Knihovna Václava Havla, o.p.s. VÝRO NÍ ZPRÁVA

Knihovna Václava Havla, o.p.s. VÝRONÍ ZPRÁVA 2011

VÝRONÍ ZPRÁVA KNIHOVNY VÁCLAVA HAVLA, o. p. s., za rok 2011

Úvodní slovo V roce 2011 došlo k odchodu editele KnVH Martina C. Putny, který v dob svého psobení pipravil edici Sešit a Duchovní portrét Václava Havla v rámci eské kultury 20. století. Nov pišel editel Martin Palouš, který ped tím psobil jako velvyslanec eské republiky pi OSN v New Yorku. Ten pevzal ízení knihovny, pizval spisovatele, básníka a novináe Jáchyma Topola, který v KnVH zaal rozvíjet bohatý a zajímavý klubový program. Martin Palouš rovnž navázal a rozvíjel zahraniní kontakty, jejichž výsledkem se stalo založení spíznné nadace v USA, ke kterému došlo v roce 2012. Cílem této nadace je podporovat innost KnVH. Martinu C. Putnovi i Martinu Paloušovi dkuji za jejich práci. Konec roku 2011 byl pro KnVH zlomový, zemela klíová osobnost eského kulturního undergroundu básník Ivan Martin Jirous, spoleenství bývalého dissentu ztratilo i spisovatele Jiího Grušu a zanedlouho na to neoekávan zemel 18.prosince i Václav Havel. Knihovna by se tak do budoucna mla stát klíovou institucí, která bude peovat o duchovní, intelektuální i umlecký odkaz prezidenta Václava Havla. Pro knihovnu, její vedení i zamstnance je to do budoucna velká výzva a závazek a tomu bude odpovídat i pracovní nasazení celého týmu.. Na závr se patí jménem celé správní rady podkovat dozorí rad zamstnancm, spolupracovníkm KnVH, všem co poskytli svj archivní materiál a pispívají tak k všemožnému bádání i lepšímu porozumnní osobnosti Václava Havla, jeho ideám, ideálm a hodnotám, kterými se ídil a taktéž svtu ve kterém žil. Podkování pedsedy správní rady patí paní Dagmar Havlové, která se s obrovským zaujetím knihovn i odkazu Václava Havla vnuje a to od jejího založení . Zvláštní podkování patí Zdku Bakalovi, který dlouhodob a velkoryse knihovnu finann podporuje. Jan Macháek Pedseda správní rady Knihovny Václava Havla

Poslání Knihovny Václava Havla Knihovna Václava Havla byla založena 26. ervence 2004 paní Dagmar Havlovou, Karlem Schwarzenbergem a Miloslavem Petruskem pro vzoru amerických prezidentských knihoven jakožto místa dokumentace, zkoumání a šíení života a díla Václava Havla, ale i jakožto centrum „havlovského duchovního svta“ – místo reflexe novodobé eské historie i eského místa a eské role v globalizovaném svt, s drazem na témata svobody, lidských práv a lidské tvoivosti. Knihovna Václava Havla je obecn prospšnou spoleností, která je zapsána v Registru veejn prospšných spoleností spravovaného Mstským soudem v Praze (sekce O, íslo spisu 338).

Knihovna Václava Havla v Kateinské 18 na Praze 2 je místem dokumentace a výzkumu moderní eské historie s drazem na šíení myšlenek a díla Václava Havla, dramatika, bojovníka proti totalit, vdce Sametové revoluce 1989, eskoslovenského a eského prezidenta i symbolu ostražitosti vi jakékoli zvli moci. V prostorách Galerie Montmartre v etzové 7 na Starém Mst pražském, se nachází stálá expozice „Václav Havel: eský mýtus aneb Havel v kostce“. Zde Knihovna Václava Havla též poádá nejrznjší semináe, autorská tení, výstavy, koncerty a divadelní pedstavení.

Statutární orgány SPRÁVNÍ RADA Zdenk Bakala – pedseda (do 30. 11. 2011, kdy rezignoval i na lenství ve správní rad) Božena Jirk – místopedsedkyn Táa Fischerová Dagmar Havlová Eva Holubová Michal Horáek Bessel Kok Jan Macháek – pedseda (od 1. 12. 2011) Mark F. Vydra DOZORÍ RADA Emil Holub Dita Stejskalová Ondej Jonáš EDITEL Martin C. Putna (do 31. kvtna 2011) Martin Palouš (od 1. ervna 2011) VÝKONNÝ TÝM Pavel Hájek – Senior Manager Jan Hron – editor a archivá Lucie Prachaová – produkce Jáchym Topol – zástupce editele pro program a publikace (od 1. záí 2011)

innost Knihovny Václava Havla v roce 2011 VEEJNÉ A KLUBOVÉ AKCE Vtšina akcí se i v tomto roce uskutenila v prostorách stálé expozice Knihovny Václava Havla – v Galerii Montmartre v etzové ulici 7 na Starém Mst Pražském. Tento prostor umožuje velmi úeln kombinovat trvale umístnou výstavu o život a díle Václava Havla s asov omezenými výstavami a dalšími akcemi širokého žánrového spektra, jakými jsou napíklad workshopy pro studenty stedních škol, kolokvia, pednášky, menší divadelní pedstavení, komorní koncerty, autorská tení i doplkový prodej. Z tohoto dvodu je možné vnímat Galerii Montmartre též jako jistou „laborato“, v níž se ovují možnosti i limity pro program budoucího definitivního sídla Knihovny. Programové schéma první ple roku 2011 navazovalo na dramaturgii velkých tematických cykl pedcházejícího roku, propojující veejnou klubovou innost Knihovny s jejím publikaním programem: Leitmotivem programu Knihovny v období leden – erven se stalo výtvarné a literární dílo pardubické rodiny Vokolk. Druhá ple roku se v souvislosti s nástupem nového editele, pana Martina Palouše, nesla ve znamení programového zintenzivnní a zpestení, pedevším v oblasti klubových aktivit.

Slavnostní uzavení výstavy „Platón na Kamp – LOTR na Hrádeku“ 15. leden 2011 Zakonení výstavy, pibližující v dobových dokumentech jedinené intelektuální spoleenství – Kampademii – obnovenou platónskou akademii se sídlem na pražské Kamp. Intelektuální a fyzický prostor, kde se v 70. a 80. letech 20. století protínaly zájmy Václava Havla s rozmanitými filosofickými tématy, radostí ze hry a obdivem k Pánu prsten? V Kampademii, v obnovené platónské akademii se sídlem na pražské Kamp, jejímiž leny byli Tomáš Halík (Gandalf), Radim Palouš (Elrond), Martin Palouš (Sam), Daniel Kroupa (Frodo), Pavel Bratinka (Gimli), Helena Webrová (Mulier) a Ivan M. Havel (Puzuk).

„echy svtcm, samoty odvážlivcm (a pocty celebritám)“ 21. leden – 29. kvten 2011 Stejnojmenná výstava obraz a kreseb, grafik a soch, modliteb a kiku Vojmíra Vokolka (1910-2001), jednoho z nejsvébytnjších eských umlc 20. století v kurátorském výbru Martina C. Putny a Václava Vokolka. OHLASY:

Co dovede lovk? Co as? V inflaní lavin všemožných kulturních program, projekt, produkcí a akcí, které denn „sžuchnou“ na lid obecný a pimáknou ho k zemi, dokáže potšit skromná výstava, kterou mžete obsáhnout nkolika kroky, a pesto vám umožní dotyk s celkem, s univerzem. Na takovou malou „kapesní“ výstavu jsem narazil v Knihovn

Václava Havla v pražské Galerii Montmartr, kde v jedné nevelké místnosti vystavuje do konce kvtna nkolik svých objekt, kreseb, nárt, studií a zapsaných názvuk fonické poezie výtvarník a freska Vojmír Vokolek (1910-2001), od jehož smrti uplyne letos v lét deset let. Nastíhaný plech, zrezlé sudy, rozštíplé špalky, buližníky, zdi, písmena, hlásky - to byl výchozí materiál, ze kterého stavl své sochy, objekty a básn. Píši „stavl“, ale piléhavjší by snad bylo, že Vokolek znovuskládal i komponoval metafory a podobenství o stvoení svta, o vznikání a zanikání,o prvním lovku,o pokušeních,o umírání. Mnoho z Vokolkova díla je dnes nenávratn znieno - nkteré chrámové fresky, kížová cesta, devné objekty podlehly lidské zhovadilosti a kupanství, rozpadly se v deštích, zimách, pod útokem ervoto. Sám autor se z toho ale nehroutil, pozoroval to s pobaveným odstupem a lakonicky komentoval: „Mám rád, když v tom pracuje as.“ Na pražské výstav jsem si jej znovu „pivolal“ i s tmi nkolika návštvami u nj doma v Pardubicích. Málomluvná a vysoká postava, jakoby vysekaná z jednoho kusu kmenu, v jehož letokruzích byla vepsána rodinná umlecká „hu “ otec majitel tiskárny (tiskly se tam krásné knížky pro Starou íši, Demla, Reynka, Josefa apka), bratr Vlastimil, vynikající tiska, a druhý bratr Vladimír zase výsostný básník. Tedy nco jako bratrská „manufakturní“ triáda, která si íkala Lis tí bratí. A nemlo by se zapomenout ani na sestru Kvtu stojící v pozadí - ženu eholního nasazení a služby, v padesátých letech vznnou v komunistickém kriminálu, která do poslední chvíle obtav peovala nejen o bratra Vojmíra. (…) Miloš Doležal, 8. 3. 2011 Týdeník Rozhlas, str. 8, Fejeton

Nad moem mrtvých artefakt Mizející dvacáté století staví ped kunsthistorii úkol najít vbec njaké dodnes živé hodnoty, které pekroily hranici milénia nikoliv jako artefakty, ale jako živá, vypovídající díla. Bilance je chabá, takže je nutno se obrátit k tomu, co ve své dob teoretici ani laici obecn za umní nepovažovali a co zpochybovali i sami tvrci. K nim patil Vojmír Vokolek (1910–2001), pocházející z pardubické rodiny, jejíž nadaní potomci si ve ticátých a tyicátých letech z komerní tiskaské dílny vytvoili elitní nakladatelství Lis tí bratí. Vojmír studoval grafiku na pražské Akademii u T. F. Šimona, ale píznan se roku 1934 odmítl dostavit pro diplom, který vnímal jako zbytenost, na rozdíl od dnešních studovaných magistr umní, pro které umní získáním diplomu obvykle koní. V nevelké, ale prominentní výstavní prostoe Galerie Montmartre, prezentující osobnosti na pomezí literární a výtvarné tvorby blízké generaci a cítní Václava Havla, je Vojmír Vokolek pedstaven až do konce kvtna struným, ale výstižným výbrem pod názvem echy svtcm, samoty odvážlivcm (a pocty celebritám). Rané období pipomíná ada stídm pojatých, cézannovských obraz, po Reynkov zpsobu zpodobujících nejbližší pátele a píbuzné. Zatímco Bohuslav Reynek, s nímž Vokolka spojuje hluboká víra, se v padesátých letech soustedil na jeden obor, rodinu a místo, Vojmír Vokolek se po likvidaci rodinné tiskárny na zaátku padesátých let stal poutníkem, zanechávajícím zámrn netrvalé stopy v echách a na Morav. Poprvé a naposledy vystavoval své obrazy v Pardubicích roku 1937. Pozdji psobil jako restaurátor, který se rozhodl vlastním dílem oživit skomírající tradici umní v sakrálních prostorách. Pražská výstava je urena tm, kdo Vokolkovo dílo znají. Málokdy pímo z deseti jím vyzdobených kostel, spíš z výstav, monografického katalogu, krátkého filmu s autorovou fascinující básnickou performancí nebo z instalací na hrad Pecka,

pípadn v muzeu v Holešov. Kostelní fresky, již v dob pedkoncilní situující katolickou církev do realit moderního svta, vtšinou zanikly. S odstupem se ukazuje, že na rubu éry sorely vznikalo u nás v padesátých a šedesátých letech skvlé katolické umní, zlikvidované obvykle vícími. Podobn jako tato díla je v pražské výstav dotykem a skicou prezentována i Vokolkova klíová realizace z roku 1954. Je jí ješt tradiní, nenápadná mozaika svatého Františka na kapucínském kostele v Brn. Od roku 1983 se Vojmír Vokolek rozhodl s touto tvorbou skonit, zmnil píjmení a vrátil kestní jméno na Josef Müller. Z naštípaných, nkdy kolorovaných, devných špalk a nalezených balvan (podobn jako socha Valerián Karoušek) a plech vytváel psobivé instalace, které zanechával na rzných místech — pohíchu povtšinou na místech jejich zániku. Nkolik drobných píklad je však na výstav k vidní, podobn jako ada nezamnitelných plastik z ohýbaného plechu. Chybí bohužel video se záznamem Vokolkových poetických, nkdy spíše fónických prezentací, které nikdy nebyly takzvan umleckou performancí, ale silným hlasem do sebe pohrouženého svtce, který nechce být vidn, ale slyšen. Vokolkova výstava v pražském Montmartru, záslužn uspoádaná jeho synovcem Václavem, je itelná jako soubor drobných odkaz k velkému, nezamnitelnému a v duchovní pamti stále itelnjšímu dílu. To se již dnes ve své nemateriální, duchovní podstat vznáší nad moem mrtvých artefakt, jimiž nás obdailo dvacáté století. Pavel Ondraka, 11. 4. 2011 Host, str. 56, Periskop

„Únor v éteru“ 25. únor, 20.00 hodin Veejné tení poémy Únor, složené Vladimírem Vokolkem, která s nejvtší pravdpodobností pedstavuje vbec první bezprostední básnickou reflexi komunistického pue v roce 1948. Recitaci v podání významných osobností eské kultury živ penášel eský rozhlas 3 – Vltava

OHLASY: Výroí bolševického pue pipomene i tení dobových básní Osobnosti eské kultury a veejného života budou dnes veer v Knihovn Václava Havla íst k píležitosti výroí únorového komunistického pevratu v roce 1948 poémy Vladimíra Vokolka Únor a Rekviem za Jana Masaryka. Ty podle organizátor pedstavují první dobovou básnickou reflexi komunistického pue. Vladimír Vokolek, který zemel v roce 1988, je považovaný pedevším za meditativního básníka a pedstavitele tzv. spirituální poezie. editel Knihovny Václava Havla, literární historik Martin C. Putna ve Svt o osmé Vokolka zaadil k Zahradníkov generaci, které se íkalo katolití básníci. „On se držel trochu stranou hlavního proudu, v niterné samot. V Dín, kde bydlel vtšinu života, což si nevybral, málokdo vdl, že píše.“„ Vladimír Vokolek, pokud se ví, je opravdu jediný, kdo z lidí, kteí byli tady doma, kdo pojmenovává pímo únor a ty zloiny. Takže témata jsou únorový pevrat, smrt Jana Masaryka, odpor arcibiskupa Berana proti porobení církve.“Vokolek psobil jako editel knihovny v Dín. Z této funkce byl v roce 1954 odvolán. Putna také pipomnl autory píšící v exilu, napíklad Karel VI. Schwarzenberg, který psal básniky, jimiž si ulevoval. „Ale doma skuten ta hlavní scéna mlela. “Veerního tení se zúastní i pímí pamtníci únorových dn z roku 1948. „tení zahájí Jií Stránský, politický vze z 50. let. A budou se stídat další osobnosti. Jak politití vzové, tak chartisté, disidenti. Tak i lidé daleko mladší, kteí

tak chtjí vyjádit svj postoj, že bolševický pu je pu, a nedá se to relativizovat,“ zdraznil Martin C. Putna. Veerní tení poémy Vladimíra Vokolka Únor a Rekviem za Jana Masaryka odvysílá eský rozhlas 3 Vltava událost pímým penosem. Tomáš Pavlíek, Milan Kopp, 25. 2. 2011, zpravy.rozhlas.cz, str. 0, literatura

„Jak uit o Havlovi“ 26. duben 2011, 18.00 hodin

Slavnostní uvedení knihy Niny Rutové: „Havel v kostce. 14 lekcí o jedné osobnosti a každé dob pro uitele a studenty“, urené pro stedoškolské pedagogy. Kniha Niny Rutové obsahuje ve form pracovních list konkrétní návody, jak uit o život Václava Havla, o tématech, která promýšlel, o totalit, ve které strávil vtšinu života.

OHLASY: 26. DUBNA OLD STAR HAVEL V prostorách Knihovny Václava Havla v Galerii Montmartre se konalo slavnostní uvedení knihy Niny Rutové Havel v kostce. Nová publikace s podtitulem 14 lekcí o jedné osobnosti a každé dob je urena pro stedoškolské pedagogy do základ spoleenských vd, historie, mediální výchovy, výtvarné výchovy nebo eštiny. Obsahuje konkrétní návody, jak uit o tématech, která ve svém díle zpracoval Václav Havel: disent, svdomí, echákovství, ddictví minulosti i demokratická diskuse. Knihu divadelními skei bhem podveera komentovali herci divadelního sdružení Old Stars. Hana Mrková, 17. 5. 2011, Divadelní noviny, str. 3, kronika

Michal Pullman: Konec experimentu 3. kvten 2011, 19.30 hodin Spolek student historie FF UK ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla si Vás dovolují pozvat na prezentaci knihy Michala Pullmanna, Konec experimentu. Pestavba a pád komunismu v eskoslovensku. Hosté:PhDr. Michal Pullmann, Ph.D. (ÚHSD FF UK)Prof. PhDr. Pavel Barša, M.A., Ph.D. (ÚPOL FF UK)Mgr. Adéla Gjuriová, Ph.D. (ÚSD AV R) Publikaci pedstaví její autor Michal Pullmann, následovat budou koreferáty Pavla Barši a Adély Gjuriové. Amálie . 86: Budoucnost Knihovny Václava Havla 30. erven 2011 Uzavená diskuse se zakladateli, leny správní rady a zamstnanci Knihovny s blízkými spolupracovníky Václava Havla o novém smrování vývoje Knihovny po 1. ervnu 2011, kdy se funkce editele Knihovny Václava Havla ujal Martin Palouš. Veer moderoval Michael Kocáb.

Vyhlášení 3. roníku literární soutže o Cenu Knihovny Václava Havla za nejlepší studentský esej 28. srpen 2011 I pes pomrn nízkou úast student v minulém roníku, zpsobenou pravdpodobn až píliš explicitní formulací tématu („Co je ješt absurdní a z eho už není možné si dlat prdel?“), se opt prokázalo, že studentm je forma eseje blízká a že nkteí se jím dokáží vyjadovat bezmála suverénn. Také z tohoto dvodu bylo téma tetího roníku formulováno velmi široce: „Svoboda projevu a moderní komunikaní technologie - dv strany téže mince?“ Soutž byla zaazena do projektu MŠMT Podpora soutží a pehlídek v zájmovém vzdlávání pro školní rok 2011/2012. Pamti kulisáka 15. záí 2011, 19:00 hodin Komponovaný veer s Andrejem Krobem, scénáristou, režisérem, tvrcem Originálního videojournalu a v neposlední ad též principálem Divadla na tahu. Rozdleni minulostí 29. záí 2011, 19.00 hodin Slavnostní uvedení knihy Adély Gjuriové, Michala Kopeka, Petra Roubala, Jiího Suka a Tomáše Zahradníka „Rozdleni minulostí. Vytváení politických identit v eské republice po roce 1989.“ Podzimní básn 13. íjen 2011, 19.00 hodin První tení kmenových autor nakladatelství TORST: básník Zbyka Hejdy a Ivana Martina Jirouse. Román je zpráva z velké dálky 18. íjen 2011, 19.00 hodin Druhé tení kmenových autor nakladatelství TORST: prozaiek Petry Hlové a Markéty Pilátové. TORST a Portréty 20. íjen 2011, 19.00 hodin Závrený veer oslav dvaceti let existence nakladatelství TORST, v jehož rámci byla slavnostn uvedena kniha TORST (dvacet let nakladatelství) a zahájena výstava fotografií eských spisovatel Viktora Stoilova Portréty. Václav Havel - Vilém Prean: korespondence 20. íjen, 15.00 hodin, Museum Kampa, Praha Kest knihy „Václav Havel - Vilém Prean: korespondence“, poádaný em o.p.s., Museem Kampa a Knihovnou Václava Havla o.p.s.

O divadle 31. íjen 2011, 18.00 hodin, Divadlo Kolowrat, Praha Diskusní veer vnovaný stejnojmennému samizdatovému asopisu za úasti len a spolupracovník redakce a redakní rady. Setkání uspoádalo Sdružení eských divadelních kritik ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla, Národním divadlem a Institutem umní – Divadelním ústavem.

Buchty a loutky a Václav Havel 4. listopad 2011, 19.00 hodin Festivalový tesk divadla Buchty a loutky v Knihovn Václava Havla v podob inscenace jednoaktovky „Horský hotel“, kterou Václav Havel napsal v roce 1976. „Mj kraji, rozpleteným copem bych ti nohy utírala“ 16. listopad 2011, 17.00 hodin Komponovaný veer z text spisovatelky a básníky Ludmily Klukanové, spojený s autorským tením z práv dokonené knihy „Pozdní as nastal nám“ a autogramiádou. Pednes: Gabriela Vránová Hudební spolupráce: Ondej Urban Veer uspoádali Spolenost Otokara Beziny v Jaromicích nad Rokytnou ve spolupráci s eským centrem Pen Klubu a Knihovnou Václava Havla. Motomorfózy a scénické tení skee Ela, Hela a stop 17. listopad 2011, 19.00 hodin Lubomír Houdek, Lenka Jungmannová, Václav Havel – Motomorfózy Skee Motomorfóza a Ela, Hela a stop napsal Václav Havel pro revue Ivana Vyskoila Autostop na pelomu let 1960 a 1961. Skee ale nebyly publikovány a zcela zapadly. Díky tém detektivní práci teatroložky Lenky Jungmannové se knižního vydání dokaly až nyní (Galén, 2011). „Jsem dojat, že tato knížka vychází, nebo Autostop byl prvním textem, na nmž jsem se autorsky podílel a který byl uveden na jevišt,“ uvádí sám autor. Scénické tení Ela, Hela a stop Režie: Hana Burešová Hrají: Na a Vicenová, Jaroslava Pokorná, Pavel Batk

Na vakerav me - miro jilo vakerel (To nemluvím já - to mluví moje srdce) 24. listopad 2011, 19.00 hodin Veer souasné romské literatury s autorským tením Andreje Gini, Jany Hejkrlíkové a Ireny Eliášové. Souástí veera bude též zahájení výstavy fotografií souasných romských spisovatel a spisovatelek Lukáše Houdka. Veerem provází Karolina Ryvolová, romistka, pekladatelka, autorka etných esej o romské literatue.

Totalitarismy a autoritáství 6. prosinec 2011, 19.00 hodin Pednáška PhDr. Radka Bubna, editele Ústavu politologie FF UK na téma: „Totalitarismy a autoritáství, aneb prvodce inteligentního nepolitologa po svt "divných" koncept“.

Svtodjná moc svobody slova (Sympozium / Veer solidarity / Koncert) 9. prosinec 2011, od 9.00 hodin, Divadlo Archa, Praha Mezinárodní sympozium o roli svobody projevu v souasné globalizované, kulturn a nábožensky nehomogenní spolenosti. Doprovodný program: výstavy vytvoené spoleností lovk v tísni „Tiskem proti útisku – kubánský samizdat 2000 – 2010” a „Umlené hlasy. Výstava o zavraždných obhájcích práv v Rusku”. Veerní veejná beseda s úastníky sympozia, moderovaná Carlem Gershmanem. Koncert skupiny The Plastic People of the Universe. Poádala Knihovna Václava Havla ve spolupráci se spoleností lovk v tísni a Divadlem Archa.

Karel Hvížala: Grušova hlídka na Rýnu 12. prosinec 2011, 16.30 hodin Slavnostní uvedení knihy rozhovor Karla Hvíž aly s básníkem a diplomatem Jiím Grušou. „Grušova hlídka na Rýnu" obsahuje rozhovory, které jsme spolu vedli posledních bezmála ticet let pevážn v Bonnu, Vídni a Praze. Jestliže byl pro Jiího Grušu Edvard Beneš Rakušan, tak on byl stejn jako svatý Vojtch, Jan Amos Komenský a Milan Kundera, abych jmenoval ty naše nejznámjší, Evropan. Když jsme se vidli naposled, 1. íjna 2011, ekl mi asi toto: Doposud jsme nepochopili, že diplomacie a politika není jenom hájení národních zájm, ale i šíení common sense. Tedy zdravého rozumu, obecného smyslu, a to není ideologický úkol, ale namáhavá práce pi hledání argument pro smysluplný dialog. A pijde-li další krize, pánbu s námi: V politice totiž, když jde o zlé vci, potebuješ dobrozdání a krize tm, co touží po moci za každou cenu, jim ho dodá. Za pár dn jdu na operaci a On (ukázal k nebi) rozhodne, jestli mne ješt potebuje a chce, abych nco napsal, nebo jestli nechce, abych se díval na to, jak se nad námi bude zaklapávat vlast-past.

Vládnout jen sám nad sebou 15. prosinec 2011, 18.00 hodin, MeetFactory, Praha Komponovaný veer vnovaný životu na Kub z pohledu disidenta, nezávislého novináe Omara Rodrigueze Saludeze. Stejn jako dalších 74 disident byl v roce 2003 na Kub zaten a odsouzen na 27 let vzení. Roku 2010 byl propuštn a vypovzen z vlasti. Ve velkém sále MeetFactory probhla od 18 hodin projekce dokumentu „Hlasy z ostrova svobody“, který pojednává o politických vzních a jejich píbuzných. Po projekci byl dán prostor diskusi s Omarem Saludezem, který se na tvorb tohoto filmu podílel. Souástí programu byla též výstava fotografií z Kuby od Pavla Hrocha. Akci poádala MeetFactory s podporou nadace lovk v tísni a Knihovny Václava Havla.

Vyhlášení výsledk Soutže o nejlepší studentský esej Knihovny Václava Havla 22. prosinec 2011, 18.00 hodin Téma III. roníku znlo: Svoboda projevu a moderní komunikaní technologie dv strany jedné mince? Soutže se zúastnilo 29 student eských stedních škol, jejichž práce posuzovala porota ve složení: Dita Fuchsová, Jan Hron, Petra Hlová, Pavel Ryjáek, Adam Šúra. Ocenny byly eseje tchto student: I. místo: nebylo udleno II. místo: Martin Caha III. místo: Jakub Vank Jedním z ústedních žánr tvorby Václava Havla je žánr eseje – na témata literární, umlecká, spoleenská, politická i duchovní. Eseje Václava Havla, jako je Moc bezmocných i Slovo o slovu, se staly klasickými texty eské literatury, byly peloženy do desítek jazyk a patí k nemnoha skuten svtov proslulým výtvorm eské kultury. I proto je zapotebí dále pstovat žánr eseje v eském jazyce – ne ve smyslu napodobování esej Václava Havla, ale ve smyslu havlovské odvahy pojmenovávat nepíjemné problémy a hledat jejich nekonvenní ešení.

Pocta VH v Lucern 23. prosince 2011, 17.30 hodin, Palác Lucerna, Praha Poslední rozlouení s Václavem Havlem v podob pestré koláže rzných žánr, styl a umleckých smr: hudba, divadlo, film, fotografie, tení... DOPROVODNÉ AKCE

Druhé setkání s Annou Pammrovou 17. bezen, 17.00 hodin Druhý veer vnovaný životu Anny Pammrové (1860-1945), uspoádaný Spoleností Otokara Beziny ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.

Já prost nemžu žít jinak 17. bezen – 15. kvten 2011, Národní muzeum – Národní památník na Vítkov Výstava zapjená z depozitáe Knihovny Václava Havla pibližuje významné opoziní seskupení VONS (Výbor na obranu nespravedliv stíhaných) a jeho aktivity na pelomu 70. a 80. let. 20. století

Mezi Otokarem Bezinou a Václavem Havlem 12. duben 2011, 17.00 hodin Komponovaný veer vnovaný esejm Slovo Otokara Beziny aSlovo o slovu Václava Havla, uspoádaný Spoleností Otokara Beziny a Spoleností Františka Bílka ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.

EDINÍ INNOST Knihovna pokraovala ve vydávání tvrtletníku Sešity Knihovny Václava Havla, kde se prbžn objevují výsledky archivního a badatelského úsilí Knihovny a jejích spolupracovník: Sešity Knihovny VH 2011/1: Vladimír Vokolek - Anekdotický, anonymní lid Poémy o komunistickém pui, psané 1948–1950. Zejm první bezprostední domácí básnická reflexe komunistického pevratu a života ve lži, jen zavládl po nm. Vladimír Vokolek je obvykle poítán ke spirituálním básníkm. Jeho život a dílo se však dly spíše „v samotách“ než „v ad“. Spirituální básníci na rozdíl od vtšiny ostatních vnímali nástup komunismu k moci jako národní a etickou katastrofu, viz Zahradníkovo Znamení moci. I mezi nimi však byl Vladimír Vokolek jediný, kdo se ve svých poémách (Únor; Rekviem za Jana Masaryka;Kašpar Hauser) s pvodním souhrnným názvem Hic iacet inspiroval pímo únorovým puem a následnými likvidacemi nepohodlných osobností – konkrétn Jana Masaryka a arcibiskupa Josefa Berana. Kašpar Hauser, hrdina nmecké legendy, muž bez minulosti a bez budoucnosti, je pak metaforou pro onu odosobnnou pítomnost „anekdotického, anonymního lidu“. Sešity Knihovny VH 2011/2: Václav erný – Vývoj a zloiny panslavismu Jako Vokolkovy poémy jsou pímou umleckou reakcí na komunistický pu – kniha Václava erného byla reakcí intelektuální. Na poátku komunistické éry, v dob všeobecného jásotu pro jednotu se slovanským Sovtským svazem, vyložil historické koeny panslavismu - od nmecké romantiky pes eské obrození až k panrusismu a jeho použití sovtskými i eskoslovenskými komunisty. erného dílo je jednak dokumentem o skrytém odporu eského ducha jednak ale knihou zcela aktuální. Masivn vzrstající ruská pítomnost v eské republice na poátku 21. století vyžaduje porozumní, pro se mohou tak mnozí Rusové upímn domnívat, že eské zem patí k jejich sfée - a pro je e nkterých eských politik o pátelství s Ruskem tak nebezpená pro eské národní zájmy. Kniha Vývoj a zloiny panslavismu by se mla stát povinnou knihou pro každého eského uitele i novináe. Sešity Knihovny VH 2011/3: Václav Havel (Atom) - Kniha života Je obecn známo, že dd Václava Havla Vácslav Havel (1861–1921) byl podnikatelem ve stavebnictví a podporovatelem eské kultury. Je však tém neznámo, že ke sklonku života postoupil o krok blíže k roli tvrce: stal se sám autorem knihy, pojednávající velmi svérázným zpsobem o tématech na pomezí náboženství, vdy a filosofie. Až doposud však zstala tato autorsko-myslitelská extenze jeho osobnosti utajena. Dílo totiž vydal pod pseudonymem. Vácslav Havel byl na jedné stran podporovatelem eské teosofie – eská spolenost teosofická získala své sídlo v nov postavené Lucern –, a na druhé stran pstitelem praktického spiritismu. Ke spiritismu se pímo váže ona jeho jediná autorská kniha – Kniha Života, kterou vydal roku 1920 pod hlavikou eské spolenosti teosofické (v nov založené edici Projevy neznáma) a pod pseudonymem Atom. Jak celé toto „duchovdné“, to jest okultn-spiritistické zaujetí Vácslava Havla a jeho okolí hodnotit? Spiritistická praxe s popsanými stoleky a mluvícími médii byla by sama o sob snadným terem posmchu. Avšak to, co je podstatné, nejsou

konkrétní dobové praktiky komunikace s duchovním svtem, nýbrž sama vle s ním komunikovat, sama touha pekroit hranice materialismu a pozitivismu smrem k „jakémusi“ duchovnu – a pekroit je za pomoci metod a prostedk, jež se tehdy zdály být „alternativn“ vdeckými. Knihu Života, kterou „prožil a podal“ Vácslav Havel, je možno bagatelizovat jakožto dobov poplatnou bizarérii – a nebo ji naopak vzít vážn, jakožto první text, psaný píslušníkem rodu Havl a vyjadující souhrn autorových filosoficko-náboženských názor. tvrtý svazek Sešit Knihovny Václava Havla - výbor z myšlenkových deník filosofa Ladislava Hejdánka, obsahující mimo rozsáhlé zamyšlení o Václavu Havlovi z pelomu let 1988 a 1989 – vyjde z organizan provozních dvod v polovin roku 2012. Ve vázané Edici Knihovny Václava Havla, zamené na rozsáhlejší a závažnjší práce, vyšly v roce 2011 následující dva svazky: Martin C. Putna: Václav Havel. Duchovní portrét v rámu eské kultury 20. století. "Knihu Martina Putny Václav Havel. Duchovní portrét v rámu eské kultury považuji za mimoádn významnou práci o mimoádn dležité osobnosti eských djin. Toto není bžný životopis, faktický popis událostí. Putna rozprostírá ped tenáem svj kultivovaný výklad smyslu kulturního prostedí, z nhož vzešel a v nmž žil Václav Havel. Píše zasvcen jako pímý úastník, avšak zárove s nadhledem historika nabízí výklad toho, co popisuje. Svoji práci opírá o mimoádn pelivé studium dostupných zdroj. K tomu píše elegantn a po výtce tiv. Tato kniha pedstavuje podle mého soudu zcela stžejní poin v dosud vtšinou povrchním a asto tendenním myšlení o Václavu Havlovi. Nastavuje mu novou a vysokou la ku." Z recenzního posudku Erazima Koháka OHLASY: Legenda o cest k prstenu a zpt Literární steda – Putnv Havel a místo rock’n’rollu teorie superstrun V souvislosti s premiérou filmu Odcházení se Martin C. Putna, stále ješt editel Knihovny Václava Havla, veejn vyjádil o svém „zamstnavateli“ tak nepkn (padlo nco o „staeckém vrtochu“), že si lovk musel pomyslet nco o jeho špatném vkusu – nikoli nutn filmovém. Mnohé napadlo, že to snad souvisí s koncem jeho editelování. Možná. Ale pravým „rozlouením“ s Václavem Havlem je Putnova esejistická kniha Václav Havel. Duchovní portrét v rámu eské kultury XX. století. A ta je dstojná. Žádná prázdná adorace, ale esejistický portrét na vysoké úrovni. Za prvé je nutné íci toto: o Havlovi toho bylo napsáno již tolik, že lovk aspo trochu obeznámený mže mít pocit, že tžko lze pijít s ním zcela novým. Lze samozejm – pokud o to tená stojí – ješt nco vyhrabat v jeho soukromí, lze objevit teba njakou jednotlivost v archivech, lze pípadn pijít s njakou dílí interpretací. Ale tžko si lze pedstavit zcela „nového“ Havla: vlastn lze a teba takový „Havel naruby“ ješt pijde, ale už to nebude Havel, jak ho lovk ml možnost pece jen vdom zažívat tch pár desetiletí. I hanopisy na Havla jsou vlastn poád stejné. A pece Putna napsal knížku, která pibližuje Havla novým, asto i neekaným zpsobem, by pi její etb tená nemá ani na chvíli pocit, že se vzdaluje oné tvái, kterou si myslí, že zná. Spíš se jeho obraz podobá portrétu, ke kterému se pibližujeme v jiném svtle i úhlu. Vidíme to samé, co dív, ale pece jinak.

Putnova kniha je podstatným rozšíením eseje Spiritualita V. H., kterou vydal ped dvma lety. Už tehdy to bylo novum: Putna asi jako první prozkoumal pdu, ze které vyrostla ona specifická forma Havlovy duchovnosti, která není nikdy v pravém slova smyslu „náboženská“, natož církevní, ale vždy tíhla k vcem mimosmyslovým, spirituálním, teba i iracionálním. Pochopiteln že Havel je také lovk velmi racionální, pragmatický, se smyslem pro materiální rozmr vcí, ano, asi i požitkáský a svtským sklonm náchylný – mimochodem, Putna v tom vidí vklad strýka Miloše, známého barrandovského bonvivána... Ale Putnu hlavn, ba jedin vážn zajímá práv to, o em koneckonc už léta píše (viz dvojdílné Djiny eské katolické literatury), tedy lovk ve své spirituální dimenzi. Ta totiž – marxistm navzdory – nakonec jeho chování a skutky uruje najzásadnji. AHavlovo psobení v djinách si bez ní pedstavit nelze. Co tedy Putna odhaluje? Zaíná vlastn duchaskou kuriozitou, která se však pozoruhodn vine po celý Havlv život. Je jí jakýsi rodový sklon k „duchovnímu vylepšování svta“. Na poátku to jsou okultní sklony jeho ddeka, úspšného stavitele Lucerny Vácslava Havla, který se na sklonku života stal nadšeným spiritistou, k emuž pispla jeho známost se svéráznou myslitelkou Annou Pammrovou, korespondenní pítelkyní Otokara Beziny. Pokraují pak otcem Václavem, rovnž úspšným podnikatelem, který si své spirituálno pináší ze Spojených stát, z prostedí americké unitáské církve, která byla též církví Charlotty Masarykové. V tomto idealistickém, ale též k jistému spiklenectví tíhnoucímu (že byl otec lenem zednáské lóže, se rozumlo samo sebou) prostedí vyrstali Václav a Ivan, kteí záhy ponou zkoušet nco podobného, ovšem už v historicky velmi ztížených pomrech. Sklon neustále nco organizovat, dávat dohromady a tím se starat o okolí i rovnou o obec pak zstane pedevším Václavovi vlastní jako pokraování rodinné tradice. Charta 77 a Havlova vdí role v „obci otesených“ i v paralelním ghettu má možná poátky u spojených dlaní nkdejšího spiritistického kroužku. Eklektik, ale dychtivý Putna dále zkušenými a výstižnými rtami rýsuje Havlova raná léta, tedy šestaticátníky, které ped ním výstižn popsal ve své knize Pavel Kosatík (2006). Zabývá se prvními skutenými zasvtiteli, brnnským filozofem Josefem Šafaíkem, jehož díla mu dal íst ješt otec, krátce portrétuje osobnosti, jako jsou filozof J. L. Fischer nebo Ivan Vyskoil, který stál na zaátku jeho dráhy dramatika, jeho vliv byl možná až takový, že poátky Havlovy vlastn patí Vyskoilovi. Pi vdomí, jaký je Putnv vztah ke Kafkovi (nemá ho rád, považuje ho – myln – za autora pro snoby), vnuje zajímavé pasáže vztahu Havel-Kafka, jenž je více deklarovaný a pocitový než skuten provený, což ale neznamená, že není upímný. A tak dále. Nutno však íci, že stranou zstává celá skupina „istých“ literát stejn jako divadelník, nic se tu nedozvíme o vztahu ke Koláovi, Hrabalovi, Škvoreckému a k dalším, ale ani o Janu Grossmanovi, jehož vliv na Havla nejen divadelního byl jist podstatný. Ale skuten asi více než rámec „kulturní“ jde o rámec v užším slova smyslu „duchovní“. O tedy více stranou zstali literáti, o to více prostoru vnuje Putna myslitelm a filozofm, jež se v Havlov blízkosti vyskytovali a které naopak pitahoval on, ve vci filozofie sice diletant a eklektik, ale dychtivý a pro skutené filozofy pitažlivý. Velké místo v -Putnov duchovním životopise patí bratru Ivanovi, který pedstavuje sice mladšího, ale vdetjšího a jaksi ješt intelektuálnjšího – o to mén umletjšího – Václavova partnera. Putna se radji vyhnul vnucující se paralele s bratry apkovými, která by šla až do takových podrobností, že podobn jako Josef daroval Karlovi slovo robot, poskytl Ivan bratrovi „ptydepe“ do Vyrozumní.Pro mnohé bude novum íst o spoleenství, se kterým se Havel sblížil pedevším v osmdesátých letech, když se vrátil ze svého nejdelšího vzení. Tam ale mlo svou pedehru, nebo Ivan a jeho filozofití pátelé, jmenovit napíklad Zdenk Neubauer, de facto vedli s

Havlem poloutajený korespondenní rozhovor, jehož plodem jsou Listy Olze, Havlova kniha nejfilozofitjší. Tou skupinou byla spolenost pátel (patili tam pozdjší politici Daniel Kroupa a Pavel Bratinka), kteí si podle bydlišt Radima Paluše, u nhož se scházeli, íkali Kampademie. Ve vážn mínné, pitom i ironické he na „platonskou akademii“ provozovali filozofii eknme nekatedrovou, mezi vdou a mýtem, filozofií a mystikou. Kultovním literárním dílem jim byl Tolkienv Pán prsten... Vtšina se hlásila ke katolicismu, ale jist znan neortodoxnímu. Havel ve vzení, píše Putna, ml blízko ke skutené kes anské konverzi, z ehož si utahoval opravdový konvertita Ivan Jirous, chytal se za hlavu pesvdený ateista Zdenk Urbánek a Havlv spoluvze, nynjší primas Dominik Duka, který se vrátil z vzení o trochu díve, krotil nadšení a údiv pátel, že to nebude tak horké. Toto vše jsou však vci, které také patí do rámu duchovního portrétu, by psobí jako jednotlivosti. V závru je patrné Putnovo úsilí vtáhnout to vše do nadosobního, symbolického výjevu, v nmž Havlova cesta vrcholí v tém mytologickém završení, jímž je jeho vstup na Hrad, který vskutku ml tehdy rysy „návratu krále“. Stane se – Tolkien se tu vru nabízí – majitelem prstenu, který se však promní v jeho prokletí. Každá moc vysává: otázkou není jestli, ale nakolik. Havel se svou duchovní vizí ztroskotal, ale i po tom ztroskotání tu zstalo mnoho hodnot, ze kterých budou erpat další generace. Uzavírá Putna. Tch hodnot si je však teba všimnout. Jií Peás, 1. 6. 2011, Lidové noviny, str. 8, Kultura Václav Havel jako prseík Monografie psobí jako odpov na nkteré pedchozí studie, oslavné i pomlouvané, aniž by z Václava Havla inila posvátnou ikonu. as finanních a jiných krizí jako by byl asem pemýšlivých knih. Mám te na mysli ti, jiskivý a jitivý esej Jiího Gruši „Beneš jako Rakušan“, dále historický výklad eského 20. století dokumentovaný zasvceným a odvážným (pro nkteré echy) výbrem jeho protagonist v knize Mariusze Surosze „Pepíci“, a zejména knihu Martina C.Putny „Václav Havel. Duchovní portrét v rámu eské kultury 20. století“. Ti knihy, objevivší se na trhu tém souasn, jako by vyjadovaly veejnou potebu vymanit se z povrchní pny dn a zahlédnout z naší skutenosti cosi podstatnjšího. Putnova monografie je v ad havlovských studií poslední a od ostatních se dost oste liší pesn vymezeným a dodržovaným zpsobem zkoumání a dokazování. Zdá se dokonce, jako by chtla být odpovdí práv na nkteré ty studie pedchozí, oslavné i pomlouvané, aniž by z Václava Havla inila posvátnou ikonu. Vymezení tématu však ale pece jen dává Putnovi jistou výhodu, umožuje mu uplatnit vi zkoumané osob znanou míru ohleduplnosti. Souasn ale je ta kniha natolik poctivá, že nevzbuzuje podezení, že by v pozadí jejího napsání byl njaký osobní ohled. Martin C. Putna samozejm využil, že jako editel Havlovy knihovny ml pístup k dležitým a dotud neznámým pramenm, to je ale vše, co získal i dodal díky svému zvýhodnní. Ta kniha není služebná. Omlouvám se za tento vstup, ale Václava Havla obklopuje tak silné veejné vzrušení, že jsem považovala za nutné tuto poznámku napsat. Dobrá kniha poskytuje dv výpovdi: onu, o kom a o em vypráví, a onu druhou, ne nepodstatnou, tu, kdo ji vypráví. O Havlovi se v knize vypráví, i co o nm veejnost nezná, pozornost však není upena jen na nj, a volbou zpsobu, jak o Havlovi vyprávt, se Putna stal její stejn zajímavou a vystopovatelnou postavou. Vše o Havlovi, to nové i to známé, vztažené do nových souvislostí, si mžeme peíst v knize; já bych ráda popsala, pro a jak m na ní zaujal práv onen Putnv originální zpsob vyprávní.

Kniha zabírá celý Havlv životní oblouk. Zaíná ddem Vácslavem Havlem, kterého vnuk osobn nepoznal, stavebním podnikatelem, jehož jméno je spojeno v pražskou Lucernou, a souasn anonymním Atomem, už oveným autorem okultní „Knihy života“ a pítelem básníky a spiritistky Anny Pammrové; vyprávní pokrauje otcem Václavem M.Havlem, též stavebním podnikatelem, s jehož jménem je spojen pražský Barrandov, a zakladatelem i vdcem nejrznjších organizací, ovlivnných Masarykovým nekonvenním myšlením a americkou zkušeností; raná Havlova léta, pro zemi osudová léta padesátá, jsou známa i z jiných vyprávní a vzpomínek na „šestaticátníky“, líení šedesátých let se zabývá známými Havlovými divadelními zaátky a jeho prvními veejnými psobeními. V líení Havlových mladých let pevažuje faktografická historicita, ale sotva se Havel stává osobou veejnou, vstupuje i Putna na svou nejvlastnjší pdu, již sám vymezil v úvodu tmito slovy: „Vlastním smyslem této knihy je tedy pojmenovat zjevné i skryté kulturní proudy, jež na Havla postupn psobily v prbhu jeho životní dráhy a do nich jako do širokého rámu vsadit Havlv život a dílo, Havlv „duchovní portrét“.“ Putnv výkladový systém spoívá tedy v tom, že zejména Havlova léta disidentská a vzeská, Havlovo peskupení do obrazu „eského mýtu“ a tvrce sametové revoluce a jeho léta prezidentská obklopí všemožnými vnjšími podnty, filosofickými, teologickými, náboženskými, literárními i osobními. Uiní tak z Havla stedobod, prseík „historicko-kulturního celku“, jehož rozsah si Putna sám definuje a na nmž pak zkoumá, jak dalece Havla tyto duchovní vlivy modelovaly, co z nich pijal, transformoval, „havlizoval“ a pedával dál. Je to metoda vysoce tvoivá a umožuje dva výstupy: jednak zvedá myšlenku stále tam výš, do duchovního svta, a díky tomu se vyvaruje banalit i bulvarit, a za druhé objeví tenái kulturní a duchovní oblasti, které nejsou tak zcela zejmé a vyniknou práv ve spojení s Havlovým psobením. Havlv oficiální, tedy co možná otevený a objektivní životopis, jakému, myslím si, zatím není nikdo schopen dostát, by vypadal jinak než Putnovo zkoumání, vycházel by pedevším z Havlových in. Kdežto Putnovi nejde tak o inná fakta, jako o jejich duchovní zdroj a pozadí. Nic neskrývá, bez rozpak zmíní napíklad Havlovo libertinství ožehlé erotismem, jeho selhání v roce l977, politické i osobní omyly, avšak i tyto ožehavé životopisné momenty zkoumá jen jako východisko a píležitost pro další poznání. A nadto: mnohé z toho, co se doítáme v Putnov pojetí, by ve skutkov pojatém životopise bylo omezeno nebo dokonce potlaeno jako nepodstatné. Tím, že oddlil život inný od života duchovního, že sice nepopírá jejich spojitost, ale pednost dává vlivm a utváení svta duchovního, Putna bere slovo za slovo. Vychází z napsaného a k napsanému se vrací. Nezabývá se tím, kde se Havlova etická proklamace míjí s iny a nezajímá ho její možné zesmšnní, nezkoumá, zda se Havel nezpronevuje tomu, co píše a hlásá a co o nm Putna rozvíjí; ale nedlá to proto, aby Havla adoroval. Jeho pohled je celkem stízlivý, je decentní, k Havlovi uctivý, ale nikde nepomine, co v mezích svého tématu pominout nemže. Avšak jak zvedá pohled stále tam výš, nachází chvjivou možnost objevit cosi dležitjšího, než jsou Havlovy drobné i vtší lidské prohešky. Tím, že si vymezil napsat duchovní portrét v rámu eské kultury 20.století, nepíše Putna o niem menším, než je hledání duše, duchovnosti, duše místa a asu. Hledání, které Havel umožuje práv jako tmel, prnik, prseík, spojitost, prseík o to dležitjší, že Havel si své role je vdomý. Dokonce bych napsala, že pro souasnost by se hledal tžko jiný stedobod rzných smování, než je práv Havlv laný eklektismus a touha vést a tmelit na pomezí mnoha vliv, z nichž eklektik erpá a které ústrojn a nkdy úspšn, jindy neúspšn pevtluje do veejného jednání. Putna nehodnotí, Putna chce rozumt, a místy se zdá, že Havlovi rozumí víc, než Havel sám. A nejenže se díky své metod mže vyvarovat levných soud. Jak zvedá myšlenku stále tam výš, ozejmuje nejen z Havlova okolí, ale i v obecnjší šíi eské kultury

duchovní jevy, kterých bychom si v tak výrazné podob nevšimli. A možná, možná, íkám si, si Putna vybral Václava Havla pro svou monografii, protože na mnoha místech mohl úvahu ukotvit v oblasti sob vlastní, v blízkosti kes anství, katolictví, víry v existenci Boží. A díky tomu pak otevírá pohled na postavy, které on sám ctí. Tak v Putnov podání vzniká svého druhu srovnávací studie, již umožuje práv Havlova inná a zvídavá osobnost. Putna z Havlova eklekticismu vytvoí pozitivní hodnotu, nazývá ji filosofizujícím amatérstvím, a jak Havla obklopuje sebou vybraným duchovním svtem, odkrývá vrstvy a postavy, které bychom bez Havla jako jejich stedobodu nerozpoznali. Byli by to solitéi, na nž na nkteré by pamatoval encyklopedický slovník, avšak kteí by v této roztíštnosti nezapsobili jako nositelé duše místa a asu. Mám te na mysli konkrétní osoby, napíklad Zdeka Neubauera, komentátora „Dopis Olze“, nebo Jiího Nmce, Ladislava Hejdánka i scholarcha Kampademie Radima Palouše, Havlova bratra Ivana, ale taky Martina Jirouse, jehož putnovský portrét vyznívá docela jinak, než kdyby psal, jak je v kraji zvykem, o Magorovi. Ani vytíbenost a ucelenost Putnova textu nezabrání však tomu, že kniha svádí ke spekulacím. Když nkdo nabídne pemýšlení, pak nad jeho nabídkou pemýšlíte. Putna napsal nádhernou pasáž o prezidentské mystice pražského královského Hradu. S velikým smyslem pro státoprávní tradici eských djin, kterou na míst eských král obnovil TGM a kterou nedokázali narušit ani komunistití prezidenti, Putna vylíí Havlovo nástupnictví jako oživení starých archetyp. Podle Putny Havel díky pevratu získal legitimitu Masarykova nástupce. A díky Havlov vdí roli v pevratu s tím musejí souhlasit i jeho odprci. Avšak slovo je slovo, a vybízí ke zkoumání. Masaryk vymezuje ducha nového státu nesmírn silnou myšlenkou: „Pravda vítzí“. Pevratn, když založení této republiky srovnáme s rakousko-uherskými pomry, a souasn prezidentsko-mocensky obmuje to základní, co zstalo v tradici po Husovi, ono souvtí, jak zacházet s pravdou. „Miluj pravdu, bra pravdu, slyš pravdu, i pravdu, a pravda t osvobodí.“ Hus pravdou míní výlun Kristovo evangelium, které jediné má sílu osvobodit lovka až k vlastnímu svdomí. Masaryk pravdu vykládá novodob humanisticky, její husovský základ se mu ale nevytrácí. I Putna pipomíná jeho výklad moci: „Ne César, ale Ježíš.“ Havel, díky kompromisu s pedchozí mocí tém jako zázrakem zvolený pevratovým prezidentem,od samého poátku dává najevo, že nepebírá jen úad, ale bere na sebe i mýtus s úadem spojený. Naprosto nesdílím posmch k pravdoláskam, ale havlovské promn hodnotového titulu státu se nemohu vyhnout. „Pravda a láska zvítzí nad lží a nenávistí.“ Nechci rovnou íci, že vta se podobá reklamnímu politickému sloganu. Je to víc tvrzení než hutný výraz duchovního programu, popis spíš ducha vládnutí než titul státní moci. Tvrzení je to dialogické, a tedy umožující vyslovit posmch a nesouhlas. A srdíko, které k tomuto stylu patí a které si Havel pidává za jméno, ornament maliko pou ový, psobí sice vtipn, avšak ideu o pravd a lásce ješt mocnji mní z vážné na hravou. Hravou od kmene hra a od slovesa hráti. Hráti si, pohrávati, zahrávati si. Putna Havlovu nevážnost ve vztahu k jeho prezidentskému postavení pipouští, vysvtluje ji Havlovou dvoudomovostí, ddictvím „neduchovní“ tradice strýce Miloše, tradice bohémské, hédonistické a klaunské. A v duchu své vysoko vedené koncepce od tohoto Havlova sklonu neodvozuje nic z jeho veejného psobení, naopak odmítá knihu Johna Keana, který se o to už v 90.letech pokusil. Pipouští pouze fakt, že úad má sklon pohlcovat, a dovodí z toho, že v dob prezidentování Havlovi už nezbyly síly na tvrí psaní. A že tedy teprve, když se chce s mýtickým místem rozlouit, napíše „Odcházení“. Tím ale tenái, vybídnutému k pemýšlení, nemže zabránit,

aby si nepomyslel, zda se za Havlovým slovním posunem v popisu ducha státu nenachází vtší porucha, než jakou mže zpsobit sklon k hravosti, a zda to není porucha hodnotová. Putna knihu uzavírá smutným odstavcem o ztroskotání Havlova pokusu vytvoit „z echie cosi víc než jen jeden malý adový stát, uinit z nj duchovní, intelektuální a morální centrum evropského a svtového významu“. Podle Putny je to po Karlu IV. a TGM už tetí ztroskotání povýšit echii na model „duchovního státu“, tetí ztroskotání „eského snu“. Pedtím pehledn shrne Havlovy rzné role, jeho duchovní obcování a vlivy, Havlv duchovní portrét nevyznívá jednoznan, Putna pesn popíše Havlovu roli stedobodu, prseíku, který bere ode všech a tím ode všech vlastn rozmlnn a nedostaten. Vylíí i Havlovy rozliné tváe, jak se projevovaly v rzných životních obdobích, tvá celistvou, tvá plnou vnitních protiklad, tvá nepohnutou, tvá promnnou, tvá vítze a tvá fatáln zranného. Tedy tu, která píbh uzavírá a kterou vrcholí i Putnv výklad. K fatálnímu zranní patí strany dv, ta zranná a ta zraující. Putna eskému prostedí krom sklonu k mýtm pisuzuje i vytváení „antimýtu“, a v této konkrétní souvislosti jím míní nevybíravé útoky médií a politických protivník v dobách Havlova vládnutí. „Odcházení“ pak vyloží jako zcelující obraz tváe fatáln zranné. Hru o konci píbhu, prezidentského i jiných, nazve karikaturním šklebem, který byl Havlovi vždycky vlastní, a který v této závrené podob vrcholí. Výklad to je sugestivní, jako jsou sugestivní i jiné výklady poslední Havlovy hry. Pemýšlivého a už i maliko skeptického tenáe však pesto napadne, a nejen vzhledem k Havlov hravému pojmenování jeho duchovní vize vládnutí, ale též vzhledem k vcnému obsahu a dramatickému konfliktu Havlova popisu konce jeho píbhu, zda ztráta pouhého baráku spojeného s pouhým úadem stojí za hru. Vzdor všem možným konfrontacím textu se skuteností napsal Martin C. Putna skvlou knihu. Jejím duchem nás vrací do let, kdy se uvažovalo o svt i o nás samých i jinak, než jen pragmaticky a vcn, a je to zvlášt v kei dnešní krize veejného života záslužný tón. Putnovi ono rozechvívání hlubinného cítní bezesporu umožuje, že zvýrazuje duchovní podnty jemu nejbližší, pocházející z prostedí jemu vlastního, eeno co nejobecnji, katolického kes anství. A oddálením se i pod jiné vlivy vysvtluje i onu Havlovu „cestu od pozitivní vize ke karikaturnímu šklebu“. V mezích tohoto vidní je Putnovo zobrazení tématu celostné, originální a objevné. K bohatému textu mám pece jen jednu vcnou poznámku: cosi z ducha doby, který Havla obklopoval, Putna vynechal. Pro šedesátá léta pipouští jisté sblížení s levicovými liberály a reformními komunisty, pro as disidentský a pro as vládnutí už se o tomto názorovém okruhu zmiuje jen jako o nepijatelném. Antitotalitní prostedí mlo však víc vrstev, pro pevratovou chvíli Havel pedstavoval, eknme, tu vdí, avšak kdyby Putna popisoval vcnou historii, musel by napsat, že s nkterými lidmi z oné vrstvy liberální byl Havel spjat až osudov a nemohl se vyhnout ani jejich vlivm názorovým. Te mám na mysli napíklad Jiího Dienstbiera, Havlova spoluvzn a autora evropské vize, která byla eskou politikou uskutenna. Taky mi vadilo, jak lehce odstelil obsah Kunderova´sporu s Havlem z roku 1969. A v rejstíku osob jsem marn hledala filosofa Milana Šimeku, který tak stejn siln ovlivnil hlubinný životní pocit zabydlený v disentu, jako teba Ladislav Hejdánek. A kterého Havel v devadesátém roce jmenoval šéfem svých hradních poradc. Výhrada to není podstatná, svou metodou asi Martin C. Putna pronikl k Havlovi nejhloubji. Eva Kantrková, 28.6.2011, denikreferendum.cz, Domov

Adéla Gjuriová, Michal Kopeek, Petr Roubal, Jií Suk, Tomáš Zahradníek: Rozdleni minulostí. (Vytváení politických identit v eské republice po roce 1989) Kolektivní monografie ptice renomovaných historik, reflektující krystalizaci politicko-kulturního klimatu eské spolenosti po roce 1989. Tato knížka nás, kteí jsme ji psali, pekvapila. Zkoumali jsme formování eské politické kultury a politicko-kulturních identit po roce 1989 – a zjistili jsme, že polistopadovou politiku neštpí v první ad rzné ideologie, nýbrž že je „rozdlena minulostí“. Mnohovrstevnatá role, již v eské politice hrála a dodnes hraje reflexe minulosti (a to nejenom té komunistické), je také námtem této publikace. Hledání a vytváení politických tradic a tím i obraz minulosti totiž nebylo arbitrární ani náhodné. Nkdy tkvlo hluboko v pedcházejícím vývoji dané politické skupiny, nkdy v tom, kdo s kým sedl v kancelái nebo ve vzení, jindy vyplývalo z pragmatiky politického boje. Minulost vytvoila pevné vazby – a na nich k minulosti budovali svou identitu všichni významní aktéi dobové eské politiky. OHLASY:

Rozdleni minulostí? Ptice pátel, mladších historik (Adéla Gjuriová, Michal Kopeek, Petr Roubal, Jií Suk a Tomáš Zahradníek) vydala dležitou knihu o vytváení politických identit po roce 1989. Jmenuje se Rozdleni minulostí (Knihovna Václava Havla 2011) a je to kniha skupinová, jakýsi pokus o generaní interpretaci, tém manifest sdílené zkušenosti. Její hlavní, a v úvodu popíraná teze zní: klíem k chápání polistopadové politiky a utváení politických identit je vztah k minulosti, nikoli protikladné projekty budoucího. Podle autor je rozdlení minulostí nejsmysluplnjším, i když ne úplným vysvtlením soubhu dvou dj: domnlé transformaní shody ili pitakání jediné cest odstátnní majetku a liberalizace a faktického rozkladu politického konsensu na poátku devadesátých let. Koncepní pístup je na míst ocenit, interpretace je to však pinejmenším sporná. Pedn je zde historizována optika, která se prosadila až mnohem pozdji. Minulost se totiž identitární souástí jednotlivých politických proud stávala postupn. Její využívání se ukázalo sice už bhem roku 1990 jako politicky rezonující, ale minulost byla ješt v píliš živé pamti na to, aby mohla být bez rizika využita pro politické poteby. Autoi knihy Rozdleni minulostí tuto projekci z pozdních devadesátých let (poínaje zejména mobilizaní kampaní ODS ústící nakrásn do opoziní smlouvy) ale od politických stran pevzali a legitimizovali ji tím, že pro ni snesli množství dkaz sahajících až do poátk obnoveného demokratického státu. Jejich pístup má opodstatnní snad jedin u studie Tomáše Zahradníka o sociální demokracii, která dala knize název a dodaten sjednotila její koncepci. U jiných politických formací ale selhává to, co u sociální demokracie pesvdiv funguje, protože se v ní po sametové revoluci sešla zdaleka nejpestejší sms lenstva (tajní spojenci KS uvnit SSD z roku 1948, poúnorová emigrace, reformisté osmašedesátého, posrpnová emigrace, pestavboví ekonomové a lenové noví), piemž každá tato skupina do znané míry trvala na své životní zkušenosti a svých djinách sociální demokracie.

Minulost je beztak pro ptici autor pedevším vztah ke komunismu a – vulgarizováno – jeho pejorativní podoba: antikomunismus. A tak se ptám, kdo v letech bezprostedn následujících po Listopadu antikomunistickou váše vyvolával? Petr Cibulka se svou agentománií, z médií pedevším Respekt, který jako první srovnává komunistický režim s nacismem, jak pipomíná Jií Suk, z veejných hlas zejména politití vzni padesátých let. Každý z jiných dvod. Cibulka v rámci brnnského politického zápasu uvnit Obanského fóra mezi hlavním proudem usilujícím po vzoru celostátn uplatnného principu historického kompromisu o nenásilné pevzetí moci a menšinového požadavku dekomunizace. Respekt coby „dynamický asopis“ (Sukv termín), když pražskému prokurátorovi Tomáši Sokolovi pomáhá v dubnu 1990 vést kampa za postavení KS mimo zákon. Politití vzni, jak ukazuje Françoise Mayerová v knize eši a jejich komunismus, proto, že se jejich minulost odprc režimu v padesátých letech a jejich konformismus za normalizace staly nesmiitelnými. „Chtlili hájit jednu minulost a na druhou zapomenout,“ píše Mayerová, „nemli jinou možnost než zdrazovat své antikomunistické zásady.“ Vesms tedy šlo o extrémní hlasy. Teprve až když bývalí partajníci zaali masov vyplovat pihlášky do nových stran, nabírá antikomunismus na reálné politické váze, protože takto promnné lenské základn slouží k legitimizaci. Teprve poté je antikomunismus spolenosti stranami vnucen jako zásadní téma. Petr Roubal proto ve svém textu o ODA (i jeho druhá sta o Sládkových republikánech je na skupinové tezi píjemn nezávislá) zavádí užitený pojem antikomunismus budoucnosti. Jeho podstatou je tento morální podvod: Byl jsi ped listopadem komunistou? A uznáváš, že ses mýlil? Pokud jsi ochoten dnes písahat na neoliberální ád, jako jsi pedtím opakoval Lenina, jsi náš. Není to tedy minulost, co zaalo rozdlovat, ale boj o místo v pítomnosti, v nmž minulost je jen nástrojem. Druhá výhrada z první vychází. Historici tiše pevzali dobovou tezi pravicové ásti Obanského fóra o jediném možném zpsobu tržní transformace, která je navíc vcí technickou a neideologickou a náleží do rukou výhradn ekonom. Jedin tak lze vysvtlit, že akoliv si v pedmluv kladou za cíl „zobrazit jednání historických aktér v jejich mnohoznanosti a dobové nejistot, jinak eeno v bohatém dobovém kontextu nabízejícím v každém djinném momentu reálné možnosti alternativního vývoje“, nikde tyto možnosti vážnji nezkoumají. Pro výklad stojící na mlenliv pijatém pedpokladu, že jiný vývoj nebyl možný, je pochopiteln nezbytné najít dostaten ospravedlující píiny pluralizace politického spektra jinde než v alternativách budoucnosti, tedy v minulosti. A pitom když si otevete objemnou práci Jiího Suka Labyrintem revoluce z roku 2003, narazíte nejen na ne bez obdivu popsanou vítznou Klausovu koncepci, ale i na alternativy: gradualistickou transformaci podle pedstavy prvního místopedsedy federální vlády Valtra Komárka rozloženou do deseti let a koncepci sice zcela liberální, ale pedpokládající ustanovování právního rámce, jež vznikla okolo prvního místopedsedy eské vlády Františka Vlasáka. Obdivuje-li historik vítze, je jeho historická práce pes všechna snesená fakta interpretaní apologetikou. Na tom mnoho nemní ani skutenost, že Suk svou obhajobu s lety zmírnil. Mimo Labyrint revoluce lze nepochybn nahlédnout i do statí profesora institucionální ekonomie Lubomíra Mlocha z poátku devadesátých let vydaných v souboru Úvahy o eské ekonomické transformaci a íst tam napíklad o tyech rzných schématech rekonstrukce vlastnických práv: výprodeji národního majetku, rozebrání si spoleenského vlastnictví, deetatizaci ekonomiky a reprivatizaci. Mimo porevoluní

debaty se neocitly ani návrhy zachovávající pluralitu vlastnictví v soukromých, státních a družstevních rukou, které veejností rezonovaly coby souást obecnji pojímané plurality jako žádoucího principu. Soukromovlastnický fundamentalismus je opt až dodatená projekce. Jakkoliv možnost jiné cesty tehdejší Klausovi ekonomové, po nich politici hájící svou minulost a dnes i nkteí historiografové zdárn kanalizují, sociologovi Ivu Možnému neunikla: „I disidentm kladl lid naléhav jednu nepíjemnou otázku, na kterou nemli vyjasnnou odpov . Znla: Dobrá, ale jak to bude s majetkem?“ píše v eseji Pro tak snadno? a dodává: „lovku bojujícímu o základní lidská práva práv pro tento lid se ta otázka mohla zdát pízemní a nehorázná. Ale zstával v tom se svými druhy osamocen. A když ji nepodceoval, zjiš oval, že odpov na ni jeho kruhy rozdluje.“ Tyto polistopadové rozpory zaplouvají autorm knihyRozdleni minulostí po vzoru ponorných ek tajemn mimo povrch zemský a vynoují se až o mnoho let pozdji, když už je debata o probhlé transformaci akademická. A komu není klíovým zdrojem identity všeobanská spolenost zamýšlená Obanským fórem nebo alespo partikularismus obnovený postaru jako liberalismus, konzervatismus, sociáldemokratismus, socialismus, zelenost, kes anská demokracie atd., tomu nezbývá než identitu najít v minulosti. Tetí vc opt souvisí s první. Aby se minulost mohla stát dlítkem i pro pítomnost, musí být ped závorkou pijat radikalizovaný výklad jinakosti minulého, musí být posílena diskontinuita mezi „starým režimem“ a tím „novým“. Jedin tak se lze vi minulosti politicky vymezovat. Diskontinuitní výklad staví do kouta Michal Pullmann v loni vydaném Konci experimentu, kde dokládá ti paralelní procesy protínající se asov s prosazováním tzv. pestavby. Na jedné stran je to postupující bezradnost politických elit nad faktickým rozpadem funknosti systémové utopie. Na druhé rostoucí pluralita názor eskoslovenské spolenosti pozdní normalizace a její snaha „své názory artikulovat zpsobem, který by umožnil jejich prezentaci v daných ideologických mantinelech a který by tak podpoil jejich právo na existenci“. A zárove dochází podle Pullmanna k emancipaci ekonomických elit, a to jak vi špikám komunistické strany, tak vi zamstnancm. „Držitelé politické moci rezignovali také proto, že tu faktickou ekonomickou moc už mli,“ píše ostatn vDevtaosmdesátém i Petr Pithart, jehož se naše ptice historik tak asto dovolává. A také výzkum veejného mínní z listopadu a prosince 1989 pináší z jejich pohledu tžko vysvtlitelná ísla: ti procenta respondent se oba msíce vyslovila pro kapitalismus, ptatyicet resp. jednatyicet pro socialismus a okolo padesáti procent pro kombinaci obojího. Pro dokreslení uve me ješt dva trochu svérázné píklady kontinuity. Otakar Turek ve studii Podíl ekonomiky na pádu komunismu v eskoslovensku pipomíná vládní program odsiování elektráren z roku 1964, který stanovoval, že žádná další elektrárna bez odsiovacího zaízení nesmí být uvedena do provozu. V sedmdesátých letech toto naízení vlády opakovan obcházely, napíklad pi výstavb elektráren Prunéov I a II. A ped dvma lety projekt zastaralé modernizace téže elektrárny cloumal kabinetem premiéra Jana Fischera a vedl k rezignaci ministra životního prostedí. A píklad druhý: Fotografie v nkolika dílech publikace Zmizelá Praha nabízejí srovnání vzhledu rzných pražských míst v rzných asových obdobích. Nejzajímavjší bylo je vidt na konci šedesátých let, bhem normalizace, krátce po revoluci a dnes a poznat, že tzv. zlomové letopoty se na mizení msta nijak neprojevovaly. Výstavba stanice metra Hradanská (1976–78), která probíhala bhem zveejnní Charty i Anticharty, mla obdobn niivý prbh jako tunel Blanka

tamtéž o ticet let pozdji, dostavba Žižkova po plošných asanacích probíhala skrz revoluci a nádražím hrozilo vylétnutí do povtí za plánova stejn jako dnes za develotr. V obou pípadech nejde o pouhou správní setrvanost, ale o píklad kontinuity technokratického myšlení. Jeho mimoádný vliv je jedním z analyticky nejzanedbávanjších ddictví normalizace. Kdo ovšem považuje období ped listopadem schematicky za „minulost“, nikdy tyto souvislosti nevysvtlí. Technokratické kontinuum, které se naše revoluce pokusila zlomit projektem demokratické spolenosti pro všechny, a práv v tomto smyslu zstává nedokonenou, je posléze stále více zastíráno radikalizací mýtu o temné pedlistopadové minulosti a svtlé epoše ji následující. Z této interpretace vychází souasnost jako nutn dobrá, pinejhorším vždy lepší než minulost. Protože knihaRozdleni minulostí tuto optiku pejímá, neumí dostát tomu, co si pedsevzal v jejím úvodu Michal Kopeek, totiž „vytvoit kritický odstup od politické pedstavy tzv. vyrovnávání se s komunistickou minulostí“. Mladí historici ne dost kriticky pejali sebeinterpretaci aktér (pedevším pak vítz) polistopadového vývoje. Vyložili tak jako obecnji a hloubji platné, co bylo jen zastíracím manévrem erného svdomí a touhy pokraovat v kariérách vesms zapoatých již ped Listopadem. Snad šlo pi dodateném osvojení si interpretaního rámce pro celou knihu o doložení již díve stvoeného vyprávní o jediné možné porevoluní cest. Snad je to u nkterých z nich projevem path-dependency jejich vlastního bádání a snad nejde o týž výkladový rámec, z nhož pro své o tolik normativnjší interpretace minulosti vychází Ústav pro studium totalitních režim. Zásadní zápas o budoucnost se ale i autorm Rozdleni minulostí odehrál jako by nkde mimo. Byl to v širším smyslu zápas o to, zda bude vládnout pedevším trh pro nkteré nad demokracií pro všechny, nebo naopak. A tento skutený zápas trvá dodnes. Matj Stropnický, www.novinky.cz, pátek 3. února 2012

Mimo stávající edice vyšla metodická píruka Niny Rutové: Havel v kostce. 14 lekcí o jedné osobnosti a každé dob pro uitele a studenty. Koncepce textu vychází z autoriny zkušenosti lektorky v Knihovn Václava Havla, ve které po nkolik let pipravuje „Dílnu kritického myšlení“ – seminá pro studenty stedních škol. Pomocí metod tzv. kritického myšlení pibližuje témata, jako napíklad, disent, svdomí, ddictví minulosti i demokratická diskuse.

VZDLÁVACÍ INNOST V prostorách stálé expozice se i nadále koná vzdlávací program „Dílna kritického myšlení“ pro stedoškolské studenty. Lektorka Nina Rutová v nm používá úryvky z text Václava Havla a artefakty, vystavené v expozici, jako podnty k samostatné reflexi student na téma svobody, totality a individuální odpovdnosti. Scéná vychází z cíl Rámcových vzdlávacích program pro ZŠ a SŠ, napluje oekávané výstupy spoleenských vd (djepisu, literární výchovy, obanské výchovy) sleduje pínosy prezových témat (výchova demokratického obana, osobnostní a sociální výchova, výchova v evropských a globálních souvislostech, mediální výchova). Z projektu vznikla metodická píruka Niny Rutové „Havel v kostce“, která je urena stedoškolským uitelm a jejich žákm.

ARCHIVNÍ INNOST Archiv Knihovny Václava Havla navázal na dosavadní akvizice z roku 2010 a jeho prioritou byla krom dalších pírstk pedevším digitalizace shromáždných písemností. Kompletn byla digitalizována asi polovina fondu Kanceláe Václava Havla (cca 50 archívních krabic), zapjená ást fondu eskoslovenského dokumentaního stediska (25 archívních krabic) a dokonena byla digitalizace dalších, i když mén objemných zdroj, vetn zápjek asi 40 poskytovatel. Na webových stránkách www.vaclavhavel-library.org se archiv prezentuje asi 11 tisíci záznamy a fond prezenní knihovny ítá ke konci roku pes 3000 titul. Celkový objem nov získaných a alespo ásten zpracovaných archiválií však inil kolem 120.000. Archiv Knihovny Václava Havla zodpovdl msín 15–20 badatelských dotaz a žádostí dalších zájemc. Do digitálního archivu Knihovny se v roce 2011 podailo získat materiály ze soukromých archiv následujících osob: Ampapová Ilona, Battk Rudolf, Bednáová Otta, Benýšek Zbynk, Besserová Kateina, Brynda Karel, Cudlín Karel, eovská Libuše, Danisz Josef, Dobrovský Luboš, Dus Miloš, Dusová Irena, Dušek David, Dušková Jindiška, Dutková Jaroslava, Fárová Isabela, Fetters Aleš, Fialková Markéta, Fischerová Táa, Foll Jan, Grossman Jan, Halík Tomáš, Havel Ivan M., Havel Václav - Hrádeek, Hejdánek Ladislav, Hochová Dagmar, Hornová Elen, Hudeek Václav, Hulík Milan, Hvíž ala Karel, Hybler Martin, Chadima Mikoláš, Janouch František, Jirous Ivan Martin, Jonáková Jana, Jungmannová Lenka, Juncker Klaus, Kohák Erazim, Kohout Pavel, Kopecký Radim, Krafl Martin, Kubna Jií, Kubišová Marta, Kulhánková Ržena, Lamper Ivan, Ledererová Elbieta, Lopatka Jan, Malý Václav, Marhoul Václav, Matzenauer Michal, Medek Ivan, Michl Otakar, Mikeš Petr, Nmec Tomki, Novotná Marie, Pajer Alan, Pallas Jií, Pehe Jií, Pecháková Marcela, Pištk Theodor, Pithart Petr, Plechanov Tolja, Prean Vilém, Radok Alfréd, Radok David, Rössler Josef, Roubalová Vra, Ruml Jan, Rysová Hana, Seifert Jaroslav, Sklená Miroslav, Sokol Jan, Svobodová Lucie, Šebestová Magdalena, Šiklová Jiina, Škvorecký Josef, Špaek Ladislav, Štpánová Bára, Štork Jií, Trantina Pavel, Trinkewitz Karel, Tíska Jan, Tuckerová Veronika, Urbánek Zdenk, Vodanská Jitka, Zábrana Jan a Zahradníek Luboš. Další archivní materiály Knihovna získala spoluprací s následujícími institucemi: eská televize, Kancelá Václava Havla, Národní archiv R, Památník národního písemnictví, Robarts Library, eskoslovenské dokumentaní stedisko, eský rozhlas, Divadlo na zábradlí, Masarykova univerzita, Parlament R, Ústav pro

eskou literaturu, Ústav pro studium totalitních režim, Archiv Kanceláe prezidenta republiky, Film a sociologie, Vize 97 a Harry Ransom Center.

MARKETING, PUBLIC RELATIONS A OBCHODNÍ AKTIVITY Marketingové aktivity Knihovny se v roce 2011 soustedily pedevším na posílení její „znaky“ v prostedí vdeckých institucí stejn jako u širší veejnosti doma i v zahranií. Za tímto úelem byla napíklad nov navázána spolupráce s The National Endowment for Democracy, prohloubena spolupráce se spoleností lovk v tísni, zintenzivnna spolupráce s Ústavom pamäti národa, Ústavem pro soudobé djiny AV R v.v.i., Ústavem pro studium totalitních režim, eskoslovenským dokumetnaním stediskem, Forem 2000. I v tomto roce pokraovalo vydávání píležitostných tisk, informujících o aktuálním dní (programové skládaky, plakát k výstav dl Vojmíra Vokolka, pozvánky). V souvislosti s prezentací mezinárodního sympozia vnovaného svobod projevu bylo rovnž využito CLV vitrín v uzlových stanicích metra. Jejich produkci, stejn jako distribuci programových leták do více než 100 knihoven, kaváren, literárních klub, divadel a škol opt partnersky zajiš ovala spolenost Adjust Art PRO. Zintenzivnní ediní innosti mlo za následek výrazné navýšení tržeb: v roce 2010 pi nabídce 10 titul inila tržba 181.135 K, v roce 2011 Knihovna nabízela již 16 publikací a celková tržba dosáhla výše 369.000 K. V prbhu celého roku byly akce Knihovny zviditelovány prostednictvím tištné inzerce (napi. Rodina a škola, Respekt), redakních text (Lidové noviny, Respekt, Hospodáské noviny), oznam, rozhovor a reportáží (T24, T, Ro, Tv Prima, NTDTV). Stoupající zájem o Knihovnu Václava Havla se projevil také na sociálních sítích. Napíklad prostednictvím profilu Knihovny na Facebooku jsme na konci roku 2011 oslovovali více 5. 100 fanoušk (koncem roku 2010 jsme takto mohli informovat jen nco málo pes 3.000 fanoušk).

HOSPODAENÍ KNIHOVNY VÁCLAVA HAVLA, O. P. S. V ROCE 2011

LENNÍ VÝNOS 2011 (tis. K) celkem Tržby za vlastní výrobky a za zboží celkem

440

Zmna stavu vnitroorganizaních zásob celkem

422

Ostatní výnosy celkem

8125

Tržby z prodeje majetku, zútování rezerv a opravných položek celkem

0

Pijaté píspvky celkem

2

Provozní dotace celkem

0

Celkem

8989

LENNÍ NÁKLAD 2011 (tis. K) celkem Spotebované nákupy celkem

443

Služby celkem

5473

Osobní náklady celkem

4524

Dan a poplatky celkem

2

Ostatní náklady celkem

50

Odpisy, prodaný majetek, tvorba rezerv a opravných položek celkem

460

Poskytnuté píspvky celkem

0

Da z píjm celkem

0

Celkem

10952

AKTIVA (tis. K) 31. 12. 2011 Dlouhodobý nehmotný majetek celkem

825

Dlouhodobý hmotný majetek

1437

Oprávky k dlouhodobému majetku

-959

Zásoby celkem

1030

Pohledávky celkem Krátkodobý finanní majetek celkem Jiná aktiva celkem Celkem

99 6300 155 8887

PASIVA (tis. K) 31. 12. 2011 Vlastní zdroje celkem

3946

Cizí zdroje celkem

4941

Celkem

8887

PENŽNÍ DARY A GRANTY KNIHOVN VÁCLAVA HAVLA V ROCE

2011 Fondation Zdenek et Michaela Bakala....... 3 903 660,- K RPG RE Commercial, s. r. o..............................496 374,- K Alan Kubna..............................................................1 000,- K Martin Chvátal...........................................................1 000,- K

NEPENŽNÍ DARY A GRANTY KNIHOVN VÁCLAVA HAVLA V

ROCE 2011 BXR Partners, a. s.…………………............ poíta Apple iMac 17´´ 1.6GHz v hodnot 0,- K

ZAPOMOCASPOLUPRÁCIKNIHOVNVÁCLAVAHAVLAVROCE 2011DKUJEMENÁSLEDUJÍCÍMORGANIZACÍMAOSOBNOSTEM: Adjust Art, spol. s r. o., Adjust Art Pro, s. r. o., Amos Typografické studio s. r. o Jií Blohradský, Bonalingua, Pavel Bach, Buchty a loutky o. s., Carton Clan s. r. o., Karel Cudlín, eskoslovenská obchodní banka, a. s., eská tisková kancelá, eský rozhlas, eskoslovenské dokumentaní stedisko, eská televize 4 Advantage, s. r. o., JUDr. Lenka Deverová, DILIA o.s., Divadlo Archa, Divadlo Na zábradlí, Ducháek & Abrt s. r. o., Folio, spol. s r. o., FOFRS software s. r. o., Galén, s. r. o., Gallery spol. s r. o., Gastro – Hroch s. r. o., GTS Czech s. r. o., Ivan M. Havel, Václav Havel, Dagmar Havlová, Dagmar Havlová - Ilkoviová, Ladislav Hejdánek, Hubert Hesoun, Bohdan Holomíek, Host – vydavatelství, s. r. o., ak. mal. Pavel Hrach, Milada Hrachová, Jií Jír, Zachary Jordanov, Kancelá Václava Havla, Onej Kocourek, Kosmas s. r. o., KPMG eská republika, s. r. o., Libri prohibiti, Libri s. r. o., INCAD, s. r. o., Linda Malá, Nadace Charty 77, Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, Nakladatelství Akropolis s. r. o., Nakladatelství Arsci, Nakladatelství a galerie Bonaventura, Nakladatelství Meander, Nakladatelství Paseka s. r. o., Nakladatelství Torst, Národní divadlo, Národní knihovna R, Národní muzeum, Iva Nesvadbová, Newton Mailer, Ondej Nmec, Tomki Nmec, Jan Novotný, Michal Osecký, Ostrovy s. r. o., Památník národního písemnictví, Milena Pokorná, Prague Post, Portál, s. r. o., spol. s r. o., prof. PhDr. Vilém Prean, CSc., Respekt Publishing a. s., RPG RE Commercial, s. r. o., Nina Rutová, Spolenost Anny Pammrové, Student Agency s. r. o., Studio Marvil s. r. o., Oldich Škácha, Jií Šolc, Tiskárny Havlíkv Brod, a. s., úklidová firma Universal, Ústav pamäti národa, Ústav pro soudobé djiny, Ústav pro studium totalitních režim, Ian Richard Willoughby, Hynek Zlatník.

KONTAKTY: Knihovna Václava Havla, o . p. s. Voršilská 10/130 110 00 PRAHA 1 Tel.: +420 222 220 112, fax: 222 212 741 E-mail: [email protected] http://www.vaclavhavel-library.org

BANKOVNÍ SPOJENÍ SOB a. s., Na Poíí 24, 115 20 Praha 1 Bankovní úty / Bank account numbers: 70777077/0300 CZK - 77557755/0300 EUR – 77477747/0300 USD

Knihovna Václava Havla, o.p.s. Úetní závrka k 31. prosinci 2011