Klub dětského diváka na divadelním festivalu Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Studijní obor: Dramatická výchova

Klub dětského diváka na divadelním festivalu Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou Bakalářská práce

Autor práce: Bc. Zdeňka Gregorová Vedoucí práce: MgA. Kamila Kostřicová Oponent práce: MgA. Tereza Vyvijalová

Brno 2011

Bibliografický záznam GREGOROVÁ, Zdeňka. Klub dětského diváka na divadelním festivalu Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou [The Club of a children‘s spectator on the theatre festival Hanácký divadelní máj in Nemčice nad Hanou]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2011. 55 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Kamila Kostřicová.

Anotace Předkládaná bakalářská práce nazvaná „Klub dětského diváka na divadelním festivalu Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou“ se zabývá reflexí činnosti Klubu dětského diváka, popisem metod a činností využívaných při práci s jeho členy. Práce se zamýšlí nad aspekty ovlivňující recepci a reflexi divadelního představení u dětského diváka. Součástí práce je stručný nástin historie festivalu, informace týkající se formy, rozsahu a organizace dětské diskusní skupiny. Práce obsahuje doporučení pro vedoucí podobných dětských diskusních skupin.

Annotation The thesis “ Children spectator´s club at the theatre festival Hanacky divadelni maj in Nemcice nad Hanou” deals with the reflection of Children spectator´s club´s activities and description of methods and activities used when working with its members. The thesis also contemplates the aspects which affect the way children spectators perceive and reflect a theatre performance. As a part of the thesis there is a brief outline of the festival history, some information about a form, extend and organisation of a children debate circle. The thesis includes recommendations for the leaders of such debate circles.

Klíčová slova Divadelní festival, Hanácký divadelní máj, Němčice nad Hanou, divadelní představení určená pro dětského diváka, reflexe divadelního představení, dětský divák, dětské diskuse o představeních

Keywords Theatre festival, Hanácký divadelní máj, Němčice nad Hanou, theatre performances for children´s spectators, performance feedback, children´s spectator, children discussions about performances

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen uvedené informační zdroje. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně, 7. srpna 2011

Zdeňka Gregorová

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své bakalářské práce Kamile Kostřicové za užitečné rady a připomínky. Mé poděkování patří i Vladimíru Zajícovi za přínosné konzultace.

Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 7 1.

FESTIVAL HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ ......................................................................... 10 1.1.

HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ V KONTEXTU DALŠÍCH DIVADELNÍCH PŘEHLÍDEK ZAMĚŘENÝCH NA DĚTSKÉHO DIVÁKA ..................................................................................................................... 10 1.2. HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ V OBDOBÍ 1971 - 1993 ............................................................. 11 1.3. HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ V OBDOBÍ 1994 - 2009 ............................................................. 12 1.4. FESTIVAL DNES - 24. ROČNÍK HANÁCKÉHO DIVADELNÍHO MÁJE 2010 ............................... 13 2.

ZÁKLADNÍ SEZNÁMENÍ S KLUBEM DĚTSKÉHO DIVÁKA ....................................... 15 2.1. STRUČNÁ HISTORIE KLUBU DĚTSKÉHO DIVÁKA NA HANÁCKÉM DIVADELNÍM MÁJI .......... 16 2.2. SOUČASNÁ PODOBA A ORGANIZACE KLUBU DĚTSKÉHO DIVÁKA NA DIVADELNÍM FESTIVALU HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ ............................................................................................................... 21 2.3. KLUB DĚTSKÉHO DIVÁKA V ŠIRŠÍCH SOUVISLOSTECH OBORU DIVADLO A VÝCHOVA A VIZE DO BUDOUCNOSTI KLUBU DĚTSKÉHO DIVÁKA ................................................................................. 23

3.

ÚČASTNÍK KLUBU DĚTSKÉHO DIVÁKA........................................................................ 26 3.1. 3.2. 3.3. 3.4.

DÍTĚ DIVÁKEM A REFLEKTUJÍCÍM....................................................................................... 26 POŽADAVKY NA ÚČASTNÍKA KLUBU DĚTSKÉHO DIVÁKA................................................... 29 PŘÍNOS PRO ÚČASTNÍKA KLUBU DĚTSKÉHO DIVÁKA ......................................................... 30 ZÁKLADNÍ ASPEKTY OVLIVŇUJÍCÍ RECEPCI A REFLEXI DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ U DĚTSKÉHO DIVÁKA ........................................................................................................................... 31 3.4.1. VÝVOJOVÉ STÁDIUM DÍTĚTE VE VZTAHU K RECEPCI A REFLEXI DRAMATICKÉHO UMĚNÍ ... 31 3.4.2. ROZDÍLNOST VE VNÍMÁNÍ DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ MEZI DÍVKAMI A CHLAPCI ............ 33 3.4.3. VLIV CITOVÉHO A SOCIÁLNÍHO ZÁZEMÍ NA DĚTSKOU RECEPCI A REFLEXI DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ ................................................................................................................................... 34 4. METODY REFLEXE UŽITÉ PŘI PRÁCI S KLUBEM DĚTSKÉHO DIVÁKA NA HANÁCKÉM DIVADELNÍM MÁJI 2010 ...................................................................................... 37 4.1. STRUČNÉ SEZNÁMENÍ S DIVADELNÍMI INSCENACEMI URČENÝMI DĚTSKÉMU PUBLIKU V RÁMCI 24. ROČNÍKU HANÁCKÉHO DIVADELNÍHO MÁJE ................................................................. 38 4.2. POPIS METOD A ČINNOSTÍ REFLEXE UŽITÝCH PŘI PRÁCI S KLUBEM DĚTSKÉHO DIVÁKA ..... 41 5.

DOPORUČENÍ PRO PRÁCI NA VEDENÍ REFLEXE DĚTSKÝM DIVÁKEM ............. 48

ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 52 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 54 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 55

ÚVOD Předkládaná bakalářská práce nazvaná „Popis práce Klubu dětského diváka v rámci divadelního festivalu Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou“ se zabývá reflexí činnosti Klubu dětského diváka a popisem metod využívaných při práci s jeho členy. Klub dětského diváka (dále také jen Klub nebo KDD) je od roku 1997 nedílnou součástí krajské přehlídky amatérského činoherního divadla Hanácký divadelní máj (dále také jen HDM) v Němčicích nad Hanou. Jedná se o festival postupový, zúčastněné soubory usilují o postup na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou a na národní přehlídku pohádek dospělí dětem Popelka Rakovník. Součástí bakalářské práce je popis průběhu 24. ročníku Hanáckého divadelního máje, který se uskutečnil ve dnech 1. až 8. května 2010 a v jehož průběhu jsem shromažďovala potřebné materiály slovní a výtvarné reflexe od účastníků Klubu dětského diváka pro podrobný popis užitých metod, kterému se věnuji v samostatné kapitole nazvané: Metody reflexe užité při práci s Klubem dětského diváka na Hanáckém divadelním máji 2010. Spolu s odbornou porotou sledují děti z Klubu všechna festivalová představení, která jsou adresována dětskému publiku. Členy tvoří dvanáct žáků z 3. až 9. třídy Základní školy v Němčicích nad Hanou a náplní práce Klubu dětského diváka je bezprostřední slovní a výtvarná reflexe zhlédnutého divadelního představení. Tyto reflexe jsou pak účinkujícím souborům tlumočeny lektorem. V letech 2006 a 2007 vedla Klub dětského diváka na Hanáckém divadelním máji Eva Kodešová. Rozborové reflexi s dětským divákem se věnuje již mnoho let v rámci celostátní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník. Při tvůrčí práci s dětmi mi jako své asistence předala ve dvou ročnících festivalu (2006 a 2007) mnoho svých zkušeností a cenných rad prověřených dlouholetou praxí. V letech 2008, 2009, 2010 jsem již byla samostatnou lektorkou Klubu dětského diváka. Tato činnost mě vždy po dobu konání festivalu zcela pohltí a děti mě pokaždé svými reflexemi znovu a znovu přesvědčují, jak vnímavým, upřímným a leckdy i nemilosrdným divákem dokážou být, když z jeviště cítí faleš, povrchnost, nedostatečnost. Je neobyčejně zajímavé být po celý festivalový týden

7

blízkým svědkem jejich vidění světa, jejich zkušeností, citlivosti, vnímavosti a způsobu přemýšlení, neboť to vše se v jejich povídání a obrázcích upřímně zrcadlí. Vznik této bakalářské práce také osobně považuji za poděkování právě Evě Kodešové, která mi předala pomyslnou štafetu v práci s dětským divákem na Hanáckém divadelním máji a která mi také v praxi předvedla použití několika metod vhodných při reflexi divadelního představení s dětmi. Ukázala mi, jak děti při společné reflexi vést tak, aby byl jejich zážitek z představení společnou „prací“ ve skupině bezprostředně po skončení představení ještě více umocněn, aby odcházely z divadla obohacené. Ukázala mi také, jak dětské reflexe účinkujícím souborům objektivně a srozumitelně tlumočit, aby se staly zpětnou vazbou a určitou inspirací, na co si příště při inscenování příběhů pro dětského diváka dát větší pozor. Tato práce si neklade za cíl hodnotit úroveň a zdařilost jevištních provedení divadelních představení, která Klub dětského diváka na Hanáckém divadelním máji v roce 2010 rozebíral. Cílem práce je stručný nástin historie a vývoje dětské diskusní skupiny v rámci němčického festivalu z hlediska organizace, rozsahu a formy a především pak popis jednotlivých tvůrčích procesů, které proběhly po skončení pěti konkrétních divadelních představení 24. ročníku HDM a během kterých vznikly slovní a výtvarné reflexe. Má bakalářská práce neopomíjí zmínit podmínky, za kterých reflexe vznikaly, jaké metody byly užity, proč byly zvoleny a zda se ukázaly jako funkční a přinesly očekávaný efekt hlouběji rozkrýt pocit dětského diváka z představení a jeho názor na něj a zda v zásadě dětské postřehy korespondovaly s názorem odborné poroty, či se s ním (a v čem) rozcházely. Tato bakalářská práce se rovněž zamýšlí nad smyslem a významem reflexe divadelního představení dětmi. Recepce a reflexe dramatického umění a formování pozitivního vztahu dětského obecenstva k divadelnímu „kumštu“ je předmětem jedné ze tří oblastí, kterým je v Ateliéru Divadlo a výchova na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v současné době věnována pozornost a praktický výzkum. Práce také nastiňuje možnosti, jak stávající organizaci, rozsah a formu Klubu dětského diváka inovovat, aby byla více zaměřena na samotné účastníky a přispěla k zintenzívnění setkávání dětí s divadlem. Doposud je na Klub nahlíženo pouze a především jako na poskytovatele zpětné vazby souborům. Na závěr předkládané práce zmiňuji několik doporučení pro vedoucí obdobných skupin dětí, které se zabývají reflexí divadelního představení. Tato

8

doporučení vychází z mé praxe lektora Klubu dětského diváka na divadelním festivalu Hanácký divadelní máj.

9

1. FESTIVAL HANÁCKÝ DIVADELNÍ MÁJ V této kapitole chci čtenáře seznámit se stručnou historií divadelního festivalu Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou v časovém rozmezí let 1971 – 2009, v rámci kterého se uskutečňuje Klub dětského diváka, na který se tato práce zaměřuje především. V samostatné podkapitole pak popisuji 24. ročník HDM, který proběhl v roce 2010 a v jehož průběhu jsem shromažďovala materiály potřebné pro vznik této práce. Nejprve se stručně zmíním o dalších divadelních přehlídkách, jejichž součástí je reflexní práce s dětským divákem. Informace jsem čerpala mimo jiné z doprovodných festivalových bulletinů, jejichž název se v průběhu ročníků festivalu Hanácký divadelní máj několikrát změnil (Kukátko, Festivalové kukátko HDM, Úvodní (Závěrečné) kukátko HDM).

1.1. Hanácký divadelní máj v kontextu dalších divadelních přehlídek zaměřených na dětského diváka Rozbory divadelních představení dětmi byly součástí přehlídky Kaplické divadelní léto, jejíž 1. ročník se uskutečnil v roce 1974. Posléze se tato přehlídka se stejnými principy přestěhovala do Prachatic a o pár let později pod názvem Dětská scéna do Ústí nad Orlicí, kde s dětmi pracovala psycholožka Ivana Veltrubská. Své dosavadní zkušenosti i popis metod, které při své praktické práci s dětmi používala, popisuje ve své publikaci, o kterou se ve své práci v mnoha ohledech opírám. Od roku 2000 se Dětská scéna konala v Trutnově a od roku 2011 je pořádána ve Svitavách. Festivalem mladého amatérského divadla je přehlídka FEMAD, nejprve pořádaná v Poděbradech, posléze v Libici nad Cidlinou. Od roku 1990 je festival zaměřen na inscenace pro dětského diváka. V rámci této přehlídky se konají dětské diskusní skupiny, kterým lektorují mimo jiné již zmíněná Ivana Veltrubská, Eva Kodešová a Marie Poesová. Dlouholetou tradici má i Popelka Rakovník, která je koncipována jako česká národní

soutěžní

přehlídka

amatérských

divadelních

souborů

dospělých

s inscenacemi pro děti. Posláním přehlídky je umožnit setkání tvůrčích osobností a

10

divadelních souborů, prezentaci a konfrontaci výsledků jejich práce. Vedle odborné poroty je i na Popelce nedílnou součástí i reflexe od dětí a dospívajících. 1.2. Hanácký divadelní máj v období 1971 - 1993 Město Němčice nad Hanou s asi dvěma tisíci obyvateli se nachází v jižní části Olomouckého kraje a počátky ochotnického divadelního dění v tomto městě dokládá městská kronika z roku 1863. Velký význam pro vznik němčické festivalové tradice však mělo až založení Divadelního souboru mladých v roce 1969. Nadšená a nebojácná ochotnická činnost tohoto spolku zásadní měrou přispěla ke zdárné realizaci první divadelní přehlídky v roce 1971. Historii a tradici festivalového dění v Němčicích nad Hanou jako první uceleně zpracovala absolventka Konzervatoře Evangelické

akademie

v Kroměříži

Petra

Konečná.

Především

z této

její

absolventské práce jsem čerpala informace sdělované v této kapitole.1 První Okresní přehlídka vesnických divadelních souborů se v Němčicích nad Hanou tedy konala již v roce 1971. Z této přehlídky měly zúčastněné soubory možnost postoupit na Krajskou přehlídku vesnických a zemědělských souborů v Plumlově a z té pak na celonárodní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou. Krajskou přehlídkou se festival v Němčicích nad Hanou stal v roce 1983 a je jí až do současnosti. Již od prvních ročníků hodnotila kvalitu představení odborná porota. Počet členů i složení poroty se během let obměňovalo. Mezi ty, kteří zasedli do hlediště němčického kinosálu, aby posléze vyslovili odbornou kritiku, patřili například Richard Mihula, Vít Závodský, Leonard Walletzký, Václav Müller či Vilém Lamparter. Odborná porota nejen doporučovala nebo nominovala nejlepší inscenace pro postup na další přehlídky, ale rovněž udělovala čestná uznání, ceny za herecký výkon a od roku 1993 cenu Richarda Mihuli za režii. Němčické divadelní přehlídky se zúčastňovaly nejčastěji soubory z Ořechova u Brna, Boleradic, Újezdu u Brna, Květné, Hvozdné, Karolinky, Zlína, Polné u Jihlavy a řada dalších. Mnohé z těchto souborů přijíždějí na němčická divadelní prkna účinkovat dodnes.

1

KONEČNÁ, P. Prkna, která znamenají svět aneb Historie a tradice hanáckého divadelního máje v Němčicích nad Hanou. Kroměříž: 2006. 50 s. Tato práce je syntézou informací z divadelních bulletinů, vydaných festivalových kukátek, kroniky Divadelního souboru mladých Němčice nad Hanou a kroniky Městského kulturního střediska Němčice nad Hanou.

11

1.3. Hanácký divadelní máj v období 1994 - 2009 V roce 1994 byla krajská divadelní přehlídka amatérských divadelních souborů v Němčicích nad Hanou rozšířena o soutěž činoherního divadla pro děti s výběrem na národní přehlídku Popelka Rakovník. Od tohoto roku dostala přehlídka nový název – Hanácký divadelní máj, který má i v současnosti. Průběh i organizace festivalu doznaly od svého počátku několika změn. Součástí festivalu se staly různorodé doprovodné akce jako například výstavy regionálních výtvarných umělců, koncerty, ukázky historického šermu, vydávaní bulletinu s informacemi o zúčastněných souborech, hodnocením odborné poroty a reflexemi Klubu dětského diváka. V neposlední řadě patří do doprovodného festivalového programu nově také vyhodnocení literární soutěže Andersenova hvězdička, které se účastní žáci ZŠ v Němčicích nad Hanou - vítězné práce jsou otištěny v Závěrečném kukátku. Od roku 2008 se v rámci Hanáckého divadelního máje také realizuje Dramaturgicko-režijní seminář, jehož hlavní náplní je rozbor zhlédnutých představení, ale i praktická cvičení týkající se inscenačních postupů v modelových situacích. Jako lektoři tohoto semináře doposud působili Rudolf Felzmann, Michal Sopuch a Aleš Bergman. V řadách odborné poroty, která hodnotila a doporučovala nebo nominovala soutěžní představení pro postup na další národní přehlídky, zasedlo mnoho osobností. Sluší se vyjmenovat alespoň některá jména: Václav Müller, Antonín Bašta, Vilém Lamparter, Leonard Walletzký, Vladimír Dědek, Dušan Zakopal; v posledních ročnících to pak byli například: Milan Strotzer, Jaroslav Kodeš, Michal Čunderle, Vladimír Zajíc, Marie Kotisová, Karel Semerád, Ladislav Valeš, Aleš Bergman či Ladislav Vrchovský. V roce 1997 se poprvé součástí Hanáckého divadelního máje stala i tzv. „dětská porota“, která měla za úkol vnést do hodnocení představení, vedle názorů odborné poroty, také postřehy dětského diváka a poskytnout tak souborům zpětnou vazbu pro další práci na inscenacích určeným dětskému publiku. Reflexe dětského zážitku z divadelního představení je nedílnou součástí němčického divadelního festivalu dodnes, i když se forma a rozsah v průběhu let proměňovaly. V současnosti

12

tato „dětská porota“ pracuje pod názvem Klub dětského diváka, jenž se užíval i v předcházejících ročnících.2 Do programové dramaturgie festivalu byla tedy od roku 1994 zařazena pravidelná dopolední představení určená dětskému obecenstvu, které tvořily děti z mateřských a základních škol z celé jižní části prostějovského okresu. Na němčických divadelních prknech pak mohly sledovat klasické, moderní i autorské pohádky, dobrodružné příběhy i příběhy ze života dětí a mladých lidí.

1.4. Festival dnes - 24. ročník Hanáckého divadelního máje 2010 Ve dnech 1. až 8. května 2010 proběhl v Němčicích nad Hanou 24. ročník krajské divadelní přehlídky Hanácký divadelní máj. „Jak je v Němčicích nad Hanou dobrým zvykem, organizace této náročné akce byla jako vždy na profesionální úrovni, nemluvě o důležitém faktoru, jímž je atmosféra, v níž přehlídka probíhá. Neboť právě atmosféra pohody a vstřícnosti, péče a laskavosti podmiňuje náladu divadelních souborů, diváků, lektorů i celou zpětnou vazbu, kterou jsou reflexe soutěžních představení, ono důležité popovídání si nad právě skončeným zážitkem. Tato fakta jsou pozitivní devízou, kterou nelze nikdy dostatečně docenit – ono to ani ocenit nejde. Na teploměru zážitku Klubu dětského diváka bychom je však určitě ohodnotili 100°C vřelého citu.“3 Těmito více než výstižnými slovy v úvodu své závěrečné zprávy poroty ohodnotil Vladimír Zajíc za lektorský sbor atmosféru a organizační zázemí právě proběhnutého 24. ročníku HDM. Celé znění Závěrečné zprávy poroty pro 24. ročník HDM je otištěno v Závěrečném kukátku HDM 2010. V roce 2010 zavítalo do Němčic nad Hanou celkem třináct amatérských divadelních souborů, které usilovaly o postup do Vysokého nad Jizerou a Rakovníka. Pět souborů adresovalo své inscenace dětskému publiku a tato představení sledoval vedle odborné poroty i Klub dětského diváka, kde následně proběhla slovní a výtvarná reflexe těchto představení.4 Ředitelkou festivalu byla Naděžda Tesaříková. Odborná porota zasedala v tomto složení: předseda poroty Vladimír Zajíc (dramaturg, dramatik, publicista, 2

Podrobněji se budu vztahem KDD k festivalu, jeho požadavky, cíly, rozsahem, formou, účastníky i historií vývoje zabývat v následující kapitole nazvané Základní seznámení s Klubem dětského diváka. 3 ZAJÍC, V. – VRCHOVSKÝ, L. - KRAUCHER, T. Závěrečná zpráva poroty. Závěrečné kukátko HDM 2010, 2010, č.2. str. 11. 4 Program 24. ročníku HDM 2010 viz Příloha č. 1.

13

dlouholetý lektor hronovských seminářů), další členové poroty Ladislav Vrchovský (novinář, publicista, divadelní kritik) a Tomáš Kraucher (herec, principál Divadla Pohádka Praha). Dramaturgicko-režijní seminář vedl Aleš Bergman (divadelní vědec, režisér, pedagog JAMU v Brně a DAMU v Praze). Během týdenního němčického divadelního svátku zavítalo do hlediště kina Oko, kde se všechna představení odehrála, celkem 1 583 diváků. Na celostátní přehlídku pohádek dospělí dětem Popelka Rakovník odborná porota 24. ročníku HDM nedoporučila, ani nenominovala žádnou inscenaci. Na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou odborná porota 24. ročníku HDM doporučila Divadlo BLIC z Ostrožské Nové Vsi s inscenací Julie umírá každou noc a nominovala Morkovské ochotníky o. s. s inscenací Hrobka.

14

2.

ZÁKLADNÍ SEZNÁMENÍ S KLUBEM DĚTSKÉHO DIVÁKA „Praxe klubů dětského diváka, vedených psychologem, s cílem odborně zjistit

reakci dětí a konfrontovat ji s hlediskem divadelně estetickým, je výborná služba divadlu. Bezprostřední styk s živým kouzlem divadla duši dítěte otevírá, a kdo jen trochu v ní umí číst, dozví se mnoho o životním pocitu dnešních dětí, zítřejší nastupující generace. A pochopení tohoto životního pocitu umožňuje divadlu dobrat se snáz elementárních diváckých potřeb. Posloucháte-li po několik dní odborné rozbory reakcí dětí, díváte-li se na jejich obrázky, jsou-li vám reprodukovány jejich slovní asociace a úvahy, zjišťujete jedno základní: úpornou, usilovnou, vstřícnou snahu dětských diváků – a to i těch nejmenších – pochopit, domýšlet, dobrat se logiky a smyslu, zapojit to, co vidí do své životní zkušenosti.“5 V této kapitole se budu podrobněji zabývat dětským diskusním klubem, který se v rámci němčické divadelní přehlídky poprvé zrealizoval v roce 1997 a od té doby se stal nedílnou součástí tohoto festivalu. Informace jsem k této kapitole čerpala z doprovodných festivalových bulletinů z let 1997 až 2010, ve kterých se nachází informace o dětské diskusní skupině. Dále se mi podařilo prostřednictvím internetu zkontaktovat bývalé lektorky Klubu, které mi poskytly (bohužel z důvodu odstupu několika let od jejich lektorování jen velice stručné) informace. Z hlediska lektorského vedení, počtu účastníků i formy Klubu došlo v tomto časovém rozmezí k několika zásadním proměnám. Podkapitola 2.1 je nástinem vývoje Klubu dětského diváka po jednotlivých ročnících a předložením dostupných faktů. Pozornost jsem zaměřila na to, kdo Klub vedl, kolik dětí a v jakém věkovém rozmezí Klub tvořilo, jakým způsobem se uvnitř skupiny pracovalo a jaké metody (pokud jsou v materiálech zmíněny) byly použity. Jak jsem již uvedla, veškeré informace jsem získala z festivalových bulletinů, které byly zprvu vydávány pro každý festivalový den a později se ustálily do formy dvou výtisků pro celý průběh přehlídky s názvem Úvodní kukátko a Závěrečné kukátko. Několik záznamů s hodnocením Klubu cituji přímo v textu. V podkapitole 2.2 popisuji současnou podobu rozsahu a formy Klubu dětského diváka. Kapitola 2.3 nahlíží na Klub dětského diváka v širších

5

URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6. str. 68.

15

souvislostech oboru divadlo a výchova a uvádí možné vize nového pojetí Klubu dětského diváka v budoucnosti.

2.1. Stručná historie Klubu dětského diváka na Hanáckém divadelním máji V roce 1997, kdy se dětský diskusní klub sešel poprvé, jej tvořilo pět dětí (čtyři děvčata a jeden chlapec ze 4. až 9. třídy). Lektorem byla Hana Svobodníková – učitelka základní školy a herečka místního ochotnického divadelního spolku. Ta mi v rozhovoru sdělila, že reflexe představení probíhala pouze formou dotazníků. Děti, které byly členy Klubu, měly k dispozici na všechna představení dotazník - formulář, který v průběhu sledování představení stručně vyplnily, a poté před souborem své odpovědi přečetly. Jaké konkrétní otázky dotazník obsahoval, se mi nepodařilo zjistit, ani samotná tehdejší lektorka Hana Svobodníková si na jejich znění již nepamatovala. Z textů otištěných ve festivalovém bulletinu pro tento ročník se dovídáme, že se hodnocení dětí omezilo jen na povrchní formulace typu „hra se líbila, byla veselá a zábavná“. Užití jiných metod, které by více odhalily hlubší a vrstevnatější pocit a kritiku - ať už pozitivní nebo negativní - ze zhlédnutého představení, nebylo praktikováno. Důvodem může být mj. i nedostatečná lektorská zkušenost vedoucího Klubu. Pro přesnější představu výsledku popsané formy reflexe přikládám ukázku doslovné citace z hodnocení Klubu dětského diváka daného roku uvedenou ve festivalovém zpravodaji. Klub se vyjadřoval k inscenaci Křesadlo v podání DS Na Štaci Němčice nad Hanou: „Dětská porota hodnotí - představení místního divadelního souboru Křesadlo. Hra se jim líbila, byla veselá a zábavná. Z postav se jim líbila: - čarodějnice – byla hubatá, rázná a legrační - chůva – legrační, vžila se do role - kat – hodný, nechtěl nikomu ublížit - princezna – milá, pěkná a hodná. Dětem vadila hudba z reproduktorů, texty a melodie se jim líbily. Nelíbily se jim moc kostýmy a scéna, království vypadalo příliš chudobně.“6

6

Dětská porota hodnotí. Festivalové kukátko Hanáckého divadelního máje, 1997, č. 3. str. 10.

16

V roce 1998 se vedoucím Klubu stala Jolana Šťastníková - učitelka literárně-dramatického oboru na Základní umělecké škole v Němčicích nad Hanou. Klub zasedal při hodnocení souborů společně s odbornou porotou a děti samy za sebe mluvily a sdělovaly své připomínky přímo členům zúčastněných souborů. V tomto roce se Klubu účastnilo šest děvčat (4. až 6. třída). Opět uvádím doslovnou citaci hodnocení KDD k inscenaci Kašpárkovy čertoviny v podání DS Zábřeh na Moravě: „Hodnocení Studia při DS Zábřeh na Moravě dětskou porotou. Obsah představení byl dětem srozumitelný, protože pohádku znají z televize. Hned na začátku při věštění sudiček byla málo osvícená forbína. Herecké výkony byly vyrovnané (stejně slabé), princ by mohl být méně ufňukaný. Představení hodně rušilo časté zatahování opony (kvůli přestavbám), děti nevěděly, zda bude přestávka, konec, nebo jestli mají tleskat. Celé to působilo rozpačitě. Bylo by potřeba ještě zlepšit práci zvukaře, místy vázla scénická hudba.“7 Jako pedagog dramatické výchovy se Šťastníková s dětmi při reflexích věnovala,

vedle

připomínek

ke scénografii

a

kostýmům,

problematice

srozumitelnosti dějové linky příběhu. V písemných reflexích jsou zachycena pochvalná, ale i kritická vyjádření dětí. Až po dvou letech od vzniku dětského diskusního klubu, tedy v roce 1999, se lektorského vedení ujala osoba se zkušenostmi s vedením reflexe divadelního představení dětmi. Byla jí Marie Poesová, která působí jako pedagog dramatické výchovy, porotce přehlídek dětského divadla, lektorka dětských diskusních skupin na národní přehlídce Popelka Rakovník, na Festivalu mladého divadla v Libici nad Cidlinou či na celostátní přehlídce Dětská scéna. Paradoxem je, že v celkových devíti festivalových Kukátkách, která byla organizátory přehlídky pro tento ročník vydána, jsem nenašla ani jednu písemně zaznamenanou zmínku o práci Klubu dětského diváka. Je tedy škoda, že jistě v mnohém odlišné a bezpochyby zajímavé a fundované práci Marie Poesové s dětmi (zahrnující nejrozmanitější nepřímé metody zkoumající otázky komunikace dětského diváka a daného divadelního představení a zjišťující efekty této komunikace a vnímání divadla dětmi) nebyla v doprovodných bulletinech věnována žádná pozornost. Jediné, co se mi podařilo zjistit, je, že práce s Marií Poesovou se účastnilo po dobu přehlídky sedm dětí (čtyři děvčata a tři chlapci ze 3. až 9. třídy) a Jolana Šťastníková, která působila jako lektorka Klubu 7

Hodnocení Studia při DS Zábřeh na Moravě dětskou porotou. Festivalové kukátko Hanáckého divadelního máje, 1998, č. 4. str. 5.

17

v předcházejícím roce a v tomto ročníku byla přizvána jako asistentka Marie Poesové.

Z Hanáckého divadelního máje 2000 je dostupný pouze jediný festivalový bulletin, a to závěrečný. Děti z Klubu pracovaly opět pod vedením Marie Poesové. Tvořilo ho osm žáků (tři chlapci a pět děvčat). Bohužel ani toto zmíněné dochované Kukátko neobsahovalo podrobnější informace o práci dětí během přehlídky, ani zmínku o aplikovaných metodách při reflexním rozboru jednotlivých inscenací. V Kukátku bylo uvedeno pouze pořadí třech prvních inscenací z celkových devíti, které Klub hodnotil a které se dětské porotě nejvíce líbily. Toto pořadí však bylo jen za dětský diskusní klub a nekorespondovalo s oficiálním doporučením a nominací odborné poroty. V současné době Klub dětského diváka neurčuje ze svého pohledu pořadí zhlédnutých inscenací.

V roce 2001 se lektorské práce s dětmi ujala opět samostatně Jolana Šťastníková. O počtu a složení členů Klubu pro tento rok jsem v jediném dochovaném Kukátku nenašla podrobnější informace. K hodnocení odborné poroty jednotlivých divadelních inscenací, které se v tomto roce HDM účastnily, jsou otištěny i dětské postřehy z Klubu. K představení Byl jednou jeden drak v podání DS ROTUNDA Znojmo se děti Z KDD vyjádřily následovně: „Postřehy dětského klubu. Toto představení se dětem líbilo, protože to byla typická pohádka pro malé děti. V obsahu jim však nebyla jasná jedna základní otázka: „Proč se princezna nechala unést?“ Samy si na ni zkoušely odpovědět: - aby jí všichni záviděli - aby se vyplnila sudba - aby vysvobodila draka - aby se jí rodiče zbavili. K hereckým výkonům se vyjádřily kladně. Dědeček se jim líbil, protože působil opravdu pohádkově. Jen u draka nenašly typické dračí znaky. Postava čerta byla živá, někdy až střeštěná. Druhý název pro pohádku: Byl jednou jeden drak aneb… - Pohádkový dědeček

18

- Princezna judistka - Jak princezna unesla draka - Popletená pohádka - Bláznivá pohádka - Drak, co se bojí Hodnocení pocitů z představení pomocí barev: - červená - světle zelená - oranžová.“8 Z výše citovaného se již dovídáme o několika metodách, které byly při práci s dětmi použity. Jednalo se o metodu hledání druhého názvu - „aneb…“ a vyjádření celkového pocitu z představení pomocí barev. Obě tyto metody používám při práci se členy Klubu dětského diváka rovněž i já sama a k jejich bližší významové charakteristice i popisu se podrobněji vyjádřím později v kapitole 4.

V následujícím roce 2002 pracoval Klub dětského diváka opět pod vedením Jolany Šťastníkové. Tvořilo ho pět členů (dva chlapci a tři děvčata ze 4. až 9. třídy). Otištěné reflexe za dětského diváka popisují shodné postupy při práci s dětmi v Klubu jako v předcházejícím roce.

V roce 2003 vystřídala Jolanu Šťastníkovou v lektorském vedení dětské diskusní skupiny Jana Turčanová – učitelka literárně-dramatického oboru na Základní umělecké škole v Němčicích nad Hanou a v Plumlově, která s Klubem pracovala i následující dva roky (2004, 2005). V těchto letech tvořilo účastníky Klubu vždy pět dětí a vždy věkově patřily do rozmezí 5. až 9. třídy. Děti se bezprostředně po zhlédnutí představení věnovaly výtvarné reflexi, která neměla bližší zadání. Při slovních reflexích hledaly téma příběhu prostřednictvím druhého názvu; vyjadřovaly svůj pocit pomocí barevných skvrn; vyjmenovávaly, co se jim v představení líbilo a co nelíbilo; vymýšlely nová řešení, která by mohla pomoci případným nejasným situacím či celkovému ději. Členové Klubu byly v těchto letech (již od roku 1998) přítomni při rozborovém setkání účinkujícího souboru s odbornou porotou a samy za sebe 8

Postřehy dětského klubu. Kukátko závěrečné 2001, 2001, č. 2. str.12.

19

mluvily k tvůrcům představení. Podle mého názoru však tato forma poskytování zpětné vazby účinkujícím souborům přímo prostřednictvím přítomnosti samotných dětí není vhodná. Děti jsou vystaveny pro ně nepříjemné pozornosti, ostýchají se před souborem mluvit, nebo se naopak v projevu „předvádějí“, nedokáží zcela jasně zformulovat své postřehy a názory. Při mé praxi lektora Klubu dětského diváka se děti z Klubu rozborového setkání se souborem mohou samozřejmě zúčastnit, ale jen v roli přihlížejícího diváka. Pro následující ročník se organizátoři přehlídky rozhodli pro změnu v lektorském vedení Klubu dětského diváka a oslovili osobu s většími praktickými zkušenostmi v této oblasti.

V roce 2006 tedy byla do Němčic nad Hanou jako lektorka Klubu dětského diváka pozvána Eva Kodešová, která od roku 1990 pravidelně pracuje jako vedoucí dětských seminárních skupin při národní přehlídce Popelka Rakovník a při Festivalu mladého

divadla

v Libici

nad

Cidlinou9.

Dlouhou

dobu

Eva

Kodešová

spolupracovala s Ivanou Veltrubskou – psycholožkou, která na základě svých zkušeností při práci v seminářích mj. vydala i publikaci zaměřenou na tuto práci.10 Eva Kodešová při práci s dětmi dbá na to, aby dětem nebyly podsouvány názory lektora. S Evou Kodešovou jsem při práci v Klubu v letech 2006 a 2007 spolupracovala a mnohé z jejich principů a metod jsem převzala a používám je i v současnosti. Jejich podrobnému popisu se budu věnovat v kapitole 4. V období lektorského vedení Evy Kodešové došlo na přání lektorky k rozšíření počtu účastníků Klubu na dvanáct dětí (šest chlapců a šest děvčat).

V následujících letech 2008, 2009 a 2010 jsem již práci s Klubem dětského diváka vedla samostatně. V těchto letech byl dodržován počet dvanácti účastníků a používány metody, které popíši v kapitole 4: Metody reflexe užité při práci s Klubem dětského diváka na Hanáckém divadelním máji 2010.

9

FEMAD byl v letech 1990 – 2000 zaměřen výhradně na dětská inspirativní představení – tedy na práci s dětským divákem. 10 VELTRUBSKÁ, I. Divadlo očima dětí. Praha: IPOS, ARTAMA, 1994, s. 79. ISBN 80-7068-064.

20

2.2. Současná podoba a organizace Klubu dětského diváka na divadelním festivalu Hanácký divadelní máj V roce 2010 členy Klubu dětského diváka vždy tvořili žáci Základní školy v Němčicích nad Hanou, kteří byli vybráni svými třídními učiteli. Kritéria pro výběr do Klubu nejsou dána, rozhodující je ovšem zájem samotných žáků o práci v dětské diskusní skupině. Jedná se vždy o žáky 3. až 9. tříd, tedy mladšího a středního školního věku (8 až 15 let). Při výběru členů je dbáno, aby byla zastoupena obě pohlaví, ale ne vždy je počet chlapců ve skupině stejný jako počet dívek. Do Klubu je pro každý ročník vybráno celkem dvanáct dětí. Složení členů dětské diskusní skupiny se pro každý ročník obměňuje, pokaždé tedy Klub tvoří noví účastníci bez předcházejících zkušeností s Klubem dětského diváka. Forma a organizace je již několik let neměnná. Účastníci mají za povinnost zhlédnout všechna divadelní představení, která se na němčický festival přihlásila se snahou postoupit na národní přehlídku pohádek dospělí dětem Popelka Rakovník. Počet zhlédnutých představení dětmi z Klubu se v jednom ročníku pohybuje v rozmezí pět až sedm inscenací. Prvnímu divadelnímu představení, které má sledovat vedle odborné poroty i Klub dětského diváka, předchází krátká informační schůzka lektora s členy Klubu, na které se lektor představí a stručně dětem popíše průběh a organizaci jejich práce v Klubu. Následně děti společně s lektorem zhlédnou divadelní představení a bezprostředně po jeho skončení se všichni odeberou do místnosti, která je po celou dobu festivalu určena pro práci Klubu dětského diváka. Tato místnost se nachází přímo v budově němčického Kina Oko, kde se festival odehrává. Přesuny dětí díky tomu nejsou zdlouhavé a organizačně komplikované. Místnost je po obvodu vybavena židlemi a stoly, dále je zde připraven materiál, který členové Klubu potřebují na výtvarné a verbální reflexe inscenací (čtvrtky bílého tvrdého papíru, balicí papír, pastelky, fixy, vodové barvy, křídy). Uprostřed místnosti je na podlaze koberec, který je využíván při diskusích, ale také při skupinové práci (např. při výtvarném zpracování velké vizuální reflexe). Zatímco Klub dětského diváka samostatně a separátně pracuje, jde se odborný lektorský sbor, který rovněž sledoval představení, na 30 až 60 minut poradit a poté následuje jeho rozprava s divadelním souborem. Tato odborná reflektující část trvá obvykle přibližně 30 až 45 minut, což dětem dává k dispozici na jejich práci v Klubu 21

zhruba rozsah hodiny až hodiny a půl. Lektor musí tento fakt brát na zřetel a vést práci tak, aby děti měly na zadané úkoly dostatek času. Po ukončení reflexe odejde lektor se získaným materiálem do místnosti, kde již probíhá sezení odborné poroty se souborem, a zde tlumočí slovní a výtvarné reflexe členů Klubu. Reflexe dětí jsou určeny souborům, jejichž divadelní představení Klub zhlédl a o kterých diskutoval. Vedle názorů odborné poroty se tedy souborům dostane zpětná vazba právě od dětského diváka, kterému jsou jejich představení adresována. Mnoho souborů s faktem, že jejich představení sleduje vedle odborné poroty i „dětská porota“, není obeznámeno. Tuto skutečnost se dovídají až během závěrečného sezení s porotou a lektorem Klubu. Reflexi dětského diváka však vždy kladně vítají. Výtvarné reflexe od dětí dostává zúčastněný soubor na památku. Lektor Klubu, stejně jako jednotliví členové odborného lektorského sboru, zpracovává písemnou zprávu do festivalového Závěrečného kukátka. Cílem je seznámení festivalové veřejnosti s názorem Klubu dětského diváka na jednotlivá festivalová představení. Práce Klubu v rámci divadelního festivalu Hanácký divadelní máj má tak dva hlavní cíle. Za prvé poskytuje zpětnou vazbu zúčastněným souborům. Za druhé poskytuje prostor pro recepci a reflexi dramatického umění. Vychovává dětského diváka a učí ho dívat se na zhlédnutá představení kritickým okem a pojmenovávat chyby i přednosti divadelního provedení pohádek a příběhů pro děti a mládež. Každý člen Klubu projde během festivalového týdne určitým vývojem a při hodnocení posledního představení je více než příjemné pozorovat zvláštní posun dětí v náhledu na divadlo. Absolvent Klubu dětského diváka registruje jednotlivé složky divadelní inscenace, ke kterým se vyjadřuje. Seznamuje se s různými inscenačními postupy, učí se k zhlédnutému představení zaujímat kritický postoj, seznamuje se se základní terminologií. V dnešní době amatérské divadelní soubory často sáhnou po pohádkovém dramatickém textu. Bohužel ne vždy jsou tvůrci seznámeni a poučeni o specifických zákonitostech tohoto žánru a kvalita inscenací určených dětskému divákovi nebývá vždy na vysoké umělecké úrovni. „[divadlo] Má výhodu ve své časoprostorovosti a konkrétnosti, v mnohosti a variabilitě složek, které ho tvoří, v možnosti působit na rozum i cit zároveň, a v magii herecké osobnosti, v živém člověku, který je „teď a

22

tady“ a je tu doopravdy, takže je možné s ním navázat kontakt. (…) Divadlo je opravdu jedna z nejschůdnějších cest, jak budovat most mezi světem dětským a dospělým, jak dát nahlédnout do toho, nač jsou, nač musí být děti horečně zvědavé a čemu dospělí říkají život. Je tu ovšem jedna podmínka: že divadlo, pomáhající v životní orientaci „jenom“ dětem a ne dospělým, se přesto nezpronevěří základním zákonům, které ho vymezují jako druh umění. Že dokáže realitu života ztvárnit obrazem, že bude svého druhu výpovědí o subjektivním prožitku objektivní skutečnosti, že dokáže působit komplexně, a bez zdviženého ukazováčku vést nenásilně k samostatné orientaci v životních hodnotách. V drtivé většině rozsáhlé, žánrově přepestré divadelní i paradivadelní produkce, věnované dětem, tato podmínka však splněna není.“11 Zlehka kritický náhled dětského diváka, ke kterému účast v Klubu dětského diváka napomáhá, na divadelní produkci, je podle mého názoru zcela na místě.

2.3. Klub dětského diváka v širších souvislostech oboru divadlo a výchova a vize do budoucnosti Klubu dětského diváka Účast dětí v Klubu dětského diváka a jiných podobných dětských diskusních skupinách formuje a vychovává z dětí citlivější, vnímavější a poučenější diváky – současné a především i budoucí návštěvníky divadel. Na Klub dětského diváka a na jiné skupiny dětí, které pod lektorským vedením reflektují amatérské nebo profesionální divadelní inscenace, může být nahlíženo jako na vzorek diváků, kteří o viděném diskutují a poskytují tak tvůrcům zpětnou vazbu.12 Druhým rozměrem takovýchto diskusních uskupení je aspekt výchovy a vzdělávání, jenž ovšem v podmínkách průběhu a organizace němčického festivalu má podle mého názoru ještě značné rezervy, a bylo by jistě k užitku o tomto aspektu přemýšlet hlouběji.

11

URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6. str. 2-3. 12 Jednou ze třech základních oblastí zájmu a výzkumu Ateliéru Divadlo a výchova je i oblast divadla ve výchově, kam spadá i recepce a reflexe dramatického umění. Touto problematikou se podrobněji ve své diplomové práci zabývá Silva Macková ve stěžejní publikaci oboru (MACKOVÁ, S. Dramatická výchova. 1. vyd. Brno: JAMU, 2004. 216 s. ISBN 80-85429-93-4.) nebo například Miloš Maxa. (MAXA, M. Jak pomoci škole s výběrem a reflexí profesionálního divadelního představení aneb Diváci, jde o vás! Diplomová práce. Brno: JAMU, 2007.).

23

Úkolem členů Klubu je zhlédnout a slovně a výtvarně reflektovat zhlédnutá představení. Každá reflexe jednotlivých divadelních inscenací v Klubu se více či méně týká hledání námětu a sdělovaných témat, jednotlivých složek představení a základních stavebních prvků dramatického díla. Na tomto místě mě napadá myšlenka, zda by v rámci práce v Klubu během týdenního divadelního festivalu nemohl vzniknout větší prostor pro bližší seznámení dětí s několika klíčovými složkami dramatické výchovy - jako je například proces inscenační tvorby. Zda by bylo reálné využít zájem dětí o festivalové divadelní dění více a vytvořit nový koncept formy, rozsahu a organizace Klubu dětského diváka tak, aby se účast dětí neomezovala jen na ten fakt, že si děti „odskočí ze školní lavice na představení, něco si o něm pak řeknou a opět se pak vrátí do lavic“. Současný koncept organizace Klubu zanechává své dětské členy tak říkajíc „na půl cesty“ k hlubšímu poznání dramatického umění. Tohoto poznání se jim bohužel nemusí dostat ani v rámci základního vzdělání, pokud nemá jejich základní škola předmět dramatická výchova zařazen do svého školního vzdělávacího programu, nejlépe mezi tzv. obligatorní (tj. povinné) předměty. Je otázkou, zda by se členové KDD nemohli blíže seznámit s obecnými zákonitostmi a postupy procesu inscenační tvorby, se základními druhy a žánry dramatického umění, samozřejmě na úrovni odpovídající žákům ZŠ. Jistě by bylo pro děti zajímavé si inscenační postupy, o kterých se při slovních reflexích zmiňujeme a pojmenováváme je, vyzkoušet v praxi a během týdne zinscenovat krátkou scénku, jenž by mohla být prezentována v rámci závěrečného programu festivalu. Děti by se dramatického umění mohly během festivalu „dotknout“ více reálně a prakticky. Další zajímavou možností by bylo si z blízka prohlédnout prostor jeviště, na kterém herci účinkují, technické vybavení divadla, zákulisní prostory. Velmi inspirativní by jistě bylo i osobní setkání s herci a tvůrci inscenace, kdy už jsou bez líčidel a divadelních kostýmů, a možnost se jich na cokoliv k divadlu zeptat. Forma Klubu by se tak proměnila v tvůrčí dílnu či dětský divadelní seminář. Bližší poznání divadelního prostředí a propracovanější forma Klubu s výchovným a vzdělávacím aspektem úměrným věku účastníků by jistě děti mohla inspirovat k vlastní umělecké činnosti, ale především by vedla k formování jejich pozitivního diváckého vztahu k dramatickému umění. Divadlo by se pro ně mohlo

24

stát přirozenější součástí jejich kulturního života a nenahlížely by na tuto uměleckou oblast jako na oblast neznámou a nesrozumitelnou. Bohužel současná forma, rozsah a organizace Klubu dětského diváka v rámci divadelní přehlídky Hanácký divadelní máj neposkytuje lektorovi a především ani samotným účastníkům prostor k reflexi jejich týdenní práce a setkání s divadlem, což je podle mého názoru velká chyba. Bylo by jistě na místě si s dětmi o jejich působení v Klubu popovídat, dovědět se z jejich úst, co jim jejich účast v diskusním skupině přinesla, v čem je obohatila, čemu se naučily, co nového se o divadelním umění dověděly, které konkrétní činnosti je zaujaly a které je zaujaly méně, zda se jejich vztah a pohled na divadelní umění nějak změnil a zda jejich účast v Klubu podnítil větší zájem navštěvovat ve svém volném čase divadlo častěji, než tomu tak bylo doposud. Pro budoucí formu a organizaci Klubu dětského diváka by jistě chtělo hlouběji popřemýšlet, zda by se skupina dětí v Klubu mohla více rozšířit, zda by se děti Klubu účastnily opakovaně či zda by mohla vzniknout hlubší spolupráce se Základní školou v Němčicích i mimo tento týdenní festival. Svět dětského nitra a fantazie je místem nám dospělým tajuplným a vždy, když nás do něj děti pozvou a dovolí nám do něj nahlédnout, zjišťujeme, jak křehká je duše dítěte. Působí na ni a formují ji všechny vnější okolnosti, umění nevyjímaje. Setkání dítěte či dospívajícího jedince s uměním dramatickým – divadlem - je vždy velkým zážitkem – osobitým a individuálním, o který se mají potřebu a touhu podělit s někým druhým. Svým viděním světa, který se odehrává na divadelních jevištích, tak mohou obohatit i nás dospělé.

25

3. ÚČASTNÍK KLUBU DĚTSKÉHO DIVÁKA Klub dětského diváka rovná se účastníci Klubu dětského diváka. V následující kapitole se budu zabývat tím, jaké požadavky jsou na každého člena kladeny, i tím, v čem pro něj může být účast v Klubu přínosem. Rovněž jsem se snažila zmínit i základní aspekty ovlivňující recepci a reflexi divadelního představení u dětského diváka, jako je vývojové stádium dítěte, rozdílnost ve vnímání divadelního představení mezi dívkami a chlapci a vliv citového a sociálního zázemí. Na mnoho otázek týkajících se vnímání divadla z pohledu dětí dává odpověď níže citovaná publikace Ivany Veltrubské, opřená o její mnohaleté zkušenosti s prací s dětským divákem. Veltrubská o pohledu na divadlo očima dětí až poeticky uvádí toto: „(…) krásná práce s dětmi jasně ukázala, že je možno a nutno brát dětský hlas vážně a že k tomu my velcí musíme sklonit hlavu, pokleknout a pobýt chvíli s Malými princi v jejich úžasně bohatém a citlivém světě. A také si musíme uvědomit, že lecčemus nerozumíme a musíme se na to dětí pokorně ptát.“13 Povídání si s dětmi o divadelním představení je nesporně velmi obohacující pro obě zúčastněné strany.14

3.1. Dítě divákem a reflektujícím Jakým jsou děti vlastně obecenstvem? Bohužel mnohdy z pohledu divadelních tvůrců velmi podceňovaným. Zajímavý názor na dětského diváka přináší Alena Urbanová: „Děti jsou obecenstvem vstřícným a bezpředsudečným – přijmou jakýkoli útvar divadelní i paradivadelní, jestliže se jim hned na začátku dostane výrazného znamení, na jaké vlně se vysílá. Samy pochopitelně své divácké představy a požadavky neformulují. Ale díky práci několika psychologů – tedy hlavně kdysi v Ostravě dr. Rychnovského a v současné době dr. Veltrubské – jsme už přece jen schopni alespoň rámcově pochopit, co od divadla podvědomě očekávají: ventil nahromaděným prožitkům, uvolnění tenzí, rozechvění senzitivity, zostření vnímavosti, emoci a katarzi – tedy pocit uspokojení, že chaos života byl uspořádán a že mu porozuměly. Trochu s překvapením zjišťujeme, že se ta dětská divácká potřeba od dospělé zas tolik neliší – je totiž omyl domnívat se, že se dospělý divák nejvíce těší na 13

VELTUBSKÁ, I. Divadlo očima dětí. Praha: IPOS, ARTAMA, 1994, s. 79. ISBN 80-7068-064. str. 56. 14 Na úvod této kapitoly by chtěla ještě předeslat, že níže uváděné závěry se opírají o citované pasáže z odborné literatury a především o mé vlastní osobní zážitky a zkušenosti s Klubem dětského diváka.

26

to, že mu divadlo poskytne „důvod k zamyšlení“. Ovšem u dospělých je zřejmé, že naplnit tuto potřebu do hloubky může jen umění divadla, ne kýč. U dětí je naopak už stopadesát let jaksi obecně samozřejmé, že na to stačí atrapa. Dětské obecenstvo ovšem své zvláštnosti má, ale je jich nepoměrně méně než se traduje. Pro děti je atrakcí už fakt divadla samotného, ne až to, co se děje na jevišti. Vnímají divadlo jako jednolitý celek.“15 Závisí na mnoha faktorech, zda jejich zážitek z návštěvy divadla bude příjemný a budou se tak chtít do divadla vracet v očekávání nových pěkných a příjemných zážitků. Děti navštěvují divadelní produkce buď v doprovodu členů své rodiny, nebo (a to mnohdy mnohem častěji) se do divadla dostávají prostřednictvím hromadných, školou organizovaných návštěv se svými spolužáky. Oba dva případy mají svá specifika a ovlivňují recepci divadelního představení. Recepci dramatického umění (divadelního umění) Miloš Maxa, již zmiňovaný absolvent Ateliéru Divadlo a výchova JAMU, ve své diplomové práci označuje za „soubor dějů probíhajících před, při a po skončení divadelního představení. Děje, které obsahují souhrn všech činností, vztahů, vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, souvisejících s divákovým vztahem a interakcí s divadelním uměním či konkrétním divadelním představením.“16 Žáci základní školy v Němčicích nad Hanou navštěvují divadelní představení v podání profesionálních souborů z celé republiky, která pro ně zajišťuje místní městské kulturní středisko, obvykle jednou za měsíc. Otázkou je, do jaké míry probíhá po návratu do školních lavic s jejich pedagogy reflexe. Zda společně zhlédnuté představení ještě rozebírají a diskutují o něm, či dokonce na divadelní zážitek navazují další činností - např. četbou předlohy nebo jiného textu autora, povídáním si o tématu v širším kontextu. Má dětský divák možnost podělit se s někým o své zážitky a prožité emoce? Dostane se dětskému divákovi po návštěvě divadelní produkce v rámci školní výuky prostor a možnost svobodně a upřímně vyjádřit své názory, postřehy a pocity z divadelního představení a konfrontovat je s ostatními spolužáky ve třídě? Má prostor po odchodu z divadla o představení

15

URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6.. str. 64. 16 MAXA, M. Jak pomoci škole s výběrem a reflexí profesionálního divadelního představení aneb Diváci, jde o vás! Diplomová práce. Brno: JAMU, 2007.str. 10.

27

přemýšlet? Dokáže sám za sebe formulovat své postoje k viděnému? Zodpoví mu někdo otázky, které vznikly z pochybností o tom, co na jevišti viděl? Pokud dítě navštíví divadelní představení se svými rodiči nebo osobou sobě blízkou, které důvěřuje, cítí se být v bezpečí a může se tak plně oddat vnímanému. Po skončení představení cítí jako samozřejmé si o viděném popovídat, klást otázky nebo odpovídat na dotazy svého dospělého doprovodu. Nemá zábrany se otevřít a svůj emocionální a intelektuální zážitek z divadelního představení ještě dotvořit. Toto je ideální případ, který však nemusí být pokaždé v reálu uskutečněn a naplněn. Okolnosti recepce a reflexe divadelního představení jsou v případě návštěvy divadla se školou a svými vrstevníky odlišné. Dítě jako divák prožívá kolektivní zážitek a je součástí davových emocí. Necítí již ono potřebné bezpečí a ve snaze zavděčit se morálce kolektivu, ztrácí možnost zcela se otevřít fascinaci dramatickým uměním. Zvláště ve starším školním věku - v období puberty dochází mezi dětmi k soutěživosti a potřebě vrstevníkům zaimponovat a být kolektivem přijímán. Zároveň dospívající děti zpravidla nemají velký zájem své názory a pocity před ostatními spolužáky sdělovat. 17 Velmi zde záleží na osobě pedagoga, zda po návratu do školy se svými žáky chce ještě o představení diskutovat. Musí ve třídě vybudovat příjemnou atmosféru a pocit bezpečí a důvěry (mezi žáky i k němu samotnému), aby následná reflexe byla otevřená a upřímná. Mnohdy se během našeho povídání v Klubu děti nechvalně vyjadřovaly k chování a reakcím ostatních dětských diváků, kteří spolu s členy Klubu zasedli do hlediště, i když se nejednou jednalo o jejich spolužáky. Děti z Klubu nazývaly projevy svých vrstevníků za nevhodné a rušivé. Už jen ten fakt, že všichni členové Klubu sedí pospolu v jedné rezervované řadě divadelního sálu a jsou tak pomyslně vyčleněni ze svého třídního kolektivu, ukázal, že vnímají dění na jevišti, ale i v hledišti, mnohem odlišněji než v případě, kdy jsou součástí určitého kolektivu – davu. Podle mého názoru si děti v Klubu dětského diváka daleko více uvědomovaly svou sociální roli divadelního diváka v jiných a nových souvislostech, než když se divadelním divákem staly jen proto, že divadelní produkci musely navštívit povinně se svojí třídou v rámci výuky. Pocítily velkou odpovědnost, protože jim byl předkládán výsledek práce divadelních tvůrců, na kterém se jako diváci mohly 17

ŘÍČAN, P. Cesta životem:Vývojová psychologie. Praha:Portál, 2006.390 s. ISBN 80-7367-124-7. str. 181-184.

28

spolupodílet. Z této odpovědnosti a především svého vlastního zájmu chtěly maximálně vnímat a soustředit se a nebýt vyrušovány jinými diváky, kteří si této své divácké odpovědnosti a spoluúčasti nejsou vědomi. Děti z Klubu dětského diváka si naopak byly velmi dobře vědomy toho, že následně budou účastníky diskuse k představení a že i ony mohou projevit své dojmy a názory. Aby se mohly zapojit a nebýt v tomto procesu reflexe vyčleněny, musí dění na jevišti pozorně sledovat. Dokonce i v případě, že je sledované představení příliš nezaujalo, vše pozorně sledovaly až do „spadnutí poslední opony“. Pocit důležitosti jejich názorů v nich podněcoval přistupovat k roli divadelního diváka zcela jinak, než jak tomu je v případě, kdy ví, že se jich na představení nebude nikdo ptát a nebudou mít ani žádný prostor k vlastnímu vyjádření. Děti mají velkou potřebu projevovat a sdílet svůj zážitek s někým druhým. Nebojí se vzájemné konfrontace s odlišným názorem někoho jiného. Velmi rády mluví o svých prožitcích a emocích, které touží vyslovit, vysvětlit a pojmenovat. Během recepce dramatického umění hledají paralely ve vlastním životě. Pokud obdrží uspokojivou odpověď na své vnitřní otázky, mohou pro sebe takovouto otázku odložit a přejít a soustředit se na nové. „Reflexe zpracovává nově získané zkušenosti, zobecňuje je a zařazuje je do systému zkušeností předchozích. Je tedy nedílnou součástí procesu učení.“18

3.2. Požadavky na účastníka Klubu dětského diváka Protože dětský diskusní klub jako součást divadelního festivalu Hanácký divadelní máj má již dlouhou tradici, je v povědomí žáků němčické základní školy dobře zapsán. Každoročně jsou všechny děti z 3. až 9. tříd osloveny, zda mají zájem stát se členy festivalového Klubu dětského diváka. Potencionální zájemci z řad dětí také vědí, co toto „porotcování“ zhruba obnáší, a mají obecnou představu, jaké nároky a povinnosti na ně budou kladeny. Členy vybírá pověřený pedagog němčické základní školy, který je zároveň členem přípravného realizačního týmu festivalu. Kritéria pro výběr dětí nejsou dána, záleží tedy na uvážení pedagoga. Členové vybraní do Klubu mají za povinnost

18

MACKOVÁ, S. Dramatická výchova. 1. vyd. Brno: JAMU, 2004. 216 s. ISBN 80-85429-93-4. str.198.

29

zhlédnout spolu s lektorem všechna divadelní představení, která jsou adresována dětskému divákovi. Po skončení představení ihned odchází všichni účastníci Klubu spolu s lektorem do místnosti určené a vybavené pro jejich práci, kde následně probíhá rozbor představení - jeho slovní a výtvarná reflexe. Děti by se měly aktivně zapojovat a účastnit všech lektorem zvolených činností a respektovat zadání jednotlivých aktivit, které jsou lektorem přehledně vysvětleny. Od účastníků reflexe se očekává spontánní komunikace, chuť společně pracovat a spolupracovat s lektorem a s ostatními členy ve skupině a děti by se měly zadaným činnostech věnovat, dokud nejsou lektorem ukončeny. Průběh reflexe by jednotliví členové neměli nikterak nevhodně narušovat. Nepřípustné jsou jakékoliv projevy slovní nebo dokonce tělesné agrese vůči ostatním členům ve skupině. Lektor by měl dohlédnout na to, aby všichni účastníci reflexe dbali na bezpečnost práce, aby nebylo ohroženo zdraví jejich ani ostatních účastníků reflexe. Členové Klubu dětského diváka neprezentují veřejně před souborem svá stanoviska k jednotlivým představením. Pokud mají zájem, mohou se rozborového sezení odborné poroty se souborem zúčastnit, ale pouze jako diváci. Předpokládá se, že se děti, které pracovaly v Klubu dětského diváka, na závěr divadelního festivalu zúčastní slavnostního vyhlášení výsledků a zakončení přehlídky.

3.3. Přínos pro účastníka Klubu dětského diváka Týdenní intenzívní setkávání dětí z Klubu dětského diváka s dramatickým uměním a divadlem se pro ně nepochybně stává velkým zážitkem a pozitivně formuje jejich sociálně osobnostní rozvoj. Podněcuje v nich zájem o divadlo, o další divácké zážitky, a může také být inspirací k vlastní umělecké aktivitě. Práce v Klubu vyvolává u dětí též pocit zodpovědnosti v přístupu k povinnostem, které obnáší účast v Klubu. Podporuje schopnost aktivnějšího začlenění do sociální skupiny a bezproblémovějšího fungování uvnitř society. Rovněž u dětí rozvíjí a podporuje schopnost formulovat své názory, poskytovat prostor pro tolerování názorů druhých, které se učí vyslechnout a respektovat. Účast v diskusní skupině přispívá u dětí ke kultivaci mluveného projevu a odbourává ostych při vystupování a mluvení před ostatními. 30

Účast v Klubu dětského diváka učí dětské diváky rovněž zpracovat konkrétní zážitek z divadelního představení, učí je svobodně projevit své pocity a dojmy a konfrontovat je s ostatními účastníky reflexe a své pocity odůvodnit na základě argumentace. Rozvíjí znalost prostředků divadelní komunikace a procesu inscenační tvorby. Přináší nové životní zkušenosti a zážitky.

3.4. Základní aspekty ovlivňující recepci a reflexi divadelního představení u dětského diváka Členy Klubu dětského diváka tvoří, jak již víme, děti ze 3. až 9. třídy základní školy ve věku 8 až 15 let. Tento velký věkový rozptyl si jistě zaslouží bližší pozornost z hlediska charakteristiky jednotlivých období vývoje dítěte už proto, že věk dítěte ovlivňuje vnímání světa okolo sebe a orientaci v něm. Mezi základní aspekty, které ovlivňují recepci divadelního představení dětským divákem, bych zařadila vývojové stádium dítěte (především psychické), pohlaví dítěte a vědomostní a sociální zázemí dítěte. 3.4.1. Vývojové stádium dítěte ve vztahu k recepci a reflexi dramatického umění Věk 6 až 11 let je psychology z oblasti vývojové psychologie označován za mladší školní věk a za období tzv. „střízlivého realisty“. Oproti předcházejícímu věku přináší toto období velkou změnu v životě, a to nástupem do základní školy. Ve školním věku si dítě hraje už jako střízlivý realista, nikoliv jako bezhlavý fantasta. Dítě je dychtivé po nových informacích o světě kolem něj, které má potřebu shromažďovat a nacházet rozdílné modely řešení životních situací, aby si z nich mohlo vybírat. Tyto modely mu poskytují návod, jak prožít své současné problémy. Přibližně kolem devátého roku dítě ztrácí zájem o pohádky a přitahují ho příběhy s dobrodružnými náměty a příběhy o vrstevnících, mezi nimiž si v reálném životě hledá své místo. Kolem jedenáctého roku života nastupuje v psychice dítěte počátek schopnosti abstrakce.19 Obdobím pubescence je označováno věkové rozmezí 11 až 15 let. V tomto období začíná dospívající hlouběji chápat svou individualitu a měnit své vztahy k vrstevníkům, rodičům a autoritám. Zvlášť výrazné jsou v pubertě individuální 19

Srovnej s: ŘÍČAN, P. Cesta životem: Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367124-7. str. 145-167.

31

rozdíly, ať už jde o tělesný, duševní, psychosociální, citový, mravní nebo estetický vývoj. Přirozeně také dochází k vývoji vztahů k druhému pohlaví. Pubescent reaguje podrážděně, jeho nálady bývají labilní a nápadně často se mění, převládají záporné emoce jako rozmrzelost, nepokoj a neklid. Je více negativistický a kritický. I přes nápadnou citovou labilitu stoupá sebekontrola a ubývá citová bezprostřednost. Pubescent zaměřuje svou pozornost, vedle svého zevnějšku, ke zkoumání svého nitra. Vztah k vrstevníkům je jednou z hlavních hybných sil pubescentního vývoje. Skupina vrstevníků má na dospívajícího jedince stále větší vliv a ten se za každou cenu snaží být populární nebo alespoň nevybočovat.20

Mnohokrát se při společné práci v Klubu dětského diváka projevila rozdílnost ve vnímání a v myšlení dětí různých věkových skupin. Divadelní představení zaujalo spíše jen mladší, nebo naopak jen starší členy Klubu, druhou věkovou skupinu zanechalo vždy lhostejnou. I přesto se však v programu festivalu objevila představení, která zapůsobila jak na mladší, tak i na starší účastníky a obě věkové skupiny jej ocenily. Mladší děti z Klubu dávaly a obecně dávají přednost fascinaci, která je založená na realisticky podaném magickém příběhu. Velmi je oslovuje výprava: velmi stylizované kostýmy a působivá, zvláště barevná scénografie. Zaujímají je tvořivá a hravá představení. Na rozdíl od starších dětských diváků, mladší děti ještě nedokážou v divadelních inscenacích docenit poetickou zkratku, nadsázku nebo znak. Starší děti hledají v příbězích konkrétní řešení problémů reálných hrdinů, se kterými se mohou ztotožnit. Ve slovní reflexi oceňují tvořivé a ne běžné zobrazování reality, originalitu a tvůrčí hravost. Teprve až pubescentní a adolescentní diváci objevují i recesi. Mladší děti na ni mohou reagovat až agresivně pro nejednoznačnost a protikladnost. Zážitek z divadelního představení se totiž zcela přirozeně promítá do bezprostředního chování dětí a lektor by neměl tento aspekt přehlížet, ale naopak ho brát na zřetel, jakožto součást nevědomé reflexe dětského diváka. Právě mladší děti jevištní jinotaje nedokážou rozkrýt a působí na jejich psychiku nepochopitelně. Právě proto mohou v dětech vyvolávat pocit vyčlenění a ohrožení, protože přirozeně cítí 20

Srovnej s: ŘÍČAN, P. Cesta životem: Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367124-7. str. 169-189.

32

v tom, co je pro ně neznámé, synonymum pro nebezpečné a zraňující. Dítě, které sledovanému nerozumí, si může myslet, že mu tím dospělí, kteří dokážou rozšifrovat metaforu, recesi či satiru, dávají najevo, že je oproti dospělým ještě pořád hloupé a nedokonalé, a tím dítě můžeme zraňovat. Jeho obrannou reakcí pak může být podrážděné chování, nedůtklivost, uzavřenost a nekomunikativnost. Dětský divák všech věkových kategorií však dokáže nemilosrdně odhalit, zda jsou divadelní představení „udělána“ poctivě a jsou hrána pro ně. U věkově mladších účastníků Klubu se projevuje při slovní reflexi větší motivace komunikovat s lektorem. Své názory, postřehy a dojmy sdělují oproti svým věkově starším kolegům ve skupině daleko spontánněji. Jejich auto-cenzura a sebekontrola není ještě tak vyvinutá, jako tomu už je u dětí dospívajících. To však neznamená, že věkově starší členové Klubu se do společných diskusí vůbec nezapojují. Jejich projev je ale více zdrženlivější, raději své emotivní zážitky vyjadřují skrze výtvarné reflexe, které lektorovi popisují bez přihlížení ostatních členů skupiny.

3.4.2. Rozdílnost ve vnímání divadelního představení mezi dívkami a chlapci Rozdílnost v recepci divadelního představení mezi dívkami a chlapci se projevuje i v následné reflexi divadelního představení. Společným rysem pro obě pohlaví však zůstává potřeba mít možnost identifikovat se s hlavním hrdinou příběhu. Zjednodušeně řečeno podle Ivany Veltrubské a její citované publikace: Chlapci společně s princi nebo hloupými Honzy na jevišti bojují proti drakům, čarodějnicím a prožívají hrdinství těchto dramatických postav, které překonávají a čelí různým překážkám, aby dosáhly vysněného cíle a zvítězily nad zlem a nenávistí. Dívky v příbězích daleko více potřebují vidět a cítit lásku. Touží být dobývány a zachraňovány jako princezny. Dobře, přesně a jasně vystavěný pohádkový příběh s klasickými archetypy postav je pro dětského diváka jakýmsi „receptem“, jak se v životě chovat k druhým lidem, čemu v životě věřit, za co má cenu v životě bojovat, co se vyplácí a co naopak vede k jisté záhubě. „Klasická pohádka je obrazné a zhuštěné vyjádření věčných lidských konfliktů. (…) To, co nám ukazují tisícileté příběhy, není víra v jakési „dobro“, které zvítězí nad zlem, ale důvěra v možnost aktivity, v možnost činů, které 33

znovu zlidští svět. Pro děti, které vstupují do života, je toto povzbuzení zvlášť cenné, a velice přesně ho chápou. Zápas o život lidsky důstojný probíhá i v té demokratičtější, věcnější a bezpochyby také o mnoho mladší podobě lidové pohádky, kde lidé zápasí s čertem, kmotřičkou Smrtí, s vyzáblou Bídou, konečně i s reálnými mocipány. Proti těmto silným protivníkům nemají jinou zbraň než svůj důmysl, houževnatou důvěru ve své možnosti a lásku k životu.“21 Rozdílnost ve vnímání divadelního díla dívkami a chlapci se dotýká i použitých divadelních prostředků. Dívky daleko více než chlapce oslovuje na jevišti především krása. Detailněji pozorují kostýmy postav, líčení či výtvarné ztvárnění scénografie. Chlapci oproti tomu upírají svojí pozornost spíše na technické detaily, provedení kouzel nebo přeměn na jevišti.

3.4.3. Vliv citového a sociálního zázemí na dětskou recepci a reflexi divadelního představení Několikrát se do reflexí dětí z Klubu dětského diváka promítla i skutečnost, v jakém citovém a sociálním zázemí děti vyrůstají. To bezpochyby potvrzuje fakt, že rodinné zázemí hluboce ovlivňuje vnímání reality životní, potažmo i divadelní. Na otázku, jakou roli hraje při recepci a reflexi divadelního představení míra vědomostního, citového a sociálního zázemí dítěte, se zamýšlela opět Ivana Vetrubská, a to takto: „Co se týče vlivu vědomostního a sociálního zázemí, byl viditelný ve verbalisacích, ztrácel se však při rozboru neverbálního materiálu. Naopak, (…) některé vědomostmi přetížené, příliš „rodičovské“ děti ztrácely půdu pod nohama, když mělo jít o jejich vlastní sebevyjádření, a utíkaly k poučkám „mělo by“, „má se“ atd. před autentickým vyjádřením svého pocitu.“22 Rodinné zázemí dítěte je nutné považovat za další velmi důležitý faktor, kterým je dítě zcela přirozeně ovlivněno. Veltrubská uvádí konkrétní příklady ze své dlouholeté praxe, které se snaží zobecnit: „Největší rozdíly mezi dojmem z představení mezi dětmi se zázemím a dětmi z domova či ústavu, se objevily v reakcích na představení „Tatínku, ta se ti povedla“ (Zdeněk Svěrák). (…) děti se zázemím tam ucítily tu teplou náruč domova – bezpečného a milujícího. Bezpečného i 21

URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6. str. 36. 22 VELTUBSKÁ, I. Divadlo očima dětí. Praha: IPOS, ARTAMA, 1994, s. 79. ISBN 80-7068-064.str. 60.

34

v tom, jak jsou máma s tátou odlišní a každý věci může dělat jinak, a jak i to, co neumím, se mohu naučit, když to vezmu vážně. V tom představení bylo tolik člověčího a positivního. (…) Pochopení, přijetí, smysl všeho počínání, které myslím vážně a dělám je z lásky. Zatímco děti z rodin většinou malovaly rodinu, společenství – děti ústavní tu viděly jen střípky tatínkova příběhu, který bez kontextu byl málo důležitý. Obrázek holčičky z dětského domova žaloval prázdnotu.“23 Při své praxi lektorky Klubu dětského diváka jsem pracovala s dětmi z úplných i neúplných rodin, nikoliv s dětmi z dětských domovů, kterým by rodinné zázemí zcela chybělo. Zvláště citlivý přístup vyžaduje práce s dětmi, které pochází z neharmonické a problémové rodiny obklopené krizovými rodinnými situacemi. V roce 2010 byl členem Klubu dětského diváka patnáctiletý chlapec se jménem Adam (z etických důvodů se jedná o fiktivní jméno), jehož rodinné zázemí bylo konfliktní, což se promítalo do jeho vyjadřování se k jednotlivým divadelním inscenacím. Konkrétně jeho slovní i výtvarné hodnocení budu popisovat v kapitole 4.2. S citově deprimovanými dětmi, které se momentálně nacházely v krizových rodinných situacích, pracovala i Veltrubská, která se o této problematice vyjadřuje takto: „Tyto děti, procházející ohněm trápení, byly naopak vůči nuancím mezilidských vztahů a lidských charakterů vnímavější a požadovaly jejich naprostou ryzost. Snáze objevily nečistoty v charakterech, nedůslednosti v jejich dotažení a odflinknutí motivace hrdiny.“24 Děti, které vyrůstají ve fungující rodině, jsou více komunikativní, neostýchají se před druhými vyslovovat své názory, celkově jsou v přístupu k práci aktivnější a lépe spolupracují s lektorem i ostatními ve skupině. Přesněji pojmenovávají nedostatky inscenace a ve srovnání s předešlými zhlédnutými inscenacemi dokážou vypozorovaná problematická místa inscenací zobecňovat. Obdobný názor vyslovuje i Veltrubská: „Dalo by se říci, že děti, které žijí v uspokojivých vztazích, všímají si v příbězích také toho nejcennějšího – vztahů. Ty, které jsou o ně ochuzeny, mají víc předmětné a tudíž sociálně oploštělé vnímání. A v tom spočívají asi největší rozdíly. Ty ostatní diference jsou více na povrchu, jak bylo ukázáno, více na úrovni verbálního vyjádření, ale díky tomu i schopnosti využití získaného. To, co máme

23

VELTUBSKÁ, I. Divadlo očima dětí. Praha: IPOS, ARTAMA, 1994, s. 79. ISBN 80-7068-064. str. 58. 24 VELTUBSKÁ, I. Divadlo očima dětí. Praha: IPOS, ARTAMA, 1994, s. 79. ISBN 80-7068-064. str. 60.

35

v knihovně mozku zakartováno, označeno, můžeme později snadněji nalézt, kombinovat, používat. A to je veliká výhoda dětí s větším vědomostním fondem, který bývá dostupnější při kvalitnějším sociálním zázemí.“25 Čas a prostor vymezený pro společné setkání účastníků Klubu s lektorem a jejich společné aktivity je na festivalu bezpochyby nedostatečný proto, aby se lektor blíže seznámil s rodinným zázemím jednotlivých účastníků Klubu dětského diváka. Děti během několika setkání na sebe ledacos postupně prozradí, neboť v reflexích divadelního obrazu světa se odráží právě jejich osobité vnímání všeho, co je obklopuje. Pokud se ve skupině objeví dítě nebo mladý dospívající člověk, který má se světem nějaký vážnější problém, i toto se do jeho reflexe promítne. Obecně lze tvrdit, že vliv vědomostního a sociálního zázemí se nejryzeji projevuje ve verbální projevu při společných diskusích, ve kterých se děti opírají o svou slovní zásobu, aby dokázaly srozumitelně formulovat svoje názory.

25

VELTUBSKÁ, I. Divadlo očima dětí. Praha: IPOS, ARTAMA, 1994, s. 79. ISBN 80-7068-064.str. 58-59.

36

4. METODY REFLEXE UŽITÉ PŘI PRÁCI S KLUBEM DĚTSKÉHO DIVÁKA NA HANÁCKÉM DIVADELNÍM MÁJI 2010 V následující kapitole se budu podrobněji zabývat 24. ročníkem Hanáckého divadelního máje, a to z pohledu činností Klubu dětského diváka. V první podkapitole krátce seznámím čtenáře s pěti konkrétními divadelními inscenacemi, ke kterým se děti z Klubu slovně a výtvarně vyjadřovaly, a stručně nastíním, v čem se tato představení jevila jako problematická. Tato podkapitola obsahuje i vybrané pasáže recenzí Tomáše Krauchera26, člena odborného lektorského sboru na HDM v roce 2010. V dalších podkapitole budu popisovat metody reflexe užité při práci s dětmi v konkrétních souvislostech a ve vztahu k divadelním představením popsaným v avizované podkapitole první. Vysvětlím, proč jsem zmíněné metody pro práci zvolila a čeho jsem tím chtěla docílit. V programu 24. ročníku Hanáckého divadelního máje bylo zařazeno pět divadelních inscenací určených dětskému divákovi. Co se týká rozvrstvení skupiny, měla děvčata počtem větší zastoupení, ale byli to především chlapci, kteří se při společných diskusích ujímali častěji slova.27 Děti zhlédnutá představení chválily, ale dovedly k nim vyslovit i slova kritiky, v mnoha případech oprávněná. Mnohé z dětí dokazovaly svůj velký a opravdový zájem o festivalové divadelní dění i pravidelnými návštěvami večerních představení v doprovodu rodičů. Všechna představení, která Klub zhlédl, byla avizována jako pohádková, proto bych zde citovala část ze závěrečné zprávy odborného lektorského sboru, který se zmiňuje o žánru divadelní pohádky a jeho jevištním provedení na 24. ročníku Hanáckého divadelního máje: „Pohádka jako žánr, ať už v podání vypravěčů, literatury, divadla, filmu a neméně tak ve výtvarném projevu vždy byla a měla by být kořenem norem estetických a etických. Kde jinde než v pohádce je definováno dobro a zlo a jejich rozličné projevy. Kde jinde než v pohádce, jako první jízdence do světa, jsou dítěti nabízeny vzory a jejich variace včetně všech možných podob pokušení, 26

Tomáš Kraucher je herec, zpěvák, moderátor, dramaturg, režisér. Počátkem 90. let založil nezávislou profesionální divadelní scénu Divadlo Pohádka, kde dodnes působí jako autor, dramaturg a režisér. 27 Členy Klubu dětského diváka byli: Barbora Bašková, Eliška Klevetová, Marie Horáková, Jan Bartošík, Dominik Havliš, Jakub Klvač, Klára Knechtová, Zuzana Vránová, Michaela Klesnilová, Daniela Kroupová, Marian Jirotka, David Barnet.

37

které je mohou svést na cestu. Co si dítě vybere, co je mu libé nebo považuje pro sebe za výhodnější, je další jízdenka, kterou ovlivňuje rodina, škola, stát, et cetera. Jenže, jaké si může dítě vzít vzory, když všechny pohádky měly zcela rozpité hranice zásadních morálních kategorií, kdy bylo zcela jedno, kdo co říká, proč to říká, proč jedná zrovna tak a tak, nehledě na časté záměny kladného a záporného znaménka. To, jak byly divadelně provedeny, jak byly scénovány, jen potvrzuje onu nezacílenost, neukotvenost, jako by náhle zmizelo rozlišování, co je správné a co už ne (…).“28 Členové odborné poroty přesně vystihli úroveň divadelních inscenací určených dětskému publiku, které se na němčickém festivalu v roce 2010 prezentovaly. Nedostatky dále popsaných inscenací se objevily jak po stránce formy, tak i obsahu divadelního tvaru, což se pochopitelně projektovalo i do reflexí dětí z Klubu dětského diváka. Na národní přehlídku pohádek dospělí dětem Popelka Rakovník odborná porota 24. ročníku Hanáckého divadelního máje nedoporučila, ani nenominovala žádnou inscenaci.

4.1. Stručné seznámení s divadelními inscenacemi určenými dětskému publiku v rámci 24. ročníku Hanáckého divadelního máje Představení Královské strašidlo v podání divadelního souboru Divotadlo Otaslavice bylo první divadelní inscenací na HDM 2010, kterou vedle odborné poroty sledoval i Klub dětského diváka. Jednalo se o autorskou pohádku Kateřiny Palátové, ve které prince všude doprovázelo královské strašidlo, jehož moc postupně slábla tím víc, čím byl princ ve svém jednání samostatnější. Při reflexi tohoto představení se objevil zásadní problém nedostatečné definice dobra a zla a došlo k tomu, že děti více sympatizovaly se zápornou postavou představující v příběhu zlo a s postavou prince, která byla v příběhu vystavěna jako kladná postava, se tentokráte neztotožnily. Charaktery a vývoj dramatických postav příběhu nebyly přesně a pečlivě vykresleny. Uvádím vybrané pasáže z recenze odborného porotce Tomáše Krauchera k tomuto představení: „Souboru se podařilo na jevišti říci vše (…), co bylo napsáno ve scénáři. Ale již mu nestačily prostředky a nosnost onoho textu, aby se vše doopravdy událo. (…) základní problém vidím 28

ZAJÍC, V. - VRCHOVSKÝ, L. - KRAUCHER, T. Závěrečná zpráva poroty. Závěrečné kukátko HDM 2010,2010, č. 2. str. 11.

38

v nosnosti textové předlohy jako takové. Příběhu rozumím, ale je neustále rozmělňován novými a novými informacemi, které se posléze opakují a opakují, ale – a to je nejhorší – nenastanou v reálném čase, tady a teď, před očima diváků.“29 Právě nedostatečně vybudované dramatické situace, zápletka a motivace postav se nejvíce odrážely v reflexi dětí z Klubu.

Druhou divadelní inscenací, kterou Klub dětského diváka následně reflektoval, byla pohádka Strach má velké oči v podání Divadelního souboru z Kroměříže, ve které čarodějové Maggi a Bujón kouzelnými lektvary začarovávali obyčejné smrtelníky. Problémem této inscenace byl v nedostatečném důrazu na to nejzákladnější - příběh, děj a postavy, což se nejvíce projevilo ve výtvarné reflexi dětí. Tomáš Kraucher k tomuto představení uvádí: „Scénář pohádky autora Jaroslava Pacovského Strach má velké oči byl v osmdesátých letech minulého století (…) zpracován do původní studiové pohádky a jako takový tehdy splnil své poslání. (…) Scénář byl přetvořen a doplněn různorodými prvky grotesknosti, podbízivosti, bez důrazu na příběh samotný, udržení dějové osnovy, vystavěných charakterů postav a jejich jednání.“30

V pořadí třetím divadelním představením pro dětského diváka byla pohádka Kolombína kořenářkou, se kterou se představil Divadelní soubor Z. Štěpánka z Napajedel. Scénář této hry od Jaroslava Průchy byl původně napsán pro loutkové divadlo. Soubor si ho upravil a uzpůsobil pro činoherní zpracování. Porotce Tomáš Kraucher komentoval představení takto: „Ukázalo se však, pro zkušenější známá pravda, pro nezkušené slepá ulička, že převedení scénáře z loutkového do činoherního divadla, je věcí nejednoduchou. A bojím se říci, že složitější než převod opačný. V tom, co jsem dnes viděl, se ukázalo, že provedená úprava – navíc dnes již jaksi zastaralého – textu, spíše odhalila jeho nedostatky, než aby byla nápomocna. Když se pak k provedení přidá malá režijní připravenost, nedostatečné vedení v herecké práci, absence průpravy jevištní řeči a celkové

29

KRAUCHER, T. Divotadlo Otaslavice - Královské strašidlo. Závěrečné kukátko HDM 2010,2010, č. 2 .str. 2-3. 30 KRAUCHER, T. DS Kroměříž – Strach má velké oči. Závěrečné kukátko HDM 2010,2010, č.2. str.4-5.

39

připravenosti…nemohu jinak než s podobným tvarem nesouhlasit. Proto si dovoluji napsat, že třetím soutěžním představením v kategorii pro dětského diváka „měla“ být pohádka. Bohužel, nebyla.“31 Kritická slova odborného porotce potvrdila i reflexe od členů Klubu dětského diváka. Děti neměly při převypravování děje jasno v posloupnosti dramatických situací. Taktéž kriticky reagovaly na nedokonalou jevištní mluvu a pohyb.

Předposledním divadelním představení, ke kterému se Klub dětského diváka vyjadřoval, byla opět autorská pohádka Polízanice malé čarodějnice, se kterou se představilo Divadlo Tramtárie. Představení vyprávělo o tom, jak se malá čarodějnice vydá do světa na zkušenou. Recenzent Tomáš Kraucher se vyjádřil takto: „Jednoduchá scéna byla v okamžiku zaplněna energií a přesvědčivostí dvou protagonistů představení… Toto všechno drželo v pozornosti i nás diváky…tedy jistě by nás to udrželo, kdyby… Kdyby byl scénář dobře zpracován. Kdyby režie byla důsledná. Kdyby nebylo použito pouze prvoplánových akcí. Kdyby byl příběh srozumitelnější, jasnější a přehlednější. Kdyby bylo užito více očekávané divadelnosti, pohádkovosti. Kdyby nešlo pouze o snahu pobavit.“32 Toto představení na děti z Klubu dětského diváka velmi zapůsobilo. Souhlasím s Tomášem Kraucherem v tom, že to bylo velmi živé a energií nabyté představení a energii se hercům podařilo předat i dětem do hlediště. I přesto měly děti z Klubu k představení výhrady, především ke scénografii.

Posledním představením pro dětského diváka byl příběh Přijel bílý medvídek, se kterým se účastnil Divadelní soubor HáHáHá Šternberk. Po druhé se jednalo o scénář pro loutkové divadlo, který byl převeden do činoherní podoby. Tomáš Kraucher hodnotil představení slovy: „ Představení Přijel bílý medvídek, vzhledem ke všem chybám vzniklým především z neznalosti – výklad scénáře, práce se scénou, nevystavěné situace, neopodstatněné herecké jednání, nevysvětlené a nejasné použité prostředky atd. – se pochopitelně zařadil mezi, dnes

31

KRAUCHER, T. DS Z. Štěpánka Napajedla –Kolombína kořenářkou. Závěrečné kukátko HDM 2010,2010, č. 2. str. 6-7. 32 KRAUCHER, T. Divadlo tramtárie – Polízanice malé čarodějnice. Závěrečné kukátko HDM 2010,2010, č. 2. str.8.

40

již to víme, neúspěšné inscenace v rámci programu HDM 2010.“33 Opět se toto představení ukázalo v jevištním provedení jako nedostatečně dořešené. Tato inscenace byla prvotinou souboru, a tak se výrazné nedostatky projevily i v oblasti režijní a herecké složky inscenace.

4.2. Popis metod a činností reflexe užitých při práci s Klubem dětského diváka Jako důležitou počáteční součást reflexe považuji i bezprostřední chování dětí. Po představení Polízanice malé čarodějnice se děti projevovaly velmi živě, hlasitě a komunikativně. Měly velkou chuť sdělovat své dojmy a postřehy. Naopak bezprostředně po zhlédnutí představení Strach má velké oči působily děti velmi nesoustředěně až unaveně, bez energie a motivace komunikovat s lektorem i s ostatními ve skupině. K zadaným aktivitám přistupovaly spíše pasivně. Několikrát došlo během mého dosavadního lektorského působení v Klubu dětského diváka i k faktu, že některé z dětí během slovní reflexe opouštěly společný diskusní kruh a vyčleňovaly se tak z aktivit týkajících se zhlédnutého představení, což zle chápat jako projev distance a odmítavého postoje vracet se k tématu představení ještě jednou. Jak na děti zhlédnuté představení zapůsobí jako celek, vypovídají právě jejich bezprostřední verbální i neverbální projevy, které následně ovlivňují další dílčí aktivity reflexe, a lektor by měl na tuto skutečnost brát zřetel. Na začátku společné práce s dětmi po zhlédnutí představení zařazuji emotivní reflexi, při které děti vyjadřují své pocity, dojmy a momentální náladu, bez dalšího komentáře. Užívám formu tzv. teploměru: Na velký balicí papír lektor nakreslí velký teploměr bez rtuti. Každé z dětí barevnou křídou zakreslí svůj sloupec rtuti, čímž vyjádří stupni Celsia, jak vysoko vystoupila, nebo hluboko klesla jeho aktuální nálada. Na začátku slovní reflexe dále používám metodu slovních asociací. Děti bez přemýšlení na mnou vyslovená slova nebo slovní spojení, která souvisí se zhlédnutým představením, vyslovují své slovní asociace. Na začátku reflexe představení Kolombína kořenářkou jsem vyslovila slovní spojení „dnešní 33

KRAUCHER, T. HáHáHá Šternberk – Přijel bílý medvídek. Závěrečné kukátko HDM 2010,2010, č. 2. str.9.

41

představení“ a děti reagovaly těmito slovy: „nuda, obojetný, celkem dobrý, normální“. Pak jsem vyslovila slovo „příběh“, dětem se asociovala tato slova: „herci, pohádka, video, opona, jablko, vzpomínka“. Slovní asociace dětí při následném setkání se souborem v Klubu, ani následně před souborem, nikterak nekomentuji ani neinterpretuji. Součástí každé reflexe s dětmi z Klubu dětského diváka je kolektivní převyprávění děje příběhu. Tato metoda lektorovi pomáhá odhalit dějovou jasnost a čitelnost děje a poskytuje zpětnou vazbu v porozumění příběhu. Rovněž odhaluje faktické nonsensy, které se v představení objevily. Lektor by měl klást otázky týkající se příběhové linie tak, aby od účastníků zjistil, zda se v příběhu neztratily, zda jim byly jasné motivace jevištních postav, příčiny a následky motivací jejich chování a jednání. Dále jde o zjištění, s kým byly postavy příběhu v konfliktu a proč a zda se děti zaměřily na podstatu děje. „I ve hře pro děti – ne-li především v ní – platí zákon neustálého pohybu dění, proudící protisměrné aktivity a stupňovaného napětí. Příběh musí být sestaven, zkomponován tak, aby tomuto zákonu vyhověl. A právě to u mnohých her pro děti bolestně postrádáme. Ve chvíli, kdy má nastoupit vlastní fabulace, nastupuje pouhá výřečnost.“34 Během popisovaného 24. ročníku HDM se při reflexi představení Kolombína kořenářkou poprvé stalo, že jsme se při této činnosti „trápili“ a příběh jsme nedokončili. Děti byly na začátku vyprávění děje soustředěné, ale čím dále jsme se v ději snažili posunout, tím více jsme zjišťovali, že nemáme v posloupnosti dramatických situací, které se na jevišti udály, jasno. V místech, kde dětem docházely argumenty pro to, jak to na jevišti vlastně proběhlo, nastoupila netečnost, nezájem a radikální úbytek koncentrace. Tuto činnost jsem tedy ukončila. Vysvětlení můžeme hledat opět ve slovech A. Urbanové: „Asi tak do 10 – 11 let [děti] neznají, přesněji neumějí vyjádřit minusové kritické hodnocení. Řeší to jinak: co je nezaujme, to na místě zapomenou. Ti, kdo vedou skupiny klubu dětských diváků při amatérských přehlídkách, bývají někdy celí nešťastní z toho, jak těžce museli dolovat alespoň trosky nějakých dojmů, a to ze stejné skupiny dětí, které předtím jiné představení uměly bezprostředně znovu jako pantomimu přehrát do puntíku přesně. Je-li něco opravdu nesrozumitelné, nemohou-li přijít na to, „o čem to bylo“, rozzlobí se. Odmítají o tom vůbec hovořit, reagují doslova agresívně – je to 34

URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6. str. 41.

42

pomsta za zklamání, za to, že jejich touha po kontaktu byla odmítnuta. (…) Jestliže označí některé představení za „vymakané“, je to chvála. Pro děti se kryje zřejmě „umění“ především se svrchovanou dovedností, oceňují pevný, celistvý a vybroušený tvar, preciznost, která vzbuzuje respekt.“35 S touto citovanou pasáží plně souhlasím a má dosavadní praxe lektorky Klubu dětského diváka na HDM potvrdila její pravdivost. Během společného vyprávění děje děti charakterizují jednotlivé postavy a určují, která postava byla podle jejich názoru pro děj příběhu nejdůležitější. Při slovním návratu k ději představení se dětí rovněž ptám, kterou postavu z příběhu by si chtěly samy zahrát, kdyby měly tuto možnost. Děti tak prozrazují, která postava jim byla nejvíce sympatická, s kterou postavou příběhu se ztotožnily. Často se s dětmi zaměříme i na hledání hlavní myšlenky či poselství příběhu. Do této činnosti se obvykle aktivně zapojují všechny děti a sdělují témata, která si v představení našly a která je nejvíce oslovila. „Jsou [děti] znamenitými pozorovateli – pozorují věcně a konkrétně, oddány v průběhu představení tomuto pozorování celou bytostí, všemi póry sají do sebe materiál, nad nímž budou vzápětí přemýšlet. Rozumová reflexe přichází skutečně až překvapivě brzo, děti se snaží velmi usilovně pochopit obsah divadelního sdělení. „O čem to bylo“ je otázka prvotní, pocity libosti či nelibosti vyjadřují až po ní. A jsou přitom dost nesmlouvavé. Je omyl domnívat se, že všelijaká nastavování, písničky a žertování odvedou pozornost dětí od faktu, že „to je o ničem“. Vůbec, nabídne-li představení něco, nad čím se dá přemýšlet, přemýšlejí rády – baví se tím.“36 Tímto způsobem jsme zahájili povídání o představení Přijel bílý medvídek. Společně jsme se pokusili formulovat poselství inscenace. Podle dětí v sobě příběh nesl například tyto myšlenky: „Ať se lidé nevrhají do věcí slepě a po hlavě. Všude dobře, doma nejlíp. Musíme si vážit domova. Lidé by si měli navzájem pomáhat. Když někomu pomůžu, oplatí mi to, až to budu sám potřebovat.“ Další činností, kterou při práci s dětmi v Klubu dětského diváka pravidelně zařazuji, je tzv. „aneb“ – vymýšlení nového názvu či podtitulu zhlédnutého představení. Tento princip a postup odkrývá témata, která děti v představení našly.

35

URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6. str. 64. 36 URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6. str. 65.

43

Cvičení „aneb“ přináší od dětí odpovědi na otázky, jaké je poselství představení, co si během představení uvědomily, na co představení upozorňovalo, jestli mělo představení nějaké ponaučení či katarzi. Pro příklad uvedu, jaké názvy děti pro výše popsaná představení vymyslely. - Královské strašidlo aneb… „Jak se zbavit lenosti.“ „Jak si vybrat nevěstu.“ „Jak se lidé mění.“ „Změna je život.“ - Strach má velké oči aneb… „Abychom neochutnávali od cizích lidí polívečku.“ „Maggi a Bujón.“ „Reklama na polévku.“ - Kolombína kořenářkou aneb… „Jak poznat práci.“ „Proč pracovat?“ „Co je to práce?“ „Jak královna nevěděla, co je to práce.“ - Polízanice malé čarodějnice aneb… „Jak vyrůst. „Jak se naučit čarovat.“ „Jak zabíjet tetky.“ „Jak havran přemýšlel.“ „Jak malá čarodějnice dokázala, že je velká.“ - Přijel bílý medvídek aneb: „Odjel bílý medvídek.“ „Jak se medvídek chtěl vrátit domů.“ „Medvídkovy potíže.“ „Proč být v přátelství s čarodějnicemi.“ „Já chci domů.“ V průběhu slovní reflexe se děti podle jejich zájmu vyjadřují i k ostatním složkám inscenace, především ke scénografii, kostýmům, scénické hudbě a hereckému ztvárnění postav. Děti velmi často reagují na řešení přestavby scény, na kontakt herců s diváky, na hlasité projevy obecenstva. V představení Polízanice malé čarodějnice projevily mnohé z dětí nespokojenost s výtvarným pojetím starých čarodějnic, které byly ztvárněny plošnými loutkami. Při reflexi pohádky Královské strašidlo děti vyslovily názor, že by ke strašidelnějšímu efektu této postavy pomohl jiný kostým. Ten, který měl herec na sobě oblečen, byl sice velmi nápaditý a rafinovaný, protože byl vycpán nafouknutými balónky, dětem však spíše připomínal muchomůrku bez klobouku. Děti se vyjádřily i k hereckému provedení postavy: Strašidlo by se podle nich mělo více mračit. Herecké prostředky, kterými byla tato postava na jevišti ztvárněna, byly komické a děti samy vyslovily názor, že se strašidla nebály a byly tak ochuzeny o zážitek z pocitu strachu a následné katarze, když bylo zlo na jevišti poraženo. Na závěr slovní reflexe mají děti možnost cokoliv tvůrcům inscenace vzkázat. Členové Klubu dětského diváka vědí, že po skončení jejich práce odcházím za souborem a jejich postřehy týmu tvůrců inscenace tlumočím. Tuto možnost cokoliv souboru vzkázat děti vždy kvitují. Ve vzkazech se nejčastěji objevují otázky,

44

které se týkají pro děti nejasných míst v příběhu. Děti chtějí dostat odpovědi na svoje otázky a několikrát se stalo, že se mě druhý den na tyto odpovědi ptají. Bohužel se soubory zřídka kdy k jednotlivým dotazům od dětí vyjádří, a tak pro děti málo kdy mám odpovědi. Dále se vzkazy týkají konkrétních připomínek ke scénografii a ostatním složkám (kostýmy, mobiliář, rekvizity, scénická hudba). Mnohdy v těchto vzkazech děti vyslovují své nápady a dobře míněné rady a chtějí, aby je soubor bral na zřetel a pouvažoval o nich. Ve vzkazech se často objevuje i konkrétní pochvala od dětí k jednotlivým hereckým výkonům. „Kouzlo divadla je v herci. V možnosti bezprostředního kontaktu diváka s živým člověkem, který lidské tajemství neskrývá, ale zveřejňuje. (…) Opravdu působivá je pro děti (ostatně, nejen pro děti) jen ta jevištní skutečnost, jejímiž původci, autory jsou zřetelně v této chvíli herci na scéně, která tu doopravdy právě teď vzniká. Pouhá pasivní reprodukce autorova textu, přenášení jeho myšlenek a jeho představ, třeba i byly sebemoudřejší, sebevtipnější (…), znamená pro dětského diváka pramálo.“37 Součástí každé reflexe je v Klubu dětského diváka i reflexe výtvarná. R. Davido k interpretaci dětské kresby z psychologického hlediska uvádí: „(…) kreslení je nejvhodnější způsob vyjadřování; kresbou totiž dítě „graficky vypráví“, aniž by do toho muselo nutně vstupovat mluvené slovo.“38 Každý člen Klubu vytvoří obrázek, který následně okomentuje. Tento komentář je důležitý především proto, aby lektor mohl později přesněji souboru popsat, co je na obrázku zachyceno. Děti mají na svou výtvarnou reflexi čas asi patnáct až dvacet minut. Výtvarná reflexe v Klubu dětského diváka má několik určitých zadání: Metodu seriálu při výtvarné reflexi používám pro potvrzení nejasností v dějové lince příběhu. Tato metoda odhaluje výstavbu dramatu, jasnost posloupnosti dramatických situací, nelogiku a odříkání textu bez jednání. Děti si výkres rozdělí na políčka a do každého z nich mají nakreslit podle jejich mínění ty nejdůležitější momenty příběhu v časové posloupnosti od začátku do konce představení. Tato metoda byla použita například při výtvarné reflexi představení Kolombína kořenářkou. Obrázky dětí jen potvrdily zásadní problém divadelní inscenace, který

37

URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6. str. 59. 38 DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 205 s. ISBN 978-807367-415-1. str. 19.

45

jsme odhalili již při snaze převyprávět děj příběhu. Byla jím nedostatečná úprava scénáře původně pro loutkové divadlo pro potřeby činoherního žánru. Začátek i konec představení děti na svých kresbách zachytily přesně, avšak políčka mezi úvodní a závěrečnou dramatickou situací byla většinou prázdná. Děti již neměly zájem se k představení vracet, což se projevovalo jejich značnou netrpělivostí a ta měla za následek i ten fakt, že některá políčka na obrázcích dětí byla jen popsána a nikoliv nakreslena. Ke zhlédnutému představení Strach má velké oči byla ve výtvarné reflexi použita metoda plakátu s podtitulem aneb. Nejprve jsme si společně vysvětlili, co to plakát je a jaké informace by měl obsahovat. Tato metoda přináší v podobě vzniklých obrázků vzkaz pro budoucí diváky představení, na kresbách se zrcadlí hlavní myšlenka inscenace spolu s tím, co děti v představení nejvíce zaujalo. Na plakátech vytvořených dětmi z Klubu se odráželo právě to, co na ně nejvíce zapůsobilo, a také, jak děti představení vnímaly jako celek. Téměř na všech namalovaných plakátech se objevil jen název pohádky a namalované oči, které dětem evokoval právě samotný název představení. Na některých výkresech se objevily i dvě hlavní postavy Maggi a Bujón, nikoliv však v podobě humanoidní, ale v ikonické podobě potravinářských produktů. Absence vypodobnění postav příběhu vypovídá o nedostatečném vybudování vztahů mezi postavami příběhu. Velmi často při výtvarné reflexi po dětech chci, aby na svých obrázcích vyjádřily to, co samy ve vztahu k zhlédnutému představení chtějí. Na obrázcích k představení Královské strašidlo se nejčastěji objevovala postava strašidla, která byla většinou velmi přesně vykreslena se všemi detaily a tvary kostýmu. Tato postava však stála na obrázcích osamocena, bez vztahu k jiné postavě příběhu. Byla namalována staticky, nikoliv v jednání nebo činnosti, kterou na jevišti prováděla. Děti už během slovní reflexe přiznaly velké sympatie s touto postavou, která jim připadala směšná a vtipná a hereckým ztvárněním nejvýraznější. Děti často při blíže nespecifikovaném zadání výtvarné reflexe vyjadřují na svých obrázcích barevný abstraktní pocit, který se mi snaží vysvětlit. Jejich kresba je obvykle směsí vzájemně propletených libých a nelibých pocitů a dojmů; v pocitech se pak odráží míra jejich zaujetí představením. Mnohdy se v barevných pocitech objeví například i reakce ostatních diváků v hledišti. V barevnosti kreseb

46

dětí se zrcadlí i barevné provedení scénografie a kostýmů inscenace, která dotváří celkovou atmosféru představení. Ráda bych na tomto místě, jak jsem již dříve předeslala, zmínila konkrétní příklad výtvarné reflexe jednoho z členů Klubu dětského diváka, kterým byl mladý dospívající hoch, kterého jsem fiktivně pojmenovala Adam, jehož přístup a práce ve skupině byly v průběhu všech reflexí spíše pasivní. Momentálně procházel dramatickým vývojovým obdobím puberty a stavěl se ke všem zhlédnutým představením velmi kriticky, dalo by se říci až opovržlivě. Své pocity přirozeně nechtěl ventilovat veřejně a jeho slovní i výtvarné reflexe byly vždy velmi strohé a většinu času v Klubu trávil jen pozorováním ostatních. Z kolektivu se vyčleňoval i separatistickým usazením se mimo společný kruh. Avšak slovní a výtvarná reflexe posledního divadelního představení Přijel bílý medvídek byla až nekriticky pochvalná a kladná, do diskuse za zapojoval o poznání mnohem častěji, než tomu bylo v předešlých případech. Ze všech členů se k představení vyjadřoval nejvíce pochvalně, i když ostatní děti ve skupině téma příběhu a jeho jevištní provedení příliš nenadchlo. Tento hoch souboru odpouštěl vše, co ostatní vytýkali a kritizovali. Mě samotnou jeho reakce velmi překvapila, avšak blíže se mi nepodařilo zjistit, proč na chlapce v mnohém problematické představení tak zapůsobilo. Obrázek k tomuto představení pojal jako plakát, na kterém uvedl název představení a přidal i vlastní komentář: „Jsou to herci amatéři i zkušení. Dříve to bylo loutkové divadlo, ale udělali to i pro živé herce. Přejeme příjemnou zábavu. :-)“ Později po skončení rozboru představení jsem z rozhovoru s jeho učitelkou ze základní školy zjistila, v jak těžké a dramatické životní situaci se chlapec nachází: Jednalo se o krizi v rodinném prostředí. Zpětně jsem byla schopna pochopit, proč se chlapec během našich setkání tak choval a projevoval a proč ho tolik oslovilo představení nepříliš vysokého uměleckého provedení, ale jehož tématem příběhu byla rodina, domov a ztráta rodinného zázemí. Bylo by vhodné, kdyby pedagog takového žáka lektora Klubu informoval o podobně závažných skutečnostech právě proto, že se při reflexi zpracovávají niterné pocity a prožitky samotných dětí a dospívajících, které vyžadují v takovýchto případech velmi opatrné rozkrývání.

47

5. DOPORUČENÍ PRO PRÁCI NA VEDENÍ REFLEXE DĚTSKÝM DIVÁKEM Důležitým faktorem při reflexi divadelního představení dětským divákem je osoba lektora. Především na něm stojí úkol vytvořit ve skupině příjemnou, uvolněnou atmosféru a pocit bezpečí proto, aby účastníci reflexe ztratili zábrany a neostýchali se spontánně sdělovat své dojmy, pocity a nálady. „Reflexe divadelního umění je specifická v tom, že samotné divadelní představení je velice složitá struktura. Lektor tak má před sebou složitý úkol v tom, co se rozhodne spolu se svými účastníky zpracovávat – jejich pocity (jak pozitivní, tak i negativní), nejasnosti, názory, jejich osobní vztahy k postavám z představení, postoje k tématům představení apod.“39 Velmi důležitým faktorem je již první kontakt lektora s účastníky reflexe a jeho chování a vystupování během společných setkání. Pro nastolení přátelského prostředí a atmosféry je dobré, když se lektor chová k dětem spíše partnersky, než autoritativně. Při prvním setkání se členy Klubu dětského diváka se lektor představí a seznámí děti se základními informacemi, které se týkají jejich budoucí společné práce. Velkou pozornost a péči je dobré věnovat rovněž prostoru, kde reflexe budou probíhat, aby splňoval požadavky pro práci s dětmi. Prostor je vhodné uspořádat tak, aby se v něm děti cítily dobře. Stísněný prostor s nedostatečným osvětlením a větráním jistě nepodporuje příjemnou atmosféru nutnou pro tvůrčí činnosti. Samozřejmostí by rovněž měla být k dispozici i možnost občerstvení a adekvátní prostředky pro dodržení pitného režimu dětí. Každá aktivita, které se děti mají během reflexe účastnit, musí být podrobně a srozumitelně lektorem vysvětlena. Lektor by se měl snažit děti nenásilným způsobem inspirovat ke zvoleným činnostem, motivovat a udržovat jejich koncentraci v průběhu celé společné práce. Všechny děti by měly mít dostatečný prostor vyjádřit svůj názor. „Zážitek každého diváka je navíc jiný. Lektor tak stojí před složitou situací. Svými metodami však musí vytvořit takové prostředí, aby mohl

39

MAXA, M. Jak pomoci škole s výběrem a reflexí profesionálního divadelního představení aneb Diváci, jde o vás! Diplomová práce. Brno: JAMU, 2007.str. 32-33.

48

divácké zkušenosti otevřít a vzájemnou konfrontací začít zpracovávat. Toto zpracovávání podněcuje svými postupy, které řídí a za které je odpovědný.“40 Základní obeznámení se specifiky vývojového stádia psychiky dětí a mládeže, se kterými se v Klubu pracuje, je pro lektora bezpochyby výhodou. Pozice lektora si vyžaduje rovněž základní vzdělání v oblasti historie a teorie dramatického umění a znalost zákonitostí a principů procesu tvorby inscenace a inscenačních postupů, specifických pro jednotlivé žánry dramatického umění. Úkolem lektora dětské diskusní skupiny na Hanáckém divadelním máji je tlumočit zúčastněným souborům postřehy a názory dětského diváka na provedení jejich divadelní inscenace, a tak jim poskytnout potřebnou zpětnou vazbu. Lektor by měl fundovaně, srozumitelně a především objektivně a citlivě vysvětlit ohlas dětského diváka, bez projektování vlastního kritického názoru, aby se kritika dětí dostala k souboru v nejryzejší podobě. Jan Císař ve své publikaci o práci porotce v amatérské divadelní sféře uvádí: „Každé kritické hodnocení vyjadřuje potenciálně také vůli vstoupit do „zpětné vazby“ s tvůrcem. Tím, že ho informuje o svém soudu a vyjadřuje dík nebo odsouzení, i tím, že chce jaksi působit na další umělcovo tvůrčí zaměření.“41 Na jiném místě téže knihy Císař k tématu dále hovoří takto: „Vrcholem a těžištěm každého hodnocení je vystoupení porotce, znalce před souborem. Beseda, rozhovor, diskuse o tom, co soubor jako inscenaci nastudoval a jak představení předvedl.“42 Tlumočit hodnocení dětí tvůrcům inscenace je pro lektora Klubu dětského diváka na HDM hlavním úkolem a povinností. K povinnostem lektora Klubu dětského diváka také patří informovat festivalovou veřejnost o průběhu činností Klubu prostřednictvím krátkých písemných zpráv, které jsou otištěny ve festivalovém bulletinu Závěrečné kukátko, a na závěrečném slavnostním vyhodnocení festivalu krátce vyhodnotit týdenní průběh práce a fungování Klubu dětského diváka v rámci divadelní přehlídky Hanácký divadelní máj.

40

MAXA, M. Jak pomoci škole s výběrem a reflexí profesionálního divadelního představení aneb Diváci, jde o vás! Diplomová práce. Brno: JAMU, 2007.str.33. 41 CÍSAŘ, J.: Práce porotce amatérského divadla. 1. vyd. Praha: Horizont, 1984. 96 s. ISBN 40-03385. str.54. 42 CÍSAŘ, J.: Práce porotce amatérského divadla. 1. vyd. Praha: Horizont, 1984. 96 s. ISBN 40-03385.str.73.

49

Lektorské vedení dětské diskusní skupiny je podle mého názoru velmi zajímavá, v mnohém obohacující činnost, která však v sobě skrývá mnohá úskalí. Na lektora takovéto skupiny jsou kladeny velké nároky. Pokud má být tato činnost smysluplná a obohacující pro děti a potažmo pro soubor a pokud má být poskytnutá zpětná vazba pro tvůrce divadelní inscenace efektivní, musí lektor obstát v mnoha dílčích (ať už organizačních nebo profesních) rovinách. Tou první je oblast divadla, dramatického umění. Lektor, který vede reflexi divadelního představení, by měl být obeznámen se základy procesu tvorby inscenace, výstavby dramatu, dramatických situací a používáním inscenačních postupů. Základní orientace v oblasti historie a teorie divadla představuje jistě nejvhodnější předpoklady pro reflexi divadelního tvaru. Lektor sám by již během sledování samotného představení měl dokázat odhalit, zda jsou jednotlivé složky inscenace funkční, jaká témata v něm můžou diváci (děti) objevit. Lektor by však neměl dětem, se kterými na reflexi pracuje nikterak podsouvat svůj osobní názor na představení, aby neovlivňoval jejich vlastní dojem, o který hlavně a především jde. Lektor by měl zachovat neutrální postoj a bez manipulace a zasahování nechat projevit recepci dětského diváka. Pokud je reflexe divadelního představení realizována s dětským divákem, pak by lektor měl alespoň v základech znát a brát při práci na vědomí specifické zákonitosti spojené s daným vývojovým stádiem dětské psychiky. Lépe pak může volit konkrétní aktivity, které by pro děti nebyly náročné a byly úměrné jejich dosavadním schopnostem, dovednostem a životním zkušenostem proto, aby jejich upřímná a konvencemi nezatížená reakce na jevištní provedení dané inscenace byla co možná nejvíce odhalena a mohla účinkujícímu souboru poskytnout velmi cennou zpětnou vazbu. Pro společné chvíle vyplněné povídáním si o vnímání světa kolem nás a světa divadla, ve kterém se ten reálný zrcadlí, by bylo jistě výhodou, kdyby se ti, kteří si společně povídají a svěřují si své emotivní zážitky, lépe znali, a tudíž neměli zábrany a ostych se před sebou více otevřít. Strukturu reflexe a jednotlivých aktivit, které jsou její součástí, si lektor na Hanáckém divadelním máji nepřipravuje dopředu; vychází z okolností týkajících se konkrétních inscenací. Na lektora je tedy dále kladen požadavek improvizace a flexibility, aby byla prováděná činnost vhodně zvolena. Rovněž musí průběh jednotlivých improvizací uzpůsobovat momentální atmosféře

50

v kolektivu a zájmu členů se do činností zapojovat. Z vlastní zkušenosti mohu vyslovit názor, že pokud se na reflexi pracuje s větší skupinou dětí a lektor musí reflexi řídit a zároveň si zapisovat výroky členů Klubu, aby je mohl přesně tlumočit při setkání se souborem, probíhá práce daleko lépe, pokud je rozdělena mezi dva lektory, kteří se v aktivním řízení a vedení reflexe střídají. Podle mého názoru by lektor před dětmi neměl zcela odhalit svůj vlastní názor na představení. Pokud je přesvědčen, že některá ze složek divadelní inscenace nefungovala, měl by vhodně zvolenými použitými metodami zjistit, zda i v dětech vznikly během sledování představení otázky týkající se problematických inscenačních postupů tvůrců inscenace. Pokud ano, snaží se lektor společně s dětmi hledat na tyto otázky odpovědi. Zde vyvstává prostor, pojmenovat lektorem inscenační nedostatky a vysvětlit, proč představení vyvolalo v dětech otázky. Ne jednou se během mého lektorského působení v Klubu dětského diváka stalo, že se názor dětí z Klubu na představení zcela rozcházel s míněním odborného lektorského sboru. Na děti zapůsobila více forma, než obsah inscenace, ke kterému měla odborná porota výtky. Rozsah Klubu dětského diváka na HDM, jak již bylo zmíněno, neposkytuje dostatečný prostor pro větší rozkrývání zákonitostí a principů inscenační tvorby a hlavním úkolem Klubu je v současné době poskytnout upřímnou zpětnou vazbu zúčastněným souborům, která by se měla dotknout všech složek inscenace. Pokud by se forma Klubu v budoucnu přiblížila k podobě dílny nebo dětského semináře, mohl by se lektor s dětmi více věnovat problematickým místům zhlédnuté inscenace. Aktivní práce s dětmi je jen jedním ze dvou úkolů lektora na Hanáckém divadelním máji. Po ukončení reflexe s účastníky Klubu, musí lektor spolu se členy lektorského sboru předstoupit před soubor a promluvit za dětský diskusní klub. Lektor seznámí soubor s formou Klubu, posláním reflexe a jejím konkrétním průběhem. Jeho objektivní předání postřehů a názorů členů Klubu dětského diváka by mělo být pro soubor srozumitelné a jasně vysvětlené. Až posléze může lektor Klubu spolu s odbornou porotou interpretovat výsledky práce dětí a uvádět je do širšího kontextu ve vztahu ke konkrétní divadelní inscenaci.

51

ZÁVĚR Předkládaná bakalářská práce nazvaná Popis práce Klubu dětského diváka v rámci divadelního festivalu Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou se v úvodu zabývala stručnou historií krajské divadelní přehlídky Hanácký divadelní máj, která se každoročně pořádá ve městě Němčice nad Hanou. Od roku 1997 je nedílnou součástí festivalu dětský diskusní klub - Klub dětského diváka hodnotící všechna představení, která soutěží o postup na národní přehlídku dospělí dětem Popelka Rakovník. Němčický divadelní

festival

prošel

během

třech

desetiletí

mnoha

organizačními proměnami a stejně tak tomu bylo i u organizace, rozsahu a formy Klubu dětského diváka. Práce s vnímavým dětským divákem si v průběhu let vyžádala nutnost vedení Klubu lektorem poučeným v oblasti divadelní a především se zkušenostmi s reflexemi realizovanými s dětmi a mládeží. Práce nastínila stručný vývoj dětského diskusního klubu na HDM a popsala současnou podobu organizace, formy a rozsahu. Podle otištěných zpráv o práci Klubu v dostupných doprovodných festivalových bulletinech se pokusila zjistit, jaké metody byly při práci s dětmi v Klubu používány. Oblast divadla ve výchově, kam patří i problematika recepce a reflexe dramatického umění, je jednou ze tří základních oblastí zájmu a praktického výzkumu Ateliéru Divadlo a výchova. Účast dětí v Klubu dětského diváka obsahuje recepci a reflexi divadelní inscenace a zpracování diváckého zážitku. Tato práce přináší pohled na reflexi prostřednictvím účasti v Klubu dětského diváka v širších souvislostech a neopomíjí zmínit důležité aspekty, které mohou recepci divadelního představení dětským divákem ovlivňovat. Jedním z úkolů této bakalářské práce bylo i zamyšlení nad posláním Klubu dětského diváka ve vztahu k jeho členům, nikoliv jen jako prostředek zpětné vazby účinkujícím souborům. Práce se zamýšlela nad otázkami, v čem děti účast v Klubu obohacuje, jaké nové životní zkušenosti jim přináší, jak může pozitivně napomáhat formování jejich osobnosti a kladného vztahu k umění všeobecně a dramatického umění především. V průběhu 24. ročníku Hanáckého divadelního máje v roce 2010 byly mnou, co by lektorem Klubu dětského diváka, nashromážděny materiály slovních a výtvarných reflexí. Metody reflexe užité při práci s dětmi v Klubu byly popsány a 52

interpretovány a mohou sloužit jako inspirace pro čtenáře této práce, kteří se v praxi věnují nebo chtějí věnovat práci s obdobnou diskusní skupinou dětí. Tato práce nabízí i konkrétní doporučení pro práci na vedení reflexe s dětským divákem, která vyvstala z praktické realizace reflexí s dětmi v Klubu dětského diváka v průběhu posledních tří ročníků divadelního festivalu Hanácký divadelní máj, ve kterých jsem samostatně působila jako lektorka dětské diskusní skupiny. Reflexe divadelního představení s dětským divákem je velmi zajímavou a mnohovrstevnatou prací, která je v mnoha směrech obohacující pro všechny, kdo se jí účastní. Podle mého názoru je stále na Klub dětského diváka v rámci festivalu nahlíženo především jako na prostředek zpětné vazby pro účinkující soubory a o to méně jako na možnost více sblížit němčické děti s dramatickým uměním. Z toho vyplývá také podle mého názoru ne zcela vyhovující struktura organizace a především forma a rozsah Klubu dětského diváka. Do dalších ročníků by bylo vhodné zkusit tuto strukturu pozměnit, jak bylo v této práci již konkrétně zmíněno, aby na festivalu nešlo jen o zpětnou vazbu souborům, ale i o snahu vychovávat v němčickém regionu poučené dětské diváky, kteří budou i v budoucnu z vlastního zájmu plnit hlediště (nejen) němčického divadelního sálu. O snahu podněcovat zájem Němčických o divadlo a o vlastní uměleckou činnost už jen proto, že ačkoliv jsou Němčice nad Hanou malým městem, mohou děti uplatnit své umělecké ambice například na místní základní umělecké škole nebo v místním amatérském souboru Na Štaci. Třeba se tato práce stane inspirací pro rozvíření stojatých festivalových vod.

)

53

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE CÍSAŘ, J.: Práce porotce amatérského divadla. 1. vyd. Praha: Horizont, 1984. 96 s. ISBN 40-033-85. DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 205 s. ISBN 978-80-7367-415-1. Festivalové kukátko Hanáckého divadelního máje. 1997, č.3. Festivalové kukátko Hanáckého divadelního máje. 1998, č.4. KONEČNÁ, P. Prkna, která znamenají svět aneb Historie a tradice hanáckého divadelního máje v Němčicích nad Hanou. Kroměříž: 2006. 50 s. Kukátko závěrečné 2001. 2001, č. 2. MACHKOVÁ, E.: Metodika dramatické výchovy. 8. vyd. Praha: IPOS, 1999. 153 s. ISBN 80-7068-105-5. MACKOVÁ, S. Dramatická výchova. 1. vyd. Brno: JAMU, 2004. 216 s. ISBN 8085429-93-4. MAXA, M. Jak pomoci škole s výběrem a reflexí profesionálního divadelního představení aneb Diváci, jde o vás! Diplomová práce. Brno: JAMU, 2007. RICHTER, L. O divadle (nejen) pro děti. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2006. 132 s. ISBN 978-80-902975-6-0. ŘÍČAN, P. Cesta životem: Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2006. 390 s. ISBN 80-7367-124-7. URBANOVÁ, A. Mýtus divadla pro děti. 1. vyd. Praha: Artama, 1993. 68 s. ISBN 80-7068-063-6. VALENTA, J.: Metody a techniky dramatické výchovy. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 352 s. ISBN 978-80-247-1865-1. VELTRUBSKÁ, I. Divadlo očima dětí. Praha: IPOS, ARTAMA, 1994, s. 79. ISBN 80-7068-064. Závěrečné kukátko HDM 2010. 2010, č.2.

54

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Program 24. ročníku Hanáckého divadelního máje 2010. Příloha č. 2: Klub dětského diváka na Hanáckém divadelním máji v roce 2009. Příloha č. 3: Klub dětského diváka na Hanáckém divadelním máji v roce 2010. Příloha č. 4: Výtvarná reflexe představení Královské strašidlo. Příloha č. 5: Výtvarná reflexe představení Strach má velké oči. Příloha č. 6: Výtvarná reflexe představení Strach má velké oči. Příloha č. 7: Výtvarná reflexe představení Kolombína kořenářkou. Příloha č. 8: Výtvarná reflexe představení Polízanice malé čarodějnice. Příloha č. 9: Výtvarná reflexe představení Polízanice malé čarodějnice. Příloha č. 10: Výtvarná reflexe představení Přijel bílý medvídek.

55