KLUB CHOVATELŮ ŽELV Informace č. 29 únor 1999

Informace KCHŽ číslo 29 -- únor 1999

http://default.kchz.cz/29/

KLUB CHOVATELŮ ŽELV Informace č. 29 – únor 1999 Na úvod Tak zase po delší době usedám k počítači, abych napsal něco slov úvodem k tomuto zpravodaji, ale zároveň i k novému roku. Ani se nechce věřit, že pro KCHŽ je to rok jubilejní, neboť v listopadu oslaví desáté narozeniny - založen byl pár dní před listopadovou revolucí. Nicméně teď je teprve leden, takže si alespoň popřejme hodně chovatelských úspěchů v roce 1999, spolu s PF-kem, které již tradičně dodal Petr Petrás. Teď několik organizačních poznámek. Obracejí se na mne občas novější členové klubu s přáním získat starší čísla zpravodajů. Musím tyto zájemce touto cestou zklamat, neboť není v mých silách množit masově cokoliv, včetně zpravodajů. Řešení jsou dvě. Buď najít někoho z členů, kdo by byl ochotný tuto činnost vykonávat pro ostatní podle jejich přání, nebo individuálně požádat jiného člena o zapůjčení starších čísel. Jiné řešení mne nenapadá. Ale aby to nebylo tak černé, prozradím Vám, že na letošní rok máme záměr vydat již dlouho zamýšlené něco jako "The best of Informace KCHŽ" - možná právě v souvislosti s výše uvedeným jubileem.Tam by se dostalo to podstatné ze zpravodajů, co má i dnes v sobě nějaké sdělení. Ovšem kdy to bude, zatím nevím...

Nadějněji vypadá přání jiných nových členů získat přehled o ostatních členech klubu. V některém z nejbližších čísel zpravodaje opět zařadíme přehled členské základny. Vyplývá z toho i požadavek na Vás - máte-li nějaké změny či novinky, které toužíte u svého jména nalézt, sdělte je obratem Vaškovi Pillmaierovi. Nejlépe při příležitosti placení letošních příspěvků. Pozor! Na podzimní členské schůzi bylo odhlasováno jejich zvýšení na 100,- Kč. S výše zmíněnou akcí bude souviset i inventura neplatičů a případné přerušení dodávek zpravodaje. Naopak o získávání přehledů chovaných zvířat pro naprostou neúspěšnost podobných akcí již se nebudeme pokoušet. To je snad hlavní bolest, kterou jsme za deset let nedokázali překonat - to, aby se členové ve větší míře i třeba prostřednictvím zpravodaje více informovali navzájem o svých zkušenostech, zážitcích nebo o čemkoliv v želvařství užitečném. Opakovaně jsme si vymýšleli různé ankety, nadhazovali temata k diskusi ale vcelku kde nic-tu nic. Já vím, že je obtížné dnes cokoliv psát, ale na druhou stranu již existuje tolik různých prostředků komunikace. Takže jsem si vymyslel pro letošek další takovou podobnou akci. Často se setkáváme s dotazy týkajícími se problematiky nemocí želv. Ale není zas tak mnoho veterinářů, kteří se touto problematikou opravdu zabývají. O některých víme, o mnohých ne. Proto pozor ! Zkuste nám do zpravodaje napsat byť krátce o svých zkušenostech s veterinárními lékaři, v krajním případě alespoň adresu či kontakt na ty z nich, s nimiž jste měli dobré zkušenosti. Snad tím pomůžete jiným chovatelům i jejich chovancům. Neumíte-li psát, aspoň zatelefonujte. Neumíte-li telefonovat, sdělte mi to osobně... Takže se těším... Jistě Vám neušlo, že poslední čísla zpravodajů mají novou profesionálnější tvář. Jak jsme již oznámili, jejím autorem je David Krumphanzl, který se tak stal zářným příkladem nového člena, který nabídl pomoc a také slib plní, i přes různou nepřízeň osudu, za což je mu třeba poděkovat. Takže mu držte palce a hlavně mu pomáhejte dodávkami původních i převzatých povídání o želvách - a to nejrůznějšího druhu!! Jinak se dalších zpravodajů nedočkáte!! Jsem zvědavý, jak dopadne využívání amerického želvího časopisu (viz minulé Informace). Nebylo by od věci, přeložíte-li si nějaký článek, poslat překlad Petrovi Petrásovi (nejlépe na disketě), který by jej dalším zájemcům mohl podle zájmu přikládat k originálům, nebo bychom zajímavé překlady či jejich části (abstrakty) mohli uveřejňovat v Informacích. Dodavatele překladů bychom mohli zvýhodnit při půjčování časopisu.. Takže se prosím o své případné překlady podělte nesobecky s ostatními ať jednu a tu samou práci neděláme opakovaně !!

1z9

5.11.2008 9:30



GEOCHELONE SULCATA - ŽELVA OSTRUHATÁ, (Miller 1779) Dříve „Testudo sulcata” Osobně tyto překrásné želvy nechovám, ale dnešní nabídka na trhu želv zahrnuje i tento vzácný druh. U nás tyto želvy chová a odchovává ZOO Plzeň. Geochelone sulcata je největší kontinentální zemní želva s rekordní délkou karapaxu 83 cm při hmotnosti 105 kg, (Flower 1925). G. s. může konkurovat pouze ostrovním želvám z Galapág a Seychel. O něco menší Manouria emys pocházející z tropické vlhké Asie zaujímá druhé místo za G. s. ve velikosti a hmotnosti zemních želv. G. s. nemá žádný poddruh a ani se nevedly žádné spory mezi herpetology o její zařazení do rodu Testudo. Tzn. že tento druh je naprosto čistý, bez jiných poddruhů. Tyto velice nápadné ploché želvy zaujmou svým uniformním zbarvením a nápadnou větší hlavou se specifickým výrazem obličejové části pro sulkáty tak typickým. Karapax je oválný a vždy plochý v barvě pískově žluté až po tmavé odstíny rohoviny. Jednotlivé štítky mají rýhování – vruby a zářezy, což působí jakoby její pancíř vyřezal Mistr řezbář. Okrajové štítky scuta marginalia nad hlavou v počtu 6 ks jsou u starších jedinců silně zvrácené. První hřbetní štítek scuta vertebralia má náznak pyramidy, ostatní štítky jsou ploché. U starých jedinců zadní okrajové štítky mohou být zubaté. Plastron je o něco světlejší (barva slonoviny). Nápadné, do vidlice rozdělené párové a zahnuté, jsou hrdelní štítky scuta gularia (hlavně u samců), u starých jedinců jsou tyto štítky dominantní z celého pancíře. Anální štítky scuta analia mají silné vruby a zářezy. Prsní štítky scuta pectoralia jsou úzké. Přírůstky jsou zřetelné na všech částech krunýře. U samců je plastron značně konkávní. Samci jsou vždy větší než samice.

Obr.2: Pářící samec G. s. je zrovna na tomto obrázku menší než samice. Hlava je veliká a ze předu vytvarována do úzkého nosu. Horní čelist je hákovitě zahnutá. U starších jedinců je horní čelist „zubatá” jako pilka. Barva je stejná jako karapax a je velice dobře chráněna mohutným skeletem. Nos je špičatý, na temeni hlavy mezi očima směrem k nosu je znatelný hrbol. Barva ostatních měkkých částí těla je shodná s hlavou a karapaxem. Na každé straně u ocasu jsou dva až tři silné výrůstky – ostruhy. Odtud český název želvy „ostruhatá”. Na předních mohutných nohou jsou obrovské šupiny připomínající brnění.

2z9

Potravní nároky jsou rovněž podobné jako G. pardalis. V první řadě je to dostatek vlákniny. V případě nedostatku vlákniny v potravě může dojít k poruše trávicího traktu a tím dochází k průjmům. Také může dojít k problémům se škrkavkami. Průjmy mohou nastat i při nadměrném předkládání potravy v podobě ovoce. Tyto problémy mohou vyústit v prudkou koliku. Mnoho sulkát oceňuje přístup k přírodnímu pasení a budou ochotně žrát, a to bez problémů, mixované trávy a čerstvou vojtěšku. Některá zvířata budou také akceptovat suché seno. V zajetí, budou-li mít možnost, pijí. Jejich ohromně rychlý růst vyžaduje v dostatečné míře přísun kalcia a minerálních látek! Všechny sulkáty berou ochotně proteiny bílkoviny, když jsou jim nabízeny (jinak jsou tyto želvy výhradně býložravé) a to směřuje k nekontrolovatelnému růstu a následné deformaci karapaxu. Proto je nutné se této stravě vyhnout. Jasná známka nesprávné výživy jsou pyramidující štítky karapaxu. Vždy si pamatujme, že G. s. je „jiho- Saharská” želva, jejichž přírodním prostředím jsou polopouště. V takovém prostředí není potravy mnoho a přejídáním v zajetí vede k různým problémům růstu. Zvláště samice mají velké nároky na kalcium, to souvisí s vejci. Přidávání sépií a i umělého kalcia do potravy je důležité. Rep-Cal, Nutrobal nebo podobný prostředek obsahující kalcium a vitamín D3 jsou vhodné. Nejčastější zdravotní problémy jsou: Zápal plic, Hexamita parva, bičíkovci, zánět ústní dutiny. Páření probíhá v období dešťů a několikrát za den. Každá kopulace trvá okolo 15 min. Jak již bylo řečeno, samci jsou o poznání větší než samice a mají konkávní plastron (podobnost jako u želv sloních a obrovských). Během kopulace jsou samice prakticky nehybné pod velkou vahou samců, kteří je tlačí svým plastronem a předníma nohama k zemi. V této pozici samci vydávají rytmické hluboké zvuky, které jsou popsány jako tlumené rachotivé sténání.

5.11.2008 9:30



Obr.1: Areál výskytu G. s.: Centrální Afrika od Mauretánie a Senegalu až po Etiopii. Výskyt této želvy je na nejsušší části Afriky. Tj. jižně od Sahary z vnitrozemí Senegalu skrz Mauretánii, Mali, Niger, Čad, Súdán a Etiopii k pobřeží Massana v Rudém moři. V této oblasti je krátké období dešťů (mnohdy chybí) a dlouhé horké suché období, viz tabulka:

Období

teplota °C

teplota °C

srážky mm

denní max.

noční min.

leden

34/32

15/15

0/0

duben

41/41

25/22

6/1

červenec

34/38

24/25

136/54

říjen

36/40

23/24

20/5

G. s. jsou relativně odolná zvířata a jsou přirovnávány k G. pardalis. V Evropě jsou velké ZOO, které chovají a odchovávají (ZOO Plzeň) tento druh želv. Dle zpráv se dožil jeden jedinec v zajetí 42 let. Tyto želvy se ve velkém chovají v ZOO v Mali (Bamoko), kde tyto želvy rozmnožují a chovají ve velkých výbězích pod širým nebem. Mláďata jsou vypouštěna zpět do přírody. Rovněž se těší velké oblibě u domorodců jako domácí mazlíčci. Avšak málokterá takto chovaná želva má správný růst svého krunýře. Krunýře jsou různě deformované, jednotlivé štítky na karapaxu připomínají pyramidy. Důvodem je nesprávná výživa. Flower (1933) uvádí u 18 let staré želvy velikost 75 cm při hmotnosti 60 kg. V divočině jsou tyto želvy přizpůsobeny životu v suché savaně porostlé křovím Akácie. V odpovídajících vysokých teplotách a prodloužených periodách sucha, hloubí G. s. dlouhá doupata, ve kterých přečkává vysoké venkovní teploty. V některých regionech (např.Senegal) je pozorována noční aktivita želv, kdy se pasou při měsíčním svitu. Toto je reprezentováno novou strategií kvůli přežití v drsném klimatu, kde denní teploty zabraňují normální aktivitě. Pro chov v zajetí jsou důležité velké venkovní výběhy pro slunné a teplé dni a pro chladnější teploty a zimní období dobře izolované a vytápěné prostředí. V zajetí G. s. vykazuje skoro stejné potřeby jako G. pardalis. Pro pár dospělých chovaných želv by měl být min. vnitřní výběh 2,5m x 6 m a venkovní podstatně větší. Důležitá je velká vrstva písečného substrátu (až 60 cm) pro hrabání a kladení vajec. Kladiště bývají až 37 cm hluboká. Ve výběhu by měly být silně zakořeněné rostliny. Vytápění půdní i ze shora. Nezapomenout na ozařování UV lampami. Pro denní osvětlení je nejlépe použít lampy OSRAM HQI -R/NDL 250 W. Toto světlo je ve svém spektru podobné dennímu.

3z9

Obr.3: Detail výrůstků (okolo ocasu) „ostruh”. Obrázek připomíná umělecké řezbářské dílo. Reprodukční potenciál G. s. je velice vysoký s vysokým úspěchem v různých chovech. Současně Ernst a Barbour 1989 uvádějí 17 ks vajec v jedné snůšce. V zajetí želvy přímo ukázkově pravidelně produkují hojně i 20 ks vajec. Stearns 1989 uvádí, že jedna samice nakladla 34 ks vajec v jedné snášce. 15 ks vajec je průměr. Četnost snůšek je rovněž častá, některé samice produkují až 6 snášek za rok. Vejce jsou kulatá o velikosti 40-50 mm a hmotnosti 35-50 g. Úspěchy inkubace jsou popsány v širokém rozhraní teplot od 27-32 °C. Pravda je, že mnoho chovatelů inkubuje v rozmezí 28-30 °C. Nejvhodnější substrát je Vermikulit. Když je inkubace 30 °C, líhnou se želvičky obvykle po 85-100 dnech. Při teplotě 28 °C se inkubace prodlužují na 120-170 dní. Velký úspěch zaznamenala ZOO Plzeň, kde se 29. 7. 1998 podařilo odchovat několik mláďat. Plzeňská samice G. s. nakladla dne 11. 4. 1998 osm kusů vajec o velikosti 45 mm, hmotnosti 26 g. Inkubace byla provedena při teplotě 29 °C a 90 % vlhkosti, substrát tvořil Vermikulit. První mládě se vylíhlo za 103 dnů a poslední za 108 dnů. Želvičky jsou většinou ve velikosti 45-50 mm dlouhé a o hmotnosti 25-30 g. V ZOO Plzeň byly naměřeny tyto hodnoty: délka 45,3 mm, šířka 45,3 mm a hmotnost 19,3 g. Mláďata jsou v barvě bledě žluté slonoviny s okrajovou světle hnědou kresbou - lemem na každém štítku. Tmavé exempláře se příliš nevyskytují. Zadní štítky jsou zubaté. Mezi očima na temeni hlavy mají želvičky tmavou výraznou kresbu trojúhelníku. Chovná skupina v ZOO Plzeň je od roku 1995 a čítá 2,4 jedinců. Lokalita původu je neznámá. Zvířata při importu měla v 8 kg. V současné době mají samice 15 kg a samci 20 kg. Jsou chovány v provizorním (malém) výběhu, (staví se nový, odpovídající nárokům těchto želv) při teplotách v létě i v zimě 32 °C s nočními poklesy o 3 °C. Vlhkost je 54 %. Želvy jsou ozařovány denně po dobu 7 hodin UV lampou. Potrava (seno, zelenina, ovoce) je obohacena o vitamíny. Co ještě dodat závěrem. Tyto překrásné majestátné želvy patří samozřejmě do CITES a

5.11.2008 9:30



rozhodně se nehodí do panelákového chovu. Děkuji panu Trávníčkovi za poskytnuté informace o chovu a odchovu želv G. s. a doufám, že tento odchov nebyl poslední a Plzeňským sulkátám přeji důstojný domov v podobě nových výběhů. Připravil Marek Harvan Použitá literatura: A.C.Highfield – Keeping and Breeding Tortoises and Freshwater Turtles Pritchard – Encyclopedia of Turtles D.Alderton - Turtles and Tortoises of the World J.G.Walls – Tortoises, natural history, Care and Breeding in Captivity J.B.Iverson – A Revised Checklist with Distribution Maps of the Turtles of the World

Maximální velikost pro Testudo kleinmanni (Maximum size of the Egyptian tortoise, Testudo kleinmanni. Chelonian Conservation and Biology, Volume 2, Number 3.) Balász L. Farkas, Laszló Sasvári, James R. Buskirk Přes své přeložení z přílohy II do přílohy I v CITES je Testudo kleinmanni stále ilegálně vyvážena. Dne 7. dubna 1995 bylo na letišti v Budapešti u několika cestujících, vracejících se z Káhiry, nalezeno v zavazadlech 6 T. kleinmanni. Želvy byly celníky a ochránci přírody zabaveny a byly umístěny do Zoologické a Botanické zahrady v Budapešti.

Tři z nich zahynuly v průběhu dvou měsíců a byly poté deponovány do Maďarského muzea přírodních věd. Jedna samice z těchto tří jedinců přesáhla téměř o 12 mm maximální udávanou délku 132,3 mm pro tento druh. Její rozměry jsou: maximální délka karapaxu 144,2 mm; délka karapaxu 137,7 mm; maximální šířka karapaxu 97,8 mm; maximální délka plastronu 122,3 mm; maximální šířka krunýře 70,8 mm. Želva byla pravděpodobně původem z Libye, avšak prodána v obchodě v Káhiře. Přesto, že T. kleinmanni byla v Egyptě dlouho chráněna, mohla by zde být potencionálně vyhubena, protože tucty dalších želv jsme viděli nabízeny v klecích v obchodech se zvířaty v Gize. Přeložil Petr Petrás

Dlouhokrčka – Chelodina siebenrocki Australské dlouhokrké želvy – jak by se dlouhokrčkám mělo správně říkat – patří bezesporu mezi velice atraktivní chovance a jsou proto častým objektem teraristického usilování o zdárný chov případně i odchov. Mláďata Ch. siebenrocki se sem již několik let dovážejí v poměrně hojném počtu. Cena importovaných mláďat ve velikosti kolem šesti až deseti cm se pohybuje kolem 1.400,- Kč. Dlouhokrčky obecně patří do podřádu Pleurodira – skrytohlavé želvy (Pro nezasvěcené nutno připomenout, že tyto želvy neukrývají krk a hlavu esovitým prohnutím a zatažením do krunýře, ale přikládáním krku a hlavy k jedné straně těla, a to ne snad proto, že by se jim do krunýře „nevešly“, ale protáhlý tvar krčních obratlů jim toto nedovoluje.) Další zvláštností – opomeneme-li prozatím exotický vzhled – je i celé rodové „příbuzenstvo“ – Jihoamerické Matamaty (Chelus), rod Elseya, Emydura (Austrálie), Hydromedusa (Amerika), Phrynops – žabohlavé želvy, želvy rodu Platemys patřící mezi skutečné „skvosty“ nebo bizardní rod Rheodytes, tzv.

4z9

Jako u všech dlouhokrček má i Ch. siebenrocki vejčitý tvar karapaxu. Barva je černo-hnědá, občas až s teplými odstíny mahagonu, plastron mléčně bílý nebo žlutý. Měkké části těla jsou světle šedé; oči na kosočtercovité hlavě výrazně vystouplé, žluté s černou duhovkou. Na růžovo-šedé bradě jsou dva vousky nebo spíše bradavičky. Končetiny mají pět prstů s drápkem a dobře vyvinuté plovací blány. Menu dlouhokrček by mělo být především velmi pestré, naučí-li se totiž na jednostrannou stravu, těžko přivyknou na nové složky. Mláďata s oblibou přijímají nudličky libového masa a vnitřností, žížaly, rozphobasy i jiný hmyz, ryby, které obratně loví, filé, gamarusy, holata, ale v nouzi nepohrdnou ani kousky kočičí konzervy (nejlepší je kočičí zadní). Je dobré přidávat vitamíny. Snad ještě připomenout, že Ch. siebenrocki nezimuje, ale její životní cyklus má určité klidové fáze, kdy se přijímání potravy sníží na minimum. K teráriu stručně: Nemusí být příliš velké, příliš hluboké (pro želvy je pohodlné, mohou-li prostě jen

5.11.2008 9:30


Fitzroyovy želvy (z německého překladu), co připomínají svým vzhledem spíše obrněného usmívajícího se psa (Nelžu!). Ze samotného rodu Chelodina pak můžeme jmenovat: Ch. expansa, Ch. rugosa, Ch. steindachneri nebo známou Ch. australis. Druh Ch. siebenrocki původem pochází z oblasti severní Austrálie a části Nového Zélandu. Ve stejné lokalitě se vyskytuje i Ch. novaquinea, která však – na rozdíl od v dospělosti 30ti centimetrové Ch. siebenrocki – dorůstá pouhých 18ti cm (délka karapaxu). Dalším rozlišovacím znakem je také postavení intergulárního a gulárních štítků plastronu.


„natáhnout krk“ a volně dosáhnout k hladině). Teplota vzduchu i vody by měla být asi 24–28 °C. Co se pak odchovu týče, není příliš informací k dispozici, a je pravděpodobné, že na území naší republiky nebyl tento druh ještě odchován (na rozdíl od Ch. australis). … a proto mnoho zdaru ve Vašich chovech! Lucie Lukášková

Vejce od Chelodina longicollis Moje samice (viz výše pod anamnéza Chelodina) snesla v období od 16. 7. do 7. 8. 1992 několik vajec. První vejce snesla v době, kdy byla chována na suchu, z důvodu léčení zanětu lůžek drápků. Toto vejce bohužel rozšlápla, uchovávám jej v lihu. (Samice před snesením 1. vejce několik týdnů hrabala na souši tak vehementně, že si rozdrásala lůžka drápků, která se mírně zanítila. Dána na souš, ošetřeno Framykoinem, zazeleněno Novikovem. Právě v tomto období snesla 1. vejce.) Ihned byla dána zpět do vody, bohužel mezi ostatní želvy. Po bedlivém zkoumání jsem však nenašel ve vodě ani na suchu vůbec nic do druhého dne. Nechal jsem ji tedy v klidu, aby mohla nerušeně snášet. 3. den jsem nalezl v akváriu skořápky podle mého soudu nejméně ze 2 vajec. Poté jsem odjel na soustředění... Po příjezdu 21. 7. 92 jsem v akváriu nalezl několik úlomků vejce (opět bych tipoval na 2), a jedno vejce celé. Vzhledem k tomu, že předešlá vejce, snesená za mé přítomnosti doma, byla sežrána nebo rozdupána ostatními želvami (nebo samicí samotnou) hned nebo do druhého dne, předpokládám, že vejce leželo ve vodě maximálně 12 hod. Vejce jsem vyjmul, označil + na vrchní straně a vložil do sterilní vaty vysoké 10 cm, kde spodní vrstva byla navlhčena. Druhý den odvezena k Ing. E. Folkovi do termostatu. Inkubováno ve 25 °C. Po 3 měsících pan Ing. Folk nezaznamenal známky života. 24. 7. 1992 jsem odjel pryč. Manželce jsem dal příkaz, aby ihned jak se nějaké vejce objeví, jej vyndala a spojila se s Ing. Folkem. Do mého příjezdu nebylo nikým, ani mnou, těsně po (5. 8.) příjezdu nalezené jen zbytky skořápek. Domníval jsem se tedy, že kladení již skončilo. Dne 7. 8. při čištění jsem však jedno vejce neporušené objevil ve vodě. Podle mého soudu leželo ve vodě maximálně 5-6 hodin, možná i méně. Ihned jsem jej osušil (sterilní gázou), označil obyč. tužkou + vrchní stranu, položil do vaty a hned druhý den uložil po šetrném transportu do termostatu v zaměstnání. Uloženo v sklenici desinfikované teplem, do sterilní kádinky vypodložené sterilní vatou tak aby se nikde nedotýkalo skla, volně na povrch ve stejné poloze s + nahoře. mezi stěnu malé kádinky a sklenici (zavařovačku) jsem dal buničinu a poměrně hodně navlhčil. Přenos mikrobů z buničiny na vejce je nemožné. Teplota 25 °C. Přes den občas stoupla (termostat nemá chlazení) maximálně na 27 °C. Vejce

5z9

Poznatky a poznámky: A) Všechna vejce vyjma 1. rozšlápnutého byla snesena do vody. Želva před snáškou usilovně hrabala v písku na souši. Předpokládám, že ke snášení ji nevyhovovala výška písku, kter je v tomto případě jen 10 cm. Dle Ing. Trávníčka je nutné (podle otištěného článku v AT), aby výška písku byla alespoň 60 cm, alespoň on tak pozoroval u kajmanů, kteří mu také snášeli do vody než výšku písku příslušně upravil. Želva měla k dispozici i navlhčenou rašelinu v množství cca 1000 cm. B) Je možné, že jako induktivní faktor ke snášení je teplota okolí. Moje želva těsně před snesením jednoho vejce byla vystavena sl. paprskům. Stejný názor má i pí. Maroszová, která u svých Chr. s. e. pozorovala, že po slunění, nebo zvětšení teploty samice začaly snášet neoplodněná vejce. (Neměla samce). Indukce snášení je dle mého soudu téměř okamžitá (1-8 hod). C) Želva několik týdnů před snášením přijímala potravu velmi sporadicky, ke konci již vůbec ne, stále lezla na souš, v noci rejdila po celém akváriu. (Jindy je to želva velice žravá a v noci spí). Po snášení je velmi vyhublá a opět vemi žravá. Krunýř znatelně změkl. Oděrky na lůžkách se velmi rychle zahojily. D) Páření přímo jsem nezpozoroval. Samec je velice aktivní, pokoušel se o to mnohokrát. Podle mého soudu mu vůbec nezáleží na tom, jestli je podzim nebo zima. Nejaktivnější je vždy po odloučení od samice, snaží se téměř ihned po vložení do vody pářit třeba i celý den, nevšímá si potravy. Snažil jsem se po dobu 2 měsíců v zimě snížit teplotu vody (kvůli načasování rozmnožování) a snížil jsem množství potravy. Teplota se pohybuje normálně (podzim + jaro kolem 23-24 °C) v létě kolem 25 °C, v tomto zimním období nechávám teplotu, aby se pohybovala jako okolí (akvárium je umístěno v ložnici) tj. ve dne 20-22 °C v noci může klesnout maximálně na 17 °C (níž to nepustí vertex). E) Želva snesla dle mého soudu kolem 10 vajec, z nichž jsem v celém stavu viděl 3. Všechna byla stejně velká podlouhlého tvaru, skořápka tvrdá asi jako u slepičího vejce. Barva čistě bílá. F) Dle poznatků bylo snesení vejce dne 7. 8. 1993. Opět snesla na suchu a to po nakrmení a zaléčení ran po lezení na souši. Snesla dvě, z nich jedno bylo jakoby scvrklé, bez dostatku vápníku, druhé bylo pevné, avšak

5.11.2008 9:30


kontrolováno cca obden. Vejce svrchu není přikryto, ani sklenice není uzavřena. Vlhkost vzduchu kolem je mezi 75-85 %. Při kontrole asi tak jednou týdně vejce prosvíceno. Zprvu vejce zůstává bílé, trochu do růžova. V oblasti vzduchové bubliny je neprůhledně bílé. Žádný terčík či „pavouček“ není po celou dobu inkubace vidět. Vejce má asi po 1,5 měsíci bílý proužek uprostřed. (Podle Ing. Folka známka života – ústní sdělení, stejně podle viz Literatura 10 známka života.). Ke konci 3. měsíce se vzd. bublina zvětšuje. Kolem 10. 12. 1992 vejce prasklo. Obsah silně zapáchá, není nalezena jakákoliv známka života byť v jakémkoliv stavu. Z obsahu udělána kultivace. Že mikroby jsou schopny proniknout skořápkou víme z několika zpráv. Zjištěn mikrob Citrobacter freundii.


bohužel jej rozšlápla. Po osobní konzultaci s Ing. Trávníčkem je možné, že se vejce ihned po snůšce utopí. Rozdíl bude zřejmě u krokodýlů odchovávaných Trávníčkem, neboť u nich i při snůšce do vody lze ještě vejce zachránit s předpokladem, že kožovité vejce je chráněno bílkovinným obalem. (Tato část protokolu předchází prvním úspěchům – 3 odchovy, 13 mláďat – má vskutku historickou hodnotu. Poskytl RNDr. Petr Šedivák)

Odchov Geoemyda spengleri Již několik let vlastním tento zajímavý druh želv. Nejdříve jsem choval tyto želvy v počtu šesti kusů, ale později jsem chov omezil na jeden pár. Samce tohoto páru chovám od roku 1992, samici od roku 1995. Samice u mne začala se snůškami v roce 1997, a to v květnu a v červenci. V roce 1998 došlo opět ke dvěma snůškám – 3. července, 45x22 mm, váha 12g a 28. srpna 44x20 mm, váha 11 g. První vejce bylo oplozené a po 75 dnech inkubace bylo mnou narušeno z obavy o udušení mláděte. Jak se ukázalo, moje rozhodnutí bylo unáhlené a mládě ještě s velkým žloutkovým vakem po dvou dnech uhynulo. Druhé vejce jsem se rozhodl předčasně neotevřít, ale kdy je vlastně předčasně? Takže jsem vejce od padesátého dne inkubace, kdy už bylo zcela jasné že je oplozené, takřka každý den prosvěcoval a sledoval co se uvnitř děje. Vejce se jevilo jako oplozené včetně světlého pruhu kolem vajíčka napříč. Dvě třetiny vajíčka byly tmavé a jedna třetina světlá. Od sedmdesátého dne jsem pozoroval, jak ve světlé části vajíčka se cosi začíná přibližovat ke kraji.

Sedmdesátý devátý den inkubace jsem se rozhodl, že vejce u špičky, ke které směřoval onen záhadný stín uvnitř vajíčka, opatrně naruším. Bylo to právě včas. Mládě si následující den již na svět pomohlo samo. Bylo již z vajíčka venku, bez žloutkového vaku. Jizva po něm byla zcela zhojena. Inkubačním substrátem byl LIGNOCEL a teplota se pohybovala mezi 22-29°C se dvěma poklesy na 15 °C, způsobenými výpadkem el. proudu mezi 60-70tým dnem inkubace. Rozměry želvičky byly D 36 mm, Š 27 mm a váha 8 gr. Potravu přijímá každý druhý den, a to žížaly, šneky, plže, malé moučné červy a kousky hovězího srdce – to vše máčeno do drcených vaječných skořápek. Literatura uvádí, že po 4 měsících života dokáže zkonzumovat myší holátko, to se však ukáže časem. Přeji všem chovatelům těchto i jiných želv takovéto úspěchy a rád se s každým podělím o své zkušenosti. Fotografie budou k dispozici na některé z dalších schůzek. Jaroslav Hrubý Chlumčany 15. 12. 1998 Člen KCHŽ

Z literatury a tisku Gerald Durrell – Zlatí netopýři a růžoví holubi V této knize se známý (již zemřelý) přírodovědec a bývalý ředitel ZOO na ostrově Jersey pokusil popsat svou loveckou cestu na Mauritius a přilehlé ostrovy Ind. oceánu. Dotkl se i historie Želv obrovských. …„V době, kdy na Mauritius dorazil guvernér Mahé de Labourdonais, skončily tisíce želv na Reunionu, Mauritiu a ve skladištích lodí Francouzské východoindické společnosti. Společnost želvy vybíjela bez ohledu na skutečné potřeby cestujících a posádek. Někteří kapitáni prodávali přebytečné želvy na Mauritius, kde o ně byl velký zájem a vysoké ceny. Guvernér si sice nevedl přesné záznamy o počtu želv, které byly vyvezeny z Rodriguezu za období, kdy byl ve funkci, ale rozhodně to

6z9

Během první zkoušky si technici všimli, že je mi zle, potřebovali mne trochu povzbudit a pak kdosi dostal nápad, jehož jsem se stal obětí. Právě jsem ve výkladu o želvovitých blábolil, že kostra zvířete je přirostlá ke krunýři. Pro názornost jsem měl připraven prázdný krunýř s plastronem upevněným jako dvířka, která odkrývala záhady želví anatomie. Když jsem tedy skončil s úvodem, odklopil jsem plastron a uvnitř kromě kostry našel cedulku s nápisem NERUŠIT! Než byl ve studiu zase zjednán klid, uplynulo několik minut, ale já se cítil mnohem líp a zbytek natáčení proběhl bez jediného zádrhelu…“

ZAJĺMAVOST Z RÁDIA

5.11.2008 9:30


nebylo méně než 10 000 ročně. Jeho předchůdce Desforges-Boucher, který se r. 1725 pokusil Rodrigues kolonisovat, měl přesnější údaje. Za jeho úřadování odvážely želvy na Mauritius 4 plavidla: La Mignonne, L’Oiseau, Le Volant a Le Pénélope. Z každé plavby přivážely tisíce želv, jak dokazuje ukázka z jednoho hlášení guvernéra pro Společnost: 14. 12. 1759 L’Oiseau připlula z Rodriguezu s 1035 suchozemskými a 47 mořskými želvami. Původně šlo o 5 000 kusů, ale zpáteční cesta trvala dlouho a tak většina želv zahynula. 15. 5. 1760 L’Oiseau přivezla 5 000 želv. 29. 9. 1760 stejná loď přivezla 1 600 suchozemských a 171 mořských želv. 12. 5. 1761 Le Volant přistála s nákladem 4 000 želv. 6. 12. 1761 L’Oiseau dovezla 3 800 živých želv z celkového počtu 5 000. Francouzské královské námořnictvo si také vždy ráčilo posloužit, kdykoliv se jen octlo ve vodách ostrova Rodrigues, například 26. 7. 1761 naložila dvě válečná plavidla celkem 3 000 želv.“

Gerald Durrell – ZOO na zámku „… Na jeden úspěch v chovu plazů jsme dost hrdí, vylíhly se nám totiž želvy. Želva žlutohnědá je jedno z nejběžnějších zvířat, jež si lidé chovají jako domácího mazlíčka. Klade sice vajíčka s monotónní pravidelností, ale jen zřídkakdy se z nich vylíhnou želvičky. Ježto se John (zaměstnanec ZOO) domníval, že snůška nedopadne líp, než předchozí, nijak se o vajíčka nestaral, pouze je zahrabal do písku na dně terária v místě, o němž si myslel, že by mohli mít správnou teplotu. Týdny ubíhaly a nakonec na vajíčka zapomněl. Není tedy divu, že ho jednou ráno velice překvapilo, když spatřil, jak se po teráriu promenuje maličká želvička. Vyhrabali jsme pak spolu všechny vajíčka. Ze šesti se už 4 začaly líhnout. Skořápka byla pevná a pro želvičky musela být hrozná námaha, dostat se z vězení ven. Tu, která ve skořápce udělala největší díru, už bylo hezky vidět, jak se kroutí a vrtí a snaží se střídavě předníma a zadníma nohama díru zvětšit. Na nose měla malinký rohovinový zobák. Vědci se domnívají, že slouží k protržení skořápky a později odpadne. Tahle želvička ale celou dřinu obstarávala nohama, často odpočívala, aby nabrala sil. Klubala se 3/4 hodiny, ale pak najednou skořápka pukla ve dví, želvička se vybatolila do písku a nesla si jednu půlku na krunýři jako klobouk. Novorozeňata měla krunýř houbovitý, zdeformovaný a velice měkký. Asi za hodinu nastala změna, jakoby je někdo nafoukl pumpičkou na kolo. Pozoroval jsem proces líhnutí několik hodin, nejzábavnější na celé té věci bylo, jak plázkové vždycky chvíli pracovali zadníma nohama na díře ve skořápce, pak se ve vajíčku otočili a na okamžik z otvoru vykoukla svraštělá, trošku smutná hlavička, jako kdyby se chtěli ubezpečit, že ten velký svět tam venku pořád ještě je a vypadá stále tak lákavě…"

7z9


…První erotickou pomůckou pro muže byla opora údu vyrobená z želvoviny, která udržovala penis ve vztyčené poloze. Byla používána v harémech už v 6. stol. n. letopočtu. Pomůcku se pokusil zdokonalit Eduard Nitardy (viz patentní spis z 30. 1. 1912), ale jeho vynález upadl v zapomnění ….

NOVÉ KNIHY Manfred Rogner napsal před časem dvě knihy o želvách, které jsou již k sehnání na terarijních burzách: Schildkröten I, 1995, 1.146,- Kč, 192 stran, 120 barevných fotografií, 6 kreseb, Schildkröten II, 1996, 1.650,- Kč, 265 stran, přes 200 barevných fotografií. První díl zahrnuje podrobně 3 čeledi - Chelydridae, Dermatemydiae, Emydidae. Jsou probírány v druhé části prvního dílu v první části je uveden všeobecný přehled anatomie želvy, chov a ochrana. Dále typy terárií, jejich vybavení, přezimování želv a odchov želv. Na konci knihy je obsáhlý přehled použité literatury. Bohužel není sděleno, z kterého systému názvosloví Rogner vychází, pravděpodobně z více autorů. U každého druhu podrobně rozepisuje odstavce Rozšíření, Vzhled, Délka, Biotop, Životní nároky, Typ terária, Chov, Krmivo, Odchov. Následuje výčet poddruhů s obdobnými odstavci. Ilustrace jsou kvalitně provedené. Oproti starším knihám podobného zaměření se zde již promítly nejnovější změny názvosloví. Například Cuora galbinifrons se rozděluje na C.g.g., C.g.bourreti, C.g.heinanensis a C.g.serrata, přičemž dříve jsme znali jen C.galbinifrons. Rod Kachuga se rozštěpil pod rody Kachuga a Pangshura. Druh Emys orbicularis je už rozdělen na 8 poddruhů, rod Ocadia, dřív monotypický, má nyní 3 druhy - O. sinensis, O. glyphistoma a O. philippeni. Rod Sacalia je rozdělen na druhy S. bealei, S. pseudooceleata a S. quatriocellata. Druhý díl je mnohem obsáhlejší počtem čeledí, je jich 9 Kinosternidae, Platysternidae, Testudinidae, Trionychidae, Carettochelyidae, Cheloniidae, Dermochelyidae, Chelidae, Pelomedusidae. Ve všeobecné části je přehled dalších typů terárií, neuvedených v I. díle, těžiště je opět v systému, použity jsou nejnovější poznatky a popisy, např.: Kinosternon chimalhuaca (BERRY, SEIDEL a IVERSON, 1996) Rod Sternotherus je zahrnut pod Kinosternon. Agrionemys horsfieldi kazachstanica (CHKHIKVADZE, 1988) A. h. rustamovi (CHKHIKVADZE, AMIRANASCHVILI a ATAEV, 1990) Rod Megalochelys je nově nazván Dipsochelys (BOUR, 1982) Testudo graeca anamurensis (WEISSINGER, 1987) T. g. nikolskii (CHKNIKVADZE a TUNIJEV, 1986) T. marginata marginata (SCHOEPRR, 1792) T. m. weissingeri (BOUR, 1995) Čeleď Testudinidae je rozdělena bez bližšího vysvětlení na podčeleď Testudinidae (BATCH, 1788) a Xerobatinae (GRAY, 1873) v této jsou rody Gopherus a Manouria. Čeleď Trionychidae se skládá z různě přejmenovaných rodů, méně známé jsou názvy Amyda, Apalone, Aspideretes, Dogania, Nilssonia, Palea, Rafetus.

5.11.2008 9:30


Dále Durrell líčí příhody s malabarskou veverkou Milicent: „… Nejraději polehávala člověku na paži jako na nějaké větvi, měla dovoleno každé ráno vylézt z klece a potloukat se po pavilonu plazů. Brzy zjistila, že želví terárium nabízí každé řádné malabarské veverce všechno, co si jen lze přát. Byl tam infrazářič, který vyzařoval příjemné teplo, byly tu hřbety želv obrovských, přímo ideální bidýlko a byla tu i hojnost ovoce a zeleniny. A tak se želvy líně procházely teráriem s Milicent na zádech. Občas, když některá želva našla šťavnatý kousek ovoce a užuž natahovala krk, že ho schlamstne, Milicent seskočila z krunýře, vyfoukla jí ho před nosem a vyskočila zpět nahoru dřív, než želvě vůbec došlo, co se děje. Když nastal čas návratu veverky do klece, myslím, že si želvy oddychly, protože je nejenže nebavilo tahat na hřbetě kromě těžkého krunýře i Milicent, ale z těch věčně mizejících pochoutek začínaly být už nervózní…!“


Popsány jsou 3 nové dlouhokrčky Chelodina reimanni (1990), Ch. mccordi (1994) a Ch. pritchardi (1994). Byl objeven nový druh Elusor macrurus (CANN a LEGLER, 1994), pro který byl stanoven monotypický rod Elusor. I druhý díl je doprovázen zdařilými obrázky. Připravil J. Giebl

Durrell se také mnohokrát zúčastnil se zvířaty živého vysílání v televizi, mnohdy se ale nechovala tak, jak by si režisér či majitel představovali: „…Natáčel jsem také jeden pořad o plazech. Domníval jsem se že se není čeho bát, protože jsou celkem vzato dost letargická zvířata a snadno se s nimi pracuje. Přesto však to bylo hrozné utrpení, protože jsem měl chřipku a lékař mne napumpoval odpornými medikamenty, abych se udržel na nohou. Pokud jste všeobecně nervózní typ – a to já jsem – a hlava vám třeští z antibiotik, bude váš herecký výkon připomínat nejspíš počátky němého filmu.

Želví geny zamíchaly stromem třídy Reptilia Science News, 20. ledna 1999, Richard Monastersky Paleontologové dlouho nahlíželi na želvy jako na evoluční loudaly, jediné přeživší z pradávné skupiny, která kdysi později dala povstat ostatním plazům, ptákům a savcům. Nová genetická analýza ale zásadně mění evoluční strom obratlovců a podnítila vědu zabývat se želvím původem. „Pomalu lezoucí želvy, které všichni považují za pomalé v měřítku evoluce, se ukázaly být evolučně rychlými,“ říká Axel Meyer z Univerzity v Konstanci v Německu, který spolupracoval na studii s Rafaelem Zardoyou ze Státního muzea přírodních věd v Madridu. Želvy vždy byly řazeny stranou ještěrů, hadů, krokodýlů a dalších plazů kvůli jejich lebce. Většina plazů má, stejně jako ptáci, po dvou otvorech po straně lebky ve spánkové oblasti. Paleontologové dali těmto živočichům jméno Diapsidae. Želvy tyto otvory postrádají a proto jsou jedinými žijícími členy Anapsidae, kmenu, jehož fosilní představitelé byli nejprimitivnějšími obratlovci schopnými života zcela na souši. Savci se nazývají Synapsidae, protože se vyvinuli z živočichů s jediným otvorem ve spánkové oblasti. Dle standardního evolučního přístupu si želvy zachovaly

8z9

Zardoya a Meyer zkoumali tuto hypotézu srovnáním sekvencí dvojice mitochondriálních genů želv s těmito geny u leguánů, hatérií, krokodýlů, kuřat a savců. Želvy se zařadily přímo mezi moderní Diapsidae spíše než do jejich očekávané pozice na oddělené větvi mimo této skupiny. Zpráva byla podána 24. listopadu na jednání americké Národní Akademie Věd. Na jejím základě byla poskytnuta podpora analýze 1996 fosilních želvích vzorků, která naznačila, že se želvy vyvinuly z Diapsidae - jak tvrdí Olivier C. Rieppel z Muzea přírodních výzkumů v Chicagu. Obě studie spolu přesto nesouhlasí zcela do detailu. Rieppel a jeho tým zjistili, že želvy jsou nejbližšími hadům a ještěrům, zatímco Zardoya a Meyer řadí želvy nejblíže krokodýlům a ptákům. Oba výzkumy předkládají hypotézu, že se želvy vyvinuly z Diapsidae a později ztratily ony charakteristické lebeční otvory. Je-li tomu tak, želvy by nepředstavovaly příliš dobrý model časného suchozemského obratlovce. Kritikové nicméně namítají, že obě studie mají zásadní vady. Například tu, že nová analýza genů zahrnuje pouze několik málo typů zvířat. „Pokud použijete omezené množství vzorků, směřujete k velice nesprávnému

5.11.2008 9:30


některé charakteristiky dávných Anapsidae. Jako takové je přírodovědci považují za příklad původního kmenu, ze kterého se plazi, ptáci i savci vyvinuli.


výslednému [evolučnímu] stromu,“ říká Michael S.Y. Lee z Monash University v australském Melbourne. Přeložil David Krumphanzl

Organizační záležitosti a inzerce Termíny dalších schůzek jsou:

Členové KCHŽ jsou srdečně zváni na akce Teraristické společnosti Praha -

6. března 1999 (9:00 !)

Nejbližší akce TSP:

L. Hadaš – Odchov G. elegans L. Lukášková – Vodní želvy R. Kovář – Zakynthos / želvy Středozemí 22. května 1999 (12:00) 18. září 1999 (12:00) 4. prosince 1999 (12:00) Vždy v Pražské ZOO, buď v přednáškovém sále, nebo v učňovském středisku – informace u vchodu ZOO. Upozorňujeme členy KCHŽ, že počínaje rokem 1999 je roční příspěvek zvýšen z 80,- Kč na 100,- Kč Kč. U pokladníka se shromažďují také příspěvky na klubové sponzorování samce želvy obrovské Tora v Pražské ZOO. Zatím je vybráno zhruba 2.500,- Kč (cíl je 5.000,- Kč).

6. 2. „Z Čech až na konec světa“ 27. 2. Exkurze po teráriích pražské ZOO 13. 3. Předjarní schůzka v Národním Muzeu Členové TSP nebo KCHŽ mohou využívat Herpetologické knihovny NM, (pátek 14:30-15:30 po telefonické dohodě). Info - Dr. Jiří Moravec, CSc., tel. 24497272

Rádi bychom také poprosili členy, kteří by byli ochotni pomoci s prací při přípravě (především přepisování textů) a rozesílání Zpravodaje (včetně balení a nadepisování obálek) - shodně z důvodu mateřských radostí se tomu nemohou plně věnovat (doufejme přechodně) obě původní dobrovolnice. Oldřich Bouma nabízí z importu dospělá zvířata Kinosternon leucostomum (1000.-Kč), dále mláďata Graptemys kohni (180,-Kč): telefon 0203/661272 D. Kunak z Opavy prodá samičku Graptemys pseudogeographica, asi 15 cm, levně, do dobrých rukou. Tel. dotazy zodpoví P. Dobrovolná, 02/ 220 72 169 nebo domů 02/ 62 77 333, nebo e-mail: [email protected].

Zpět na stranu Klubu chovatelů želv

9z9

5.11.2008 9:30

KLUB CHOVATELŮ ŽELV Informace č. 29 únor 1999

Recommend Documents