Knihy Ladislava Špačka...
Malý průvodce
etiketou Ladislav Špaček 12
Zakoupíte na e-shopu: www.ladislavspacek.cz/knihy-a-dvd/
www.ladislavspacek.cz 1
Ve společnosti si nejsme rovni
Slušnost je člověku vrozená zdvořilosti se musíme učit… Jiří Guth-Jarkovský
Společenské pravidlo číslo jedna zní: Ve společnosti si nejsme všichni rovni. Ve společnosti je vždy významnější žena, starší, nadřízený, host, cizinec. Těm všem je věnována ve společnosti patřičná pozornost, jim prokazujeme úctu a dáváme přednost. Společensky významnější osoba podává ruku jako první. Žena, společensky významnější, usedá jako první. A společensky významnější osoba vstoupí do dveří jako první. Společensky významnějším lidem, ženám, starším, nadřízeným či hostům, prokazujeme úctu také tím, že jim ve společnosti přenecháváme čestnější místo, a to je vždy po naší pravici. Společenská pravidla mají leckdy svůj původ v potřebě zajistit významnějším osobám pocit bezpečí. To se projevuje při chůzi do schodů a ze schodů, při usazování ve voze, při zasedacím pořádku v kině či divadle, při nastupování do výtahu atd. Tak tedy přednost má vždy žena, starší, nadřízený. Ale co když se setkáme se všemi najednou? Společensky nejméně významná je funkce a pracovní zařazení – nejde-li o vysokou ústavní funkci – protože jsou relativní a pomíjivé. I věk je relativní, ale žena je znak nezpochybnitelný. Někdy není na první pohled patrné, kdo je společensky významnější, pak po tom pátrat nebudeme. Trapné rozmýšlení, komu dát přednost, je horší než rychlé, pohotové a spontánní řešení, byť je jakékoli.
Představování
Tento materiál je nedílnou součástí semináře „Umění společenského vystupování“ a nesmí být bez souhlasu autorů jakýmkoli způsobem rozmnožován nebo distribuován. Photos ©Filip Habart 2008 ©Ladislav Špaček 2015
Představujeme muže ženě, mladšího staršímu, služebně níže postaveného výše postavenému, tak aby společensky významnější se jako první dozvěděl, s kým hovoří. Jeho protějšek se dozví, komu je představován, až jako druhý, protože je společensky méně významný. Při představování musíme sdělit vše, co je nutné pro další společenský kontakt představovaných osob, např. funkci, pracovní zařazení, hobby nebo nějakou charakteristickou maličkost, tak abychom jim poskytli základ pro rozvinutí rozhovoru. Muž musí být výrazně starší a zasloužilý a žena výrazně mladší, aby se představila jako první. Při představování muž zásadně stojí, žena může sedět i stát. Pokud se však žena představuje výrazně staršímu člověku nebo jiné ženě, raději povstane.
3
Zdravení
Recepce
První podává ruku společensky významnější osoba méně významné osobě, tedy žena nabízí ruku muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému. Setkají-li se dva páry, první nabízí ruku nejvýznamnější ze čtveřice (tedy žena staršího nebo významnějšího páru) druhé nejvýznamnější osobě, tedy partnerce protějšího páru. Zásadně si nepodáváme ruku vsedě, přes stůl, ani ne do kříže. Nepodáváme ruku zašpiněnou při práci, ruku v sádře ani v rukavici. Nepodáváme ruku, pokud protějšek právě jí (např. na recepci). Ruku podáváme s úsměvem a lehkou úklonou hlavy, díváme se přitom do očí. Stisk ruky je pevný, ale ne drtivý a netrvá déle než jednu vteřinu. Při podávání ruky muž vždy stojí, dáma může sedět a může si ponechat rukavici. Při líbání ruky se muž hřbetu ruky dámy nedotkne, polibek jen naznačí. Totéž při líbání na přivítanou, jde jen o náznaky doteků obou tváří.
V receiving line se nezdržujeme, jen poděkujeme za pozvání, případně předáme dárek. Welcome drink musíme přijmout, je to symbolické přivítání hostitelem. Můžeme taktně oslovit kohokoliv, nevstupujeme ovšem do živé konverzace. Navazujeme jen nezávazné rozhovory (small talk). Při konverzaci se vyhýbáme námětům trapným, nepříjemným, konfliktním a partnerovi nesrozumitelným. Nejen téma, ale i hlasitost našeho projevu přizpůsobujeme prostředí; při rozhovoru mluvíme tak, abychom nerušili okolí. Je nevhodné začít konverzaci s neznámými lidmi příliš žoviálně. Nebuďme však zbytečně upjatí, tím si přízeň společnosti nezískáme. Hovořme příjemně, srdečně, s úsměvem, nebuďme strozí nebo povýšení. Při rozhovoru se díváme do očí toho, s kým hovoříme. Klaďme otázky, těmi partnera vždy potěšíme, protože dáváme najevo zájem. Pokud nemusíme, nejíme a pijeme jen střídmě. Jíme-li, pak velmi málo a jen to, co bezpečně zvládneme vestoje, s talířkem v ruce a jen vidličkou. Po každém soustu použijeme ubrousek. Nehody řešíme nenápadně a jen do té míry, abychom nezpůsobili újmu jiným hostům, vše ostatní je věcí personálu. Odcházíme, když recepci opustily dvě třetiny účastníků.
Oslovování Oslovujeme vždy tak, jak si to dotyčná osoba přeje: pokud se nám představí i se svým titulem nebo pokud ho má uvedený na vizitce, oslovujeme ji vždy tímto titulem (např. pane inženýre, paní magistro). Všechny ženy oslovujeme „paní“, bez ohledu na to, jsou-li vdané, či nikoli. Oslovení „slečno“ si dovolíme jen vůči velmi mladé dívce, anebo když si o to žena sama řekne. Oslovujeme akademickými tituly (doktor, inženýr), ale pokud jeho nositel má významnější funkci, pak ho oslovujeme funkcí: pane senátore (i když je doktor). Tykání nabízí společensky významnější osoba společensky méně významné (žena muži, starší mladšímu), ale na pracovišti jen nadřízený podřízenému.
4
V restauraci Vždy je dobré si o restauraci, kam míříme, něco zjistit. Podle toho se i oblékáme. Do restaurace vstupuje jako první muž, při odchodu vychází jako první žena. Muž pomůže dámě z kabátu a uvádí ženu ke stolu. Vede-li nás obsluha, žena jde druhá a muž poslední. Společensky významnější osoba musí mít komfortnější místo (zády ke zdi, čelem do místnosti nebo čelem k oknu). Pán by neměl odkládat sako bez toho, že by se dámy dovolil, v dobré restauraci ho neodkládá. Žena usedá jako první. Sedí jen v první třetině židle. Kabelku nepokládá na stůl (nejlépe na židli za sebe), neupravuje se. Látkový ubrousek si pokládáme na klín, papírový ponecháváme na stole. Jíst začíná vždy žena nebo nejváženější osoba u stolu a teprve po ní následují ostatní. Máme-li na stole založenu sadu více příborů, odebíráme je při jednotlivých chodech vždy z vnějšku směrem k talíři. V solidní restauraci se použité nádobí odnáší celé společnosti u stolu najednou, až dojí poslední. Jako spropitné se dává všude zhruba 10 %.
5
Zasedací pořádek Platí jak při večeři v šesti, tak na banketech pro stovky hostů. Nesmíme vytvářet izolované skupiny. Žádné pánské či dámské spolky, hosté ve společnosti musejí sedět tak, aby se bavili všichni navzájem. Muže a ženy, starší a mladší, domácí a cizince rozsazujeme střídavě. Manželé nesedí vedle sebe. Společensky významnější osoby sedí zády ke stěně s pohledem do prostoru nebo do okna. Významnější osoby sedí blíž hostitelům, hostitel a hostitelka sedí obvykle proti sobě. Nejčestnější místo pro ženu je po pravici hostitele (pro muže po pravici hostitelky). Druhé nejčestnější místo je po levici hostitele, třetí opět po pravici atd. Abychom hostům usnadnili trapné hledání jejich místa, bývá v předsálí, kde se podává aperitiv, umístěn tzv. placement – schéma zasedacího pořádku se jmény. Při příchodu ke stolu si nesedáme dříve než hostitel nebo u stolu přítomné dámy. U malého stolu se představíme všem spolusedícím, u většího jen sousedům. Hostitelka usedá jako první. U stolu se zasedacím pořádkem si nemůžeme měnit místa. Během slavnostního stolování neopouštíme své místo. Večeře končí v okamžiku, kdy vstane hostitelka.
Prostírání Pro slavnostní příležitosti volíme bílé ubrusy, pod ně prostíráme tzv. molton – plstěnou podložku, která tlumí zvuky a zjemňuje stolování. Ubrus by měl na každé straně přesahovat o 20 až 30 cm hranu stolu. Viditelné sklady přežehlíme. Doprostřed dáme odlišně barevný naperon – ozdobný větší ubrousek, kterým zdobíme stůl. Poté rozmístíme podkladové neboli klubové talíře. Ty leží na stole po celou dobu stolování. Na ně klademe ubrousky, aby o sebe talíře nevrzaly. Podkladové talíře nesmí nikdy zůstat prázdné. Vždy na nich leží čistý talíř nebo talíř s nějakým chodem. Příbory by neměly vedle talířů ležet více než tři, lžíci nepočítáme. Z pravé strany je z vnějšku založen nejprve nůž na studený předkrm, po něm následuje lžíce na polévku, dále nůž na teplý předkrm a nejblíže talíři tzv. masový nůž, na hlavní chod. Z levé strany z vnějšku: dezertní vidlička na studený předkrm, další dezertní vidlička na teplý překrm a masová vidlička na hlavní chod. Nad talířem je moučníkový příbor skládající se z vidličky a ze lžičky.
6
Talířek na pečivo leží po levé ruce, přes něj je přeložen malý nožík na máslo. Sklenici na červené víno položíme ke špičce nože hlavního příboru. Další sklenice je na bílé víno a poslední na vodu, společně vytvářejí řadu nebo trojúhelník.
Obsluha Pokrmy, které jsou již připraveny na talířích, se servírují zprava. Víno i ostatní nápoje servírujeme také zprava – vždyť i sklenice jsou připraveny po pravé straně talíře, nad špičkou nože hlavního příboru. Prázdné talíře se odnášejí opět zprava. Jestliže se překládají pokrmy z jednoho talíře na druhý, obsluha musí přistoupit vždy zleva – host si takto pohodlněji nabere. Víno ochutnává obvykle hostitel. Host může vrátit víno jen tehdy, je-li zkažené, ne proto, že si vybral druh, který mu nechutná. Doma, kde se obsluhujeme sami (např. při nalévání polévky), a pokud se všeho neujme sama hostitelka, se nejprve obslouží hosté, pak hostitelé a se začátkem jídla se počká, dokud nemají naloženo všichni. Při rodinném stolování je pořadí obsluhy následující: babička, dědeček, otec, dcera, syn a nakonec maminka. Jíst začíná jako první maminka.
U stolu I při neformálních návštěvách restaurace se vyplatí dodržovat základní pravidla společenského chování, jako je například zasedací pořádek a zásady stolování. Látkový ubrousek patří na klín, papírový zůstává na stole. Ten pak odkládáme do talíře, látkový ubrousek složíme a odkládáme vedle talíře. Pečivo se nikdy neukusuje – láme se na malé kousky a ty se vkládají do úst. Vidličku v levé ruce držíme hroty směrem dolů. Hustým polévkám se říká krémy, vývarům se říká bujóny.
7
Polévku raději nevyjídáme až do dna. Poslední třetinu bujónu můžeme z misky vypít. Máme-li polévku v šálku, lžíci odkládáme na podšálek. Překládací příbor můžeme držet jednou rukou nebo oběma: lžíci v pravé ruce, vidličku v levé, lžíce je vždy vespod. Odkládáme ho vždy vypouklými plochami nahoru. Lokty držíme u těla, při jídle se nedotýkáme hrany stolu. Mezi chody se opíráme o hranu stolu v rozmezí mezi zápěstím a polovinou loketní kostí. Ruce nemají být v klíně. Párátko u stolu nepoužíváme. Sklenice držíme za stopku, čím chladnější víno, tím níž. Moučníkový příbor (vidličku a lžičku) používáme tak, že vidličku v levé ruce používáme klasickým způsobem a lžičkou manipulujeme jako s nožem. Můžeme také použít pouze samotnou vidličku nebo samotnou lžičku. Před každým napitím si důkladně otřeme ústa ubrouskem a pijeme pouze tehdy, nemáme-li v ústech sousto. Většinu ovoce jíme příborem, někdy rukou za použití nože. Je k tomu zapotřebí určité obratnosti, a proto se neostýchejme požádat číšníka o pomoc. Kávu ani čaj nepijeme se lžičkou v šálku. Lžičku nevkládáme do úst, neolizujeme ji, odkládáme ji na podšálek.
Pozvánky Nikdy nechodíme tam, kam nejsme pozváni. Dostaneme-li pozvánku, nejprve musíme pozvání přijmout a potvrdit, nebo odmítnout. Je třeba reagovat včas, abychom hostitele nepřivedli do nesnází. Způsob, jakým to máme učinit, je uveden na pozvánce zkratkou. Francouzské zkratce R.S.V.P. odpovídá česká RLO – račte laskavě odpovědět (vždy nahlásíme účast či omluvu). Regrets only znamená, že se hostiteli ozveme pouze v případě, že se chceme omluvit. Zkratka p. m. (pour memoire, pro připomenutí) se píše na pozvánku, která nám má jen připomenout akci, u které jsme ohlásili účast. Zkratky pro dress code: black tie znamená, že si máme vzít smoking a černý motýlek, žena jak krátké šaty, tak dlouhou róbu, dark suit je tmavý oblek, pro ženu jsou přiměřené krátké šaty (s výjimkou plesu), formal dress požaduje společenský oděv, dáma může mít krátké šaty nebo kostým, lounge suit vycházkový oděv, business casual je sako či oblek bez kravaty, informal nebo casual znamená neformální oblečení, smart casual znamená oblečení módní, stylové, zajímavé.
8
Oblečení muže Světlý oblek nosíme jen ve dne. Hodí se do kanceláře, na obchodní schůzky, můžeme v něm jít do kina nebo na oběd s klientem. Proto mu také říkáme vycházkový nebo též odpolední oblek. Boty ke světlému obleku si vezmeme spíše hnědé a do nich hnědé, případně béžové ponožky. Košili ke světlému obleku můžeme mít bílou, světle modrou, krémovou, šedou, jakoukoli tmavou. Do toho výraznější kravatu. Večer ovšem vycházíme jen v tmavém obleku – hodí se do divadla, na koncerty, na večeře. K tmavému obleku si vezmeme černé, šněrovací boty a černé ponožky. Pokud by se nám klasický oblek zdál být málo slavnostní, můžeme si pořídit model s vestou – působí slavnostněji. Košili zvolíme světle modrou, krémovou či jiné světlé barvy. Bílou pak pro ty nejslavnostnější příležitosti. Pokud se chceme obléci neformálně (např. na garden party), vezmeme si světlý oblek bez kravaty, případně manšestrový nebo tvídový s kravatou či bez ní. Můžeme si vzít i askot (šátek ke krku). Sako si muž rozepne, jen když si sedne a sundat si ho může jen se svolením dámy. Ve formální společnosti to raději vydržíme v saku. Sako si zapneme při představování, podávání ruky, při přípitku, projevu. Máme-li vzorované sako, volíme jednobarevné kalhoty a raději tmavší. Nohavice kalhot by měla vzadu překrývat polobotku o dva prsty.
Dámské oblečení Žena se do společnosti obléká tak, aby ladila se svým partnerem. Například na pozvánkách se stále ještě spíše dočteme, co si má obléci muž a žena volí oděv podle něho. Business dress je oblečení spíš elegantní než nápadné, či dokonce vyzývavé. Žena má mnohem větší možnost kreativity v oblékání než muž. Proto se přizpůsobuje pánskému dress code vhodným materiálem, střihem, délkou sukně či šatů. Dnes se nosí prakticky všechny délky (u business dress sahá sukně vsedě na šířku dlaně nad kolena). U kostýmů na běžné denní nošení volíme světlé, pastelové barvy, ale i tmavé, na večerní pak barvy tmavší – tmavě modrou, bordó, černou. Punčochy obléká dáma jako součást business dress na důležitá jednání, obědy či večeře a vždy večer do společnosti. Rukavice – krátké ke krátkým šatům, dlouhé rukavice k dlouhým. Dámy nesundávají rukavice při podávání ruky ani při tanci. Jenom při jídle je (stejně jako klobouk) odloží.
9
Slavnostní oblečení Jako večerní se hodí jednobarevné košile, bílé či bleděmodré, ani nejdecentnější ze všech vzorků – proužek – si nevezmeme večer. Do obleku vůbec nepatří košile s krátkým rukávem. Límeček s knof líčky je považován za neformální, ne společenský, odkládá se po 18. hodině. Vzor kravaty pečlivě kombinujeme s košilí a s barvou obleku. Máme-li například košili s proužkem, zvolíme jednobarevnou nebo puntíkovanou kravatu. Uzel na kravatě volíme podle úhlu, který svírají špičky límečku. Do „žraloka“ vážeme masivní windsdorský uzel, do „kentu“ úzký, jednoduchý Shelbyho uzel.
Nikdy si ve společnosti nepovolujeme kravatu a nerozepínáme knof líček u krku, je to velký společenský prohřešek. Pásek, rukavice a ponožky volíme v barvě bot. Spona u opasku by měla být decentní, v barvě manžetového knoflíčku a hodinek. Dáma nejčastěji využije tzv. malé černé, neboli malou večerní. Jsou obvykle bez nápadných ozdob, hladké a tmavé. Christian Dior z nich vytvořil koktejlky na večerní a podvečerní příležitost. Koktejlky jsou s výstřihem, na ramínka i bez nich, s délkou pod kolena, ale pro mladé dívky není žádné omezení. Velká večerní sahá ke kotníkům, je výrazná střihem i materiálem, dává vyniknout dekoltu, případně odhaleným zádům. Smoking se neobléká před šestou hodinou večerní a nosíme do něj košili se zakrytými knoflíky. Ke smokingu nosíme zásadně černý motýlek (black tie). Smoking je nejslavnostnější oblek muže, a chce-li být žena ve stejném stylu, bude na prvním místě uvažovat o velké večerní. Je stejně chybné být „overdressed“ jako „underdressed“.
10
Každodenní situace Na ulici vede muž ženu po své pravici, jdou-li ženy dvě, uprostřed jde ta, která je výrazně váženější, jinak jde uprostřed muž. Jdou-li dva páry vedle sebe, ženy jsou uprostřed, muži na krajích, vpravo jde váženější pár. Stejně tak sedí pár i dva páry v kině a divadle. Do řady vstupuje první muž, za ním žena, oba čelem k divákům. Do schodů i ze schodů jde muž vždy níž, aby mohl poskytnout ženě nebo staršímu oporu. Ve voze je nejčestnější místo vpravo vzadu, muž ženě otevírá dveře vozu ohleduplně, raději stojí vždy vzadu, ve směru jízdy. Při nastupování do výtahu jde žena jako první, doprovází-li muž více žen, zacloní čidlo dveří, aby bezpečně nastoupily všechny. Deštník nese vždy muž a žena se do muže smí zavěsit, i když je nepojí osobní vztah. Květiny předáváme vždy bez papírového obalu. Nejde-li o hromadné předávání darů (svatba, narozeninová party), dárek musíme rozbalit a vyjádřit nad ním potěšení.
Nejdůležitější ve společnosti je takt a empatie – schopnost vcítit se do pocitů druhého – a umění vyhnout se všemu, co by ostatním působilo újmu, a naopak dělat to, čím jim uděláme radost. Etiketa není jen soubor pravidel, je to životní styl, který vede k ohleduplnosti a vnímavosti vůči okolí.
11
