KNIHOVNÍ ÁD: as prodloužiti, pak ale nikoliv. íslo. Hospod.-tenáfshá beseda v Mutéjovicích. knihy D D

Hospod.-tenáfshá beseda v Mutéjovicích.

íslo knihy

ÁD:

KNIHOVNÍ 1.

2.

3.

Važ

si

knih, šeti jich!

Kniha se má zabaliti a na stole nebudiž nieho, ím by se poškodila.

Ped tením umýti ruce a cení list prsty nesliniti.

pi obra-

Ržky

5.

nezakládati a do knihy nic nemáratl. Pestaneli se ísti, musí se kniha na suché místo uschovati a aby nepišla malým dtem do rukou.

6.

Lhta

4.

k navrácení vypjené knihy dn; pi vypjení více knih

14 1

7.

msíc.

8.

as

se na ten-

pak ale nikoliv. Po uplynutí lhty musí se knihy prodloužiti,

odevzdati, jinak

upomínán 9.

mže

Na žádost tenáe týž

by

tená

o

n

byl.

Kdo knihu si vypjí, ruí za ni a oprávnn jinému ji pjovati. Kdo knihu poškodí, musí ji zaplatiti plnou cenou, která v seznamu jest, neb jaká cena výborem se naídí.

není 10.

D D

d|o| •

'lui>.k*k ti*kAjiito

V l*r»«c

1

r

.

9

Purchased From

Funds Donated by

The Andrew W. Mellon Foundation

ESKA

PROSODIE. NAPSAL

JOSEF KRÁL.

^fež^'

ik,"í

HOSPODÁSKO-TEN. BESEDY V /AUTÉJOVICt^-. v PRAZE.

NÁKLADEM

J.

OTT

Y.

VEŠKERÁ PKÁVA Vl>BEC VYHRAJI JE

Tiskl

111

.lale. v

I'r;.7f

SI

NAKLÁDÁTE

I

Slíbil

jsem

ped

této knihovny,

v

ní

letj-

Dr.

pouné ásti

vydavateli

Tobol kovi,

Z.

podám

že

zkrácený výklad o prosodii eské, vyšlý

v Listech

fil.

mezi

1893

r.

— 1898,

s

dodatky a

uveejnnými v témž asopise r. 1897. Plním tento dávný shb a pedkládám tenástvu eskému dosti suchopárný výtah z obšírné své práce, jež uveejnna byvši v asopise málo opravami,

pístupném nevešla v

širší

látku pro nás zajímavou. seznati pln, ^musil

vodní, v níž celá s

by

vc

pesným uvádním

z nichž jest

vodnním naznail

jseni^

neb ona ást

a

Kdo by chtl

se uchýliti

probrána

s

probírá arci

k práci

vc p-

dopodrobna

dl

lánk, náležitým od-

jednotlivých

laka erpána, a

vci.

nechal jsem

známost,

a

V nadpisech jednotlivých oddíl ve Icterém roníku List

mé páéé jest uveejnna, vbec pvodní rozdlení

fil.

ta

a popráce,

tak že obšírnjší výklad o urité vci každému lze

snadno

najíti.

jen ty, které se

V

Dodatk

piinil jsem málo;

mi zdály nezbytné.

Praze, dne 20. února 1909. /. Král.

ODDÍL PRVNÍ.

DJINY CESKÉ PROSODIE. I.

Proso die doby staré a stední; vznik prosodie asomrné u nás; rozvoj obouprosodiído r. 1795.*) §

I.

Jednotlivé jazyky indoevropské veršo-

valy a dílem dosud veršují dvojím zpsobem: podle d é 1 k y a podle p í 2 v u k u, krátkosti slabik, užívají tudíž dílem

bu

bu

pízvuného,

zpsobu veršování (prosodie) r n é h o. Vprav.ujeme-lí sladílem a s o biky a slova do verše tak, že slabiky, mající prízvuk, dostávají se do tžké doby taktu (these), slabiky bezprízvuné do lehké (arše), zvu veršujeme klademe-li do tžké doby taktu slabiky dlouhé, do lehké krátké, veršujeme Slabiky prízvuné nebo dlouhé oznaujeme týmž znamením: _, slabiky bezprízvuné nebo krátké znamením: ^ Rada slov: Pracuj každý s chutí usilovnou jest tedy veršem pí zvuným (_^ _ ^ ^), ada:

m

pí

n;

asomrné.

.

*)

r.i>ty

íil.

XX,

189.3,

"^tr.

52—114.

Máme

lásku k práci,

máme

silu

rozmru, zárove pízvuným

i

veršem téhož

asomrným.

ponvadž vyhovuje obma zpsobm \eršoobou nepátel, jest vání. ada: Nás neváže ist asomrná, opt téhož rozmru, hledící

e

pouze délky a krátkosti slabik, nikoli \-šak prízvuku. Jakou prosodií ídila se stará eština, o tom bylo u nás již dosti psáno, aniž byla otázka ta dosud náležit osvtlena. Jsou badatelé, kteí tvrdí, že staroeští básníci slabiky pouze polítali, jiní

nebo

i

soudí opt, že veršovali pízvun Julius Fejfalik mínil v n-

asomérn.

—

r. 1859 1862, že nkteré metrické útvary básnictví staroeského pejaty jsou z básnictví latinského a nmeckého, a že se veršovalo pízvun; teprve pozdji poítány prý byly ve verši pouze slabiky, tak že nkteré

kolika pojednáních z

verše

eské byly vlastn nerhythmickými a-

rovnaly pouze potem slabik Bratí Jirekové v známé své obran Králodvorského rukopisu z r. 1862 došli k neuvitelnému domnní, že básn tohoto rukopisu i novoeské básn prostonárodní psány jsou asomérn. Již ') rok díve Jos. Jiretek ml na mysli tyto nesprávné thcorie v dosti nejasnn; lánku o staroeské prosodií, v nmž básn staroeské XI 11. a XI\'. století dlil ve dv tídy, na b e zr o z m r n é, v nichž co do ísla slabik ve verších šeteno není žádného pravidla a v nichž dami, jež se

sob

jen

rým osvduje,

psány jsou

že

eí

vázanou,

a na rozmrné, které mají uritý rozmr; jakou prosodií se ídí, o tom se urit nevyslovil.

výrok jeho lze souditi, že asomrné. /. Truhlá mínil zase

ale z jednotlivých je

pokládal za

871 a 1872, že v staroeském verši poítaly nemže býti se pouze slabiky a že pi

r.

1

nm

ani o

asomíe

ani o

pízvuku

umlém rozmru. V

ním

shledával

století

zvlášt

cizích,

mníval

se,

že

ei

ani o

zvlášt-

XV. verš

básních XIV. a

otrocké

napodobení

nmeckých a latinských, a dov staré eštin nebýval vždy

pízvuk na první slabice slova, jako nyní; pohyblivost pízvuku a neuritá pevnost délek samy prý nutily pi veršováni k pouhému poítání že Vv

slabik. /. Goll

staré

eštin

slova jako nyní a že

podobn

byl

pi

r.

1871 tvrdil naopak,

pízvuk na poátku veršování rozhodoval;

nco

pozdji r. 1879 V. Kotsmích, pipouštl, že v nkterých skladbách (od poátku XIV. století) slabiky se pouze poítaly, tak že skladby té doby nemají vlastn verš, nýbrž jen rýmované ádky, prosté všeho rhythmu. Vedle tchto muž a vyslovil

se

o

a

ped

nimi vyslovovali se o této vcí i jiní, ale spokoj ováli se pouhým tvrzením bez dkaz, založeným zpravidla na výkladech badatel jiných. Jak vidno, zasluhova'a by otázka o povaze prosodie staroeské, jejímuž správnému ešení

dílem

pi

i

píležitosti

také

vadilo

pihlížení

k

známým padlkm,

Králodvorskému a Zelenohorskému, nového podrobného zkoumání, jež by pesnji a uritji hledlo ke vzniku a vývoji metrické formy staroeského básnictví. V novjší dob ustálilo se mínní, zastávané zvlášt r. 1885 Ferdinandem Joklem a také rukopisu

/.

z

Gebaiierem. že

nichž

máme

již

pízvuk eský za tch dob, pravé památky veršované,

tedy asi od XIII. století, byl týž, jako nyní, jednomístný na první slabice slova. Verše onch památek staroeských, jež Jireek nazývá rozmrnými, nejsou zajisté nikterak sklá-

dány pouhým poítáním slabik. Skladateli tanul uritý útvar metrický na mysli (nejastji

tytaktová ada ale !eckdy

i

umlé

w_,^_w,

trochejská

skupiny rhythmických ad,

podle tohoto útvaru veršoval pízvun. dopouštje se arci podle stupn své umlosti

strofy)

;

mu

psobil výraz slovní a zvlášt rým, vtších nebo menších nesprávností pízvukových. Ba pi básních podle Jireka nerozmrných tanul jist skladateli na mysli

i

podle obtíží, jež

i

njaký rozmr

základní, kterv

si

potlle

poteby

a pohodlí rozšioval a mnil, skládaje jakousi

smsici verš pravidelných a nadmrných, ne snad ncmetrické ádky, oznaené pouze rýmem. Vúbcc teba vytknouti, že žádný skladatel, chcc-'i .skládati veríe. nepoítá slabik, nýbrž vyplu e adu uritého potu taktu, jak umí.

brzo správnji, brzo nesprávnji, že tedy poítá s hojnými chytenái, že poítá pouze slabiky. Leckde v staroeském verši pipouštly se snad i nkteré volnosti, rhythniicky zcela nezávadné; kladl se na p. místo

takty, nikoli slabiky; iní-li to

nkdy

bami, zdá se ovšem

trochcje

skou

("_

^]

daktyl

pedrážela

se

(

.

^),

ped adu

slabika,

trochej-

ad

která

tro-

mnila v iambickou (^ _ ^ _ a j. v. Odkud se vzala tato staroeská pí zvuná prosodie. pomrn volná, ponvadž pipouštla dosti odchylek od pesného pízvuku slov, chejskou

pvodní, samorostlá,

.

i

.

.)

odjinud pejatá, dosud urit rozešeno. Jist psobilo na básnictví staroeské básnictví nmecké, z nhož vzaty beze vší pochyby nkteré útvary metrické; ale daleko vtší mrou psobilo asi souvké básnictví latinské. V stedovku básnilo se hojn latinsky, a to podle starovkých vzor asomrn, ale také dosti asto pízvun. I tato pízvuná prosodie latinská jest již pvodu starovkého; nejen nejstarší latina ve verši saturnskérri, ale také latina doby císaské, hlavn v básních kesanských skladatel, veršovala podle zásadv pízvuné, arci dosti nedokonale, s dosti hojnvmi pízvukovými chybami. Víme-li nyní, že v stedovku bylo dosti pízvuných básní latinských, že se také u nás latinsky básnilo pízvun (ješt Hus skládal pízvuné latinské hcxametry, které se je-li

to není

10

dlouho u nás zcela mylné pokládaly za asolánek v Listech íil. XXV, 1898, mérné; v. str. 370 n.), a hledíme-li k tomu, že tentýž skoro prosodický ráz mají naše staroeské verše pnzvuné, jest, tuším, velmi pravd podobno, že nedokonalá staroeská prosodie pízvuná ídila se lilavn píkladem latinským. Ale otázka tato, jak eeno, potebuje ješt pilného a ]iodrobného propracování. Tentýž zpsob veršování, jako v dob staré, vládl i v dob stední a nové až do prohlášení

mj

Dobrovského theorie o pízvuku eském r. 1795, a vládne až doposud v plodech pokoutního veršotepectví lidového. Má-li se

vc

eském

již

pedem pra\d

i

pvodn

nkterá metra u nás

takto, jest

metra, v staroeském a stedoneobvyklá, zvlášt básnictví

podobno, že

staroklassická,

pízvun,

nikoli, jak se

napodobena byla

astji

soudivalo,

asomrn. Nejznámjším v staré (_ ^w,

_

dob .--,

metrem

staroklassKk\

naši literatury byl asi

_ ^-.

w).

,

m

hcxamctr

Díve

shle-

jidávány eské napodobeniny hexametrú v ádných verš klassických neprávem i

i

cích,

které

vbec

ani

verši

nejsou (na

p.

v ádcích nkterých staroeských kalendá,

mj

lánek tak zv. Cisiojan; v. o tom také v Listech íil. XXX, 1903, str. 26 n.). První nepopiratelné hexametry eské vyskytují se v Ci-

11

siojanu (kalendái) Pražského ]\Iusca

XIV.

stol.), ale

asomrné, nýbrž pízvuné, ovšem nými poklesky na

proti

konce

(z

obyejn

nejsou, jak se

s

tvrdí,

dosti hoj-

správnému piízvuku;

srv.

pr. verše:

Do Prahy \'aka

ncsú, volajíce

Gcrtrud šel Ben orat a Máí Pravd ny Ambrož uí, tomu

ehoe

z lesu.

daru dávat. jest rád svatý šel

Tiburci.

Že skladatel chtl skládati hexametry (tak zv.

leoninské),

(caesura)

svdí

pravidelná

perývka

v tetím taktu (po slovech nesu,

orat,

uí), oznaená, jako v leoninských hexametrech

vbec, rýmem, asto ovšem nedokonalým. Chyby proti správné asomíe jsou v nich etnjší než chyby proti správnému pízvuku; tedy na mysli, že hexametry tyto složeny jsou v dob, kdy ve veršovnictví eském nebylo o asomíe ani potuchy, nebudeme na rozpacích pokládati je za verše pízvuné, arci nedosti umle složené. Jiné hexametry \yskytují se ve dvou rukopisech dvorní knihovny vídeské, obsahujících Husv spis Jádro uení máfne-li

kesanského; ale

jsou

ovšem rovnž pízvuné,

ješt nedokonaleji složené,

ježto

nemají

ani zákonitých perývek.

Rozšíením snah humanistických i po echách (koncem XV. sloletí) poznána byla §

2.

teprve

náležit

bohatost

metrických

útvar

12

imských. Záhy vyskytují se také pokusy napodobiti je, ovšem zase pizvuné. Nejvtší ást tchto meter poskytovala arci jejich vzdlavatelm daleko vtších obtíží než hexamctr, verš celkem jednotvárný; nesmíme se tedy diviti, že v tchto napodobeninách vyskytuje se daleko více pízvukových chyb, nkdy velmi drsných a násilných, než v pízvuných hexametrech a také v metrických adách, sebe nedbaleji skládaných, které byly v obyeji za staré doby eské literatury. Nkdy bvv^á tchto poklesku proti správnému pízvuku tolik, že teprve po bedlivjším ohledání se pozná, jaké metrm skladatel ml na mysli. I ty verše starovké, které lze v eštin na-

eckých

a

i

podobiti prosodií

pízvunou

skládány velmi nedbale. Hendekasyllaby neboli

bez obtíže b\ valv

falaeckými ásti nejvtší složil aspo z w ._w) ( Koná z Hodišikova Judithu. jak poznal již Dobrovský (pozdji bylo o tchto verších Jungnianntni nespnlvn tvrzeno, že jsou v nich po-

ítány pouze slabiky })ízvukeni

ani

a

že

verši

se nespravují

ani

asomírou); týchž verš, jak

sám výslovn pn])omíná. Koná užil v pedmluv Knihy o hoekování a naíkání spraPokusil se také, pokud vím, první vedlnosti. napodobení o starovké strofy sapíické, na pr. na zaátku a na konci pekladu kroniky ^ obou Kncáše Svlvia wšlého roku i.5i*» i

i

13

svých knihácli z

již

tchto jeho

díve uvedených. l'vádím peklad zaátku známé

strof

jedné ód v Horatiov\-:

Nevinný lovk svdomí celého nepotebuje šípu nižádného niouenin>kého neb jedovatého toulu škodného.

O

strofu

pokusil

sapfickou

Optat ve své grammatice z Isagogicon z

r.

1535

i

r.

mnozí

také Beneš 1533 a v knize se

jiní skladatelé,

díiem jménem známí (na p. Jan Táborský z Klokotské Hory a Šinion Lomnický), dílem neznámí; v graduálech a kancionálech té doby vyskytuje se tchto strof pomrn hojn.

Zpsob

jejich složení je

šetí se v nich

mrou

všude týž; pízvuku nedostatenou, za to

však všude zachovává se písn perývka v tetím taktu prvních tí verš, oznaená v schématu výše uvedeném ^^edle strofy .

pipomenutý na p. Jan Vorliný,

sapfické tšil se dosti veliké oblib již

verš falaecký; skládal

jej

^imon Lomnický a Barioiomh Paptocký a Paprocké Vle.

z

Glogol

Napodobením rozmanitých metrických ústarovkých vynikl zvlášt David

tvar

14

Hlaváova. V knize Davidis regií vydané v Praz 1599. pidal ke svým básním latinským

Ctinitiis

z

et prophetae psalmi septem, r-

ovšem asomrným, pizvunv peklad eský psaný v témž metru, arci s tak znanými poklesky proti správnému pizvuku, že bychom i

leckdy ani nepoznali, jaké

metrm

mél skladatel na mysli, kdyby nám tu správné cestj neukazoval originál latinský. Crinitus pokusi se v knize uvedené i v jiném svém spise Davidis regii prophetae psalmus CXIIX, vyšlé bez oznaení roku, o všecka metra Horatiova; uvádím z jeho málo zdailých napodobenin jednu strofu asklepiadskou:

tém

Anobrž zevnitní smyslové i \nitrai moji hnévivosti tvou jsou pestrašeni, tak že v mysli mé není nižádného spokojeni.

Kdo te tuto strofu pízvHinou ného rozmru strof v:

podle správ-

pozná, jak málo se Cnnitovi prizvucnc napodobení rozmér antických dailo. Zavedení star)'ch

meter klassických vedlo tedy vlastn

15

nebývalému úpadku staré prosodie pízvuné. Ješté ve století X\'II. vyšla v Litomyšli asi roku 1652 píse ,,0 eské zemi", složená prízvunými strofami sapfickými, ba tato strofa tšila se jakési oblib i na úsvit našeho obrození. \' Básních v ei vázané, vydaných Václavem k

v Praze

Thá)nf))i

r.

1785, vyskytují

také

se

tvto strofv.

íí

Síením humanismu a lepším poznáním

3.

básn skládány byly éasomm, sama sebou vznikla snaha napodobiti starovké rozmry i v nových básních co možná také co do prosodie, staré literatury klassické, jejíž

vrn

totiž

skládati

vznikly jist

asomrné

je

asomrn.

pvodn

prosodie

u

uenc,

ecké

Pokusy

o

to

znalých dobe a nejen

a ímské,

snad u nás, nýbrž všude tam, kam humanismus Veršovalo tedy hojn jazyk indoevropských po njakou dobu asomrné, a jest to holá neznalost vci, rozhlašuje-li se o eštin, že jest nad jiné jazyky takového veršováni schopna. Toho jest schopen každý jazyk (srv. Listy fil. XXV. i8g8, str. i 11). pronikl.

—

asomrné

veršování objevilo se ovšem nej.

prve v zemi, kde se humanismus zrodil, v Itálii Pokoušel se o hlavn Claudia Tolommei 1566), ale (t 1555) ^ Annibal Caro (1507 jejich píklad zsta! bez trvalého úinku.

n

—

z asomérných básní Toloinnieiho iiv:'dím na ukázku tyto verše (disticha, t. j. hexainetr _ -_ _r s pcntametrem _«-_--

—

Orn(d) il colle vago. Parnasío). or adorna la íionte quinci di santi ranii. quindi di frondi sacrt-.

Samohlásku na konci slova teba hláskou na poátku starovkém pi tení verších

jsou

tyto

V Francouz

zcela po zpsobu vypustiti. \' uvedených

samohlásky

v

závorkách.

uinil totéž po píkladu Mous-

rovu Iliadu a Odysseii,

— 15^9).

samo-

slova

seíov, jenž jal se pekládati

(153J

ped

asommí- Home-

Jean Antoine de Baif

hlavn asomrným zpracová-

veden snahou, aby básné francouzské staly se zavedením prosodie asomrné vhodnjší k hudebnímu pednášení. Uži- velmi rozmanitých rozmrú antických a slova méil ne podle jejich pravopisného vzhledu, nýbrž podle jejich skutené vý'slovnosti. Uvádím zaátek žalmu LV.. jejž pe-

ním

ložil

žaltáe.

Byl

strofou sapfickou:

Entends. o Bon Dieu, ma devóte oraison: au besoin ne va te cacher de mon cri. líntends ct repond-. cn me lamcntant.

Následovník ici

r.

je Ijruirai

Baif nékolik. Jacqius de

1562 spisek, vydaný 1573. jenž obsahoval pravidla aso-

Taille složil

teprve

ml

Te priunt

dokonce

r.

:

!

17

iérn"ho veršování, upravená pro jazyk franouz. ký.

U Španl ^ertiUidcz a

pokusil

tyicet

let

asomrné

o

se

po

verše

nm Estchan Manuel

(1595 — 1669), v Anglii Filip ním Abraham — 1586), souasn (1554

Villegas

'e

udney

s

v XVIII. století spisovatel jiný, ménem nám neznámý, kterýž vydal i návod

'raunce

a

skládání

ce

asomrných verš

anglických

1737. U\^dím z ukázek tohoto neznámého kladatele peklad dvou hexametr Vergilio-

•.

/ých

Muses to a strain more noble ascend we Words and low tamarisk delight not every íancy. >icilian

U

Xmc

pokusil

se

o

totéž,

1555 Konrád grammatik Jan Clajus r. 1578

íením píkladu francouzského, jessner, 1

po

Eisenbeck

nm r.

snad pso-

161 7. Z

r.

hexametr Gessnerových

uvádím tuto ukázku: Es macht alleinig der glaub die gleubige sálig, und darzu fruchtbar zur lieb' und gútige hertzcn :

allvvág inn

menschcn

schafft er. kein

musse

bei

jm

ist.

asomíra nmecká mla zastance pozdji; ba ješt ve století XIX. užíval jí r. 1812, arci hled zárove i pí zvuku slov, ve svých básních F. H. Bothe, r. pak 1851 v pekladu Homerovy Iliady Ed. Eyth. i

eská

prosodie.

2

1«

U Maaru

po prvé asomíry r. 1541 a mél velmi mnoho Jan následník; nejvtšiho rozkvetu nabyl tento smr u v druhém desetiletí XIX. století psobením Daniela Ber zsenyiho (1776 až 1836) a udržel se skoro až do nejnovjší doby. Sylvestr

užil

(

Erdósi )

Maar

Rusi skládal verše asomrné Meleíij Smotrickij ve své grammatice, vyšlé r. 1619, ale nemel následník. Asi 150 let po ném pokoušeli se o zavádní staroklassických meter

Na

znova jiní, ale neskládali jich již asomrné, nýbrž pízvuné, jakož vbec od dob Lomonosových (171 1 v básnictví ruském 1765) vládne výhradn pízvuk. Ze Srb a Chorvat skládali rozliná metra antická asomrné Matouš Magdahni (r. 1670). Matj Petr Kaiani (1750 1825) a po nkteí jiní; vedle toho daly se u nich také pokusy o pízvuné napodobení meter anti-

—

—

nm

ckých.

Uvádím na ukázku jedno ijasommé distichon Kataníiovo: Glas oni .sladko slušat, vitrié kada

puhne zapadni,

liše kad uztrcpti, granica kad se

O

polské

ver.še

deusz Nouacxyúskí nenásledoval.

asomrné

pokusil

se

Ta-

1826

ho v tom podobný, opt

Kiicharski

Uvádím Nowa-

r.

1781, ale nikdo

Teprve r

marný pokus uinil

vije.

19

kladu jedné

Nuž

asonirné hexametry

dva

czyského

básn

Sycyliyskie

z

pe-

^'e^giliovy:

Múzy, do "wyžszych wežniy síq rzeczy.

Czyž gaje wzsyscy lubia, tomaryski, i krzewie poziemne ?

asomíra všude, kam Itálie koncem století X\'. \ychází, obje\'uje se brzo potom v polovici XVI. sloletí ve Francii, souasn v Anglii, Nmecku, v Uhrách a Španlsku. Na Rus a do Srbska a Chorvátská dostává se až v XVII., Jak vidno, šíila

humanismus

se

Z

pronikl.

do Polska až v XVIII. sloetí. Nikde nemla však vtšího trvání a znanjších úspchi'i, jenom u Madar a u nás První, kdo se u nás o asomrné básn

—

.

pokusil, jest

Jan Blahoslav

k

pocházejícím

z

Musice,

doby

ped

pravidla

r.

1564,

prosodie

.

V

druhém pídavku

podle

Hostinského

podává první

asomrné.

jakási

Doporuuje

jako Baif, proto, že se mu zdá vhodná ke skládání slabiky, býti hladký má-li zpv a sladký, mají býti podle nho k dlouhým notám dlouhé a ke krátkým krátké. Prosodií asomrnou prý- lze tomuto požadavku snáze vyhovti. Zdali Blahoslav znal dívjší pokusy Baifovy a Gcssnerovy, do té doby nevydané, i pišel na svou theorii samostatn, nelze ji

práv

tak.

zpv;

20 rozešiti. Humanisté byli v ilém styku. Blahoslav sám studoval v Xí-mecku a astéji tam meškal, i neni tedy nemožno, že némecké francouzské pokusy o asomrné písn znal; i ale nelze rovnž upíti, že na myšlenku tuto mohl pijíti samostatn, a to mnohem díve, než svou Musiku vydal. Prosodická pravidla Blahoslavova jsou velmi

již

prostá,

takka

jen

pravidel starovkých.

ásteným opakováním eština má však jiné i

hlásky a jiné skupiny hláskové než latina a

etina, a k

tm

teba pi pejímání

proso-

dických pravidel cizích zvláš a zejmé hledti. Blahoslav se o nich nezmiuje. Jsou tedy jeho pra\'idla nejen neúplná, ale asto nepesná. Proto nelze se diviti, že sám pi i praktickém provádní svých pravidel nevedl si dsledn. V jeho písních v kancionálu §amotulském jest hojn toho doklad, že asto not dlouhé podložil slabiku krátkou a naopak. Zstalo tedy u nho vlastn pi pouhé, a to nedostatené, theorii. Blahoslav si tohoto nedostatku byl arci sám vdom. Ostatn ne všecky písn Blahoslavovy, které u nás byly (na p. Jirekem) pokládány za asomrné, jimi vskutku jsou. 4. Po Blahoslavovi vj'dal pídavkem ke eské granunatice z r. 1577 asomrný pesvé §

klad

osmi

žaimú

asomrnou knz

a

jednu

Mulotii

úvodní

básniku

tíituioiskv.

Sta-

21

rovká

prosodická

pravidla

zmnami

rými

provádl

a

je

pejal

s

nkte-

diislcdn,

ne-

s

patrným pipouštním metrických volností, tak že jeho pokusy znamenit ^•ynikají nad pokusy Blalioslavovy; arci iižívá nkd3^ aby veršování

usnadnil,

tvar všedních

a libovoln, prohešuje se tedy leckdy proti správnosti mluvy si

mní

quantitu

slabik

i

dosti

spisovné. §

5.

cjnil

'plný systém prosodie asomrné uveprvní M. Vavinec Benedikt Nndo-

I

:rský v ivod svého prvního pekladu nkterých žalm z r. 1606. Pravidla svá složil o delších úvahách a pochj-bnostech, ale podal je jasn a pesvdiv. Založena jsou

na pravidlech prosodie

hledí se

pi

nich

i

starovké, ale ke zvláštnímu rázu jazyka

Rozliných volností prosodie ecké a latinské s dobrou rozvahou nepipouštl a provádl svá prosodická praA-idla v pekladech svých s podivuhodnou pesností. Co do stránky prosodické i metrické (a metra eského.

jeho

peklad

peklad jeho

jsou

velmi

nejlepší z

X\'II. a X\'III.

rozmanitá)

jest

asomrných peklad

vku a mže býti smle naV pekladu desíti žalmu Xu-

zván vzorným. dožerský pidává k textu i melodie, v nichž všude na slabice dlouhé jest nota dlouhá, na krátké krátká; patrn schvaloval úpln

požadavky Blahoslavvoy. S mírou užívá

n-

22

kterých

gramniatickýcli.

volností

\'

té

vci

a také vtšinou ve svvch pra\idlech prosodických shoduje se s Benešovskýni patrn jeho peklad znal a jeho systém prosodický pejal, ovšem s nkterými zmnami. Nudožcrský ml do r. 1606 peloženo pes :

žalmu; ale mimo peklad dvanácti žalm z ostatního pekladu žalm nezná se nic. Z liKomenského k Montanovi sé dovídáme, stu že peklad dalších žalm se ztratil pi obsasto

zení

Prahy

knih

jeho

1620.

r.

poetiky,

Rovnéž nemáme o

nichž

mluví

ty sám

v úvod k svému pekladu desíti žalm Davidových. Nkteré eské píklady asomérných meter antických, pejaté patrné z této poetiky Xudožerského, njmí ztracené, uvádí však Doležal ve své eské grammatice z roku 1746. Patrn nevydaný rukopis této knihy ješt znal. Ostatn jsou tyto píklady prosodický nedokonalejší než vydané peklady a pvodem asi dívej.ší. § 6. Ztrátou pekladu žalm Nudožcrského povzbuzen byl Komenský, jak sám pipomíná v list k -Montanovi, k novému pekládáni jích metry asomrnými. ^'edle toho jieložil

žalm

ješt vyšlá

asomrn r.

1662,

a

Mravná nauení Katonova, složil

nkolik asomrných

jiných {nkteré obsaženy jsou opt Doležalov grammaticel. Komenský, jak vyplývá z jeho listu výše uvedeného, pokusy

verš v

23

o

básn asomérné,

vzniklé

u

Francouz

a

Némcú, sice znal, ale zavrhoval. Pokus o Oasonirnv hexametr nmecký zdál se mu dokonce marný a skoro smšný; ale o zpsobilosti eštiny k takovému veršování byl hlu-

pesvden.

boce

Zvláštní theorie prosodické

poznáváme z jeho verš, pi svém veršování uritými pravidly,

sice nepodal, ale ídil se, jak

která se od pravidel jeho

znan

pedchdc

dosti

však na svj prospch. Prosodických volností, pro eštinu nepípustných (jako je na p. splývavé vyslovování m. dvou sousedních samohlásek: sasamohlásky ped vymítání a, nebo ach) jest mohláskou: vn' ach m. nho leckde vyskytují u u nho dosti, rovnž se asomrné verše metrické chyby. Celkem jeho nedosahují verš Nudožerského a Benešovského, ale neobsahují arci ani takových nehorázností, jaké mu z neznalosti staré metKomenský pevádl riky piítal /. Jireek. starovkou prosodii do eštiny píliš vrn, jako inili i mnozí jiní u nás i jinde. lišila,

ne

dtja

dti

§

vno

Po Komenském asomrné veršování

7.

pstovalo se málo, za to tím více bujely thekteí vtorie, vymvšlené od grammatik. šinou se ani v básnictví samém nepokoušeli ani nedbali dostatenou mrou pravidel dívjších. vidla

Obyejn

sami

bez

skládali

hlubšího

si

prosodická prado vci.

vniknutí

24

Tím tím

stalo se. že pravidla ta stávala se

rozmanitjšími

a že také

asomrné básn,

videl následovali

form. Ješt znova

za

i

jiní,

živobytí

ím

dále,

nesprávnjšími,

tak^

a

ježto

novch pra-

upadaly velice ve své

Komenského zpracoval

asomrnou

Drachovský (t 1644) ve své grammatice. vyšlé beze jména pvodcova až po jeho smrti r. '1660. Systém Drachovského založen jest na zcela zvláštním a chybném domnní o povaze jednotlivých hlásek eských, pejatém z humanistických grommatik latinských (mnohem rozumnji vykkidal o té vci ped Drachovským ve své grammatice Nudožerský), a Jest proto z veliké ásti chybný. Ale ani toho tak vadného systému Dracho^•skv ve svvch píkladech asomrných vcršú nezachovává, dopouštje se proti nmu hojných poklesku. Pravidla theorii

Drachovského zími otiskl

s

nktervmi píklady jeho

Jii Konstanc iiis

r.

i

ci-

1667 v Brusu

jazyka eského, ale hrub jim nedijvoval a v lecems je obmezil. Chystal se také. jak sám praví, brzy o té vci více na svtlo vydati. § 8. Václav Rosa, kterýž v básni dosud nevydané. Diskursus Lypirona, užíval jen verš pízvuných a v ní pokusil se také o pizvunou strofu sapfickou, vykládal ve své grammatice z r, 1672 pouze o prosodii asomrné. Na-

uku o hláskách pejal elkem správnými, od jeho

>odická

pravidla

s

nékterýnii

zmnami,

Drachovského. obsahují

Pro-

nkteré zá-

sady nové, ale naprosto vadné; mínil na pí., že samohláska krátká, která pi asomrném básnni. stojíc pede dvma souhláskami, pokkidá se za dlouhou polohou, se také vskutku dlouze vyslovuje. Rosa, jak vidno z jcho^ dosti šle'

složitých

a znal

brž studoval nické.

tchto

pravidel,

o

prosodii

pemý-

nejen theorii Drachovského, nýi

dívjší

Jeho theorie

asomrné

zásad rozliné

jest jaksi abstrakcí

asomrných

básní

plody bás-

a

hledí

které se v nich vyskytují, odstrastanovením pevných pravidel, pod nž byío by lze je zahrnouti. Systém jeho jest úplnjší a lepší než systém Drachovského; proti jednoduchému a správnému systému Xudožerského jest však velice špatný," z ásti \inou Rosovou, z ásti vinou pomrné^ledabylosti, s jakou skládány asomrné verše volnosti, niti

Píklady asomrných které v grammatice s^é uvádí, ovšem

Komenským básní, se s izí

i

jinými.

pravidly jeho celkem shodují, ježto verše podle svých theorii mnil.

Rosová pravidla prosodická, obšírná, grammatika, takka zákonem, jímž se i pozdjší grammatikové a básníci ídili, málo je mníce. Zstala v^ platnosti až do XIX. století, kdy ustoupila §

9.

ale špatná, stala se tak, jako jeho

26

rozamnjším. Rosy se držel v« své grammatice eské z r. 1704 ve svém vydání Katonova Uení dobrých mrav v pe-

pravidlm

i

kladu Komenského z r. asi 1703 Václav Jandit. Po Janditovi jednal o prosodii Daniel Krtr.aii (1663 1740) ve své slovenské STammatice. dosud nevydané; známe jeho zásady prosodické ponkud z pedmluvy jeho ke kancionálu Kkychovu. Hlásil se k zásadám Blahoslavo\ ým aspo pi úprav písní. 10. Od pravidel Rosových ponkud se § odchýlil Pavel Doležal ve své grammatice eské z r. 1746. Jedná v ní také o prosodii, ale dosti nesouvisle, kuse a strun, drže se pi tom ásten toho smru v prosodii, který byl ped Rosou. Srovnáme-li jeho pravidla, arci neúplná, s Rosovými, nemžeme zapíti, že si celkem poínal stízlivji. Piíklady asomérnv'ch verš uvádí z Nudožerského, Komenského, Krmana a ásten z básní, nám nvní již neznámých. II. Grammatiky eské, vyšlé pozdji, neobsahují o prosodii nic nového. Jau Václat Pohl v grammatice z r. 1736 odkazuje v té

—

i}

píin

výslovn k Rosoví.

Fr.

Jan

Tomsa

782 asomíe dokonce nev grammatice z r. peje a tvrdí, že mnohem vtší i)okrok prokázali echové v básnní rýmovaném. Podobn smýšlel Jiik Pctrniann ve své echoenosti z r. 1783; jemu zdá se, že zpsob 1

i

27

veršování asomrného ,.má v sob více práce a kunštu nežli vzdlání". Grammatika

Antonína Beniolák m z r. 1790 neobsahuje o prosodii nic a odkazuje výslovn ke grammatikám starším. Zajímavo jest, že nejmenovaný recensent pekladu známé veselohry Kníže

Honzík vytýká kládal

r.

1771

rvmovanou

pekladateli,

prosou

a

pe-

že

nevolil

\-crš

asomrných.

O

jakousi theorii asomírj- pokusil se

i

Jo-

sef Ignác Bajza ve svých Epigramech, vydaných r. 1794, jež skládány jsou jednak piizvuné, arci nedokonale, jednak asomrn. Bajza starší grammatiky zná a leccos z nich ve svvch pravidlech prosodickvch pejímá, celkem však on podává pravidla z valné ásti nesprávná, libovolná a pro jazyk eský nevhodná. 12. S úsilím, s jakým pstna theorie § i

asomrné prosodie, není nikterak v náležitém pomru básnická produkce asomrná. Xehledíme-li k uvedeným již asomrným pekladm žalm a Nauení Katonových, v.šecka tém ostatní produkce asomrná pestává na menších básních,

veUké ásti píležitostných. Tak niííme z tchto dob vedle básní pipomenutých nkteré asomrné verše již od M. Jiíka Kolsinia (Kavky) z r. 1637, z

jeden verš z téhož roku, jejž složil Btosius Accipiter Karmelo-Boleslavinus. nkteré verše,

115

pipsané v kvaternech desk zemských k r. 167J 1676, 1677 ^ ve spisku. v\-daném k satku Jiího Trmana z Ostravy r. 16S2, nkteré básn Krmanovy z r. 1727 a jiné, po jeho smrti vydané, básn Samuela Hruškovte z r. 1745 Míchala Scmiana (1741 1810), Pavla Tešláka

— 1801),

—

báse

Dlabaovti z r. 178:^ T'. Fr. Hiba z r. 1790 a nkolik málo jiných neznámého pi°ivodu. Leckteré jiné básn byly di-ívc pokládány za asomrné, jsou vskutku pízvuné. (1759

jednii

jednu

a

Odetemc-li asomérnýcl;,

tento

všecka

skrovný

poet

nická X\'II. a XVIII. století byla prízvuná. Ovšem básnilo se

zpsobem,

starým

totiž

básní

produkce básaž do r. 1795

ostatní

pízvuné

asto chybn.

Tak

na výjimky již uvedené) všichni ti básníci eští slovenští, kteii na poátku našeho obrozeni oživovali Parnas, eský a budili svými verši vdomí národní: básnili až

do

r.

1795 (až

i

Fr.

Vavák,

Hek,

V.

nkteí se komu

a

stých

píin

Václav Melezínik.

T/icwi,

V.

Šlach,

Jan

Rulík, Fr.

V.

Kravieriur

M.

Byla to jist náhoda, zdailo-li z nich /básniti nkolik verš, proprosodických chyb. Lepší ád v té jiní.

zavedl tepiv Dobrovský.

;

29

II.

Prosod její

i

ká

c

t

h

e

o

r

zmny, odpor obou

p

r

o

s

od

k

Dob

i t-

o

r

proti ní

i í

do

r

i

.

\-

s

vý\oj

a

S

1

kého

8 *) .

jakou skládány bývaly verše pízvuné i asoniérné, nesmíme se diviti, že muž ducha tak jasného a citu tak jemného pro požadavky jazyka, 13.

§

Hledíme-Ii

jakým byl

Josef

nesprávnosti,

Dobrovský,

s

nemohl

nalézti

v dosavadních básních asomrných ani v básních pízvuných. Básn asomrné se mu protivily, ponvadž nedbaly zjevu, v každém jazyce velmi dležitého, totiž pízvuku, o nmž arci ped Dobrovským byly pedstavy velmi nejasné (na p. Rosa

zalíbení ani

Dobrovského Diirich neuml pesn rozeznati pízvuk od délky samohlásek); z tétéž píiny nemohl se snášeti ani s dosavadním zpsobem, jakým skládány byly básn, asomírou se neídící. Nezpsobilost eštiny k asomíe Dobrovský poznal podle vlastního svého piznání již r. 177B, a od té doby snažil se stanoviti eské prosodii lepší zákony; nauku svou o pízvuku a

ješt

souasník

a prosodii skládal *)

Listy

417—433-

fil.

XX.

již

r.

1893. >tr.

1785.

Veejn

19"— 215,

337

—

vy358,

30 stoupil

svým mínním v posudku jedné básné Dlabaovy r. 1786; v ném

se

asomrné zavrhuje

všecky dosavadní

asomrné, ponvadž píí

pokusy o básnó

se sprá\Tié výslov-

eské, nedbajíce zpravidla eského pízvuku. Xauky o pízvuku, t. j. podle výmru nmeckého grammatika Adclimga, jehož se tu Dobrovský drží, o povýšeni hlasu, kterým se nkteré slabiky pronášejí, prý grammatikové eští zanedbávali a proto nemohli xiojíti k prosodii, založené na sprá\-né výslovnosti. Dobrovský ukazuje podrobné, kterak verše Dlabao\'y málo požadavku tomu vyhovuji. Z posudku jeho poznáváme, že již tehdy ml ustáleny své názory o pízvuku a piosodii eské, které vyložil soustavn mnohem poností

Po nkolika píležitostných zmínkách svou nauku r. 1795 v grammatice

zdji.

uveejnil

Vychází tu od správného ke kterému došel první, že

Pehlové.

poznáni,

pízvuk e-

ský jest vždy na první slabice o v

a z tohoto poznání odvozuje svá pro míru slov dvou-, troj- i váceslabiných. Vymítání samohlásek ped samohláskami zavrhuje právem naprosto. Podle s

1

a,

pravidla

theorie

dva

Dobrovského

takty:

trochcj

má (_..-:

eština vlastn jen na p. nese) a

lze daktyl ^; na p. neseme), jehož podle poteby užívati také jako kretiku (_ - Takt vzcstupnvch, v nichž arše jest na za(

31

átku (iosíci

taktu, eština

jen

vbec nemá

pedrážením

a

muže jkh

slov jednoslabiných

pr. a nás «_). Taktu vzestupných, poínají dvma nebo nkohka krátkými (-^ _, ^^^ _). není schopna naprosto. Bez obtíže lze tedy podle Dobrovského v eštiné skládati jen ady trochejské ( nebo dak^ .) tylské (- ^^ -^^ _ww nebo ady smíšené .) z daktydú a trochcjú (na p. ^^ .^ ^^^ .. _w- _w,^ _.. _w a j. v.). Pravidla svá o pízvuku Dobrovský pejal pozdji i do své eské gram-

(na jež

.

.

.

.

.

.

.

matiky z r. 1809. Pozoruhodno jest, že tu jak uinil již díve píležit nazývá jednou eský pízvuk drazem, podruhé zvýšením hlasu. Patrn ani on neml ješt o podstat eského

—

—

pízvuku jasného pontí. Prosodická pravidla Dobrovského možno nazvati bez rozpaku správnými. Dobrovský pestal arci na stanovení pízvuku hlavního v slovech eských, pízvukovýmí pomry ostatních slabik v slov se neobíral, a tedy o vedlejším pízvuku slovném není u nho ješt zmínky. To, co sám nazývá pízvukem vedlejším nebo metrickým, není totéž, co

my

Každé slovo má první

slabice;

nyní slovem tím míníme. podle nho pízvuk jediný na

ostatní

slabiky

pízvuku

ne-

Ve Verši však nutno dáti slovm a víceslabiným a nkdy i trojslabiným ješt jeden pízvuk, ježto by se jich jinak ve mají.

ty-

32 verši

nemohlo. Proto básník ])oclle porozmru dává ješt pízvuk Acdlejsí na

užiti

teby

nkterou slabiku

jinou

než

arci

první,

jen

na slabiku tak položenou, aby slovo rozstoupilo se v takt3\ trochejé nebo daktyly- Jinak však slabika, na níž se tento vedlejší pízvuk umísuje, jest libovolná, závislá na ureni básníkovu. Tak na p. slovo vykupitel v amuže býti podle Dobrovského dách trochejských _-_^, v adách daktj-lskvch _ww_, jíodle poteby básníkovy. Zajisté pi stanovení tohoto libovolného pízvuku metrického tanulo Dobrovskému na mysli .

meno

skuteném pízvuku vedlejším, jak z nkterých známek lze souAv.šak slovo, teba totéž, mní asto diti.

njaké temné

sílu

a

nkdy

tušení

i

o

rzným vtném pí-

místo svého pízvuku

postavením ve vt. O tomto zvuku Dobrovský nemluví; ml však jakési tu.šení, jak vidno z

dvou jednoslabiných jících

(srv.

—

o jeho pravidel o

slov,

jeho tvrzení, že

sob

])o

m

u

i

])

i

nm míe

následuá n

teba

miiti a ne ). Dobrovského pravidla o pízvuku slovném jsou

správná,

ale

jsou

kusá,

ježto

stanoví

v každém slov pouze pízvuk jccliný. (J)pravy schopna byla jen jeho jjravidla. která se ty

pipomenutého pízvuku vedlejšího. Hletento ,.sla dimo-li k t(»iiiu, že Dobrovský kala

visiercnder

—

Deutsche", jak ho nazýval Jun^-

33

—

mann

byl

mél jemnjší výslovnosti

Nmce,

povahu eského

nemžeme mu

sluch

než

sami

který

první,

prizvuku poznal,

ti,

sebe

upíti uznání;

pro rozdíly eské ho za vydávali za lepší echy a

cit

kdo,

pokládajíce

a lepší znatele eského jazyka.

Toto uení Dobrovského potkávalo se až do r. 1 81 8 v theorii i praxi se souhlasem tévšeobecným. \'eejný odpor ozval se proti nmu pouze ze dvou stran, a to od osob, které nikterak nebyly zpsobilé k tomu, aby je dovedly podvrátiti. Zmny, které pro theorii Dobrovského byly navrhovány a ásten i provádny, hledly se stále udržeti na jejím základ a mly ji spíše zdokonaliti a doplniti než vyvraceti. Navrhovány byly vlastn jen proto, že jeho theorie, jak se mnohým zdálo, nedovolovala, aby nkterá metra antická \y.stižena byla v eštin zcela pesn a dokonale. Puchmajey ve svých básních z r. 1797 pijal a uveejnil znova zásady jeho naskrze, Dobrovský pak sám v druhém vydání grammatiky Pelzlovy z r. 179S, posuzuje nkteré pízvukové poklesky Puchmajerovy, snažil se pravidla svá doplniti, aby úpln vyhovo§

14.

m

hlavn pi tom s vtším drazem než díve ukazoval na pízvuk vtný (teba tohoto výrazu neužíval), jímž pízvuk jednotlivých slov se mní. Jinak však shodují se tato vala;

eská

prosodie.

3

doplnná pravidla s pedešlými. Z Dobrovského pejal pravidla o eském pízvuku Karel Ignác Tham ve tvrtém wdání své jeho

eské grammatiky

z

grammatice rovnž dosud dobe, ve

své

i

z

Jan Xe jedlý Oba nevdí pízvuk eský d-

1801

r. r.

je-li

i

1804.

pokroil dále pesnjším rozlišením pízvuku slovného raz

zvýšeni a

(Wortton)

vtný na

hlasu,

vtného

závisí podle

tom,

draznji

které

nho

Nejedlý

Pízvuk

(Redeton).

na libovli mluvícího, mluvící

slovo

než jiné.

ale

Pízvuk

chce

vedlejší

pronésti

má v n-

kolikaslabiných slovech nkterá slabika jiná než první, na níž jest vždy pízvuk hlavní. tento vedlejší pízvuk má urité místo, I není tedy libovolný, závislý na vli básníkov a poteb metra, jako u Dobrovského; ale místo tohoto pízvuku vedlejšího Nejedlý neuruje správn, v podrobných pak svých pravidlech drží se až na malé odchylky Dobrovského a prohešuje se proti své vlastní všeobecné zásad, kterou vyslovil o místé tohoto pízvuku. Patrn si zásady této nále-

žit ncpromyslil a v praxi se jí ani nedržel. Nejedlý tedy theorii Dobrovského sice doplnil,

V není

ale také pohoršil.

jiných grammatických nic,

asomrné,

spisech

té

co by se týkalo prosodie. které

obsaženy

všech grammatikách

ped

byly r.

1795,

doby

Theorie ve

skoro z

gram-

35

matik této doby, pokud sodie,

vbec

si

všímaly pro-

zmizely naprosto. Místo jejich zaujala

Dobrovského theorie pízvuná. § 15. Jako v theorii, tak také v praxi uznávala se nauka Dobrovského tém všeobecn. asomrn básniti se skoro pestalo, v básních pak prízvuných hledli básníci pravidel Dobrovského až na nepatrné vA-jimky velmi

písn.

\'ážnost jeho byla

taková,

že

skoro

zpsobu sklá,,pízvuného", a asomrného,

všichni tehdejší básníci starého

a tém

dání básní, zekli se

naprosto.

—

Xapoetl jsem v letech 1795 181 8 pes 120 básník", nehled k etným básníkm nejmenovaným, kteí své plody ukládali v tehdejších asopisech a kalendáích. Po staréin ,,

zpsobu

veršovalo jich

pízvun

jen asi 20,

nkdy

snad úmysln, jako na p. Hnvkovský ve své Drahomíe, v níž patrn napodobil pokoutní veršotepcc lidové, nkdy proto, že

nauky Dobrovského neznali (to jist platí na p. o samouku Fy. Vavákovi a také asi o Hermanovi Gallašovi), nebo dokud jí nepoznali; V. Hanka na p. o své písni Lidce, plné prosodických poklesk, sám vyznává, že je to jeho první píse z doby, kdy ješt o prosodii nic nevdl. Nkteí z tchto posledních záhy se od tohoto zpsobu skládání odvrátili. Jen dva muži nedrželi se Dobrovského theorie z odporu zásadního soudíce, že jest docela

;

3G

Hib, o nichž promluvíme o nco níže. K nim pidružiti teba asi také Fr. Raymanna, jehož nesprávná,

Václav Stach

báse Máí Magdalena

z

a

Václav Fr.

r.

1816 složena jest

nedbáním správného pízvuku. s Ponvadž se Raymann v úvodu pozdjší své básn Jozef Egyptský z r. 1820 zejm vyznal, že mu pízvuková pravidla nikdy nechutnala a že se nikdy pesvditi nemohl, pro by v eštin prízvuk byl vždy na první slabice naprostým

seznáváme, že nebásnil tak asi z neznaDobrovského, nýbrž proto, že správnost její neuml pochopiti. I v tom jeví se vítzství nauky Dobrovského, naže asomrn pestalo se básniti dobro. I metra antická, v pekladech i básních samostatných, skládána jsou skoro bez výjimky pízvun. Celkem jen šest muž básnilo mezi r. 1795 1818 také asomrn: Václav Stach, Václav Fr. Hib. J. Jiingmann, A. Marek, Jan Hollý a. Fr. Palacký. Jungmann po dokonení pekladu Miltonova Ztraceného ráje r. 1804 piiklonil se k asomíe. Složil v tom období devt asomrných skladeb (i asoslova, losti

thcorie

tém

—

mrný

peklad

Goethovy

básn Herman

a

Dorota pochází z veliké ásti z té doby) patrn v letech, kdy proti theorii Dobrovského i

\cejn

nevystupoval,

piece

prosodii

asomrnou

oprávnnou a

za

stále

pokládal stále

jí

verše skládal dílem io;:mry antickými, dílem

37

však také ro/.méiy niodcrnínai

Zuzannu

r.

/.

1814).

(sr.

rozmru antických nepokládal pípustné.

jeho báscn

Pízvuní- napodobení asi

Pro posouzení innosti

nikdv za

Jungman-

no\ y v pozdjším boji o prosodii jest to v\-znané. Tiskem vyšla první asonirná báse

Jungmannova arci teprve r. 18 13. Nkteré jeho básniky menší jsou

asomrné

se stano-

pesné; ale z delších peklad a básní jeho poznáváme, že se v asomíe držel vlastn pravidel Rosových. Pomrná pesnost prosodická básní menších vysvtluje se asi jejich krátkostí a snad i vtší bedlivostí pi jich skládání. Nicviska nynjší prosodic

dosti

•

mén verše znan nad

Jungmannovy verše

Rosový;

vynikají

ml

dosti

Jungmann

vkus, jenž mu ukládal míru v užívání všelijakých volností Rosových. Ale vol-

dobrv

tch ani pi pozdjším vydávání básní svých v dob. kdy zavládla již pravidla rozumnjší, nemnil. Také A. Marek a /. Hollý, jenž pozdji ídil se pravidly pesnjšími, Panásledovali v té dob v prosodii Rosy.

ností

lacký, jenž skládal první své

básn pízvun,

piklonil se podle vla.stního ^iiznání k aso-

míe

r. 1 8 16. I on drží se Rosy. Všecky ostatní básn, tou dobou vyšlé, psány jsou více .mén písn podle theorie Dobrovského. Zídka v-yklouzla lepším veršovcm té dobv pízvuková chyba. Zajímavo

38 jest,

že

neetné

iambické poínají Dobrovský, slovem jedno-

jejich verše

se vždy, jak žádal

slabiným. Náleží k tmto lepším veršovcm zvlášt Hek, Chrnla, Kínský, oba Nejedli, Palkovi, Palrka, M. Z. Polák, Pttchmajer, Rautenkranc, Šafaík a Tablic. Ponkud mén pesn veršovali ze známjších básník Hnévkovský, A. Marek, Roznay, Sedláek, Šiépnika, Ziegler. Špatn co do prosodie veršovalo jen asi deset veršovc, skoro vesms bezvý'znamných. \'elmi nestejn skládal své pnzvuné básn Jungmann, tak že by mohl býti zaazen do všech tí kategorií (velmi špatn skládal zvlášt verše iambické), a také Hanka, jenž jinak patí co do prosodie do kategorie první, ale ve své Prostonárodní

Muže

1817 veršoval velmi nedbale. \'y tknouti teba, že Šafaík básnil až do r. 1818 stále pízvun s velmi písným šetením pravidel Dobrovského. Asi od r. 1805 dovolují si nkteí básníci, i lepší, dále, tím více úchylek od správného pízvuku, snad svedeni srbské

z

r.

ím

jsouce i

špatným

píkladem

Jungmannovým

prosodickými chybami souasných básník

cizích,

hlavn nmeckých.

Nazýváme-li básn té doby vtšinou pesnými co do zachovávání eského pízvuku, musíme míti arci stále na mysli, že jsou pesné jen vzhledem k pravidlm Dobrovského, jež o vedlejším pízvuku slo\' podávají zásady

39

nesprávné,

a

že

ani

nkterých tch

Dobrovského a Nejedlého o prízvuku

pokyn vtném

naprosto nedbají.

S

napodobovaU

obUbou

básníci

doby

té

pnzvun

rozmry staroklassické; veršovah i hexametry, elegickými distichy i rozHnými lyrickými strofami v pekladech i básních pvodních, a to pomrn se zdarem. Uvádím jedno elegické distichon Meilovicovo z dala, jež je

vlastn pekladem

1795, Na Bohz Martiala:

r.

Nevím, Bohdale mj, co psáváš tolika holkami vím, že žádná však ješt ti nepsala nic, a jednu asklepiadskou strofu Šafaíkovu

z

roku

1814:

Pesta,

harfo, ty

má jedin dvrná!

a

dos

ponesu svj los, je lopotný on, trpn, a v jhu krk

chci

snés

Já

Hek

a

již

ob

píjemn

bolestném.

jeho dcery básnili (nepihli2íme-li

k prvním pokusm Hekovým) výhradn metry antickými. 16. Napodobení l\TÍckých meter anti§ ckých nepotká válo se celkem s obtížemi; ale

veliké obtíže inil

básníkm pízvuný

hexa-

40

metr a pentametr. Snaha, napodobiti jej co možná pesn, vedla nkteré básníky k doplování a mnní pravidel Dobrovského, a tedy k poínání, jež víru v jejicli správnost zajisté u mnohých nemálo zviklalo. O piízvuný hcxametr podle pravidel Dobrovského pokusil se první Puchmafer ve svých básních z r. 1795. Ale mil slova nkolikaslabiná asto dvojím zpsobem, ovšem podle pravidel Dobrovského (na p. slova trojslabiná brzy jako

- ^^, brzy

jako

),

zapomínaje,

požadavek nutný, aby v témž metru,

že jest to

zvlášt pipouští-li rzné tvary takt (na p. v hexametru i pentamctru možno místo _ ^^ klásti slova o témž potu slabik mnla ), se stejn, ovšem podle povahy své pízvukové. Jinak vzniká leckde vchká neuritost rozmru, jež je pl\nnosti veiše velice na závadu. Pes to jsou však hexametry Puchmajerovy snesitelné a daleko lepší než hexametry Palkoviovy v Muzc ze slovenských hor z r. 1801. '

Palkovi

i)ro obtíže,

pízvuný, od

které

mu

inil tento verš

pravidel Dobrovského

ponkud

uchyloval a nešetil ani nutných v hexametru perývck (caesur), bez nichž hcxametr není hexametrem; rovnž tak nestejn mil slova nkolikaslabiná a chybn užíval drazných jednoslabiných slov v lehké, bezdúrazné ásti taktu. Proto málokterý z jeho se

i

lK'xametrri

l/r.

ni'i'íšti

11.1

oo')r\é s]")rávn'.

•41

Hexametry Puchmajero\y podrobil

17-

§

Dobrovský v druhém vydání Pelzlovy granimatiky z r. 1798. Vykládal, že se latinským kritice

hcxametrúm

ne\yrovnaji,

jedno-

jsou

ježto

tvárné a málo rozmanité co do caesur. Z nynjšího stanoviska metriky nejsou všecky výklady Dobrovského zcela správné, ale byly zajisté píinou, že Jan Nejedlý a Piichmaier souasné se pokusili, doplnním a opravením pravidel Dobrovského zmírniti nedo-

tém

statky eského hexametru. § 18. Jan Nejedlý uinil tak v úvod cvého pekladu prvního zpvu Homerovy Iliady z

r.

1

Celkem

801.

Do-

držel se sice pravidel

brovského, ale využil nkterých pokynu jeho i Puchmajerových a pikl jakousi váhu i sla-

bikám

dlouhým

rozeznávaje

spondeje

i

stane

vedle

)

od

dává, molossu

atd. Ale nešetil dosti

prohešoval

pravidel,

se

pízvuných,

slabik

na p. trochej

(_ -)

daktyl (

(- --)

)

astji

od

pe-

mocnjší

dsledn i

dále

ani vlastních

proti

hlavnímu

ecká mil libovolné, nedbal pesn perývek hexametru, tak že jeho hexametry jsou asto dosti neurité a mohou býti leckdy teny dvojím zpsobem. Odpomohl tedy jednotvárnosti eského hexametru pízvuného více v theorii než v praxi.

pí zvuku

§

19.

slov,

slova

Mnohem vtší zmny

Dobrovského

podnikl

za

základní theorie

zlepšením

eského

42

hexamctru piízvuného Piichmajer v pídavku k svým Novým bá-;ním z r. 1802. Složil theorii novou, zakládající se arci posud 'na

ponkud

theorii Doíjrovského a pipomínající i

souasnou

theorii

Nejedlého,

netoliko pízvuku, nýbrž

pízvuná dlouhou

platí (_);

mu

slabiky

ale

hledící

délky slabik. Slabika za slabiku prosodicky i

nepízvuné

jsou

pro-

sodicky dlouhé, obsahují-li dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku, krátké, obsahují-li samohlásku krátkou. Ted)^ na p. dáti jest mu trochcj (_ -), ale dává spondej ( ), dávati daktyl (_..,>. ), ale d á v á v á moloss atd. Pi tom hledí zpravidla jen k délce pirozené, ne k délce zpsobené polohou, totiž tím, že po krátké samohlásce (

)

následují je;t

dv

nebo

souhlásek.

více

mu na p. záhubu

Proto

v kretik (_ ^ _), tuto rozvedl ve

Zásadu ne moloss ( ). velmi podrobnvch a ncpelilcdnvch pravidlech. Uznával, jako Dobrovský, jen jeden pízvuk v každém šlové, na vedlejší pízvuk pranic se neohlížeje, ale piznávaje jistou váhu délce slabik. To jej u slov delších vedlo k nesprávnostem; na p. závidti a omámcný lze

správn miti

jen

w,

potlle

jeho thcorie

míru _ww« a -_. V slov pti delších slabik nevystehl se ani on liboNeprávem také mnoho slov míry volností. vlastn trochejské (__), která jen v jistých mají

však

43

pípadech mohou

pii/vuk (jako na p. asi, aby a p.), mil jako pjnrhichie (w^), jím pro sihiý svj pízvuk leckdy ani býti nemohla (na p. b r a c h u. o k c m a j.)tratiti

a

kterých se ani Puchmajer pi tehdejší nedokonalé známosti vedlejšího pízvuku vystíci nemohl, má jakési jádro. Mohli bychom vskutku roTheorie

jeho

zeznávati

jakýsi

prese

všcck}-

lehký

\-ad}-.

trochej

od tžkého trocheje dává mohl zastupovati asomrný

(

dále ),

(_ -)

jenž

by

spondej ), mezi daktylem nesete (_.^w) a kretikem n e n e s o u (_-_). ale musilo by se i u slov delších tí slabik pesn pi tom hledti pízvuku ve-

bychom

mohli

dlejšího,

metr

by

i

se

initi

(

rozdíl

práv Puchmajer neinil. Hexaverše antické pi té theorii nemusily

což

jiné

vskutku skládati jen ze samých daktylú

a trochej, zastupujících

asomrné

spondeje.

Pravidly svými ídil se Puchmajer, zvlášt v hexametrech pekladu prvního zpvu Montesquieuovy Svatyn Venušiny \' Kníd z roku 1802

(celý

pesn;

peklad vyšel až

r.

1804), velmi

ásti chybná, všude požadavkm vedlejšího pízvuku, zdají se hexametry jeho tomu, kdo ale ježto jeho theorie jest z

nevyhovujíc je

te §

se 20.

podnikl

správným pízvukem eským, špatné.

Vtší zmny theorie Dobrovského nejmenovaný Slovák, jenž v Pálko-

viové Týdenníku

1812 podal ukázku

r.

pe-

témž z.r. 1813 uchyluje se od Puchmajerovy theorie tím, že nedbá leckdy ani hlavního pízvuku, klada hlavní draz v slov na dlouhé slabiky neprízvuné a spojuje tak po prvé vi vetší míe, ale zcela nesprávné, thcorii pízvunou a asomrnou. V)'davatel Pnlkori prá\em poínání jeho neschvaloval. kladu asopise 7.

§

\'ergilia;

21.

podle svého výkladu

V Xových

\-

básm'ch Puchmajerovvcli

Puchmajerv peklad vyškytá se ásti prvního zpvu I Hady. V tomto peklade se Puchmajer k onomu Slovákovi znan piblížil, klada v tchto hexametrech asto do these slabiku dlouhou místo slabiky pízviiné. Patrn se zásad svých z r. 1802 zekl a hledl si skládání hexametru usnadovati. Soudil nesprávn, že délka slabiky mže oslabovati sousední pízvuk slovný, ale novou tuto theorii /.

r.

1

8 14

i

vyvinul jasn teprve

r.

1820.

Zajímavo jest stopovati, jak se jiní kteí skládali etnéj.ší hexametry, mli k tmto novým theoriím; nebo hexametru -kládáno tehdáž velmi mnoho, a to nejen v pekladech, nýbrž v básních samostatných. Celkem možno íci. že ídili se pvodními pravidly Dobrovského, jež uznával i Puchmajer v prvních svých hexametrech; nkde psobila na i kusá theorie Nejedlého. Theorii l'uchma jerových 2 r. 1S02 a 1814 nenásledoval §

22.

básníci,

i

n

z

Spatné hexamctry slovenského

nich nikdo.

mly rovnž §

Palkoviové

v

pekladatele

Týdenníku

ne-

napodobitelu.

231 Hlcdímc-li

k tomu, že zmén a oprav

theorie Dobrovského, které

nkteí

navrhovali,

nikdo mimo pvodce neschvaloval, že proutuchla a dukce asomrná po r. 1795 že celkem u vtšiny básník zachovávána byla

tém

pravidla

smle

Dobrovského

písn,

dosti

mžeme

prosodická theorie Dobrovského slavila úplné vítzství a že zstala v základech svých neotesena až do r. 18 18. Soukromý nesouhlas, který projevil neznámý tvrditi,

jinak Josef

že

Oni a Štpán

Leška,

Povážlivjší byl odpor,

dokonení pekladu inil

prosodii

nx neznamenal.

který

]\I'Itonova

i. 1S04 po Ztraceného ráje

Dcbrovského Jiinguiann, jenž

až do té doby básnil pízvun, dílem starým, dílem novým zpsobem. R. 1804 napsal spisek, zachovaný jen rukop-sn (neznámo kde) a Zelen'ho v

Život

Spisek ten nazý\al se Nepredsudné

mínní

známv Josefa

jen podle zmínek

í'.

Jungmanna

nm

Jungmann vyslovoval o prosodii eské. V dostatenosti pra\-idel Dopochybnosti o brovského, jak se pesvdil pi pekládání básn Miitonovy. Necht se však zdáti svárlivcem nebo zvláštníkem, pedkládal v tomto spisku to, co o veršovnictví eském za pravé uznal, vlastencm k nestraimému rozsudku,

4tí

žádaje

odvodnné

aby každý své

jich,

zdání

o té vci ke spisku pipojil. Spoleným snesením mló se takto rozhodnouti, které prosodie teba se držeti. Podle pozdjšího výroku Jungmannova dostal tento spisek po desíti letech zpt bez jediné pidané literky. Jak víme obsahu spisku, uvedeného Zeleným, Jungvýhradn pro mann rozhodl se v /.

nm

asomíru, a se skládati i

Marka,

s

tím souvisí, že po

r.

1804

jal

asomrné a \^bízel k nim sám první asomrné své verše

verše

a

uveejnil až r. 1813. Dvody, které pro asomíru uváíil, nebyly asi odchylné od tch, které uvádl pozdji, a byly zajisté klamné.

Pro Jungmann

volil

tuto nevhodnou cestu

soukromou místo rozpravy veejné, ke které '

jeho

piinním

došlo

domýšleti;

patrn

opatrnosti

bál

ze

r.

1818, toho lze se jen

\Tozené

1.

stýchavosti a

vystoupiti proti auktorité

se

Dobrovského sám a hledal spojence, v nichž by ml oporu. Poznav však z mlení vlastenc, že s ním nesouhlasí a že by spisek jeho neml úsi)clui, radji ho nevydal a s verši asomrnými, které tou dobou skládal, ani na veejnost nevystupoval, ba i píteli Markovi pozdji v listech svých radil, aby veršoval pízvuné, ježto prý asomíra pro svou nesnadnost nezíská si píznivc. Jen ostV-chavou narážku na zpsobilost eštiny k asomíe dovolil si r. i.Sio v ústním uvedení k tení mlu vniku ,,

17

eské" v Litomicích; ale r. 1S13 v Prvotinách, v básni Slavnka Slaví novi, doporuoval Rožnayovi již zejm prosodii asomrnou, a rok po tom v témž asopise vybízel vlastence, aby zdání své o asomíe ukládali v tomto asopise. Vyzvání toho však a literatury

neuposlechl

opt

nikdo.

Hib

Jediný

poslal

snad na toto vyzvání s^•é eské básníství v novém rouše do Prvotin, sotva asi k radosti

Jungmannov. Statenji

24.

§

neurvalost

(Ize-li

nazvati

stateností) postavil se na odpor Dobrovskému,

veejné, Václav Siach, jenž, jak jsme již poznali, ve svých verších užíval obou prosodii. Stach byl s poátku v dobrém pomru k Dobrovskému, ale z píin osobních, jež vlastn zavinil sám, jak dobe vyložili Zelenv i Brandl, nabyl proti nmu neobyejné a to

kyselosti. již

r.

pothu

Složil

1797 a r.

proti

báse

s

prosodii

1806 jinou

Dobrovského

ouinek báse Harmonie a

titulem

dobrozvunost jazyka eského.

Divn}'-

Básn

ty ne-

rukopisy jejich jsou zach ván}'; leckteré verše první básn pejaty jsou do díla Stachova, vydaného r. 1805 tiskem, Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli, z nhož názory jeho o prosodii poznáváme velmi jasn. Báse ta obsahuje mnoho prudkých, malicherných a smšných v-ýpad proti Dovyšly,

ale

brovskému a

Pelzlovi,

ale

vcn

theorie

je-

48 jich neporazí.

Hlavní

dvod

Stachuv, kter\ !5

nho

v rozUných variacích, je ten, že Dobrovský sám verš nepíše a proto vcí nerozumí. Stach ve své mlkostí a nesoudnosti vykládá, že Dobrovského theorje jest zbytená, a že teba verše vázati po starém zpsobu, jak se dalo díve (a jak básní on). Verše takto urobené jsou prý zpvnjší. eský pízvuk není prý vždy na první slabice, nýbrž nejde nikdy dále než na tetí slabiku od konce slova (na p. v milovat je na /. v ra i 1 o v a t i na o, v z a m i 1 o v á n na i. opakuje

u

i

zamilovaný na o), ale pedposlední slabika dlouhá mže jej pohltiti (na p. pov

k á ní, na v že

milo v a v li)

.

od k r ávy, Stach nerozumí tvrzení Dobrovského,

pízvuná

še,

hle d e

slabika je

mže

j

te,

prosodicky

dlouhá,

ve verši na tom místé, které má rhythmickv pízvuk, tedy na míst, na kterém v asomrném verši stává slabika totiž

že

státi

dlouhá, a vytýká Dobrovskému, že neiní rozdílu mezi délkou a pízvukem, emuž prý

grammatikové eští ped ním dobe rozumli. \'c má se ovšem, jak jsme již poznali, práv naopak. Vlastní jeho zásady, kterými se ídí pi skládání verš, dost nejasn vyjádené a nehledící pízvuku dostatenou mrou, jsou arci naskrze vadné. Stach ujímá se i Rosy a jeho prosodie asomrné. již Dobrovský zhanl. Ro/.h<jrlen ptá se:

:

49 Zdaliž to vcršovství nové

má

uškodit cti Rozové ? cizozemce Kdož ho zhanl? Róza celý jest vlastenec! .

—

Nkteré

pidal,

mému

se velmi líbí:

s

jeliž

A

které tu

pjený,

eský

se

Dobrovský),

nucený

verš od Safo

Snad

(t.

hojnými chybami, jemu sa-

Stach

jak ho

.

básn asomrné,

vlastní

Medle,

.

hlas skusuje?

v tení protivuje?

snad by

se zpívat nedal? ctnost jsem na le pak bych byl pitomý, slepý, hluchý a chromý.

nm

Každou

shledal,

Nevdomost, nadutost a domýšlivost

Sta-

chova jeví se v básních" jeho tak, že sám svými plody se odsuzuje, teba že o sob zpívá ,,

asomrn zernna

Vidíte bílou, jenž byla

verpánku špínou,

s

istá

k své

se vznáší

vitzitedln

Jak špatn

si

labati nevinnost!

radosti,

slá\u získá.

uml

Stach veršovati

asomrn,

dokázal nejlépe anonymní svou eskou básní na Klopstoka z r. 1801, na jejímž konci se

sám

pochválil

nmecky

takto:

dies Lied mcin Gemth adelt, soll ichs achten, wer es tadelt?

Da eská

prosodje.

4

50

Nkteré jeho asonirné

básrí'

1^ ji

formu \"inaicky a zpsobil líjii, žl Stach byl pokládán za básníka dosti dobrého byl pouhý hudla. Takový zpsob bojt proti Dobrovskému nemohl se arci potkati v

lepší

a

pochvalou; potkal se, pokud víme, se satirou, kterou Stacha stihl kdosi neznámý. Dobrovský na tyto útoky neodpovdl; teprv*. r. 1815 v Slovance 0(lb\l Stacha nkolik:'. s

málo

slo\'y.

Rovnž

tak nezdailý byl odpor prot: nauce Dobrovského, který mnohem r. 1816, zdvihl v Prvotinách l'cíc!av li. m' §

2^.

;.

eským

básnístvím v novém rouše. Pedkovi básnili tak vykládá Hib ve versích naši libozvun, založivše svá pravidla na pípízvuk na zvuku; nedávno vhotli'' dlá dlouhou pední slabiku slova íi:' básní. Hlas pr\ Odtud jsou vady ik \brž na pozdvihujeme nejen druhé, ba i na^posletlii p. pi otázce ktoréh' Nová pravidla Dob. j,

—

—

'

.

1

-

-

i

.

Hib

nikd^'

nictví zabila.

Kosovým, .';ikona,

výslo\'-.

Hib

ale

ne.

kde jeho

verše jsou tedy l>ravi(li-l

1

iV)l(

1'.

s.

!"

la

novéh(

Dobrovskélu) nebo Xejcdlého stanopevná pravidla; neustálé mudrování, vilo kcjklování a fušování pivádí prý naši nictviin

e

v lehkost. Ke svému výkladu básní dílem

asomrných,

Hib

dílem

pidal

ádu

pízvunýcb,

mají býti vzorem pravého básnéní. Ale Hib ncro/umí ani povaze eského pízvuku ani Dobrovskému, jako Stach, a básní vlastn asomém í pízvun po starém zpsobu. Co je \- jeho prosodii nového a co vlastn z prosodie Dobrovského pejal, vý-slovn sám ani neekl ani toho nelze z básní jeho vypozorovati, ježto jsou složen}'' tak nedbale, že asto není jež

možno

ani

urit

íci,

j.sou-li

asomrné i

rízvuné. Snad si Hib nebyl ani náležit rozdílu mezi obojí prosodii vdom. Co vlastn neuml povdti jasn, nejspíše zamýšlel, proto, že sám dobe nevdl, co chtl. Tím

mén

mžeme vdti

my. Pod lánkem Hibovým pipojena jsou Puchmajerova praidla prízvuná, sotva asi od Hiba samého, jv.nž proti nim bojuje, nýbrž nejspíše (snad na oslabení lánku jeho) od vydavatele Prvotin to

Hibová reforma naraHib sám aspo pozdji ba

Iromádky. Zdá ila

na odpor.

n pízvun,

se,

že

a tak "v-lastn

sám sebe vy-

rátil.

Xctcba pipomínati,

že

takoví

odp;

ch a Hiib. nebyli naprosto schopni, xlii

52

pod vrátiti. Otásti jeho prosodií podailo se o nco málo pozdji teprve Šafaikovi a Panimiž stál Jiingmann. § 26. Ped rokem iSiJ povstaly také básn rukopisu Králodvorského a Zelenohorského. Nkteré z nich nemají uritého rozmru; mnivým metrem skladatelé jejich chtli snad napodobiti ruské písn hrdinské, na upozornil zdání, r. 1845 ŠafaPík, a snad také vzbuditi že jsou básn ty pro svou starobylost porušeny, jak vykládal již r. 1829 pekladatel jich Svoboda. Jako na posmch skladatelé vtrousili v báse Záboj i ti pízvuné hexamctry (v. 53, 88 a 136 n. vydání Koínkova). z nichž uvádím nejznámjší: Aj ty zhovadilý, ty veliká potvoro hadóv. Hexametry ty složeny jsou pesn podle lackému,

7.2l

prosodické nauky Dobrovského. Jiné

básn tchto rukopis

složeny jsou

dí-

lem veršem dcsetislabiným, dílem osmi- a dvanáctislabiným, dílem rznými strofami. Nápadný je v obou rukopisech veliký poet verš, podle pízvuné thcorie Dobrovského úpln správných, jež neklamn svdí o tom. že skladatelé byli již zvyklí veršovati podle této thcorie.

pravidlm. taková,

jaká

—

r. 1795 prosodické

z

asto

arci

jeví

heší se

tch

Prosodie se

i

básní

asi

u

proti je

tch

tmto

zkrátka

básníku

1818, kteí básní co do správnosti

nejnedbaleji.

Mezi

tyto

básníky

53 náleží

Hanka Prostonárodní srbskou Musou,

i

v vdanou

ped

nalezením obou rukopis roku

vyplývá ze souasných svazk Rozmanitostí Hýblových, ped 19. ervencem 1S17. nejspíše v dubnu téhož roku. Hanka v tomto preklad srbských písní dopouští se proti svému tehdejšímu zvyku hojnvch pízvukových chyb patrn úmysln, cht napodobiti originál, jehož verše etl jako pti1817; vyšla, jak

taktové

ady

trochejské

je takto, nalézal

napodobil byly pro

vý-ch,

které

verše

srbské

které

lyrické

(i

metrm

Patrn

v nich

^_^ -^)- ta hojn chyb pízvuko-

(

i

v peklade.

mnohé

epické

Tyto i

n-

zpvy obou rukopis vzorem má tam svj pramen). Hanka, jenž i cizí básn obou

Kytice

soudil

rukopis peléval v staroeskou" formu. že písn ony srbské jsou velmi staré, a proto volil je pro zpvy, které mly pocházeti z dávnovkosti eské, pokud ovšem nechtl jim dáti tvar zvlášt starý, oznaený volným metrem. Tato makavá shoda prosodie obou rukopis s prosodií Hankovy Srbské Musy, vyšlé ped nalezením onch rukopis, jest sama zej,,

mým dkazem, že rukopisy ty jsou podvrženy a že v podvrhu tom Hanka ml vynikající úastenství.

54

III.

.,Pn

j

o §

c >kó h o bús n

át kove

27.

.

.

boj

a

'

.

.

prosodii jimi v zb úžen v*) Dobrovskí.

Jr^roiodie

110

i)\:.\

'.ují.-'.j

schopna doplnní a zdokonaleni; ale jci' ini' zený vývoj byl náhl'"' 'iá'íilní" za'ítavcn nu místo j'-ji její prohlábeii\ postavena prosodie jinu, jakoiío jediné sire\Tíit v prnsodii eské zpsobily I n c t v í, o bc s k é ^ r. o 1 81 8, 22 let z v 1 á i t u p r o s .i ic Dobro\-ského. po vzniku pízviin'. -

Poátkové

'í

i

''

i

Vydavatelem depsána dateli

Josef

O

jich hv\

Poátk mžeme

vzniku

."mí, líní-.-

*) Li.sty

;i

—

skla-

Šafaík a Palacký, za nimiž

byli

Z vlastního

víme, že Palacký

-41

jímž postál

JiH!s:>nci)in.

dosti jasné.

Ic

Blahoslav,

J.

pedmluva: nejmenovanýjni

jest

I-

tli.

již

y,r-

XXI.

^47; srv. Listy 23S--2J4.

1815 zaal

r.

iSiy 1894, lil.

nyní

souditi

životopisu Palackého

i

asom' str.

XXII,

—

35, 1S05,

i

se

kloniti

!

n."-

;,

\:ií

i6\~ u,2.

"

'"

-^5

O.t

Téhož roku zaal prý psáti listy o prosodii a hádáwil se o ní s Hromádkou a Paíkoiew

Tehdy také seznal, že Šafaík. meškající v Jen. smýšlí o vci podobné. Šafaík, vraceje se z JenvT setkal se s Palackým bez výsledku.

v Prešpurku a pinesl prý jednání o

eské

prosodii.

s sebou z Jeny poPalacký, jenž byl

tehdy již sepsal první dva listy o prosodii, po dohod s Šafaíkem napsal ješté list pát\ Šafaík své pojednání zniénil tvrtý' a pidal list ret ii opr. ~

dva

první r.

Poátky

i,Si.<

pouhým Ale

T^

listy

imln; mel v

Jungmann

Blalu

li^^kem.

^

anonymních

\ydavatclen: toto

Konen,

j.

A-ylíení

Poat

vzniku

nm ú

'

•

'

vydati' pojednání

o

ped vydáním Poátku k

Mark-^-<-i

f'

o úmysli

neklamn

/

vysvitá.

'

1

i

-vdi tou tl'.i'ji.)a v písemném spo. ;ii, skládáni jclio se živým zájmem a úel a do jisté míry obsah chy.staného spisu znal Hledl také již naped zajistiti píznivý vý.

>.

.

i

sledek

ná\Thm. v tom

tím. že pátele své (pokud dob\-,

ped

aspo Marka

v\'jitím

Poátk

a

k

spise

víme

z

Svoh'-,,!y

bá>;

Ale Juiijniann byl více než

úastníkem toho podniku.

podávaným, list tehdejší nabádal již

isomnémn. pouhým tichým

50

Z

Poátku

obou

Palacký,

skladatel byl již pied

1817

r.

jen

jeden.

rozhodným

pítelem asomíry; druhý, Šafaík, básnil však až skoro do samého skládání Poátk stále

pízvun,

a

to

pesn

podle

theorie

Z jednoho

listu jeho z Jcny jevo, že v Jcnvychází na 1S17) (22. pekládal ješt pízvun Aristofanova Oblaka a Schillcrovu Marii Stuartku (asomrná báse, stojící v ele tohoto listu, není jeho, nýbrž Jungmannova). Proto je málo pravd

Dobrovského.

dubna

podobno, o

že

naprosté

by

byl v nepípustnosti

Jen pesvdil

se

pízvun

proso-

Dobrovského; nebo kdyby byl býval tehdy s úsudkem svým hotov, nebyl by zajisté ješt tehdy veršoval pízvun. Šafaík zabýval se v Jen antickou metrikou, a jest možno, že dokonalé a rozmanité útvary die

básní antických více se

mu

líbily

tra básnictví moderního, a že die antická inila

než

pízvuná

loucno, že na

na

i

než prostší me-

asomrná proso-

nj dojem vtší dokonalosti

prosodie moderní; není také \ynho v této otázce psobily nái

zory tehdejších aesthetikú, na p.Boutcrvvckovy. Ale od tohoto poznání až k úplnému zavrhování prosodie pízvun, jak se jeví v Poát-

ješt znaný krok, a ten Šafaík v Jen nevykonal. Z uvedeného listu jeho vyplývá, že sice klonil se již tehdy k prosodii asomrné, ale že se dosud nerozhodl. Chtl

cích,

jest

.

lipským

professorcm a metrikem G. Hermannem, aby nabyl v té vci svétla, a poptati se ho, má-li se na p. slovo nelíbí miti^ J. ^^ (t. j. píízvun) i se

jíti

w_'_

(t.

poradit

j.

s

asomrn);

vybízel také Palackého,

vci pemýšlel, ba všecku nadji skládal v nho, pokládaje sama sebe za neschopna k rozešení té otázky. Ovšem z listu V3'plývá, že Šafaíkovi šlo hlavn o to, jak napodobiti metra staroklassická. zda pízvunc. jak tehdy bylo obyejem, i asomrn. Moaby o

té

básn chtl pekládati

a pekládal vskutku

pízvun. Rovnž z listu Jen Šafaík neml nic

toho vyplývá, že o prosodii vypra-

(ierní

v

Jeny (odjel v kvtnu) pednášel Hermannovi v Lipsku eské verše pízvuné a asomrn, byl tedy ješt tehdy v otázce té nerozhodnut. S Hermannem, cováno; ješt na cest

jak vidíme z

Poátk,

z

pozdji, jsa patrn stále ješt v pochybnostech; snad mu Hermann jako muž stízlivv a rozumnv nechtl ani dáti odpov o prosodii jazyka, kterého neznal, hned a uinil tak teprve dopisoval

si

i

pozdji písemn po náležité rozvaze. Byl-li tedy Šafaík již v ervnu r. 1817 rozhodn

pesvden

o

nepípustností

pízvunc

pro-

v eštin, nestal se tento tak rychlý pevrat postupem zcela samostatným, nýbrž psobením cizím, ale nejen Hermannovým, nýbrž, jak nelze pochybovati, J imgmannovým sodie

i

58

J^ny v Praze a strávil- tam podle piizuání ve svých listech celv niésíc. Jist navštívil i Jungmanna s nimž asi zapredl hovor o otázce prosedil ké, kterou se tehdy zabýval. Jungmann pochybŠafaík

zastavil se

nosti jeho

rozplašil,

zpsobilou,

kterou

na

a nalez hledal

již

konené osob r.

1S04.

"

v Xepcdsudném niínéní ponoukni vl' aby se vvslovih proti prosodii Dobri povzbudil jej k tomu, aby proti prosodii Dt brovského vystoupil veejn. Doba k takovém vv^stouiícní byla píznivjší než díve; mohli /..ijisté souditi, že rozlinými pokusy, zmniti theorii Dobro vskélio, víra \' její správnost "^

>

v

zviklána a ?e toto vystoupení dojde lispchu. Nepochybuji, že Šafaíkovy list jest

•)

v kvtnu r. 1S17, /ení Palackého, jakoby je Šafank byl Jonv. obsahuje snadno pochopitelný

prosodii vznikly v Praze v.

že popud k vytlúni Jungmanna, jenž dávno .>ál prosodii asomrné, ale neml odvahy vystoupiti proti Dobrovskému veejn a oschne iochází stvrzeni i souasnými zprávami. Kdo byli skladateli Poátk, vešlo záhy v zn:'i most. ale vedle nich jmenován hned tak' i.

l'outi:u- vy.y-i

ou

Trn^niann. Tvrdil tak záliy veejn Pálkovi míku. Jungmann poznámku jeho znal .ile nikterak se proti ní nebránil ani vecjn

59

u'ch listech, kd-' i.

i

iianuo\

.looliázel

i

cc

znii-

jenž

zejm

v jednom listu Kamarýtovi z r. 1823 jmenuje i skladatele ;átkú i Jungmanna, jakožto vlastního pú-

fungmimiia SLimého. F'.

ni

dl

Celakovský,

i

>

o úastenství Jungasto k Junga píše patrn podle zpráv '

'

odrc

Také

ve s^'é Bohyn z r. 1819, jež celá týká se vznik..-.j prosodického sporu, za vlastního pvodce Poátku pokládá Jungmanna (srv. nyní o té básni lánek F. Strejka, Prešpurští ['oátki \''ojtch Xejedlv v Listech íil. všeho.

Vojtech

Nejedlý

•i

•

X.XXI\

,

r.

231 n

.

Konen

>.,.,Uc

r.

psané r. 1835 nebo slovník. zieiaK- s--

biografii,

P*

jiný

s

m

i.

.

'^ý

pí-Í7uává,

Poátky spolen 1

1.0

sáir

1

Z L.caco

jinvcii

ze

auto-

asopis napsal

Palackým

jest

patrn

eden Blahoslav; spisovatel podmln^y, a druhý Šafank asi jménem naznahce (nikoli Hermann, jenž o vvdání r aku snad am nevdl).

Tun?mann, jehož

V Poátcích :iroti

i'inem

jeví

se

velikn

[ut-ipojacMst

Dobrovskému, a polemisuje se s ním nepiíslusnvm. Zvlášt v prvních dvou Paláci

šestém Šaíaíkov nikde zejm nejmenuje, ^ trne. Jeho sluch nazývá xanskvrn a zncmitvrn. ba -

60

on sám odrodilým Slovanem a grammatikcm; vbec mluví se o jako o nedouku a o jeho thcorii jako o nálezu bezdvodném a nerozumném. Naopak boeotským,

studeným

nm

Stacha

a

vychvaluji

Jungmanna, Marka, Šaíaríka K takovému zpsobu polemiky

a

Palackého.

ujímají

se

zasloužilému

skladatelé

neml píiny

proti

ani

mladiký

faík ani Palacký, dokonce ne ve se

t>'kal

si lze

theorie

tím, že byl

22 let staré.

obma

muži tak Ša-

spise. kter\-

Ten

\ysvétliti

nebo jednomu

nich

z

Palackého listy opravoval) vštípen a tím mohl býti tehdy jen Jungmann. On jediný byl z vlastenc pražských horlivý píznivec asomíry a v otázce o prosodii pokládal Dobrovského za nekompetentního. Pipomenemc-li si, že již r. 1804 v Xepedsudném mínní nazýval ho stude(Šafaík

nkým

jiným,

ným grammatikem,

že

Poátk mluvil v listech vném uchu", pipustíme

již

ped vydáním

svých o jeho zajisté,

že

,,

de-

nápadná

shoda tchto výraz s vvrazy, užívanvmi v Poátcích (,, studení grammatici", ,,bocotské ucho"), a také asté narážky na domnlou znmilost Dobrovského ukazují zcela jasn, kterak píkrost tónu, kterým Poátkové jsou psáni, zavinna byla hlavn psobením Jungmannovým na Šaíaríka; snad pejata jest z Nepedsudného mínni, jež Jungmann dal asi Šaíaiíkovi peísti, jak soudil již Zelený. i

61

Palacký ve svém životopise se arci o spolu-

psobeni o

nm

Jungmannove

nezmiuje;

neb\l \-dél, jest málo

že

by

pravd podobno.

však z Radhošt sám vylouil listj-, psané pro Poátky, poznal asi pozdji svoje mladistvé poblouznní; v životopise svém, prý dosti záhy napsaném, nezmínil se asi o Jungmannovi proto, že sám nebyl s ním pij psaní Poátk v pímém styku a nepokládal za nutné zmiovati se o vci, která se tvkala vlastn Šaíaíka. Poátky pokládaly se až dosud za spis, kter\Tn bylo dokázáno, že asomíra jest v eštin pípustná, ale dvody, které pro to uvádjí, vskutku jsou vesms neplatné. V prvním list Palackého vykládá se zcela nesprávn, že pízvuk nemusí býti v eštin na první slabice; skladatel uvádí proto Ježto

jen dva

doklady, vyslovuje opravdu? a neslyší slovného pízvuku

necítíš? «^-;

na první slabice a nemá ovšem ješt tušení o tom, že vedle slovného pízvuku jest i v eštin ješt pízvuk melodický, kterým (na p. v otázce) nkteré slabiky se vyslovují vyšším tónem, aniž se draz pízvuku slovného tratí. Rovnž tak nesprávný jest dvod druhý: i kdyby prý pravda bylo, že pízvuk lpí vždy na první slabice, není v ei naší tak silný, aby mocí svou všecky následující slabiky ochromoval; u nás prý i v ,,n e í b á n i" [^ vždy to .líbání" plnji a píjemnji zvuí nežli 1

,

)

62

to pra/Ol

piiz\

'iiieie

iiciié

ne. Ale pn-

,,x zvuk csk^ slabý, a nczkracuje-li následlouhých slabik, ncv\'plývíí z toho, že nelze veršovati pízvucné: vždy i nkterá z tch následujících dlouhých má ])iÍ2vuk, >v

dujících

vedlejší

arci

(na

pi".

nclíbání

—

_,

w).

Jest tedy skladatel toho listu na velikém omylu, tvrdí-li, že rozlišováni .slabik dloidiých a kiátkých v eštin musí vésti k veršování óasonirnému; veršovati tak ovšem lze, ale jen se zanedbáváriím živlu v každé reci dle-

pízvuku.

žitého,

dva

Ješt

slabší

ism:

r,>tntní

dvody

j( SI

''\/.

V

Palackého, z nichž Ol obsažen v druhém. Palackého list druliém vyvozuje

nutnost prosodie

asomrné

nesprávn vymezeného, které nedstatky vi-ršn

z

uku.

•

se

rhythmu na

]mí/\ n nvcli

nproti

nkterým \'ýhodám \ersii donmlou nelibozvucnost

na

Cizozemci dvou rozlinýcii známosti jazyka našeho (byl t Hermann a asi njaký M prý se s útrpným ysmíváníj; pízvuných liexanu-hú i' " ''emci, kteí ani c;'

'ci

h.

'

>

iv.iin^íctentní''!'^?

-k\

i

i

I

\'c

sou

ol raceli

lízu'"''-

ii3

Šafaíkové jedná se o podse myšlenky již ilnve pronesené znova opakují, a dokazuje so tu opt naprostá nepípustnost prosodie ])nzvuné. \" Šaíaíkov list tvrtém podá\' tictiin

pn emž

se základní pravidla prosodie

ají

\

listé

rhyihmu,

stata

asomrné

a vytýká se zejm, že úpljiá theorie prosodick^ musí býti teprve vybudo\'ána. ííaíaíkova pravidla neídí se ani Drachovskyni ani Rosou, nýbrž jsou samostatná a celkem lozumná, nkde nesprávné lpí pece ješt v starých ti"adicích. \' Palackého liste í.'.l'í.l ykládá :^c, ze ei. ve které vyskytuji se slabiky dlouhé a

a

\

krátké,

2

eština jest

n I

asomíra pípustná, v básních, zpv. dokonce nutná,

jest

se mají

ni

uvésti /vc jí

proti

jazykm jiným

schopna a

verš libozvuných. Ani v tomto ve tvrtém hst nových dvod pro asojí

docílí

vlastn >dfajkúv

aíru

není. list

šestý jest jen jakýsi epiloe

velým tónem, v nmž a-omírs' vj-chvalují a od mého eká obrození eského b Dosavadní básnická produkce pízvuiiá odije se naprolý

vehni

v";ri

tém

i-Hnody, které se

G4

o podstat a

síle

eského pízvuku a na mylném

e

uvésti domnní, že rhythnius mže se v jen podle trvání slabik. Naprostého zamítnutí

rýmu, jenž se nazývá ode deva duchaních barbar podaným, klinkavým prázdným. Prosodie pízv^uná pokládá se za germánskou, a kdo se jí drží, za germanomany, kdežto prosodie asomrná vyhlašuje dostává se

i

se za slovanskou!

Poátky, jak vyplývá hlavn z jejich listu šestého, chtly obroditi celou eskou poesii veškeru literaturu a zvýšiti požadavky v proi

dukci

i

kiitice; to jest

chvalitebná jejich stránka,

Ovšem skladatelé jejich nesprávn, jako nkteí asomrníci fran-

arci stránka vedlejší.

mínili

couzští

\'

XVI.

století,

že

lze

povznésti

eské

básnictví prostedkem málo úinnv^m. nesnadnou technikou veršovou, jakou sama sebou v eštin pináší prosodie asomrná. Ale pouhou formou básnictví nikdy se nepovznese. 28. Jaký byl iinek tohoto prudkého § útoku na theorii Dobrovského u literát eských, o tom máme málo zpráv pímých. První ozval se ješt r. 18 18 Palkovi ve svém Týdenníku, tvrd podle listu Dobrovského, že prý si Dobrovský z toho spisu mnoho nedlá, ho to asi hnte, a že píše novou dkladnou prosodii. Palkovi odmítá soukromé tvrzení jednoho z domnlých vydavatel

a

65

Poátk

—

opakující se pozdj_i v Slovesnosti

—

že Dobrovský svou prosodií Jungmannov ueclul pomoci skládání verš, nýbrž toliko dobrému tení jich (jakoby verše mohly se

ísti proti

svému

,

složení!).

Vytýká také

skla-

datelm jejich nešetrný tón a jmenuje vydavatele zaáteními písmeny (myln i Marka). pndá\-aje, že mnozí za pravého pvodce mají Jungmanna. Palkovi sám byl hotov proti vystoupiti obšírnji, ale k tomu, pokud vím, nedošlo. Velmi zajímavé jest, že nkterv z p\odc jich rozšioval nesprávnou domnnku, jakoby Poátky i Dobrovského

Poátkm

byly pesvdily tak. že svou theorii pízvunou zapel. Poznáme níže, že k domnlému vítzství Poátk pispla nemálo i^eklama, kterou jim dlali pátelé jejich veejn, a jak i^oznáváme z této zprávy, i soukrom. ovšem, jak víme z jeho list. Poátky líbily, D. Kinsltý v listech k Hankoxá vj^^sloWl se tak, aby žádné strany neurazil, ale vj^týkal rovnž jí zliv v jejich tón. Ze souas.í.

Markovi

ných jeho

se

listu

k

Zieglerovi

poznáváme však,

nebyl zcela rozhodným píznivcem asomírj'- a že pipouštl i verše pízvuné. že

Z tchto ukázek

mžeme

souditi,

že

átky

Po-

u literát eských, nehledíme-li k nejužšímu kroužku pátel Jungmannových, potkávaly se aspo co do formy své s odporem. Tomu nelze se diviti; v dobách, kdy literáti

eská

prosodie.

5

65 byli

docházeti pro každý sebe menší

zvyklí

literární

in

vlastenecké chvály, musil píkrv

a nešetrný tón Poátk odpuzovati a zarážeti. Že po vydání jich byl, díve než \'ystoupeno proti nim veejn, silný odpor proti nim, mžeme souditi i z jednoho listu Jun^mannova k Markovi z r. 1819, v nmž Jungmann stžuje si na vzpouzení proti asomíe; komu prý se nelíbí, není k ní nucen. On \-idí její

pravdu zejm a zstane pi ní. \' tom vvroku vidti již první známky ústupu. Píznivá njaká úvaha o Poátcích vyšla zajisté z kruh asomrníkú podle sdlení elakovského v Novinách Rakouských". Z uvedených zpráv je patrno, že se v tehdejších kruzích literárních s jistotou oekávalo

—

—

,,

vystoupení Dobrovského, jehož se vc pedevším týkala a jenž k \yvrácení bludných mínní Poátk byl nejzpsobilejší. Ale Dobrovský toho tehdy neuinil, ehož teba jen litovati, nýbrž teprve o mnoho let pozdji, kdy bylo již pozd. Vystoupení jeho bylo by dalo jist sporu jiný, rozhodný obrat. Ale on, jsa patrn pesvden, že pravda zvítzí sama. zaal útoky Poátk brzo klásti na roven

útokm Stachovým ozval se

ani

odpovdí otáleti. Nev druhém vyilání eské grama

s

stoupiti, jak

Ješt r. 1SJ3 ml úmysl vypoznáváme z jednoho jeho listu

k Lindemu

téhož roku.

matiky

z

1819.

r.

z

I

on pokládá tu za

67

eských horhtel,

ktcií chtí zavádti ca i proJungmanna, jenž by rád naši sodii odvádl z Indie; nazývá ho zhorka nakvašeným a soudí, že našel následníky jen mezi svými žáky. Ale Dobrovský nepospíchal

hlavu

e

somú-ii,

potom a ujal se své prosodie, a to velmi strun, teprve r. 1827. Patrn soudil, že Poátkové zaniknou tak bez iiinku, jak zanikl Stachv Starý- veršovec. Ale v tom se mýlil. U nás nerozhoduje zpravidla ten, kdo má pravdu, nýbrž ten, kdo své mínní umí co nejhlunji zastávati, a to osvdilo se v boji o prosodii. Místo Dobrcrvského ujali ani

i

se

pízvuné

dosti šíili

prosodie

skoro všichni ne-

jiní,

vhodn, kdežto asomrníci hájili a své uení soukrom i veejn, a tak se

stalo, že napolo zvítzila vc bludná na velikou škodu eského básnictví. 29. Nehledíme-li k uvedenému projevu §

Palkoviovu a jedné básni ^tépnikové, Štp-

nika k Hnvkovskému,

Rozmanitostech vcné, polemiky však neobsahuje byl první, jenž se odhodlal postaviti se na odpor Poátkm, Vojtch Nejedlý. Uinil tak z

r.

1

v

8 19, jež

zpsobem

velmi nevhodným, nudnou a dosti nejasnou satiricko-allegorickou básní Bohyn z r. 1 8 19. Vysvítá z ní, že rozhoení pízvuník na asomrníky pro jejich nešetrné

útoky bylo Nejedlého

a že pokládán za veliké,

Jungmann byl vlastního

i

od

pvodce

6cS

Poátku; Bohyn aspo míti hlavné na nho. Ale báse ta nikdy nevyšla a nemla tedy na rozešení prosodického sporu úinku. Druhý, jenž

Poátkm, listu

jeho k

se

chystal

postaviti

proti

se

byl Piichinujcr, jak víme z jednoho

Dobrovskému

z

r.

1820.

Chtl tak

úvod svých básní, chystaných do Ale básn ty (Fialky) vyšly teprve

uiniti v tisku.

1833.

Puchmajcr tu

rozbírá theorii verše. Proti

asomrníkúm

dlouho po jeho smrti

opt

r.

vyslovuje se velmi oste a rozhodn,

vždy šastn; hlavním vodem proti nim jest.

a

jeho a správným že

pi asomíe

ne

d-

nelze

náležit .šetiti pízvuku, což ucho eské uráží. Ale nicmén uchýlil se ve svých výkladech

znan

od svých dívjších theorii pízvuných, opt jen proto, aby píízvuný hexametr stal se rozmanitjším, a tím dával jen odprcm theorie pízvuné zbra do ruky. \'ykládal tu nesprávn, že prízvuk mže býti. ale nemusí, následující délkou pohlcován (mil na p.

nalíval «_w,

_ w slovech po

dar-li dají

^

a

j.

v.),

trojslabiných pízvuném slov první dv krátké slabiky, jsou-li oddleny jen jednou souhláskou a je-li poslední slabika toho slova dlouhá, pozbývají pízvuku (na pr. piznával tedy vás milujíc _ ^ ). že

v

na ujmu pízvuku jisté právo délkám slabik. Podle tchto nesprávných zásad pekládal první zpv Homerovy Uiady, jehož ukázky uveejnil

69 a jejž celý jiodal ve Fialkách. 1814 Jsou to zásady pekladu Chrámu Gnídského, ale pokažené na prospch asomíry; tento jeho systéni jest tedy jakýmsi spojením již

r.

ale

ovšem nešastným

—

—

theorie

asomrné

a prízvuné. Celkem je jeho peklad Iliady / r. 1820 proti pekladm jeho dívjším úpadkem. Ale r. 1833, kdy Fialky vyšly, byl již prosodický spor zdánliv vyízen, a opozdilá ]iedmluva jejich nemohla vzbuditi ten zájem, jaký by asi byla vzbudila r. 1820. Kdvb\\šak byla toho roku vyšla, nebyla by pro-pla theorii prízvuné pro ústupkv. které inila

asomíe.

narážku na asomíru uinil 1820 píležit i Kli pera v Divotvorném klobouku a velmi píkrý- a neobratv, zhola nevcný nájezd na Poátky téhož roku F. B.

Xepíznivou

^tpnika v echoslavu pod názvem Pvod oslovské kritiky, v

nmž

výtce Poátk, že dosavadní eská produkce básnická nestojí za nic. Výrokem tím cítil se patrn doten i sám. Prosodie se lánek ten ani netvká. Podobný- úel má i jiný jeho lánek z téhož roku v témž asopise, O ouskoné vlaštoví se obrací proti

icritice. §

30.

Takovým zpsobem

se arci spor neešil.

prvních dvou letech po vydání Poátk se tedy bojovalo s nimi naprosto nevécn, anebo spisy proti nim sepsané neuzííjy ani \"

bu

Poátkm

ne sice dosti vydatn, ale aspo formou píslušnjší HnvZlomky kovského o eském básnictví, zvlášt svtla. Jediný spis elil

pak o

—

v šesti listech, vyšlé r. 1820. V list prvním Hnvkovský ukazuje, odmítnuv tvrzení, že dosavadní produkce básnická jest bez ceny, kterak i jiní národové moderní r\'-mují. asomíra není prv nemožná, ale rovnž tak je pípustná prosodie pízvuná a rým; druhá jest vhodnjší pro nynjší pedmty básnictvu, prvá pro pedmty vznešené a ušlechtile prosté. Básník cskv básní, jak chce. Theorie Rosová jest latinská, theorie Dobrovského, založená na pízvuku, eskému jazyku pimena. piosodii,

a

Rozhodn jest

tvrdí

Hnvkovský,

že

pízvuk eský

vždy na pi^vní slabice slova, jak pozná kdo zpytuje výslovnost eštiny. Jen

každý,

pi zpvu nemá se nepízvuné slabiky užívati za dlouhou. Správn dotýká se Hnvkovský neeské výslovnosti, bžné tehdáž zvlášt u kazatel, která se pravé výslovnosti píí. Na omylu jest však. když tvrdí, že okolo Domažlic se poslední slova pozdvihují aneb akcentují,

ímž prý se eské ucho uráží. I Hnv-

kovský smšuje tu pízvuk slovný, jenž v Domažlicku jest na první slabice, s piízvukem melodickým, jímž se tam poslední slabiky nkdy \skutku pronášejí vyšším tónem, slovného pízvuku nemají. Zajímavý jest jeho výrok o Rukopise Králodvorském; s jeho proi

a

71 sodií

prý

se pravitlla

srovnávají,

že,

lezen teprv

r.

Dobrovského tak dobe

kdyby rukopis ten nebyl na1817, bylo by lze souditi, že

pravidla svá prosodická vzal z Dobrovského.

Prosodická pesnost jest prý u starých básník tím vtší, ím jsou starší. Tepn'e zavedením rýmu zaalo prý se nedbáti pí zvuku. Pokusy o asomíru nesetkaly se ani u jiných národ se zdarem.

V

druhém

Hnvkovský,

eští nenásledovali Dobrovského slep. básníci Drželi prý se pravidel Puchmajerových z roku 1802, což arci není pravda; ani on sám se jimi neídil. Patrn chce odstraniti domnlý nedostatek prosodie pízvuné, jež podle Dobrovského má jen dva takty, trochej a daktyl, kdežto pipomenutá theorie Puchmajerova pipouští jich mnohem více. Dále obrací se list

proti tvrzení je

tvrdí

Poátk,

že

že

pízVUný hexametr

v eštin nemožný; jest prý slušný, ale nese zcela ani jiným národm. Teba jen pi

daí

pízvuk obmeziti, jak uinil Puchmajer. Dle asomrné prosodie asi tvrtiny eských slov (na p. bohyn, ztratila a j.) nelze ani užiti. Hexametry asomrné. nedbajíce pízvuku, jsou nelibozvuné. Polemika v tomto list jest dosti slabá. Nepízniv, psobí, že Hnvkovský proti svému ^iastnímu zvyku zíká se prosodie Dobrovského a že schvaluje její obmny, ne ve všem jeho

skládání

Nejedlý

i

šastné a také ne ve všem shodné, jež vymyslili Nejedlý a Puchmajer. Z toho mohli protivníci právem usuzovati, že theorie Dobrovského jest nedostatená a nesprávná. Vbec obsahuje

nkteré

ten

list

vlastních námitek

zvuné

V

A'vklady

dosti

Poátk

proti theorii

povážlivé,

pí-

skoro se ani nctvkaje.

tetím vykládá Hnvkovský, že národové pi veršování musí se íditi povahou svých jazyk; nejsou-li hexametry jejich tak list

hudební, jako starovké, nevyplývá

z

toho.

oprávnna jest jediná asomíra, nýbrž mají voliti rozmry- jiné, jazyku pimenjší. Další jeho výklady o povaze pí zvuku eckého a peského, o píinách, pro oba jazyky veršují rzn, a o asomrném dloužení krátké slabiky pede' dvma nebo víif souhláskami že že

jsou z veliké ásti nesprávné. \'

list

tvrtém ukazuje Hnvkovský,

žt

pízvuná liší se od nmecké eština nepijala pízvuné prosodie od Nmc, nýbrž jako oni z povahy jazyka. V nkterých eská

prosodie

slovech trojslabiných lze

prý

(j.

n c

pi

1

í

b

í,

vydává)

skládání meter starovkých píjakož první slabiky nedbáti, což

— —

zvuku uponkteré jiné výroky Hnvkovského míná na neuveíejnná tehdáž tvrzení Puchmajerova v úvodu Pialek a samo svdí, i

že

Hn\kovský

ilických se

s

o nktcrS-ch otázkách prosos jinými domlouval niii.i a snad i

Jinak opakují se tu znova nC'ktcvé mj^šlcnky již

drive pronesené.

\'

pátém

list

Hnvko\ský, že pro jen systém pízvuný,

tvrdí

eštinu pimený jest spojený s asomírou; nebo istý systém pízvuný psobil by prý jednotvárnost. Taková prosodie prý spíše zasluhuje nazvána býti asomérnou než prosodie Poátk. Dále zkoumá dvody, uvedené v Poátcích pro asomíru, ale nepoíná si tu vždy jasn a pesvdiv. Jedná o tom, je-li pro zpv asomíra nutná. Veliký díl \-erš jeho doby není prý ke zp\'u uren. Ale ani zpvu asomíra úpln nevyhovuje, a postaí tu prosodie pízvuná. Zase se tu v nových obmnách opakují nkteré výklady dívjší. i

i

List šestv obrací se proti ]:)íkrvm

Poátk,

kterými

zmrnou

chválou.

výrokm

dosavadní eské plody básnické odsuzují, a zastává se rýmu. Novovtké básníky eské Hnvkovský zasypává ne-

Kolem

r.

se

1820 ráz eského pízvuku nebyl

dobe znám; pízvuk drazový

nebj-l

ješt

rozeznáván od pízvuku melodického. Nemohla tedy polemika proti Poátkm býti tak vydatná a rázná, jako muže bvti nyní. Ale i pi takovém stavu tehdejší znalosti pízvuku a prosodie mohla býti polemika Hnvkovského daleko draznjší, než vskutku jest. ^Inohých dvod, jež pro asomíru uvedly Poátky,

Hnvkovský se ani nedotýká. Hlavní a dvod arci jeho proti asomíe

—

závažný, jejž asto opakuje

mírou nií

se

v eských

—

din-od

velmi

je ten, že

aso-

verších pirozená

eská

píin Hnvkovský dobe drazn odporuje Poátkm tvrd, že pí-

výslovnost, a v té

a zvuk eský je vždy na první slabice slova. Tím podivuhodnjší jest, že pece pipouští ji ml zavrhnouti doprosodii asomrnou, cela, jako Dobrovský. Tím sám úinek spisu svého oslabil a vítzství takka pustil z ruky. Jím zpeetno domnní až dosud platné, že v eštin jest i asomíra do jisté míry oprávnna. Proti rozhodnému a vítznému tónu Poátk jeví se tedy u nho jakási nedvra ve vítzství, zpsobená snad obavou, aby protivník nepodráždil, která arci vci jeho neprospla. Také rozvlánost a stálé opakování týchž myšlenek iní nepíznivý dojem. Proto nelze se diviti, že jeho Zlomky nemly ani toho úinku, který míti mohly. Poátky posuzovaly se u nás stále velmi pízniv, kdežto Zlomky pokládaly se za dílo nezdailé. Úsudky takové nejsou oprávnny. Zlomky jsou dílo, které obsahuje leccos dob-

a

rého, ale které

neumlo

zbraní, jež

odprcm

asomíry samy se podávaly, náležit vyDokonce však není správné, co tvrdil užiti. na p. Brandl. že jsou psány hrub. Poátky íiní v té píin mnohem nc])iznivjší dojem.

75 Proti nešetrnostem a píkrostem

Poátk

lze

nkolik drsných jejich \ýraz nazvati dosti mírnými. Jen pedpojatost proti Dobrovskému zavinila, že píkrý tón Poátk posuzuje se mírn, kdežto o Zlomcích mluví se jako o díle zvlášt hrubém. Také se nesmí za•

pomínati, že

bezdvodná

nešetrnost

Poátk

svádla k odpovdi ostejší. Jako se r. 1820 dostalo Poátkm § 31. konen odpovdi, teba no dosti vydatné, od Hnvkovského, tak dostalo se jim naopak podpory, a to od Jungmanna a Raymanna. Také Stach dle jednoho dopisu Jungmannova k Markovi chtl tehdy vy^stoupiti se svou Harmonií a poslal ji Jungmannovi k vydání. Ale Jungmann dobe usoudil, že ji vydati nelze. Jtingniann hned na poátku toho roku ujal se prosodie asomrné ve své Slovesnosti. jež vyšla ješt ped Zlomky Hnvkovského. Nejstarší básn eské (totiž pod vržené rukopisy Králodvorský a Zelenohorský) neídí prý téhož roku

i

pízvukem

asomírou; toto nejstarší poátku XIV. století rýmovanému, pošlému z Nmec. V XVH. století uvedena prý do ech asomíra. Od roku však 1795 nejvtší díl skladatel ídí se pízvukem, jenž podle pravidel Dobrovského jest vždy na první slabice; ale Dobrovskv chtl prý pravidly svými prospti se ani

básnictví

ani

ustoupilo na

7a

dobrému tení nežli skládání verš Dúvodnji zastali se asomíry nejmenováni více

spisovatelé

Poátk.

Verše mají se

miti

dli

O

Dobrovském mluví Jungmann v tomto veejném projevu s velikvm uznáním a s šetrností; tu není Dorasu.

ísti dle pnzvuku.

ale

brovský onen ..studený grammatik", jak jej zakryté nazýval v Xepedsudném minéní. Že by však byl chtél Dobrovský svou theorií prospti hlavn dobrému tení verš, není pravda,

i

teba

se

diviti,

že

mu Jungmann

podkládá takové úmysly z pouhé své domnnky. Pozoruhodno jest, že v Slovcsnosti, kde Jungmann mluví s^'ým jménem, nezavThuje S'prosodie prízvuná naprosto, jak to iní Poátky, se náklonnost k veršování asonetaji. Básní pízvuných pijal dost. také Jungmann do své Slovesnosti

a

mmému \'

kruzích

píznivc pizvuné

prosodie byl»>

toto veejné zastávání asomírj' posuzován^ nelib, jak lze souditi z jednoho dopisu Jung-

mannova k Markovi. Souasné s Jungmannem thorii

vyslovil se proti

Dobrovského Fr. Rayttiann v voch

básn

Poátky pusobiK mocn, že báse svou, v^Tírn covanou pízvun, pedlal v nepízvunou Jemu prý prízvuná pravidla nikdy nechutnala ježto se nikdy pesvditi nemohl, že by v e^ své

prý na

Josef Egyptský.

nho

tak

tin byl vždy na první

slabice jiízvuk, nebí)

což prý jedno lépe

kem na

ech

jest,

milc/íka,

zní:

délka,

poslední slabíce!),

prý

rdui eskému prv

rosíotici.

vyslovuje

do

lucíTna,

Patrn Rayniann, jako

(s

pízvii-

ko/ita.

Každý

miluyV

cisttrna

atd.

k tém,

Stach, náležel

a

kteí eštinu vyslovali nesprávn, správnou výslovnost jist stále slyšeli, nepochopil rovnž, co Dobrovský mínil slov}'- slabika prosodicky dlouhá a krátká", a soudil, že se tím oznauje slabika vskutku dlouhá nebo krátká. Proto arci tvrdí, že pízvuk slabiku dlouží, a klade pízvuk na roven délce. Ale takových lidí, jako byl Raymann, kteí nechtli pochopiti vci zcela jasné, bylo tehdy ,,

zajisté dosti,

a také tehdy, jako se

dje

dosud,

do literatury leckdo, uml-li jen vládnouti perem. Raymann praví, že báse svou složil metricky" neboli ,,nepízvun"; ale báse jeho dokonce není snad asomrná, nýbrž jest skládána v dsných hexametrech po starém zpsobu. Slova vnucují se bez ohledu na pízvuk i délku slabik a beze všech pravidel do zvoleného rozmru. Raymann byl si vad svých verš vdom a omlouvá je zcela nemístn nedostatkem pízvuných pravidel. Bylo velmi pohodlné básniti bez pravidel, jen tak podle sluchu" i Raymannovi pletl

se

z

vlastenectví

,,

,,

mnohým

jiným, a ti v Poátcích shledávali rádi dvody, pro mohli zavrhovati písnjší líbilo pravidla a básniti hodn voln. i

Tm

78

podvracování Dobrovského pravidel, z nemístného pohodlí, které marn hledí zakrýti, na p. Raymann tvrzením, že nemá asu vnovati své básni vtší práci a že z jeho chyb snad jiní dojdou pouení. Pro tedy vydával tuto svou ,,plácaninu ve verších", jak báse tu nazval v jednom svém listé Jungmann, se

když

neml

ani

asu

ji

vybrousiti?

Raymann

není tedy vlastn pívrženec asomíry, nýbrž

odprce Dobrovského a zastánce starého zpsobu básnní. jist z pouhého pohodlí. § 32. Hnvkovského Zlomkj' došly posouzení jen

rzného. V kalendái Prešpurském z r. 1.S21 posouzeny pízniv, Jmigmann a lidé jeho kruhu {F. Celakovský a Šafaík, jenž v jednom list si peje, aby odpovdl Poátkm Jungmann nebo Palacký) je zavrhovali s výsmchem, jak poznáváme ze souasných list. Proti nim vyslovil se v echoslavu r. 1S20 i

Fr. Jabulka, jenž se strojil zvláštním spisem

vykopati hrob

pízvuné

prosodii,

ale nepro-

Téhož roku v témž asopise^ od])ovdl mu strun kdosi nejmenovaný a Fr. Tomsa, jenž arci dával vlastn každému na vli, aby veršoval, jak chce, jen když veršuje dobe. Šiépnika dorážel r. 1821 v echoslavu na 1'oátky po svém zpsobu lánkem Drvovoz a chystal na obranu prosodie pívedl

toho.

i

zvuné

pojednání Vidní a popsání pizvuku a asomírv'. jehož obsah uvádí ástené v jed-

79

nom

liste* ke Kamarýtov-i elakovský; z listu toho poznáváme, že Štpnika, jako V. Nejedlý v Boh^Tii, volil aspo v úvod pro svou polemiku nevhodnou formu allegorie. V jiném list ke Kamarýtovi elakovský oznamuje, že Štpnikovo pojednáni již se tisklo pro

Zieglerova

Dobroslava,

ale

že

Jungmann,

zaplativ v>'tištný již arch, kázal je vytrhnouti

a zniiti. Tato zajímavá zpráva osvtluje nejlépe,

málo

jak

viibec,

a

si

Jungmann a asomrníci

v soukromí o protivnících jisti svým vítzstvím a jak v nitru svém ve správnost

se pronášeli

nepízniv, byli málo spoléhali

pojednání Štpnikovo podobného rázu, jako jeho Oslovská kritika a Drvovoz, nemusil se ho Jungmann báti; zdá se tedy, že pece obsahovalo leccos, co protivníkm nebylo po chuti, a proto je potlaili, majíce již dosti na Zlomcích Hnvkovského. ^Mohlo by se arci souditi, že Jungmann zamezil vytištní toho pojednání, aby hádku ukonil. Ale toho úmyslu míti nemohl; nebo pak by byl ml sám také mleti, což se však. jak bude ihned vyloženo, nestalo. -*^T Z pízvuník ozval se r. 1821 proti Potaké Jan Nejedlý nejen ve svých

vci, které

hájili. Bylo-li

átkm

pednáškách na universit, ale i ve vý-kladu o prosodii v tetím vydání své eské grammatiky z r. i82i,.arci strun a málo vydatn; ale i

toto mírné odbyti

asomrníkú

pohoršilo je

'

<S0

nesmírn, jak poznáváme z jednoho listu elakovákého ke Kamarýtovi z téhož roku. Jak zejmo, asomerníci rádi stíleU (a stíleli, jak jsme poznali a ješté poznáme, velmi vydatn), ale byli velmi neradi, když se stílelo

také do nich. § 33. Píznivci asomíry ujímali se r. 1821 a 1822 své prosodic s vtším úsilím než stoupenci prosodie pízvuné. Ukládali svá

v nov založeném Kroku. kráel Jungniann, uveejniv 182 1 lánek Krátký pehled pro-

pojednání o té \" \-

ele Kroku

vi-ci

jích r.

Pehled ten složil, pedlohy, proto, aby básnictví

sodie a metriky indické. íi

to podle cizí

eské

mohlo

pihlížeti

vedle

asommých

meter klassíckých i k metrm indickým, akoli tehdy metrika indická nebyla ani náležit prozkoumána. A tuto metriku, ani náležit nepoznanou, chtl k nám zavádti Jungmann, akoli ani sám v ni vniknouti nemohl! A jako sám již ped r. 1818 napodobil nkterá metra indická, tak vybízel ^' listech s\-ýcl\ k tomu i ^Nlarka. ])osudku Poláko\-y Vznešenosti pírody témž roníku Kroka \'yzýval Poláka, aby elou báse pebásnil asomrn, Touž dobou uveejnil v Kroku \'ýmsky z prosodic a metriky eské, v nichž pokládá jen prosodii Oasomrnou za zpsobilou k dosažení jakés \'

A <

takés

dokonalosti

básnictví.

Zlomkm

vy-

81 t\'ka,

nemly

ze

nicmén prý

nedostatku hrubé stelby, tím, že piznaly délku samo-

hláskám a dvojhláskám pirozen dlouhým, vtší a hlavní díl pole postoupili. Jungmann eká, že válka o prosodii skoní se smírn, a k tomu má pispti i jeho lánek. Úvod jeho pojednání je zajímavý tím, že Stachovi vytýká v Jungmann jen nkterých osob lotknutí"(!). Poátkm pak jen neopatrnost. Pizvuníky však posuzuje velmi písn, mluv o jejich hrubé stelb" a o .palici", které s^ užívalo v echoslavu, stelba a zbra Poátk nebyla nikterak jemná a šetrná. Co do vci Jungmann stojí v tomto lánku na stanovisku nesprávném mín, že eština musí veršovati asomrn, protože rozeznává slabiky dlouhé a krátké. Podle toho by vlastn

nm

,,

,

a

musily veršovati asomrn; nebo sotva se najde kteiA'- jazyk, kter<- by slabik dlouhých vbec nemí. V poznámce Jungmann tvrdí, že diktatura jest literatue záhubná; patrná tu narážka na Dobrovského, o nmž asommici v Poátcích tvrdih, že místo vnucuje jen své nálezy a diktáty. V lánku samém vvkládá se, zvlášt se stano-

všecky

jazyky

dvod

nynjších našich vdomostí, zcela nesprávn, podle nmecké poetiky Clodiiisovy, r. 1 82 1 již dosti zastaralé, co je rhythmus a viska

metrm,

a z pojmu jich dovozuje se nutnost asomíry. Nižádný prý ve svt národ, co <

"eska prosodie.

v)

82

\íme, nezaložil prosodii na pouhém pízvuku. Nmci to o sob myslili, ale již prý od toho ustoupili. Pízvuk eský je pohnutelný, prý a až se lépe vj-zkoumá, poslouží pravidlm o kj-ásném pednášení. V nouzi mže prý S3

omylu

mu

dáti

—

praví

Jungmann

totéž právo prosodické, jaké

—

zcela

nejasn

ml

Rek, nic své vesms

u

Jasnji vyjádil Jungmann tyto nesprávné mvšlcnky mnohem pozdji v tetím vydání své Slovcsnosti z r. 1846. Zajímavo jest, že pes to v lánku svém nezavrhuje ,,rhythmické" verše pízvuné proti ,, metrickým" veršm asomrným; mohou prý míti svou krásu, ale nesmjí si osobovati dokonalosti verš metrických, jimiž jedinými prý lze dosici stejnosti takt a pravého rozmru (metra). \'erše pízvuné mají prv jen oddíly sob ])odobné, nikoli stejné, tedy ne metrm, nýbrž pouhv rhythmus, metrm a rhythmus nelze klásti v takovou ostrou protivu. U nás jest Jungmann pvodcem nesprávného zv>'ku, oznaovati verše asomrné jakožto metrické, jakoby ver.še pízvuné ani metrické nebyly. Jungmann tedy v tomto lánku své výluné stanovisko, kterého hájil v soukromí a do jisté míry i v Slovesnosti, že totiž v eštin pípustná jest jen asomíra, a kterého hájily i Poátky,

\íc.

a

zcela opustil,

piznav

i

prosodii

pízvuné

ja-

kous oprávnnost. Akoli tedy Unévkovského Zlomkm vytýká, že se daly na ústup, ustupuje

83

lastn on sám také, patrn proto, že tou dobou pro silný odpor protivník nebylo nadje v iplné a výhradné vítzství asomíry. Nepochopuji naprosto, jak mohl tento zejmý ústup jiní pokládati Jungmannúv Zelený a po za vítzství a souditi, že Jungmann podává tu poraženvm svým nkdejším druhm literárním ruku na smíenou, jakoby ve vdecké polemice, kde rozhodují vcné dvody, bylo pípustno smíení toho zpsobu, aby jeden z protivník druhému bez dvodu z pouhé smílivosti a proti

\

nm

vému pesvdení aspo napolo dával za pravdu. \^ dalším postupu lánku Jungmann rozdluje verše podle Colcbrookova rozdlení meter indických v nkolik skupin; v první jsou verše prízvuné, které prý' spravují se pouhým potem -labik, v druhé verše, spravující se dálkou slabik bez ohledu na poet takt, ve tvrté \erše, spravující se potem slabik, ale ne cele svobodn, t. s nkterým uritým taktem. dvou kategorií jsou metra indická, vykládaná po tehdejším zpsobu, jež Jungmann chtl zavádti do -^eštiny. Jsou to xiTšo, které mají bud uritý poet takt, r-le vpedu a vzadu pebytené slabiky (na p. ^[ w), anebo verše, které ob-dhují pouze uritý poet dob (^ jest jedna, _ civ doby), zaplnných krátkými nebo dlouhými slabikami, ale nerozdlcnvch v takty (na p.

Verše ]iosledních

S4

____^_w_

schéma není rythmicky správn podáno, neteba pn14 dob). Že obojí to

pomínati.

Jungmann uvádí

Polákovy

ze \'2nešenosti

\-vbovují ^'

pízvuné

pírody,

požadn\km rn/mr

Uznává

tu

.6

w ~ ^-^

tvórj';

pojme

tedj'^

ady, které

^^

w-_^

atd

prý

indickvch:

kráse

j)lné

nebe zdá se k veselosti zváti bratí, radovat se

verše

které

se

—

sob

dob

6 dob 12

dob

12 dob.

rovnají

pouze délkou, potem dob. Že nejsou v pravdé rhythmícké, ani nepoznává; nebo nemají podstatné

známky každékoli

rliythmické ad}-, totiž

rozdlení v pravidelné oddíly, takty. Jungmann podle tchto zásad opravuje i nkteré vydané verše pízvuné. V pízvuných verších Jungmann metra nevidl, ale v takových zcela

již cizí

nerhythmických verších shledával j^kný rhythmus! Celý tento lánek Jungmannv je veskrze pochyben; jest úpln bezcenný a byl jím již

kdy vyšel. témž sešit Kroka jsou posudky Poátk a Zlomku Hnvkovského, které podle poznámky vydavatelovy pocházejí ode dvou roztenkrát, \"

i

dílných recensentu.

Pvodce posudku Poátku, jcnz jest viasln pouhým velmi pochvalným nárysem jejich obsahu s hojnými disnými výpady na pízvuníky, neznáme. Prosodie pízvuná jest mu

85 neestí, prznící eštinu, kdo se

jí

drží je

bluda

a prznitel a zrádce posvátného národního pokladu, nedouk, zatvrzelec a protivník pravdy. velice žehrali na Jak vidno, asonirníci, umli se také ohánti hrubost svých odprc,

a

pahcí, toliko s tím rozdílem, že

ohánl

jí

oteveným

s

hledím,

Štpnika

se

a asomrníci

jen tehdy, když se skryli za anonymitu.

V celém

tom posudku zajímavé jsou jen dv^ vci: pedn tvrzení, že sice v jednotlivých slo\'ech jest pízvuk na první slabice, ale v celých vtách jen na tch slovech, na kterých jest draz, ímž vlastn pisatel tvrzení Poátkii \yvrací a potvrzuje uení Dobrovského, ježto pízvuk vtný, který tu má na mysli, jest jen a dále domnní, zesílený pízvuk slovný, hlásané již Jungmannem, že a.somrné verše mají se ísti pirozen, totiž podle pízvuku.

pi

emž

jejich pocítí.

asomrn

nžné ucho libozvunost Škoda jen, že je to klam; kdo te

prý každé

verše podle pízvuku,

znií

jejich

rhythmus. Kritika

Hnvkovského Zlomk pochází od

vlastn anonymní, ale že je Jungmannova, vysvítá z jeho list k Markovi. I on wtýká nejprve Hnvkov.skému, jak jsme již poznali, velmi neprávem, urážky, kterými

Jtingmanna;

je sice

ve svém spise obmýšlí protivníky, a horší se, a to zase neprávem, na Hnvkovského, že se mu kvtnatý- a žívv sloh ,,Blahoslavúv" nelíbí.

Mi

tedy Jungniann tísku v oku bližního, ale biexna ve vlastním oku ne\idí. \' recensi samé J ungmann hledí Jínvkovskému dokázati odjjory a nesprávností, ale nepodává všude jeho výrok pesn a polemisuje s ním leckdy nepíslušn. Vcné jeho námitky jsou docela bludné: pnzvuk eský prý nemže býti dost silný a jasný, když se tak pracn musí hledati, za jeho píklad nemají prý se uvádti, jak tvrdí již recense Poátku, jednotlivá slova, nýbrž celé prpovdi. Stach prý dobe tvrdil, že pízvuk cskv je pohnutelný. Že by se vyslovovalo lucerna., //tinsky, tomu Jungmann neví. Patrné ^'idí

i

Jungmann

náležel

k

tm, kteí

vyslovovali

eštinu nesprávn. Nedivme se pak. že pízvuk nechtl hledati v prosté mluv lidu, nýbrž v mluv enické, jež jest prý básnické bližší.

eník

má nkdy pízvuk

prv

citový,

pízvuk obyejný. Patrn líbilo se Jungmannovi tehdejší nesprávné \-yslovování enické, vzešlé z lichého pathosu. Zárove z toho poznáváme, že správný pízvuk prosté mlu\\' dobe znal, ale že se mu líbil onen lichv citový" pízvuk (lur^rna, la//»sky), ponvadž prý je živjší. Lze-li si

a ten

])rv

bv\-á jinde než

,,

píedstaviti vtší poblouzení? Jeho od])or proti

Dobrovskému neml by se tedy uvádti za pízvuk tehdejší byl odchylný \' od nynjšího. celém tom vvkladu Jungniann \ vtýká Hncvkovskému správn jen jednu vc.

doklad, že snad

^7

mluv

o vyslovování domažlickém míchá pízvuk a zpvavé protahování. že

O nco

podstatnjší

je

polemika Jungman-

Hnvkovského, že pízvuk tu je asto nesprávTiá; na pr. z nepromyšleného tvrzení Hnvkovského, pohlcuje" slabiky nepíže pízvuk eský zvuné, vysoustruhoval výtku, že podle Hnv-

nova

proti tvrzení

slabikv prodlužuje,

a

i

,,

kovského slabika ncpízvuná

je

rovna

nulle.

Nea slabika píz\-uná že jest nekonená správn t\Tdí, že žádný z velikých vzdlaných národ neveršuje pízvun (poítají prý pouze !

ba ani Nmci. V tomto nesprávném výkladu zajímavé jest toto místo: ,,Vím, že nkteí z nových eských deklamatorú, nadšených duchem nmeckým, vyslovují mnohá

slabiky), ani Angliané,

slova, n. p.

jako žel

i

cizinci, spanilou, zrovna

cizinci, spanilou, což jsem bohuna eském veejném divadle slyšel! ale

tak pokažené ucho není ješt všem

že

echm."

lovk, ta tyto výroky, skoro ani neví, nco takového mohl Jungmann napsati.

Naposled zamítá pí zvunou prosodii Puchmajerovu z r. 1802, kterou Hnvkovský vyhlásil za nejzpsobilejší pro eštinu, ale ani tu nepodává zásad Puchmajerových správn, dobe však v^iiýká Hnvkovskému, že se ani

sám

této prosodie nedržel.

Konec jeho výklad

!

8.S'

je ten,

mírou,

pravého metra

že

básn pízvuné

lze dosíci jen

aso-

že jsou jen rhythmické,

ne metrické, jak vyložil již v dívjším svém lánku. I tu tedy Jungmann výlun ašostanovisko opouští.

mrn

Celkem iní kritika Jungmannova dojem nepíznivý; je to vzor kritiky nesprávné, teba byla psána hladkou formou, a mže mu býti prominuta jenom proto, že ho k ní svedla pedpojatá Iiska ku prosodii asomrné. Že se u nás tako\á kritika vj-chvalovala a nazývala duchaplnou, ba, že. se t\Tdilo. jako by jí byl

Jungmann

rozhodl vítzství asomír^'-, je

dectvím, jak málo se u nás uvažuje. §. 34. V prvním díle Kroka byla

sv-

vbec

pstována velmi vydatn prosodie a metrika; tento asopis byl jaksi orgánem asomrniku. Ale v láncích tch, a dva z nich pocházejí od Šafartka, opakují se vtšinou staré známé myšlenky s nkterými narážkami na prosodický spor,

nkdy

ne zrovna uhlazenými; tak se na

p. v jednom lánku tvrdí, že o mnohém pízvuníku platí, co pravil v bajce kravinec:

My

jablka plovome. A pak si stžovali ascvmrníci na hrubost piízvuník Jungmann a jeho stoupenci peovali však i v soukromí o to, aby se asomíra zakotvila, jak poznáváme ze souvkých list, inil tak JungDUDui sám mezi Lechy, Šafaík doporuoval r.isoniívii

("li( ir\ ,if

in

.1

Srluini

Pinh^r' Kii>rim,

89

Celakovský s

Polákm,

nevalným

zdarem

vesms

echy

mimo

Jungmann

ml

arci

úspch svého snažení radost; s patrným uspokojením pipomíná ^larkovi v jednom listé z r. 1823, že Dobrovského prosodie, práce prý I /létá, uvedena jest v pochybnost. § 35. Pnzvuníci po \ydání Zlomk jakoby byli onmli. Dobrovský mlel, a co uinil Šiépníka v druhém díle svého Hlasu lýry eské z r. 1823, málo vydalo. Velice mlké z

jeho vtipkování v nkterých básních o asomrnících nebylo nijak zpsobilé, aby nahradilo

vcné dvody patrn

a

asomíru

porazilo;

bouilo

jen krev. Jak vyplývá z jednoho listu

Juns;mannova k Markovi z r. 1824, ekali tehdy asomrníci nového boje o prosodii; ale

oekávaný

spis

Štpnikv

a

Hnvkovského

nikdy nevyšel.

Za to Jungmann rok potom v Historii literatury eské opt se zastal asomíry,

a

mnohem ostýchavji než divé, jsa spokojen, kdyby se udržela aspo ve verších urených ke zpvu, r. pak 1826 uinil tak, ale mnohem rozhodnji, Šafaík ve svý-ch nmeckých Djinách slovanských literatur, v nichž pronáší se o Dobrovském a jeho prosodii dost nešetrn. Tyto a ješt jiné útoky v díle Jungmannov a Šafaíkov vyburcovaly konen Dobrovského z jeho olympického klidu. Posoudil ob díla písn, ale spravedliv ve vídeských Jahr-

90 biíchcr

der

Literatur

a

1827

r.

strun

Šafaíkovy výklady o prosodii

hlavn k tomu,

ale ízné, ukazuje

brání

pirozené

odbyl tu

že

sice.

asomíra

Bohužel, pišlo

výslovnosti.

pozd, a uveejnno jsouc v asonmeckém, nemlo asi ^' Cechách náležitého

toto odbytí pise

iiinku; a kdyby i bylo vešlo v širší známost, zaujatcm pro asomíru nebylo by zajisté

postailo.

Jungmann Dobrovského,

chystal se

neodpovdl.

ale

povdl nkolik

odpovdti na

let

kritiku

Šafaík odDobrovského

po smrti

v lánku Ohledy metrického veršování illjTskvch Slovenu v v Kroku r. 1836. Libuje si tu, že eština jest prese všecka tvrzení Dobrovského

asomíry schopna, vždy vvrok je v

tak

—

i

pipouští

ale

pízvuné. Tento

veršování

pímém

odporu

Djinami slovanských

— a inil prý

s

Poátky s jeho pízvunou i

literatur, jež

neklamným

prosodii zavrhovaly naprosto, a jest

zavrhování pizvuné prosodie v Poátcích stalo se vlivem cizím, jist Jungmannovým, jenž od r. 1S04 až do vzniku sporu prosodického pipouštl aspo v theorii

dkazem,

že

naprosté

jedinou asomíru.

Tento výrok Šafaíkv

ncjléjíc

svdí, jaké

b\lo v.skutku ono vítzství asomíry, o nmž se u nás bájilo. Výluného oprávnní si asomíra u ná-^ nil:'!'- '"-lobvla. \'v-'''1'l-: 1>'>i<'

<'l

zahájeného

r.

1818, byl jen ten, že vedle pro-

prízvuné uznávána jako stejn oprávnéná asomíra, a to ješt, jak jsme ]in/iinli, ne-

S3clie s

právem.

IV.

r c nky nictví. i

i

Poátku eského básaso mrné

Ráz pros-odie pízvuné mezi r.

1818

— 1853.*)

vru

podivuhodno, jak ve spisech, ke kterých bychom nejspíše hledali výklady o theoriích básnické formy, zanechal spor prosodický nepatrných stop, ba jak málo etné jsou zminky, týkající se otázky prosodické. 36- Jest

§

Z grammatik eského jazvka, jichž za té doby vyšel hojný poet, jednají o pízvuku, aso-

míe

a prosodii jen málokteré. Ze graramatik v5'-šla p'^ r. 1818 po šesté psaná grammatika Karla Ignáce

starších

nmecky Tháma

pízvuk eský, ovšem jen hlavní a slovný, uruje správn, a po tvrté grammatika /. Nejedlého r. 1830, v níž v nauce o prosodii provedeny jsou nkteré zmny; dovolují se tu nkteré volnosti, kterých Nejedlý sám ve svém pekladu Iliady užíval s mírou a o kterých se r.

1

82 1, jež

Listy fil. 401 448. 353. *)

—

XXI,

1894,

str.

247

— 265,

92

v dívjších \ydáních své grammatiky nezmioval (na p. míry uletí <^^_. otoívá ww mílová váti w-_ ««.). Xa Nejedlého psobil tu pokus Puchmajerv v ukázce pekladu Homerovy Ilíady, hlavn jeho ncsprá\'né uení o pohlcování pízvuku délkou. Proti asomíe v3^slovuje se Nejedlý i v tom,

vydání. V. Hanka ve své grammatice z r. 1822 (další vydání jsou z r. 1831 a 1849) uí o pízvuku podle Dobrovského, ale prosodickvch thcoiií si nevšímá. N. Vank a /. I'. Franta mají r. 1838 výklad o pízvuku rovnž správný, uznávají však obojí prosodii. Soudí, že jen iamby (^ _) a trocheje {_ ^) mohou se v eštin skládati

po

nmeckém zpsobu,

njší jsou prý však,

t.

pízvun. Lahod-

skládají-li se

asomm,

jako také verše ostatní, zvlášt jsou-li ureny ke zpvu. Pravidel prosodie pízvuné neuvádjí,

pro prosodii asomrnou mají jediné pravidlo, a to nesprávné. Tomáš Burian (r. 1839, 1843 '^ 1850) opírá se v tchto výkladech o grammatiku

\'akovu a Frantovu Proschek

(r.

i Dobrovského, Josef 1840) o Nejedlého, Josef L. Ziegler

ve svých grammatikách z r. 1842 (1850) a 1845 ^ Dobrovského, o prosodii však vbec nejedná. /. B. -"l/
93

poznáváme z této jediné jeho struné zniúikv o ném: ..PHzvuk. který v jazyku

prízvukii,

eském obyejn na první slabiku slova padá, nedlouzí ji, akoli nkteí novjší té svobody si dovolují"'. Kdo pak kdy vskutku dloužil krátké pízvuné slabiky? Vincenc Pavel Ziak

r.

1842 (1S46, 1849) drží

v struném výkladu o pízvuku Dobrovského a Nejedlého, 7- ^- Konený (1842, 1846, 1849, 1852) velebí eštinu, že mže asomrn napodobiti metra antická, následuje v tom jednoho v\Toku KoUárova, ale pravidel prosodických vbec nepodává; i on se však ve výkladu o pízvuku drží Dobrovského. Obšírnjší jest výklad o pízvuku v gramse

matice slovenské lilaríína Haitaly, psané latinsky, z r. 1850. Odchyln od .grammatik jiných Hattala rozeznává pízvuk slabí nv (obyejn nazývaný slovným), slovný (= vtný) a vtný. \'^tným pízvukem oznauje povýšení nebo ponížení hlasu, kterým prý se nkdv v period odlišuje vta hlavní od vt vedlejších. Ale uznávání tohoto tetího pízvuku není správné; Hattala má tu snad na mysli draz, kladený nkdy na nkteré vty, nebo spíše modulaci hlasu pi pronášení rzných vt. \'edle

znává

tchto tí pízvuku i pízvuk enickv,

se jednotlivá slova

zcela totiž

správn

nebo vt)- podle

mluvícího pronášejí zvlášt

roze-

draz, ktervm

drazn.

úmj^^slu

94

Struounké výklady Bakory

o

pízvuku

Josefa

(1850) a Fy. Cti pra (T852) jsou správné,

nového. Mluvnice Jana Slav. Tomíka (1850) nevykládá o píJTS^uku a prosodii nic, v tetím vydání (1853) a v etných vydáních ])Ozdjších jedná o pízvuku hlavním a slovném strun, ale správné. V eské mluvnici, nmecky psané, téhož spisovatele (1851, 1855, 1859, 1865) uznává se i prízvuk vtný. V ostatních asi ticeti eských a slovenských grammatikách, které v této dob ^'>•šly. není. pokud jsem je poznal, o pízvuku a prosodii ani zmínky. Spor prosodický tedy, tak urputn vedený, na grammatiky eské ani nepsobil.

ale neobsahují nic

tém

O

obojí prosodii jednají

strun

jen

Vank a

Franta, Xejcdlý a Proschck jednají jen o prosodii

jjízvuné, Malý jen o asommé. Ostatní grammatikové, které znám, prosodie vbec nedbají. Nápadné jest, že tak mnoho graramatik té doby pízvuku, zjevu v každém jazyce velmi dležitého, vbec si nevšímá, a to nejen grammatiky psané pro Cechy, nýbrž i psané pro Xmce. Patrn se tehdy pízvuku nepiítala ta váha, kterou v každé ei má. Samostatn v té dob nebádal o pízvuku nikdo; jediný Hattala zavádí nové rozlcování pízvuku, ne ve všem správné. O podstat pízvuku mluví se všude neurit; brzo .se vymezuje jako' povýšení hlasu, brzo jako

tém

lraz.

f)

pízvuku

vedlejším,

jejž

tušil

ji/

95

Dobrovský a jejž pesnji snažil se stanoviti Xejcdlý, neiní se v té dob zniinky; ba tvrzením, že každé slovo jediný,

vlastn

se

mže

pnzviik

pravidel Dobrovského o

míti ]iiizvuk jen

ten

upírá.

pízvuku hlavním

Ale drží

na jedinélio Malého. Zavrhuji tedy všichni, až na -Malého, tvrzení Šafaíkovo, Palackého, Raymannovo a Jungmannovo, že

se všichni až

pízvuk eský jest pohybliW-, patrn proto, že piízvuk eský sh-šeli tak dobe, jako Dobrovský. Jestliže Vank a Franta pes to kloní se rozhodn k prosodii asomrné, dávají se patrn unášeti tehdejším proudem. Jaké bjlo tedy ono velebené vítzství Poátk, jejichž \ýklady zakládaly se hlavn na domnní, že pízvuk eskv není vžd^- na první slabice slova

?

^limo grammatiky jest soustavných prosodii jen nkolik. R. 1824 vydal slovenský básník Jan Hollý sbírku peklad básnických s úvodem o prosodii. Kniha ta není mi pístupna, ale ze souasných posudk lze poznati, že prosodie Hollého z r. 1824 není podstatn rozdílná od prosodie, kterou uveejnil ve t\Ttém svazku svých Básní r. 1S42. Hollý jedná tu o prosodii asomrné a shoduje se celkem s pravidly Poátk a Jungmannovými. Jsou to vlastn první podrobná pravidla této prosodie, volnjší než pravidla asomrné prosodie ecké a latinské a celkem rozumná; §

37.

výklad o

96 tím, že jsou

pesná, byla zpsobilá k tomu, aby

pivedla ve veršování

asomrné

žádoucí for-

mální jednotu. Ale jak shledáme, dbalo se jich .málo, a ježto pravidla Šafaíkova nestaovala, veršovali

asomrníci, jak

se

práv komu

líbilo.

Po Hollém jednal o prosodii teprve Jungmann v druhém a tetím vydání s\'é Slovcsnosti 1846).

(1845,

Píslušné výklady jsou tu proti

zmnny

vydání prvnímu znan a rozšíeny. Ale ve výkladu o asomíe stojí tu Jungmann na témž stanovisku, na kterém stál r. 1804. Po celýcli 40 let nezmnil Jungmann svého

mínní o rhythmu diusa,

a metru, které erpal z Clo-

a úastnil se v soukromí a snadno mohl

o prosodii a

dl mann

jiných, že

z

má mínní

veejn

i

se

sporu

pesvditi

nesprávné. Jung-

tu zase mluví o ,,polopravém" pízvuku,

em

ab}'^ ekl, v vlastn pravidla Dobrovského o pízvuku jsou nesprávná, ani ho nenapadá. Pízvunou prosodii ani tu Jung-

ale

mann

nezavrhuje,

a

vlastní

pízvuné

verše

mu

skládány pouhým poítáním slabik. Je prý teba pi veršování dbáti pirozené délky

jsou

hlásek,

zbhu mnoha

souhlásek,

sluchu, 'citu

a rozumu. Skládati lze prý první strofu jakkoliv, jen toho tieba hledti, aby druhé strofy byly tytéž. Pravidlo toto je vlastn popením všech

uzákonnou libovolností, kterou práv Jungmann ne.>právn vyítá Dobrovskému. Tvnlí-Ii, že pi skládání verš teba šetiti pravidel a

97

sluchu, citu a rozumu, ale nenaznauje-li ani

slovem,

eho

ten sluch, cit a

rozum žádá, dává

tim vlastné každému dovolení, aby si veršoval, jak chce; nebo cit a rozum, a také sluch není u každého vyvinut tak, abj'- ho chránil nesprávností. Káže tu tedy Junginann v prosodii a metrice naprostou anarchii. Ukázka tohoto jeho veršování beze všech pravidel, kterou podává:

X

Lidomira inuodjná ruka, tfbe zhoubné lidobijce stavilo, hrade nehostinský, nioíci neduhem krutvm

-^ ^~. ^-_w_^

^^-

rám

lokonce není podobna

nýbrž pes

jak -mínil,

_^^w-^

rozmrm to,

.w_w_

«,

že

je

Pindarovým,

asomrná,

pízvuná. nemá pražádného rhythmu, ádka, mí-li se podle Jungmanna asomm, nemá taktu. Rhythmus té básné zakládá se podle Jungmanna patrn na tom. že každá ádka má uritý poet dob (první a druhá 15, tetí a t\-rtá 12). To ovšem nikdo nepozná, kdo si ty doby na prstech nespote. Hlásá tu tedy zase Jungmann svou nauku o veršování potem dob (moment),

nikoli

ježto ani jedna

o níž jsme

výše promluvili, a to, jak pojeho výkladu, j)roto, aby strofa liodila se pro zpv, aby melodie, urená od

znáváme

již

z

hudebního skladatele pro strofu první, hodila se i k strofám ostatním. Poátky (i Jungmann) '

Ceskájprosodie.

'

7

98

doporuovaly asomrnou

hlavn

Blahoslav,

proto,

prosodii, jako kdysi

aby ph zpvu mohla

nota dlouhá padati na slabiku dlouhou, krátká na krátkou chtly tedy dosíci pi zpvu správné deklamace, jen že ji úplným zanedbáváním pízvuku sami rušili. Co Jungmann v té vci v Slovesnosti pouze naznail, to o dv léta díve (r. 1843) vyslovil obšírnji a draznji v asopisu eského Musea v úvaze o Nápvech k písním Vr. Jar. Kamenického, kde rovnž mluví o domnlém pízvuku a vyslovuje se velmi píkie o prosodických pravidlech Dobrovského; pokládá je za neštstí a upírá jejich pvodci krasocit, vlohu i chut k ešení proso;

dické

otázky.

Dokud

byl

Dobrovský

živ,

Jungmann veejn nikdy tak prudce o jeho prosodii nemluvil.

jinak jsou v Slovesnosti

I

výklady

o prosodii a verši nesprávné, ale opakují v podstat jen myšlenky, již díve Jungmannem pronesené. Štstí, že theorií

Jungmannových skoro nikdo nenásledoval. Byli bychom to mli, abych užil pípadného slova Puchmajerova, ,,asomírnobásiiomatlanin"! Jen o málo lepší jest výklad o prosodii v Soustavném nástinu slovesnosti /. B. Malého z r. 1848, na nhož názory Jungmannovy patrn velice psobily. Jeho pravidla asomrné prosodie, tuto podaná, jsou daleko piesnjší než j)ravidla v jeho mluvnici. Pízvunou prosodii za\rhuje však Malý tuto,' ježto pízvuk eský i

99 je slabý,

chází.

nestálý a

Pes

asto na

pe-

jiné slabiky

to pipouští verše rýmované,

pi

neteba šetiti písii metrických nýbrž dostaí, když básník podle sluchu zachová pirozenou délku a krátkost slabik. Jakými zásadami má se pi tom íditi, nichž

prv

pravidel,

spisovatel

pece nco

patrn sám

neví, jinak

více napsal.

by byl o tom

Jeho vlastní A-erše také

toho vy-padají. Pro* básníka takové veršování jest arci pohodlné; k jaké však arrhj^thmii takové zásady vedly, poznáme o nco dále mnohem zetelnji. Nad Jungmanna \^-niká 2\Ialý tím, že se spustil aspo meter indických a veršování ,, podle potu moment". Jinak je však jeho theorie, jako thcorie Jungmannova, velmi žalostným dokladem, k jakým koncm vedlo potírání .domnlého" a .sla-

podle

,

,

bého" pí zvuku v eštin. Lepší jest pojednání o pí zvuku v Krasoeníkuja)ia V áclava Rozuma zr 1852 (1853, 1862), zvlášt pak výklad O eském veršování, který .

upr

uveejnil r. 1853 v Havelcov Škole. Oba zpsoby veršování jsou podle nho stejné lahodné. Hlavní pízvuk upr uruje správn, vedlejší pro slova pétislabiná a delší nesprávn; že se v pízvuném básnictví neužívá za jeho

Fr.

Co x-y-kládá o domnlém posunování eského pízvuku, shoduje se sice s praxí nkterých tehdejších básník, ale nemá základu. Pes to

doby daktyl

(_

..-

w),

jest

rovnž

liché.

]00

uprova

pravidla

—

po posledních pravidlech

Puchmajerových a Xejcdlého zase první sku-

—

tená pravidla prosodie pízvuné na vytené vady rozumná. Vady jejich

upr

tím, že

shodu

svou

snažil se theorii

tehdejších

praxí

s

lepších

jsou až

vznikly

iivésti

ve

básník.

Pravidla jeho jsou skoro totožná s pravidly, jimiž podle starého zvyku ídí se až dosud

mnohé básn pízvuné. Celkem

mu

nelze

upíti

uznání, že hledl stanovením pesnjších

pravidel uiniti tehd\-

aspo ásten

prosodické

asomrné

prosodie

pítrž vládnoucí

Jeho

anarchii.

shodují

se

pravidla

až na jednu

s pravidly Poátk. Zmínku o eském pízvuku uinil Ludvik Ritter z Rittersberku \- lánku Mvšlénkv o slovanském zpévu v pí-

odchylku

i

k \'nci r. 1844. I on slova na ský nebo k v vyslovoval chybné (Ka min ský a pod.).

loze c

íí

38.

]\Iimo

souvislé

theoretické

vvkladv

byly pravé uvedeny, jest \- literatue mezi r. 1818 1853 jiných zmínek málo. Patrné vtšina spisoprosodii velmi o vatel pokládala otázku tuto za rozešenou. Palacký ješt dlouho po vydání Poátk. oTprosodii,

a sám

které

—

rozhodným píznivcem asomíry, jak vyplývá ze dvou jeho list ke již

nebásnil, byl

KoUárovi z r. 1824 a 1827. Rovnž tak byl horlivvm asomrrúkcm Autonin Marek, podléhaje stále psobení Jungmannovu. Poznáváme to z jeho posudku básní Hollého v Kroku

lUl

1S31

r.

z

a

7.

1S41.

r. i

i

po

r.

Poátk

jednoho jeho

K

nim adí

listu

k Jungmanuo\

181 8 básnil též

pízvun. Po

pedlával prý nkteré

vydání své básné v básních

pízvuné na asomrné, a inil svých pízvuných asomíe znané i

\'yslovil se o

Friedricha

uvedl

podrobná

Schillera

a

uritá

z

1847,

r.

pravidla,

pi svém sluování asomíry

ridil.

ústupky.

tom nejasn v pedmluv \'ýboru

básní se

1

se Svoboda Xavarovský.

s

3,n\ž

jakými

pízvukem

Z jeho básní také uritého pravidla od-

— jak

Svoboda sáni se ani asomírou ani pízvukem, jenž prý ovšem pravému veršování stojí na odpor a byl na básníky svéhlavým a libovolným voditi nelze, leda to, že

praví — neídí

v\'Tokem jako jamo uvalen. \' básních jeho vládne také asto holá anarchie. Svobodovi co do rozhodnosti v zastávání asomíry- ^-clmi se podobá Karel Vinaický,

poznáváme z jeho Literárních list v asopise eského Musea r. 1829. Jemu je Dobrov-

jak

svéhlavou versifikací; bitvu o prosodii rozhodl podle nho jadrný a vtipný posudek (Jungmannv) v Kroku. O vzniku prosodického sporu \'ykládá nesprávn tvrd,

ského

že

theorie

Jungmann

ným mínním

r.

1804 chtl

svým Nepedsud-

v tichosti vyrovnati rozepi prosodickou, akoli ji vlastn tímto spisem zaal. Tuším, že \'inaický jest pvodcem té legendy, která se u nás ustálila o prbhu pro-

102

sodického sporu; vznikla zajisté v kruhu tehdejších asomrník, kteí vítzství v boji tom

piítali sob. O Stachovi mluví \'inai"ický v onom lánku s velikou uctivostí a prokázal mu i nezaslouženou est, že nkteré „básn" jeho z Harmonie pelil do nové formy, ímž zpsobil, že Stach platil u nás dlouho neprávem za básníka. Tento \''inaického Ohlas lyry starého vcršovce obsahuje pouhé plané horování pro prosodii asomrnou bez vcných dvod. Zmínka

eském pízvuku svdí, že jej asomrníci dobe slyšeli, když jej poctili tak o ,,štkavém"

lichotivým názvem, a že neprávem nazývali stále domnlým a slabým. Rovnž tak

jej

zastává se Vinaický prosodie asomrné v básni Lyra z r. 1S35 '^ v lánku Jan Gutenberg ve Kvtech r. 1845, ^^'^^ nezapomnl uiniti také prudký a nespravedlivý výpad na Dobrovského. Chmelcnský v posudku v\'dání básní Puchmajerový-ch v asopise eského Musea

r.

1S36

na pízvuný hexametr Puchmajcrv, v divadelním pak posudku v témž asopise r. 1830 radí jednomu herci, aby eské

touží

velice

pízvuné

trocheje, které nejsou

mnohem

více

sobu,

ncpednášel po nmeckém zpnemají-li býti monotónní. Co tim vý-

rokem

mínil, je

než

prosa,

svítá, že

i

ovšem z nho vyChmclenskv vzel v tcnatech ne-

tžko

íci;

správných thcorií Junjímannovvch.

.

103

Píznivcem asomíry byl znáváme z pedmluvy k Musám.

z

1831 a z

r.

i

jak

Tablic,

jeho

pedmluvy

])o-

Anglickým

Umní

jeho

básní ského z r. 1832, a L. Boskovic (= Jan Pihiáek), jenž ji vele doporuoval v posudku

Klicperova

Sobslava

v

asopise

eského

Musea z r. 1828; podobn uinil /. /. Melichar v jednom epigramu v eské Vele z r. 1846. Také nejmenovaný posuzovatel Šohajova pekladu SofokleoA-y Antigony ve Vesn r. 1851 zaráží se nad tím, že Šohaj IjTÍcké ásti té a dialog pítragoedie pekládal zvun; ml pekládati asomrn všecky

asomm

verše.

Podi\Tio

a

theorii

pece

jest,

že skoro všichni tito

pízvunou vlastn

básnili

také

mužové,

zcela za\Thovali,

pízvun. Patrn

jejich

odpor proti pízvuku nebyl pirozený, vzniklý z vlastního pesvdení, nýbrž vštípený jím dílem tením, dílem snad i pímým psobením J ungmannovým

tchto rozhodných asomrc byli však i spisovatelé, kteí schvalovali zejmé náleží zvlášt Jan Kollár, obojí theorii. Mezi jak vj^plývá z jeho Výkladu k Slávy dcee, Vedle

n

vyšlého

r.

1832.

Správn

t\Tdí tu Kollár, že

pízvuk eský, slovenský i lužický jest vždy na první slabice slova, ale mýlí se, tvrdí-li, že tato zásada o pízvuku byla známa již sto let ped Dobrovským. Rozhodn popírá, že

— 104

by toto kladení pízvuku na první slabiku bylo vzato od

Némc,

poznámku

konce

a zavrhuje sám svou Slávy dcery z r. 1824, v níž se omlouval, že básní pesn podle pravidel Dobrovského. Brzo asi poznal, jak plané byly pochybnosti o správnosti této theorie. Pro hexan" etry a metra klassická vbec peje si však asomíry. S\é smýšlení o té vci projevil i ve dvou znlkách své Slávy dcery.

Na témž klassickým

z

\-yclání

vzhledem k

stanovisku

metrm

Kinský, jakýsi AJcs (Alopex Liška}) v lánku Domnnky o zeštní Homérovy Iliady v Kroku r. 1831, Jos. Myslinih Ludvik v echoslavu r. 1825, /. P. Koiibtk. stál

i

=

v zimním bhu r. 1851 2 pednášel na universit o eské prosodii a metrice, v lánku O Králodvorském rukopisu v aso-

jenž

pise

eského Musea

Ale jsou v té prosodie

1838.

r.

dob

i

zmínky na prospch

pízvuné aneb aspo v neprospch

asomíry. Dobrovský ješt po r. 1827 dotkl st prosodického sporu v jednom list k Hankovi z r. 1828; K. Frýck v pedmluv Písní a pr-

povdí z r. 1834 jeví se jako píznivce prosodie pízvuné, ale dal se másti chybnými theoriemi asomrníku a své básn, skládané p-

vodn

podle pravidel Dobrovského, ,.poopravoval", totiž vlastn kazil tím, že místo

slabik

jiízvuných

užíval

nk'l»-

'"

>

^tstí

105

ne píliš asto) dlouhých. Xcve kým píznivcem Casoniín' byl i Karel KiciHiány. V lánku Ladislav

v

asomíe

nerad;

se

básníci

Rozhodn

Hronce íditi

r. 1838 podvoloval podle jeho mínní mli

prosodií

za\Thoval

národních

asomíru

i

se

by

písní.

pozdji

a

Palkovi v pedmluv Tatranky z r. 1841, do tohoto svého asopisu pijímal i básn asomrné; nejmenovaný posuzovatel Vlkova pekladu Iliady (ncjspí.še Palkovi sám) vytýká v témž asopise r. 1842 Vlkovi, že nepekládal hexametrem pízvuným. Josef Miloslav Hurban v posudku básní Škultétyho v Orlu Tatranském r. 1846 není rovnž pítelem básnických forem klassických. Svatopluk Hollého by se prý ozýval po polích, kdyby psán byl v národní form, kterou poznáváme z národních zpv; nicmén pipouští i asomíru. Podotknouti dlužno, že Hurban i Kuzmány veršovali až do r. 1838 také asomm,. Osteji vyslovil se proti asomíe nejmenovaný- posuzovatel spis Jana z Hvzdy (snad V. Nebeský) v Kvtech r. 1843, stýskaje si zárove, že mladší básníci nakládají s pízvuným eským veršem nemilosrdn. Bude-li prý to déle trvati, scvrkne se celé umni eského veršování v pouhé poítání slabikRovnž tak vyjaduje se V. Nebeský v posudku jednoho pekladu J. Malého v témž roníku Kvt, jemuž rovnž vytýká pílišnou volnost

verše.

—

Máme

—

—

pízvuk, asomíru praví Redakce v peprné poznámce

anarchii. a pidala, že nejvtší neví,

co verš jest

básník

našich

díl

dobe esky

;

ísti,

ani

podle

pirozené výslovnosti, nelze skoro žádné plody našich veršotepc. Tak mimodk již tehdy dávalo se za pravdu Dobrovskému, jenž práv

eský

dokazoval, že verš

osnovati se

má

podle

správného pípirozené výslovnosti, zvuku. Že k vývoji onoho nedbalého veršování podle

velikou

mrou pisply

theorie

Jungmannovy,

bu

ješt neuvdomili si posuzovatelé ti anebo toto své mínní nechtli pronésti z úctj' k Jungmannovi, tehdy ješt žijícímu.

V

posudku básní Furchových v Kvtech r. 1844 Nebeský dotýká se opt eského verše, žádaje, aby skládán byl pízvun, ale aby se také hledlo délky. Podle jakvch pravidel se to však má díti, nepraví, asi

jiném

proto,

že

sám

si

pravidel

njakých není

dobe vdom. Rada jeho, aby se básníci ídili jemnvm uchem, hudbou a národními písnmi, velmi nejasná. Z toho však, že doporuuje prosodii národních písní, poznáváme, že asi nepokládal za nutné dbáti v básních pízvuku písn. I jinak obsahuje lánek mnoho nejasných frásí a také nesprávností. Obšírnji je

Xebeskv \y ložil své stanovisko v úvod k pekladu Aristofanových RN-tí v asopise eského Musea 1S50. \'cršování a

jasnji

107

asomíry iní podle

nho

pirozenému \-yslovování a jest uenou umlostí. Pirozené jest pro eštinu jen veršování píjvuné. Ale proto pece Nebeský nechce skládati staroklassický hexametr pí zvun; ten verš má se íditi podle pravidel národa, od ahož jest vzat. Pízvuk eský jest prý slabý; podle

násilí

jeho slabý ráz lze pr^' zesíliti tím,

metrm

kde toho

když místy,

pízvuk

V3'^žaduje,

délkou

s

Sám však, jálv se v peobyejného zpsobu veršování. Toto stanovisko Nebeského z r. 1S50 je celkem stízlivé a správné až na jeho zddné mínní D domnlé slabosti eskélio pízvuku. Podivno a nedsledno jest, že zastává se asommého tiexametru, asomíru zavrhuje. Dobe ukazuje Nebeský na jednotvárnost eského pípiznává, drží

3e st\'-ká.

kladu

a

zvuku, vání

ale

návrh jeho, spojovati

pízvuk

s

délkou,

zpsob

1

jak ješt poznáme,

není,

sotva

lze

takovv

veršování

pi

by

byl

veršo-

provésti;

obtížný

nikterak nutný.

shod s tímto s\'ý-m mínním Nebeský posoudil Šohajv peklad Sofokleovy Anti^'e

i

Síony

Dobe

v asopise eského vytýká Šohajovi,

Musea r. že nkteré

1851.

ásti

tragoedie pekládal pízvun, jiné asomrn, a správn tvrdí, že na poátku ad iambi-

ckých

mže státi jen slab pízvunéslovo jednovýkladm

1843 a 1844 eví se v tchto jeho výkladech patrný pokrok.

slab.né. Proti jelro

z

r.

108

Xemépé rozhodným nepítelem asomírybyl

J

i

.

K.

Tyl.

Naráží na prosodický

v lánku Pomnnky v Kvtech r. 1847,

z

hrobu nejstaršího

spor

echa

^'^ nm piítá Puchmajerovi názor\-, kterých neml. asomíru vbec a zvlášt Jungmannovy indické rozmry vyhlašuje v lánku Moje poslední procházka s dvma umrlýma \- Kvtech téhož roku za hraky. ^'

—

zavrhoval asomíru, že Ve svých Kopivách z r. 1853 uveejnil epigram Na mi!o\Tiíky písné asomíry a v jiném epigramu Xa\edení k utvoení distich ukazuje satiricky, jak asomíra nutí básníky užívati neobvyklých slov Frani. Hajniš

I

se

píí duchu

jazyka.

a neobvyklého slovosledu.

Oekávali bychom, že v hojných posudcích tehdejších básní najdeme více zmínek o jejich

íorm

prosodické a metrické; ale té stránce

básní,

a

posudkm takka sama

k

posuzovatelé

whýbají. se povrchn, ba nkteí

nebo

zpravidla

zmiiiuji se o ní jen i

vybízela,

hojné nesprávnosti verš omlouvají.

asomrných

nich

z i

pí-

zvuných ješt

Pehlédneme-li tyto nectné zmínky o otázce prcsodické, shledáváme, že horlivci pro

miru

sice stále

pímo nepímo ji i

pízvunou

snižuji,

pokuil

r.

]io

iSi.S

v praxi \

velebí a theorii

v.šak

'r>n\ali

aso-

že ani oni,

xcrídvání

pí-

109

zvuného

nezavrhovali.

obma

Jiní spisovatelé

spo-

asomíru rozhodn zamítají. Vbec teba pipomenouti, že asi od r. 1S40 v echách i na Slovensku zaínají se ozývati hlasy proti asomíe, a že také vznikají stesky na nedokonalost tehdejšího básnní pízvuného. V thcoriích koj ují se

theoriemi, leckteí však

prosodických však tyto stesky nedocházejí povšimnutí. J nii pnann až do konce života trvá na svém zastaralém stanovisku a s ním souhlasí

Malý. Jediný upr, poznav prosodickou nedostatenost tehdejších plod básnických, pokouší se r. 1853 stanoviti básníkm prosodická pravidla ponkud pesnjší. \' theorii uznávala se tedj- pípustnost § 39. asomír\obecn, teba se jí nepiítalo výhradní právo, a tch, kteí ji zavrhovali naprosto a rozhodn, bylo velmi málo. Ale vskutku nemla se vc takto. Vítzství Ponebylo tak znané, jak bjxhom podle uvedených zmínek mohli souditi, a škody, které nadlaly, byly zase naopak vtší, než dosavadního výkladu je patrno. Chceme-li náležit oceniti úinky prosodického boje, teba se ohlédnouti po rozsáhlé produkci básnické této doby, jež dílem byla asomrná, dílem pízvuná. Seznal jsem pes 600 básník této doby (dosti znaný poet básní zstal mi nepí/. B.

tém

átk

7.

stupen),

z

nichž vtšina byla

znan

inná;

U 110

kteí se v obort básnickém pokusili jen jednou nebo zídka Z tchto více než 600 básník básnilo pouze 157 také asomrn, tedy pouze asi t\Ttina Pouze asomrn básnilo z tchto 157 básnikí jen 40, valná tedy vtšina asomémík sklá dalckoí menší jest díl

dala

vedle

téch,"^

asomrných

básní

básn pí

i

zvuné. Z tchto 40 básník, kteí básnili jer asomrn, složilo jich, pokud vím, 28 pc básni jediné. Jsou to vtšinou skladatcU básní píležitostných, o nicJiž nelze z té jcdin

ukázky souditi,

básnického že

by

b\'li

naprosto.

hovali

básník, kteí v

umní prosodii

jejich

nikteral

pízvunou

zavr

Z ostatních zbývajících té

dob

básnili jen

i;

asomrn

skoro všichni básnili málo a v literatue témi ani nevynikli. Jsou mezi nimi jen ti znanjš jména básnická: /. Hollý, F. Palacký a V. Ziak Z tchto Palacký pestítl básniti hncc

muž

roku

1

81 8

a Ziak podal jediné,

arci

obšírn

peklad Tassova Osvobozeného Jerusa léma. Mastn tedy z innjších básník ver šoval jediný Hollý po celý život jen asomrn dílo,

a

on na konci života vydal pízvu("nv a rv movaný Katolicky spevník. Ostatních 117 básník z onch 157 básni nejen asomrn, nýbrž také pízvun, bí mnozí z nich skoro vvhradn pízvuné. kteí z nich skládali asomrn vcr.še jen vý i

N

jinikou

(na

p.

Hajniš,

Jablovský.

Mácha

111

Havlíek a j.), anebo záhy skládati pestali (na p. Hurban. Matháek,

Kli pera, je

Towíek a

Pícek,

že

k innjším básníkm; znanjší poet verš aso-

složili

vedle Hollého jen Cclakovský,

Hledíme-li

j.).

pozorujeme,

mrných

Doucha, Herzog, Chmelenský, Klácel, Kollár, Langer, Macháek, Rokos, Stišíl, Šir, Tabhc, celkem tedy jen Turinský, Vinaický, Vlek i6 básník. asomrná produkce všech ostat-

—

ních

básník

význanjších

samého) není ani

poetn

ani

(i

Jungruanna

významem svým

znaná.

Mžeme smle t\Tditi, že hlubší psobení mly Poátky hlavn na eský literární kruh Jungmannv;

jinde

Zajímavo

nebylo valné.

pvodcové jejich, Jungniann, Palacký a Šafaík, nestarali se v praxi dostatenou mrou o to, aby zásadám svým zjednali trvalé uznání. Palacký pestal po r. 1818 básniti vbec, rovnž tak Šafaík; jen v Kroku r. 1821 uveejnil ješt asomrný peklad jedné idylly Theokritovy, jenž však mže pocházeti z dívjších let. Peklady jeho z Aristofanových Oblak a Schillerovy INIarie Stuartky pocházejí jest však, že ani

z

doby ped

r.

pozdji.

V Šafaíkovu

1818, ale vyšly teprve

mnohem

;

lánku Pehled nejnovjší literatury illjTských Slovenu v asopise eského Musea z r. 1833 jest pízvuná ukázka pekladu. Šafaík tedy stanovisko Poátku opustil toho

112

roku v praxi, jako je o nco pozdji opustil v theorii. i Jungmann po r. 1818 básnil arci s oblibou asomrn. Y sebraných spisech jeho je toho doklad dost, tam nejsou uveejnny všecky

a

básn asomrné;

peklad k Mozartové opee Únos ze scrailu z r. 1830 jest asomrný. Že po tomto roce vydával také pizvuné básn, o tom nerxí jeho

také

jeho

libretta

pochybnosti, ale není

jisto,

nevznikly-li tyto

básn již ped r. 1818, a je to u mnohých málo pravd podobné; na p. nkteré pizvuné peklady, urené pro Slovesnost r. 1820 a 1845, povstaly asi teprve v dob, kdy jich Jungmann poteboval. O pízvuném však pekladu básn Goethovy Píse milostniky (Mignon) Jungmann sám v Sebraných spisech poznamenal, že pochází z r. 1820. Tedy Jungmann po r. 1S18 pizvuné básn nejen vydával, i nýbrž i skládal, tak horlivý zastavatel asomíry nebyl by skládáním ,,ncmetrických" básní pízvuných dávati špatný pí-

a

ml

klad. Zdá asomíru

se tedy, že neb}'!

Jungmannv

pece

tak

zápal pro

znaný, jak

se

zdálo. §

40.

básní

z

Shledali jsme, že let

i8i8

— 1853

poet asomrných

není ani zdaleka tak

znaný, jak bychom podle obvyklého velebení vítzství Poátk naklonni byli souditi. Teba vsak také vyšetiti, jaké úinky ml proso-

.

113

dickv

na

boj

asomérných básní

jakost

té

tloby.

Casomérná pravidla Poátk byla neúplná, pesnjší pravidla HoUého v echách sotva dostatené známa. Následek neprotéto prosodických pravidel byl ten, že v asomrných básních oné doby není v prosodii shody. Zvlášt nebyli sjednoceni básníci, jak mají miti koncové slabiky krátké. pracovanosti

následuje-H po nich slovo

s

poátenou

sku-

dvou nebo nkolika souhlásek; jedni mili je obyejn dlouze, jiní velmi asto krátce. Byla v té vci tedy veliká libovle, jakoby v podrobnostech každý básník ml svá pravidla, a ta pesnému tení asomrných verš velice byla na závadu. Horší ješt vadou byly pílišné volnosti, ba zejmé prosodické pinou

i

a metrické chyby, kterých se nejlepší,

i

asommí

básníci,

asto dopouštli. Tak neobyejn

kde má býti dlouhá. Nejpesnji si v té vci poínal Hollý a po KoUár, i Cclakovský a Herzog užívá

asto

slabiku

kladli

krátkou,

nm

té

volnosti

s

mírou:

u ostatních

básník

nkdy velmi astá pechválených asomrných verších

tato volnost astá,

v

je

(také

Vina-

ickéhó)

Nápadná

je

zvlášt

jejich

necitlivost

pro

délku polohovou; samohláska krátká uprosted slova,

eská L

I

po

dv nebo více ^*sÍ\HOVA/ ^^IHOV/,^

níž následují

prosodie.

/'^ r^r-»>'-s r-N A i—í/-*

I

^ ^^.r^"

souhlásek, ^

114

má

se

\-

asomrné

dlouhé, ale tehdejší

prosodii klásti na roven

asomrníci

(i

Celakovský.

J J Marek, Kamarýt. Kláccl, Langer, J Malý, ji velmi Purkyn, Sušil, Šír, Ttirinský a j.) asto krátce. Sotva dopouštli se básníci té chyby jen z nedbalosti nebo neznalosti prosodických pravidel. Píina, jak poznal již Ptich.

.

.

mí

jak bylo dokázáno i pesným mením v lánku mém a Marešov Trvání hlásek a slabik dle objektivn míry (v Listech íil. XX, 1893) je v jazyku samém. Skupina dvou i pl\Tinjší skupiny tí souhlásek nevzbuzují v tom, kdo veršuje asomin, pocitu, že slabika, k níž niajer, a

náleží,

je

než slabika

delší

pirozen

krátká,

a pocitu toho nevzbuzují proto, že k vyslovení

svému nepotebují nikterak mnohem delší doby než slabika pirozen krátká, ježto souhlásky v takových slabikách vyslovují se asto na ujmu pedchozí samohlásky. V etin byla asi délka polohová citelnjší; aspo se u eckých (i ímských) básník takové chyby básníku

nevyskytují.

Nedbalosti

teba piísti

ten úkaz, že

zídka, kladou krátké, a to

samohlásky

i

je

asomrní

i

slabiky

(i

lepších)

nkdy, a celkem pirozen dlouhé za

tehdy, když

i

v

ei

lidu délka

patrná.

básníci té

doby nemohou

se také

takt ve svých verších dopona p. hexametry (šestimry) o pti nebo sedmi taktech ^'y•skytují se u /. Marka

leckdy slabik a ítati;

i

115

Kuzmányho,

Širá

Vinaiického,

i

a

podobn

bývají u nich kratší nebo delší jiné verše starovké. U básník eckých a ímskvch toho

Píina

opt v jazyku, jenž k asomrnému básnní nemá dostatené zpsoúkazu není.

je

bilosti.

Význané

jsou také metrické

chyby v aso-

mérných básních

vké

té doby, se stanoviska starometriky naprosto nepípustné. Snad tu

následovali naši básníci

meckých

p.

ásten

básník n-

Klopstocka), kteí napodobili,

pízvun, metra

antická a dovolovali také všelikých volností. \'eliké obtíže inily

arci si

(na

zvlášt

básníkm našim cisomrné ady

chejské

.

a

(^

(_ „. _ ^ anapaestické

iambické

.),

.

v.

_

-«_..)

(^

_ w _

tro.

.

.)

Machákv

asomrný peklad Goethovy Iphigenie v Taurii a Štrúv peklad A. Múllnerovy Viny jsou toho makavým dkazem. Není divu tedy, že i v nejnovjší dob se ani nepoznávalo, v jakých verších, zda asomrných i pízvuných, na p. Macháek pekládal. Velmi špatné anapaesty skládal Jungmann. Jeho anapaesty v pekladu Goethovy básn vodami v Kroku r. 1821 Duše

vod lose

Zpv duch

lovka si

podobna!

lovka

podobens vtru!

nad

IIG

nikdo by nepoznal, kdyby Jungmann sám nebyl výslovn naznail, že to máji bvti anapaesty.

Vskutku jsou

to verše docela arrhyth-

mické, jež vydávají jasné svdectví, že tento \clmi nesprávné reformátor naší prosodie

ml

názory i o tch starovkých metrech, která tehdy byla již náležit vyložena. Jinou vadou asomrniku bylo, že, § 41. pejavše starovkou nauku metrickou, nespokojili se s útvary metrickými, které stará metrika sama vypstovala, nvbrž skládali z metrických živl starovkých útvary nové, které leckdy nikterak nevyhovovaly duchu staré metriky. Jest to na p. holá hraka, i

opakuje-li

se

kraouký

verš _ w - _ w

asto

za sebou, nebo skládá-li se strofa z hexametru a tohoto verše, nebo klade-li se za sebou nkolik pentamctrú. V starovku toho až na pozdní a ojedinlé pípady nebývalo z dobrých dvod, ježto se verše tyto k takovému užívání nehodily. Prohešovali se takto proti staré metrice i lepší básníci {Polák, Chmelenský,

Macháek).

Nkteí

básníci

skládali

asomrné, od starovkých

i

zvláštní

strofy

odchylné,

pkné

nepkné, nkdy docela arrhythmické. Takových nových strof vyskytuje se u tehdejších asomrniku hojnost, aniž je lze vždycky i

i

vyložiti rhythmicky. Vyskytují se

osobností tehdejší doby

(na

i

p.

u

význaných

u Palackého.

117

Píinou tchto novot nedokonalá znalost starovké asomrné metriky, jednak napodobení nkterých nmeckých básník z druhé poloviny XVIII. století, kteí z neznalosti staré metriky skládali podobné útvary metrické. U Klopstocka lze na p. takovvch novot, i špatných, shledati dost. Klopstock arci veršoval v dob, kdy se v eckých strofách lyrických sotva vidlo více než ady slabik krátkých a dlouhých, libovolné nakupených, kdy se jim zkrátka nerozumlo. Ml tedy on jiní souasní básníci pro své poínání omluvu; naši básníci následovali je v tom slep, dovolujíce si, jak to u napodobitel bývá, volností a podivností jeTurinského. Jiingmanna).

byla

jednak

i

št vtších. Ale po r. 1818 rozumlo se starovké metrice mnohem lépe než za Klopstocka; proto takové napodobení nkterých rozmr Klopstockových u nás neomluvitelné. Svdí o tom, že asomrníci nikterak se nenamábaU, aby poznali náležit tu metriku, kterou k nám zavádli, mohli ji již proniknouti lépe než nmetí básníci XVIII. století. asomrná produkce básnická té doby nevynikla tedy náležit ani svou hojností ani svou jakostí. Urputný boj prosodický neml ani toho úinku, aby byl asomérnou prosodii a metriku postavil na správné a pevné základy. Všude vidti nehotovost, poloviatost a také neznalost zastávané vci. je

a

.

118

asomíra vynesla na jevo ješt zvláštní zpsob veršování: v metrech indických

§. 4---

dvojí a

potem moment.

Jiingmann. Po

Obojího

pvodcem

jest

Jungmann složil celkem tyi asomrné básn v rozmrech indických mimo skrovné ukázky nkterých jiných meter r.

1818

indických, jež uvei'ejnny jsou díle

Kroka

(jsou

to

vesms v prvním

básn Jese. Rybáská,

Utécha mysli. Krok). Jungmannovo praktické provádní prosodic a metriky indické koní tedy již r. 1821. Že jsou metra tch básní pro eštinu docela nevhodná, neteba ani pipomínati. Vedle Jungmanna a patrn jeho skládali podobné básn ješt A Marek, Chmelenský a /. 5. Tomíck. Chmelenský podle vlastního piznání vsul nkterá metra indická i do operního librctta Oldich a Božena. Mnoho lidí tedy Junjímann pro svou indickou metriku nenadchl! Pipomenutí zasluhuje, že A Schlcicher a Fr. Sohai v první ukázce pekladu Xala a Damajantí v asopise eského Musea r. 1851 napodobují i metrm indického originálu vrn. Peklad je asommý. Schleicher však záhy poznal, že se asomrné metrm originálu pro eštinu nehodí, a proto další ást pekladu vzdlal sám veršem pízvunýin. Ješt mén básní skládáno, pokud jsem poznal, veršováním ,, podle potu moment", o nmž vyloženo již výše. Vedle Jungmanna

píkladem

.

119

takovou báse podle vlastního zejmého oznaení /. V. Kaniarýt (Muška zlatohlavá ve Smíšených básních z r. 1S22), jinou Chmclenský (Její rtové v Poutníku Slovanském z r. 1826). Xa první pohled vypadají takové básn jako nedokonalé básn pízvuné; kdo by ml trplivost, poítati doby v každé ádce složil

tehdejších básní (nebo jinak nelze tyto

zejm

básn

naznaeno,

že jsou tak snad více; ale mncho jich asi nebude. Diviti se teba, že se nikdo netroufal Jungmannovi íci, že básn toho zpsobu jsou docela arrhythmické. asomrných verš, staroklassických, moderních i indických, užíváno také asto v tehdejších operních textech. Jak jsme již shledali, skladatelé l'oátkú Juiiginann tvrdili, že k hudb hodí se jen verše asomrné, a jejich stoupenci byli vskutku \- tomto smru inní. Jungmann v jednom dopise ke Kollárovi z r. 1824 velice si libuje v Machákov asomrném pekladu librett k operám Rodina Švej carská a Voda a kára Štpánka, že provozoval Stelce kouzelníka podle pízvuku, t\Td o nm, že nemá pontí o hudební dcklamaci. Podle jiného jeho dopisu k Markovi z téhož roku také Nejedlý prý se pohoršoval nad a^omrným pekladem libretta Rodiny Švejcarské. V jiném dopise k Markovi z r. 1831

poznati, není-lí

skládány), našel

by

jich

i

chválí

Sirv

asomrný peklad

libretta

Mo-

120

zartovv opery Cosi fan tutte a hrd praví, že triumf asonirné prosodic. Patrné sám se pokládal za vlastního pvodce prosodického boje. Poznali jsme již, že sám peložil asomérn libretto jiné opery Mozartovy Únos ze slavil

Se zásadami Jungmannovými souhlasil úpln Chmelenský. jak poznáváme z pi-edmluvy jeho zpvohry Oldich a Božena z r. 1828; serailu.

ovšem

zpvy

prvního jeho librctta Dráteníka jsou asomrné. Z pedmluvy té však vysvítá, že bylo dosti lidí, kteí nad tím zavádním indických meter do eštiny kroutili hlavou. Kdo asi z nynjších poslucha Dráteníka nebo Únosu ze serailu pozná, že se na jevišti zpívají i

asomrné

verše?

Ob.šírnji vyložil Chmelenský tyto své zásady,

Jungmannovvmi, v posudku nkterých písní s hudbou v asopise eského Musea r. 1835. Souasní v.šak hudební skladatelé eští, pokud shodné

s

jsem poznal, zásadami tmi se neídili. Zásady ty o vhodnosti jediné asomíry k básním zpívanvm držely se v theorii dlouho. Hlásal je ješt F. Sušil v lánku Zlomky o zpvníku a jeho obnovení v Blahovstu r. 1851.

dob nejvtšího svého podivnstky. Chmelenský a Celakovský mli zvláštní nápad, vyhovti záasomíra

zplodila v

rozkvtu ješt

dv

rove asomrníkm pízvuníkm. podle nhož napsal Chmclcnskv v cchoslavu r. 18J4 i

121

báse

Bojovník,

asomdrná,

jež,

Cte-li

iambicky, jest

se

te-li se trochejsky, jest

Mj

k

pízvuná:

vraný

osedlaný

na dvorci zem hrabe. Nepla, ilá dvenko!

Otevi své okénko. Podej ruky slabé. Atd.

elakovský v poznámce, pidané k té básni, vyslovil pání, aby se toho zpsobu veršování všichni básníci chopili. Ale neposlechl ho ovšem nikdo, ba ani on sám sebe. Tak asojníru s pízvukcm ovšem spojovati nelze. Druhá podivnstka je ta, v metrech starovkých skládaly

že

asomérn

kolem r. 1820 logogr}-fy, homonyma, šarády, palindromy a jiné podobné hraky, pro které se tato metra velmi málo hodila; v echoslavu i jinde je se

i

píklad §

181 8

43.

jich dost.

Více

— 1853

než

básnilo

ti

tvrtiny básník

výlun pí zvun,

let

a také

pevalná vtšina básník asomrných užívala k veršování vedle asomíry pí zvuku. Hledí.ne-li tedy k potu pí zvuných básní, shledáváme, že Poátky nemly ani z daleka toho psobení, které se jim stále piítá. Jinak je však, hledíme-li k jakosti této produkce. V té

píin mly Poátky úinky

a boj prosodický

veliké a velmi neblahé.

vbec

122

Posuzujcme-li básníky tehdejší,*^ kteí veršovali pízvun, podle toho, pokud se drželi pravidel Dobrovského o pízvuku slovném,

shledáváme u nich velikou rozmanitost v zásadách prosodickvch; rozvrhujenie-li je vzhledem k jejich vtši nebo menší prosodické správnosti, sotva staí k tomu pt tíd, nechceme-li v touž tídu zahrnovati básníky, co do správnosti prosodické daleko od sebe odlehlé. Nco pes 200 veršovc (tedy asi tetina tehdejších básník) dopouští se v této dob pízvukových chyb jen nepatrných, anebo se jich vbec nedopouští. Proti potu básník, kteí správné veršovali v dob mezi r. 1795 ^1818, jest sice tento poet daleko menší, ale zajisté byl by takto potšitelný, kdyby práv v tuto tídu nenáleželi skoro vesms básníci, od nichž máme pramálo básní, nkdy i jen nkolik verš,

—

i

vylouena možnost, že správn veršovali spíše náhodou než z dobré vle. Z básník ponkud známjších a innjších náleží do této tídy jen Dlaba. Filipek, Hek a jeho dcery, Hib (jenž po r. 1818 veršoval pelivji), Kaer, J. M. Král. Ludvik, Ant. Marek, Vojtech Nejedlý, Palrka. Polák, $tpnika. Znanjších jmen básnických v té tíd tém není; vtšinou byli tito mužové již inni ped r. 1818 a setrvali tedy pi svých dívjších zásadách. Druhá tída obsahuje asi 100 básník (tedy «'-' -'-^tiiiu \^<>1)'. kteí si tak

že

není

,

123

vtši poet odchylek od pravidel Dobrovského. Ale i mezi nimi jest jen málo básníku innjších a známjších. Jsou to: Chrnla, Cackd, ejka. Hajníš, Hnvkovský Kinský, Kollár. Kvt. Mikovec, Jablonský. Xbeský, Xvico'>'á. Pícek. Ráb. Rettigová, Rokos. Sedláek. J. B. Stank. Sychra, Tichý, Tyl, dovoluji

,

Villaui,

psobili

Vrfáiko. již

Do tídy

ped tetí

z

I r.

tchto básník nkteí

1818.

mohU bychom zaaditi

básníky,

kteí veršují již dost nedbale, do tídy tvrté a páté ty, kteí veršují nedbale, ba i velmi nedbale. Do tchto tí tíd náleží asi 300 básník, tedy asi polovice všech. A co je nejžalostnjšího, v tch tídách je pomrn mnoho našich

básník innjších a významnjších;

v

tíd

tetí Havelka. Hcrzog, Chaliipka, Rautenkranc .^ach.

Šktíllély,

Šitlr

—

tíd

v

J V

kovský, Doucha, Féjerpataky,

.

tvrté Cela.

Fric, Fiirch.

Hrobo. Hurban, Koínek, Janko Král, Knztnány, Pauliny Tóth, Piirkyn, Rieger, Sládkovi.

Vinaický, Záborský. Do páté tídy patí Kalina, Gallaš, M. Kopecký, kteíž dva poslední veršují vlastn ješt po zpsobu, obSlota,

vyklém ped

r.

1795.

celkem správnji, tak že svými jednotlivými básnmi náleží do prvních tí tíd, veršovali: Erben, Hanka, Havlíek, J J. Marek. Chmelenský, Kamarýt. Kamenický (= Vacek), Kampelík. Klácel, KUcpera. J J Kollár, Koubek.

Nestejn,

ale

.

.

.

— 121

Langer, Linda, Mácha, Macháek, Malý. Peška. Svoboda, Štr, Šnaidr. Sabina, V. A

Píchl,

.

.Štpánek, Štulc, Slúr, Tomiek, Tomsa, Turinský,

V ocel

a

j.

Do tídy

první a tvrté

mohou

náležeti Sušil a Šafaík.

Ale leckteí z tchto básník, které bychom mohli zaaditi do nkolika tíd zárove, veršují tak nestejn, že by pi pesnjším rozvrhování mohli býti zaazeni vzhledem k jednotlivým básním do všech pti tíd. Hledíme-ii k tomu, že skoro polovina básník tehdejších

básnila

více

mén

nedbale,

a

že

n náleží bud docela nebo mnohými svými shledáváme, skoro všichni básníci proti dob mezi 1795 — 18 18 prosodická

mezi

básnmi že

lepší,

r.

povaha básnické produkce této doby (1818

patrn psobením vbec, v nmž zásady Dobrovského o pízvuku a prosodii stále vyhlašovány za špatné a pízvuk eský velice

1853)

Poátk

se

zhoršila,

a prosodického boje

za pohyblivý!

\'

té

píin Poátky mly

vliv

osudný, ježto sice prosodii Dobrovského zavrhly, ale nedovedše povznésti na její místo asomíru jako prosodii výhradní, zpsobily v básnictví pízvuném naprostou anarchii. Dobrovského pravidla prohlášena za špatná, ale pízvun básniti se pece nepestalo. Pravidel jiných, lepších, pro prosodii pízvunou nebylo; básnil tedy každý (mimo staré mladé iiivrženc theoric Dobrovského). i

125

jak chtl a uznával za dobré, bez prosodických pravidel. Bylo to pohodlné, ale zpsobilo to velikou ncrhythminost vtšiny tehdejších básní

pízvuných. § 44. Píiny, pro nkteí

básníci v

rzných

svvch básních veršovali nestejn, bývaly rozliné a ne u všech básník stejné. /. K. Tyl skládal pomrn velmi pesné verše pízvuné, avšak verše, urené ke zpvu, skládal prosodicky velmi nedbale; svdí o tom na p. písn \pekladu Wolfovv Preciosy, v Nestrojov Enšpiglu, v eských Amazonkách a jinde. Patrn tu napodobil písn prostonárodní. T3-to písn mly vbec na prosodii naši v této dob vliv velmi neblahv. Je známo, že nkteí z básník této doby, zvlášt /. 1'. Kamarýt. Celakovský. KoUár, Šafaík, Sušil, Erben, L. Štúr. obraceli pozornost k tmto písním, sbírali je a studovali, ale prosodie jejich nebyla vbec zkoumána, nebo pronášena o ní mínní neodvodnná a nesprávná. Sbratelé tito nebyli si ješt toho náležit vdomi, že rhythmus národních písní nelze stanoviti podle pouhého textu; pihlíželi však pece pouze k n-

bu

mu

a jen podle

nho

posuzovali jejich rhyth-

mickou formu. Ponvadž však národní písn nehledí toho v míe dostatené, aby s rhythmem melodie shodoval se vždy i pízvuk slov, má ovšem text jejich mnoho úchylek od správného pízvuku. Mnozí básníci patrn v nich shledá-

12ti

váli

pvodní

nictví,

prosodickou formu eského bás-

a proto

zdali básnictví

je

napodobili, ani nezpytujíce,

umlé

je

povinno a oprávnno

napodobiti jejich nedbalou formu prosodickou. Liché domnní o velikém stáí mnohých tchto

pomáhalo zajisté rovnž jejich nedokonalé prosodii k oblib; snad také byli jimi mnozí básníci utvrzováni v bludném mínní, že pízvuk eský je pohybli%'ý, jež v písních tch písní

docházelo zdánlivého potvrzení. (O prosodii písní prostonárodních srv. nyní spisek O. Hostinského,

eská svtská píse lidová, Knihovn \-

eského lidu Pokud se

z

r.

1906.)

tato nedokonalá prosodie

napodobovala v básních, majících ráz písn národní, lze toto poínání aspo omluviti; že však mnozí básníci {Kuzmány, Hurban, L. Štúr. u nás Havlíek podle zápisk, uveejnných v eském lidu r. 1S98 od L. Quisa) vyslovili požadavek, abv básníci vbec básnili v duchu i formou tchto písní, bylo nepromyšlené. Toto psobení písni prostonárodních vidíme zcela zeteln na Celakovskéw. Kdežto na p. v Rži stolisté pízvuku jakž takž šetí, jest prosodická forma Ohlasu písni eských daleko nedokonalejší, patrn napodobením prosodického tvaru písní národních, jak

v se

pedmluv astji

i

piznává Celakovský sám

k této sbírce r. 1S39. Totéž jeví v básních Vacka Kamenického.

127

v

n-Jkterých

J

J. Markových

básních i

/.

V.

Kamarýtových,

nkterýoh básník

jiných.

Nejjasnji zíti jest vliv písní národních u K. J Erbena. Nejstarší básn Erbenovy jsou prosodicky vchni pesné (na p. Povzbuzení k radosti, Touha a Revnivý z r. 1831). Ale Erben zaal velmi brzo básniti v duchu národních písní a napodoboval, patrn úmj-sln, i jejich prosodickou formu. Jeho K>i;ice z r. 1853, obsahující arci zásti básn již díve uveejnné, je v prosodii své velmi nedokonalá. Pízvuko.

vvch chvb všelikvch je v ní plno. Nejmén chyb mají básn trochejské, lior.ší jsou iambické.

básn

daktylské a daktjdsko-trochejské jsou co do prosodie prašpatné. Prosodická chatrnost jeho básní byla také píinou, že se vj^kládaly; jednal o nich jejich rozmry již díve /. Vrchlický, Fr. Táborský a Lev Šolc, nejnovji /. Sujan a zvlášt /. Sutnar v lánku Prosodisches und ^letrísches bei Karl Jaromír Erben, Archiv fr slavische Philologie 1905 a 1906, jen že v daktylotrochejských verších

rzn

myln

po druhém taktu a proto tyto básn špatn te. Že však nedokonalou prosodii tchto básní Erbenových teba vyložiti naznaeným zpsobem, vj^lývá z vlastního jeho listu z r. 1842,

Erbenových

uznává

diaeresi

v

nmž

z

prostonárodních písní, akoli dobe ví, že asto podle nápvu již

tvrdí, že prosodii

tv-to^^písn povstávají

eské teba

se

uiti

12N

hotového a že nota v nich ustanovuje poádek rým. Erben držel se toho slov, formu zpsobu prosodie v básních pozdjších. Kdo srovná rozmr známé básn Goethovy Der uveejnným Erlkónig s jeho pekladem, v Pichlov Krasoeníku r. 1853, nejlépe pozná, jak libovoln nakládal se správným eským

ádk

i

i

pízvukem.

Neteba

poínání

ani pipomínati, jak to bylo

když

nesprávné,

elakovský,

Erben

a

jiní

národních písní v básních, urených ne pro zpv, nýbrž jen pro tení a pednášení, ani se nepokusivše vypátrati, zdali se tato prosodie njakými a jakými pravidly ídí. Oni vypozorovali pouze ednu vc: že písn ty mají, teme-li je podle ozmru, na který ten neb onen verš ukazuje, nnoho odchylek od správného pí zvuku. Kdo tak se soudilo musí je chce napodobiti napodobiti tyto odchylky pízvukové. a mže se tedy dopouštti pízvukových chyb, jak se mu namane. Že taková zásada vedla k úplné pokoušeli

se

napodobiti

prosodii

—

-

—

,

i

anarchii v prosodii, jest na biledni.

v ele majíce Ludevita Síúra, jenž o písních národních bádal, od tch dob, co veršují slovensky, napodobením

Také

básníci slovenští,

národních písní mají prosodii velmi nedokonalou. Proto se práv o nich astji soudívá. že poítají ve verších pouze slabiky. To jest nesprávné. Vidímc-li, že bá.snik má na mysli

129

uritý rozmr. daktyly

a

že

pod.,

na p. chce skládati trochcje, a

skládá-li

je

nedokonale,

nepoítá slabik, nýbrž veršuje špatn zvukovvmi chybami.

píina

Jiná

rzných

nestejnosti

s

prí-

formy

prosodické

básní týchž básníku jest jejich metrický

Trochejské adv lze skládati v eštin snadno, iamby, daktyly. anapaesty (o jiných adách ani nemluvíc) poskytují mnohem \íce obtíží a ukládají básníku mnohem vtší bedlivost pi veršování než trocheje. Ale básníci po r. 1818. svedeni jsouce snad i mylným domnním o pohyblivosti eského pízvuku, neskládali takové verše s náležitou pozorností, as e ped r. 1818 dobe daily. Na básních Cclakovského, Sabinových, V ocelových a j. lze tento rozdíl dobe znamenati. Nkdy arci nedokonalá prosodická forma zavinna i ledabylostí básník: na p. verše, urené pro dti, bývají v této dob zpravidla špatné, patrné tvar.

proto,

podle

že

prosodii

ledabylosti

po

r.

domnní básník dti ješt

nerozumjí. podávají

Pádný

básn

doklad takové Hankovy, vzniklé

1818.

Nkteí

básníci

veršovali

také

v rzných

dobách svého psobení rzn. Jedni, svedeni obecnou ledabylosti veršovnickou, se pohoršili (na p. Šafaík. J. J. Marek, Turinský). jiní. kteí patrn chtli píkladem bojovati jsouce

proti prosodické anarchii, se polepšili, vracejíce

eská

prosodie.

9

7

130

k pesnjším zásadám prosodickým; na p. /. P. Kolíbek, Fr. Sušil a zvlášt Macháek. jak poznáváme z jednoho jeho Uštu jenž, Vinaickému k z r. 1828, tou dobou docela se odvrátil od asomír}-, které se díve držel, a zaal veršovati pízvun pesnji než díve. Jeho druhé opravené vydání Ženich z r. 1841. hry Bulhar, Pjka za oplátku. Závis z r. 1846 se

a

již

peklad Schillerovy Panny Orleanské

z r. 1837 jso*^ prosodicky velmi pesné. I starší své verše, které znova vydal v Drobnjších básních r. 1846, Macháek co do prosodie

mnil, pevádje básn své asomérné v básn velmi

pesn pízvuné. Patrn

všichni

ti

pvodn vrný Jungmannv Macháek) poznali

mužové

a horlivý stoupenec

(i

chybnost theose tiskem rií Jungmannových a opustili je, proti nim neozvali. Náprava se dostavovala sama, ale pozd a velmi pomalu.

a

Nkdy

však básníci nedrželi se úmysln prosodických pravidel Dobrovského, nejsouce ani svádni prosodií ]iísní prostonárodních ani §

45.

vlastní nedbalostí.

Shledali jsme již výše, že

podobiti

vrn

Hanka, cht na-

desítislabiné

verše

srbské,

ve své Muse srbské z r. 181 úmysln pízvukových chyb. Podobn inili, patrn úmysln, napodobujíce xerie rukojiisu Králodvorského a Zelenohorského, jež ásten

dopouštl

se

131 jiní shodný s oním veršem srbským, zpravidla šetil básníci. inil tak KoUár, nkterých písn, v svých prízvuku velmi drobných básních (Slavjan. Odivousovna a Radikovský), Tomíek v nkterých menších básních epických, podobn v jedné básni

jsou

i

a

Langer.

asto dosud

doby nahrazují slabiku pí zvunou délkou asonirnou, a pirozenou a polohovou, na p. pi slov kochání že podle poteby pokládají za slabiku rhythmicky pízvunou bu slabiku se

tvrdí,

že

básníci

té

pízvunou ko, nebo dlouhou nepízvunou chá. asomíra slabik vskutku

slabiku

a pína roven, obojí zamuje se podle libosti a poteby. Jest to stanovisko ovšem nespráATié. Rhythmus zakládá se na rozdlení doby, v níž se dje pohyb njaké látky rhjiihmu schopné (slov, tón, pohyb tlesných), v urité, snadno znatelné oddíly. Má-li býti dlení zetelné, musí se pro užívati jednoho dUdla, a ne dlidel dvou, zcela rzných, brzy slabikové délky, brzy slabikového piízvuku. Nkteii naši básníci té doby však vskutku tak inili, zvlášt Celakovský a Chnielenský, nahrazujíce tedy pí zvuk délkou, dopouštU se pízvuko\^'ch chj-b úmysln. Ale

zvunost klade

se tu

n

teba

s

drazem

pokládati

vytknouti, že se nerozpakovali

leckde za

také slabiku

rhythmicky

pízvunou

nepízvunou a pirozen

krátkou.

132

Píkladem toho veršování

báse

niiížc

nám

býti

známá

Chmelenskélio:

Nad Berounkou pod Tetínem rúž již se ervená; v stráni tam s vo;7ncm panenka, blažená. ,,Jak nad námi tam ta skála"

VL-dle dlí

dí voyín

,.tak

vú

mi,

Pi tomto poínal

si,

i

roz/oíížen,

má

je

dve

láska stálá, ržené." Atd.

nahrazování pízvunosti délkou tuším,

Rži

nejdslednji

Ctlakovský,

v básních, kde napodobuje písn prostonárodní (na p. v Ohlase písní eských), je odchylek od j^ravidla arci nepomrn více. O básních ChvwUnského a jiných platí totéž. Neuméli tedy nebo nemohli tehdejší básníci ani tuto svou nesprávnou zásadu provésti dsledn. I' vtšiny pízvuných básníku tehdejších je však patrno, že ani této zásady nedbali a mili slova, jak je nejvíce v

stolisté;

napadlo. §

46.

vbec

\'

básních

pízvuných

dovolovali

s

my

básníci té doby bychom tak snadno netri)li. Tiirinsky na p. v Angelin r. 1^21 leckdy rozmr mní, klade

ad

volností, kterých

trochejské místo trochcje daktyl, v pechází náhle v ady iambické a j. To vše jest ovšem rhvthmicky píjnistno, a mohlo by býti

133 \clnii charakteristické, kdyb}' Turinský pí/vilku písné šetil. Toho však ani Turinský neiní, a proto leckde v jeho dramatech nelze bez delšího pemýšlení rozhodnouti, jaké metrm má na mysli, rozmr básn má ihned býti každému patrný. Píklad z jeho dramat by bylo lze uvésti hojn. Zcela podobn ]i(x-íná si Šafaík v pekladu Schillerovy Marie Stuartky z r. 1831, arci opravovaném od Jungmanna, aA'. V Slánský (= Vinaický) vtruchlodji Jan Slepý z r. 1847. i

a

.

Nkteré básn mají podobných volností a zvlášt chyb prosodických tolik, že lze jen stží rozmr jejich poznati; velmi mnohé z nich jsou vlastn zcela nerhythmické. Skládali takové básn i nejlepší básníci: Celakovský, Doucha, J. r. Fric, Kalina. Klicpera, Langer, Sabina, Vinaický a j. Langer v pekladu dvou starožitných básní ruských, Svatba knížete Madimíra a Dobrya pokoil, v asopise eského Musea z r. 1834 a jist i Celakovský v mnohých básních Ohlasu písní ruských ídili se patrn formou svých vzor, kteréž podle výroku L. Stúra ve spise O národních

u

písních

a povstech

z

r.

1853 jsou ..beze vší

podoby veršové".

V hojných pípadech má arci básník njakv uritý rozmr na mysli, avšak pro hojné pízvukové chyby a všelijaké volnosti (na p.

134

zmnu

rhythmu) není snadno jej poznati. Za doklad uvádím Sahinovu báse Tažné ptactvo: Bolestn ty Skandské kraje opouštíme.

Ó

jak blaze

žíti

a veselo tam,

kde v kvetoucí líp hnízda si stavíme, kde balšamový vzduch voln vje nám.

K behu

neznámému tcd však

poletíme.

Podle této jediné stroíj- hádal by asi každv, že básník chtl skládati verše trochejské, arci také ne nezávadné. Ale hlcdíme-li ke všem strofám, shledáme, že ml na mysli toto

metrm:

Nech tená te a zhrozí

tyto verše podle toho

rozmru

se.

V

KUcpcrových dramatech, v nkterVxh básních Kalinových, v pekladech Svobodových, ale také v jiných hojných básních tehdejších jsou etné doklady tohoto ledabylého veršování. §

47. Hledímc-li

k tomu.

že ani

básn aso-

mrné

ani pízvuné nebývají pesné hojností pipouštných volností a prosodických chyb, nesmíme se diviti, že u mnohých básní té doby p>ozná se velmi nesnadno, jsou-li

asomrné, ba

že u

nkterých

pízvuné i

se to

nepozná

135

vbec. Takové básn shledáváme uHerzoga, J. J. Marka, Chmely, Chmelenského, KamaKamenického, Kláccla, Sušila, Šírá i jiných. Téžko íci, jaká jest na p. báse Siišilova Pohled v asopise eského Musea z r. 1827:

rýia,

Uvidl

jsem, uvidl jsem Minu!

Obliej

její,

co zái: jitená prokmytajecí, usmvavý co dennice na Vesnu

ržovím

nebo /. /. Marka Drahomíra v echoslavu 7.

r.

1824:

Ven na

Smmi

lov, ven, jak

táhne

se

v

erný

hrad tsno! stín;

jak v duši mé tak bedno a dsno, v prostoru ven v temný lesa klín;

a

—

prázdnoty mysle sprostím, trud i strast ze srdce vyhostím.

Je to

se

patrn rozmr daktylský. Je však aso-

mrný i pízvuný?

Proti obojí prosodii se

asto heší. § 48. asomíra, jak jsme vidli, v\'hradního panství v boji o prosodii si nedobyla. Ale v jedné píin vládla v tomto období skoro tu

výlun: metra staroklassická, od moderních úpln odchylná, která ped r. 181 8 skládána byla vesms pnz\^in, po tomto roce skládána byla skoro výhradn asomrn.

Pízvun i

v této

skládaná metra antická se sice ješt vyskytují, ale výjimkou;

dob

136

zásti

ped

skládají

ti,

si

tak zvykli

Král, Patrka. Zicgler. Linda):

J básníci zveršovali .

kdož

již

1818 (Hek a jeho dcery. Hnvkovský.

r.

M.

je

pízvun

Co

ostatní

v metrech staro-

klassických. je nepatrné. Z vtší ásti jsou to

hexanietrv a pentametrv. zídka strofy lyrické. Co do správnosti prosodické a metrické nejsou

prúnirem tyto

ped

podobné verše že

nkteí

verše ani lepší ani horší než r.

1818.

Pozoruhodné

jest.

veršovci metra antická napodobili

pízviiné a také asomérn (Berger. Dalibor Kopecký, Ludvik. Polák a Vladyka). Na Poláka, rozhodného pívržence prosodické theorie pízvtiné, mél pi veršování asomémém, jak známo, vliv Jungmann. Nebeský, velmi rozhodnv odprce asomíry, užíval v pekladech z básníku antických vždy a všude prosodie pízvuné, ale metra staro-

vká asto

zbytené mnil. Zásady jimiž se pi tom ídil, vvložil v asopise eského Musea r. 1850. Celkem možno íci, že pístíral

a

zvuné skládána metra do

stále až r.

1

81

8).

r.

ale

1847

antická v této dobé

(hojnéji arci jen brzo

po

v potu velmi nepatrném. Pra-

vidlem bylo napodobiti

je

asomrné.

Za této doby vešlo také v obyej, užívati pízvuku. Metrm, potlajnjši íisomie

v tétéž básni asomíry které se zdálo básníku složeno starší

asomrné.

známv toho

jiné jistv

i

opt pízvuné. doklad

Nej-

vvskýtá

se

137

v

Provodil

r.

1S19. Jiné

Polákovy Vznešenosti pírodv podobné básn napsal F. V. Hib, lwwlcnský. Macháek. $pót (v pekladu Grillparzcrovy tragocdie Pramáti z r. 1824) a Sohaj v pekladu Sofokleovy Antigony. Že tato dvojakost prosodické jednot básn není na prospch, neteba pipomínati. \'ubec vešlo ve zvyk, pickJádati

asomrn

moderní, jejichž metrm, v originále pízvuné, zdálo se v eštin podajnjší asoi

básn

míe; tak peložil na p. Purkyn Schillerovu báse Der Abend, složenou strofou sice píz\-unou,

vzor, vých z

ale

asomrn r.

starovk<-ch v pekladu básní Schillero-

sestrojenou

podle

1841*

Pekladatelé té doby neostýchali se ani metra originálu mniti v jiná, domnle píhodnjší, zvlášt v asomrn hexametry klassické. Nejvýznanjším toho dokladem je Ziakúv peklad Osvobozeného Jerusalema Torquata Tassa. v nmž pízvuné stance originálu

zamnny

asomrným

jsou

hexametrem.

zcela

Píklad

nepípadn jiných

by

bylo dosti.

Pehlédneme-li. co tuto bylo \^loženo, shledáváme, že následky, které Poátky mly. byly vesms neblahé. Boj prosodický, jimi vzbuzený, vrátil prosodii pízvunou na to stanovisko, na kterém byla asi ped r. 1795. I tím i zavedením nepípustné asomíry jeví

138 se boj prosodický jako velmi

zpátenická reakce

proti nepopiratelnému pokroku, jenž v prosodii eské zahájen byl thcorií Dobrovského. Popiítává se také jeden úinek blahodárný; míní se, že odsouzením dosavadní produkce básnické pisply znan k zdokonalení vnitní ceny básní pozdéjších. Ale vtší ást pehojné básnické produkce po r. 1818 nepovznáší se nad úrove básnické produkce z let ped r. 1818. Že se po tom roce vj^skytlo nkolik básník skutených, kteí té dob dali význaný

átkm

ráz,

sotva stalo se

asi

Poátk,

psobením

nýbrž tím, že šíením národní u\domlosti ke kruhu básník, kteí básnili jen z ochoty, zaali se hlasití i mužové, skuten básnicky nadaní. A ti by bjli básnili dobe bez Poi

átk. \'.

Prosodie v thcorií

i

asomrná a pízvuná praxi mezi 1854 — 1865.*) r.

Rokem 1854 poíná se v našem písembásnickém doba nová, dosud neukonená, v níž básnictví naše mohutní rychlým postupem co do rozsahu vnitní své ceny. Toho roku vystupuje poprvé Neruda, Háhk a Pfleger, §

49.

nictví

i

*)

Listy

fil.

XXní.

1896, str.

1—33.

n 139 r. 1866 pední básníci mladší generace Svatopluk Cech a Jos. V. Sládek, k nimž pozdéji pidružuje se Jaroslav Vrchlický: k nim za posledních let pedešlého století pipojuje se generace

nová, tetí.

—

V

dobé mezi r. 1854 1865. v níž poíná svou innost nejstarší generace básnická té niím ke koneném doby, nepisplo se rozešení prosodického sporu a k zdokonalení theorií prosodických; ale v praxi vítzí prosodie úpln, popízvuná nad asomrnou nechávajíc jí volnosti takka jen v oboru pe-

tém

tém

klad

z

jazyk

staroklassických.

grammatikách té doby bývá výklad o pízvuku zcela struný, nepodávaje nic nového; tak v grammatikách, nmecky psaných, H. J. \'

Karlíka z r. 1856 (šesté vydání vyšlo r. 1863) a Karla Hradeckého z r. 1861 (tvrté vydání vyšlo r. 1868). V Haitalové Zvukosloví jazyka staro- i novo-eského a slovenského z r. 1854 i v jeho Srovnávací mlu\Tiici jazyka eského a slovenského z r. 1857 není obsaženo rovnž nic nového; starší své mínní o domnlé slabosti eského pízvuku Hattala opakuje i tuto. Josef Viktor in v grammatice jazyka slovenského, psané nmecky, z r. 1860 (tetí vydání

Klika v grammatice eské z r. 1 861 (a také F. M. erný v lánku tení ve školách obecných v Zábavníku uitelském na r. 1861) drží se v píslušných výkladech z

r.

1865),

Josef

140

Hattalv, Aut. Kousl.

\'iták

v

druhém vvdáni

své mluvnice 1865 (prvního vydáni z roku 1864 neznám; tetí je z r. 1867) v struném z r

výkladu o verších asomérných a pízvuných opakuje ásten nékteré výklady Malého, v pravidlech prosodie piizvuné nkteré ústupky tehdejší nesprávné praxi básnické, uruje místo hlavního pnzvuku eského

in

a

V prvním

správné.

Zikmunda

z r.

vvklad o slovném.

míe

se

O

ovšem v

grammatiky Václava

1865 jest struný, ale správný

pnzvuku slabik, arci jen podstat eského pízvuku soudí

té

a

dob

grammatikách, v 20), není o

dilc

té

ješt kolísav.

\'

ostatních

dob vyšlých (jest jich pes

pnzvuku

a prosodii nic.

Samostatné výklady o prosodii nejsou ani v té dob hojné. /•>. Sulil jednal o ní v kalendái Moravanu na r. 1856, nepístupném. Pojednání toto vyšlo však r. 1856, 1 86 1 a 1863 také samostatn pod titulem Krátká prosodie eská. Jest to vlastn struná metrika, obsahující prosodii. ježto oba ty pojmy Sušil vymezuje si nesprávn, eské verše jsou podle Sušila trojí: asommé, plzvuné a urené pro zpv. Jeho pravidla asoprosodie jsou struná, ale pesná; od § 50.

mn

i

mmé

bžnvch

pravidel


t.

samohlásky slova,

se

tím,

že

se

polohová délka krátké náslovim násleniajicim dv nebo více sou-

mczislovná poloha, záslovné

ucliylují j.

ped

141 hlásek, až na

ídké výjimky, vbec nepipouští.

Zavrhováni této délky polohové jest však docela ei plynou pestávek, nebo úmyslné l^okud pestávek v ei neiníme neúmysln. Proto pi samohláskách na konci slova nastává \- tomto pípad délka polohová. Docela libovoln nepipou.ští Sušil ani obojetnosti nkterých slabik. Podle Jungmanna jedná o néktervch metrech indických. nesprávné, ježto slova v proudu nepetržité, nemajíce mezi sebou

i

i

'ízvuk eskv

je

Sušílovi

draznjší

w-

slovení slabiky a jest na pr\ní slabice slova;

struná jeho pravidla o pízvuku jsou správná. Že by však pi veršování pízvuném pípustný

rozmr iambický jiné rozmry možné,

byly jen jsou

i

bezdvodné,

jež vyvrací se

ped r. básn pízvuné

básníci

1818

a

a trochejský. je tvrzeni docela

samo

docela

tím,

dobe

že již

skládali

i v jiných rozmrech. Jinak však žádá Sušil, aby se v básních pízvuných šetilo pízvuku velmi pesn. Ve výkladu o verších, urenvch pro zpv, Sušil drží se docela theorií JungmannovVxh, jak to uinil již v Blahovstu r. 1851. Nejmenovaný spisovatel v lánku Tisícileté jubileum a kancionál eský'^ v Blahovstu z r. 1857 s tmito požadavky Sušilovvmi pro básn zpívané úpln souhlasí. Svá pravidla prosodie asomrné, jež se dosud neprávem tší veliké oblib. Sušil znova opakoval a odvodoval v úvodu An-

14i thologie 7.

z

Ovidia, Katulla, Propertia a

Musea

iS6i.

r.

V lánku eský jamb

a

veerní v Pražských no\dnách pouští

se

Hálkovy Písn z r. 1858 pi-

také obojí prosodie,

a

spisovatel

cítí nevhodnost asomíry v eštin; pokusy sluovati asomíru s pízvukem zavrhuje. Dobré iamby lze prý v eštin skládati tžko,

n

a proto pipouští pro K. A Madiera v

jisté

.

prosodické volnosti.

Rukovti

slovesnosti

asomrných asomrné prosodie,

1863 jednal také o verších

z

r.

i

pízvuných. Pravidla

kterou pokládal za velikou pednost eštiny,

zmiuje se také o rozmVe výkladu o pízvuku a verších pízvuných je mu pramenem asi rovnž výklad Sušilv. Obojí prosodii pipouštl i Karel Xinger v Historii literary eské z r. 1862 a Vojtch LeŠetický v Nauce o slohu z r. 1863. § 31. Zmínek píležitostných o prosodickém sporu a o theoriích prosodickvch není v tchto pejímá

ze Sušila a

rech indických.

mnoho. Jest však ku podivu, že jsou ješt v této dob spisovatelé, kteí vlastn letech

pízvunou

zavrhují prosodii se cizí

na stanovisko

Poátk

docela, stavjíce

patrné proto,

že

tvrzení pejímají bez náležitého uvážení.

Takým zpsobem

vyslovuje se /. J. Hanuš Život a psobení Fr. Lad, elakov-

ve spise ského z r. 1855, pi tom z elakovského zarytého nepítele prosodie pizvuné, jakým

in

143

vskutku nikdy nebyl. Velmi rozhodným obhájcem asomíry jest v této dob /. Jireek, jenž se chová k prosodii pízvuné tak odmítav, jako Poátky. Vyslovil se o té vci ve spise Die Echtheit der Koniginhofer Handschriít zr. 1862, v nmž celý jeden oddíl, „Versbau", obsahuje plno podivuhodných tvrzení. Teba se vru diviti, že nebyly hned rozhodn zamítnut\^ Podobn, ne ješt tak rozhodn,

a

vyslo\'il se již

V

dech žalm. reichische

r.

1861 v

pekla-

Šaíaíkov v

Oester-

životopise

Revue

z

dívjší svj názor, jsou psány

asomrných

r.

že

asomrn,

opravuje aspo písn prostonárodní i tu dochází k ne-

1865

a

uvitelnému tém mínní, že theorie Dobrovského píila se duchu jazyka eského. Že velebí Poátky a zavrhuje Hnvkovského Zlomky, tomu nesmíme se pi tomto jeho stanovisku

Také

diviti.

Kolár vystoupil v Besedníku o deklamaci pihlížejíc k umní hereckému) jako horlivý obránce asomíry (v obsahu toho svazku je myln eeno, že lánek pochází od Jana Kollára). Živoucí ruch našeho jazyka zakládá prý se zvlášt v oboru enictví a básnictví na asomíe, mluví o neohrožených hrdinách asomíry a soudí, že prosodickým zápasm špatné verše padaly za obt, práv prosodický spor zpsobil vehké množství prašpatných z

r.

/.

/.

1862 (v

lánku Slovo

a

144

verš. Nesprávn vykládá o pízvuku a vyPoátk bez naznaení pramene, l)isuje z ástené doslovn, ostrý výpad proti prosodii sám nikdy asomrných verš pízvuné, neskládal. Opakuje tu tedy tvrzení odjinud pevzaté; je jen s podivením, že sám tohoto rozporu mezi svou theorii a praxí neznamenal. Není však povinností pcdnáscovou, jak žádá Kolár, aby metrické poklesky veršové zakrýval, nvbrž je povinností básníkovou, veršovati pesn tak, aby pcdnášeé mohl rhythmus jeho verš pi správném pednášení l)odati beze všeho opravování, jež není beze zmn textu vlastn ani možné. Kdo pedná.ší správn bezvadný verš pízvuný. musí pednášeti rhythmicky, teba neml o rhythmice nynjších posudcích ani pontí. \' dívjších divadelních asto se doítáme, že naši herci neumjí pednášeti verše. Mlo by se íci: špatné verše; nebo k pedná.šcní dobrého verše je teba jen dobré pamti a umní jen tolik, co k piednášeiíi prosy. .Muže býti na p. verš: i

a

i

,.Být

i

nebýt? Taká zde

jest

otázka." jenž

je

ist trochejský. správn pednesen jako verš iambický, za který jej vydává pekladatel Shakesjíaerova Hamleta, Kolár sám? Xjaký

asomrec

v životopise bratí Nejedlých v Zlaté Praze z r. 1864 na to. že y._ Njdlý pekládal Iliadu veršem toliko

horlivý

touží

])ízvuným. Sem tam vyskytuji

se v té

14->

dob

hlasy proti

písnému zachovávání

pro-

sodických pravidel Dobrovského; iní tak r. Zelený v posudku Douchova pekladu Shakespearovy tragoedie Romeo a Julie, omlouvaje patrn prosodické poklesky Douchovy ve verších iambických, i tyto verše jsou v eštin zcela dobe možné. Arci ^'vžaduji více píle než verše trochejské, a té se ovšem leckdy našim básníkm a zvlášt pekladatelm ne-

a

dostávalo.

Ješt zajímavjší jsou nkteré výroky ve spisku Zprávy soudc o dramatech z djin slovanských z r. 1860. Soudcové (byli mezi nimi Erben,

Nebeský,

Rieger,

Šohaj,

Zelený,

J. J. Kolár), posuzujíce Hansmannovo drama Jaroslav, jež podle posudku v Lumíru téhož

roku

mlo

teli,

že

až

verš bezúhonný, píliš

pízvuný, ímž

svdomit zavinil

vytýkají skladazachovával verš

prý mnohé tvrdosti.

Dobrovského nenalézají prý se ani v básnictví starém ani v národním a nejsou neomylná. Vlastním pvodcem aspo té ásti posudku jest asi Erben, jenž, jak víme, tvrdil, Prav-idla

'že

prosodii

teba

se

uiti

z písní

národních.

V

témž spisku v posudku Hálkova Závise Falkenštejna nazývá se verš Hálkv, ne docela právem, plynným a mistrným, ale vytýká se mu, že užil iambu a zavinil tím mnohé tvrdosti svého verše. Správnji dí jeden z

-

eská

prosodie.

10

146 ze je

soudc, Šohaj. asto chybná.

Když

že metrická

forma Hálkova

takové zásady o verších prízvuných. nedivme se, že na p. v divadelním jednom posudku v Zlaté Praze z r. 1S64 vytýká se hercm, že vyslovovali iomeo a ne Romeo ímž prý verš znamenit trati na své lahodnosti. -se

hlásaly

Ale herci vyslovovali dobe; vlastní) mají slabice. i

cizí

slova

(i

jména

v eštin pízvuk také na první posudcích se vbec leckdy

V tehdejších

verše dost vadné chválí.

však i posuzovatelé, kteí si páli písnjší formy prosodické. Tak se tvrdí v Obzoru r. 1855, že rliythmus nkterých peklad CeJakovského neuspokojuje, a na jiném míst v témž roníku tohoto asopisu nejmeByli

novaný posuzovatel Hanušova Života a psobení F. L. elakovského (snad Xebeský) správn vytýká veršm elakovského, že kolotají mezi prosodií pizvu nou a asomrnou, mezi obojí není smíru. Kdyby prv se verše tly ústy a ne oima, nikdy bychom asomrných verš v jazyku eském nebyli .spatili. Také

a

Gustav Pflfger

záhy poznal

verš nkterých básník,

nerhythmickost

jak vyplývá

z

jeho

Životopisných zápisek, vydaných r. 1880. Rozhodnvm zastancem písnjší prosodit* pízvuné byl Jan Neruda; svdí o tom prosodické poznámky jeho posudk nkterých dl básnických v Obrazech života z r. 1859;

147

poznáváme z pro pízvuk

ml

Neruda dobrý sluch slovný vtný. Zajímavý je posudek pedstavení Troubadoura v Lumíru r. 1863. v nmž se kára peklad libretta, pondraz místo na slabiku první vadž v padává na poslední nebo stední. Tento posuzovatel neschvaloval tedy nesprávnvch zásad Jungmannových o pekládání operních text a ml na mysli požadavky, které prakticky nich,

že

i

i

nm

provedl teprve Smetana. 52. Vizme nyní, jaký ráz má prosodie i pízvuná v básnické praxi té doby. \' krátké dob 12 let (1854; 1865) napoetl jí

asommá

—

jsem,

pokud mi básnická

byla pístupna, než v dlouhé

Z tchto

asi

literatura té

pes 650 básník, tedy

dob

pedešlé

650 básník

(1818

veršovalo

doby více

— 1854).

asomrn K

tedy ást velmi nepatrná. tomu básn asomrné té doby pocházejí skoro vesms od veršovc. kteí básní také pízvun. Pouze ti, Josef Fischer, E. H. Lipnický a K. Kinger, veršovali toliko asomrn, ale Ostatní básníci složili jen po jediné básni. výjimkou, hlavn skláasomrn jen veršují jen

39.

.

dají-li

njakou báse

tostnou, pro niž strofa se

jim

vhodnjší.

asomrné

slavnostní nebo píleži-

njaká asomrná

Ponkud

hojnjší

zdála verše

skládali pouze Samuel Godra, Fr. Hivický (= Fr. Kádner), Fr. J. Jezbera, B. Karlv, Gustav Pfleger Moravský, Jan

148

Purkyn,

Fr. Lev Saska,

Jan Soukcp, Fr. Sušil, Karel Vinaický a Jan Vondráek. Nejvtší poet verš pipadá na peklady dél

Fr. Sohaj,

komické hexametru a

staroklassických, a což je zajímavé, na

epopeje a epigramy, v nichž se

pentamctru asomrného užívá parodisticky. \ Humoristických listech, v Brejlích, Šotku a Diblíku tch dob snadno lze shledati toho doklady. V Zlatých Klasech z r. 1855 shledá-

váme se také ješt, asomrnou.

jak se zdá,

s

novou hádankou

Veršování asomrné octlo se tedy v té dob ve velikém a náhlém úpadku. Píina jest jasná. Prosodie asomrná povznesena byla nad pízvunou Jungmannerrva jeho stoupenci; jakmile ti

ustoupili

z

literárního

jevišt,

ustoupila

asomíra, ponvadž nemla v naší literatue pevné pdy. asomíra drží se proto od té doby jen v pekladech básní staroklassických a v básních parodistických. Jinak vystxipuje jen nepatrn, hlavn u básník, kteí byli inni již v dob pedešlé. V praxí se tedy v té dob dokonává již vítzství prosodie pnzvuné, teba v thcorii jakousi nemístnou a nkdy snad i nerozvážnou setrvaností poád se ješt velebila asomíra. Co do jakosti verše asonimé té doby nejsou skoro o nic lepší než v dob pedešlé. Vtšinou uží\alí tehdy veršovci asommí strof anebo \eršú antických; zídka jen vyskytují se u nich s

nimi

i

149

metrické útvary, v starovku neobvyklé, jakých jsme v dob pedešlé (na p.

liojnost shledali

u Fr. V. Jeábka, Pflegra, Štulce) Indických strof .

asomrných v

té

dob vbec

již

není;

vymely

svými píznivci. asomrných strof, složených voln, které se nekryji s žádnou strofou starovkou, jest rovnž velmi poídku; skládali je pouze Jezbera, Smetana a Sušil. Chvb metrických je však v tehdejších bílsních asomrných dosti, jako v básních dívjších, a dopouštjí se jich nejen nkteí básníci píležitostní, nýbrž i básníci, u nichž bychom oekávali vtší pozornosti nebo lepší znalosti starovké metriky {m.-pr. Purkyn, Fr. L. Saska, VinaHcký, F. V. Jeábek, Fr. Doucha). I chyb prosodických je v asomrných básních té doby zrovna tak mnoho, jako v dob pedešlé; a

zárove

se

neumjí

se

jim ubrániti ani nejlepší básníci

{Jeábek, Neruda, Pfleger, Vinaický). Zvlášt hojn má jich Purkyn, jehož verše asomrné jsou snad ze všech verš asomrných té doby

Že tyto prosodické chyby nevznikaly nýbrž zavinny byly leckdy neA'hodností eštiny k asomrnému veršování, bylo \'A'loženo již díve. Nkteré básn té dobj;-, složené metry antickými, mají tolik chyb, že vru jest nkdy tžko rozhodnouti, jsou-li vskutku asomrné i snad pízvuné. Hledímc-li však k tomu, že v této dob úpln vymizel obyej, skládati nejhorší.

vždy

z ledabylosti,

150

metra

ist

pízvuné. teba

antická

spíše pokládati za Oasomérné,

a

je

to nelze

.i.->i

vždy básné

tvrditi urité. Takové jsou nékteré v Nezabudkách Fr. Hivického (= Kádnera) r. 1862 a Pflgrovy v Dumkách z r. 1837. '/.

Jakým metrem

a jakou

na p. Pflegrova báse Skromná srdce

K

prosodií

je

sepsána

Múse?

m

po í.lá\ prázdn*' nikdy v ná\alu smlém netouží; ni žádá sob, vínku \álenho by lesk zlatý se skvl na skráni planoucí!

Aby v tétéž básni nkteré ásti byly asomérné, jiné pízvuné, jest za této doby (nehledíme-li k pickladm nkterých básní antických, na p. dramat) výjimkou. Tak v básni Sládkovi ové Rcnovanka, jež pochází asi z této doby, jsou vedle versii pízvuných i asomrnc hexametry, v básni P. Sobotky Sappho \Kvtech z r. 1865 a 1866, jinak piizvuné, pednáší Sapfo tyi asomrné strofy sapfické. Celkem lze íci, že se asomíra ani za této doby ze své nehotovosti prese všecky theorie nevybrala; §

53.

Z

veršovalo

jest

asi

tak

nedokonalá,

650 básníku

té

jako díve.

doby pes 600

výhradn pízvun. Abychom

jich

pro-

mohli posouditi co do správnosti, rozvrhneme si je opt, jako se stalo v hlav pedešlé, v pt tíd jiodle toho, jak pesn sidrželi pravidel Dobrovského. sodií jejich

151

Do tídy první, v níž jsou básníci veršující bu úpln bez chyb anebo s nepatrným potem chvb. náleží asi 180 básník, tedy všech skoro tetina; ale jsou to skoro vesms básníci málo inní, od nichž máme aspo z této doby jen

málo verš. Ze známjších básník

náleží

sem

Sušil a také Koubek, arci jen nepatrnou á-tí

své innosti.

V tíd

230 básník, kteí veršují již s vtším potem úchylek od správného pí zvuku, tedy více než tetina všech; arci i v té tíd jsou z nejvtší ásti básníci málo inní. Ze známjších náleží sem V. C. Bendi, Furch, Janda Cidlinský. Klicpera. KdrschnerovaMelíšová, Kvt, Nebeský. Neruda. Picek, Slota Rajecký, Viliam, Václav Vlek.

druhé

Ježto v obou

básník,

jest

asi

tchto tídách že pes

poznáváme,

básník pízvuných celkem dobe. Proti

veršuje

dob

již

jest

dv

420 tetiny

asi

v této

dob

pedešlé, v níž asi polovina básník veršovala dosti ncpelivé, znamená to rozhodný pokrok. Náprava vei"še prízvuného patrná jest i u Klicpery, jenž na sklonku svého života básnil daleko pesnji než díve, kdy vtšina jeho verš byla vlastn zhola arrhythmická. Snad tedv nkterá ta napomenutí veejná, dávaná tehdy básníkm, aby dbali vtší pesnosti verše, nebyla pece bez liinku; více však psobilo asi poznání, že

152

prosodické theoric Junjíniannovy a jeho stoupenc o eském pízvuku jsou chybné.

Do tídy tetí, v se znaným potem obstojn, náleží

Samuel Godra,

asi

J.

J.

Sohaj, Záborský): v veršují se

níž jsou básníci veršující

chyb, ale ješt jakž takž 120

básník

(také Fric,

Kolár, J. Malý, Sabina, tvrté, jejíž básníci

tíd

znanvm potem

ch^^b,

a v

tíd

špatn veršující, páté, kde jest jen 45 básník. Do tvrté tídy náleží ze známj.ších básník Boílo a Sládkovi, do jsou básníci zcela

páté nikdo.

I

tu

tedy patrno

jest

zlepšení.

Malý a Sabina, kteí byli inni pedešlé a veršovali leckdy velmi v dob již špatn, jeví v této dob v prosodii jakýsi pokrok. Jen u básník slovenských je pokrok za této doby tak. sotva znatelný; ti veršují prosodicky špatn. zpravidla jako díve, totiž .\však velikou ást nejinnjších našich nkteré básníky druhého a tetího básník rádu nelze ani za této doby zaaditi do urité /. /. Kolár,

i

i

tídy,

protože veršují velmi nestejn,

nkdy

nkdy

nepcliv. Následky prosodické zdivoilosti pedešlé doby jsou ted\tehdy. Tak mohou do prvních ti zetelné tíd zaazeni býti Matj Havelka, Htyduk Jablonský, Jilji Jahn, Pflegcr. Piška. do prvních

dobe,

dosti

i

ty

Václav

Crha,

Jábek, Edmund

Doiuha.

Kaizl.

Majer, Pok Podbradský,

Erbti,

Hálek.

Josef Kolá, Rudolf hr.

^ir,

Sniilovský.

153

Václav Šolc, Ervín Špindler, Štulc,

Do rzných (na

p. do

I.

tíd,

Vinaický. nékdy od sebe odlehlých

a V..

II.

a IV.)

mohou

náležeti

Hanka, Karel Havlíek, Hiirban, Vacek Kamenický a j Celkem však leckteí z tch

Fr.

Hajfiiš,

.

básník vétšinu básní mají prosodicky správnou; tak zvlášt Heyduk, Jahn, Pfleger, Doucha a j. U málokterých jsou básn prosodicky špatné

etnjší;

tak

zvlášt

u Hanky,

Havlíka a

H Urbana. Píiny

této prosodické nestejnosti u

básník

týchž jsou tj-též, jako v dob pedešlé; nkdy nepelivost, nejastji však rzný stupe prosodické správnosti podmínn jest rzností Aoleného metra. I v této dob nejlépe se daí trocheje, iamby, nejhe daktyly a anapaesty. Xkdy píina nesprávností prosodických zakládá se i na tom, že básníci úmysln napodobují písn národní (tak to inil i v této je to

he

dob

na p.

po zpsobu

Vacek Kamenický) nebo veršují rukopisu Králodvorského a Zeleno-

Kádner, A Pohronský Jan Ccrný). Po starém zpsobu, jaký byl obvyklý ped r. 1795, asi schváln a ásten v básních humoristických, veršoval Brzobohatý, Fr. Hollviann a rolník Procházka. Pípady, kdy pro hojnost prosodických chyb nebo snad proto, že básník vbec neml na mysli uritý rozmr, lze tžko rozmr stanoviti, jsou v této dob pomrn ídké; skládali takové

horského

[Fr.

.

,

154

básn na p. Ceyp

z Peclinovce Jeábek, Jezbera, Kádner, Mejsnar. P. Sobotka. Šmilovský, VoVojákova báse Upojáík. Jest na p. mínka v Zlaté Praze z r. 1865 daktylskotrochejská i daktylská i iambická? ,

Jesen žlutý

list,

—

opadlý rže kvt taková mladost má. tšil svt.

mn mam Kde lásky

bavil

vdk,

já láskou nežehnán, prožil svj mladý vk,

zhrzen a pohrdán. Atd.

Metra isté antická

se

v této dobé pízvuné

a

nemají-li býti pízvunými nenapodobují, hexametry daktylské verše Berty Mihlsteivové v básni Božen Xémcové v Lad z r. 1862 Metra taková, v básních pvodních i pekladech již

skládají

se

v této

dob vesms asomémé

Jediný Xebeský, jak inil již ped r. 1853, ve svých pekladech nkterých básní staroklassických (Aischylova 1'roniethea a Eumenid z r. 1862), piekládá metra antická vesms pízvuné, jen že leckde metra pvodní zbytené

zamuje

za jiná.

155

VI.

Proso die do konce století

XIX.*)

Výklad o theoriích prosodických, který tuto následuje, nepojímá vlastn vší látky až do konce století. Na poátku let devadesátých vystupuje nová, tetí generace básnická v celém dosud neukoneném období literárním, jehož zaátky kladeny výše do r. 1854. Generace tato obsahem a také formou svých básní liší se podstatn od generací starších, od nichž se asi r. 1896 naprosto odtrhla. Tímto asi rokem poíná se nová íáse v našem vývoji básnickém, dosud trvající, k níž, ponvadž dosud není ukonena, nepihlížím. Jak o form mnohých básní posledních let soudím, naznauji jen strun na konci svého výkladu. Rozdlíme si celou tuto dobu na dv kratší období, jejichž 54.

§

hranicí jest § I'.

r.

1878.

druhém oddlení eské mluvnice 55- ^ Zikmunda z r. 1866 vj-kládá se také o i'ei

vázané, a to o verších asomrnvch i pízvuných. Zikmundova pravidla prosodie aso-

mrné

jsou jakousi

pravidel

*)

pravidel starších a

X^echybí tu

XXIII,

1896. str. 162

Listy

258, 381

smsi

Sušilových.

—

fil.

444.

ani

—

výklad

178, 241

až

15G

o'asomrných rozmrech indických, ba ani výklad o verších, rovných sob úhrným potem dob, jehož po Jungmannovi do té doby nikdo takto by se byl r. 1866 jist neopakoval,

a

nikdo

neodvážil básniti. Verše

již

pizvuné

vymezuje Zikmund chybn, prav o

nich, že

pízvukem a potem slabik, také mohou pokládati za verše

spravují se toliko

a proto prý

se

poítající slabiky. Ale verše poítající slabiky

nemusí býti pizvuné, a poítání slabik nek podstat verš pí zvuných. I v tom jeví se u Zikmunda psobení Jungmannovo, jenž verše pizvuné rád takto snižoval. Nesprávné jest, že Zikmund jedná pouze o pináleží

zvuných verše

jiné

jak

trochejských a iambických; skládají prý se podle asoniír\',

verších

myln

Zikmund

tvrdil již je,

upr.

pokud vím,

první,

jenž uzá-

konil zásadu Cclakovského a jiných, podle níž místo slabiky pizvuné lze klásti také slabiku dlouhou, nahrazovati tedy pízvuk délkou, jak vyplývá z jeho výkladu <> vcršii h 1r>» htjskv«~h a iambických. V druhém vydání této mluvnice, obstaraném ásten od /. Gebauera r. 1874. jest oddíl, týkající se metriky a prosodie, jež se tu nesprávn smšují, dosti znan zmnn, nkdy i zkrácen; leccos je tu vyneseno léjxí a pesnji, než ve vydání prvním. Tak na p. pipouštjí se

tu

])rávc'm

i

yiizvuné verše daktylské;

157

toto vydání zná však ješt jiné verše (dakt^^lsko-trochejské), jenže je

piizvuné

zaazuje mezi

pízvuných než se tuto pipouští. Od zásady,

daktyly. Vskutku však

muže

býti

verš ješt více, schvalované v prviiím v\dání, že totiž za pí-

zvunou

slabiku

mže

nastoupiti

dlouhá,

v tomto vydání se upouští; patrn pokládá pesné zachovávání pízvuku za pravidlo. \'ýjimkou pipouští se na poátku iambické se

ady

slovo trojslabiné,

ale'

to

nemí

se s ne-

správným pízvukem na druhé slabice, nýbrž daktj-lsky (_ ^ w). Tak v\'hovuje se sice pravidlu o pízvuku, ale porušuje se tím iambický rhythmus verše. Patrn hledá se tu aspo pro tuto volnost tehdejších verš njaké vysvtlení, ale ovšem rh^-thmicky nepípustné. Rada

^_^_... nemže

býti

nikdy

iam-

je vždy adou dakt3-lsko-trochejskou. Tetí a t\Tté v).-dání této grammatiky z r. 1876

bická.

a 1879 jsou Výklad o

nezmnné

otisky vydání druhého.

ei

vázané v mluvnici Fr. O. Mikše z r. 1867 (druhé vydání z r. 1875) zakládá se skoro celý na výkladu Zikmundov, jak spisovatel sám pipomíná. Co je tu odchylného, není vtšinou správné, ba nkdy i zcela naivní. K. A Madiery Rukovt nauky o slohu z r. 1870 je jen málo zmnným ^ydáním jeho Rukovti .

slovesnosti z §

56.

r.

1863.

K novému ešení naší otázky prosodické,

která až do

r.

1870 nepokroila ani o krok.

daly

podnt prosodické \ýklady Václava Petr, eské poetice, kterou sepsali V Petr

vyšlé v

.

ne snad svou novostí a zajímavostí, ale svou bezpíkladnou nesprávností, která lákala k odporu. Prosodie, kterou ^• tom díle napsal Petr, obsahuje i eskou metriku, ježto i Petr pojem prosodie vymuje a B. Pošík

r.

1870,

nesprávn. Pravidla

asomrné

prosodie v této knize

nepesností a nesprávností. asomíra nejlépe se hodí I soudí, k napodobení rozmr antických, jak prý se znalci jednomysln shodují. Že to nebylo ani tehdy pravda, poznali jsme již z dívjších vvnikají

\-clikou

Petr

že

v vklad.

Potom se jedná o pravidlech prosodie pízvuné. Pízvuk je prý zvýšení hlasu a je jen dvojí, slovný a enický. Že by pízvuné básnní bylo pisplo k ustálení eského pízvuku, jak tvrdí spisovatel, ježto prý ješt za doby Poátk pízvuk nebýval vždy na první slabice, jest veliký klam. Skladatel dovolává se své zkušenosti; dosud prý jsou nkterá tu i

jmenovit složeniny s pedložkou o a ne, u nichž každé eské ucho znamená pízvuk teprve na druhé slabice (neMavist, o/ídati). Jak mohl kdo napsati nco takového ješt r. 1S70? Struná pravidla o pízvuku slova,

záporkou

slovném ujdou: jako 7""?'""""

avšak také tento spisovatel, Jireiek a jiní,

neuml

náležit

159

pízvuk od délky, mín, že slabika prosodicky dlouhá jest vskutku dlouhá. Ale pízvuk slabiky nikdy nedlouzí, a slabika ncpízvuná není pro ncpízvunost krátká. Ani tento spisovatel nerozumí tcdv ješt, co rozeznati

Dobrovský

a

jiní

mínili

výrazem

,

.slabika

prosodicky dlouhá nebo krátká". Nic nezastavuje se skladatel nad mrou slov trojslabiných - _ >^, pes to však hned prohlašuje,

verš pízvuných mže býti iambický, pocíná-li se verš slovem bezpízvuným nebo že

chod

jednoslabiným. I jinak ve výkladech prosometrických je tolik nesprávností, dických prázdného mluvení, spor a nejasností, že je i

tžko

rozsouditi, psal-li spisovatel

spšn

a

proto

neobyejn

asto nejasn a chybn, i

o vcech, o kter5'^ch nikdy hlubších studií nekonal. Práce tato byla také hned, jak vyšla, psal-li

oste odsouzena Janem Gebaiierem v asopise eského ^lusea z r. 1870 a O. Hostinským v lánku, o nmž ihned bude e. § 57. Hojné nesprávnosti Václava Petr daly zevní podnt k nedocennému dosud lánku Otakara

Hostinského

Nkolik

slov

o

eské

Spisovateli prosodii v Kvtech z 1870. právem nezdálo se dosud rozhodnuto, jaká prosodie a metrika by pirozené rhythmické r.

povaze eštiny nejlépe vyhovovala. lánkem s\-vm chce jednak vyvrátiti mnohá bludná tvrzení eské poetiky Václava Petr, jednak

KiO stanoviti pro eštinu uritý princip prosodickv.

Rhythmus verš musí podle nho býti takový, aby vyplýval ze správné, nehledané a pimené deklamace slov. Proto je jen taková prosodie úpln pimena pravému pojmu rhythmiky, která stejn si všímá i pirozené délky i pirozeného pí zvuku slabik. A to platí pedevším o prosodii eské, ježto jsou u nás oba jmenované momenty rhythmické nade všechnu pochyb-

ureny a ustáleny. Proto zakládati eskou prosodii bud jen na délce slabik (asomíe), bud nost

na jejich pízvunosti, jest podniknutí stejn jednostranné. S toho stanoviska vyplývají pak spisovateli jen

tyto výsledky: 1.

asomrné

sitelné a

v eštin nesne-

verše jsou

nemožné, ježto bezohledn nakládají

pirozeným pízvukem. Princip asomrný tedy v eštin nepípustný z toho dvodu, na který ukázal již tvrce prosodie pízvuné, s

jest

Dobrovský'. Spisovatel dokazuje na konkrétních pípadech, jak ve ver.ších asomrných pí•

zvuku

se nedbá, a

právem

se táže, má-li

snad

v mluv obecné. Pece však do njaké mír\' asomíru pipouští; lze prý jí užívati jen tenkrát, když jde o peklad verš antických antiquárné vrný, nikoli však v tvoení pvodním. 2. Pi nynjším veršování pízvuném hledí se, jak spisovatel právem kára, jen k pízvuku totéž slovo v básni zcela jinak zníti než

1

Itil

slovnému, jakoby se ve verších podávaly jen ady jednotlivých slov, ne celé vty. Proto správná theorie pízvuná musí šetiti pízvuku

vtného (nebo, jak spisovatel praví, drazu ili pízvuku enického). Pízvuk slovný je nezvratn a nepopirateln ustálen na první slabice.

Spisovatel

dobe znamená,

že

všecky

slabiky slova nepronášejí se naprosto stejnou silou

dechu,

vedlejší,

ale

znamená tedy dobe pízvuk pokládá jej neprávem za píliš

nemá prý také stálého místa, a proto neho v prosodii užívati. Proto arci nelze souhlasiti s jeho pravidlem, že každé slovo má jen jeden pízvuk, že pednáše nesmí na p. rozdáváme vysloviti jako dva trocheje _ ^), tu míru to slovo vskutku má, (_ nýbrž _ ^ ^. Mínní toho drží se spisovatel v cenném svém pojednání O eské deklamaci hudební z r. 1886. slabý; lze

a

>^

...,

i

Prosodii

ist pízvunou. pi

niž

se hledí

pízvunosti slabik, spisovatel pipouští jen v básních, v nichž týž verš opakuje se po jen k

libosti,

nein

s

jinými

zvláštních

skupin

rhythmických (strof), tedy na p. v dramatickém dia'ogu nebo ve Napravování epickém. 3. Jakmile však mají se tvoiti verše rhythniicky totožné, totiž takové, jichž rhythmická

má

tedy verše, opakující se v témž zpsobu ve strof nebo stojící v rozliných strofách téhož rozmru jjlatnost

Cešká prosodie.

býti

docela stejná,

1

162

na témž míst,

jeví

spisovateli

se

ryze

pí-

zvuná prosodie nedostatenou, ponvadž pi pouhém šetení pízvuku verše, které mají býti úpln shodné, asto shodné nejsou. Slova

nebe

úpln

nejsou

co do

A

totožná, a tak

pízvuku

jezera

dráha

zrádný,

a

stejné,

i

a

drahá pízvuné,

verše

na p.

moe, eky, potoky

i

a

Svým

šílenst\íni

co do

rozmru

jen

sám

své zkáze páJíš vstíc

nejsou vipln totožné. Ncstej-

nost takovou poznává hlavn hudebník, chce-li pi nich užiti tétéž melodie. V takových verších

tieba asomíru a

zvuku

_í_; ;

spojovati. Spojením

tyi

druhy slabik: i. dlouhá s pína p. dríília; 2. dlouhá bez pína p. dra/ja; 3. krátká s pízvu-

jich vznikají

zvukcm

pí zvuk

kem na p. drahíx; 4. krátká bez pízvuku \^ na p. drá/ifl. Podle té zásady dostaneme pi \l>\

;

stopách (trochej

dvouslabiných a iamb), jako

dva

nejen

pi

prosodii ryze

zvuné, nýbrž tvar osm: i. JL 2. L dív nám, 3, _í_i^snámi; 4. ty; 5. 8.

^ó

ví/

i

u_L Takovým zpsobem

jaký; 6. ty.

tvary

a tím;

ó dív óvj

7.

pí-

krásný; nebe;

lze dosíci více

tvar

i v stopách troj- a viceslabiných. Spisovatel si peje, aby touto prosodii skládány byly umlé strofy lyrické, v nichž

by

se tedy verše

shodné srovnávaly

i

co do pí-

103

co do asomíry slabik, aspo ve význanjších slabikách verše. Má tu tedy á-

zvuku

sten

i

tj^též

požadavky,

zpvu urené

které

pro

verše

Jitngmann a Sušil, arci chce, ab\- verše takové byly pízvuné, ale hledly také délky slabik. Námitku, že by taková prosodie byla obtížná, odmítá; o pravosti nebo nepravosti jakékoliv normy ke

aesthctické vésti s

vyslovil již

nemže

rozhodovati,

vtší nebo menší

Ize-li ji

pro-

obtíží.

lánek Hostinského jest od doby prosodického sporu první lánek, který spor ten ešil samostatn a dostatenými dvody. Pro strofy Hostinskv prosodii novou, stanoví ovšem

pizvunou,

ale hledící

zárove k

trvání slabik.

od theorie Celakovského, jenž pízvuk délkou nahrazoval a tím zanedbával, ale velmi podobná, ne docela rovná theorii Puchmajerov z r. 1802, Je

to

theoric

naprosto

rozdílná

a

k rznému trvání slabik pízvuných i neprízvuných a jest tedy uritjší a pesnjší. Není pochyb 3^ že tato theorie jen že hledí

Hostinského byla by dokonalejší než theorie ryze pízvuná; je to naprosté nepochopení intencí spisovatelových, když ješt r. 1892 Paroiibek (v pojednání Z djin eského verše) nazývá ji pehmatem a pochybuje, míní-li ji Hostinský doopravdy. Pes to však myslím, že by se u nás nikdy neujala a že jí není |potebí, ani pro verše urené pro zpv.

164

Byla by

nesnadná. Ale jakkoli nesnadnost njaké theorie nemže rozhodovati o její oprávnnosti nebo neoprávnnosti, pece volil bych radji proscjdii ryze pnzvunou. nesnadnjší theorie, tím více bude svádti k ledabylosti a nešetení pravidel. Na zajisté

ím

asomrných

verších našich je to vidti

teln. Rozhodující

je

ze-

však, tuším, tato úvaha.

slabiky pirozen dlouhé jsou ovšem než krátké; ježto však, jak lze zjistiti mením (srv. lánek a Mareštv: Trvání hlásek a slabik dle objektivn míry v Listech fil. z r. 1893), samohláska dlouhá pi normálním vyslovení nezní mnohem déle než krátká, ba ježto mohou i krátké samohlásky trvati skoro

Naše delší

mj

tak dlouho, jako dlouhé, jest quantitativní rozdíl mezi stopami ryze ])ízvui:nými a stopami podle theorie Hostinského zpravidla nepatrný. Rozdíl jest spíše qualitativni, a tcu iní, že cítíme neshodu mezi stopou na p. a d á v á. Pi dlouhých samohláskách hlas plyne voln, pi krátkvch jej náhle za-

dáme

rážíme, a toto zaráženi dechového proudu iní charakteristiku

eské krátké samohlásky

proti

samohlásce dlouhé. Tento rozdíl mezi samohláskami dlouhými a krátkými Hostinský nil na mysli již v uveileném lánku, uritji a obšírnji vyslovil se však o tchto vcech ve 1S86. Tu spisku O deklamaci hudební r. správn podle svého meni pouhými hodinkami

1G5 a

úvahami thcoretickými domohl

výsledku,

k

nmuž my

se již téhož

jsme došli

mením

namáhavjším, a správn naznail mezi slabikou dlouhou a krátkou hudebním legatem a staccatem. Pesnjším pozorováním dospl tedy Hostinský výsledku, z nhož vj-svítá, že úplná totožnost verš není pro správnost hudební deklamace požadavkem nezbj^ným. I bez takové ideální shody verš možno vyhovti požadavkm správné deklamace. Pro verše pouze pednášené theorie Hostinského z r. 1870 mla by výhody jen zdánlivé. Mením lze zjistiti, že sama o sob není schopna zcela pesného rhythmu; ani nejdodaleko rozdíl

e

konalejší

asomrný

pi takovém chceme initi takty úpln

verš

nemá

ani

pednášení, pi nmž rovnými, takty vskutku stejné. Pi veršování ryze pízvuném, pi nmž délky slabik se nehledí, tato nestejnost slabik se o nco zvtší, ale tak, že to nepadá na váhu. To se týká také

—

—

rýmu rýmy j. drahá snaha, síly jsou proto naprosto nezá-

naší theorie

pílí

;

vadné.

Tento qualitativní a ásten i quantitativní mezi samohláskou dlouhou a krátkou je znatelnv ve verši zvlášt tam, kde v jednom taktu vyskytuje se nkolik dlouhých samohlásek a v taktu shodném mén nebo žádná. Takt d á v á v á proti nesete pipadá citu rozdíl

166

dává

našemu tžší; mezi ten

mén

již

cení

je

a

znatelný, mezi

sláva je rozdíl nuceni a nu-

pranepatrný. Ale slov se

temi

slabi-

kami pirozen dlouhými není u nás mnoho, tak že takty, citeln neshodné s takt}^ totožnými, jsou vždy vtší nebo menší výjimkou. V ostatních pípadech je quantitativní rozdíl nepatrný, a také rozdíl qualitativní snesitelný. Thcorii svou z r. 1870 Hostinský r. 1886 sám uvedl na pravou míru. Se všemi ostatními

výklady jeho

lánk

z

r.

1870

i

r.

1886,

v nichž

roztroušeny jsou i jiné pozoruhodné poznámky o eském pízvuku, mohl však souhlasiti již tehdy každý, kdo píliš nebyl zaslepen ne-

oprávnnou láskou k asomíe. § 58. Bohužel lánku Hostinského z r. 1870 ti, kteí po té dob psali theorie eské prosodie, tém si ani nevšímali. lánek vzbudil sice u

muž, Josefa Truhláe a Jaroslava pozornost, ale k njaké plodné další

dvou

Golla,

nm

rozprav o principu eské prosodie po nedošlo. Po roce se o tém nevdlo. Proti výkladm toho lánku obrátil se Josef Truhlá, jenž již díve v lánku Humanismus v echách v asopise eského Musea z r. 1870 vystoupil jako rozhodný píznivec asomíry.

nm

Patrn mu

v antické prosodii asomrné. jako i pozdji jiným klassickým filologm (také mn), bránila, aby správnost tchto výklad uznal. Vystoupil proti Hostinskému záliba

1G7

O

v lánku 1

1.

eské v témž asopise

prosodice

Starší

87 suzuje celkem r.

fási

prosodického

boje

po-

obvyklým zpsobem. Ve vlastním jádru lánku vytýká Hostinskému jako ncobezclost, že istou asomíru šmahem zavrhuje a že ji chce zdokonaliti pízvukem. Spisovatel pipouští tedy obojí prosodii tehdy

asomrnou

pízvunou, a hájí obecného. Také jeho výklady o slabosti prízvuku eského za doby Poátku a o píinách, pro Rekové a ímané platnou,

mínní do

básnili

té dobj'

asomrn,

i

tém

a

jejich

e

také

mla

pí-

zvuk, nyní schvalovány býti nemohou. Jaroslav

GoU v lánku

O eském

verši

de-

setislabiném v témž asopise r. 1S71 marn se tšil, že lánek Hostinského dá podnt k polemice, jež pispje ke konenému rozešení prosodického sporu. Sám obrací se jen proti

mínní Truhláovu,

že

v staroeském básnictví

poítaly se pouze slabiky, a dochází výsledku, že v staré eštin byl pí zvuk týž, jako nyní, a že pí veršování rozhodoval. Myšlenka jist správná; arci došel jí GoU rozborem verše rukopisu Králodvorského a Zelenohorského, jež nejsou staroeské.

Josef

Truhlá dotkl

se

ješt po roce v témž

asopise prosodického sporu v lánku O prízvuku vbec, zvláš o eském. Názory jeho o prízvuku ^•bec jsou nyní již pekonány. Nesprávn tvrdí, že ješt r. 1872 pízvuk eský

1G8

všude zákony Dobrovského, a že pravidlu o pízvnanosti první slabiky slov eských svdí výslovnost jen ve velké ástí ech, zvlášt ve stedních; o síle eského pizvuku pochybuje tuto. Ze všech téch názor plyne Truhláovi výsledek, že asomérné veršování je v eštin pípustné; nebo pízvuk eský podle nho není dosud ustálen, je slabý možno ho tedy pi veršování nehledti. Ná-

neídí

se

i

—

zory

nj-ní arci neobstojí.

t\'

Tímto druhým lánkem Truhláovým spor, lánkem Hostinského, byl ukonen.

zahájený

nm

Po

se již §

59.

Lešetický z

r.

o

názorech

Hostinského nezmiuje

nikdo.

Obojí

prosodii

pipouštl

i

Vojtch

v druhém vydání Nauky o slohu výklad v tomto \'y'dání

1873. Podle jeho

A-cdlc pízvuku slo\'Tiého pízvuk veršový, jenž je velmi volný. To je ovšem správné; jen že ve verších piízvuných pízvuk slovný (i vtný) musí stýkati se s pízvukem veršovým (rhythmickým),

knihy

prý

sluší

rozeznávati

i

ncmá-li se initi násilí pirozené výslovnosti.

Z dalších výklad však poznáváme, že spisovatel iní ten rozdíl proto. ab\- hojné nesprávnosti

tehdejších

a uvedl v jakási

pravidla

ásten

verš pízvuných omluvil pravidla. Odtud plynou jeho

pízvuných verš,

ásten

správná,

nesjírávná. Pipouští na \). mír)' ranním paprskem, nchorfy, nczaxoUiny a j. v.. i

1G9

zkrátka dovoluje nedbáti pízvuku slovného a nahrazuje jej v nkterých pípadech pízvukeni veršovvm, zapomínaje, že pízvuk veršový jest draz, který se ve verši nesmí piúiti pízvuku slovnému, ponvadž pízvuk nejest v eštin též drazem, nemá-li dbáno bvti pízvuku slovného a tím správné výslo\Tiosti nebo veršového, ímž niil by se rhythmus verše. pízvukúm lze vyhovti ve verších pízvuných jen tehd3^ když se stýkají. Shledali jsme, že již upr a nkteí jiní theoretikové po špatné praxi tehdejších básník inili nemístné ústupky, aie ústupky tak rozsáhlé, jako Lešetický, jimiž anarchie v prosodii pízvuné pozdvihovala se takka za pravidlo, nedovolil si z nich uiniti nikdo. Smutné jest, že Lešetický tato svá pravidla mohl do-

bu

Obma

nm

ložiti

doklady

i

z nejlepších

nho

jsou prý

Pízvuné

básník.

— jako

podle Sušila a jinvch jen trochejské, iambické a daktylské. Nejpirozenjší jest verš trochejský; iambické

verše podle

—

verše nejsou však, jak míní, v

eštin nepi-

peasto poínati spojkami dá dosti práce, bude bez porušení

rozené a nemusí se a,

i.

Kdo

pízvuku

si

skládati

iaml3ické verše

i

bez této

manýry". Písnjších pravidel pro verše pízvuné pál si však téhož roku Josef Durdík ve spise Kallilogie ili o výslovnosti, v nmž jedná také ,,

o

pízvuku

eském,

pokládaje

jej

právem

170

za zesílení hlasu. I on zná v každém slov jen jeden pízvuk a dotýká se nešvaru penášeti pízvuk z první slabiky na jiné (mi/aku).

Kára tedy vbec všecko pošinování pízvukvi, prý asto z pohodlí a také vlivem nminy. Podává i nkterá dobrá pravidla o pízvuku vtném a enickém, o emfasi a vzniklé

modulaci mlu\y. Chybn však tvrdí, že každé slovo od druhého jest oddleno malou pestávkou. Omyl ten, dosti rozšíený, zpsobil v metrikách mnoho škod. Ale mezi jednotlivy-mi slovy v proudu ei není pestávky, pokud jí

neiníme úmysln nebo nkde nechtícc: I>roto také psobí konec slova a zaátek drui

hého navzájem na sebe, jako v jiných jazycích, se takové zmny v písm nenaznaují (na p. v ja^ daleko zní k jako g, v ten kopec zní n jinak než v ten pytel atd.). A takové zmny by nebyly možné, kdyby slova, pokud jich pi mluvení schváln nebo neúmysln neoddlujeme, neplynula jedním proudem. O asomíe mluví Durdík v tomto spisku velice opatrn; nikdo prý již jí nedodá sily, mimo hexamctr a pentametr vyjímají se ostatní metra jako cizokrásne byliny a nepodjaté mysli sotva zní jako nco veršovaného. Jak vidno, r. 1873 Durdík pítelem asomíry nebyl, pokládaje ji za nevhodnou pro eštinu, za jakousi kuriositu, k rozhodnému zavržení jejímu nedospl.

a

'

a

Ve výkladech o tení verš jest leccos, s ím souhlasiti nelze. Tak radí Durdík, aby ve verších, kde jest spor mezi pízvukem slabik a rhythmem, šetilo se piízvukvi na ujmu rhythmu. Správnjší by bylo bývalo, kdyby byl básníkm radil, aby šetili pízvuku a nesvádli tenáe k nesprávné výslovnosti. Také není správné, co tvrdí Durdík, že by prostý tená, kdybychom mu verše napsali jako prosu, jinak je etl než lovk jemného vkusu. Jsou-li verše pesné, je-li v nich šeteno pízvuku, musí i prostý lovk ísti je jako verše, teba toho ani vdom nebyl, te-li jen sám správn. § 60. Co jinak bylo vykládáno o prosodii od roku 1873 do r. 1878, zakládá se vše na bžných názorech. Ani výklady Hostinského ani Durdíkovy nedošly povšimnutí. Takové názory, ne ve všem správné, obsahuje eská mluvnice M. Kováe z r. 1873 a 1875. Oddíl o metrice, pidaný v druhém vydání, má mimo to znané množství prapodivných nesprávností a chyb. Také Jindich Niederle v úvod pelíladu šestého zpvu Homerovy Od3'Sseie v Listech fil. z r. 1874 pohyboval se docela v zaarovaném kruhu domnlé krásy eských verš asomrných i v pedsudku, že tím eština nad jiné jazj-ky vyniká. ^Myln vil, že pi tení takových verš podle slovného pízvuku, jejž pokládá za zvýšení hlasu, rhythmus asommý vj'nikne sám. Proti si

:

172

tomuto osudnému klamu, zavinénému Jungmannem, vystoupil již r. 1870 Hostinský, ovšem marn. tcmc-li totiž eské verše asomrné podle pízvuku slovného, jenž jest drazem, nemže vyniknouti rhythmus verše; nebo nemžeme zárove se slabikami

pízvunvmi drazn

pronášeti slabiky, které

podle rhythmu mají míti ježto

v

asto

i

asomrném

verši

draz rhythmický, tento draz bývá

na jinvch slabikách než na slabikách

pí zvukem slovným. asomrné verše ísti lze bud podle pízvuku, a pak zaniká rhyths

mus, nebo podle rhythmu, vyslovovati

pak nelze je pí zvukem slov.

ale

správným

se

Chybné mínní má také Niederle o verších pízvunvch soud, že v nich místo pízvuku, jenž prý je v eštin v každém slov jen jeden na

první

na

slabice,

tch

slabikách,

které

podle nho pízvuku nemají, bývá jen pízvuk rhythmický, mající nkdy oporu v délce i

slabiky.

Tak

])rv

ve verších

Pracnj každý

na národu

s

roli

chuti ú.iilo\nou

ddin

draz rhythmický všecky slabik\ pízvuné, vedle toho však nepízvum

mají

sice

i

slabiky lov v

n

v

také

,,

ddiné,"

])ízvuk

národu" a tyto slabiky vskutku map

..usilovnou,"

a

slovný,

arci

ro

v

,,

vctllcjší,

a

práv'

173 že jsou pnzviiné, moliou míti pízvuk rhythmickv a bvti v tžké dob taktu. Z toho si Xiedcrlc také vysvtluje, pro ve veršich iambických na poátku pipouští se

proto,

i

a

nkolikaslabinc, je-li první jeho slabika krátká, druhá dlouhá; nastupuje prý tu v plné právo rhythmický draz, délkou slabiky beztoho vynikající. Je to jakési odvodnní tehdejší bžné praxe básnické. Ale schéma metrické není, jak soudí Niederle, nco samostatného, jaksi nad eí se vznášejícího,

slovo

jakási

forma,

rhythmus

která

mže ei

vtisknouti

bez ohledu na ony vlastnosti její, k uvedení jejímu v rhythmus, tedy pi veršování pízvuném bez ohledu na pízvuk slov. I Niederle hlásá svou theorií velikou libovli ve veršování pízvuném; i jemu líbil se princip elakovského, nahrai

jichž lze použíti

zovati

pízvuk

délkou, jen že ani toto pravidlo

nechtl zachovávati pesn.

asomrná

pra-

kterými se ídil ve svvch verších asomrných, byla Sušilova; on zpsobil, že tato nesprávná pravidla došla mezi klassickvmi \-idla.

íilology veliké obliby.

]\Inohem pesnjší než v mluvnici Kováov prosodické výklady v Rukovti eské

jsou

literatury a básnictví

a

Jana

Vítka z

r.

1875 a

neuml se vystíci nkterých bžných omyl. Podobn je tomu i v Struné nauce o eském básnictví Václava Bursika 1878,

ani on

174

1876 á v Malé Slovesnosti Jana Kosiny a Frant. Bartoše z r. 1876 (1878, 1883, 1893). Daleko lepší a správnjší jsou výklady o ez

r.

ském pízvuku,

právem za

jenž se pokládá

mocnéjší hlas, a to slovném a vtném, hlavním i vedlejším, v Hláskosloví jazyka eského Jana

Gebauera

z

r.

1S77.

O

prosodii

Gebauer

tu

nejedná.

Téhož roku uveejnil A ntonín Skoda lánek asomíra eská v programu gymnasia domažlického, obsahující i struný nástin djin

eské prosodie. I tu opakují se bžné názory. Právem stžuje si spisovatel na neustálenost pravidel eské prosodie asomrné, peje si jednotnosti

její

a doporuuje pravidla Sušilova,

ponkud rozhojnná. lánek v Listech

íil.

Posoudil jsem sám tento téhož roku; zmiuji se

o tomto posudku proto, že jsem i já sám tehdy úpln tkvl v názorech zastaralých a nesprávných a asomíry se zastával. § 61. Jiné mluvnice eské té doby mimo ty, které byly pipomenuty (jest jich pes 20), neobsahují vbec výkladu o prosodii; nkteré z nich mají jen struná pravidla o pízvuku eském, vtšinou obvyklá. Není tedy teba tuto o nich se šíiti. § 62. Ani jednotlivých zmínek o prosodii, uinných v té dob pi píležitosti, neteba již

uvádti

všech,

asomíra

velebí se

— 1877 napoád. Velebí

1866

ji

Matj

i

v letech

Procházka

175

v životopise Sušilov

Jakub Malý

í

z

r.

v Struném

1871,

ovšem také

obraze jazyka

e-

1872 i ve Vzpomínkách a úvahách starého vlastence z téhož roku, Vojtch Šafaík v životopisu svého otce v Slovníku Nauném,

ského

z r.

/. Kalousek a. H. H. Hradecký v životopisech Palackého z r. 1876, kteí o asomíe, prosodickém sporu a vzniku Poátk vykládají i

podle í^afaíka a Zeleného. Obvyklých názor drží se v té vci i Karel Tieftrunk v Historii literatury

Poátk-

eské z r. 1874. Pi výkladu o vzniku odvážn, že Palackému a Šafa-

t\'rdí

íkovi byli pi nich pomocní Benedikti a Jungmann, ba že spis ten s Jungmanncm byl umluven, kterýž výTok tehdejší vlastenecké kritice naprosto ušel. Horlitelkou pro asomíru jest také ode dávna Eliška Krás-nohorská, jak xysvítá z jejího lánku Obraz nov^jšího básnictví eského v asopise eského IMusea z

r.

1877.

Jakožto zastavatel pesnjší prosodie a deklamace vystupuje i v té dob Jan Neruda v lánku Operní libreta v eském obzoru literárním z r. 1867. I ji^í spisovatelé žehrají v té dob na nepesné šetení pravidel prosodických, pízvuných i asomrných. iní tak K. Šmídek v lánku Jan Er. Vocel co básník v Osvt z r. 1875, Primus Sobotka v lánku O pekladech v novoeské literatue v témž asopise z r. 1877, jF. Schulz v lánku eská balada a

k 176

romance tamtéž r. 1877. Vedle toho psalo se o prosodii nékdy docela nesprávn; tak na p. nejmenovaný spisovatel pojednání Novovká literatura ve \'stniku bibliografickém z

a

1870 byl její r.

Puchmajer hájil asomíry, odprce; totéž nesprávn tvrdil o Stachovi K. Sabina v jeho životopise z r. 1870.

tvrdí, že

§

63.

O

nové

ešení prosodického sporu

r. 1878 Josef Diirdík. jenž nkolik tím se vyslovoval o asomíe dosti stízliv, a to v pojednání O pomru obou prosodii eských v asopise eského Musea. Se stanoviska aesthetického jsou pr\' oba principy,

pokusil se let

ped

asomrný

silomrný neboli pízvunv, stejné jazycích, kde délka a pizvu se rozstupují, jsou oba možný, a proto i v eštin jsoucnost a krása asomíry jest nepopiratelná. Zavrhování jedné nebo druhé pro-

oprávnny.

i

V

sodie jest sice krátké a pohodlné, ale mylnc

Že v eštin, jako v jiných jazycích, asomíra možná, nelze vskutku popírati; ale jiná i

jest

jest otázka, jeli pn]5ustná. Prosodic,

v uritém

jazyku pípustná, musí šetiti všech význaných vlastností jazyka; asomíra však zjevu, v každém jazyku nesmírn dležitého, totiž pizvuku, nedbá, nemohouc mu vyhovti. Z toho dvodu vyhlásil asomíru za nc]>ípustnou v eštin již Dobrovský, na ten dvod poukazoval s drazem r. 1870 Hostinský, a z ne šetení i)ízvuku ve verších asommých ph

177

nula zajisté pustnosti logii

r.

skepse samého Durdíka o pí-

asomíry v eštin, vyslovená v

1873.

Teba

dvodm

tmto

k

i

jen

litovati,

Kalli-

Durdík

že

v lánku tomto naprosto

nepihlížel, a proto vyhlásil eštinu za schopnou

asomíry, pokládal

ba tuto její domnlou schopnost dokonce za její pednost. Durdík

jedná také o možnosti, spojovati pízvuk a aso-

míru tak, aby vždy na tétéž slabice pízvuk a délka se stýkaly, tak že

by vznikaly

verše, jež

by zárove byly asomrnc i prízvuné. Tuto možnost právem zamítá. Arci první jeho dvod, že by takové verše pro nedostatek perývek (caesur) a hojnost diacresí (rozluk,

slov

t.

konc

j.

na konci taktu) byly nanejvýše jedno-

tvárné a nevkusné, je neplatný. Perývkám ve verších takto skládaných, pokud nkteré verše (na p. antický hexametr) perývek vyžadují, by se snadno mohlo vyhovti, jako jim vskutku vyhovují mnozí novjší pekladatelé,

kteí

pízvun.

antické

hexametry

pekládají

etných taktech jsou ovšem pro jednotvárnost eského pízvuku pi veršování pí zvuném pi veršování, pi nmž by slabika v tžké dob byla zárove pízvuná dlouhá, nezbytné, a po každém taktu býti nemusí. Ale etné naše verše ist Diaerese po

i

i

prízvuné mají nadbytek takových diaeresí, a pece nám to nevadí. Pro by to tedy vadilo

pi veršování <

eska prosodie.

pízvun asomrném

Mimo

?

1

2

178

to není ani diaerese všude, kde s taktem koní se slovo, nýbrž, práv jako caesura. jen tam, kde je možná pestávka. Ježto pak slova

v proudu ei, pokud je neoddélujcme pestávkou, plynou nepetržit, nejsou diaerese ani u nás nikterak tak hojné, jak se zdá tomu, kdo te verše pouze oima. Na p. ve verších na poátku Sládkova pekladu Shakespearova Makbctlia:

Kdy my ti se sejdem ješt, za hromu, blesku nebo dešt? Až ta vava bitvy schladne, jeden vyhrá, druhý padne pouze ti skutené diaerese, za slovem vyhrá, a i za slovy hromu a blesku. Všecka ostatní slova adí se k sob pi správném pednášení bez pestávek, a tedy bez diacresí. Na Durdíka psobí tu patrn klamné jeho mínní, vyslovené v Kallilogii, že po každém slov v ei je malá pestávka. Ale druhý dvod, jejž uvádí Durdík a jejž uvedl již Hostinský r. 1870, postaí k zamítnuti tohoto zpsobu veršování: pi by byla ohromná vtšina slov eských z básnní naprosto vylouena Nebo k takovému veršování hodila by sipouze slova, jež by mla slabiky pízvunr dlouhé, ncpízvuné krátké; všech ostatních nemohlo by se použiti ani v nej obyej nj mc li rozmrech. jsou

nm

179

tDurdikYhlcdí tedy spor mezi prosodií pízvunou a asomrnou vyrovnati jiným zpsobem: jedna prosodie má se podíditi druhé. Rozeznává, jako Hostinský r. 1870, tyi druhy slabik v eštin: dlouzesilné a dlouzeslabé,

malá

krátkosilné a krátkoslabé.

V

sláva

druhy zastoupeny.

slovích

jsou všecky ty tyi Nynéjší básnict^á užívá prý prosodie pízvuné, ale kde se proti ní prohešuje, hledí váhu poklesku zmírniti uvedením principu asomémého. Durdík zkrátka schvaluje zvyk

elakovského, který

již

pízvuk

délkou,

za zákon povznesl

Zikmund

pízvuku prý

se takto

nahrazovati

ped ním

a Xiedcrle. Pravidlo o sice porušuje,

ale

porucha se vyrovnává pe-

kvapujícím zpsobem, jiným, též oprávnným principem. Tím lze prý se také vyhnouti jednoslabinosti poátku v iambických verších, jakkoli to není nic závadného. Verš ,, Prosáklé zpvem slaviím" je podle té zásady pípustný verš iambický, jako verš ,, Chrám opouští zhanobená" pípustný verš trochejský. Ale zásada tato, jako veršování asomrné, nutí opt porušovati pízvuk a initi jazyku násilí. tu-li uvedené verše pirozen, má první míru _ ^ ^ _ ^ _ ^ _, druhý ^ _^- _^ _..., leda bychom slovo chrám zvlášt drazn vytýkali. Zásada však prosodická, která kterékoli charakteristické vlastnosti jazyka tuto pízvuku pipouští nedbáti, teba jen

—

—

180

výjimkou a /hdka, jak míní Durdík, je nepípustná. Zásada taková mže býti také velice na závadu uritosti rliythmu. Ve verších téhož rozmru, po sob se opakujících, takový verš výjimený snadno by se poznal, nestál-li by práv na zaátku básn, a etlby se pes svou odchylku od správného pízvuku teba rhythmicky správn. Ale co si má poíti tená nebo ])ednáše v strofách, v nichž nejen v celých verších, ale teba v témž verši rhythmus se mní. na p. ve strof?

Jak pozná, kde

je daktyl,

p.

totéž

slovo

miti

jednou _^w rozdluje se

mem

(na

,

kde trochej. když

prosákl

ý)

možno

podruhé « _ - ? Khythv pravidelné, oddíly,

e

v takty; tato pravidelnost je práv charakteristikem rhythmu. ^' pravidelné oddíly mohu

e

rozdlovati bud })odle délky a krátkosti slabik, podle asomíry, bud podle pízvuku; ale dlím tak neb onak, musím pece v tétéž rhythmické užívati dlidla jednoho, má-H býti dlení zetelné. Jak má tená vdti, kd\ dlím podle pízvuku, kdy podle asomíry i Spisovatel v tomto nahrazování pízvuku délkou shledává krásu, mín, že básník po
a

ad

i

jj

181

nika odchylku od schématu piizvuného z úniyslu, aby \- jednotvárný postup verš pivedl rozmanitost. Protiráz délky a pízvuku oživuje

schéma verše a zabrauje monotonii; porucha pravidla jest prý oberstvením a pispívá k oživení a vyniknutí rhythmu. Ježto však rhythmus zakládá se na pravidelném rozlenní doby, jako soumr na pravidelném ]")rv

píliš tuhé

rozdlení prostoru, každé porušení té pravi-

psobí nelib v rhythmu soumru. již v" samé podstat rhythiTiu soumru; každým porušením té jednotvárnosti ruší se rhythmus soumr. \'c mn vzbuzuje nelibv pocit, mám-li na p. delnosti

i

Jakási jednotvárnost tkví i

i

rhythmus iambický náhle perušen daktylem, a toto porušení je mi daleko nesnesitelnjší, než sebe delší poet týchž rhythmických ad. A což lze se jednotvárnosti rhythmu zbýti jen arrhythmií? Také rhythmus má rzné formy, a jest jen na básníku, aby podle obsahu básn zmnou rhvthmu, ale ne arrhythmickými poruchami, eUl jednotvárnosti formy básnické. I v témž verši (na p. iambickém nebo trochejském)

zpsobem

asným

tuto jednotvárnost odstraovati rhj^thmicky dovoleným, na p. ob-

lze

kladením anapaestu {^ ^ _) za iamb daktylu za trochej (srv. výše uvedené (^ _), verše: ,.kde my ti se sejdem ješt, za hromu, blesku nebo dešt?'). Ale aby se ve vzestupném rhythmu k zamezení jednotvárnosti pipouštl

náhle takt sestupný, jenž pvodní rhythnius vlastn nií, te-li se verš pirozen (srv. uvedený verš

,,Prosáklé zpvem

pece

pokládati

rhythmu. Nebojím Durdík, vésti

oživení

se

tedy toho,

eho

se

obává

pízvuku mohou dok nemožnosti prosodie, až ku

enthusiasté

že

vc

slaviím"), nelze a ob(;rstvcní

za

až

pouhému poítání

slabik,

a nemyslím, že jen

možná zaTa se zapísným šetením slovného a vtného

touto theorií spisovatelovou bude chovati u nás prosodii pí zvunou.

chová jen pízvuku; každé odchýlení od nho je schopnjší ji zniiti, než práv cnthusiasmus pro šetení správného pízvuku, správné výslovnosti. Pro útvary strofické, jež mají býti uvedeny v hudbu a pi nichž pro každou strofu uren nápv týž, Durdík vyslovuje tytéž požadavky, které vyslovil již Hostinský r. 1870. Durdík

mimo

uzákouje pokud já vím, ped r. 1865 mimo elakovského a Chmelenského a nkolik málo jiných nikdo se takovým principem neídil, a po r. 1865 rovnž ho téiné nikdo neprovádl. Básníci sice asto pí zvuk porušovali, ale nenahrazovali ho ani délkou; a když tak inili, neinili tak z úmyslu, nýbrž soudí

to,

že

pravidlo jeho

pouze praxi básnickou,

ale,

náhodou.

Durdík dospOl k tomuto stanovisku,

nému od dívjšího svého stanoviska podle aesthctické

vty

rozdíl-

z r. 1873,

p vyrovnacím závru,

183

o

i

ladu

znova

harmonii

zjednané

vedle

harmonie pvodní, nerušené, jak poznáváme z jeho Všeobecné acsthetiky z r. 1875. Ale vty té. podle níž nkdy místo stejného klademe stejnorodé, nelze k ešení prosodické otázky užiti již proto, že trvání slabik a jejich

nost jsou, rodé.

aspo v eštin, vci

Ve Všeobecné

pízvurzno-

docela

aesthetice jsou

mimo

to

asomíe a rhythmu, se kterýmiž rovnž souhlasiti nemohu. Myšlenky, naznaené ve Všeobecné aestetice a v lánku z r. 1878, Durdík rozvedl šíe v prvním leckterá tvrzení o

díle své Poetik}- z

r.

1881. I tu jsou

mnohé

podstat rhythmu, asomíe a o rhythmickém pízvuku, s nimiž souhlasiti nelze. Že by pi tení eský-ch verš asomrný-ch bylo možno a nutno vyhovti i pízvuku rhythmickému i pízvuku slovnému, zakládá se sice na jeho theorii o jakémsi rozdílu mezi oba jsou draz, obma tmito pízvuky, ale jest to omyl, asto sice opakovaný, proto výklady

o

a

však pece docela zetelný, jak vvloženo.

Obma tm pízvukm

hovti na p. slovný'

bj-lo již

neb}'!

stará

draz,

etina, v

výše

mohla vyníž

pízvuk

nýbrž vyšší tón,

jenž

drazného pízvuku rhythmického obstál. Proto práv Rekové asomrn veršovati mohli, ba musili, a my nesmíme. Jinak je v Durdíkov Poetice mnoho výklad pozoruhodných, zvlášt o pízvuku a prosodii pízvuné, jež mly dojíti vedle

184

vtší pozornosti, než jaké ratue naší dostalo.

se jim

vskutku v

lite-

O zpsobech veršovacích 1880 jedná struné o rozma-

Dtirdikovo pojednání A-

eské Vele

z

r.

zpsobech,

nitých

jakými

se

skládají

verše

u jednotlivých národ,, ale našeho sporu proso-

dického se vlastn netvká. §

64.

Co po

spisech Durdíkových psáno bylo

obšírnjšího o prosodii. neobsahuje již stanoviska nového. Spisovatelé rozhodují se pro

nkteré z dívjších mínní, a mnozí z nich k dležitým výkladm Hostinského a Durdíkovvm ani vbec nepihlížejí. Kotsmich \' lánku Píspvek k rhythmicc staroeské v programu slovanského gymnasia v Olomouci na r. 1879 pipouští také obojí prosodii v eštin a o asomíe soudí, že se skvle osvdila. \'erš pízvuný má prý však co možná vyho\'ovati asomíe, asomrnv V.

pak

má

slabikách

pravidlo píliš

je

pokud možno, na

zakládati rhythmus,

zbytený

pízvunýcli. provésti

neuritv;

nelze.

pro

Úpln

prý

Návrh verše

arci

to

Kotsmích\-

pízvuné

je

a hlavního nedostatku asomíry, že

nemže vždy

pece neodiuje Struná nauka základové eské metriky

dbáti pízvuku,

\'ýklad Fr. Bartoše v knize

o tropech a figurách a 7.

r.

1881 (a 1886)

neliší se

hrub

od výkladu

\' Malé slovesnosti, jest však strunj.ší, pe.-injší a lépe uspoádán. Zastaralých omyl je

185

v ném

dosti:

mlky

žádá se tu však pesné

šetení pízvuku ve verších pízvunvch. Také

píkladv verš vybrány jsou peli\. Josef Bartocha v lánku O starších pekladech velebásní Homerových u nás v Listech fil. 1881 podává velice struný nárys djin eské prosodie, zcela shodný s tím. co se psávalo ped tím rokem tém obecn o eské asomíe; jakožto horlivv pívrženec asomíry posuzuje pokusv o pízvuné hexametrj' v nkterých starších pekladech z Homera velmi nepízniv a ástené i nesprávn. O sporu prosodickém obvyklvm zpsobem a nkde nedosti urit jednal strun také Fr. Bílý v lánku Literární spory v dob probuzení našeho národa v Komenském r. 1884; jen v nkterých vcech soudí správnji než jeho pede hdc. § 65. Leckterých otázek, týkajících se prosodie, dotýká se Václav Petr v pojednání Návod ku deklamování ve Sborníku uitelském z r. 1886. Ale v tomto jeho spise jest chyb dost a dost, nkdy prapodivných. Daleko lepší \ýklad o prosodii a metrice eské podal Karel Vorovka v druhém díle Stylistiky a poetikv z r. 1887. pihlížeje ásten k výkladm Hostinského. Arci on uznává v eštin obojí prosodii, nevhodnost asomíry dobe cítí, ka, že ve verších asomrných zpravidla se pízvuku nedbá. Ve verších pízvuných pipouští podle Niederla a Durdíka nahrazování i

i

i

a

186

pízvuku

délkou,

jakož

vbec

leckde

phliš

podléhá vlivu dosavadních výklad o prosodii, které zná a z nichž vybírá, co se mu zdá správné. Proto jsou jeho výklady lepší než mnohé výklady jeho pedchdc. Ale ani on neumel se

mnohých

zhostiti té

zastaralých

doby ješt obecných;

z

pedsudk,

toho vznikla

za

ada

nesprávností, jichž ani jeho výklad není prost.

Jan Lepa ve spisku O nkterých sporných vcech grammatických z r. 1889 jednal také o pízvuku, správn vytýkaje, že nauka o pízvuku náleží k nejslabším stránkám mluvnic pro školy obecné. Podává i nkterá pozorování o pízvuku, ne ve všem správná. Fr. Vymazal ve spise

Novoeské

hláskosloví zjednodušené

z r. 1889 \'>'kládá správn o pízvuku, jejž právem pokládá za draz, o jeho úincích, asomíru pak pokládá za veliké poblouzení, ponvadž nás nutí každý okamžik vyslovovati slova nepirozen, se špatným pí zvukem. Po 19 letech objevuje se konen opt nkdo, kdo, i

jak uinil Hostinský

r.

1870, vyslovuje se proti

pípustnosti asomíry v eštin. Co jest obsaženo o rhythmu, verších pízvuných i asomérných v Uebnici jazyka eského pro školy mšanské Josefa Ržiky z r. 1889, je kusé a také

asto

zastaralé.

První pesné rozlišení eského pízvuku § drazového a melodického provedl z grammatikú Emanuel Ková v eské mluvnici z r.' 1889, 66.

187

která

arci

zpracována

jest

Gebaiitrovýcli. tak že není

náleží

podle

zetelno,

pednášek co

v

ní

Kováovi, co Gebauerovi. Výklady jeho

jsou sprelvné, ale píliš struné.

Neoprávnná

výtka Fr. Prusíka v posudku té mluvnice v Kroku z r. 1889, ^e prý Ková píše o pízvuku eském m\'lné, ponvadž je zvýšením hlasu,

drazem, svdí jen o neznalosti novjšího badání o pízvuku a také o neznalosti výklad Hostinského o tétéž vci z r. 1886. O pízvuku eském jedná shodn se svými výnikoli

klady v mluvnici týž spisovatel také v Uvedení do mluvnice z

Rovnž

r.

1891.

tak správn

liší

podává správná pravidla o

pízvuk a Jan Gehauer

obojí

nm

v Mluvnici eské pro školy stední a ústavy uitelské z roku 1890. Souhlasné výklady jsou ovšem i v dalších vydáních této knihy i v jejích zpracováních strunjších, v Krátké mluvnici eské z r. 1 891 a v Gebauerov Mluv-

eské, upravené pro školy mšanské od K. Nováka z r. 1893. I tato zpracování dokala

nici

se dalších vydání.

Vorovky Krasotení a pednášení, zvlášt ve škole z r. 1890 obsahuje úplnjší a pesnjší výklady o pízvuku, než bj-ly v jeho Poetice z r. 1887, vzdlané podle mluvnice Kováovy a Gebaiierovy. Leckde vracejí se ovšem ješt staré chyby; na p. výklad o domnlé pestávce na konci slov a Spisek Karla

183

domnlé

prý povstává, koní-li se slova zárove s taktem. Je v tom patrnv vliv vvkladu Durdíkovvch. Jak se však ješt roku 1890 psalo nesprávn eském pízvuku, toho jasnvm dokladem jsou Dodatky k vyuování jazykovému na školách mšansk\'ch Ladislava Benýska, vyšlé tohoto roku. Skladatel ješt neví, že slovný pízvuk eský je vždy na první slabice slova.

O

1

nelibosti,

jinak je patrno,

že

grammatických neznámy.

prací

která

mu vvtžky a

novj.ších

prosodických

jsou

R. 1890 vyšlo první delší pojednání, jednající obšírnji o djinách našeho proso§

67.

dického sporu. Vydal je P. Vepek nmecky v prof^ramu nmecké státní reálné školv v Plzni. Pojednání jeho koní se zdánlivvm uklizením sporu, vzniklého r. 18 18. Ale Vepek pi vší svédomitosti píliš spoléhal na vvklad\' tch, kdo o vci té psali díve, a proto stanovisko jeho shoduje se s obvyklým mínním o pípustnosti obojí prosodie v eštin. Já sám dotkl jsem se prosodického sporu téhož roku v ecké rhythmice; soudil jsem, že se asomíra pro eštinu nehodí, ale pipouštl jsem ji v pekladech básní starovkých, jako Hostinský r. 1S70, v tch pípadech, kdy metra antická nelze pro jednotvárnost eského pízvuku napodobiti vrn. Ale asomíry nelze užívati ani v tomto pípad; všecka metra

1«9

antická nutno a možno s néktervnii zmnami, ihythmicky nezávadnými, napodobiti pízvuné, jak jsem poznal o nco pozdji.

Spisek Jana Stiichla Malý prvodce pi výkladech o literatue eské z r. 1891 pipouští zase obojí prosodii nezkrácenu a obsahuje vbec o prosodii a metrice výklady zásti naprosto nesprávné.

Pojednáni Otakara Parouhka Z djin eského verše ve vvroní zpráv obecného reálného gymnasia v Praze z r. 1892 a 1893 nepodává celkem nic nového a drží se pi ešení otázky o pomru obou prosodii docela názor Durdíkovvch. Že je V. Horák v posudkii v Zeit-

fr das Realschuhvesen z r. 1893 chválil pi tom ryze pízvuné verše v eštin za-

schrift

a

vrhoval jako nerhythmické, že

by o

68.

§

P.

prosodii

J

.

svdí

jen o tom,

vbec psáti neml.

Téhož roku jednal o obojí prosodii

Vychodil ve své Poetice

strun

sice, ale

on pítel jasn a rozumn. Právem jest písného zachovávání prosodických pravidel a doporuuje šetení pízvuku vtného. 1'rostedek Durdíkuv, nahrazovati pí zvuk délkou, zamítá, ježto vede, astji jsa provádn, k úplnému porušení rhythmu. asomíru zavrhuje z dvod, uvedených již díve jinými a také mnou. Leckterá jeho tvrzení i

i

(na

p.

že

enickým pízvukem

klade

se

190

draz

na

celé

vty,

že

pízvuk

zpravidla na lichých slabikách)

lánek

chybná.

Aloisa

asomrná

vedlejší

je

arci jsou po-

Prosodie v eské Škole

Lisického

v literatue eské nebo mén volným pe1893 kladem nmeckého pojednání ^'cpkova z roku 1890, rozvodnným na nkolika místech bezvýznamnými všeobecnými výklady. Že je eeno není. lánek pekladem, arci v Výklady o obojí prosodii v Obrazech písemz

r.

je jen více

nm

nictví eského Jos. Brnncltka z r. 1893 uzákoují neprávem všelijaké volnosti dosavadních básní pízvuných, a jsou asto i zastaralé.

Rovnž

takové, ale daleko nesprávnjší

jsou

výklady o prosodii a metrice Václava Petr v Struné slovesnosti z r. 1893. Nepesností a hrubých chyb je v té knize daleko víc než v pedešlých knihách téhož spisovatele. Hádankou jest, odkud spisovatel své vdomosti o metrice erpal, i teba litovati tch žák, kteí se podle takové knihy uili metrice. Kniha ta jest totiž urena za ítanku a uebnici vyšším tídám škol stedních. Velmi podrobná pravidla o pízvuku eském, ovšem jen slovném, která zstanou na dlouho základem všem píštím výkladm o eském pízvuku, podal Jan Gebaiier v prvním díle Historické mluvnice jazyka eského z r. 1894. O vtném pízvuku chtl jednati

až ve vtosloví.

191

Struounký, ne ve všem správný výklad o obojí prosodii podali

Horiká eského

V

v z

r.

pátém

i

Struném

Jan Nešpor a Josef nástinu

písemnictví

1895.

Malé slovesnosti Fr. Bartoše, Fr. Bílého a Leandra echa z r. 1895 jest odstavec o prosodii a inetrice znova a na svj prospch zpracován. Pes to jsou tu ješt mnohé omyly, již ped rokem 1895 vyvrácené. Podivné jest tvrzení, že Klopstockv odpor proti pízvuku mocn psobil na pvodce Klopstock i ist antická metra Poátk, skládal jen piízvun; naše asomrce nemohl tedy pobádati odporem proti pízvuku, nýbrž napodobením starých útvar metrických, a v tom které také oni chtli zavádti, jen že je veliký rozdíl mezi nimi a Klopstockem nesprávn asomírou. V Horák napsal r. 1895 tystránkový výklad o prosodii slovanských eí v Zeitschrift fr das Realschulwesen, kde zase opakuje stará svá tvrzení, zastává se pes to, že eský pízvuk pokládá za energický, veršování asomrného a doporuuje opt takovou prosodii pízvunou, která by svdovx^dání

a

—

—

.

mit

dbala délkv slabik. Verše, jež toho neprý drsné. Básníci, kteí hledí také délek, skládají prý verše harmonickv rhythmické a hudebn plynné; kteí to jsou. Horák

dbají, jsou

nepraví. trhají

Jist však ty

jejich

líbezné

verše

nešetením pízvuku každé eské ucho.

192

Takovým zpsobem

se

intelligence

nmecká

našem básnictví informovati nemá. § 69. V jiných grammatikách a knihách, dotýkajících se pízvuku a prosodie, vykládá se o pízvuku bu strun a zcela obvyklvm o

zpsobm,

nebo se výklad o tch vcech docela potebí initi o nich zmínky,

pomíjí. Není tedy

a jich potem není málo. §

70. I

píležitostných zmínek o otázce pro-

—

1895 hojn. asovšecky vývody Hostinského se poád velebí a pokládá za zvláštní pednost eštiny, a všelijaké porušování pízvuku ve sodické jest v letech 1878

núra

prese

verších

pízvuných poád má

dosti zastavatelú

asto i vadné Uvedu z tchto

a obdivovatel. Proto chválí se verše jako plynné a uhlazené.

píležitostných zmínek jen nkteré. /. Malý ve spise Naše znovuzrození z r. 1880 tkví docela v dob iliinulé a starých názorech, pokládaje je.št toho roku prosodii pízvunou za

nmeckou

a

rým

za pouhé cinkání a klin-

Poátky jiným myšlenky! Fr. Bílý v lánku Od kolébky nové poesie eské v Komenském 1880 vyslovuje se jednou tak, jakoby asomíe pál, jinde zase, kání.

Ješt

r.

1880 dodávají

jakoby byl horlivý pizvuník. Uritjší jest pozdjší jeho síanovisko prosodické. Jak jsme shledali vý.še, pijal ];ozdji názory Durdikovy z r. 1878 a zastává jich i ve výkladech Cclakovského Rže stolisté z r. 1888. Dost nesprávnosti

193

v otázce prosodické obsahují píležitostné zmínky /. Ježka ve spise Zásluhy duchovenstva o

re

a literaturu

eskou

z r. 1880.

Horlivým asomrníkem zstal Josef Jireek. Ješt v pátém vydání jeho Anthologie z novocské literatury z r. 1881 teme výrok, že Dobrovského prosodic je zajímavým úkazem, kterak jazyk náš ke konci XVII I.

vku

byl poklesl. Že by slabiky krátké pízvukem se dloužily a pekonávaly a ovládaly délku

vslabikách následujících (tohoovštm Dobrovský netvrdil), je prý sebeklam, který vznikl v dob, kdy jazyk náš co pedmt na pólo umrtvlý

dmyslným uencm

se

podával.

A

to

se

snad i ve škole pijímáno a žákm vštpováno ješt r. 1881! Jaroslav Vlek ve spise Literatura na Slovensku z r. 1881 a v Djinách literatury slovenskej z r. i8go upozoroval dobe na nedotisklo a bylo

konalý prosodický tvar básní slovenských na to, jak písn prostonárodní svádly básníky školy Štúrovy k mylnému domnní, že umlecké básni slovenské není teba uritého

i

rhythmu pízvuného. Uznává také správn, nové poesie polské ujala na Slovensku Hol-

že studiuni písní lidových a

nedopouštlo, aby lého prosodie

Frant.

se

asomrná.

Jeábek ve

tického básnictví

z r.

doba roman1883 dotýká se na nkolika spise Stará

místech naší otázky prosodické. eská

prosodie.

A

ve svém 13

194 nilídí pokusil se

i

o verše Oasonierné. v tomto

spise óasomíire nepeje, spíšs snese verš

teba

asomrný

tvrdil, že

eština

než kterýkoli jiný

moderní. Ale také není píznivcem pesné prosodie pízvuné ani v theorii, jako jím nebyl v praxi; aspo pokládá elakovského za mistra verše. O Jungmannovi tvrdí, že rozhodl spor prosodický na prospch pízvuku! T'. Brandl ve spise Život Josefa Dobrovského z r. 1883 a Život Pavla Josefa Šafaíka z r. 1887 soudí zase, že eština hodí se lépe než jiné k asomrnému napodobení meter klassických, kteréž prý pízvukem ani zdaile napodobovati nelze, ale v moderní prosodii eské pipouští jen prosodii pízvunou. V obvyklých názorech tkví docela Fr. Bachovský v rozliných svých spiscích literárné historických i ve svých Zevrubných déjinách eského písemnictví doby nové z r. 1886 a 1 88 7. Sem tam vvskytují se u ného povážlivé omyly. Dobro\'skv na p. podle ného veršoval i asomérn; Bakoyský dovolává se tu románu Za ranních ervánkúv A. V. .^))iilovského, kde vskutku Šmilovský vkládá Dobrovskému do úst asomrný hcxametr, jejž však patrn urobil sám. Josef Zubatý v pojednání Nkteré myšlénky o vývoji metrické formy v Listech fil. 1886 první ukázal k dvodu, pro eština není

jazyk

ei

195

schopna asomíry, že luliz má pnzvuk drazový. Zajímavo jest, že Svatopluk Cech ve vstupu své básné Václav Živsa z r. 1889 pokládal za nutné omlouvati se. že ji píše asomérnými hexa-

a

ví, že prízvuk asomíru porazil; metry, nechce však vzbuzovati dávné boje a odnítí piizvuku vládu: chtél jen obstárlou rouškou zahaliti dj zašlé doby. Že horlivcem pro asomíru nebyl, vysvítá i z rozpravy o pípustnosti pízvuku a asomíry v další ásti básn. Proti asomíe i jejímu užívání pi napodobení

meter antických vyslovil se Jaroslav Vrchlický ve Výboru básní Carducciho z r. 1890 a v pednášce Jana KoUára dílo básnické v Almanachu eské akademie z r. 1894. Horlivvm asomrníkem byl naopak Eduard Albert, jenž v lánku, oslavujícím Vrchlického ve Svtozoru z r. 1893, šetrn mu vytýká, že básnictví asomrného nepstuje. Rovnž tak horliv ujímal se asomíry Antonín Truhlá v pednášce O vdecké innosti Pavla Jos. Safaíka z r. 1895. Kratších zmínek o prosodii sebralo by se v tchto letech mnoho; nelze však z nich i vybrati skoro nic zajímavého. Zmínky uvedené jsou snad suchopárné, ale možno z nich aspo poznati, jak se u nás staré názory, teba dávno vyvrácené, houževnat drží, jak pomalu názory nové, teba správnjší, dobývají si pdy, a jak mnoho se u nás píše, ale málo

19(5

te

a myslí. Durdík na p., jak jsme poznali

výše, v Poetice jsou v

drazn

ukazoval k tomu, že

eštin možný rzné

pízvuné:

verše

metrikové eští i pes tento pesvdivý, výklad stále mluví v theoriích svých jen o verších trochejských, iambických, daktylských pcdrážkou", a nanejvýše daktylských ,,s jakoby jiných verš v eštin nebylo, a jakoby ani v ní nebyly možné! 71. Vyloživše o rzných prosodických § theoriích let 1866 1895 rnli bychom, jako jsme uinili pi obdobích dívjších, vyložiti také o prosodické praxi té doby. Ale obšírný výklad je tu zbytený. V praxi ráz eské prosodie jest skoro týž, jako % dob mezi ale

—

— pedešlé — až

1854 1865; nedošli bychom tu výsledk jiných a musili bychom shodné výklady hlavy r.

zmnami

na jména básník

—

s

malými

opakovati.

Prosodie

asomrná

jest

i

za

naší

doby

v témž úpadku, jako v dob pedešlé, prese všecko její velebení a vychvalování. Verš asomrných jest ovšem v té dob více než v dob pedešlé, snad i více než v dob mezi 1818 r. 1853. Píina toho jest ta, že podle praxe, zavládlé po r. 1818, vtší ást meter v básních staroklassických pekládá se i nyní asomrn. A po r. 1866 pekládalo se z literatury staroklassické hojnji a soustavnji než díve. Vznikly v té dob asomrné pe-

—

19-

klady velikých básní starovkých, tak že poet rzných verš asomrných jest velmi hojný. Ale v tvoení pvodním úpln vládne pízvuk. Sem tam vyskytla se ovšem i v tomto období

njaká, hlavn píležitostná báse asomrná, ale asomrné básn vtší anebo asomrné peklady'* básní moderních jsou velikou výjimkou. 'Svatopluk Cech s Václavem Zivsou a Eliška Krásnohorská s asomrným pekladem Hamerlingova Krále Siónského jsou takka

osamoceni.

Nynjší

verše

asomrné

pocházejí valnou

vtšinou od klassických filolog, antické metriky

než

znalých,

asomrné

prmrem

lepší

verše dívjší. Ale ježto

tém

a proto jsou

každv pekladatel

drží

se

v jednotlivostech

jiných pravidel prosodických, jest i v nynjších verších asomrných veliká rznost. I všeli-

jakvch vad prosodických a nesprávností metrických našlo

by

se dosti.

Také prosodie pízvuná rázem svým docela podobá prosodii doby pedešlé. íká se asto, že v naší dob forma básnická uinila

se

veliký pokrok, a

je

to pravda: co do rozmani-

a vkusnosti metrických forem nemohou s tímto závoditi. Ale hledíme-li kTprosodické stránce našich básní, nebyla by tato chvála, tak všeobecn jsouc vyslovena,

tosti

pedešlá období

docela platná. Jsou v té dob básníci, kteí dbají velmi pesné prosodické formy svých

198 básní, ale jsou

i

básníci (a nejsou to snad nej-

kteí veršují prosodicky velmi nepelivé. Kdo by chtl rozvrhovati básníky let 1866 až 1 8g5 hled k jich prosodické správnosti v jednotlivé kategorie, vyplnil by snadno všech onch pt tíd, jichž jsme užívali pi v vkladu horší),

o prosodické praxi

Zajímavé

jest,

že

let

1818

nkteí

— 1865.

básníci v posled-

ních letech toho období napodobovali

metra antická lický,

J.

V.

i

pízvun;

Sládek,

nkterá

inil tak J.

Vrch-

Ant. Klášterský,

Aug.

Pipomínám však, že ne vše, co j. v té dob vydává za skladbu rhythmcm antickým, je vskutku antickým rhythmem sepsáno. Vyskytují se také útvary odchylné, se to dje úmysln nebo z neiiplné znalosti antické metriky; na p. oblíbená nyní ada pti daktyl, zakonená trochejem, není antickým hexametrcm, jenž jest vlastn spojením dvou verš, a proto musí míti v tetím nebo tvrtém taktu perývku, po pípad po tvrtém taktu rozluku a nesmí se skládati pouze z daktyl, nýbrž tvar takt stídati, totiž, skládá-li se pízvun, užívati nkdj- míMužík a se

a

sto

daktyl

dlouhá

i

ada,

trochejú.

Jinak stává se

jednotvárn

a

nudn

z

nho

klepo-

tající.

Také nkteí pekladatelé

jali

^t-

v

té

dob

pekládati básn staroklassické vesms pízvun. tak zvlášt Charvát, Veverka. $io-

199

lovský a

Vaorný. ^imáCck po zpsobu Nebe-

ského metra

Xa

pvodní zbyten mnil.

konci té doby zaalo se mluviti o tak ,, volných rhythmech" neboli ,,rhyth-

eených

mické prose", která podle domnní nkterých schopnjší, aby podávala se všelikvm odstínm myšlenek než pesný rhythmus. Tím je

zpsobem zaaly se, ásten psobením jiných hlavn francouzské, skládati básn. Soudilo se, že verš pízvuný se pežil, ježto

literatur,

nynjší forma veršová jest iizká, psobí násilí a nedopouští, aby se myšlenka vyjádila veršem pln. Tmito básnmi ve volných rhythmech nerozumjí se tedy básn asi zpsobu Klopstockova, v nichž rhythmus nezstává po celou báse týž, nýbrž stále se mní, nikdy nepestává býti pesným rhythmem, nýbrž básn, jejichž forma upomíná ponkud na rhythmickou enickou prosu starovkou, eckou i ímskou, jež, a to v eech

a

i

jiných vvtvorcch

dbala nejen souvtí, nýbrž

prosaických.

vt v rhythmického spádu, hlavn na zaátku a na konci vt a celvch souvtí. Tato rhythmická prosa starovká peovala tedy o pkný zvuk slova mluveného psaného podle uritých pravidel, která ponkud, hlavn na konci vt, zachovává i nvní takka instinktivn každý, kdo mluví a píše jen ponkud pelivji.

soumru

jednotlivých

i

i

200

Takovou tedy rhythmickou prosu, arci provedenou v celých básních, nejen na nkterých význaných jejích místech, poali na sklonku tohoto období zavádti nkteí básníci i do naší literatur}-.

Neupírám,

že

pesný rhythmus

báse požadavkem nezbytným;

pro

n-íní

v

i

prose

a kdo myslí, že tak lépe své myšlenky vyjaduje, tak básní. Jen by se ne

lze básniti,

a

mlo

o

rhythmické prose mluviti jako

této

o rhythmu,

ponvadž nedokonalý rhythmus

není vlastn rhythmus, jako nedokonalý

soumr

soumr, a nemlo bv zcela pesného rhythmu

že verš

není

se souditi,

nemže

—

rozumli

—

hojných

rozmr,

,

e

I vázaná je toho starovcí básníci tomu výborn jen umí-li užiti básník všech tch

v.šecky odstíny myšlenky.

schopna

\'yjádnti

které se

mu

naskytují

i

pi

pízvuné, a má-li dosti píle a asu. se pak nepsalo básní tak mnoho, pochybuji však, že by to bylo na škodu naší prosodii

Snad by

literatuie.

Rhylhmická prosa bývala doporuována pro peklady prací veršovaných, ježto prý pouto rýmu a verše nedovoluje asto pekla-

i

ádn

myšlenky cizího aby vystihl básníka. Je tomu nkdy vskutku tak, ale ne vinou verše a rýmu, nýbrž vždy vinou pekladatelovou. Dobrý pekladatel, jenž ncskrbi dateli,

pi pekládání

pili

a

asem, dovede po

mén-.

201

soudu vždycky vystihnouti i obsah i formu básn, pokud ji v pekladu vbec vystihnouti lze. Ani peklad prosaický nemže se co do myšlenek a jejich podáni vyrovnati úpln originálu, a forma, jak vyložil

v r.

O

pedmluv

sbírky

peklad Z

dobe

Vrchlický

cizích

Parnass

1895, jest nerozluitelnou ástkou obsahu. volných verších francouzských dobe ekl

Volný verš je poetická prosa, rhythmovaná prosa, hudební prosa, nádherná prosa, nebo prosa jakýmkoli epithetem ozdobená, ale vždy prosa." Plnou mrou lze to íci o našich básních toho zpsobu. René Doumic:

,,

i

výklad o této nejnovjší fási naši formy básnické týkal by se již let po r. 1895. Než k nmu kdo pikroí, snad básníci sami zpraví nás o zákonech té rhythmické prosy, jimiž se Širší

ídí. psáti,

Dosud

jsou

nemá-li

nezjevny,

snad

básník ukivdno.

býti

a

tžko

nkomu

z

o

nich

tchto

ODDir. DRUHÝ.

PRAVIDLA PROSODIE PÍZVUNÉ.*) I.

v každé ei jest vlastn dvojí pízvuk, exspiratorní, dynamický, inten-

(drazový) a m e o d musikální, tónový (hudební,

si

^'

n

í

1

vavý).

i

moc-

Pronášíme-li slabiku hlasem

njším,

s

k v, zpí-

c

vtším nákladem výdechu,

s vetší

má slabika taková pízvuk exspiratorní, pronášíme-li ji v v š š m hlasem, vyšším tónem, má pízvuk m e oexspirací,

í

1

d

i

c

k

ý.

V prajazyku indocvropském,

a v sanskrtu po jistou

v

etin

dobu obyejný pízvuk

byl melodický; v novjších

eech

indoevrop-

ských skoro ve všech je pízvuk ten exspiratorní. Kdežto tedy starý Rek na p. e ch O

(mám) pronesl než slabika chú.

')

Listy

lil.

tak, že slabika

Xovoek

XX\

,

mla

klade na

1898, str.

e

v)'šší

tón

vtší draz.

11—73.

203

drazem slabiku tu dokonce dlouži, jako biku rho zkracuje, a vysloví echo.

sla-

asomíra

je možná a nutná jen v jaz3'zvukem po výtce m u s k á 1 n m, pí p í v a v ý m. Jazyky s pízvukem e x s p r a-

cích s z

i

torní

m

nejsou

etin

v staré

zvuk

í

i

pvodn

inira

sama

jí i

schopny.

Z

píiny

té

sanskrtu,

kde pí-

byl musikální, vyvinula se asoa musila se v-y vinouti.

sebou,

Ponvadž rhythmický pí zvuk, jímž se pi veršování v pravidelné

dluje

e

roz-

oddíly,

vždy draz, nemohlo se ani v sanskrtu užívati ke skládáni v etin rhvthmických ad píz v u k u slov, ponvadž práv tento pí zvuk nebyl drazem. ei nemly žádného drazu, v mluvených takt3^

jest

ani

Ob

slovech

pravideln se vracejícího. Pízvuk zvláštnímu vytknutí jed-

drazový ke notlivých

slov nebo slabik,

ovšem tak astý, aby

jenž

se

v tchto eech V5'skýtal, neb}'! ho k tomu úelu mohlo užívati. Veršování však asomrné, pi nmž kladl se rhythmický draz zpravidla na slabiky podle jich trvání co do asu, bylo dobe m.ožné. Rhythmický pízvuk, jenž je draz, kladený pi rozdlování ei v takty na urité slabiky, nevadil pízvuku musikálnímu, vyššímu to tónu. Musikální pízvuk pi tomto spusobu veršování i

se

obstál

vedle

mického.

Kdo asomrný

drazového pízvuku verš

rhj^th-

ecký nebo

204

sanskrtský pednášel, mohl naznaovati

i

draz

rhythmický i zárove pízvuk slov, a nemusil tedy pi pednášení verše dbáti jen jednoho z obou pízvukii a zanedbávati druhého. Indové Rekové ve svých verších pízvuku slovného mohli' šetiti a vskutku šetili. i

Prosodie asomrná trvala u než pízvuk musikální.

déle,

Rek

u Ind ten se

i

Pízvuk

drazový.

znenáhla mnil v pízvuk Jakmile se to stalo, stala se i v tchto jazycích asomíra vlastn nepípustnou. Nicmén se i potom, jakožto prosodie v národu již utkvlá a vyvinutá, udržovala, a to nejen u Ind, nýbrž také u Rek. Ovšem u Rek záhy vznikla za tchto dob také prosodie pízvuná,

shodná

s

požadavky

její

jazj^ka.

mla pízvuk

Latina

pvodní

verš

exspiratorní:

saturnský

je,

jak novjší

bádání tomu, kdo píliš houževnat nelpí na starých názorech,

jasn

ukázalo,

verš

p

í-

zvuný,

ovšem ješt nedokonalý a neumlý. Když se zaala vyvíjeti umlá literatura ímská kolem polovice tetího století p. Kr., užívalo se

aspo

pro nkteré druhy poesie tohoto

staroímského verše. Pro napodobení rozmanitých meter eckých, jehož bylo teba pi ilém pekládání dramat z literatury ecké,

neumlý

verš tento se arci

nehodil.

Básnici

ímští napodobili proto metra ecká asomírou, otrockj' a proti duchu jazyka. Prosodie pí-

205

zvuná však proto v latin nevyhynula; v císaské objevuje se znova.

V eštin

je

asomíra

z

téhož

dob

dvodu nepí-

pustná, jako v latin. I

je

eština má pízvuky oba, pízvuk obyejný však drazový. Vyslovíme-li na p.

léka,

slabika

1

é pronáší se

mocnjším,

sil-

njším hlasem; pízvuk eský

je tedy zesílením výdechového. Síla tohoto výdechu, a tedy síla pí zvuku, ii rozliných osob je rozliná; nkdo mluví s nepatrnou silou hlasu, mluví razn, jiný s mocným

proudu

hlasem,

bezd drazn, markantn.

I

tatáž

osoba za rzných píležitostí užívá rzné síly hlasu podle poteby a asto i podle své nálady. Ale hlas nepohybuje se poád v tétéž poloze; mluvíme brzo hlasem vyšším, brzo nižším, a zvlášt v jistých pípadech hlas bud ponižujeme nebo povyšujeme. Mají tedy nkteré slabiky (a nemusí to býti vždy slabiky opatené pízvukem exspiratorním) tón vyšší než slabiky okolní, mají melodický. Vyslovíme-li na p. opravdu?, první slabika o vysloví se silnjším hlasem než ob ostatní (má pízvuk exspiratorní), druhé dv však hlasem vyšším, vyšším tónem (mají pízvuk melodický), je pronášíme hlasem

pízvuk

a

slabším.

Rzné osoby užívají rzných stup melodického pízxiiku; jsou osobv, jichž hlas pi

•iO(i

mluvení pohybuje se v mezích nkolika málo tón, íkáme o nich, že mluví monotónn; jiní mluví s vetší rozmanitostí melodického zvuku. Tento melodický pízvuk v ei, zvlášt když si oblibuje kadence, v uritvxh pípadech se vracející, bývá jiným asto nelibý, nebo aspo nápadný, i íká se o osobách takto mluvících, že zpívají. I tatáž osoba za i

rzných

píležitostí

užívá

stup

rzných

melodického pízvuku. Pízvuk melodický není na každém slov ve vt, nýbrž mají jej jen slova nkterá; s

není

pízvuk spojen vždycky pízvukem drazovým, nýbrž je na

také

tento

nm

nezávislý- a klade se, jak

uvedeného vidli, jež

opateny

i

jsme

na slabiky

jsou

již

jiné

pízvukem

z

píkladu

než jsou ty,

cxspiratorním.

jednotlivé zpravidla má ovšem léka,

Vyslovujeme-li

slovo,

na p.

první slabika

nejen vtší draz, nýbrž i vyšší tón. Ale mluvíce pronášíme ne jednotlivá slova, nýbrž vty. a

ve

vt

nkolik slov pronášíme leckdy jedno od druhého za sebou týmž tónem, odlišeno

jest

i

a

svým

pízvukem

drazovým.

Doklady toho vedle jiných zajímavých výklad o melodickém pízvuku podal Hostinský ve spisku O eské deklamaci hudební r. 1886. Ježto však práv melodický pízvuk nemusí býti spojen s pízvukem drazovým, je chybné uení tch starších i novjších grammatik.

.

207 ktcrí

objxcjnv piízvuk eský vymezují jakožto

povýšení hlasu.

Ponvadž pak

dále

melodický pizvuk v eštin není na každém slov ve vt, nýbrž jen na nkterých, jest ani nehledíc tento pizvuk k jiným nezpsobilý k tomu, aby se podle nho slabiky, slova a vty uvádly v rhythmus.

—

—

dvodm

K

tomu se hodí jen druhý, obyejný pizvuk eský, pizvuk d r a z o ^• ý. Pizvuk eský jest slovný a vtný. Slovný jest ten, kterým jistá slabika v slov pronáší se nad ostatní draznji, vtný, kterým pízvuná slabika nkterého slova ve pronáší se draznji nad pízvuné slabiky slov ostatních. Vtný pizvuk bývá ovšem na slabice, opatené již pízvukem slovným. Na p.

vt

vt léka léí ob

ve zvuk na první slabika slova

slabice,

léí

všecky ostatní \-tný

Pizvuk vtný

—

ale

slova mají

první

vyslovuje se slovo

léí

pi-

pízvuná

draznji než má pizvuk

mže se však také stupovati,

chceme-li slovo nkteré, mající zvláštní váhu

ve

vt,

vytknouti

Ve

vt

dal

slova

dal

a

nad

jsem

obyejný

otci

dar pizvuk vtný

dar

stupe. mají

asi stejného

stupn. ^lohu však za zvláštními píinami vytknouti to neb ono slovo aneb i nkteré jiné v této (mimo slovo jsem více formální než pojmové povahv), na p. otci, a pak

vt

208 toto slovo

má

píz v u k

v

t

n ý

zmoc-

nný neboli draz: dal jsem otci dar, jsem otci dar, dal jsem otci dar. Draz tedy jen zesílený pízvuk vtný. dal

jest

Proto nelze také draz pesn oddliti od pízvuku vtného a oste naznaiti, který pízvuk

teba pokládati za obyejný pízvuk vtný, který již za draz. Pízvuk vtný asto, draz vždy, tuším, spojen jest i s pízvukem melodickým, se zvýšením tónu. Vedle tchto pízvuk, abych tak ekl, nor málních, máme však podobn, jako i ei jiné, také pízvuky abnormální. Chceme-li vytknouti v slov nkterém za úelem jaký'mkoliv uritou slabiku, která nemá pízvuk, klademe pízvuk na tuto slabiku, pízvuk obvyklého a správného nedbajíce; na p.: íká se dv ru c e, ne ru k y a pod. K ta-

kovému v

ei

pízvuk svádí asto pathos, s kterým mluvíme.

nesprávnému

obecné

Tak na p.

výborn

i

slova

náramn,

a pod.

asto pi

n e s m í r n , mluvení pathe-

tickém vyslovují se tak, že pízvuk pechází pímo na druhou slabiku, pi emž ovšem i první slabika pronáší se s dosti velikým, ale

pece menším drazem.

Nkdy pi

takovém také pízvuk

zpsobu mluvení pešinuje se hlavní a vedlejší. Na p. ve vt .,To je n eobyejný lovk", chcc-li se slovo n e1) v ' n ý vysloviti se zvláštním drazem ()

«•

j

4

209

a má-li

se vložiti

do

nho

jakýsi pocit podiveni,

bývá asto prízvuk slabiky silnjší než e pízvuk první slabiky ne. Srv. i vtu: „Jestli pak jsi to jednou j e din^yate udlal?" a j. I tento pnz\'nk spojen jest vždy s pízvukem. j

melodickým. Takovéto abnormální piíspisovnou eí beztolio neuznávané zvuky v prosodii a veršování arci nemají platnosti a nelze k nim hledti. Hledti teba pouze k pízvuku normálnímu slovnému, a k drazu, a o tch teba pojednati

—

—

vtnému

:

obšírnji.

pízvuky jsou podstatou stejné a liší se jenom stupnm své síly. Rozdílu, jaký iní na p. etina mezi pízvukem ostrým a prtažným, eština nemá. Každý pízvuk eský je, chceme-li, ostrý, ražený. Všeck\- tyto

Jestliže

nkteí grammatikové

ostrý

štin pízvuk

rozeznávali v

e-

prodloužený,

a

penášeli vlastn na pízvuk to, co mli íci o samohláskách, na nichž jest. Slova rada ráda mají na slabice r a, r á pízvuk i stejný,

ostrý;

ale ježto

staccato,

vyslovujeme

samohlásku a v ra oste, v rá na-

n u t o, 1 c g a t o, prodloužen, zdá se nám, jakoby i v pízvuku tch slabik byl njaký rozdíl, ho není. Pízvuky slov ve jsou si tedy svou p o du rovny; ale a t o nejsou si rovny s v ý m i s t stupni. Každou slabiku vyslovujeme arci proti

tomu

t e

a

vt

eská

prosodie.

1

210

jistým drazem, úpln bez drazu, bez pízvuku není žádná. Nicmén ne docela správn nazýváme nejmenší stupe pízvuku b e z-

s

pízvuností. notlivá

v

slova,

Ve slov

vt

mají tedy jedjednotlivé slabiky

rzný

stupe pízvuku. Rozeznáváme však -k podrobnjším rozdílm nehledíce v slov jen pízvuky dva, hlavní a vedlejší, ve vt všecky stupn vtného pízvuku za-

—

hrnujeme jedním názvem

pízvuku vt-

ného; nejmenší stupe slovného nebo vtného pízvuku nazvváme bezpízvuností. pízvuk vtnv Jako pízvuk slovný, tak i

je

tedy pouze

relativní.

Jako všecky slabiky jedna však nej-

slova mají vlastn pízvuk,

vtší, tak

jednotlivá slova ve

i

mají pízvuk vtný, shodný slo\'nvm, ale jen

menitjší.

tena

jsou

A

íirci

vt s

všecka

pízvukem

nkterá pízvuk vtný zna-

tch práv jíravíme, pízvukem vtným. o

že opa-

II.

O pravidlech, slovný

i

vtný, teba

a

eský pízvuk

se zmíniti uritji. Celý

pízvuku slovném ásten o pízvuku zakládá na obšírných a dkladných výkladech výklad

následující

se

jimiž se spravuje

o

vtném

i

Gebauerových v

zyka eského.

jeho I

Historické mluvnici

ja-

mnou uvedené

po-

píklad)^

"]

211

vtšinou z Gcbauera. Pízvukové úkazy však nkdy jinak rozazuji a pokouším

cházejí

se leckde o jiný vj^klad jich, než jaký podal

Gebauer. \'edlc mluvnice Gebauero\'y užito také ve výkladu o pízvuku vtném spisku Karla Vorovky Krasotení a pednášení, zvlášt ve škole z r. 1891. Výklad Vorovkv zakládá se zásti na výkladech v Poetice Durdíkov, ale obsahuje i mnohá zdailá pozorování vlastní. Posléze pihlíženo zvlášt k lánku

Otmara Vaorného Návrh pravidel eského hexametru pizvuného v Naší dob z r. 1896. Nkteré píklady pidány z mého pozorování.

A.

P

í

z

vu k

Prízvuk slo\Tiý ídí 1.

Slova

1

o v n ý.

tmito

jednoslabiná

pízvuk slovný na své me-li slova

se

s

pravidly:

mají

jediné slabice;

pán, dám,

li,

se aj.

vesms vysloví-

sama

o sob, mají všecka stejný pízvuk. Teprve pízvuk jich nabývá rzné postavením ve síly. Náleží tedy vlastn výklad o pízvuku jednoslabiných slov a zvlášt o rzných stupních jeho celý do výkladu o pízvuku

vt

vtném. Slova d v o u s 1 a b i n á, jednoduchá i složená, mají bez výjimky pízvuk na slabice první; slabika druhá je bez pízvuku: mésto. 2.

212

—

- syn: ^. Jsou tedy vesms pízvunými o c h e j i. Slova trojslabiná. jednoduchá 3. složená, mají pízvuk hlavní na slabice

zlo t r

i

první, pízvuk wapa d a ^flzi-s

k

r e t

i

k

složená,

poté t

i

1

vedlejší

wapa d a

jednoduchá

e zo,

la,

tetí:

na slabice pove z e me,

rfobro-

de j ší, pra-xo d feoha- b o j nv, emo- o kv, vesms: _ .^ _ «

pová. í

m ž e ní,

lam-že

v

mají zpravidla pízvuk hlavní na

š e ní,

vý.

oka-

tyslabiná,

první,

slabice

5/0-le t

vesms pízvunými

Jsou

_.

y.

Slova

4. i

_ ^

tetí:

slabice

padesát.

kazatel,

1,

vt:

na

vedlejší

i

ti,

?;f/mi

1

ífcva

e

sát. i

t (di-

trochcj).

Pízvuk penáší slabiku

vedlejší slov

nkdy tvrtou, tak

se

však

l>odoby choriambu:

tyslabiných ze slabiky

tetí

na

že nabývají prosodické v,

Tak vyslovujeme

_.

nkdy

na p. sfdmde sát, osmde sát, devade sát, lykupi tel. odplatí t e 1, wtlai tel, »koli krát, í/ovole n á, podiva, n á. apatyk á , rtbecc d á , ^ikkusa t v, »«rtnipu 1 a n t a j. Podle Gebauera dje se to zvlášt tehdy, když slabika tetí, jež má míti vedlejší pízvuk, je krátká nebo mén závažná, kdežto následující slabika tvrtá je dlouhá nebo závažnjší. Dávám tu na uváženou podle svého poi

zorováni

živé

mluvj-

(nepopíraje

nikterak

213

správnosti pozorovííní Gebauerova), netreba-li

píinu tohoto obasného pesouvání vedlejšího pízvuku slov tyslabiných ze slabiky tetí na tvrtou \y meziti ponkud jinak. Mysleme si vtu N a }) a d a o rosy? a na ni klidn 1

:

odpov: Napadalo. Jist napadalo má míru _ _ Ped-

pronesenou toto

rosy

,^.

..

stavme

i

však, že se

si

1

hádají, napadalo-li

a druhý že prudce a drazn odpoví: tu slyšíme asto míru _«...<_.

ne,

«apada

dva

o;

Po mém soudu

každé

je

tyslabiné

schopno takového posunutí vedlejšího pízvuku. Podporuje se ovšem takové posunování pízvuku píinami, od Gebauera uvedenými, ale povstává po mém soudu jen tehdy, kdvž první slabiku pronášíme než obyejn. Hlavní pízvukjepak silnjší než slovo

draznji

obyejn, tetí

oslabuje

pízvunost

tím

posunuje vedlejší Vyslovujeme v tom

a

slova.

slabiky

pí zvuk na konec

pípad

také prvé

ti slabiky rychleji než obyejn. Že na toto posunování pízvuku psobí hlavn draznost a rychlost mluvení a ne jen délka nebo závažnost tvrté slabiky, vidíme z toho, že pízvuk posunuje se na tvrtou slabiku i tehdy, když tato slabika není ani dlouhá ani závažná; na p. ve vt:

na

odpov

pronésti

bu

ekal

mohu

jako _

>..

_

slova w,

(pi mluvení draznjším),

na

odpov

nebo jako _ w

a

^ _

slabika véd není

214

zvláš

dlouhá ani

mj

chal se

syn?

V slovech: „OstýNeostýchal" pi d-

závažná.

raznjším a rychlejším pronesení slova neostýchal vyslovujeme je jako _ w « _,

a slabika tetí je delší a závažnjší než slabika tvrtá. Ale ovšem teba pipustiti, že posunování pízvuku vedlejšího slov tyslabiných z tetí

tvrtou dje se snáze a astji tehdy, když tvrtá slabika je dlouhá nebo závažná a slabiky prostední krátké a nezávazné, než když slabiky na

je

tomu naopak.

Spíše

pi draznjším a

chlejším

mluvení vyslovíme:

vole n

íobrotí

v

potšení,

r>'-

do-

i, pováProstední j. slabiky dlouhé nebo závažné brání hlavmímu pízvuku na první slabice, aby pízvunost dvou následujících slabik náležit oslabil, ježto pízvunost jejich je vtší než slabik krátkých a nezávazných; musíme s daleko vtším drazem pronésti na p. nasázeli, neostýchal a zvlášt zesíliti hlavní pízvuk první slabiky, chceme-li, aby síla jeho vystaila pes dv slabiky prostední a jich pízvuk

ži ti,

á,

Jií

ý,

nežli

wasáze

/milejší, fcohabojný a

1

v.

tém

pohltila.

Tento zpsob pízvuku slov tyslabinvch t n ý, ani obyejný, nýbrž jen f a k u 1 a t i \' n í a výjimený, a vyskytuje se dle mého soudu jen pi draznjnení tedy n u 1

ším a také rychlejším pronášení slova.

:

215

Pi slov

nkolikrát

ovšem obyejnjší než ^ _ skoro podobn, pocítáme-li, _ ^: a pod. jest

vyslovování _ ^ vyslovování _ vyslovujeme sedmdesát, ,.-

devadesát

vždy, tuším,

zvukem na sát. závažnosti

osmdesát, s

Tu psobí

poslední

vedlejším pí-

vedle

slabiky

zajisté

krát

délky a

hlavn a sát.

analogie jiných slov, složených

s

Krát

mají dosti silnv

pízvuk

sát pi poítání

i i

v

slovech

rakrát. íikrát

dvouslabiných (srv. atd.), jako by to byla

slova samostatná, a podržují proto analogicky

svj pízvuk v slovech ty- a víceslabiných íyhcct krát, padesát krát, ^fta š e de s á tk r á t; podobn je tomu i pi íslovkách na i

na n á c t (devatc n á c t, jako pat n á c t, ist n á c t a j.). To platí vbec o slovech s íslovkami složených, af je druhý len jejich jakýkoli; srv. pti-s 1 a biný, sfsti-l o ketní, Slova taková yí den á c tero-n á sobný, a j. v. rozkládáme si tedy pi mluvení v jich složky a opatujeme pízvukem každou jejich složku zvlášf.

Slova

tyslabiná

mají tedy

pi obyejném, normálním

vy-

slovení míru _ w _ ^ Jen pi mlu\'ení draznjším a rychlejším mívají zvlášt ta z nich. jejichž prostední slabiky jsou krátké a nezávazné, míru _ ^ ^ _: .

.

21G u

t

o

t

_

u

r

111 í

_

^ «

m

slova složená na

a

\'

í

c

1

ni

a

i

s t

(<

a vbec první len obsahuje

krát, sát, náct

aspo

slova složená, jejichž

j

íslovku

p

r

pétislabiná,

Slova

5.

v

jednoduchá

mají zpravidla hlavní pízvuk na

složená,

i

na

vedlejší

11 í.

Tvoí tedy

adonius _ v

t --

v

- -

r 1 é

slabice.

«í'trp

:

1 i

vý,

tel ný, neohy c e j ný, wbczpe c nk e rv, i^ypravo v a tel, iposlechn o u ti, tíspoko j e ní, podráždé n ji, nepemý š 1 e la, nepove z e me, nepvedví d a nv. 7?snesi ství.

íjfkoli

^ti-ná sob ný, erxeno-h í lý, iiárodo-p i snv, ^íhubo-n o sny, webeso-v 1 ádný, í/aleko-s á hlý, s/aro-dáv n é h o a j. v. Týmž pravidlem ídí se i slova cizí: aámirawasledu

1 i

cí,

akadem

ta,

geólo g

U

í

j

i

e

a

i

j.

e,

Aalligra

í

i

e,

v.

prvv len je trojslabiný. pízvuk na poslední slabice

složenin, jejichž

zaniká vedlejší ásti trojslabiné <íásti i

aniorti s a ce,

ped

dvouslabiné

slovo trojslabiné

z

následujícím tétéž

ve

pízvukem

píiny,

vt

ped

ze

které

následu-

slovem pí zvuným tratí svj pízvuk vedlejší, jak uvidíme níže. Slova pétislabiná mohou však míti vedlejší pízvuk i na slabice tetí a páté. jícím

uritém

ale také podle

mého mínní

pípad,

p o m aaby takka každá slabika slova

1

e

j

i.

jen

v

pronášíme-li totiž slova ta

chtíce,

;

217 s vtší váhou než pomalejším takovém pronášeni obyCejn. slova ptislabiného, pi nmž váha takka

vvnikla a pronesena byla

i

každé slabiky

se zv3'^šuje, nezesiluje se

hlavní, ale zesilují se

pí zvuky

prízvuk

slabiky tetí a

píobvyklý pízvuk úkazem tím spojen bývá

páté. tak že nabývají skoro stejné síly s

zvukem

hlavním, slabiky tvrté. S

a

dusí

pízvuk melodický. Napomínáme-li nkoho klidn slovem utíkejte, má toto slovo vždy míru _ w zvláštní

i

podobn

N w,

e-

_w

pronášíme-li slovo to prudce. Jestliže

však klidn

pomaleji, vlekle ji, aby voláme na nkoho ,, Nemíru _ utíkejte", má slovo to _ ^ _; všecky jeho píz\aiky jsou skoro stejn silné a hla^ na konci slova se zvyšuje. Ve Matka vypravo\-ala má v y p r av o v a 1 a pi obyejném zpsobu mluvy míru .Matka vypra_ - _ ^; eknu-h však: vovala" a chci-li pronésti slovo druhé závažnji, mže slovo to míti také míru _ ^ _ .^ _. Ve vt: .Netrplivý lovk je protivný" má netrplivý míru _ - _ « ve vt: sice,

ale

slovo více vyniklo,

«..

vt

,.

,

,

.^

netrp liv ý!"

,,Ten

lovk

je

v

slovo

netrplivý

rí

;

(pronášíme-li

s pocitem jakési podivením a klademe-li na

n

nebo s míru _ ^ _ ^ _. Toto posouvání vedlejšího pí zvuku podporováno bvvá obdobn, jako u slov ty-

nelibosti

váhu)

má

218

slabiných, délkou nebo závažností slabik. nepedvídaný než vcsncSpíše vyslovím s i tel n ý. neo b y ej ný, ježto u dvou posledních slov pízvuk se slabiky závažnjší

nebo delší pesunuje se na slabiku nién závažnou nebo kratší. Výslovnost «ísne s itel n ý, neo b yej n ý je affektovaná. a jen v uritých pípadech možná, chceme-li slovo zvlášt vytknouti

s

pídechem podivu,

Ptislabiné

složeniny,

ironie

a pod.

první

jejichž

len

n ý, mohou míti také vedlejší pízvuk odchylnv. Vyslovujeme b r a-

je

d v o u

s

I

a b

i

trovražedný, jednoslabiný, prostonárodní, staroslovanský, pravdy m o v n ý, arcivévoda, v e e d ústojný, modrozelený, b e r ž o v jihozápadní, tveronásobný a i

1

1

1

\

,

j.

jako _^w_w, nýbrž i pi normální rychlosti a normální duraznosti mluvy velmi asto také _^_-_, patrn proto, že složeninu rozkládáme a necítíme ji jako složeninu pravou. netoliko

íkáme

modro b a evný šátek, spohito v a ryš, ale astji ješt s/)olut ovaryš a j. v. V prvním pípad jednáme s tmito a podobnými slovy jako s pravou složei

íHodroba

r e

v ný

i

ninou, jež pro naše jazykové

povdomí

je je-

diným slovem, v druhém pípad jsme si složeniny dobe vdomi a ob složky v ni zeteln rozlišujeme.

219

Slova

složená

s

íslovkami

šcstinásobný,

sobiiv,

sedmilokctní,

(ptináosmi-

metrový) mají vedle míry ^ ^ ^ _ ^ velmi míru _ « _ ^ _ i násobný podržuje tu pvodní svj pízvuk, jako v ob-

asto

:

dobných složeninách slabiky krát, sát, n á c t. Gebauer pipouští i výslovnost nejp r a vdivé jší( ^). I tu, tuším, jest obyejná výslovnost tatáž, jako u jiných slov ptislabiných.

Jen když zvlášt vytýkáme pedponu nej, prodlévajíce na ní déle hlasem než obyejn, íkáme také ne/pravdivjší. I to dje se tedy v ei více mén drazné a není prosto jistého pathosu.

Ve

vt

je iicj-

znám" vyslovu-

pr a v di v

jší

jeme slovo

nejpravdivjší

výrok, který

,,To

tímto

zp-

sobem jen tehdy, když úmysln chceme naznaiti jeho závažnost, a pronášíme je pomaleji, táhleji než obyejn. Zcela tak vyslovuje se i

prajednoduchý, praneob vykly

a

p.

(

^ _ ^).

,,To

vc!" Jako pedpona p se

r

pra j e d no d u chá nej, tak i pedpona je

píinou zvláštního drazu od slova takka oddluje (skuten bývá po ní

a za

malá pestávka), a proto následující slabika podržuje svj pvodní pízvuk. Nedje se to jenom v složeninách ptislabiných; i pi slovech troj-, a šestislabiných, jako p r asprostý, p r a p o t v o r a, vyskytuje se

ty

220

tento

Nkdy slova,

(,,To

vikaz

se

je

p>ya s

pedpona

pra

nmuž

k

pí zvuk

a

r

oddluje, tak že hlavní druhé slabice takového

náleží,

na

je

slova (p

/>o/vora!).

Pízvuky

tyto jsou abnormální, pathetické.

ovšem zení míti nemže.

Veršovec k nim i

lovk!"). takka docela od

p rostý

Slova ptisPabiná, jednoduchá složená, mají zpravidla míru

jenom složeniny, jichž první složka je dvouslabiná, a _ w ^ _

^;

neslotaké jiná slova, složená žená, vyslovujemc-li je ze zvláštních píin pomaleji, nezbývá i

o b

^^

6. i

yk

1

é,

Slova

složená,

j

t

í

a b

a k é

m

í

r

\'

_ ^

jednoduchá mají pízvuk hlavní na první,

na

vedlejší

na b v v a š e s t

tetí

i

s

1

páté

a

n

i

á,

slabice:

/pronásle-

n/rozt o miwena pra ví te Iný, r ný, ífsí i sla b i ná s o b t ný, o le j ší, nanebevstoupení a j. Slova ta mají tedy míru _ ^ _ w _ ^. Pi rychlejším a draznjším mluvení mohou však míti (obdobn se slovy ty- a ptislaw _ w _: «f odpobinvmi) také míru _ ne/nevin n j ší m u, ;/'zapo m íví da 1 a, jjcdoro z u srozumí t e 1 í, nej m e. j i, \á. .\lo to je neoek á va n ý, <paty k á

dovati,

pate

.-

n

mn

o

míia

\'

ý

j

i

m

t-

'

n

'i

:

221

Totéž platí o složeninách, jejichž ob složky erveno b a rev n ý, hluhókom y si n ý, patero n ásob ný, wanebev s t o u-

jsou trojslabiné:

pe n

í

a

I

j.

tu vedle míry _ -

ob^^klá míra _

_ w _

^

_

^

_ je

-^

w.

Slova šestislabiná mají zpraa jsou jed_ w _ d a m r u _ noduchá nebo složená. Pi mluvení rychlejším, anebo jsou-li složena ze dvou složek trojsla\- i

1

b

nv

i

í

c h,

mají

míru

m

.^

i

,

míru

m

i s 1 a b i s c d _ ^ _ ^ _ ^ _ zazna. e ná v a ji c nej os u dov a tj š í

Slova

7.

a)

,^

:

_ ^ ^ _

,,

_.

ná

mají

fiepo

p

i

ra

bu t e 1-

m

neo e káv ané í, u, auto(osud), né h o, ,^ _ ^ b i og r a f i e anebo b) mírii _ ^ _ e nava j i cí, aunepo p í ratel n é mu, 2azna _^ w_ _w to h i ogra f ie atd., ano c) i míru 2azname n á va j í c í, wcpopi r ateln é mii, nejosu d ova t j ší, íMtobi o gra f ie a j. v. -..

m

...

O

slovech složených

co bylo

eeno

s

íslovkami

platí to,

svrchu, že totiž ráda ponechá-

pízvuk vedlejší na první slabice druhé ásti složeniny: šfdes áti- 1 e té h o, desa t e ron á sob ný: ^_v.._^_; ale možná je i nkterá ze tn výše uvedených.

vají

8.

mr Slova osmislabiná

zaznamenávajícímu, b)

_.._..

na píklad a) mají míru

_..

990

Slova

g.

devítislabiná, na p. nej-

neuvitelnjšího,

mají míru

:

_ w «

a)

Podobné kolísání pízvuk je ovšem i u ídkých slov delších devíti slabik. Píinou takové kolísavosti jest nepehlednost a neohebnost takových slov.

U slov delších šesti slabik jsou vedlejší pízvuky kolísavé za normální rychlosti mluv y. i

Celkem slovný pízvuk eský ve všech pípadech ídí se tímto pravidlem hlavní i vedlejší nehledíme-li k affektovanému, pathetickému vyslovování n:

—

pízvuky

kterých slov, pi nmž i dv slabiky za sebou mívají pízvuk (na p. pra s p r o stý) jsou

—

slov rozdleny

na

tak, že mezi

pízvunými nejvýše slabiky zstávají nepízvu-

slabikami

dv n

é.

Složeniny

takové, které cítíme

již

jako

slova jednoduchá, nemajíce na mysli, ze kterých ástek vznikly, ídí se, jak jsme již vidli, co do pízvuk obdobnými slovy jednoduchými. Na p. slova pan otec mají míru w _ w (jednoslabiné slovo p a n tu postavením pízvuk ztrácí), ale ped slovem otec pan-táta, ježto je cítíme jako slovo jediné, má míru _ .^ _. Podobn íkáme púldcs áta.

tém

*r<Mvanácta, púlpáta,

píilosma., ježto

i

tato

223 slova klademe na roven

pravým složeninám;

íkáme

také na bíle dni (m. na bíle dni), v\Taz ten pojímáme již jako jednotný. ježto Složeniny jen zdánlivé, t. j. slova jen naším pravopisem, ne také v mlu^' spojená, mají pízvuk takový, jakého vyžadují jednotlivá slova, z nichž se skládají; na p. aha ^ _,

aneb

^ _.

jediné slovo (na ty) lze je

aneb pokládám za vt: aneb já aneb

Jen když

miti

p. ve také _

w.

Jednoslabiné pedlož k v,

jak

svým pádem v jedno

slovo

známo, splývají

se

a pejímají jeho pízvuk: do do atd.

Vyaty

jsou

z

m u,

za

tmy

toho pravidla podružné

pedložky dle. kol. skrz, stran, krom: dle wsfho, skrz les atd. Mimo dle povstaly zkrácením (kolem, skrze atd.). Jen když výraz pádový zaíná se jednoslabiným pívlastkem, mají tyto pedložky pízvuk: kol mé zahrady, krom té duše, stran zlé zprávv a j. v. Chce-li však kdo klásti na slo^•o hlavní ve výrazu pedložkovém vtší draz, než jakv v sob obsahuje pízvuk obvyklý, ztrácí asto pedložka ve vvrazu pedložkovém pízvuk a pepouští jej slovu hlavnímu. íkáme asto: ,,Kdo není spokojen se svým jmním, baží po cizím" (a lze též, a to správnji, íci se v-lastné

svým). Zvlášt pi pedložkových jež jsou

sob

výrazech,

užívá se takové výk é ho. ne do a 1 é h o

protivný,

slovnosti: ,.Jdu do v c

1

m

224

pokoje." Taková výslovnost, jíž by se mlo užívati s mírou, rozmáhá se nyní hlavn pi pednášení pathetickém; zvlášt eníci, kladoucí rádi na nkterá slova veliký draz,

k

jsou

naklonni.

ní

Podléhají

a asto pedložkové výrazy,

ponkud

dlouhé:

/prohýené

po

hlavn

jí

jejichž

jméno noci,

zboeného domu a v. O pízvuku slov nkolikaslabiných

je

do

j.

jest do-

výkladu jjodaného je patrno, rznost mínní. Bjdo by dobe, kdyby prízvuk inohl se tak, jako délka slabik, zachytiti objektivním inením, graficky. Ale v Praze není k tomu potebných nástroj. jak

sud,

i

z

B.

P

i

z

v u k

vtný.

Pízvuk slovný trvá ovšem ve vt, ale podléhá tu nkterým obmnám, o nichž, ponvadž tch teba dbáti pi veršování, musíme i

i

se zmíniti obšírnji.

Ve

vt

má

vtné pízvuky ného stupn. které ve

vt

každé slovo svj píz\uk;

ale

jednotlivých slov nejsou stej-

Obyejn má

pravíme o tom slovu,

nejsilnjší pízviik,

že

má

pízvuk vtný. Jest to totéž struné, teba nepesné mluvení, jako když ve slov jen nkteré slabiky nazýváme pízvunými a jiné nepízvunými.a pízvuk mají vlastn všecky, ale

v rozdílném stupni.

9.,í

Ve

vt prosté pízvuk vtný je zpravidla

na slovese nebo jmén výrokovém, pi emž, výrokový výraz složen z njakého tvaru slovesa nebo jména a slovesa pomocného, bvvá pízvuk na tvaru slova pojmo\'ého: Slza v y s y c h á. jest duch. Bratr je nemocen. Žáci budou psáti. lovk musí

je-li

*

Bh

zemíti.

vt rozšíené mívá vtný pízvuk pedmt: Nouze železo

Xc

zpravidla

a)

hoden mzdy. Víno páchne sudem; b) pišlo v enéurení: Kyby žijí v e v o d . Slavík tlue líbezn; c) pí-

Dlník

láme.

vlastek:

je

Umlv

plavec

neutone,

er-

nému

okoni íkáme vraník. Postava V é k a je sliná. Na temeni hor y stojí kíž. Celkem však nelze, tuším, vtný pízvuk

vázati

1

s

uritými ástmi vty.

Vtný pízvuk

má vždy slovo závažnjší; proto jej mívá obj-pedmt, pívlastek, ejn \-
vt

ástka vty,

ponvadž

tyto

ástky bývají

zpravidla nejzávažnjší.

Ale pízvuk

vtnv

mže

po

pípad

býti

i

na

jiných ástkách vty, než jsou ty, na nichž

bývá zpravidla; na p. na

podmtu,

mže

jakékoli

jest duch. vytknouti nemocen); a také v rozšíené

Bratr

píiny (

v prosté vté z

býti jo

i

eska prosodie.

chceme-li

(Bh

jej

vt mže 15

226

podmt nebo výrok pnzvuk vtný místo pedmtu, písloveného urení nebo pívlastku:

míti

zpv

Ptáka piji.

síla

ve

U

lesa

prozrazuje.

kvetly

jahody a

vtného pízvuku ídí

vt;

silnjší

kterékoli slovo ve

j.

víno v.

rád

Zkrátka

závažností slov

se

vt mže míti nej-

pízvuk vtný podle váhy, kterou mlu-

vící z jakýchkoli

píin

vt

stupnice

tedy

jest

vtných, a

poteby

Dobré

a

síla

vle

jejich

na

n

klade.

V

každé

rzných pízvuku mže se mniti nodle

mluvícího.

Ve vt mívá nkdy jen jedno slovo vtný pízvuk nejsilnjší; na p. Hannibal byl výtený vojevdce (lze ovšem, je-li teba, nejkterékoli jiné silnjším pí zvukem opatiti mohou i dv Ale nebo více slovo této vty). slov míti nejsilnjší pízvuk vtný; na p.: Pozorný a pilný ž á k v ueni prospívá. i

''

Kterékoli slovo

vty mže

tedy postavením

vt

nabývati rzného stupn pía to hledíc i k pízvuku hlavnímu k pízvuku vedlejšímu. Síla pízvuku ídí i se však asto postavením slova ve vt, vtným pízvukem okolních slov.

svým ve zvuku,

Slova jednoslabiná, sama o sob pronesena, mají ovšem každé stejný pízvuk (v. výše str. 211). Ale postavením ve se pízvuk jejich co áo síly znamenit mní a klesá nkdy až k holé ncpízvunosti. Proto

vt

227

teba

zmny

tyto

slabiných ve

vt

síly

pízvuku u

slov jedno-

vyložiti šíe.

vt

Slova jednoslabiná mohou býti ve závažným slovem a míti proto silný pízvuk vtný: král to ekl; poruil pán; se jest píklonné; // je ástice a j. v. V tom pí1.

pad, jsou-li vskutku závažným lenem vty, možno a nutno jich pi veršování užívati vždy e n v tžké dob taktu (thesi). 2. Slovo jednoslabiné nemá sice ve vt pízvuku silného, ježto takový pízvuk má jiné slovo závažnjší, ale má pece pízvuk dosti znaný, a slabší, rovný asi vedlejšímu pízvuku slovnému. Stává se to v tom pípad, i

slovo jednoslabiné

stojí-li

opateným pízvukem vtným njším,

oAnivá,

mj t

y

z

1

6;'atr,

nevíš,

hned

pan

:

v duch, lví

má

dva

te,

té

z

ped jiným závažpíiny silnjším

sestra,

sousedé,

jíitel,

pták

ten

nezbeda.,

stopa.,

všech lidí, dnes ráno,

chtl wtéci, m á m

zmnou poádku

já j

i

vím,

ž loni,

«ovinu a

j.

v.

nastává asto zmna v síle pízvuku takového slova jednoslabiného, ježto nabývá práv zmnou svého Se

slov

postavení asto pízvuku silnjšího. V nkterých pípadech výše vytených arci je poádek slov nezmnitelný; neíkáme jinak než a j. Ale pan uitel, pták

ohnivá

jinde

mžeme

slovo

jednoslabiné

postaxdti

228 za slovo, jež pízviik jeho oslabovalo; v

tom

závažnjší,

více

pípad

chceme

je

uiniti

vytknouti, a proto nabývá tímto pestavením silnjšího pízvuku. Reknu-li: Faclav AraZ,

je

5/opa

bratranec

lví,

mj,

lidí všech,

utéci chtl,

mají ob slova pízvuk skoro stejn silný. Takové pestavování jednoslabiných slov nedje se zpravidla v ei obecné, jež má svj

poádek jen v

slov,

ei

njším,

celkcni docela ustálený, nýbrž

spisovné, zvlášt

kde

V3'týkáme

více slov než v

ei

pi mluvení draz-

vtnvm pízvukcm

obj^ejné, tedy ovšem také

v básních, a to zvlášt tch, které nenapodobují básní a

mluvy prostonárodní.

Pestavení jednoslabiného slova dje se v takovvch pípadech zpravidla za tou píinou, aby draznji vyniklo. Nkdy ovšem, zvlášt v ei spisovné a básnické (za píinou metra), užíváme neob\yklejšího postavení jednoslabiného slova, aniž je chceme vytknouti vtším pízvukem. V tom pípad slovo jednoslabiné i pes své postavení arci silnjšího pízvuku nemá. Na p. místo obvyklého poádku slov ve vt: Mám tlikou novinu lze užiti i poádku slov: i\''ovi n u mám idlikou, pi nmž jednoslabiné slovo s!ovo m á m i pes své odchylné postavení pízvuku nenabývá. V tomto druhém pípade lze tedy slov jednoslabiných užívati podle jich postavení a spojené s tím síly pnz\ uku

,

229

brzo b

r'z

\'

ž

t

k

é

(1

o

b

t

(>

lehké, a r s i. Nkterá slova málo

a k

t

11

,.

t

h

c s

i

o v

3.

jsou-li

povahy

mohou

míti

závažná,

zvlášt

než pojmové, jen ve zcela zvlášt-

formální

více

pí zvuk vtný

ních píinách, stávají-li se totiž tmi leny vty, které mívají vtný pízvuk, na p.:

Li

je ástice.

asujte

vidla však mají ve

aorist bych a pod. Zpra-

vt

pízvuk tak

slabý,

že blíží se nepízvunosti; proto nazý\'ají se

bezpízvunými,

a ježto taková slova musí se opíti o nkteré slovo jiné ve vt, za nimi stojící, také p íped nimi, k 1 o n n ý m i (a pedklonnými). Jsou zájmenné, jak známo, nkteré tvary to, mi, ho, mu, a tvary pomocného se, j j slovesa jsem (také bych) a jednoslabiné spojky a ástice, j. a, i, neb, zda, li, že, když atd. Ta z nich, která jsou píklonná, stávají po slov jiném, splývají s ním takka v jedno slovo, a toto nové slovo o slabiku rozmnožené ídí se ovšem pí zvukem slov jednotných o stejném potu slabik; na p. Ncbo\ te

bu

t

.

se

i

bu

.

,

níeh o a j. v. Pedklonná jsou na p. že, když, zda, a pod.: Zda uíte?. Když pn'se\, Otec i

>«rttka atd.

Že však ani tato bczpízvuná slova nejsou úpln bez píz vuku, poznáváme z toho, že pízvuk jich hned 'oživuje, jakmile octnou se na poátku

230

vty

a za

n

pízvuné: se a

v.

j.

dostane se jiné slovo, taktéž neže bych, až bych, zda -li, když Rovnž tak na konci vty slovo

svj pízvuk: Já že bych? se? (vty necelé, pi nichž výTok dopl-

príklonné zesiluje

Co

jste

ujeme

z

pedešlého).

Držela,

Držela, jej za ruku). /í/fpala Klepa 1 a jím zimnice).

jej

jím

(ale (ale

srv. srv.

však pipomenouti, že kterékoli jednoslabiné slovo mže postavením ve tratiti pízvuk a státi se píklonným. Mezi slovy, jež naz\-A'áme píklonnými, a ostatními slovy jednoslabinými není tak ostrá hranice, jak se na první pohled zdá. Nazýváme píklonnými jenom ta, která zpravidla se pikloují a zpravidla pí zvuku nemají. Vskutku však stojí vlastní slova píklonná co do svého pízvuku na rovni se slovy jednoslabinými nepíklonnými, jestliže tato postavením ve dostanou se

Teba

vt

ped

vt

slovo anebo za slovo závažnjší, ztrácejí a tím vskutku stávají se aspo pro uritý pípad píklonnými. Proto také v následujícím výkladu obojí tato slova jednoslabiná, píklonná ve vlastním i nevlastním slova smyslu, nebudeme od sebe dliti.

pízvuk

Slova píklonná v širším slova smyslu se ve a)

vt za

mohou

dostati:

pízvuné

slovo

jednoslabiné.

231

Jedno slovo pnklonné s pedchozím prízvuným slovem jednoslabinvm dává míru _ w! Ty jsi /-dina. To mj bratr. On to ek\. u)

Po/ sem, tí)

a j. v. slova príklonná za /iochu!

Dv

vem jednoslabiným

dávají,

pnzvuným následuje-li

slo-

za

nimi slovo pízvuné, s prvníni slovem jednoslabiným míru _ « w Kdo pak to praxi ? Cos tu dnes rfkl? On to již vzme. Co se kde najde. Kam pak by r//odili? Rozumí se samo sebou, že tato bezpízvunost pestává, jakmile které z tchto jednoslabiných slov nabude pízvuku vtného .Kdo pak to praví? Cos tu :

Rovnž ped pestávkou v

dnes ekl?

octne-li se

ei

nabývá poslední slovo jako

poslední

taková skupina

p. na konci vty), jednoslabiné obdobn, (na

slabika

trojslabiného,

slova

pízvuku: kdo pak to?

pízvuným

slovem jednoslabiným ti nebo více slov píklonných, splývají s ním v slovo nkolikaslabiné a nkteré z nich dostává slabší pízvuk.vtný podle pravidel, platících pro pízvuk jednotných slov nkolikaslabinvch: Co jste m i to ekl? Vy jste u dnes dc4l\ Já že b ^• c h se bál? Co jste s e mi nasniá 1 i! Všude tu vzniká slovo y)

Následují-li za

m

tyslabiné

o

obyejné míe _

klonná,

nebo _

má _

celá skupina

_ - _

(ped

^

_

_.

tyi

slova prí-

bud míru

_ ^ „ _ ^

Jestliže následují za sebou

slovem

pízvuným

232

_

_ w

..

mohu

Vtu

w).

„Co jste mi tu dnes ekl" Co jste mi t u dnes ff k 1?

vysloviti bud:

m

nebo: Co jste

Podobn

tu dnes frkl?

i

vty: Já že bych se tu bála? Jak jste se mi tam nasmáli! a j. v. mohou míti v ^ ^ slovech, o nž nám. jde, bud míru nebo _

i

_

w w

slovy

Vzniká-li slabik, jsou

opt

w):

Jak

slova ta

i

píklonnými skupina w míry možné

šesti

dv

a

(ped pí zvuným slovem

_ w w _ w _

_ ^

-.

jste s c n^i t o

pronésti:

Jak

.

^

tu tn'smál! Ale lze

jste se

mi

to tu vy-

smál!

Podobn

bylo by

kdyby

šími,

se

i

se

skupinami ješt

kde vyskytly.

I

ty ídily

pízvuku jednotlivých by pízvuky kolísavé.

se pravidlv o

mlv h)

Slova píklonná

stojí

del-

slov

by a

za slovem d v o u-

b i n ý m. a) Jedno píklonné za slovem dvouslabicným dává skupinu tí slabik, jež má, stojí-li san^a o sob nebo na konci vty, míru _ w _, stojí-li ped jiným slovem pízvuným, míru _ ^ w; ,,Nese mi" ale ,,Nese mi dnes". Dv píklonná za slovem dvouslabicným ,j) s

a

1

dávají skupinu

Ne

se

m

i

ty

slabik

o

!uíro

_ ^ _ ^:

to.

ješt více píklonných, ídí se pízvuk skupiny podle celkového potu slabik. Vznicelé kají tu tedy tvtéž pízvuky, jako v obdobných Jc-li

233

pípadech, uvedených pi skupin slova jednoslabiného s píklonnými na p. vta Nese mi to tu. mže míti míru: _ ^ ^ nebo míru _ ^ _ ^ _ vta Nese mi to tu dnes otec bud míru: _^_^_.^_^ nebo míru: ;

,

:

Slovo píklonné

c)

bí

;

ným.

stojí

vzniká skupina

jedno,

Je-li

za slovem troj sla-

Po ne

slabik míry _ ^ _ -:

s e

mi. Jsou-li

bu _

\zniká skupina pti slabik míry nebo _ w _ >. _ (po pípad _ ^ _

.^

m

(Pone

to

to

i

nebo

hoch),

Pone

:

s

se

„f/smíval

pi pomalejším

mi

e

t

o

na" má

vyslovení

.-)

:

ty dv,

_ -^ Ponese

^ ^

s e

míru _

_ ^ _

.^

_;

mi ^

-^

po-

vty: .Vekli m u to. iVezeptal s e t Va orný tvrdí, že tvto vty usmíval se na, neekli mu to mají jen

dobn

i

míru

- _.

pi obyejném vysloPodobn ve vtách: ,,Ne-

Já slyším

vení míru _ ^ w _

^.

všímal s i ho inkdo", Otázal s e ho prudce" slyším pi obyejném vyslovení touž míru _ w w _ w(_ ^) a ne míru _ ^ _ ^ ^ (- -)• Tato

druhá míra je dle mého soudu jen tehdy v obyeji, když slova první (usmíval, nevšímal, Je-li

otázal)

pronášejí se pomaleji.

pikionných více než

pízvuky opt potem jsou

tytéž,

jako

uvedených pod

a)

v a

dv,

ídí

se

slabik celé skvípiny a

pípadech b).

obdobných,

234

Slova píklonná

d)

stojí

za slovem

t

-

y

n ý m. u) Je-li píklonné jedno, vzniká skupina míry _ ^ ^ _ ^ nebo _ >^ _ <^ _ (po pípade w): iychlono h ý tu (odvtil). Krásno_ ^ _ Lze ovšem provla s á mu (dívina ekla) iyc^donohý tu, .K'ríísno v 1 a sá nášeti též: mu ale vyslovení první je také obvyklé, a myslím, že je obyejnjší. Podobn skupiny; vypínali se z okna, se na mne,

s

1

a b

i

,^

.

;

nedovdl

nehnvejte

obrátila se náhle, udláme t o rychle, postavila ji na stl, odsthuje se z domu, otoila se k nmu, pemýšlela jsem o tom, nenapadlo s e pranic,

h o mnoho a

j.

v. lze zajisté vysloviti

obojím

zpsobem. Kterou míru takové skupiny vskutku mají. rozhodují tytéž píiny, o nichž jsme mluvili pi výkladu o míe ptislabiných slov. Podle mého mínní je tu míra _ « w _ - obyejnjší. Míra _ w _ v. _ nastává pi závažnjším pronášení slova a podporována je také délkou slabiky; na p. ,,Kd á me t o" se i

1

asto vedle ,,Mdlá m e to"; patrn tu také spolu psobí délka slabiky á. jH) Jsou-li po slov tyslabiném dv nebo

vyslovuje

dosti

1

pí zvuky podle potu jako v pípadech \'ýše abychom uvedených. \'iibcc pravidlo to platí

více píklonných, ídí se

slabik

celé

skupiny,

—

235 tu

jednotlivých

již

pípad

— pro

nepebírali

skupiny slov, složené ze slova pízvuného a jednoho nebo více slov príklonných. Na p. skupiny šestislabiné u b r á n a - i všecky

i

(slzám)

s e

žáhu),

a

j.

zamilovaní jsou

,

schladíte vy

lidé),

spokojoval

mají

slovm, o

te

si

se jen

obyejn míru nž nám jde) _

-^

_

-

1

(podivní (na

ném

(vdomím)

(hledíme-li

mluvení mohou

1

_

w.

jen

ke

ale

pi

míru rjxhlejším _ ^ ^ _ -^ v^, jako slova jednoduchá. Skupiny sodmislabiné, na p. nepostžovala si, zapamatovali si aj., mohou míti míru _ ^ _ w _, ale i míru _ ^ -^ _ ^ _ s^ nebo osmislabiná, Skupina _ ^ _ ^ - _ w. na p. n e v 3' p á c í - 1 i se mu to, má míru _^_s.<_^_v^ nebo _..-.^_ww_^. Ze všeho toho lze poznati, že všech slov jednoslabiných lze podle jich prízvuku vtného v arsi. Bohužel u nás užívati bud v thesi jsou mnozí básníci a pekladatelé, kteí vtného prízvuku slov jednoslabiných pranic nešetí. U nás mnozí se drží pravidla, že kterékoli jednoslabiné slovo (\yjmouc vlastní píklonná, která arci snad vždy stávají u básník v arsi) mže bez rozdílu státi v thesi nebo v arsi. Je to chyba zrovna tak hrubá, jako astá a nesprávná míra slov trojslabiných ^ _ ^. Je na p. možno miti \erš skípá v rachot hromu a zernalým ^

1

bu

pnm

míti

také

230

pnm pnm

iambicky, akoli vtný pízvuk slova je tak silnv, že slova mohou míti jen míru _ ^ ^ _? Pro iambické verše je šetení pízvuku vtného slov jednoslabiných dležité. I dosti siln pízvuné slovo jednoslabiné mže poínati radu iam-

zernalým

nm slovo

bickou, následujc-li po

silnjším,

kterýž

z

vtným;

srv.

verše:

prízvukem h ohn,

s

,,B

„Vzplál

Idy vyslal jasnou zá";

oh,

k žáru zas se družil žár". Jsou etz tedy iambické ady, šctí-li se píz\'uku vtného, i v eštin pomrn snadné beze všech prosodických volností. d v o u s I a b i n á Také slova mohou nkdy docela tratiti pízvuk, stojí-li ped slabikou nebo za slabikou s prízvukem

tém

vtným.

Ale

mohou

to býti jen slova

obsažn

málo závažná a více formálního významu: ano, ale, vru, n c b o, t c d y, t u d y, na p. J á zase, bych o m, byste a vru nevím. Šli bychom rádi (ale: Šli bychom). Ale o n to n c chce. Vru hrozn se mýlíš. Mlím; nebo mlet je zlato. To aby ert vzal. Já jenom nechci. Po silném pízvuku a ped prízvukem ro\'nž j

;

.

—

vt

silným mohou i jiná slova arci ve závazná tratiti skoro svj pízvuk:

—

král tomu mohl mohu. T y o niiti na pamti, n

e

n

jen

ne

vit? Já

stojíš.

Teba

ne-

Jak za to

však vždy

že lze užívati slova dvousla-

237

binho

ncpízvuných

jako dvou slabik

jen

kdy vskutku pí zvuk tém docela tratí. v pípadech ídkých, a zvlášt na poátku vty možno tak miti jen slova velmi málo obsažná a stojící ped velmi silným pí zvukem. tehdy, Je to

trojslabiná,

Slova

mc-lí pouze

_ w

postavením

_.

daktyly

kteráž,

hledí-

k pízvuku slovnému, jsou kretiky ve

vt

mohou

se státi

pízvuk svj vedlejší. Stává se to všude tam, kde po nich následuje slabika, mající pízvuk bu slovný, bud vtný; na p. »flpadal s«/7í (_ « ), _ ^

-, tratiti totiž

docela

kazatel pravil, stoletý dub, padesát /oket a

j.

Jenom stojí-li a) na konci vty nebo vbec ped pestávkou v ei anebo b) následuje-li po nich jednoslabiné slovo píklonné anebo postavením pízvuk svvm ve tratící, podržují svj pízvuk vedlejší. Na p. a) Pravil kaza tel;

vt

se

skácel

tém

dub

stúíetý.

b)

A'aza

t e

1

se

stoletý se sj^íícel dub; padesát to /oket; ímpa d a 1 sem sníh. Ponvadž slova trojslabiná daleko astji dostávají se v takové postavení ve vt, pi

vzdálil;

nmž

pízvuk

veršování

jich vedlejší zaniká, lze jich

nejastji

užívati jako

pi

daktyl.

Pízvuk vedlejší slov delších tí slabik obyejnvm pízvukem vtným se celkem nemní. Jen když poslední jich slabika má pízvuk vedlejší, tratí se tento pízvuk vedlejší, jako u slov trojslabiných, octnou-li se slova ta

238

pied slovem

pízvuným. Na p.

pétislabiné

modrobarevný mže míti míru _, šestislabiné ervenobarevný

slovo

_ ^ _ .^ ped jiným míru _ >- - _ w _. Stojí-li ve slovem pízvuným, nabývají míry _ ^ _ ^ „ a _ « ^ _ w <^ (modrobarevný šátek _ ^ _ ^ w

vt

;

ervenobarevná

košile

_v^^_...^_w_).

Ve vt, jak práv bylo vyloženo, mají nkterá slova vtší pízvuk než jiná, mají d íi r a z. Míníme jím onen vtný pízvuk, jenž se od obyejného vtného pízvuku odchyluje a bývá nad nj silnjší. Vyšlo ví me-li vtu:

Dnešní noc má

sobem,

jasná.

jo

Klademe-li

slovo v této

jasná obyejným zp-

nejsilnjší

pízvuk vtný

z jakékoli

vt zvláštní váhu,

slovo

píiny na jiné na p. na slovo

noc

nebo dnešní, nazýváme tento pízvuk vtný, od obvyklého odchylný a proto i silnjší, také

drazem.

Tento draz bývá nujc

i

nkdy

tak silný, že poši-

slovný pízvuk slov, následujících po drazném. Dje se to tehdy, jestliže

slov drazné slovo

jednoslabiné;

je

slovo

takové splývá pak s následujícím sloVcm teba nkolikaslabiným v jedinou skupinu, a vedlejší pízvuky této skupiny ídí se podle známých již

zákon potem Pronesu-li

neslyšíte" splývají

ve

slabik celé skupiny.

vt:

slyším, ale vy drazem, neslyšíte" v jedinou ,,Já

slovo vy se zvláštním

slova "^..w

239

skupinu,

míru

mající

_ ^ « _

w.

Chceme-li

neslyšíte, síly a asu k zesíleni dechového proudu, po drazném vy uiniti malou pestávku. Podobn je ve vtách jiných,

pízvuk musíme, abychom nabyli zachovati hlavní

kj

jednoslabiné slovo siln vli Vám, dce r u ško. Co poví d a li?

vyškytá

drazné: Z p o

K

me

slova

se

é ta. Snad na svá mladá myslit? Jak pak m žete vy odtud n koho hnát? Takovvch mr teba ovšem pi veršování užívati s opatrností, a to jen tehdy, když draz je znan silný a když vskutku se jím

jeáfc

ted

t e

si

1

nebudete

pízvuk slovný

pošinuje.

III.

Jde o to, jak lze této povahy eského prízvuku, práv popsané, co nejlépe využiti ke skládání verš. Obtíže psobí tu hlavn kolísavost vedlejšího

pí zvuku v

nastávající za Lze-li

slovech delších tí slabik,

uritých okolností.

nkterá

slova

miti

dvojit,

vyplvvá z toho jednak jakás, ovšem jen zdánlivá výhoda, jednak nkteré, a to dosti ne-

píjemné nesnáze. Je pirozeno,

že ve verších

a iambických každý básník a pekladatel bude naklonn na p. slova tyslabiná miti _ ^ _ w, a to je ovšem jejich trochejských

240

míra obyejná; ale slova ptislabiná, jejichž obvyklá míra jest _ ^ >^ _ ^, do tchto ad pi této míe se nehodí, a proto básníci i pekladatelé rádi a bez rozpak je mívají _ a to i tehdy, když tato míra pi obyejném ,,

,

vyslovení není v užívání.

Na p.

ve verši

svtu nesnesitelné

že zplodím ditky

zajisté

každý nepedpojatý

cítí,

že slovo

n

e-

snesitelné meno tu

vtu

jist

jest neobvykle. Kdo pronese tak, jak pronésti se má, vysloví

slovo

nesnesitelné

_

^

^_w

a

tím rhythmus. V)'slovíme-li slovo to _ w _ ,^ _, klademe na n, vyslovujíce je pomaleji než obyejn, zbytený a nemístný poruší

draz.

Naopak

zase v

adách daktylských

a anapekladatelé jsou naklonni nemístn pipouštti míru tyslabiných slo\' _ w w _ místo obvyklé míry _ ^ _ ^, a to i tam, kde míru _ ^ ^ _ zvláštním zp-

paestických básníci

i

sobem mluvy není možno omluviti. Nelze ovšem popíti, že v adách, složených týchž a stále stejné tvoených z takt (na p. v adách ze samých trochcj, iamb, daktj-l nebo anapaest), rhythmus sám ne-

pemáhá. teme-li nebo poád na p. samé iamby, vy-

zvyklost takové míry vyslovuj eme-li slovíme i slovo

nesnesitelné,

nufíce je

241

v rhythmus iambický, po pípad _ - _ ^ _, teba by to byla

mimodk

trochcjský, jako

míra odchylná. Ale obtíž nastává, jestliže se v njaké rhythmické takt mní, je-li ada

ad

ta složena z

takt rzného druhu

tená nebo pednášející,

jež

mí

ditrochejú

(_

p.

z tro-

j._w_w_w^_^).

chcj a daktyl, tu pozná

(na

Jak

kterak slovo,

Užívá-li básník dvojit, má ísti? básník nebo pekladatel slov tyslabiných brzo jako choriamb (_ ^ ^ _), brzo jako

tak

i

^

hnouti, po

která

,..),

jak

poznati,

obtížím

mém

mí

i

teba a možno

se vy-

soudu, takto:

Slovm

snadno

delším

pti

slabik,

v prose jsou vleklá a asto neplynorr z

úst

veršování

bez

náležité

teba

pi

pozornosti,

vyhýbati.

se

Zabírají z pra^•idla více než

ejn

kdy

onak?

Všem tmto I.

_

dva takty (oby-

a vyplujíce skoro polovinu, nkdy i pes polovinu verše, iní verš vleklým a nepknvm. Xení jich v pomrné k ostatním mnoho a lze se jim až na takty ti,

ne-li víc),

ei

málo pípad, kde

je

nezbvtno

jich užiti,

snadno

vyhnouti; lze je totiž nahraditi stej neznanými slovy kratšími, a šesti- a víceslabiné skupiny slov,

povstalé

pikloováním

slov,

rozložiti

jiným umístním slov piklonných. Vskutku také vidíme, že básníci i pekladatelé slovm tak dlouhým se vvhýbají. eská

prosudie.

lo

242

Všude teba šetiti s nejvtší svdomí tostí zákonného pí zvuku, slovného i vtného. 2.

Vadách

o stejných taktech (na

p. trochejských,

iambických) chyba proti správnému pnzvuku, psobí vždy nelib, nemusí rušiti aspo rhythmus, ponvadž, teme-li nebo pednáší me-li stále touž rhythmickou adu, vyslovíme slovo chybn podle požadavku rhvthmu na ujmu pízvuku. Ale tato opora v rhythmu ztrácí se naprosto, jakmile se rhythmus mní. Proto je pro dobré básníky i dobré pekladatele s\Tchované a nepekroi-

a

mené

Pízvuku slovného vtného teba šetiti pi ver-

telné i

pravidlo:

šování

s

nejvtší svdomitostí,

aby kryli anebo ze starého, špatného zvy^ku pokládají požadavek takový za pedantský a verše tak skládané a nehledti tch, kteí z pohodlí, vlastní chyby, z neznalosti vci

za tuhé a upjaté.

ty- a víceslabiná teba miti tak, jak se mí pi Slova

3.

obyejném, normál,ním vyslovení, tedy slova

tyslabiná jako ditrocheje

(_ -

_

w),

ptislabiná jako adonie (_ w « _ w), šestislabiná, pokud jich nutno užiti, jako ti trocheje Z ptislabiných slov pouze (_ ^ _ ^ _ ^). složeniny, u kterých rozeznáváme ješt

ob

ásti, z nichž vznikl}', a u kterých

každé

jejich

ásti

ponecháváme a-sto

proto její

243

pvodní phzvi'k (j. míivo-z e hlasný), možno miti _ - _ ^

Mr

druhých,

pi

jen

leny,

ve\e-v

pípad

- (po

zvláštním

ij-

zpsobu

mluvy obv\'klých, teba se zvlášt v adách, kde rhythmus se mní, za píinou uritosti rhythmu vystíhati; není tedy radno miti na pr. slova ptislabiná (mimo výšf; vvtené složeninv) jako _ _ ^ w (po pípad -^

_

-

(n\.

.

_

_),

-

_

slova šestislabiná jako _ ^ ^

^

atd.

Tím by byla ovšem iambických slova míra obvyklá je

mimo

^

-

ad

z

trochejských a

ptislabiná .

.^

_

^)

(jich

vylouena,

jichž obyejná míra je _ - (po _ -^ _ ^ _). Slova tato by pak vždy musila státi na konci ady (verše). Jde o to, Ize-li vtšinu ptislabiných slov z tchto ad vbec vylouiti. Myslím, že lze. Já sám na p. ve svém pekladu Sofokleovy Elektry, nchledím-li ke jménm vlastním, jimž arci se nelze vyhnouti, neužil jsem, tvíším, v nkolika stech iambických verš ani jednoho slov-a ptislabiného, a neinilo mi to žádných obtíží. ta,

.

pípad

A kdyby kde vskutku adách vyhnouti se zajisté lze je

Radno ov.šem

neb3-lo lze

slovu

výjimen miti i

tu,

v takových

ptislabinému, také _ w _ ^

Ize-li voliti

slovy, voliti slovo takové, které

_.

mezi nkolika

aspo astji

244 se takto vyslovuje.

neobyejný,

Na p.

nesnesitelný, nejroz jen

na

ilejší

ph zvlášt pathetickém mluvení

bylo vyloženo, Ale nelze je nahraditi slovy

jeme,

jak

a pod. vyslovu-

jako

již

^ _.

neobvyklý, nesnesný, nejmilejšíPNeutikala,

nepovezcme _

^

_

>.-

astji

zase vyslovujeme jako

a lze jich tedy

_.

zbytí, užiti o této

výjimen,

míe v adách

neni-li

trochejských

i

a iambickvch. V adách daktvlskvch a anapacstických nepípustná jsou podle této zásady slova t y rn á, ježto obvj-klá jich míra jest s 1 a b i _ _ _ w. Xcní-li zbytí a nelze-li tyslabiné slovo nahraditi jinvm lichoslabiným, zajisté míru _ - ^ _, lze pipustiti zvlášt jestliže se slovo takové v živé astji takto vyslovuje (j. na p. nkolikrát a j.). Ale je tu i pomoc jiná. Pidá-li se ke slovu tyslabinému slo\o píklonné, mní se v ptislabiné, jež do tchto ad tlobe jiným se hodí; na p. slovo

výjimen

ei

hospodyn,

slovem tžko nahraditelné, snadno se uiní podajnvm rhythmu daktvlskému nebo anapacstickému, jestliže se za položí píklonné

n

se,

ta m

a

jiod.

(hospodyn

hospodyn tam

s t

á

1

a:

_

se

s

má

w ^ _

^

—

1

a, «).

Slov pak píklonnvch v širším slova smyslu je tolik, že lze skoro vždv užiti této pomoci pi slov tvslabiiném, jemuž nelze se vyhnouti.

245

Podobn budeme moci i v adách daktylských nebo anapaestick} ch užiti slova nebo skupiny šestislabiné .

_

výjimen

o

m.íe

_

-

^

shledáme-li, že se vskutku taková míra

aspo aékdy v mluv

objevuje.

Jednotlivé

pípady pípustné není možno tuto vyítati; teba to penechati dobrému vkusu a pozorováni básníkovu a pekladatelovu. Že lze podle tchto zásad napodobiti až na malé, rhvthmicky nezávadné odchvlky, pí-

zvun

všecka metra starovká, pokusil jsem se dokázati na konci svého pojednání o prosodii v Listech filologických i provésti prakticky (druhým pekladem Sofokleovy Antigony, pekladem Sofokleovy Elektry a Aischylovy i

Orcsteie).

OBSAH. ODDÍL PRVNÍ.

DJINY ESKÉ

PROSODTE. Str.

I.

II.

Prosodie doby staré a stední; vznik prosodic asomrné u nás; rozvoj obou prosodií do r. 1795 Prosodická theorie Dobrovského; její zmny, odpor proti ní a vývoj obou

do r. 18 18 ..Poátkové eského básnictví" boj o pro-sodii jimi vzbuzený .

r\'.

— 28

— 53 54 — 91

29

prosodií

III.

5

a .

.

Úinky Poátk eského básnictví. Ráz prosodie asomrné pízvuné i

mezi

r.

91-138

1S18--1853

asomrná

a pízvaiiiá v theorii i praxi mezi r. 1854 '3^ 1865 VI. Prosodie do konce století XIX. 155

V. Prosodie

—

•

.

.

— 154 — 201

ODDÍL DRUHÝ. PR.WIDLA PROSODIE

PÍZVUNÉ

.

202—245

I

PG

M505 K728 C.1

ROBA

t

/•

.

í;>

%

fijk

4Má

'':<:,>

'