetí zboţí nebo sluţeb kupujícím, riziko platební nevůle dluţníka neboli kupujícího a riziko platební neschopnosti dluţníka, tedy kupujícího. Intenzita dopadu těchto rizik na jednotlivé operace je dána dvěma faktory, a to spolehlivostí partnera a stupněm právního zajištění daného závazkového vztahu.
11
Tato rizika lze omezit především vhodným výběrem obchodního partnera, ale také volbou podmínek kontraktu, zejména platebních. [ 21 ]
Zajištění splnění obchodního závazku Obchodní činnost je spojena s rizikem ztrát způsobených tím, ţe obchodní partner neplní své smluvní povinnosti. Vymáhání plnění závazku a náhrady škody způsobené jeho porušením nevede někdy k cíli pro nedostatek způsobilosti druhé strany, např. pro nedostatek finančních prostředků. Čelit tomuto riziku lze na základě spolehlivých informací a výběrem partnera, který je způsobilý splnit své závazky. Je-li jím právnická osoba, je účelné vzít v úvahu i její právní formu a podle ní posoudit, zda i osoby účastnící se na jejím podnikání, tj. společníci nebo členové právnické osoby ručí za její závazky a v jakém rozsahu. Velmi důleţité také je, z jaké země pochází obchodní partner, jedná-li se o zahraniční obchod. Důvod je prostý, smluvní ujednání, dle jakého zákona a které ze zemí se bude případné nedodrţení závazku posuzovat. Riziko lze omezit vyuţitím vhodných platebních instrumentů upravených zákonem, jako je například směnka, dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso. Dále je moţné vyuţít zástavního práva. Tím lze dosáhnout toho, ţe zástavní věřitel získává právo dosáhnout uspokojení své pohledávky ze zpeněţení určitého majetku, zástavy, na němţ je zástavní právo zřízeno. Toto právo působí nejen vůči vlastníku zastavené věci, zástavci, jímţ můţe být dluţník nebo i jiná osoba, ale i vůči jiným osobám včetně těch, které nabyly od zástavce vlastnického práva k zástavě koupí nebo i jiným způsobem. Při pouţití ručení spočívá zajištění závazku v tom, ţe věřitel můţe vymáhat splnění závazku na ručiteli, jestliţe jej nesplnil dluţník, ačkoliv k tomu byl věřitelem písemně vyzván. Ručitel odpovídá v tomto případě za nesplnění své povinnosti z ručení celým svým majetkem. Stupeň účinnosti tohoto zajištění a výběr vhodného ručitele tedy závisí na tom, zda ručitel má dostatečný majetek. Závazek ručitele zaniká se zánikem zajišťovaného závazku. Ručitel můţe poţadovat od dluţníka to, co za něho splnil. Za nejvhodnější se povaţuje zajištění peněţité pohledávky ve formě bankovní záruky. Ta je však zpravidla nejnákladnější,
12
poněvadţ banka za poskytnutí záruky poţaduje relativně vysokou odměnu. Výhodnost tohoto zajištění spočívá jednak v tom, ţe banky jsou zpravidla solventní vzhledem k zákonnému dohledu nad bankovním podnikáním, jednak v právní úpravě bankovní záruky, jeţ usnadňuje věřiteli uplatnění nároku vůči bance. Zajištění můţe mít i formu zajišťovacího převodu práva. Při něm dluţník převádí právo na věřitele s rozvazovací podmínkou, která spočívá ve splnění zajištěného závazku. Při tomto splnění zanikají automaticky účinky převodu práva a toto právo náleţí znovu převodci. Převáděným právem můţe být vlastnické právo nebo právo ze závazkového vztahu nebo z cenného papíru. Jestliţe závazek není splněn, zůstává právo věřiteli. Nejradikálnější formou zajištění je fiduciární převod práva. Při něm dluţník, popř. jiná zajišťující osoba převádí právo na věřitele s ujednáním, ţe věřitel toto právo převede zpět, jestliţe zajištěný závazek bude splněn. Toto zajištění se liší od zajišťovacího převodu práva tím, ţe zpětný převod práva nenastává při splnění zajišťovaného závazku automaticky. Nejčastěji uţívaným způsobem tohoto zajištění je platební záruka. Smluvní, konvenční, pokuta zakládá právo jedné strany na zaplacení určité peněţité částky druhou stranou, jestliţe tato strana poruší povinnost vymezenou v ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokutou se zajišťuje hlavní povinnost dluţníka, tj. závazek poskytnout plnění, jímţ je smlouva definována, ale i porušení vedlejší povinnosti. Můţe se jí zajistit i povinnost, kterou má věřitel v souvislosti s plněním závazku dluţníka. Smluvní pokuta má v zásadě povahu paušalizované náhrady škody. Na její zaplacení vzniká nárok při porušení povinností bez ohledu na to, zda z tohoto porušení vznikla škoda či nikoli. Smluvní pokuta se liší od náhrady škody především tím, ţe není závislá na vzniku škody a ani na dalších právních skutečnostech, s nimiţ je spojen vznik nároku na náhradu škody. Na rozdíl od úroků z prodlení nevzniká v zásadě přímo ze zákona, nýbrţ pouze na základě písemného ujednání stran. Smluvní pokuta můţe zajišťovat jakýkoli závazek, zatímco úroky z prodlení se týkají pouze prodlení s plněním peněţitého závazku. Základem pro vznik nároku ze smluvní pokuty je písemné ujednání stran. V ujednání smluvní pokuty musí být určena povinnost, při jejímţ porušení vzniká 13
nárok na smluvní pokutu. Ta můţe zajišťovat jak peněţité, tak i nepeněţité plnění. Smluvní pokuta se můţe vztahovat pouze na porušení povinnosti plnit závazek včas nebo na porušení povinnosti týkající se předmětu závazku nebo způsobu jeho plnění. Lze ji však vztáhnout na jakékoli porušení povinností splnit závazek řádně a včas. Sjednání smluvní pokuty vyţaduje ke své platnosti i určení výše smluvní pokuty. Nezaplatí-li dluţník svůj peněţitý závazek v době jeho splatnosti, vzniká mu povinnost platit úroky z prodlení. Tyto následky nastávají při prodlení jakéhokoli peněţitého závazku. Povinnost platit úroky z prodlení vzniká jiţ přímo ze zákona při prodlení s placením peněţitého závazku. Jestliţe strany ve smlouvě neupraví úroky z prodlení jinak, je dluţník povinen zaplatit úroky z prodlení ve výši stanovené zákonem. Nařízení vlády č. 163/2005 Sb. [ 18; 21 ]
2.3 Finanční trh Obchod není jediným klíčovým slovem pro směnu zboţí a sluţeb, pro uspokojení našich potřeb, pro dosaţení zisku nebo ztráty. Dalším velmi důleţitým slovem je trh. Trh je moţné definovat jako uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, coţ vede ke stanovení cen a mnoţství statku. Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje. Trhy můţeme rozlišit podle několika hledisek, jako například podle: územního hlediska na: 1. místní – jedna z prvních forem, vztahuje se bezprostředně k určitému místu, jarmark či městský trh, 2. národní – rozumí se trh v rámci státního celku, 3. světové – je projevem skutečnosti, ţe samostatnost národních trhů je jen částečná. počtu zboţí, které na trhu sledujeme: 1. dílčí – trh, na kterém se prodává a kupuje jediný druh zboţí, 2. agregátní – trh veškerého zboţí.
14
předmětu koupě a prodeje: 1. trh výrobních faktorů – půda, práce, kapitál 2. trh peněz, který velmi těsně souvisí s trhem kapitálu 3. trh produktů – výrobky a sluţby Na trhu se střetává poptávka a nabídka. Za poptávkou a nabídkou stojí obchodní společnosti, domácnosti a stát. Obchodní společnost nebo společnost je právnická osoba zaloţená za účelem podnikání. Jako ekonomický pojem označuje trţní subjekt, který se specializuje na přeměnu zdrojů na statky. Pro své fungování nakupuje společnost sluţby výrobních faktorů, organizuje jejich přeměnu na výstup, statky a tento výstup prodává. Zatím jsme si vymezili základní pojmy jako obchod a obchodování, trh a obchodní společnost. Nyní se zaměříme na termínované kontrakty. Na finančních trzích rozlišujeme dva druhy obchodů podle toho, jak se liší chvíle uzavření obchodu od okamţiku, kdy je obchod skutečně fyzicky vypořádán. Zatímco promptní ochody jsou charakteristické tím, ţe kupující i prodávající mají zájem příslušný obchod nejen uzavřít, ale téţ jej skoro hned i fyzicky vypořádat, u termínovaných obchodů je tomu jinak. Existuje zde delší, mnohdy i mnohaměsíční,
časová
prodleva
mezi
okamţikem
uzavření
obchodu
a
dohodnutým termínem vypořádání. Tedy termínovaný obchod nebo kontrakt, anglicky futures, je smlouva, která zavazuje dodavatele k dodání předem daného mnoţství zboţí v předem dohodnutém termínu a kupce zavazuje k jejímu odběru za předem dohodnutou cenu. Termín dodání zboţí, tj. komodity, je označován jako kontraktní měsíc dodání. Existence časové prodlevy s sebou přináší moţnost s takovými obchodními kontrakty ještě následně různými způsoby manipulovat. Často se tak samy obchodovatelné kontrakty stávají předmětem dalšího obchodování. Termínové kontrakty se obecně nazývají deriváty, neboť jsou odvozeny, derivovány, od různých podkladových aktiv. Podkladových aktiv existuje celá řada, můţou být např. akcie, cizí měny, obligace, úrokové sazby, burzovní indexy anebo komodity. Počátky termínovaných obchodů sahají do středověku, kdy si rolníci snaţili zajistit budoucí odkup své úrody. Původně se týkaly zejména zemědělských produktů,
15
protoţe jejich produkce trvá zpravidla delší čas. Zajištění odkupu úrody dávalo zemědělcům jistotu příjmů a kupcům jistotu, ţe dostanou dané mnoţství úrody za dohodnutou cenu. Rolníci mohli díky zaručenému odkupu najmout pomocné síly nebo si půjčit peníze, které vrátili aţ po sklizni. Kupci mohli naopak počítat s budoucím vypěstováním daného mnoţství úrody i s její předem známou cenou. Skrze promptní a termínované obchody jsme se dostali k finančnímu trhu. [ 4; 8; 12 ] Finanční trh lze bez nadsázky označit jako fenomén, který poutá zájem investorů jiţ po celá staletí. Lákavá vidina dosaţených zisků funguje jako magnet spolehlivě přitahující investory znovu a znovu na finanční trhy, kde se pokoušejí zhodnotit své volné finanční prostředky, své úspory. Investoři se tak na finančních trzích opakovně vzdávají současné hodnoty svých finančních prostředků, jejichţ vlastnictví mají zaručeno, v naději a očekávání, ţe jako odměnu za svou oběť v budoucnu obdrţí své investované úspory zpět, ovšem navýšené o výnos. Očekávání investorů, ţe budoucí hodnota jimi vloţených finančních prostředků bude vyšší neţ jejich současná hodnota, tedy zhodnocení volných finančních prostředků není na finančním trhu zpravidla zaručeno. Je třeba uváţit, ţe u kaţdé činnosti lze vţdy rozlišit dvě stránky, světlou a stinnou. Nejinak je tomu také v případě investování. Zatímco investiční aktivity jedné skupiny investorů jsou korunovány úspěchem, druhým finanční trh, štěstěna, jejich pochybení či exogenní faktory mohou přinést hořkou ztrátu. Je samozřejmé, ţe úspěch investiční činnosti je touţebným přáním většiny investorů. Za jeden z hlavních předpokladů úspěchu při investování na finančních trzích, jehoţ splnění investor můţe ovlivnit, je moţné povaţovat podrobnou znalost těchto trhů. 2.3.1 Účastníci a funkce finančního trhu Finanční trh sehrává nejdůleţitější a nejmarkantnější roli v trţní ekonomice. Je citlivým barometrem stavu, dosavadního vývoje a budoucích perspektiv dané ekonomiky. Je místem, na které směřují toky finančních prostředků z dalších trhů a od různých subjektů v ekonomice, je místem, z kterého po přerozdělení finanční prostředky na další trhy a k různým subjektům opět plynou. Je tedy zřejmé, ţe role finančního trhu ve fungující trţní ekonomice je zcela stěţejní, nenahraditelná.
16
Finanční trh je jedním z komplexu několika trhů, které jsou v rámci trţní ekonomiky zpravidla rozlišovány. Jedno z moţných pojetí rozeznává v trţní ekonomice trh výrobků a sluţeb, trh práce a půdy a trh kapitálu, tedy finanční trh. Uvedené trhy fungují vedle sebe, vzájemně se podmiňují, ovlivňují a doplňují. Toky finančních prostředků tři uvedené trţní segmenty navzájem propojují. Na finanční trh přicházejí finanční prostředky dočasně v různém mnoţství a čase od domácností, firem a vlád, k nimţ se po určitém čase opět za určitých podmínek navracejí. Na finanční trh vstupuje s různými motivy a záměry několik subjektů. Část z těchto subjektů lze označit jako přebytkové jednotky. Jde o subjekty, které mají přebytek volných finančních prostředků, pro které v tomto okamţiku nemají uplatnění, a proto jsou ochotny tyto volné zdroje zapůjčit jinému subjektu, investovat.
Tyto
přebytkové
jednotky
jsou
v ekonomice
zdrojem
úspor.
Zjednodušeně lze přebytkové jednotky označovat jako investory, popř. věřitele, a to ať uţ v podobě domácností, bank, obchodníků s cennými papíry, fondů, pojišťoven nebo firem, států aj., kteří své volné finanční prostředky investují na různě dlouhý časový horizont. Přebytkové jednotky, investoři, by při rozhodování o svých investicích měly vţdy uplatňovat kriteria výnosu, rizika a likvidity. Opomenutí či nedocenění některého z těchto kritérií můţe investorům přinést katastrofální ztráty. Dalším subjektem, který najdeme na finančním trhu, jsou deficitní jednotky. Na rozdíl od přebytkových jednotek se v případě deficitních jednotek jedná o subjekty, které v současnosti pociťují nedostatek volných finančních prostředků. Právě na finančním trhu se deficitní jednotky pokoušejí volné finanční prostředky získat, coţ jim umoţní realizovat jejich záměry. Velkou část deficitních jednotek mohou představovat emitenti ať uţ v podobě firem,s tátu, bank, nebo územně samosprávných celků. Důleţitými kritérii, která při získávání volných finančních zdrojů zohledňují deficit jednotky, jsou náklady spojené se získáváním volných finančních prostředků a časový horizont, na který deficitní jednotky tyto finanční prostředky získávají. Třetí skupinou subjektů, které se na finančním trhu objevují, jsou bankovní a nebankovní zprostředkovatelé. Jejich úkolem je napomoci přesunu volných finančních
prostředků
od
přebytkových 17
jednotek
k jednotkám
deficitním
s minimálními transakčními, např. zprostředkovatelské poplatky, emisní náklady, poplatky za právní, administrativní sluţby, a informačními náklady. V důsledku zapojení zprostředkovatelů do procesu přelévání volných finančních prostředků mezi přebytkovou a deficitní jednotkou by mělo dojít ke sníţení rizik, a to zejména pro přebytkové jednotky. Hlavním úkolem finančního trhu v trţní ekonomice je tedy zabezpečovat přesun volných finančních prostředků od přebytkových jednotek k jednotkám deficitním, a tím napomáhat
efektivnímu
vyuţití všech
volných
finančních
prostředků
v ekonomice a hladkému chodu ekonomiky. V trţní ekonomice vykonává finanční trh několik nezastupitelných funkcí. První ze základních funkcí finančního trhu je funkce shromaţďovací, při níţ dochází k dočasnému shromáţdění volných finančních prostředků před tím, neţ budou distribuovány k deficitním jednotkám, které pro ně mají uplatnění. Druhá funkce se nazývá alokační a skrze ní je zajištěn přesun volných finančních prostředků od přebytkových jednotek, které pro ně v daném okamţiku nemají uplatnění, k deficitním jednotkám, které uplatnění mají, a to na základě kritérií v podobě výnosu, rizika a likvidity. Volné finanční prostředky by tedy měla získat ta deficitní jednotka, která nabídne co nejvyšší výnos při co nejniţším riziku a co nejvyšší likviditě. Další je cenotvorná neboli také informační funkce, kdy finanční trh umoţňuje, aby došlo ke střetu nabídky a poptávky po určitém instrumentu, jehoţ výsledkem je stanovení ceny tohoto instrumentu. Cena, která se na trhu vytvořila, přináší důleţitou informaci jak pro mikroekonomické subjekty. Na základě znalosti kurzu, ceny, instrumentů je investor schopen kalkulovat dosaţený výnos, popř. úroveň rizika. Emitent je schopen se stejnou znalostí odvodit a posoudit cenu vlastního, eventuelně cizího kapitálu. Makroekonomickým subjektům přináší informace o kurzech, cenách, instrumentů cenné údaje, které lze vyuţít při aplikaci měnové či fiskální politiky, případně při zajišťování kontroly a dohledu. Poslední zmíněnou funkcí finančního trhu je funkce depozitní. V tomto případě trh nabízí různě výnosné, různě rizikové a různě likvidní moţnosti pro ukládání, resp. investování úspor od přebytkových jednotek. [ 3; 9; 13; 32 ] Finanční trh by měl být co nejjednodušší, aby se v něm účastníci vyznali. Bohuţel, je to jen přání. Dnešní finanční trh se vyznačuje vysokou sloţitostí. V tomto
18
sloţitém světě se běţní lidé, akcionáři a vedení společností ztrácejí. Málokdo je schopen dešifrovat finanční výkazy, mnohdy to nemá smysl, neboť realita je někde jinde a regulované instituce často podvádějí regulátory. Nad finančními trhy se postupně ztrácí kontrola. Hnací silou dnešního rozvoje finančního trhu je zejména: maximalizace zisku, vytváření iluze bohatství, nadsazování výsledků hospodaření instituce, krácení daní instituce tunelování institucí, obcházení regulací. Kreativita osob je v těchto šesti případech obrovská. Zatímco první dvě aktivity jsou legální, zbývající čtyři musí být pod dohledem regulátorů, finančních orgánů a policie. [ 13 ]
2.3.2 Iracionalita nebo efektivnost finančního trhu Téměř všechny ekonomické teorie a modely zaloţené na matematických vzorcích jsou zaloţeny na předpokladu o racionálním chování lidí. Jedná se to citově studeného člověka, bez emocí, který se na základě důkladné analýzy všech dostupných informací rozhoduje tak, ţe maximalizuje svůj uţitek, zisk. Avšak praxe toto vyvrací, neboť ekonomické chování lidí, včetně chování lidí na finančním trhu, má daleko k racionálnosti. V praxi je vlna velkých nadějí střídána vlnou velkých obav. Krizové události nejsou ţádným trţním jevem, ale psychologickou reakcí ţivenou strachem. Ve finančním světě mnohdy zdravý rozum neexistuje. Pokud jde o investování, investiční teorie obvykle předpokládají, ţe investoři preferují vyšší výnosnost před niţší a niţší riziko před vyšším. Dále vycházejí z toho, ţe se poučí o všech moţných investičních příleţitostech a vyhodnotí všechny informace. Kdyby tomu tak bylo, potom by neexistovaly podílové ani
19
penzijní fondy, nedocházelo by k akciovým bublinám apod. Lidé se na finančním trhu chovají iracionálně. Podle teorie efektivního, účinného, trhu cena kaţdého finančního nástroje v kaţdém okamţiku plně odráţí všechny dostupné relevantní informace, tj. finanční trh je informačně efektivní. Na trhu údajně nelze najít chybně oceněné finanční nástroje. Pokud je tomu tak, potom důvodem pro změnu ceny jsou pouze nové informace. Za takového stavu bez nových informací se ceny instrumentů mění náhodně a jejich výnosnost taktéţ. Pojem informační efektivnost závisí na tom, co se rozumí relevantní informací. Podle toho je moţné rozlišovat tři úrovně efektivnosti, kterým odpovídají tři formy informačně efektivních trhů: Slabá forma, u níţ se všechny minulé ceny plně odráţejí v ceně, tj. ţádný investor nemůţe mít nadprůměrné výnosy z obchodování, pokud vychází z historických cen, potom je technická analýza zbytečná. Polosilná forma, u níţ se všechny zveřejněné, minulé i současné informace plně odráţejí v ceně, tj. ţádný investor nemůţe mít nadprůměrné výnosy z obchodování, pokud vychází ze všech veřejně dostupných informací, přičemţ veřejně dostupnými informacemi se rozumí investiční doporučení, finanční tisk. Silná forma, u níţ se všechny zveřejněné i nezveřejněné, tajné, informace plně odráţejí v ceně, tj. ţádný investor nemůţe mít nadprůměrné výnosy z obchodování, pokud vychází ze všech veřejně a soukromě dostupných informací. Myšlenka efektivnosti se jeví nevěrohodná ze samotného aktu obrovských zisků nebo ztrát z určité investice. Ţádný dobrý ekonom nezastává teorii efektivního trhu, neboť kaţdodenní praxe na finančním trhu ukazuje, ţe finanční trh je iracionální a tudíţ neefektivní. Finanční trh je podle některých abstraktní pojem. Je to součet miliónů víceméně nekoordinovaných rozhodnutí, z nichţ téměř všechna jsou zaloţena na ţádné či nedostatečné analýze. S teorií efektivního trhu je spojen paradox efektivního trhu spočívající v tom, ţe pokud účastník věří, ţe trh je efektivní, potom trh nebude efektivní, neboť nikdo nebude analyzovat. Určitá efektivnost na finančním trhu závisí na účastnících trhu, kteří věří, ţe trh není efektivní a sjednávají si různé analýzy, aby trh překonali. [ 13; 30 ] 20
2.4 Burza Burza je organizovaným sekundárním trhem, kde je obchodován zvláštní typ zboţí a sluţeb, za zcela specifických, přesně vymezených podmínek. Tyto podmínky definují okruh subjektů, jeţ mají přístup na burzu, druh, charakteristiky a vlastnosti zboţí a sluţeb, které mohou být za určitých podmínek předmětem obchodování, pravidla, postupy a techniky obchodování a obchodování vymezují z hlediska času a místa. Pro původ pojmu „burza“ existuje několik vysvětlení. Nejčastěji je pojem burza odvozován od jména patricijské rodiny Van der Boerse, která sídlila v Bruggách. Jednalo se o rodinu, v jejímţ domě se konaly schůzky burzovních obchodníků. Z Brugg, kde se začal zhruba v 15.století v uvedeném smyslu pouţívat, se pojem burza rozšířil do Antverp a později do celé Evropy. Burzovní trhy sehrávaly, sehrávají a budou sehrávat v systému finančních trhů v trţních ekonomikách nezastupitelnou a významnou roli. Je zcela logické, ţe se tato role, ale i podoba a principy fungování burzovních trhů v průběhu století měnily a vyvíjely v reakci na probíhající historické, politické a ekonomické události a souvislosti. Počátky burzovních trhu je moţné hledat jiţ ve 12. a 13. století v italských městech Lucce, Janově, Florencii, Benátkách a Milánu. Za první předchůdce burz jsou povaţovány zpočátku neformální a nepravidelné schůzky italských obchodníků, které se uskutečňovaly v okolí faktorií, historických osad zaloţených za obchodními účely, těchto obchodníků poblíţ italských konzulárních domů. Obchodovalo se především s cennými papíry v podobě směnek. Rovněţ zde docházelo ke směnám mincí jedné měny za jinou. A právě existencí zastupitelného
předmětu
obchodování
se
tyto
obchodní
schůzky
svým
charakterem začaly odlišovat od klasického obchodu na trhu nabízeným jiným obchodníkům nebo obyvatelstvu. V této době schůzky obchodníků byly pouze neformální.
Burza
nebyla
formálně
organizovaná,
neexistovala
burzovní
legislativa, obchody nebyly standardizovány. Účastnit se mohl v podstatě kdokoliv. Postupem času si však obchodníci mezi sebou zaváděli určitá pravidla pro obchodování a zároveň začali omezovat okruh účastníků obchodů a vytvářet burzovní spolky. Po objevení námořních cest do Ameriky a do Východní Indie
21
v 15. a 16. století se centrum burzovních obchodů přesunulo nejdříve do Brugg a později do Antverp. Za určitý mezník či začátek další etapy burzovnictví je povaţováno postavení reprezentativní burzovní budovy v Antverpách v roce 1531, která však nezůstala osamocena. V průběhu 16. a 17. století jsou zakládány burzy ve Francii, v Holandsku, v Anglii a v Německu. Tvář burzovních obchodů se začíná měnit. Burzy dostávají institucionální podobu, vznikají burzovní kluby a spolky, čímţ se přístup na burzu výrazně omezuje. Burzovní spolky stanovují poplatky za členství, za poskytování kurzových informací, samotní přístup na burzu. Obchodníci sdruţení v burzovních spolcích si vytvářejí přesná pravidla pro obchodování. Burzovní legislativa v takové podobě, v jaké je známa dnes, se však začala vytvářet aţ v průběhu 19. století. Do činnosti burzovních spolků stát příliš nezasahoval kromě samotného vzniku burzy, který byl potvrzen panovníkem příslušnou listinou. Předmětem obchodování na prvních burzách bylo zboţí, směnky, mince a později různé druhy dluhopisů. Na počátku 17. století přichází ke slovu další druh cenného papíru a tím byla akcie. V tomto období vznikají na území Holandska první akciové společnosti. Pro vývoj burzovnictví 16. – 19. století je typický zcela oddělený vývoj, který byl způsoben zejména obtíţnou a zdlouhavou moţností komunikace, ale mnohdy i politickými a mocenskými zájmy. Spojení mezi jednotlivými burzovními trhy a obchodníky v daném období bylo minimální, zcela závislé na zdlouhavé a většinou problematicky doručitelné korespondenci. Zásadní zlom v osamoceném vývoji burzy nastává aţ v polovině 19.století v souvislosti s objevením telegrafu. Snadnější a rychlejší přesun informací podnítil počátek formování mezinárodního finančního trhu. Zásadní negativní vliv na vývoj burzovních obchodů měly první a druhá světová válka. Nejenţe během nich obchodování ustalo, ale po druhé světové válce byla v některých zemích, např. v České republice, Maďarsku, Polsku implementována centrálně plánovaná ekonomika. Vývoj burzovnictví v zemích s trţní ekonomikou se po II. světové válce v podstatě vyvíjel dvěma cestami. V jedné skupině zemí, např. Francie, Rakousko, Finsko, Švédsko, byla po II. světové válce aplikována hospodářská politika zaloţená na silných státních zásazích do ekonomiky, která 22
do určité míry omezila působení trţní ekonomiky a taktéţ potlačila fungování a vliv burzovních trhů. Ve druhé skupině zemí, např. USA, Velká Británie, Kanada, burzovní trhy navázaly po II. světové válce na předválečné modifikované klasické burzovnictví. Burzovních trhy zde fungovaly na běţných trţních principech, sice pod vlivem relativně přísné regulace, nicméně přesto plnily významnou roli v trţní ekonomice, a to jak pro makroekonomické, tak mikroekonomické subjekty a širokou investorskou veřejnost. Zcela zásadní změny ve světovém burzovnictví odstartovala 80. léta 20. století. Dochází k renesanci, reorganizaci a k zásadním reformám v oblasti burzovnictví. Tento zlom vyvolala celá řada souběţně v té době působících faktorů jako např. změna uplatňovaných hospodářských politik a systémů regulace a jejich příklon k liberalismu a svobodné trţní konkurenci, masová vlna privatizací státních podniků, zánik centrálně plánovaných ekonomik a v zemích střední a východní Evropy a značný nárůst konkurence a finančních rizik. [ 22; 32 ]
2.4.1 Vývojové trendy na burze Světové burzovnictví 90. let 20. století a počátku 21. století, které prošlo zmíněnou reformou a zásadními změnami, a světové finanční trhy vůbec získaly zcela novou tvář. Pro tuto tvář jsou typické vývojové trendy, které lze stručně objasnit takto: Silná vlna elektronizace burzovních obchodů, která byla umoţněna technickou a technologickou revolucí v oblasti výpočetní a telekomunikační techniky. Charakter a podoba obchodování na burzách se v důsledku elektronizace zásadně změnily. Na většině burz se přestává obchodovat na parketu, obchodníci a burzovní zprostředkovatelé se přestávají osobně setkávat.
Obchody
jsou
uzavírány
automaticky
prostřednictvím
počítačového systému, který je dokonce schopen zcela nahradit roli některých, dříve nezbytných účastníků obchodování. Deregulace, jeţ znamená opouštění přísných, striktních administrativních metod a nástrojů regulace a jejich nahrazování trţními, liberálními metodami a nástroji. Regulatorní orgány výrazně omezují své zásahy do
23
fungování trhu. Samotná deregulace iniciovala a umoţnila nástup dalších trendů na finančních trzích, např. vznik nových finančních instrumentů, internacionalizace a globalizace, proces slučování burzovních trhů aj. Neregulační opatření přispívají k nárůstu konkurence. Mohutný nárůst počtu obchodovaných instrumentů a objemu s nimi uzavíraných obchodů, jenţ se odrazil v nárůstu celkové trţní kapitalizace kapitálových trhů, je důsledkem celé řady okolností, mezi které patří vzestupný trend ve vývoji světové ekonomiky, zvýšená poptávka ze strany institucionálních investorů, nárůst počtu burzovních trhů a počtu trţních segmentů na nich, vznik nových finančních instrumentů, zvýšení počtu realizovaných primárních emisí, internacionalizace a globalizace finančních trhů. V posledních 30 letech se zřetelně projevuje tendence k intelektualizaci přístupu k obchodování na finančních trzích, coţ se projevuje ve zdůrazňování významu informací, vědomostí, dovedností a znalostí jako základních faktorů, které determinují investorův úspěch. Fungování finančních trhů a nově vznikající instrumenty představují stále sloţitější mechanismy propojené sloţitými vazbami. Pochopení a dobrá orientace v těchto sloţitých mechanismech si nezbytně vyţaduje odborných znalostí podstaty fungování a principů ohodnocování investičních instrumentů, metod konstrukce a řízení portfolia, ale i všech principů, zákonitostí a souvislostí ve fungování finančních trhů doplněných zkušenostmi a praxí. Internacionalizace a globalizace je proces postupného propojování a srůstání národních či regionálních kapitálových trhů, který vede k formování jednotného
celosvětového
kapitálového
trhu.
Mohutným
rozvojem
výpočetní techniky, která propojila trhy v různých částech světa a umoţnila subjektům z jednoho místa v jednom okamţiku obchodovat na trzích po celém světě. Úzké propojení mezi světovými trhy však na druhé straně přináší nárůst rizika pramenící z faktu, ţe při příliš úzkém propojení trhů dochází k rychlému a snadnému šíření nervozity, poruch či krizových situací a projevů z jednoho trhu na druhý, jak tomu bylo v případě Asijské krize v roce 1997, nebo celosvětové krize, jeţ začala v roce 2008. Další nevýhodou, která plyne z trendu internacionalizace a globalizace trhů, je fakt, ţe těsnější propojení trhů znamená silnější závislost jejich vzájemných 24
pohybů,
coţ
zásadním
způsobem
omezuje
moţnosti
diverzifikace
systematického rizika v důsledku mezinárodního investování. [ 22; 32 ]
2.4.2 Funkce a význam burzy S respektováním toho, co dosud bylo a ještě bude řečeno, lze burzu vymezit jako zvláštním způsobem organizované shromáţdění subjektů, kteří se osobně tváří v tvář scházejí na přesně vymezeném místě, prezenční burza, nebo jsou propojeni prostřednictvím počítačové sítě bez osobních schůzek, elektronická burza, a kteří obchodují s přesně vymezenými instrumenty, např. akcie, dluhopisy, plodiny, deriváty, devizy, přesně vymezeným způsobem, podle přesně vymezených pravidel a v přesně vymezeném čase. V první řadě si je nutno uvědomit, ţe burza je organizovaným trhem, coţ znamená, ţe její fungování je na rozdíl od některých dalších typů trhů přesně vymezeno burzovními zákony, předpisy a pravidly, které musí být striktně dodrţovány. Jednoznačně je vymezen i okruh subjektů, které se mohou přímo účastnit obchodování na burze. Burzy jsou zpravidla organizovány na členském principu, coţ znamená, ţe přímý přístup na burzu mají pouze členové burzy. Nečlenové burzy se obchodování na burze nemohou přímo účastnit, musí vyuţít sluţeb některého z členů. Rozhodnutí o členech burzy je v plné kompetenci burzovního výboru pro členství nebo burzovní komory. Zboţí, sluţby, resp. instrumenty, které jsou předmětem burzovního obchodu, musí být vzájemně zaměnitelné a zastupitelné. Aby předmět obchodování na burze splnil uvedenou podmínku zastupitelnosti, je nezbytné přesně vymezit a sjednotit jeho vlastnosti a obchodované mnoţství. Předmět obchodování tak podléhá standardizaci, tj. ustálení, sjednocení jeho vlastností, podoby, a to jak z kvantitativního, tak z kvalitativního hlediska. Pro předmět obchodování na burze je dále typické, ţe není obchodování na burze přítomen. Legislativa přesně definuje rozsah činnosti burzy, burzovní orgány a jejich pravomoci, práva a povinnosti členů burzy, způsob obchodování, druhy obchodů, které je moţné uzavírat, způsob stanovení kurzů, pravidla pro vypořádání 25
obchodů, druhy a výši placených poplatků, kalkulace a zveřejňování indexů, druhy zveřejňovaných informací a způsob podoby jejich distribuce, průběh rozhodčího řízení a orgán rozhodující spory. Obchodování na burze je velice přesně vymezeno z časového hlediska. Jsou přesně stanoveny burzovní dny, tj. dny, ve kterých se bude moci obchodovat, ale také hodiny, ve kterých je moţno uzavírat obchody nebo pouze zadávat příkazy. Kaţdá burza vyhlašuje svůj kalendář nebo přehled burzovních dní, který podává přesnou informaci o rozvrţení burzovních dní v daném roce a svůj harmonogram burzovního dne, jenţ obsahuje přesný časový rozvrh burzovního dne. Vzhledem k tomu, ţe burza je součástí finančního trhu, funkce, jeţ plní, se z velké části kryjí s funkcemi, které plní také finanční trh jako celek. Ve fungující trţní ekonomice tedy plní burza tyto čtyři základní funkce, obchodní funkce, cenotvorná funkce, alokační funkce a funkce spekulace. První je obchodní funkce, resp. funkce likvidity, coţ znamená, ţe na burzovním trhu má současný majitel určitého instrumentu moţnost tento instrument kdykoliv prodat za cenu, která je výsledkem střetu nabídky a poptávky po tomto instrumentu,
přičemţ
změna
majitel
instrumentů
je
v podstatě
početně
neomezená. Burzovní trh zajišťuje obchodovatelnost a likviditu instrumentů, tedy moţnost jejich přeměny na hotovost. Úroveň likvidity trhu, a tím i okolnost, zda je obchodní funkce burzou adekvátně a dostatečně plněna, lze posoudit na základě určitých vlastností a charakteristických rysů, které by z chování likvidního burzovního trhu měly být jasně patrné. Likvidní burzovní trh by měl být označován jako trh široký, pružný, hluboký, důvěryhodný a fair play. Jako široký trh je označován trh, kde se obchodování účastní velké mnoţství prodávajících a kupujících a kde jsou objemy uzavíraných obchodů vysoké. Likvidita na takovémto trhu je vyšší a riziko niţší. Pružný trh je charakterický rychlým a plynulým přísunem nákupních a prodejních příkazů na trh a jejich rychlým a plynulým promítnutím do kurzů instrumentů v reakci na kurzotvorné informace. Přitom tok nákupních a prodejních příkazů při změně kurzu neustává. Hluboký trh je trhem, kde jsou trţní kurzy schopny absorbovat větší objem transakcí bez toho, e by byly postiţeny výraznou transakční volatilitou. Křivky nabídky a poptávky musí být dostatečně elastické. Jde o trh transparentní, kde 26
odchylky od běţného rovnováţného kurzu jsou jasně patrné. Důvěryhodnosti trhu je v očích investorů dosaţeno odstraněním nelegálních praktik na trzích, distribucí kvalitního, aktuálního a dostatečného souboru informací, kvalitní právní legislativou, bezchybně fungujícím obchodním systémem, efektivním systémem zdanění, regulace a dohledu. Trh fair play je trhem se zcela rovnoprávným postavením investorů, kteří mají srovnatelné a adekvátní moţnosti a podmínky k investování. Cenotvorná, respektive informační funkce je druhou funkcí burzy, kdy burza organizuje vzájemné střetávání nabídky a poptávky po určitém instrumentu, jejímţ výsledkem je stanovení aktuální ceny, kurzu, daného instrumentu. Cena, kurz, vytvořená na burze hraje vţdy významnou informativní roli pro nejrůznější ekonomické subjekty. Pro investory, je tato cena důleţitou informací, ze které lze snadno stanovit míru dosaţeného výnosu. Pro potenciální investory naopak můţe informace o ceně instrumentu poslouţit, zda je či není výhodné do něj investovat. Informace o vývoji cen na burzovních trzích vyuţívají kromě mikroekonomických subjektů rovněţ makroekonomické subjekty a specializované instituce. Třetí funkcí je alokační funkce. Tu plní burza pouze v situaci, kdy kromě sekundárního trhu s investičními instrumenty organizuje také primární trh s těmito instrumenty. Burza v tomto případě zabezpečuje přesun volných finančních prostředků
od
přebytkových
jednotek,
investorů,
k jednotkám
deficitním
s respektováním základních investorských kriterií v podobě výnosu, rizika a likvidity. Poslední, čtvrtou funkcí burzy je funkce spekulace. Spekulaci lze chápat jako činnost zaměřující se na adekvátní posouzení a odhad určitých okolností a faktorů, které budou v budoucnosti ovlivňovat a utvářet kurzy investičních instrumentů. Jedná se o činnosti velice náročnou jak po odborné a finanční, tak po psychické stránce. V zásadě je moţné odvozeně od charakteru jejich budoucího očekávání rozlišit dvě skupiny spekulantů. Jde o spekulanty „na býka“, ti jsou ve svých očekáváních ohledně cen jejich instrumentů optimističtí a počítají se vzestupem ceny naopak spekulanti z druhé skupiny, jenţ se nazývá „na medvěda“, jsou negativní a očekávají pokles cen instrumentů. Neutuchající obchodní aktivity spekulantů jsou zpravidla chápány jako pro burzu velice 27
prospěšné, neboť přispívají k nárůstu objemů uzavřených obchodů a k růstu likvidity na trhu. Nicméně menšinově se objevují a i v minulosti se objevovaly také názory, ţe zvláště v krizových nebo nestandardních situacích, popř. v situacích, kdy spekulace dosáhne nekontrolovaných rozměrů nebo ztrácí-li racionální základ, můţe zásadně narušit či poškodit plynulé fungování burzovního trhu. [ 21; 22; 32 ]
2.4.3 Komoditní burzy Pro klasifikaci burz lze pouţít hned několik kritérií. Nejpouţívanějšími jsou kritéria předmětu obchodování a právní formy. Pouţijeme-li jako kritérium pro členění burz předmět obchodování, je moţné rozlišit tyto druhy burz, peněţní burzy neboli finanční, burzy sluţeb a zboţové neboli komoditní burzy. Peněţní burza zahrnuje burzy cenných papírů, ale rovněţ burzy devizové, opční burzy a burzy financial futures. Na burzách sluţeb se prodávají lodní prostory, popř. samotné lodě. Obchody zprostředkovávají lodní brokeři. Význam tohoto druhu burz je v současné době mizivý a stále klesá. Většina těchto obchodů se dnes uzavírá na mimoburzovních trzích za účasti zmíněných lodní brokerů nebo přímo mezi zájemci. Pro zbožové burzy existuje alternativní název, komoditní burzy. Na tomto druhu burz se uzavírají obchody s různým zboţím, které má zpravidla podobu hmotných předmětů. Někdy se toto zboţí označuje jak reálné zboţí, komodity. Předmět obchodování na těchto burzách je velice různorodý. Obchoduje se zde se standardizovanými, přepravitelnými a uchovatelnými surovinami, nerosty a zemědělskými plodinami. Jako konkrétní příklady předmětu obchodování na komoditních burzách je moţné uvést neţelezné kovy, kávu, kakao, kůţi, vlnu, pšenice, maso, olej, ale také ropu a zemní plyn. Na komoditních burzách se téţ obchoduje s elektrickou energií, v tomto případě není naplněna základní definice o reálném hmotném zboţí. Elektrická energie nemá ţádný tvar, nelze uchopit, nelze rozdělit, nelze skladovat, přesto je obchodována na komoditních burzách. Na zboţových burzách se uzavírají jak promptní, tak termínované obchody.
28
Komoditních burz je ve světě značné mnoţství, v posledním období mají mnohé z nich sklon se specializovat a fúzovat s jinými. Řada komodit, především zlato, stříbro a ropa je obchodována na celém světě, rozhodující objem obchodů však vykazují burzy skupiny CME Group v USA a EURnext-LIFFE v Evropě. Skupinu CME Group tvoří Chicago Board of Trade, Chicago Mercantile Exchange a New York Mercantile Exchange. Ve středoevropském regionu je jednoznačně nejprogresivnější komoditní burza budapešťská Budapešť Commodity Exchange, významné postavení si také získala energetická burza European Energy Exchange v Lipsku. Nejvýznamnější komoditní burzou v České republice je Energetická burza Praha, kterou v roce 2007 zaloţila Burza cenných papírů Praha. Dalším faktorem, který velmi významně ovlivňuje vznik, fungování a charakter burz, je jejich právní forma, ve které vznikají a existují, a subjekty, které zakládají a ovládají. Podle tohoto hlediska je moţné burzy rozdělit na veřejnoprávní typ burzy, soukromoprávní typ burzy a burzy ovládané bankami. [ 22; 32 ] Jaké komodity se obchodují Kdyţ se lidé baví o obchodování s komoditami, točí se diskuse většinou kolem zlata nebo roby. Komodit obchodovaných na světových burzách je mnohem více. Ve světě lze nejobchodovanější komodity rozdělit do 8 základních skupin: obilniny – kukuřice, pšenice, oves, ječmen, olejniny – sojové boby, sojový olej, sojový šrot, řepka, masa – hovězí na výkrm, hovězí na poráţku, celí vepři, vepřové boky, drahé kovy – zlato, stříbro, platina, paladium, základní kovy – měď, olovo, zinek, hliník, cín, nikl, potraviny – káva, kakao, cukr, pomerančový koncentrát, vlákna – bavlna, dříví, vlna, energie – ropa, topný olej, benzín, zemní plyn, elektrická energie, emisní povolenky, topný olej, kerosen.
29
Výčet není konečný, ale uvedené komodity patří mezi nejvíce obchodované. Existuje řada méně obchodovaných komodit a některé pro Evropana působí spíše exoticky, například krevety nebo kaučuk. Na burzách se komodity obchodují zejména pomocí termínových kontraktů, které se nazývají futures a opce. Futures a opce se řadí mezi finanční deriváty. Derivát je typ kontraktu, který je odvozen, derivován, od jiného (podkladového) aktiva, jako jsou např. měny, akcie, obligace, komodity atd. Finanční derivát je finanční instrument, který umoţňuje k aktuálnímu okamţiku zafixovat, dohodnout, kurz či cenu, za kterou se bude aktivum obchodovat k danému termínu v budoucnu. I kdyţ se dnes obchoduje s deriváty všech moţných typů, lze je rozčlenit do tří základních skupin:
opce, forwardy a futures, swapy. [ 8; 12; 15; 16 ]
2.5 Finanční deriváty
2.5.1 Opce Opce se začaly poprvé veřejně obchodovat v roce 1973. Od této doby zaţívají opční trhy neustálý růst. Dnes se s opcemi obchoduje na mnoha burzách po celém světě. Banky a další finanční instituce uzavírají obrovské objemy opčních obchodů i na mimoburzovních trzích. Podkladovým aktivem nejčastěji bývají akcie, akciové index, zahraniční měny, dluhové instrumenty a komodity. Velmi často je podkladovým aktivem dokonce i nějaký derivát, např. futures či swapy. Existují dva základní druhy opcí, call opce, tedy kupní a put opce neboli prodejní. Drţiteli dává call opce právo k určitému budoucímu datu za předem stanovenou cenu koupit podkladové aktivum. Put opce přináší majiteli právo k určitému budoucímu datu za předem stanovenou cenu prodat podkladové aktivum. Předem dohodnutá cena v kontraktu, za kterou drţitel opce můţe prodat nebo koupit 30
podkladové aktivum, se obvykle označuje jako realizační cena. Datum splatnosti opce se nazývá časem do expirace. Call opce i put opce mohou být buď amerického, nebo evropského typu. Americká opce můţe být uplatněna kdykoliv během doby splatnosti. Evropská opce můţe realizována pouze v době splatnosti. Označení americká a evropská opce nemá co dělat s geografickým místem obchodování, ale jde pouze o označení. Na americkém kontinentě i v Evropě se obchodují jak evropské, tak americké opce. Důleţité je, ţe opce svému drţiteli přinášejí právo, nikoliv povinnost něco koupit nebo prodat. Pokud by obchod související s realizaci opce byl pro majitele opce nevýhodný, opci jednoduše neuplatní. Opce na rozdíl od termínových kontraktů typu forward či futures svého majitele k ničemu nezavazují. Při uzavírání derivátového obchodu figurují vţdy dvě strany, kupující a vypisovatel. Pozice kupujícího se při opčních obchodech označuje jako long pozice. Pozice prodávajícího opce je pak nazývána krátká neboli short pozice. Upisovatel opce v kaţdém případě inkasuje od kupujícího cenu opce, tzv. opční prémii. Ziskový profil je ale pro něj zcela opačný neţ pro kupujícího. Pokud kupující vydělává, prodávající (upisovatel) prodělává a opačně. Tento fakt je obecným rysem všech derivátových obchodů, ziskové profily obou stran obchodu jsou vţdy opačné. Z tohoto důvodu se proto derivátové obchody označují jako hry s nulovým součtem. Časová hodnota opce odráţí momentální konstelaci nabídky a poptávky po dané opci na trhu. Jednoduše lze říci, ţe je to částka, kterou je ochoten zaplatit kupující prodávajícímu opce za to, ţe se během doby do vypršení opce příznivě změní podmínky trhu. Z toho plyne, ţe se zkracující se dobou trvání opce klesá i její časová hodnota. 2.5.2 Forwardy, futures a swapy Kontrakt typu forward je dohoda koupit nebo prodat aktivum v určitém budoucím časovém okamţiku za předem stanovenou cenu. Při spotovém neboli okamžitém obchodu se kupuje nebo prodává aktivum za aktuální tedy známou, fixovanou, 31
cenu. Při forwardových obchodech se provádí obdobná operace, fixní cena, ale s budoucím aktivem, jehoţ budoucí spotová trţní cena dnes samozřejmě není známa. Forwardy se obchodují na mimoburzovních trzích a to zejména mezi finančními institucemi či mezi finanční institucí a jejím klientem. Obecně se při jakýchkoliv derivátových obchodech rozlišuje tzv. krátká a dlouhá pozice. Při termínových obchodech se strana v dlouhé pozici zavazuje koupit podkládající aktivum za předem stanovených podmínek, čas a cena. Druhá strana je v tzv. krátké pozici, coţ znamená, ţe se zavazuje prodat podkládající aktivum za předem stanovených podmínek. Cena dohodnutá ve forwardovém kontraktu se označuje jako cena dodávky. Forwardů se vyuţívá zejména při zajišťování kurzového rizika. Podobně jako forwarodové kontrakty je i futures dohoda dvou protistran prodat nebo koupit v určitý budoucí časový okamţik za dnes předem stanovenou cenu nějaké podkládající aktivum. Na rozdíl od forwardů jsou ale futures obchodované na burze. Aby se s futures mohlo obchodovat na burzovním trhu, musí dojít k určité standardizaci futurem kontraktů. Jelikoţ se protistrany nikdy při obchodování na burze neznají, poskytne burza záruku, ţe kontrakt bude splněn. K největším burzám, kde se obchoduje s futures, patří CBOT a CME. Rozmanitost podkládajících aktiv variuje od klasických akcií, měn, dluhopisů či akciových indexů po vepřové ţaludky, ţivý dobytek, cukr, vlnu, zlato, cín či elektrickou energii. Od forvardů se futures odlišují denním vypořádáváním. Znamená to, ţe drţitel futures v krátké pozici platí clearingovému centru burzy na konci dne částku rovnající se denní změně futures ceny, pokud se tato cena během dne zvýšila, nebo naopak od clearingového centra obdrţí obdobnou částku, jestliţe cena futures poklesla. V případě, ţe jde o dlouhou pozici, budou platby probíhat obráceně. Prakticky se operace převádění částek mezi krátkými a dlouhými pozicemi a clearingovým centrem provádějí prostřednictvím tzv. maržových účtů. Klesne-li stav marţového účtu pod určitou hranici, musí obchodník v dané pozici neprodleně účet doplnit na minimální poţadovanou výši, jinak mu clearingové centrum pozici automaticky uzavře. K uzavření dané pozice ve futures kontraktu stačí otevřít pozici opačnou. Této moţnosti je hojně vyuţíváno a ke skutečnému 32
plnění dodávky při futures kontraktech dochází v době jejich expirace jen velmi zřídka. Swap je derivát s vypořádáním (výměnou, dodáním) podkladových nástrojů ve více okamţicích v budoucnosti. Obvykle se jedná o vypořádání v hotovosti. Prakticky se jedná o kontrakt na výměnu podkladových nástrojů k určitým okamţikům v budoucnosti, tj. představuje několik forwardů s postupnou výměnou podkladových nástrojů. Vypořádání můţe být čisté, např. po započtení úrokových plateb či jistin, poločisté, např. bez započtení úrokových plateb, ale se započtením jistin, či hrubé bez započtení úrokových plateb i jistin. Můţe se jednat o výměny pevných částek hotovosti či neznámých částek hotovosti v jedné měně za dosud neznámé částky hotovosti, a to v téţe měně, úrokový či úvěrový swap, o výměnu pevných či dosud neznámých částek hotovosti v jedné měně za pevné či dosud neznámé částky hotovosti v jiné měně, měnový swap, za akciové nástroje, akciový swap či za komoditní nástroje, komoditní swap. [ 7; 8; 11; 12; 13; 14; 15; 16 ]
2.5.3 Komoditní futures a model nákladů přenosu Model nákladů přenosu je základní kostrou pro porozumění cen futures. Avšak vlastnosti některých komodit brání jednoduché aplikaci modelu nákladů přenosu. Těmito vlastnostmi je skladovatelnost, sezónní produkce a sezónní spotřeba. Model nákladů přenosu objasňuje ceny futures za předpokladu, ţe trhy jsou dokonalé a ţe podléhající komodita je skladovatelná. Arbitráţ hotovosti a přenosu zabraňuje, aby cena futures byla příliš vysoká vzhledem ke spotové ceně komodity. Podobně reverzní arbitráţ hotovosti a přenosu zabraňuje, aby cena futures byla příliš nízká vzhledem ke spotové ceně komodity. Za předpokladu známé spotové ceny a nákladů přenosu komodity do budoucnosti stanovuje model nákladů přenosu ne dokonalých trzích přenosnou forwardovou cenu komodity. Jestliţe trhy nejsou dokonalé, ale přesto umoţňují neomezený krátký prodej, potom model nákladů přenosu umoţňuje široký rozsah kotací futures. Forwardová cena na dokonalém trhu se nalézá uprostřed bez arbitráţního pásu pro rozsah 33
moţných kotací futures. Šířka bez arbitráţního pásu odráţí transakční náklady v důsledku trţních nedokonalostí. Arbitráţ hotovosti a přenosu předpokládá, ţe fyzickou komoditu lze skladovat. Jestliţe komoditu skladovat nelze, arbitráţ hotovosti a přenosu není moţná. Jestliţe neexistuje arbitráţní spojení mezi spotovou cenou a kotací futures z důvodu neskladovatelnosti komodity, potom kotace futures není na spotovou cenu vázána. Podobně reverzní arbitráţ hotovosti a přenosu závisí na krátkém prodeji. Jestliţe krátký prodej není moţný, potom nelze reverzní arbitráţ hotovosti a přenosu provést. Bez této vazby můţe spotová cena růst nezávisle na kotaci futures. Spotová cena můţe převýšit kotaci futures. Je třeba přihlédnout i k faktu, ţe některé komodity mají výnos z příleţitosti, který pramení z uţitečnosti drţení dané komodity v zásobě. Například během ropné krize drţba ropy v zásobě umoţňuje pokračovat ve výrobě. Za této situace spotová cena můţe vzhledem ke kotaci futures vzrůst, čímţ se realizuje výnos z příleţitosti spojený s drţbou fyzické komodity. Existuje-li stabilní dodávka komodity, potom je ze strany obchodníků větší ochota k realizaci krátkých obchodů. Důsledkem je niţší výnos z příleţitosti u dané komodity. Obecné pravidlo říká, jestliţe produkce komodity je rovnoměrná,poté existuje menší pravděpodobnost výpadku v dodávce komodity. Podobně je tomu v situaci, jestliţe je spotřeba komodity rovnoměrná, potom existuje menší pravděpodobnost neobyčejně vysoké poptávky. V rámci komoditních futures hrají celosvětově velkou roli zemědělské komodity, drahé kovy a především energetické komodity. Zemědělské komodity se dělí do dvou základních skupin, tedy na komodity se sezónní produkcí a komodity se špatnou skladovatelností. Sezónní komodity zahrnují kukuřici, oves, pšenici, ječmen a sóju. Zástupci špatně skladovatelných zemědělských komodit jsou ţivá zvířata. Druhou velkou skupinou jsou drahé kovy. Zde platí pravidlo vysoké a dobré skladovatelnosti a nepodléhají sezónním výkyvům. Zlato, stříbro, platina nejsou závislé na slunci, větru, či zda je leden anebo červen. Třetí velkou skupinou jsou energetické komodity, kterým je v posledních letech věnována stále větší a větší pozornost. Hlavními derivátovými burzami s energetickými komoditami jsou: 34
New York Mercantile Exchange – NYMEX International Petroleum Exchange – IPE Singapure International Monetary Exchange – SIMEX NYMEX zavedla první futures na energetickou komoditu aţ v roce 1978. IPE zahájila obchodování s futures na benzín v roce 1981 a teprve v roce 1988 uvedla futures na ropu Brent. S velkým rozvojem automobilového průmyslu, IT technologie a takřka všech oborů celé ekonomiky, se do popředí obchodů, které hýbou světem, dostala ropa a elektrická energie. Obě tyto komodity jsou klíčovými pro celý svět. Zásadní otázkou je, které faktory určují cenu ropy a elektrické energie. Stejně jako u kaţdé jiné komodity nabídka a poptávka zvyšuje či sniţuje cenu. U ropy a elektrické energie ale existuje další faktor, který není moţné ignorovat. Protoţe ceny těchto dvou komodit ovlivňují ekonomiku téměř kaţdé země, důleţitým faktorem jsou politici. Hodnota ropy pro rafinerie závisí na její kvalitě, její dostupnosti, umístění rafinérie a zeměpisných a sezónních rozdílech mezi zásobovacími trhy. Odhady vývoje cen ropy jsou obtíţné, ne-li nemoţné. Hodnota elektrické energie není ovlivněna kvalitou, protoţe neexistuje kvalitní a méně kvalitní MW, ale téţ je ovlivněna zeměpisnými a sezónními rozdíly. Záleţí na počtu a vývoji vodních elektráren, větrných elektráren, slunečních elektráren a dalších alternativních zdrojích elektrické energie. Sezónnost má vliv na jednotlivé typy elektráren. Ropný průmysl zaznamenal značný růst v 50. a 60. letech dvacátého století. Ropa byla relativně levná a podnítila poválečné oţivení. V roce 1957 americká vláda uvalila embargo na dovoz ropy, čímţ nebylo moţné do USA dováţet cizí ropu. Znamenalo to, ţe americké ropné společnosti byly nuceny prodávat ropu těţenou na Středním východě, v Severní Africe a na jiných místech mimo území USA, fakticky v Evropě. Během tohoto období ropný průmysl ovládalo několik málo ropných společností. Tím bylo ponecháno málo prostoru pro obchodníky a spekulanty, neboť ropné společnosti obchodovaly s ropou pouze v rozsahu prodeje či koupě dočasných přebytků či nedostatků.
35
Na počátku 60. let cena ropy byla cca 1,80 USD za barel. Jediné čeho se v té době ropné společnosti obávaly, bylo vyčerpání ropných loţisek. O dvanáct let později se ceny ropy 15krát zvýšily. V roce 2008 dosáhla ropa svého historického maxima, barel byl obchodován téměř za 150 USD za barel. Cena v první polovině roku 2010 je dle analytiků odhadována mezi 90 – 100 USD za barel a v druhé polovině roku 2010 by mělo dojít k poklesu na 75 USD za barel. [ 10; 12; 13 ]
2.5.4 Obchodování s deriváty Derivátových obchodů se zúčastňují tři typy obchodníků: hedgeři neboli zajišťovatelé, spekulanti a arbitraţéři. Hedgeři se uzavíráním pozic v derivátových obchodech zajišťují proti případnému budoucímu riziku. Ví-li hedger, ţe k danému budoucímu okamţiku obdrţí nějaké aktivum, jistí se vstupem do krátké forwardové pozice. Naopak tomu je, má-li k určitému budoucímu okamţiku koupit nějaké aktivum, vstoupí do dlouhé forwardové pozice. Podstatným rozdílem mezi zajišťováním pozice pomocí termínovaných obchodů, forward, futures a opcí je, ţe termínový obchod zcela neutralizujeme risk související s cenou podkladového aktiva, cena je totiţ součástí termínového kontraktu, tedy cena dodávky. Naproti tomu opce je určitá forma pojištění, která umoţňuje jistit se proti nepříznivému vývoji cen s tím, ţe zůstává moţnost podílet se na příznivém vývoji cen. Proto se za opce platí. Finanční deriváty jsou oblíbené zejména mezi spekulanty, kteří sází buď na to, ţe cena půjde nahoru, nebo na to, ţe cena naopak půjde dolů. Můţe nastat situace, ţe spekulant sází na to, ţe cena jím vybrané komodity vzroste. Nakoupí tedy určitý objem vybrané komodity a čeká. Potvrdí-li se jeho předtucha a cena dané komodity skutečně vzroste, prodá dříve nakoupené mnoţství a má zisk. Stejně jako se můţe spekulantova předtucha vyplnit a on vydělá, můţe nastat i opačná situace, kdy je typ na pohyb ceny nebude správný a on v tom případě prodělá. V roli spekulantů se nacházejí velké společnosti, tak malí obchodníci, fyzické osoby. Cíl dosáhnout zisku je patrně jediné pojítko, které jednotlivé spekulanty spojuje. Co se týče cest a způsobů nazírání na trhy, pak lze patrně konstatovat, ţe co úspěšný spekulant, to vlastní pohled a taktika. Nicméně lze najít určité pojítko, 36
kterým lze spekulanty rozdělit na tzv. fundamentální a technické podle toho, která základní kritéria pouţívají pro analýzy trhů. Fundamentální obchodníci se při svém rozhodování řídí nabídkou a poptávkou konkrétní komodity. Studují zásoby, sledují počasí atd. V případě mrazíků např. spekulují na sníţení produkce pomerančů a tak vzrůst jejich ceny. Fundamentální obchodování vyţaduje hlubokou znalost dané komodity. S ohledem na globální ekonomiku je třeba sledovat v podstatě celý svět, neboť sníţenou úrodu pšenice v USA můţe zastoupit dovoz stejné komodity z Ruska a podobně. Fundamentální obchodník se tak zaměřuje na několik málo komodit, jejichţ studiu věnuje celý svůj čas. Většina malých obchodníků je proto zaměřena technicky. Rozhodování technických obchodníků vychází ze studií grafů. Techničtí obchodníci hledají v grafech různé formace, pracují s indikátory, matematickými vzorci, případně reagují na cenový vývoj s ohledem na davové rozhodování běţných obchodníků. Techničtí obchodníci v podstatě nemusí znát ani podrobnosti o obchodované komoditě, vše co jim stačí je aktuální graf cenového vývoje. Velké mnoţství obchodníků kombinuje oba přístupy, alespoň z části, např. základní analýzy trhu lze provádět čistě na základě technické analýzy, kterou v případě potřeby je moţné doplnit drobnými fundamentálními hledisky. Arbitražér se snaţí profitovat pomocí arbitráţe. To znamená, ţe uzavírá stejné obchody na různých místech a vydělává na cenovém rozdílu, je-li nějaký. Jestliţe by se např. stejná komodita prodávala, po zahrnutí transakčních poplatků, za různou cenu na burze v Londýně a v New Yorku, chopí se arbitraţér příleţitosti a na cenovém rozpětí vydělá. Paradoxně arbitraţéři svojí aktivitou ale cenové rozdíly současně potírají. Pokud se stejná komodita na dvou trzích prodává za odlišnou cenu, tak tím, ţe arbitraţéři nakupují na trhu s niţší cenou a prodávají na trhu s cenou vyšší, bude na trhu s niţší cenou docházet k tlakům na růst ceny, v důsledku zvýšené poptávky, a naopak na trzích s vyšší cenou k tlaku na cenový pokles, v důsledku zvýšené nabídky. Objeví-li se tedy arbitráţní příleţitosti, jsou většinou rychle eliminovány. Je třeba respektovat jistá pravidla a jedním z nich je, ţe ne kaţdý se můţe účastnit burzovních obchodů. Ti, jeţ se jich chtějí účastnit, musí být tzv. přímými 37
účastníky, mezi něţ patří burzovní obchodníci zastupující členské firmy anebo druhá
velká
skupina,
jenţ
je
zastoupena,
burzovními
zprostředkovateli.
Zprostředkovatelé mohou být buď aktivní, v podobě brokerů, kteří uzavírají obchody na cizí účet anebo v roli dealerů, kteří uzavírají obchody na vlastní účet. Broker je ten, kdo má oprávnění pro své klienty, tedy nepřímé účastníky, nakupovat a prodávat komodity nebo akcie, ale i opce, dluhopisy, apod. Za tuto sluţbu si účtuje poplatek, jinými slovy brokerskou komisi. Tato komise se pak účtuje většinou za kompletně provedený obchod, tzn. vstup do pozice i výstup z pozice. Činnost brokera lze popsat následovně. Broker je osloven klientem, jenţ má zájem, aby za něj broker nakoupil a prodával komoditní futures kontrakty. Brokerovi klient sdělujete veškeré své poţadavky ve formě tak zvaných příkazů neboli orders. Například, chce-li klient nakoupit komoditu XY za cenu 100, zatelefonuje či napíše brokerovi příkaz zhruba následujícího znění: buy, neboli nakoupit 1 kontrakt komodity XY za cenu 100. Spolu s nákupním příkazem by měl klient zadat i pozici tzv. stop-lossu. Stop-loss je předem definovaná krajní hranice, při které je dobrovolně inkasovaná malá ztráta dříve, neţ se z ní stane ztráta veliká. Pokud se klient s brokerem předem domluví, můţe mu klient dávat dopředu i příkazy jak a kdy posouvat stop-loss. Brokerské sluţby se obecně dělí na 3 druhy. Kaţdý druh sluţby zahrnuje jiný servis a kaţdý druh sluţby má zcela odlišnou výši brokerské komise. Full service, jedná se o sluţbu, při které kromě toho, ţe broker nakupuje a prodává komodity či akcie pro svého klienta a plní tak nákupní a prodejní příkazy, má klient téţ nárok na veškeré konzultace, rady, tipy, doporučení, apod. Druhou moţností jsou discount service. Discount neboli sleva napovídá, ţe klient od brokera nedostává nic navíc. Tedy klient pouze zadává svému brokerovi po telefonu či e-mailu konkrétní, správně formulované příkazy k nákupu a prodeji a ţádné poradenství a informace jiţ očekávat nemůţe. On-line service, jedná se o nejlevnější způsob obchodování, při kterém jiţ klient s brokerem nepřichází vůbec do kontaktu. Veškeré příkazy se totiţ zadávají elektronicky přes počítač, skrze tak zvanou on-line obchodní platformu. K on38
line nakupování a prodávání komodit tudíţ stačí pouze počítač a připojení na internet a platforma, kterou dostane klient zdarma od brokerského domu, u kterého si otevře účet. Za on-line servis zaplatí klient i několikanásobně niţší částku neţ za full service, ale téţ klientovi jiţ nikdo nedá jedinou radu. [ 8; 11; 12; 13; 15; 17 ]
2.6 Psychologické kotvící mechanismy trhu Obchodovat se všemi moţnými komoditami, akciemi, opcemi apod. lze úspěšně jen tehdy, je-li vedle znalosti trhu, finančních analýz, situace ve světě, správného načasování a štěstí brán také zřetel na důleţitý faktor v podobě psychologie. Jestliţe je zvaţováno vyuţití základních pravidel psychologie, je třeba si uvědomit, ţe mnoho populárních psychologických vysvětlení investování není dostatečně věrohodných. Investoři jsou v době trţního boomu často popisování jako euforičtí, šílení, nebo naopak v době trţního propadu jako panikařící. Jak v případě boomu, tak i trţního propadu jsou investoři líčení jako ovce, slepě a bez vlastního úsudku následující stádo. Jsou-li tyto populární psychologické teorie jedinou alternativou, vypadá víra v racionalitu trhu mnohem důvěryhodnější. Je známým faktem, ţe většina lidí je během takovýchto finančních epizod mnohem rozumnější, neţ jak naznačují tyto psychologické teorie. Boomy a krachy finančního trhu nejsou pro většinu lidí takovými emocionálními událostmi, jeţ by se daly přirovnat k vítězství národního týmu na mistrovství světa v hokeji nebo výbuchu sopky. Ve skutečnosti je v dobách nejvýznamnějších finančních událostí většina lidí zaměstnána vlastními osobními problémy a nevěnuje finančnímu trhu prakticky ţádnou pozornost. Jejich případný zájem je podněcován aţ médii, která o případných významných událostech toho směru zkresleně a neúplně informují. Ze závěrů důvěryhodného psychologického výzkumu skutečně vyplývá, ţe existují vzorce lidského chování, poukazující na kotvící mechanismy trhu, které by nebylo moţné očekávat, kdyby trh fungoval čistě racionálně. Tyto vzorce lidského chování nejsou výsledkem extrémní lidské ignorance, ale spíše výsledkem charakteru lidské inteligence, jeţ má svá omezení i silní stránky. Investoři se snaţí udělat správnou věc, správné rozhodnutí, avšak jejich schopnosti jsou omezené, a 39
navíc fungují v určitých reţimech chování, jeţ rozhoduje o jejich činech v případech, kdy neexistuje jednoznačné řešení situace. Existují dva druhy psychologických kotvících mechanismů, kvantitativní kotvy a morálních kotvy. Kvantitativní kotvy jsou samy o sobě indikací přiměřené úrovně trhu a někteří je pouţívají pro posouzení, zda je trh nadhodnocený anebo podhodnocený a zda je vhodný čas k nákupu komodity, akcie, apod. Oproti tomu morální kotvy fungují tak, ţe určují sílu důvodu, jeţ nutí člověka k nákupu komodity nebo akcie. Důvody, jeţ musí převáţit nad jinými alternativami vyuţití bohatství, které jiţ bylo investováno na trhu. Pomocí kvantitativních kotev, záchytných bodů, lidé poměřují čísla s cenami, kdyţ se rozhodují, zda je komodita či akcie správně oceněna. Pomocí morálních záchytných bodů lidí poměřují intuitivní nebo emocionální sílu argumentu pro investování proti jejich bohatství a jejich vnímané potřebě peněz k utrácení. Záchytné body se podílejí na zachovávání kaţdodenní stabilitu trhu, nicméně čas od času se tyto kotvy náhle uvolní. Na trzích se objevují dramatické změny. Častou příčinou tohoto jevu je skutečnost, ţe zprávy ve sdělovacích prostředcích ovlivňují uvaţování lidí způsobem, který nemohli očekávat. Další vliv na psychologické záchytné body má i situace, kdy velké mnoţství investorů začne uvaţovat
stejně,
coţ můţe
vyústit
k tendencím k davovému
chování
a
myšlenkovým epidemiím. I zcela racionální lidé se mohou účastnit davového chování, pokud vezmou v úvahu úsudek ostatních, a to i v případě, ţe jsou si vědomi, ţe všichni ostatní se chovají davovým způsobem. Toto chování, i kdyţ jednotlivcem vnímáno jako racionální, plodí skupinové chování, které je iracionální. [ 8; 30 ]
2.7 Psychologie obchodování Umění vyrovnat se se ztrátami patří k největšímu umění komoditního obchodování a zároveň bohuţel i k nejvíce podceňovanému. Vstupní strategie je často povaţována za nejdůleţitější předpoklad pro dlouhodobě úspěšné obchodování
40
s komoditami. Na druhém místě je zmiňován money-management a teprve aţ poté psychologie. Dr. Van Tharp, uznávaný autor nespočetného mnoţství komoditní literatury, ve své knize Trade your way to financial freedom uvádí, ţe úspěšné obchodování je 60% psychologie, 30% money-management a pouze 10% vstupní strategie. Ve valné většině pouţívají nejúspěšnější obchodníci světa základní vstupní strategie, jako jsou klouzavé průměry či několikadenní průlomy. Tyto strategie jsou na internetu zcela přístupné. Přesto existuje jen malé mnoţství skutečně úspěšných a vydělávajících obchodníků a velké mnoţství obchodníků, jeţ prodělávají. Ti úspěšní jsou disciplinovaní, mají sebekázeň a schopnost vyrovnávat se, se ztrátami. Modelová situace ukáţe, jak jsou disciplína, sebekázeň a schopnost vyrovnat se, se ztrátou důleţité. Příkladem, je nováček v komoditním a akciovém světe, který oplývá jiţ od začátku neadekvátním sebevědomím a přehnaným optimismem. Je pevně přesvědčený, ţe přijímat malé ztráty nebude pro něho ţádný problém a daleko více neţ moţnými ztrátami se zabývá moţnými zisky. Ztrátu peněz si nepřipouští, neúspěch je nemyslitelný. První z obchodů mohou být i velmi úspěšné a tak je moţné snadno získat dojem, ţe obchodování s komoditami není nic těţkého. Neexistují pouze ziskové obchody, ale i ztrátové. První ztrátový obchod je povaţován za nepříjemnou součást procesu bohatnutí při obchodování, tudíţ ztrátovému obchodu není věnována příliš velká pozornost. Úspěšní a bohatí obchodníci zpravidla nepřišli ke svému bohatství skrze jeden úspěšný obchod nýbrţ po sérii úspěšných obchodů. Je-li ale série úspěšných obchodů, musí být i série neúspěšných obchodů, tedy ztrátových a v tomto okamţiku nastupuje síla psychologie. Nakumulovaný profit z posledních ziskových obchodů se při sérii těch ztrátových pomalu vytrácí a co hůře, obchodník začne ztrácet více, neţ doposud vydělal. Ve valné hromadě případů obchodníků, kteří podceňují psychologii, při obchodování nastává rozčarování, zklamání, skepse a většinou silné pocity deprese, úzkosti a frustrace. Obchodník neboli trader se v takovémto rozpoloţení často dopouští dalšího chybného kroku, přeruší obchodování s přesvědčením, ţe něco musí být špatně s jeho systémem, ţe přeci nemůţe systém ztrácet tak moc a tak dlouho a na svůj dlouho a pečlivě vybíraný a testovaný systém zanevře. 41
V tuto chvíli se většinou trh obrací a opět by mohl obchodník absolvovat úspěšné obchody, ale těch on se kvůli svému psychickému rozpoloţení neúčastní. Namísto toho investuje do nového, dle jeho názoru ještě lepšího systému, který uţ nepřipustí ţádné ztráty. Opak je pravdou, i s novým systémem se opakuje příběh s úspěšnými obchody, neúspěšnými obchody, skepsí a depresí a opět z neúspěchu vinění systému a hledání nového, lepšího. Tento začarovaný kruh končí aţ absolutní krachem obchodníka. Mnoho traderů ani po krachu nepochopí, ţe úspěch není v dokonalém systému, který neexistuje, ale v psychologii obchodníka. Schopnost být stále konzistentní, nepanikařit a nepropadat skepsi v době, kdy se příliš nedaří, a takové období zaţívají často i ti nejlepší obchodníci světa, se nazývá disciplína, sebekázeň a schopnost vyrovnávat se se ztrátami. Co by se stalo, kdyby byl náš nováček schopen vyrovnávat se se ztrátami a měl dostatek sebekázně a disciplíny nepřerušit obchodování během ztrátové série a nezačít se poohlíţet po jiném systému? S největší pravděpodobností by se ze série ztrátových obchodů velmi rychle zase vymanil, dostal se do černých čísel, tedy začal opět profitovat a pokračoval tak v cestě úspěšného obchodování, na jehoţ cestě ještě zaţije tisíce ztrátových sérii, ale přesto bude po většinu času ve značném zisku. Traderů, kteří konzistentně vydělávají obrovské peníze, ty peníze, které 80% špatných obchodníků v trzích ztrácí, je značná o to úspěšnější menšina. Proč je tak sloţité dokázat pravidelně přijímat malé ztráty i přesto, ţe obchodníci jsou dostatečně poučeni o tom, ţe malé ztráty jsou samozřejmou součástí úspěšného obchodování a ţe malým ztrátám se nelze vyhnout, chtějí-li v komoditním obchodování stabilně vydělávat. Odpověď se nabízí rovnou ve dvou směrech. První skutečností je doba, ve které dnešní společnosti ţije. Jelikoţ dnešní doba téměř bez výhrad nepřipouští moţnosti chybovat, jsou takřka všichni neustále vystaveni z nejrůznějších stran tlaku být vţdy a v kaţdém ohledu perfektní. Je docela logické, ţe kaţdý jedinec, ţijící dlouhodobě pod takovýmto tlakem potřeby být dokonalý, povaţuje vlastnosti jako chybovat a přijímat ztráty za něco
špatného,
společensky
neuznávaného
a
vysoce
neproduktivního.
V komoditním a akciovém trhu je v první řadě třeba zapomenout na to být neustále bezchybný. Druhým důvodem, pro který je pro obchodníky tak sloţité přijímat malé a přirozené ztráty jsou přirozené vzory chování hluboce zakořeněné v kaţdém 42
z nás jiţ od útlého dětství. Kaţdý si pamatuje, jak byl v dětství nabádán k tomu, co smí a nesmí. Nastala-li situace, která byla z pohledu rodičů či společnosti nepřípustná, následoval trest. Je tedy zcela pochopitelné, ţe v dospělosti se většina lidí snaţí co nejméně chybovat a v důsledku toho, ani nedokáţí čelit něčemu
takovému,
jako
jsou
opakované
finanční
ztráty
v komoditním
obchodování. Jak tedy efektivně budovat disciplínu, sebekázeň a schopnost přijímat ztráty? Kdyby bylo na tuto otázku tak snadné odpovědět, nebyla by psychologie obchodování nejvíce diskutovanou a stále nejméně pochopenou částí komoditního a akciového obchodování. Přesto, obecně platí několik dobrých rad, které mohou hledání disciplíny, sebekázně a schopnosti přijímat ztráty trochu ulehčit. Znát sám sebe. Kaţdý člověk je individualita. Naučí-li se kaţdý znát sám sebe, dokáţe si uvědomit své chyby i přednosti a přijmout je bez větších obav či výčitků, má velkou šanci zvládnout psychologickou stránku obchodování. Mít systém, kterému obchodník věří a se kterým se ztotoţňuje. Jedná se pravděpodobně o nejkritičtější moment kaţdého obchodníka. V dnešním světě existují desítky systémů, které mohou pro jednoho fungovat a pro druhého nikoliv. Kaţdý potenciální úspěšný obchodník by si měl vyzkoušet a pokusit se lépe poznat alespoň několik z nich, aby byl schopný vybrat si ten, který mu po všech stránkách vyhovuje. Je třeba brát na zřetel, zda bude obchodníkovi vyhovovat spíše agresivní intradenní strategie anebo dlouhodobá poziční strategie. Zda bude vyhovovat spíše systém, který produkuje mnoho malých zisků a méně ztrát, nebo systém, který produkuje spoustu malých ztrát a pár obrovských zisků. Nesporná výhoda komoditního a akciového obchodování je, ţe si lze vše vyzkoušet nanečisto, pouze s hypotetickými penězi. Vyplatí se věnovat čas tréninku. Testovat svou strategii nanečisto tak dlouho, dokud nebude po všech stránkách propracovaná. Při vhodné strategii, která je řádně otestována, má obchodník větší víru v úspěch a zároveň snáze přijímá ztráty. Víra v pravděpodobnost je velice důleţitá. Je vhodné znát základní principy statistiky. Pokud dokáţe trader silně věřit v pravděpodobnost, bude se 43
v komoditách či akciích cítit o poznání lépe. I zde je třeba brát na zřetel fakt, ţe ani statistika není zárukou úspěchu. Takřka odsouzený obchodník je ten, který se chystá obchodovat s komoditami jen proto, aby rychle zbohatnul nebo dokonce, aby uhradil své finanční závazky z minulosti. Jakmile je obchodník od počátku vystaven vnitřnímu stresu, ţe je potřeba dosáhnout okamţitě vysokého zisku, je vysoce pravděpodobné, ţe bude neúspěšný. Velmi důleţitá je relaxace. Obchodník, který umí relaxovat, má šance být daleko uvolněnější ve svém obchodování a dokáţe tak daleko lépe "splynout s trhy". Relaxovaný obchodník, daleko lépe přijímat ztráty a daleko efektivněji exekuovat vstupní signály. Pokud bude ve stresu, pravděpodobně se bude stres odráţet i v obchodování a bude dělat příliš mnoho ztrátových chyb. Je lepší být trochu skeptický neţ nadměrně optimistický. Přehnaný optimismus zničil tisíce obchodníků. Být zdravě skeptický pro tradera znamená, ţe bude lépe snášet ztráty. Radost ze zisků je velmi důleţitá, ale je třeba mít stále na paměti, ţe další obchod můţe být ztrátový. Při obchodování s komoditami, akciemi, opcemi apod. je třeba nezapomínat na základní fakt, kterým je, ţe obchodují lidé. Lidé mohou být úspěšní i neúspěšní, optimističtí nebo skeptičtí, větší či menší profesionálové, ale vţdy to jsou lidé a jako tací vedle objektivních rozhodnutí, na základě matematických analýz, statistiky nebo pravidelných jevů činí i rozhodnutí subjektivní, která mohou přinést zisk či ztrátu a nikdy není nic stoprocentně předvídatelné a zřejmé. Burzovní obchodování a investování s finančními instrumenty a komoditami obzvláště je vysoce rizikové. Rozhodnutí obchodovat komodity a akcie je odpovědností kaţdého jednotlivce a jedině on sám nese za svá rozhodnutí plnou odpovědnost. Nikdy by se obchodník neměl pouštět do obchodů, jejichţ podstatě plně nerozumí. Je třeba mít neustále na paměti, ţe burza má svá pravidla, kterým je třeba porozumět, neţ se dospěje k rozhodnutí riskovat peníze. [ 8 ]
44
3 Popis podniku a analýza obchodování s elektrickou energií
3.1 Rätia Energie AG V roce 1904 byla zaloţena společnost Kraftwerke Brusio AG. Od svého zaloţení do současnosti tato společnost prošla mnoha důleţitými milníky. Prvním takovým milníkem byl rok 1906, kdy došlo ke spuštění závodu v Campocologno, jenţ byl svého času jedním z největších zařízení svého druhu v Evropě. Jednalo se o elektrárnu blízko hranic s Itálií, proto byl mezinárodní obchod středem zájmu od samého počátku. V následujících letech byly zaloţeny další podniky a budovány nové rozvody elektrické energie. Vzhledem k historii samotného Švýcarska, ani první ani druhá světová válka tento rozvoj nijak radikálně nezbrzdily, jak tomu bylo u jiných států, jenţ byly oběma světovými válkami zásadněji postiţeni. V roce 1948 došlo k zásadní události pro společnost Kraftwerke Brusio AG, byla spuštěna 15 kV síť nad průsmyky Bernina a Julier. O dvacetdva let později, tj. v roce 1970, došlo ke zprovoznění 200 kV vysokovoltáţní sítě nad průsmykem Albula spojující společnost Kraftwerke Brusio AG se západoevropskou elektrickou sítí. V roce 2000 došlo k rozdělení společnosti na dvě části. Činnost první z nich, Krafwerke Brusio AG zůstala nezměněna, tedy i nadále se zabývá výrobou elektrické energie a druhá společnost pod názvem Rätia Energie AG, byla zaloţena za účelem obchodování s elektrickou energií na komoditní burze. Rätia Energie AG je energetická společnost sídlící ve švýcarském kantonu Graubünden. Tato společnost je v současnosti výrobcem, dodavatelem a obchodníkem s energií na švýcarském a italském trhu, které povaţuje za trhy domácí a dále pak na trzích střední a východní Evropy. V roce 2002 byla zaloţena dceřiná společnost Rezia Energia Italia S.p.A., která obchoduje z větší části na italském trhu. V následujících letech, tj. 2003 aţ po současnost byly zaloţeny další dceřiné společnosti v Německu, České republice, Slovenské republice, Maďarsku, Rumunsku, Makedonii, Srbsku, Chorvatsku, Polsku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku a Řecku.
45
V roce 2004 byl spuštěn větrný park v Corleto Peticara v Itálii a od této doby je mateřskou společností Rätia Energie nabízena i tzv. zelená energie. Dalším důleţitým mezníkem byl rok 2005, kdy byla spuštěna 380 kV síť přes průsmyk Bernina do Itálie, čímţ se výrazně zvýšila přes hraniční kapacita mezi Švýcarskem a Itálií. Rätia Energie kaţdý den přímo zásobuje 75. 000 švýcarských spotřebitelů, coţ je cca 50% kantonu Graubünden. Ve Švýcarsku nedochází touto společností k zásobování elektrickou energií pouze domácností, ale i firem, průmyslových společností, horské ţeleznice a velkých zákazníků jako jsou např. Rhaetian Railway. Italská dceřiná společnost v Itálii zásobuje elektrickou energií 10% segmentu. Takto velkého pokrytí trhu nedosahuje jiţ ţádná jiná z dceřiných společností na trzích zemí, kde působí. Především ve Švýcarsku je kladen důraz na tzv. zelenou energii, jíţ jsou věnovány různé projekty, díky nimţ mateřská společnost v této oblasti zaujímá velmi silnou a stabilní pozici. Své dominantní postavení na domácím trhu podporuje i poskytováním konzultačních sluţeb zaměřených především na malé a střední firmy. S touto činností se prosazuje i na německém trhu. Vysoká důleţitost je kladena na hydroelektrárny. Tyto projekty jsou zatím ale zaměřeny pouze na švýcarský a německý trh. Silné postavení na domácím, tedy švýcarském trhu, si společnost Rätia Energie drţí především schopností čerpat vlastní energii a proto je podporován nový projekt na stavbu 400MW elektrárny. Snaha o vybudování pozic na silných evropských trzích s energií je zaloţena především na prodejních a obchodních týmech v Poschiavu, Curychu, Milanu a Praze. Skutečnost, ţe Rätia chce dosáhnout dominantního postavení i mimo domácí trh dokazuje faktem, ţe za posledních pět let se zdvojnásobil počet zaměstnanců v dceřiných společnostech na trzích střední a východní Evropy. Silného postavení na ostatních trzích nechce společnost dosáhnout pouze skrze kvantitu zaměstnanců, ale především klade důraz na vysokou kvalitu znalostí, schopností a vzdělávání svých zaměstnanců. V neposlední řadě klade důraz na ţivotní prostředí, tedy ISO 14001. S přihlédnutím, ţe se jedná o švýcarskou společnost, trhy střední a východní Evropy jdou spolupráci vstříc. K další významné události došlo 9.4.2010, kdy byla společnost Rätia Energie AG přejmenována na REPOWER AG. K tomuto přejmenování došlo na první pohled z banálního důvodu a to, ţe v některých zemích, kde buď sama mateřská 46
společnost, nebo její dceřiné společnosti obchodují, nebyli zaměstnanci, potaţmo obchodní partneři sto vyslovit název „Rätia“. [ 26; 27 ] Tab. 1 Základní informace o Rätia Energia AG k 31.12.2007 Mio. CHF 1 863 75 70 1 898 768 550
2007 Celkový obrat Konsolidovaný Profit EBIT Celkové jmění Čisté jmení Zaměstnanci Zdroj: REvue 31.12.2007
3.2 RE Trading CEE s.r.o. Společnost byla zaloţena v únoru 2007 a do provozu byla uvedena v srpnu téhoţ roku. Do konce roku 2009 svoje aktivity v oblasti obchodování s elektrickou energií úspěšně rozšířila do 15 zemí střední a jihovýchodní Evropy. RE Trading CEE je 100% dceřinou společností švýcarské nadnárodní společnosti Rätia Energie AG a jako takové se jí podařilo stát se jedním z nejúspěšnějších hráčů na velkoobchodním trhu s elektrickou energií. Cílem společnosti, kromě dalšího posílení pozice velkoobchodníka ve střední a jihovýchodní Evropě, je orientovat se také na segment konečných zákazníků. K 31.3.2010 měla společnost 22 kmenových zaměstnanců. Společnost obchoduje na trzích následujících zemí: Česká
republika,
Slovenská
republika,
Polsko,
Maďarsko,
Rumunsko,
Chorvatsko, Srbsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Albánie, Montenegro, Makedonie, Bulharsko a Řecko. V kaţdé z výše zmíněných zemí je dceřiná společnost Rätia Energie AG stejně jako tomu je v České republice. Společnosti byly zakládány za účelem udělení licence pro obchodování s elektrickou energií v dané zemi. Dceřiná společnost v Praze je nadřazenou společností ostatních dceřiných společností. Veškeré obchody se uskutečňují v České republice, obchodníky společnosti RE Trading. V ostatních zemích se přímo neobchoduje. Veškerá kontrola financí jde přes
47
Českou republiku, která se poté zodpovídá mateřské společnosti ve Švýcarsku. Obchodníci v RE Trading pocházejí z různých zemí, na jejichţ trzích společnost obchoduje. Vzhledem k tomu, ţe se ve valné většině jedná o východní státy, je důleţitá znalost oficiálního jazyku dané země, včetně obchodních zvyklostí, které se především na Balkáně podstatně liší, bez ohledu na to, s čím se obchoduje. [ 28; 29 ]
Zdroj: http://EURpa.en/abc/EURpeant_countries/index-cs.htm Obr. 1 Mapa zemí, kde společnosti RE AG a RE Trading CEE obchodují Na obrázku mapy Evropy je zřetelně vidět, ţe Ratia Group neponechává nic náhodě a rozhodla se zaujmout pozici na trzích západních, východní, střední a i části jiţní Evropy. Společně mateřská společnost Rätia Energie AG se svojí nejvýznamnější dceřinou společností RE Trading CEE s.r.o. obchodují na trzích
48
v Německu, Švýcarsku, Itálii, Řecku, Albánii, Makedonii, Bulharsku, Černé Hoře, Srbsku, Bosně a Hercegovině, Rumunsku, Chorvatsku, Slovinsku, Maďarsku, Rakousku, Slovensku, Polsku a v České republice. RE AG by svou pomyslnou mapu ráda rozšířila skrze RE Trading ještě o Ukrajinu a Bělorusko, čímţ by se dostala na valnou část významných trhů východní a střední Evropy. Zda tyto cíle budou realizovány, ukáţe čas a ekonomická situace v daných zemích.
3.3 Obchodování s elektrickou energií v České republice Chce-li se jakákoliv společnosti věnovat činnosti obchodování s elektrickou energií na území České republiky, musí se řídit energetickým zákonem č. 458/2000 Sb. a poţádat o udělení licence u Energetického regulačního úřadu, tedy ERÚ. Tento úřad byl zřízen 1. ledna 2001 zákonem č. 458/2000 Sb. Úřad sídlí v Jihlavě, dislokované pracoviště je v Praze. Hlavními úkoly ERÚ jsou: podpora hospodářské soutěţe podpora vyuţívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není moţná konkurence ERÚ jako organizaci tvoří úsek předsedy, sekce regulace, odbor licencí, odbor strategie a odbor kanceláře úřadu. Sekce
regulace
připravuje
cenová
rozhodnutí
úřadu
pro
odvětví
elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství. V rámci sekce se rozhodují spory, kdy nedojde k uzavření smlouvy mezi jednotlivými drţiteli licencí nebo drţiteli licencí a jejich zákazníky, schvalují se pravidla provozování přenosové soustavy a distribučních soustav v elektroenergetice, řád provozovatele přepravní soustavy a řády provozovatelů distribučních soustav v plynárenství. Sekce regulace připravuje prováděcí vyhlášky k energetickému zákonu a zákonu na podporu vyuţívání obnovitelných zdrojů, stanovuje pravidla pro organizování trhu s elektřinou a plynem a zabývá se analýzou fungování těchto trhů, stanovuje poţadovanou kvalitu dodávek a sluţeb v elektroenergetice a plynárenství.
49
Odbor licencí rozhoduje o udělení, změně nebo zrušení licence, která je základním předpokladem pro podnikání v energetických odvětvích. Licence je obdobou státní autorizace, kterou vydávalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR jako "státní souhlas" podle zákona č. 222/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. První licence byly udělovány dle vyhlášky 426/2005 Sb., ta byla změněna vyhláškou 363/2007 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích - Sbírka zákonů, částka 112, ze dne 28. 12. 2007. Poslední změny byly provedeny vyhláškou 358/2009 Sb. Po udělení licence od ERÚ je třeba se obrátit na společnost ČEPS, a.s. Tato společnost dispečersky řídí provoz zařízení přenosové soustavy a systémových zdrojů
na
území
České
republiky.
Zajišťuje
mezinárodní
spolupráci
prostřednictvím propojovacích vedení s elektrizačními soustavami sousedních zemí podle pravidel UCTE, The Union for the Co-ordination of Transmission of Elektricity. Zásady své působnosti jako provozovatele přenosové soustavy, která představuje přirozený monopol, zakotvila společnost ČEPS, a.s. v souladu s Direktivou EU 96/92/EC v dokumentu Kodex přenosové soustavy. Všechny společnosti, které se věnují obchodování s elektrickou energií na území České republiky, musí být registrovány u společnosti ČEPS. Společnost splňuje všechny náleţitosti stanovené zákonem 458/2000 Sb. pro udělení licence provozovatele přenosové soustavy ČR. Její povinností je zajistit bezpečný a spolehlivý přenos elektřiny pro uţivatele přenosové soustavy ČR i v rámci mezinárodní spolupráce. Kodex jsou jasná pravidla, která musí všichni dodrţovat. Skládá se z osmi základních částí, přičemţ kaţdá část je tvořena mnoha podkapitolami. Jednotlivé části se zabývají následující tématikou: Kodex I. popisuje základní podmínky pro uţívání přenosové soustavy. Specifikuje je poslání, zásady tvorby a proces aktualizace. Kodex II. se zabývá podpůrnými sluţbami, PpS. V této části je popsána metodologie určování celkového objemu PpS z hlediska zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační soustavy - ES, ČR. Přičemţ ES je vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přenos, transformaci a distribuci elektřiny,
50
včetně elektrických přípojek a přímých vedení, a systémy měřící, ochranné, řídící, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky. Kodex III. zachycuje poskytování systémových a přenosových sluţeb. Detailně zde popisuje obchod s přenosovými sluţbami na národní i mezinárodní úrovni. Je zde stanovena metodika určení volných obchodovatelných kapacit a organizace aukcí a prověřování obchodních případů exportu a importu elektřiny na mezinárodních
přenosových
profilech
za
účelem
technického
ověření
realizovatelnosti spolehlivého přenosu kaţdého obchodního případu. Kodex IV. seznamuje s plánování rozvoje PS, specifikuje a upřesňuje rozvojové trendy, záměry a cíle provozovatele PS v rámci procesu plánování rozvoje PS a opatření pro jejich dosaţení, výpočty chodu sítě a zkratkových proudů. Kodex V. obsahuje bezpečnost provozu a kvality na úrovni PS. V této části jsou popsány principy plánu obrany soustavy včetně frekvenčního plánu a odlehčování a další opatření při poklesu a vzrůstu napětí, proti přetíţení, kývání a ztrátě synchronizmu. Rovněţ je pojednáno o plánu obnovy, který popisuje strategie, priority a odpovědnosti při obnově soustavy po systémové poruše typu BLACKOUT. Jsou zde stanoveny parametry kvality dodávané elektřiny. Kodex VI se zabývá dispečerským řízením. Je zde popsána problematika dispečerského řízení PS ČR a cílem je seznámit uţivatele PS s příslušnými postupy, např. při povolování zkoušek na výrobních a rozvodových zařízeních. V kodexu VII jsou uvedeny základní technické poţadavky a definovány zásady provozu a údrţby PS. Pro sekundární techniku jsou definovány poţadavky na systémy chránění, řídící systémy a obchodní měření. Kodex VIII definuje jednotlivé standardy PS, které musí kaţdý bezpodmínečně dodrţovat. Základní kriteria
spolehlivosti
jsou
zajišťována
společně, jak v měřítcích
mezinárodních, tak i v jednotlivých státech. Proto musí být rozhodování o 51
potřebných technických rezervách konzultována, definována a přijímána spolu s ostatními provozovateli vzájemně propojených soustav, zejména sousedících přenosových soustav. Významným zdrojem veřejně dostupných technických informací pro uţivatele přenosové soustavy jsou pravidla provozování přenosové soustavy, označované jako Kodex PS. [ 2; 5 ] Následující obrázek ukazuje názorně některé legislativní vazby:
Zdroj: http://www.ceps.cz/detail.asp?cepsmenu=3&IDP=420&PD M2=PDM3=0& PDM4=0
Obr. 2 Legislativní rámec Kodexu PS
3.3.1 Operátor trhu Kaţdá společnost dále musí být registrována a mít uzavřenou řádnou smlouvou s operátorem trhu. V České republice tuto pozici zastává společnosti OTE, a.s.
52
Předmětem podnikání společnosti jsou činnosti operátora trhu, které společnost vykonává na základě licence č. 150504700, udělené Energetickým regulačním úřadem podle § 4 odst. 3 písm. c) energetického zákona a správa veřejně přístupného rejstříku obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů podle zákona č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Bliţší popis činnosti operátora trhu je následující: organizování krátkodobého trhu s plynem a krátkodobého trhu s elektřinou a ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy vyrovnávacího trhu s regulační energií, vyhodnocování odchylky za celé území České republiky a předávání toto vyhodnocení jednotlivým subjektům zúčtování a provozovateli přenosové nebo přepravní soustavy, na základě vyhodnocení odchylek zajišťování zúčtování a vypořádání odchylek subjektů zúčtování, které jsou povinny je uhradit, zpracování a zveřejňování měsíční a roční zprávy o trhu s elektřinou, zpracovávání a předávání ministerstvu, Energetickému regulačnímu úřadu, provozovateli přenosové soustavy a provozovateli přepravní soustavy alespoň jednou ročně zprávy o budoucí očekávané spotřebě elektřiny a plynu a o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu, zpracování podkladů pro návrh Pravidel trhu s elektřinou a Pravidel trhu s plynem, zajišťování a poskytování účastníkům trhu s elektřinou nebo plynem skutečných hodnot dodávek a odběrů elektřiny nebo plynu, zpracování a po schválení Energetickým regulačním úřadem zveřejňování obchodních podmínek operátora trhu pro elektroenergetiku a pro plynárenství způsobem umoţňujícím dálkový přístup, na základě údajů předaných provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem přepravní soustavy zajišťování zúčtování a vypořádání regulační energie nebo vyrovnávacího plynu včetně zúčtování při stavech nouze,
53
v případech podle § 12a energetického zákona oznamování dodavateli poslední instance odběrných míst zákazníků včetně jejich registračních čísel, správa veřejně přístupného rejstříku obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Kaţdý stát má svoji elektrizační přenosovou soustavu a tato soustava se stará, aby byla elektřina dodána do zásuvek. Jejím úkolem je mimo jiné zajistit, aby se elektřina vyrobila a regulovat její mnoţství tak, aby elektřina nechyběla ale ani nepřebývala. Základním poţadavkem kaţdé přenosové soustavy je, aby soustava byla vyrovnaná. Přenosová soustava jednotlivých zemí hlídá jak hranice, tak dění uvnitř daného státu. Jakmile se elektřina vyrobí, musí se hned zpracovat, prodat, protoţe jak jiţ bylo řečeno, elektřinu nelze skladovat. Povinností kaţdé obchodní společnosti, jenţ se zabývá obchodováním s elektrickou energií, je veškerou elektřinu, kterou nakoupí také prodat, a to na dlouhodobé nebo krátkodobé bázi. K vyrovnání musí dojít jak na jednotlivých hranicích, tak uvnitř daného státu. Vnitřek země má na starost operátor trhu. Toto platí pro všechny státy. A aby vše bezproblémově fungovalo mezi státy, jsou za celý tento proces zodpovědné státní podniky, mezi které se řadí jiţ zmíněný operátor trhu, tedy společnost OTE, a.s. nebo ta konkrétní přenosová soustava daného státu, v případě České republiky se jedná o společnost ČEPS, a.s. Jako příklad můţe poslouţit situace, kdyby nastal stav nouze, podle zákona budou ukončeny všechny obchody a vše by se bilancovalo pouze podle zákona za nějakou jednotnou cenu a nikoliv za cenu obchodní. Jednotlivé firmy by pouze papírově oznámily, jaké mnoţství elektřiny měly na jednotlivých pozicích. U operátora trhu musí mít kaţdá společnost sloţenou vysokou kauci, řádově se jedná o miliónové částky. Tato kauce není společnosti vrácena po určitém čase, kdy je ověřena bezproblémová platební morálka společnosti, jako tomu např. bývá u mobilních operátorů. Tato kauce je operátorem trhu drţena po celou dobu spolupráce obchodní společnosti a operátora trhu. Kauce je vrácena aţ v okamţiku, rozhodne-li se společnost svou činnost ukončit. Operátor trhu jednotlivým společnostem za tuto kauci vyplácí úroky.
54
Stane-li se, ţe se nějaká společnost dopustí chyby, OTE firmě vyúčtuje sumu za její chybu. Např. prodá-li společnost 20MW a daný obchod zadá špatně do systému, případně konkrétní obchod nezadá do systému vůbec, tak těch 20MW musí společnost dodat, ale firmě tím pádem tyto MW chybí. Tudíţ dostane celou soustavu do odchylky a následně si to pak od té soustavy musí koupit. Soustava určí za jakou cenu. Kaţdá společnost musí mít s OTE i uzavřenou smlouvu týkající se zúčtování odchylek. Vysvětlení pojmu odchylka bude věnována jedna z dalších podkapitol. [ 19; 20 ]
3.3.2
Základní produkty při obchodování s elektrickou energií
Prvním a nejzákladnějším specifikem při obchodování s elektrickou energií je fakt, ţe elektrická energie je jedna z mála komodit, kterou nelze skladovat. Energie je obchodována v podobě fyzických dodávek, to znamená, ţe musí být dodána konečnému zákazníkovi, coţ jsou domácnosti popřípadě např. prodejny společnosti TESCO apod. nebo obchodnímu partnerovi v podobě distribučních společností či velkoobchodních společností. Základní jednotky, které jsou pouţívány při obchodování s elektrickou energií, jsou megawatty, gigawatty a terawatty. Přičemţ megawatt je zástupcem té nejmenší jednotky ze tří zmíněných, 1000MW = 1GW a 1000GW = 1TW. Statistiky uvádějí, ţe průměrná čtyřčlenná domácnost v ČR má spotřebu 5000kWh.
Tento základní výpočet slouţí k vytvoření představy o tom, jaký odběr elektrické energie uskuteční konečný zákazník v podobě jedné české domácnosti za rok a ţe velkoobchodní společnosti jako je RE Trading CEE, která se v ţádném případě neřadí mezi největší na tuzemském trhu, obchodují v celých MW popřípadě GW. S elektrickou energií lze uzavírat roční, čtvrtletní, měsíční, denní a hodinové obchody. Tato časová pestrost je také částečným specifikem typickým pro
55
obchodování s elektřinou. Základní produkty při obchodu s elektrickou energií se nazývají: base load roční peak load roční base load čtvrtletní peak load čtvrtletní base load měsíční peak load měsíční base load denní peak load denní hodina Denní produkty se dělí na: base load – trvá 24 hodin peak load – trvá pouze dvanáct hodin a to od 8:00 do 20:00 offpeak load – téţ trvá dvanáct hodin, od 00:00 do 8:00 a od 20:00 do 00:00 Společnost RE Trading CEE udělá měsíční obchod na duben, prodá společnosti ČEZ 5MW pásmo. Znamená to, ţe od 1.4.2010 do 30.4.2010 bude společnosti ČEZ „prodávat“ 5MW v kaţdý obchodní den, v kaţdé obchodní hodině. MWh je suma za 24 hodin, tzn. 24 krát 5 se rovná 120MWh. Je-li řeč o 5MW base load, znamená to 120MWh. Aby bylo pro obchodníky vše dostatečně přehledné, tvoří si různé vlastní tabulky. Příkladem můţe být i následující část tabulky určené pro duben 2010.
56
Tab. 2 EEX prices 2010
1 1Apr 2Apr 3Apr 4Apr 5Apr 6Apr 7Apr 8Apr 9Apr
2
3
4
8
9
10
11
12
13
14
21
32,32 28,91 24,16 21,96 49,99 47,15 46,70 45,98 42,04 40,54 40,99 51,93 35,95 32,09 32,09 32,47 36,11 40,60 44,57 46,09 53,84 45,91 39,71 49,33 35,01 31,96 31,72 28,90 35,64 38,99 45,25 45,86 45,46 44,76 39,59 44,31 30,23 19,45
7,31
19,15 18,01 29,00 37,72 40,35 43,02 42,73 33,00 47,20
36,49 31,31 26,77 20,97 19,12 28,59 34,71 37,90 41,80 40,46 29,38 49,96 39,54 35,23 33,00 32,40 74,92 74,91 74,94 63,59 58,92 54,04 54,90 49,24 34,77 32,08 29,72 27,30 49,01 52,35 53,26 53,81 51,50 49,10 49,70 51,80 38,04 36,43 33,30 32,72 50,04 53,66 53,95 52,85 52,41 49,59 48,93 48,47 36,07 33,46 31,73 26,80 53,00 59,05 60,06 59,93 52,08 48,99 47,37 48,87
Zdroj: upraveno dle RE Trading CEE s.r.o., Ing. R. Košalko V prvním sloupci je datum, tabulky jsou tvořeny na jednotlivé měsíce v roce a obsahují všechny dny v měsíci, tedy včetně víkendů. Dále by úplná tabulka obsahovala sloupce označené čísly 1 aţ 24, coţ značí jednotlivé obchodní hodiny během dne. Ţlutě zabarvená pole, jsou peak load, tedy hlavní obchodní hodiny, které trvají od 8:00 do 20:00. Z tabulky je zřejmé, ţe v těchto obchodních hodinách ceny elektřiny dosahují často aţ dvojnásobku ceny oproti ostatním obchodním hodinám, v tzv. off peaku. Neoficiálně se ještě pouţívá výrazu „uši“, coţ představuje dvě hodiny před peak load a dvě po peak load, tedy od 6:00 do 8:00 a od 20:00 do 22:00. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, ţe v těchto obchodních hodinách se ceny za elektřinu začínají přibliţovat peak load, tedy špičce. Označení „uši“ je čistě interní záleţitost společnosti RE Trading CEE. Z tabulky lze také vyčíst, ţe o víkendech a státních svátcích se obchodní hodiny nerozdělují na peak load a off peak, ale všech 24 hodin je bráno jako off peak. Pro tyto obchody můţeme pouţít krátkou pozici nebo-li short, anebo dlouhou pozici, tedy long. Následující tabulka vygenerovaná ze systému ETS, Energy Trading Software, bude obrazovým přiblíţením krátkých a dlouhých pozic.
57
Tab. 3 Systém ETS na 17.3.2010
Zdroj: upraveno dle RE Trading CEE s.r.o., Ing. R. Košalko Z prvního sloupce tabulky je čitelné o jaký obchodní den se jedná, v tomto případě jde tedy o 17. března 2010. Sloupec location obsahuje názvy přenosových soustav na jednotlivých hranicích, tedy např. APG je přenosová soustava na hranici s Rakouskem, ČEPS je přenosová soustava pro Českou republiku, ELES je přenosová soustava pro Slovinsko, PES je přenosová soustava pro Polsko apod. Systém ETS sleduje pouze přenosové soustavy nikoli jednotlivé obchodní partnery v jednotlivých zemích, např. v České republice Praţskou Energetiku, Sempru apod. Po rozkřiknutí např. řádku ČEPS by se ve sloupci location najednou ukázali jednotlivý obchodní partneři, tedy např. ČEZ, První Energetická apod. Sloupce označené jako H1, H2, H3 aţ H12 zobrazují jednotlivé obchodní hodiny. Neupravená verze tabulky by obsahovala sloupce aţ do H24. Modře zbarvená pole informují, ţe se jedná o dlouhou pozici, tedy long a je to ta elektřina, kterou společnost má a jejím záměrem je dané mnoţství elektřiny prodat, proto se jedná o kladná čísla. Červená pole signalizují, ţe se jedná o krátkou pozici, jinými slovy short a značí takové mnoţství elektřiny, které 58
společnost zatím nemá, ale chce ho koupit. Z tabulky je čitelné, ţe v jednotlivých obchodních hodinách se můţe společnost nacházet v různých pozicích a operovat s různým mnoţstvím elektřiny. Při obchodování s elektrickou energií není slovník omezen pouze na slovní spojení fyzická dodávka. Dalšími slovy, které mohou zaznít jsou kapacita, odchylka a rezerva, tyto termíny budou podrobněji vysvětleny v dalších podkapitolách. [Interview Ing. R. Košalko, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; Ing. T. Formanová, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o. ]
3.3.3
Kapacity
Chce-li společnost obchodující s elektrickou energií uskutečnit obchod za hranicemi vlastního státu, musí k tomu získat kapacitu. Jinými slovy, jaké mnoţství MW či GW chce přenést přes hranice, takové mnoţství kapacit musí mít. O kapacitě se hovoří vţdy, jedná-li se o obchod přes hranice státu. K získání kapacity je nutné se zúčastnit aukce. Konají se roční, měsíční a denní aukce. Všechny aukce jsou elektronické. Roční aukce se konají na konci listopadu popřípadě na začátku prosince. V prosinci 2009 bylo moţné koupit roční kapacity, které jsou platné od 1.1.2010 do 31.12.2010. Zakoupit roční kapacitu není ţádná společnost ze zákona povinná. Je to ryze na obchodním rozhodnutí dané společnosti. Za kapacity se vţdy platí, tudíţ pro společnost mohou nastat dvě situace a to ţe cena, za kterou při roční aukci získala kapacitu, bude v následujícím roce vyšší nebo niţší. Bude-li vyšší, firmě se nákup roční kapacity vyplatil a naopak. Na stejném principu fungují i aukce měsíční, s tím rozdílem, ţe se vše odehrává v kratším časovém horizontu, tj. v březnu lze zakoupit kapacity na duben téhoţ kalendářního roku. Denní aukce slouţí k tomu, aby se pokaţdé konkrétní země vyčistila, kaţdý den musí daná země být vysaldovaná, musí mít nulovou pozici, tzn. nesmí mít ţádnou energii. Výjimku v současné době tvoří trhy České republiky a Slovenské republiky, mezi těmito dvěma státy není nutné kupovat denní kapacity, v roce 2009 došlo k propojení trhů těchto dvou zemí. Výhodou by měl být fakt, ţe obchodníci 59
nebudou muset nejprve vyjednávat o koupi přenosové kapacity a teprve poté o elektřině samotné, ale celý obchod proběhne v jednom kroku. Pro vysvětlení fungování kapacit poslouţí následující příklad a grafické zobrazení.
Obr. 3 Princip fungování kapacit – výchozí situace Společnost RE Trading CEE s.r.o. má výchozí obchodní situaci. V České republice zaujímá dlouhou pozici a má + 50MW, jinými slovy v kaţdé obchodní hodině, tj. 1 aţ 24hod. je + 50MW. Na Slovensku má krátkou pozici a je – 10MW, a v Maďarsku má také dlouhou pozici a má tedy + 30MW. Černé čáry mezi jednotlivými státy znázorňují hranice, respektive přenosové soustavy daných států. Pro Českou republiku se jedná o ČEPS, na Slovensku o SEPS, v Maďarsku o Mavir, v Rakousku o APG a v Německu jsou dvě přenosové soustavy, E.ON a Vattenfall.
60
Obr. 4 Princip fungování kapacit – po využití přenosových kapacit Téměř všechny evropské společnosti obchodující s elektrickou energií se vypořádávají na německé burze, tedy EEX a na tuto burzu bude směřovat i následující příklad. Např. obchodník Igor koupil v prosinci 2009 na roční aukci kapacitu o velikosti 5MW na rok 2010, z Maďarska na Slovensko. Ale ještě mu 25MW zbývá, a na toto mnoţství elektřiny potřebuje získat kapacitu. Řekněme, ţe na měsíční aukci nic nezískal, cena za kapacitu byla příliš vysoká, tudíţ neměl zájem, a rozhodl se zbývající kapacity nakoupit pouze na denní aukci. Má dvě moţnosti, buď si oněch 25MW prodá v Maďarsku a tak nemusí kupovat ţádné kapacity, v Maďarsku si uzavře pozici a bude na nule. Nebo si řekne, ţe v České republice, na Slovensku nebo v Německu jsou lepší ceny, za tu samou energii je vyšší cena a tak musí nakoupit kapacity na denní aukci. Takţe si kapacitu nanominuje do Slovenska a získá ji. Tudíţ v Maďarsku se dostane na nulu a na Slovensku se výchozí situace změní, jinými slovy z – 10MW na + 15MW. V tu chvíli, začíná práce pro dalšího obchodníka, jménem Rado, který má na starost slovenský a český trh. Rado, začne přemýšlet, co s daným mnoţstvím energie udělá. Ceny na Slovensku a v České republice se mu zdají nízké a tak se 61
rozhodne danou elektřinu přenést do Německa. Ví, ţe roční ani měsíční kapacitu nemá a tak připadá v úvahu kapacita denní. Vzhledem k tomu, ţe Čechy a Slovensko mají propojené trhy, nemusí si ţádnou kapacitu obstarávat a navíc je díky propojenosti trhů najednou v dlouhé pozici + 65MW. Rado v roce 2009 koupil, na roční aukci kapacitu na 10MW, ale ještě mu zbývá + 55MW, na ně musí získat kapacity na denní aukci. Německý a rakouský trh je propojený, tudíţ poskytuje celkem tři profily, na nichţ lze získat kapacity, jedná se o E.ON, Vattenfall a APG. Obchodník Rado má moţnost zbývajících 55MW rovnoměrně rozloţit na kaţdý směr nebo dát vše na jeden. Jeho rozhodnutí se bude odvíjet od situace, jaké mnoţství kapacit bude kaţdá soustava nabízet. E.ON se můţe rozhodnout, ţe do roční aukce poskytne 100MW, Vattenfall 150MW a APG taky 150MW. Toto mnoţství si mohou jednotlivý zájemci koupit a předplatit tak vývoz na celý rok. Poté přenosové soustavy ještě nabídnou určité mnoţství do měsíčních a denních aukcí. E.ON nabídne ještě dalších 350MW, Vattenfall 500MW a APG 100MW. Obchodník Rado se na základě těchto informací rozhodne a na E.ON nanominuje 15MW, na Vattenfall 30MW a zbylých 10MW na APG. Neznamená to, ţe rozdělení proběhlo pouze podle toho, který profil kolik MW na kapacity nabízí. Dlouhodobě se sleduje, která hranice je nejlevnější, kde lze kapacity pořídit za nejniţší cenu. Při pořizování kapacity je cena tím nejdůleţitějším kritériem. To jaké mnoţství kapacit jednotlivé přenosové soustavy budou nabízet v aukcích, záleţí na ročním období a dále také na tom, kolik přenosových linek bude fungovat. Např. do Německa můţe vést deset přenosových linek, z toho od 1. do 10. října budou dvě mimo provoz kvůli pravidelné nebo mimořádné údrţbě. Poté můţe nastat situace, ţe nabízené kapacity z původních 350MW a 500MW se sníţí pouze na 300 a 400MW, tudíţ cena kapacit stoupá, protoţe jich je méně. Dalším důvodem, proč dochází, k omezení počtu kapacit jsou tzv. kruhové toky. Na severu Německa je spousta větrných elektráren, zde vyprodukovaná elektřina putuje přes Polsko, Čechy zpět do Německa, takţe mnohdy dochází k ucpání cest z ČR do Německa a tak dochází k omezení přenosových kapacit.
62
V Maďarsku, na Slovensku a v Čechách jsou pozice uzavřené a jsou na nule. Elektřina je v Německu a na tamní burze EEX dojde k vypořádání. Tento stav je zobrazen na následujícím obrázku.
Obr. 5 Princip fungování kapacit – konečný stav Jak jiţ bylo zmíněno, aukce, kde se nakupují kapacity na přenos elektrické energie, probíhají elektronicky. Jednotlivé společnosti zaregistrují poţadované mnoţství kapacit na přenos MW a také nabízenou cenu. Např. je zájem o přenosovou kapacitu z České republiky do Německa. Aukce se účastní čtyři společnosti, RE Trading CEE s.r.o., dále Praţská energetika, ČEZ a První energetická. Kaţdá ze společností poţaduje různé mnoţství kapacit a v součtu poţadují kapacity na 60MW. Přenosová soustava E.ON nabízí pouze kapacity na 50MW. Kaţdý ze zájemců nabízí jinou cenu. Při těchto aukcích neplatí pravidlo, ţe ten kdo nabízí nejvyšší cenu, vyhrává a získá veškeré poţadované mnoţství. Existuje systém ETRACE, systémový operátor, který v 9 hodin zveřejňuje kolik je pro daný den volných kapacit, a v 10 hodin jsou výsledky, a kaţdý zjistí, kolik kapacit a za jakou cenu mu bylo přiděleno. Výsledky ze systému ETRACE
63
obsahují následující informace. O jaký subjekt se jedná, např. RE Energy Slovakia, s.r.o., a o jaký obchodní den. Dále o jaký zdrojový a cílový profil, jinými slovy mezi kterými zeměmi dojde k přenosu elektřiny. Dále je k dispozici tabulka, která obsahuje jednotlivé obchodní hodiny, mnoţství volných přenosových kapacit, poţadované mnoţství, nabízenou cenu, získanou kapacitu a aukční cenu. Tab. 4 Výsledky denní aukce
Hodina 1,00 2,00 3,00 4,00 5,00 6,00 7,00 8,00 9,00 10,00 11,00 12,00
VOPK 609,00 578,00 568,00 569,00 569,00 583,00 587,00 589,00 666,00 661,00 666,00 665,00
Požadované množství 51,00 51,00 51,00 22,00 10,00 2,00 83,00 68,00 96,00 96,00 96,00 96,00
Nabízená cena 6,66 6,66 6,66 6,66 6,66 6,66 6,66 8,15 6,66 6,66 6,66 6,66
Získaná kapacita 51,00 51,00 32,00 22,00 10,00 2,00 83,00 61,00 96,00 96,00 96,00 96,00
Aukční cena 0,10 3,12 6,66 0,37 0,30 0,10 0,30 8,15 0,10 0,30 0,21 0,10
Zdroj: upraveno dle RE Trading CEE,s.r.o., M.Hrnčálová Jedná se o zkrácenou verzi tabulky, pro vysvětlení však plně dostačující. V jednotlivých obchodních hodinách je k dispozici různé mnoţství volných přenosových kapacit. V tomto případě společnost RE Energy Slovakia, s.r.o. poţadovala v kaţdé hodině jiné mnoţství kapacit. Aţ na výjimku nabízela stejnou cenu 6,66Eur. Kdyţ byla aukční cena jiná, neţ nabízená, společnost dostala veškeré poţadované mnoţství přenosových kapacit. Ale ve třetí a osmé obchodní hodině, byla aukční cena totoţná s cenou, kterou společnost v dané hodině nabízela, tzn. její cena byla v dané hodině vítězná, v takovém případě společnost nezíská veškeré poţadované mnoţství, ale pouze poměrnou část. Z aukčních cen ve třetí a osmé obchodní hodině je patrné, ţe byl o kapacity zvýšený zájem a aukční cena je oproti ostatním hodinám mnohonásobně vyšší.
64
Ţádné společnosti není zaručeno, ţe v kaţdém obchodním dni, v kaţdé obchodní hodině získá požadované množství kapacit. Tento fakt je jednotlivým společnostem znám, tudíţ nastane-li taková situace, řeší ji tak, aby případný zisk byl co největší a případná ztráta co nejniţší. Například v pondělí 17.3.2010, ve čtvrté obchodní hodině má společnost RE Trading CEE, s.r.o. poţadavek na 25MW. Na základně výsledků denní aukce jsou společnosti přiděleny v této obchodní hodině kapacity o objemu 0MW. V takové situaci se musí společnost rozhodnout, co s elektřinou, na níţ ji nebyly přiděleny kapacity. Jednou z moţností je, ţe se firma rozhodne energii nevyváţet ze země a zobchodovat ji na OKU, tedy na krátkodobém trhu. S ohledem na výsledky aukce ví, ţe cena kapacit byla velmi vysoká, lze tedy předpokládat, ţe elektrická energie bude na OKU velmi levná. Svou energii tedy společnost na krátkodobém trhu s největší pravděpodobností prodá, ale za velmi málo, např. pouze za 1EUR. Důvod je prostý, elektřina se v dané hodině obchodovala za 16EUR, ale kapacita stála 15EUR, tudíţ cena na OKU je pouze 1EUR. Na OKU je stanovena minimální cena za elektřinu, která je 0,01EUR. V okamţiku, kdy se dané mnoţství elektřiny ani za tuto cenu nepodaří prodat, společnost se dostává automaticky do odchylky. Bude-li tedy RE Trading např. long v odchylce, bude čekat, jak v dané obchodní hodině vše dopadne. Ukáţe-li se, ţe celá soustava byla short, tak RE na své long pozici nakonec vydělá. Další moţností je, ţe se společnost rozhodne elektřinu prodat některé z protistran na domácím trhu. Takovýto obchod lze ve většině případů uzavřít pouze s protistranou, která má elektrárnu, tedy vlastní výrobu elektřiny a umí si výrobu v jednotlivých hodinách upravovat, tzn. ţe si v určité hodině sníţí výkon své elektrárny. K tomuto rozhodnutí mohou prodávající společnost vést dvě odlišné úvahy a to, ţe jí cena nabízená na OKU přijde příliš nízká, tudíţ volí výhodnější obchod s některou z protistran anebo naopak, cena na OKU by byla vyšší neţ cena, kterou nabídne protistrana, ale RE Trading můţe mít obavy, ţe na OKU svou elektřinu neprodá a dostane se tak do odchylky a proto raději dané MW prodá za niţší cenu protistraně. [Interview Ing. R. Košalko, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; Ing. T. Formanová, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; M. Hrnčálová, scheduler společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; 1; 6 ] 65
3.3.4 Odchylky Odchylka je něco nečekaného. Elektrická energie se obchoduje tzv. „D -1“, coţ znamená, ţe v pondělí 16.3. musí být vybilancovány do nuly všechny pozice na úterý 17.3., jinými slovy, v pondělí se obchodují úterní dodávky. Všichni obchodníci s elektrickou energií, výrobci, zkrátka kaţdý účastník trhu, v D -1 nascheduluje, nahlásí svoje dodávky a odběry. Tyto údaje provozovatel sítě zpracuje a na základě zjištěných výsledků oznámí, kolik bude třeba výrobních kapacit. Provozovatel sítě, tedy přenosová soustava kaţdého státu sestaví svůj plán, ve kterém je zahrnuto mnoţství elektřiny, které bude potřeba. Vznik odchylek bude přiblíţen na příkladu. Je pondělí 16.3. a je třeba zobchodovat vše na úterý 17.3. Dispečer soustavy ze systému zjistí, jaký je skutečný stav elektrické energie v soustavě. Mohou nastat dvě situace. První z nich je, ţe naschedulované tedy nahlášené, předpokládané mnoţství elektřiny je niţší neţ skutečná spotřeba, v tom případě je odchylka negativní, v soustavě je nedostatek elektřiny. Je tedy potřeba dodat, vyrobit chybějící elektřinu. Druhou moţností je zcela opačná situace, tedy nahlášené mnoţství elektrické energie je vyšší neţ je skutečná spotřeba, tedy je přebytek elektřiny, v tom případě se jedná o kladnou odchylku. Odchylky, ať uţ kladné či negativní mohou nastat z různých příčin. Např. oproti předpokladu se oteplilo, síť se díky tomu stane přebytkovou, je nadbytek elektřiny a musí se doregulovat. V okamţiku, kdy se ochladí oproti předpokladu, je třeba spustit záloţní zdroje a chybějící elektřinu vyrobit. Dojde k nečekanému výpadku v některých z elektráren, vyrobí se méně elektřiny, neţ bylo naplánováno. Naplánovaná odstávka se nečekaně prodlouţí nebo naopak je ukončena dřív. Soustava je v kladné či záporné odchylce, to ovšem neznamená, ţe jsou v odchylce všichni účastníci trhu. K objasnění poslouţí modelová situace. Celá síť je short, tj. je v negativní odchylce. Ovšem společnost RE Trading CEE bude v pozici long. Pomůţe soustavě, prodá ji chybějící elektřinu a na dané situaci vydělá. Zisku by se společnost RE Trading CEE dočkala i v případě, kdy by síť byla v long pozici a společnost v short pozici. Modelová situace můţe vypadat i tak, ţe síť bude v short pozici, společnost RE Trading CEE bude také short. 66
V krátké pozici budou i další účastníci trhu, jako např. ČEZ, PEAS, PRE, SEMPRA apod. všichni zmínění účastníci trhu se budou podílet na odchylce, procentuelně jim tedy bude vyčíslena suma, kterou budou nuceni zaplatit. Rozhodující je, jakým podílem se na dané odchylce společnost podílí. Obchoduje se v jednotlivých obchodních hodinách, tedy i odchylky se stanovují pro jednotlivé obchodní hodiny zvlášť, tj. v jedné obchodní hodině můţe nastat kladná odchylka, ve druhé záporná a ve třetí nemusí být odchylka ţádná. To znamená, ţe společnost RE Trading CEE můţe v jedné obchodní hodině jít proti pozici sítě, tedy síti pomoci a vydělat a ve druhé se na odchylce podílet a zaplatit za to. [Interview Ing. R. Košalko, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; Ing. T. Formanová, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; 2 ]
3.3.5
Rezerva
Kaţdý účastník trhu můţe uzavřít smlouvu, v níţ se zaváţe k drţbě rezervy. Např. společnost RE Trading CEE uzavře smluvní vztah s Mavirem, jakoţto maďarským operátorem trhu neboli provozovatelem soustavy v Maďarsku, ţe pokud soustava bude potřebovat nějaké mnoţství elektrické energie, jinými slovy bude v short pozici, bude v negativní odchylce, RE Trading CEE maďarské soustavě elektřinu dodá. Společnost RE uzavřela smlouvu s elektrárnou XXX sídlící v Bosně a Hercegovině, na koupi rezervace výkonu dané elektrárny. Tudíţ kdyţ RE zavolá elektrárně XXX v BiH, tak elektrárna musí nastartovat nějaký generátor a poţadované mnoţství elektřiny např. do dvou hodin dodat. RE si na tu elektrickou energii jiţ koupila kapacitu, tedy na přenesení dané elektřiny do Maďarska. Za drţení zmíněné rezervy by společnosti RE Trading CEE společnost Mavir platila. [Interview Ing. R. Košalko, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o. ]
3.4 Energetická burza Praha 3.4.1 Význam Energetické burzy Praha V předcházejících kapitolách bylo jiţ několikrát zmíněno, ţe hlavní energetickou burzou v Evropě, kam směřují kroky všech obchodních společností zabývajících 67
se obchodováním s elektrickou energií, je německá energetická burza. EEX je nejlikvidnější energetickou burzou v Evropě. Nicméně takřka kaţdá země má svou vlastní energetickou burzu. Na těchto burzách se neobchodují takové objemy MW, GW jako na EEX, přesto i tyto burzy hrají významnou roli. I Česká republika má svou vlastní energetickou burzu, byť nemá příliš dlouhou historii. Nejvýznamnější komoditní burzou v České republice je Energetická burza Praha, neboli PXE, kterou v roce 2007 zaloţila Burza cenných papírů Praha. Obchodování s kontrakty na dodávky elektrické energie bylo na burze zahájeno 17. července 2007. Obchody s elektrickou energií jsou realizovány ve formě komoditních futures a spot kontraktů, přičemţ spot kontrakt znamená denní kontrakt s fyzickým vypořádáním. V období od počátku obchodování do konce roku 2008 bylo na Energetické burze Praha uzavřeno 18 768 obchodů v celkové hodnotě 4,34 mld. EUR. Výsledky Energetické burzy Praha za rok 2009 jsou uvedeny v následujících tabulkách, viz Tab. 5 a 6. Důleţitým údajem je počet burzovních dní, těch bylo pro daný rok 251. Tabulka číslo 5 informuje o denních obchodech v roce 2009. Čísla nejsou nikterak závratná a jen potvrzují fakt, ţe většina společností míří na německou burzu EEX. Tab. 5 Spotový trh Energetické burzy Praha za rok 2009
Spotový trh Objem obchodů (MWh) Objem obchodů (EURm) Počet kontraktů (MW) Počet obchodů
240 0,017 10 2
Zdroj: upraveno dle http://ftp.pse.cz/Statist.dta/Year/fb2009.pdf Tabulka číslo 6 podává informace o dlouhodobých obchodech za rok 2009. Tato čísla jsou jednoznačně pozitivnější oproti výsledkům z denních obchodů. [ 23; 24; 25]
68
Tab. 6 Futures kontrakty Energetické burzy Praha za rok 2009
Kontrakty futures Objem obchodů (MWh) z toho base load z toho peak load Objem obchodů (EURm) z toho base load z toho peak load Počet kontraktů (MW) z toho base load z toho peak load Počet obchodů z toho base load z toho peak load Průměrný denní objedm (MWh) z toho base load z toho peak load
28 939 305 27 265 545 1 673 760 1 396,113 1 285,964 110,149 12 083 9 593 2 490 3 178 2 640 538 115 296,04 108 627,67 6 668,37
Zdroj: upraveno dle http://ftp.pse.cz/Statist.dta/Year/fb2009.pdf
3.4.2 Obchodování na Energické burze Praha PXE, Power Exchange Central EURpe, a.s. vydává manuál za účelem lepší orientace potenciálních účastníků obchodování s elektrickou energií. Zájemci, kteří chtějí na Energetické burze Praha obchodovat, musí splňovat následující náleţitosti: Být českou právnickou osobou, která je plátcem DPH. Vlastnit licenci ERU k obchodování s elektrickou energií. Být subjektem zúčtování u Operátora trhu s elektřinou, a.s. Uzavřít smlouvu s některou z bank zajišťující vypořádání obchodů na PXE. Uzavřít smlouvu s PXE. Účastníkům splňujícím veškeré náleţitosti umoţní PXE připojení do obchodního systému burzy a poskytne nezbytný software. Pokud účastník obchodování bude
69
mít zájem o pouţívání vlastního softwaru při přístupu do burzovního systému, PXE mu na základě jeho ţádosti předá veškeré nezbytné informace k realizaci poţadovaného řešení. Společnost RE Trading CEE, s.r.o. je účastníkem obchodování na Energetické burze Praha od jejího vzniku v roce 2007. Předmětem obchodování jsou dodávky elektrické energie v elektrizační síti České republiky. Ceny dodávek jsou stanovovány v EUR/MWh. Vlastní obchodovaní probíhá
v
elektronickém
systému
burzy.
Kaţdý
účastník
obchoduje
prostřednictvím objednávek zadaných do burzovního systému. Obchodování začíná aukcí, do které mohou účastníci obchodování vkládat své objednávky. Přijímání objednávek do aukce začíná po skončení kontinuálního obchodování předchozího dne a končí v ranních hodinách následujícího obchodního dne, kdy dojde k vyhodnocení aukce, spárování došlých objednávek, je-li to moţné, a zahájení kontinuálního obchodování pro daný obchodní den. Objednávky neuspokojené v aukčním reţimu plynule přejdou do kontinuálního obchodování, pokud to umoţňuje jejich časová platnost. Po vloţení jakékoliv objednávky systém provede ověření, zdali právě zadanou objednávku lze uspokojit proti objednávce jiţ dříve zadané do systému. Pokud ano, dojde k realizaci obchodu, pokud ne, objednávka je uloţena do systému na dobu specifikovanou účastníkem Cena realizovaných objednávek se může pohybovat pouze v určitém pásmu, definovaném PXE, od závěrečné ceny předchozího obchodního dne. Pokud by mělo dojít ke spárování objednávek mimo definované pásmo, dojde k pozastavení obchodování na dobu určenou ze strany PXE a po uplynutí této čekací doby dojde teprve k realizaci obchodu vně definovaného pásma a k rozšíření tohoto pásma. Dojde-li v průběhu čekací doby k zadání objednávky a následné realizaci obchodu uvnitř původně definovaného pásma, čekací doba se zruší a obchodování pokračuje s původně nastavenými parametry. Kaskádování znamená rozpad produktu, který jiţ přešel do reţimu dodávky na produkty, které dokáţou pokrýt zbytek platnosti produktu s prioritou delších produktů. Například roční a čtvrtletní série futures kontraktů s elektřinou se po ukončení
posledního
dne
obchodování
následujícím způsobem: 70
nahradí
kratšími
sériemi
futures
roční série se nahradí měsíčními sériemi futures s dodávkou v lednu, únoru a březnu a čtvrtletními sériemi s dodávkou ve druhém, třetím a čtvrtém čtvrtletí, čtvrtletní série futures kontraktů se nahradí měsíčními sériemi futures kontraktů s dodávkou v příslušných měsících daného rozkaskádovaného čtvrtletí. Otevřené pozice účastníka obchodování vstupují po kaskádování do kratších sérií futures ve stejné velikosti, jakou měly po ukončení obchodování ukončené série futures. První měsíc následující po kaskádování je měsíc, ve kterém dochází k fyzickému zúčtování futures kontraktů. Ostatní měsíce/čtvrtletí, které nejsou v dodávkovém období, se i nadále obchodují jako futures kontrakty.
Zdroj: http://www.pxe.cz/Legislativa/pxe_manual_pro_obchodovani_na_pxe.pdf Obr. 6 Kaskádování futures kontraktů na PXE Kaţdý účastník obchodování je povinen poskytovat záruky za zúčtování svých obchodů uzavřených na PXE ve formě marží. Marţe jsou v EUR a jejich výši na jednotlivé série futures stanoví PXE. Jejich aktuální výše je zveřejňována na
71
internetových stránkách společností Univyc a PXE. Stejným způsobem je zveřejněn minimální marţový vklad poţadovaný po účastníkovi obchodování. Marţe mohou být skládány v penězích nebo v bankovní záruce v poměru stanoveném pravidly zúčtování. Výše marţového poţadavku souvisí: s otevřenou pozicí účastníka obchodování, s vývojem zisků a ztrát (tzv. mark-to-market settlement) v průběhu obchodování. Výše marţového poţadavku z otevřené pozice je počítána kaţdý den po ukončení obchodování a vychází z velikosti otevřené pozice v dané sérii futures. V období, kdy dochází k registraci realizací v OTE a tedy k fyzické dodávce elektřiny, je po účastníkovi obchodování na straně dodávky i na straně odběru poţadována tzv. delivery marţe. V případě, ţe po ukončení obchodního dne je vypočtená celková poţadovaná marţe vyšší neţ aktuálně evidovaný marţový vklad, Univyc o tom informuje účastníka obchodování i jeho clearingovou banku a následující pracovní den příslušný nedostatek automaticky inkasuje. V průběhu obchodního dne Univyc monitoruje vývoj zisků a ztrát vyplývajících z uzavřených obchodů a vývoj kurzu sérií futures a porovnává je se sloţenými marţovými vklady. Pro sledování vývoje zisků a ztrát se stanoví 2 limity - kontrolní a sankční, pro které platí následující vztah: Kontrolní limit = deponovaný marţový vklad * koeficient L1 Sankční limit = deponovaný marţový vklad * koeficient L2 Koeficienty L1 a L2 stanoví PXE. Postupy při překročení limitů jsou uvedeny v Pravidlech obchodování PXE a v Pravidlech zúčtování. Při překročení kontrolního limitu obchodník nesmí zvyšovat svou otevřenou pozici a Univyc bude poţadovat po účastníkovi obchodování prostřednictvím jeho clearingové banky okamţité doplnění marţového vkladu. Jestliţe k doplnění marţového vkladu dojde, automaticky se navýší kontrolní limit účastníka obchodování, který tak můţe dále pokračovat v obchodování na PXE. Pokud s 72
doplněním marţových vkladů clearingová banka nebude souhlasit, zůstává v platnosti, ţe účastník obchodování nesmí otevírat nové pozice, coţ je dozorováno PXE. Překročení sankčního limitu je povaţováno za závaţné porušení Pravidel obchodování. Při jeho překročení začnou Univyc a PXE neprodleně postupovat podle procesů předem pro příslušného účastníka obchodování stanovených clearingovou bankou. Clearingová banka má moţnost předem určit následující procesy: PXE pozastaví
účastníkovi obchodování moţnost
vkládání dalších
PXE pozastaví
účastníkovi obchodování moţnost
vkládání dalších
objednávek
okamţitě
objednávek, a
zahájí
rušení
všech
vloţených,
dosud
nespárovaných objednávek, PXE pozastaví účastníkovi obchodování moţnost vkládání dalších objednávek,
okamţitě
zahájí
rušení
všech
vloţených,
dosud
nespárovaných objednávek a do 20 minut od překročení sankčního limitu zahájí uzavírání otevřených pozic účastníka obchodování. Kromě výše uvedených limitů kontrolního a sankčního, má banka moţnost stanovit si vlastní kontrolní limit pro kaţdého svého účastníka obchodování, pro nějţ zajišťuje zúčtování. Ke konečnému zúčtování futures, tedy k zúčtování fyzické dodávky, dochází denně po celý měsíc, ve kterém je daná série futures v dodávkovém období. Cenou, za kterou se obchody po celý dodávkový měsíc vypořádávají, je konečná cena
zúčtování
dané
série
futures
vypočtená
podle
burzovního
řádu
„Standardizace komoditních futures kontraktů“. Konečné zúčtování spočívá v denním, od pondělí do pátku, registrování realizací v OTE vţdy na následující den a k zaplacení konečné částky zúčtování v pracovní den následující po registraci realizace, tj. v den dodání elektřiny. Realizace vztahující se ke dnům pracovního volna a státním svátkům jsou do OTE registrovány vţdy v předcházející pracovní den. Např. v pátek jsou u OTE registrovány realizace na 73
sobotu, neděli a pondělí a k jejich zaplacení dochází v pondělí. Konečná částka zúčtování je vţdy v EUR a je navýšena o DPH. Podobně by se dal popsat manuál pro většinu evropských energetických burz v jednotlivých státech, včetně EEX. [ 23; 24; 25 ]
74
4 Specifika obchodování s elektrickou energií Hospodářství vyspělých zemí světa je rozděleno do tří hlavních sektorů, primárního, sekundárního a terciárního. Sektor primární, tzv. prvovýroba, zahrnuje získávání surovin a produktů z přírody a obdělávání půdy, např. těţební průmysl, lesnictví, zemědělství, rybářství. Sektor sekundární, tj. druhovýroba, zahrnuje zpracování produktů z prvovýroby a výrobu hmotných statků, např. průmysl koţedělný, potravinářský, chemický, stavební. Sektor terciární zahrnuje oblast sluţeb pro obyvatele, např. doprava a spoje, zdravotnictví, pojišťovnictví, obchod, školství, cestovní ruch, kultura, komunální sluţby apod. Některé prameny zmiňují i sektor kvartální, jenţ zahrnuje oblast vzdělání, výchovy, vědy a výzkumu. [ 4 ] Kaţdý ze zmíněných hospodářských sektorů má své klady a své zápory. Neexistuje odvětví či obor, u kterého by tomu tak nebylo. Jsou obory, kde vydělat velký objem peněz není tak snadné, ale ani finančních ztrát nelze dosáhnout snadno, coţ je samozřejmě pozitivem daného oboru. Jsou ale činnosti, při nichţ se dá relativně rychle zbohatnout, ale také velice rychle a navíc snadno přijít o vše. A přesně mezi takové činnosti patří obchodování např. s akciemi, energiemi, nemovitostmi apod. Kaţdý obor má tedy své nástrahy, které na účastníky daného odvětví číhají, tak i své zbraně, skrze něţ lze nástrahám čelit, případně alespoň tlumit negativní dopady nástrah. Stejně tomu tak je i při obchodování s elektrickou energií.
4.1 Aspekty ovlivňující cenu elektrické energie Cena
elektrické
energie
je
ovlivňována
ze
dvou
časových
hledisek,
z krátkodobého a dlouhodobého. V rámci krátkodobého časového hlediska lze hovořit více méně o nečekaných, nahodilých událostech, které mají v konečném důsledku vliv na cenu elektrické energie pouze krátkodobě, tj. ţe se jedná o výkyv ceny
v několika
málo
obchodních
hodinách,
výjimečně
v několika
málo
obchodních dnech. Je-li zmínka o dlouhodobém časovém hledisku, jedná se o obchodní dny, týdny, případně o jeden obchodní měsíc.
75
V krátkém časovém horizontu cenu elektrické energie ovlivňují nečekané odstávky v některé z elektráren. Během nahodilé odstávky dojde k poklesu výroby elektřiny a krátkodobému nedostatku této energie a následnému růstu ceny. Dalším aspektem, v jehoţ důsledku dojde krátkodobě ke změně ceny elektřiny je neočekávané sníţení přenosových kapacit, z důvodu poruchy několika přenosových linek. V takovém případě můţe v jistých obchodních hodinách v některých zemích chybět elektřina, coţ má za následek růst ceny dané komodity. Třetím důvodem je vítr. Tento přírodní jev ovlivňuje cenu elektřiny skrze větrné elektrárny. Fouká-li silný nárazový vítr, větrné elektrárny vyrábějí elektrickou energii a v daných obchodních hodinách jí je nadbytek. V takové situaci cena klesá. Nečekané odstávky v elektrárnách a u přenosových linek mají za následek růst ceny elektrické energie. Naopak neočekávaný silný vítr cenu elektřiny zlevňuje. V dlouhém časovém horizontu je cena elektřiny ovlivňována: cenou ropy, plynu a uhlí, situací na akciovém trhu, směnným kurzem EUR/USD, USD/CZK, EUR/CZK cenou emisních povolenek, pozicemi největších spekulantů, volnými finančními prostředky, počasím, ročním obdobím. Některé aspekty ovlivňují cenu elektřiny samy o sobě, jiné v provázanosti s dalšími. V časovém rozlišení mají tyto různé aspekty různou váhu. Například v roce 2008 došlo k tzv. nafouknutí bubliny. K tomuto jevu přispělo několik faktů. Byl vrchol konjunktury, spekulanti měli spoustu volných finančních prostředků. Akcie v té době byly jiţ tak moc nadhodnocené, ţe uţ panovaly obavy a nikdo neměl zájem o jejich nákup. Velké mnoţství spekulantů se tedy rozhodlo investovat do energií, jmenovitě do ropy, plynu a elektrické energie. Tyto masové investice vyústily tím, ţe začátkem druhé poloviny roku 2008 tzv. bublina splaskla,
76
čímţ mnoho investorů přišlo o velké finanční částky. Několik velkých investičních bank zkrachovalo, jiné se musely transformovat na komerční banky. Společnosti jako je RE Trading CEE, s.r.o a jí podobné po celé Evropě mohly této situaci pouze přihlíţet. Cena elektřiny na německé energetické burze se pohybovala v jednotlivých obchodních hodinách směrem dolů a zase nahoru takřka nahodile a ani zkušení obchodníci nedokázali odhadnout, jakým směrem se bude cena vyvíjet a zda tedy zaujmout pozici long či short. Operátoři trhů v jednotlivých zemích poţadovali zvýšení kaucí a garancí od jednotlivých společností. V roce 2009 vrcholila celosvětová ekonomická krize, došlo celosvětově ke sníţení spotřeby elektřiny, cena za MW na EEX byla stále ovlivněna událostmi z roku 2008 a jen velmi těţko se obchodníkům analyzovalo a predikovalo, kterým směrem se bude cena ubírat. Začátkem roku 2010 cena elektrické energie zaznamenala pokles, na konci prvního čtvrtletí 2010 došlo ke změně směru a cena elektřiny vzrostla. V průběhu dubna 2010 se cena elektřiny na všech trzích zvedla takřka o 20%, v tomto případě se jiţ jedná o trend nikoliv o korekci. Tato situace je obchodníky vysvětlována tím, ţe vychází jisté signály, které říkají, ţe došlo k částečnému obratu a světová ekonomika opouští stav krize. Spekulanti mají opět volné finanční prostředky, které chtějí investovat. Stále přetrvává obava z investování do akcií, protoţe ceny akcií jsou příliš volatilní a nevyzpytatelné. Oproti tomu ceny energií jsou spekulanti schopni drţet dlouhodobě, tedy jako trend, několik týdnů aţ měsíců v jednom směru. Značný vliv na cenu elektrické energie mají směnné kurzy a to, EUR/USD, EUR/CZK a USD/CZK. Například dojde-li k oslabení USD vůči EUR, investoři směřují své investice do nákupu ropy. Dochází k růstu její ceny, v ten okamţik roste zájem o investování do všech energií, tedy i elektřiny a plynu, tudíţ i cena elektrické energie roste. Dlouhodobé obchody, tj. futures s elektrickou energií jsou také ovlivňovány cenou emisních povolenek. Evropská unie rozhodla, ţe v pravomoci kaţdého státu je přidělit jednotlivým producentům CO2 určitý počet emisních povolenek. Státy, které mají menší výrobu a mají přebytek emisních povolenek, prodávají tyto povolenky těm zemím, které jich mají naopak nedostatek. Cena emisních povolenek přímo 77
ovlivňuje cenu elektrické energie. Aby elektrárna vyrobila určité mnoţství MW, potřebuje k tomu určitý počet emisních povolenek. Výrobci dané situace vyuţili a začali okamţitě ceny povolenek započítávat do ceny elektřiny, do jednoho MW, přestoţe neexistuje přímá úměra mezi výrobou MW a počtem emisních povolenek k dané výrobě potřebných. Při výrobě 1MW elektrárna nevyprodukuje tolik CO 2, jeţ povoluje jedna emisní povolenka. Někteří výrobci skrze výpočty dospěli k závěru, ţe nebudou vyrábět tolik elektřiny, kolik jim kapacity umoţňují, nebudou tedy produkovat elektřinu, ale ani CO2 a nadbytečné povolenky prodají jiným elektrárnám a dosáhnou vyššího zisku, neţ z prodeje elektřiny. Tento trend je jiţ na ústupu, protoţe cena jedné emisní povolenky klesla na 12EUR z původních 30 aţ 40EUR. S emisními povolenkami se obchoduje i na burzách a to jak na dlouhodobé bázi, tedy futures, tak i na denní bázi nebo-li na spotu. Klesá-li cena emisních povolenek, klesá i cena elektrické energie a naopak. Cenu elektrické energie ovlivňuje i počasí, roční období a výkyvy počasí v jednotlivých měsících. Zajímavým příkladem je Francie, kde se elektrárny chladí vodou z řek. Jakmile voda v řekách dosáhne určitých teplot, začne být ve vodě nedostatek kyslíku, coţ má za následek úhyn ryb. V tom okamţiku je vydán zákaz chlazení elektráren vodou. Elektrárny na daný zákaz reagují sníţením výroby elektřiny případně úplným pozastavením výroby, jsou-li příliš vysoké teploty vzduchu. V takové situaci dojde k nedostatku elektřiny, coţ okamţitě ovlivňuje cenu elektřiny a to směrem nahoru. Největší problémy s cenou elektrické energie bývají v létě, z důvodu problému chlazení elektráren a vyplývající nutnosti sníţit výrobu. Jakmile se teploty vzduchu dostanou hluboko pod bod mrazu, cena elektřiny taktéţ roste, z důvodu nadměrné spotřeby a následnému nedostatku elektřiny. Těmto rozmarům počasí nejde v rámci obchodování s elektrickou energií nijak předejít a to z prostého důvodu, elektrická energie nelze skladovat, tudíţ nelze vyrobit zásoby elektřiny, které v okamţiku extrémních mrazů výrobci vytáhnou z boxů a prodají ji. Mnoţství elektřiny, které se v jeden okamţik vyrobí, musí být v ten samý okamţik, v tom samém mnoţství MW či GW spotřebováno. Dojde-li k značnému oteplení v zimních a jarních měsících, cena elektřiny naopak klesá. Je-li v zimních měsících teplo, je menší spotřeba elektřiny, neţ bylo predikováno, je jí nadbytek, její cena klesá. Jsou-li např. v březnu vyšší teploty vzduchu oproti stejnému období v předchozích letech, sníh taje rychleji, stoupá 78
hladina řek, vodní elektrárny vyrábějí více elektřiny, opět dochází k přebytku elektřiny a poklesu její ceny, protoţe nelze skladovat a vyrobené mnoţství je třeba spotřebovat. V několika málo posledních letech začaly cenu elektrické energie, nejen na území České republiky, ovlivňovat solární elektrárny. Na vybudování solární elektrárny bylo moţné získat vysoké dotace od státu. Tím pomoc státu a zároveň jeho zneuţívání nekončilo. Solárním producentům je státem garantovaná výkupní cena. Tudíţ investice do solárních elektráren měly návratnost do pěti let. Další náklady státu vznikaly na uvolnění sítě pro energii ze solárních elektráren, coţ bylo téţ finančně velmi náročné. Tyto praktiky se přestaly líbit regulačnímu úřadu, který si vymohl změnu v energetickém zákoně a to takovou, ţe v současné době stát můţe výkupní cenu elektřiny ze solárních elektráren libovolně upravovat, dle situace na trhu. [Interview Ing. R. Košalko, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; Ing. T. Formanová, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; Ing. J. Zuba, obchodník a jednatel společnosti RE Trading CEE, s.r.o. ]
4.2 Návrhy a doporučení pro účastníky obchodování Je velmi důleţité, aby jednotlivé firmy zabývající se výrobou a obchodováním s elektrickou energií působily na více trzích, ve více zemích. Také je velmi důleţité, aby se jednotliví obchodníci specializovali na jednotlivé země. To je první nástroj, kterým lze úspěšně reagovat na změnu ceny elektrické energie, specializace na vybrané trhy. Např. ve společnosti RE Trading jsou obchodníci rozděleni do dvou skupin, jeden tým má na starost trhy ČR, SR, Polska a druhý tým obchoduje v zemích Balkánu, Maďarska, Rumunska a Chorvatska. Dojde-li k růstu či poklesu cen elektřiny na EEX, na danou změnu trhy jednotlivých zemí reagují různě, tj. některé více jiné méně citlivě. Záleţí na národnosti, na ekonomické a politické situaci v dané zemi, na rozvinutosti trhu s energiemi, tzn. kolik společností, se zabývá obchodováním a distribucí elektřiny a také kolik a jakých typů elektráren v zemi je. Obchodování je zaloţeno na kontaktech s lidmi z jiných společností a různých elektráren. Proto obchodníci denně komunikují s lidmi z elektráren a z velkých výrobních společností. Díky tomu vědí, jak která 79
elektrárna funguje či nefunguje. Nebo nemusí dojít ke změně ceny na EEX, ale při kaţdodenní komunikaci s lidmi z daných zemí se obchodník v ČR dozví, ţe začal tát sníh, v okolí je spousta vodních elektráren, je tedy zřejmé, ţe bude nadbytek elektřiny a její cena bude následně klesat. Takto informovaný obchodník má tedy nepatrný náskok před ostatními. Dalším nástrojem jsou různé technické analýzy, při kterých je vţdy důležité vycházet z minulých období. Tedy před rokem 2008 bylo moţné na základě těchto analýz z minulých let odhadnout, jakým směrem se cena elektřiny, bude v daný měsíc, pohybovat. Vše v návaznosti na roční období, teploty vzduchu, mnoţství sněhu apod. Vychází se i z historických cen. Cena peaku byla v roce 2006 xxx a po přepočtení se speciálními indexy, know-how risk managementu kaţdé společnosti, se dostane cena peaku za stejné období v roce 2007. V letech 2008 aţ 2009 naprosto přestaly fungovat základní fundamenty jako zima, teplo, spotřeba, atd., daná situace byla zapříčiněna ekonomickou situací ve světě. Proto jakékoliv odhady, analýzy a výpočty byly jen velmi orientační. Obchodník jako je RE Trading, můţe pouze reagovat na nějaký vývoj. Začne-li se na trhu něco dít, RE můţe analyzovat, co se na trhu děje, zda se jedná o korekci nebo trend. Jakýkoliv pohyb cen nemusí znamenat stálou změnu. Jestliţe se obchodníci domnívají, ţe změna ceny je pouze korekce, nic zásadního se svými pozicemi nedělají. V okamţiku, kdy nějaký pohyb cen vyhlásí za trend, tak se podle toho trendu musí chovat. Kdyţ vyhlásí, ţe cena energie roste, tak musí nakupovat, aby na konci měli koupeno za co nejlepší ceny. Poté vyčkat na okamţik, kdy se situace obrátí, aby elektřinu mohli prodat. Nebo kdyţ cena elektřiny začne padat a společnost to vyhlásí za trend, tak musí prodávat, jako kdyby byla v pozici short a na konci nakoupit elektřinu zpět, ale za niţší cenu. Proces rozhodování je velmi sloţitý, protoţe pokaţdé je třeba sledovat jiný aspekt. Velmi důleţitým nástrojem ochrany nejen proti výkyvům cen, jsou základní a rámcové smlouvy. Společně s těmito smlouvami se ještě pouţívají buď garance, kauce či bankovní záruky, záleţí na dohodě jednotlivých obchodních partnerů. Jedna společnost nečekaný výkyv cen či jiné problémy můţe přečkat bez větších potíţí, ale její obchodní partner uţ nikoliv, bez řádného zabezpečení by z potíţí 80
jedné společnosti mohl utrpět ztrátu i obchodní partner. Příkladem je krach společnosti Moravia Energo. K této naprosto nečekané události došlo v březnu 2009. Proti nečekaným a především velkým výkyvům cen pouţívají všichni obchodníci tzv. stop loss pozice. Obchodník si určí maximální a minimální cenu a v okamţiku, kdy cena daného maxima či minima dosáhne, je automaticky uzavřena. [Interview Ing. R. Košalko, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; Ing. T. Formanová, obchodník společnosti RE Trading CEE, s.r.o.; Ing. J. Zuba, obchodník a jednatel společnosti RE Trading CEE, s.r.o. ]
81
5 Závěr Obchodování je činnost, při níţ lze získat poţadované zboţí či sluţbu. Obchodovat, se začalo jiţ několik tisíc let před Kristem. V různých stoletích se obchodovalo s různým zboţím a sluţbami, vše se měnilo a mění dle doby a preferencí společnosti. Smysl obchodování se však za celá staletí a tisíciletí nezměnil, je stále stejný, získat poţadované na jedné straně a dosáhnout co největšího zisku na straně druhé. S vývojem společnosti se vyvíjel i obchod, včetně obchodovaného předmětu. První zmínky o elektřině se datují do počátku 19. století. První burzovní obchody jsou datovány do 12. a 13. století. Obojí dnes patří neodmyslitelně k sobě, přesto se elektrická energie s burzovním obchodem spojila aţ ve 20tém století. V roce 2010 má elektrickou energii valná většina lidí v České republice spojenu se jménem společností ČEZ, a.s. Tato společnost není na území ČR jedinou, která se zabývá výrobou, distribucí a obchodováním s elektřinou. Dalšími významnými účastníky trhu s el. energií jsou společnosti Praţská energetika, a.s., První energetická a.s., RSB Sempra a.s., RE Trading CEE, s.r.o. a jiné. V úvodu této práce byl vymezen její cíl, a totiţ detailně popsat a analyzovat obchodování s elektrickou energií, identifikovat jeho specifika a navrhnout doporučení pro jeho účastníky, a to nejen z pohledu teoretického, ale i na základě pratických zkušeností společnosti RE Trading CEE, s.r.o. Práce představuje elektřinu jako uţitečnou a nezbytnou součást 21.století, jako komoditu, která za ropou a plynem zaujímá výsadní postavení v burzovním obchodování. Na závěr je třeba zopakovat mnohokrát zmíněný fakt, ţe elektrická energie se řadí mezi nepostradatelné obchodované komodity světa, ale to i ropa, plyn, pšenice a jiné. Nezaměnitelným specifikem této komodity
však je, ţe jako jediná se nedá
v ţádném případě skladovat, uchovávat, zkrátka nijak hromadit. Z tohoto důvodu je také elektřina velmi specifická. Elektrická energie je neodmyslitelnou součástí obchodovaných energetických komodit. V počtu zobchodovaných jednotek a zisků je sice stále ve stínu ropy a
82
plynu, vezmeme-li však v úvahu, ţe současným trendem všech automobilových koncernů a společností je vývoj alternativního pohonného zdroje a fakt, ţe loţiska ropy a plynu jsou omezená, za několik málo desítek let můţe být elektřina nejvýznamnější obchodovanou energetickou komoditou. I proto lze povaţovat řešení cílů této práce v současné době za relevantní.
83
Seznam použité literatury
[1]
COORDINATED AUCTION OFFICE. News. Documents. Staţeno duben 2010. Dostupné z
[2]
ČEPS,A.S. Provoz a řízení. Obchod. Dokumenty. Staţeno březen 2010. Dostupné z
[3]
DURČÁKOVÁ,J. a MANDEL,M. Mezinárodní finance. 3. rozšířené a doplněné vydání. Praha: Management Press, s.r.o., 2007. ISBN 97880-7261-170-6.
[4]
EKONOMIE-OTÁZKY. Ekonomie-otázky. Staţeno březen 2010. Dostupné z
[5]
ENERGETICKÝ REGULAČNÍ ÚŘAD. Licence. Staţeno březen 2010.
Dostupné
z
browse_articles.php?parentId=47>
[6]
EUROPEAN ENERGY EXCHANGE. Market data. Staţeno duben 2010. Dostupné z
[7]
FINANCE.CZ. Začínáme s deriváty. Staţeno duben 2010. Dostupné z
[8]
FINANČNÍK.
Komodity.
Staţeno
březen
2010.
Dostupné
84
z
[9]
IDNES.CZ.
Ekonomika.
Staţeno
březen
2010.
Dostupné
z
[ 10 ] IPOINT. Doba levné ropy je pryč, na co se soustředit. Staţeno duben 2010. Dostupné z
[ 11 ] JÍLEK,J. Akciové trhy a investování. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2963-3.
[ 12 ] JÍLEK,J. Finanční a komoditní deriváty v praxi. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2005. ISBN 80-247-1099-4.
[ 13 ] JÍLEK,J. Finanční trhy a investování. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-1653-4.
[ 14 ] KALOUDA,F. Finanční řízení podniku. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7380-174-8.
[ 15 ] KISLINGEROVÁ, E. a kol. Manažerské finance. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-903-0.
[ 16 ] MĚŠEC.CZ. Komodity, futures, margin. Staţeno duben 2010. Dostupné
z
obchoduji/>
[ 17 ] NÝVLTOVÁ,R. a REŢŇÁKOVÁ,M. Mezinárodní kapitálové trhy. 1. vy- dání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-2471922-1.
85
[ 18 ] OBCHODNÍ ZÁKONÍK. Zákon č. 513/1991 Sb.
[ 19 ] OTE,A.S.
Legislativa.
Staţeno
duben
2010.
Dostupné
z
[ 20 ] OTE,A.S. O společnosti. Staţeno duben 2010. Dostupné z
[ 21 ] PEDAGOGICKÁ FAKULTA MASARYKOVI UNIVERZITY. Obchodní operace.
Staţeno březen 2010. Dostupné z
1499/el/estud/pedf/ps09/Obchod/web/pages/definiceobchodu.html>
[ 22 ] POLOUČEK,S. a kol. Peníze, banky, finanční trhy. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-152-9.
[ 23 ] POWER EXCHANGE CENTRAL EUROPE. Legislativa. Staţeno březen
2010.
Dostupné
z
manual_ pro_obchodovani_na_PXE. pdf>
[ 24 ] POWER EXCHANGE CENTRAL EUROPE. Ročenka 2009. Staţeno v květnu
2010.
Dostupné
z
[ 25 ] POWER EXCHANGE CENTRAL EUROPE. Trh s elektrickou energií v ČR.
Staţeno
březen
2010.
Dostupné
z
[ 26 ] RÄTIA ENERGIE AG. Kronika společnosti.
[ 27 ] RÄTIA ENERGIE AG. REvue. Vydáno 9/2007; 12/2007; 3/2008; 6/2008; 9/2009.
86
[ 28 ] RE TRADING CEE, S.R.O. Intranet.
[ 29 ] RE TRADING CEE, S.R.O. Staţeno březen 2010. Dostupné z
[ 30 ] SHILLER,J.R. Investiční horečka. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010. ISBN 978-80-247-2482-9.
[ 31 ] VALACH,J. a kol. Finanční řízení podniku. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2003. ISBN 80-8611921-1.
[ 32 ] VESELÁ,J. Investování na kapitálových trzích. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2007. ISBN 978-80-7357-297-6.
[ 33 ] WIKIPEDIE.
Elektřina.
Staţeno
v květnu
2010.
87
Dostupné
z
Seznam obrázků a tabulek Obrázky
Obr. 1
Mapa zemí, kde společnosti RE AG a RE Trading obchodují
Obr. 2
Legislativní rámec Kodexu PS
Obr. 3
Princip fungování kapacit – výchozí situace
Obr. 4
Princip fungování kapacit – po vyuţití přenosových kapacit
Obr. 5
Princip fungování kapacit – konečný stav
Obr. 6
Kaskádování futures kontraktů na PXE
Tabulky
Tab. 1
Základní informace o Rätia Energie AG k 31.12.2007
Tab. 2
EEX prices 2010
Tab. 3
Systém ETS na den 17.3.2010
Tab. 4
Výsledky denní aukce
Tab. 5
Spotový trh Energetické burzy Praha za rok 2009
Tab. 6
Futures kontrakty Energetické burzy Praha za rok 2009
88
