Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice šk. rok 2003/2004, letní semestr I. ročník (obor DMML), st. skupina KS Praha Jasanská Soňa 20. 4. 2004 Název práce: Přeprava, skladování a nežádoucí únik pohonných hmot Prohlášení: Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji. Souhlasím se zveřejněním práce na webovém serveru Univerzity Pardubice. Anotace: Tato semestrální práce se zabývá v širší souvislosti přepravou, skladováním klasických a alternativních pohonných hmot. Jsou zde uvedena základní označení vozidel přepravující nebezpečné látky, základní předpisy ADR a RID, úkony při zdolávání požáru, nehod a havárií Klíčová slova: klasická paliva, alternativní paliva, přeprava nebezpečných látek po silnici a železnici, cisterny, likvidace při havárii, sorbenty
1
Obsah Úvod 1. Druhy a vlastnosti pohonných hmot 1.1 Klasická motorová paliva (benzín, motorová nafta) 1.2 Alternativní paliva (bionafta, zemní plyn, LPG,...) 2. Vliv pohonných hmot na životní prostředí 3. Přeprava 3.1. Identifikace nebezpečných látek 3.2. Označení 3.3. Cisterny v automobilové dopravě 3.4. Popis železniční cisterny 4. Likvidace následků při nežádoucím úniku 4.1. Vlastnosti nebezpečných látek 4.2. Havárie 4.3. Metody odstraňování následků 5. Skladovací nádrže Závěr Použité informační zdroje Obrázková příloha
2
3 3 4 6 7 7 9 10 12 13 15 18 18 19 20
Úvod Používání, skladování a přeprava nebezpečných látek představuje riziko havárií, jejichž vznik nelze zcela vyloučit. Havárie navíc spojené s ekologickým rizikem jsou velkým problémem nejen z hlediska poškození složek životního prostředí, ale i z hlediska finančních nákladů, které je nutné vynakládat na následné sanace zasažených území. Náš právní řád stanovuje řadu povinností jak původcům havárií, tak i subjektům, které se na odstraňování jejich následků podílejí. Pro tyto subjekty je tedy významné znát všechny aspekty, které tyto specifické činnosti doprovázejí. Je důležité, aby následky havárií byly odstraněny rychle, efektivně, bezpečně a legislativně správným postupem. Ve své práci jsem se snažila zaměřit na základní pravidla přepravy, skladování a problematiku úniku nebezpečných látek.
1. Druhy a vlastnosti pohonných hmot Mezi provozní hmoty v dopravě patří paliva, maziva a ostatní hmoty (např. brzdové kapaliny, mrazuvzdorné směsi, čistící prostředky,…). Motorová paliva se dělí na klasická a alternativní. 1.1 Klasické pohonné hmoty jsou benzíny a motorová nafta. A právě tato paliva jsou nejčastěji používána jako zdroj energie pro většinu dnes používaných dopravních prostředků. Obrovskou výhodou těchto paliv je jejich kapalné skupenství, které umožňuje snadnou manipulaci a dopravu. Dají se dobře uskladňovat. Motorová nafta a benzín patří do skupiny kapalných paliv uhlovodíkových (frakce petrolej + plynný olej se označuje jako motorová nafta) společně se zkapalněnými plyny - propan, butan a těžkými oleji. Benzíny Mezi základní kvalitativní požadavky benzínu patří čirost, žádné mechanické příměsi, voda, pryskyřice, optimální odparnost, max. obsah síry 50 ppm, nezpůsobovat korozi, fyzikální a chemická stálost - je důležitou vlastností při skladování (oxidační stálost). Citlivost benzínu vyjadřuje oktanové číslo, tj. objemové procento izo-oktanu v takové směsi s n-heptanem, která se chová ve zkušebním motoru za stejných podmínek stejně jako zkoušené palivo. V dnešní době jen bezolovnaté benziny jsou směsi uhlovodíků vroucí v rozmezí 30o až 215o C získané z ropy destilací a dalšími zušlechťujícími technologickými postupy. Dle státní normy ČSN EN 228: • 91 Speciál (obsahující aditiva proti zatloukání sedel ventilů VSRPA), • 91 Natural (Normal), • 95 Natural (Super), • 98 Super Plus. • Motorová nafta, pro kterou platí norma ČSN EN 590. • Zkapalněné ropné plyny pro pohon dle ČSN EN 590. Motorová nafta Motorové nafty jsou směsi kapalných uhlovodíků získávané z ropy destilací a hydrogenační rafinací vroucí v rozmezí 150o až 370o C. Mohou obsahovat aditiva na zlepšení vlastností, jako jsou depresanty, detergenty, mazivostní přísady a inhibitory koroze. Motorové nafty se používají jako paliva pro vznětové motory nebo jako palivo pro některé typy plynových turbin. Ve srovnání s benzínem má motorová nafta menší odpařovací ztráty, vyšší kompresní poměr, příznivější složení emisí, nedochází k detonacím, teplota varu cca 150 o- 370o C. Naftu charakterizuje cetanové číslo, které udává objemové procento cetanu v takové jeho směsi s 1methylnaftalenem, která se chová ve zkušením motoru za stejných podmínek stejně jako zkoušené palivo.
3
1.2 Alternativní paliva se dělí na uhlovodíková ( LPG , CNG , LNG), neuhlovodíková (vodík, alkoholy, ethery a estery) a biopaliva (bioplyn, bioethanol, bionafta). Bionafta • Bionafta I. generace je čistý metylester řepkového oleje vyráběného klasickou reesterifikací. Tato bionafta má však své nedostatky především v nízké kalorické hodnotě (37,5 MJ oproti 42,5 MJ u klasické motorové nafty), projevující se nižším výkonem a vyšší spotřebou motoru. Estery obecně jsou rozpouštědly, způsobující korozi a bobtnání částí z klasické pryže i styrenbutadienu. Řada výrobců (především zahraničních) dodává ke svým vozidlům kompletní sadu součástí vyrobených z nitril nebo fluor - kaučuku, ke kterým jsou estery netečné. K nevýhodným vlastnostem patří i poměrně velmi plochá destilační křivka. Velkou výhodou bionafty je biologická rozložitelnost v prostředí - až 98,3 % za 21 dní. • Bionafta II. generace - jedná se o vícekomponentní palivo, které musí obsahovat dle normy ČSN 65 6508 min. 30% metylesteru řepkového oleje (MEŘO). Zbývajících 70% tvoří látky minerálního (ropného) charakteru, na které je ovšem kladem obrovský tlak z hlediska rozložitelnosti. Výsledná směs musí totiž splňovat kritérium biologické rozložitelnosti min. 90% za 21 dní. Ropné komponenty proto musí být hluboko odsířené a dearomatizované, aby tuto skutečnost splňovaly. Rovněž odpadá tolik diskutovaná častější výměna olejové náplně jako tomu bylo u bionafty I. generace. Zde totiž docházelo k tvorbě látek pryskyřičné povahy jejich stíráním pístními kroužky do olejové lázně a následkem byla tzv. želatinizace oleje. Ten se stal při nižších teplotách nečerpatelný a docházelo k přidření pístní skupiny. Nutnost výměny oleje se tak stala aktuální již po 50% životnosti náplně. Tento negativní jev plně odstraňuje bionafta II. generace díky nízkému podílu MEŘO. K dostání na trhu pohonných hmot s obsahem 30% MEŘO jsou např. Seta Diesel, Natur Diesel ND 21, Natur Diesel ND 22b, BIOPAL 22, BIOSTER M, DieselEconomic 96. U strojů s požadovaným vyšším výkonem je nutné počítat se ztrátou na výkonu motoru max. do 2% a se zvýšením spotřeby max. do 3%. Toto navýšení je však minimální vzhledem k ceně bionafty. Při skladování bionafty je nutné zajistit čistotu skladovacího prostoru a chránit bionaftu proti styku s vodou. Bionaftu se nedoporučuje příliš dlouho skladovat, protože by se rostlinná část mohla začít rozkládat. Požárně bezpečnostní a hygienické podmínky při používání MEŘO Bod vzplanutí min. 1100C ČSN EN 22719 Třída nebezpečnosti III. ČSN 65 0201 0 Teplota vznícení inf. 230 C ČSN 33 0371 Teplotní třída T3 ČSN 33 0371 Dolní mez výbušnosti 0,5% ČSN 65 0322 Horní mez výbušnosti 6,5% ČSN 65 0322 MEŘO není s vodou mísitelný. Vhodné hasící látky : hasící pěna, hasící prášek apod.
4
Tab. č. 1. Srovnání motorové nafty a bionafty [5] Vlastnosti Destilační zkouška 170 oC, % obj. 280 oC, % obj. 360 oC, % obj. Hustota při 15oC kg/m3 Viskozita při 20 oC mm2/s Filtrovatelnost oC Bod vzplanutí PM oC Cetanové číslo Conradsonův karbonizační zbytek % Číslo kyselosti mg KOH/g Obsah mechanických nečistot % hm Obsah síry % hm Popel % hm Výhřevnost (informativně) MJ/kg Obsah vody % hm
Nafta motorová NM-22 A PND 82-003-83 max. 5 min. 50 min. 97
Bionafta PN-14 0854 ~ min. 65 min. 95
820 - 860
860 - 890
2,3 - 4,0
6,0 - 9,0
letní - 4 zimní - 18 min. 45 min. 42 max. 0,1
- 5, - 15 min. 55 min. 50 max. 0,05
max. 0,1
max. 0,8
max. 0,005
max. 0,02
max. 0,25 max. 0,02 42
max. 0,01 max. 0,02 37
stopy
max. 0,1
Zemní plyn Je to směs, která je tvořena z 85% methanem (což je jednoduchý uhlovodík, který je bez barvy a bez zápachu, je hořlavý a se vzduchem výbušný, vyskytující se v přírodě i jako bahenní či důlní plyn), z 10% dusíkem a oxidem uhličitým, z 5% vyššími uhlovodíky. Zemní plyn používající se k pohonu automobilů lze ještě dále dělit na stlačený zemní plyn CNG a zkapalněný LNG. CNG bývá v zásobníku vozidla stlačen až na tlak 200 bar, naopak k dosažení kapalného stavu je zapotřebí teplota -162oC. Kapalná směs propanu a butanu - LPG je těžší nežli vzduch, a proto se usazuje při podlaze. Bioplyn se skládá také z methanu, ale vzniká tlením a kvašením organických hmot bez přístupu vzduchu. Propan-butan Je to směs uhlovodíků, která je za normálních podmínek v plynném stavu. Tuto směs lze poměrně snadno ochlazením nebo stlačením převést do stavu kapalného. Propan-butan je plyn charakteristického zápachu, je nejedovatý, ale nedýchatelný. Získává se z rafinérských plynů, ze zkapalněných podílů zemního plynu, při stabilizaci benzínu, vzniká při krakovacích a hydrogenačních procesech, při hydrogenaci uhlí apod. LPG se používá pro pohon zážehových motorů. Do vozidla se tankuje v kapalném stavu, což znamená používání tlakových nádob ve vozidle. Pro tlakové lahve a tlakové zařízení platí příslušné předpisy o předepsaných intervalech tlakových zkoušek.
5
2. Vliv pohonných hmot na životní prostředí Spalováním klasickým paliv vzniká velké množství plynných škodlivých látek. Oxid uhličitý vytvářející skleníkový efekt. Oxidy dusíku (konkrétně oxid dusnatý a dusičitý) - jsou jednou z příčin tvorby kyselých dešťů. Způsobují snižování odolnosti vůči virovým onemocněním, bronchitidě a zápalu plic. Oxid uhelnatý - způsobující zpomalování reflexů, zbavuje tělo kyslíku a zvyšuje výskyt bolestí hlavy. Některé uhlovodíky jsou karcinogenní, jiné způsobují ospalost, dráždění očí a kašel. Bionafta má vysokou mazací schopnost (je mastnější než motorová nafta) a tím snižuje opotřebení motoru a prodlužuje životnost vstřikovacích jednotek. Mazací schopnost nafty je zvláště důležitá, protože některé části motoru jsou mazány přímo naftou a ne motorovým olejem, zvláště rotační vstřikovací čerpadla, kde jsou veškeré jeho pohyblivé části mazány naftou. Má nesrovnatelně příznivější emise hoření oproti motorové naftě. Bionafta při spalovacím procesu lépe shoří a tím výrazně snižuje kouřivost naftového motoru, množství polétavých částí, síry, oxidu uhličitého, aromatických látek a uhlovodíků. Produkce karcinogenních částic je téměř nulová, podíl CO, NOx a CHx je daleko nižší. Energická bilance je velice pozitivní. Řepka olejná, jako rostlina dokáže při fotosyntetické reakci fixovat daleko více CO2 než se následně při spálení MEŘO uvolní do ovzduší. Bionafta nevyžaduje žádné zvláštní podmínky pro uskladnění. Lze ji skladovat ve stejných zásobnících jako motorovou naftu. Díky svému složení je bionafta odbouratelná do 21 dnů a je tudíž vhodná mimo jiné i do provozů, kde hrozí kontaminace půdy pohonnými látkami, tj. zejména do zemědělské a lesní výroby, při pracích ve vodohospodářských ochranných pásmech apod. Bionafta je považována za tzv. čistič - má schopnost uvolňovat karbon a dokonale čistit motor a celý palivový systém, a tím zabránit zadření motoru a zanášení palivových filtrů. Při delším používání bionafty je zajištěna v motoru i palivovém systému čistota, a tím i delší životnost. Zemní plyn je tvořen převážně methanem a tak je velice "čistým palivem". V praxi je při spalování zanedbatelná přítomnost sazí a oxidu siřičitého. Produkce oxidu uhličitého je o více než 20% menší než u vozidel jezdících na benzín. Nevýhodou zemního plynu je malá dojezdová vzdálenost vozidel a malá síť čerpacích stanic. Při pohonu LPG se prodlužuje životnost motorového oleje, který lépe a déle udržuje potřebné vlastnosti. V motoru se nevytvářejí karbonové usazeniny, čímž se jeho životnost prodlužuje. Plynový pohon produkuje čistší výfukové plyny. Motor nevylučuje dým, prach, saze, oxidy síry, olovo a vytváří méně oxidu uhelnatého a nespalitelných uhlovodíků. Při manipulaci je nutná zvýšená opatrnost, neboť již dvě procenta plynného LPG ve vzduchu tvoří výbušnou směs.
3. Přeprava Pohonné hmoty a ropné látky patří k hořlavým kapalinám s nebezpečím výbuchu. Jejich přeprava a skladování se musí řídit speciálními pravidly a předpisy ADR 3 - pro silniční a RID - pro železniční přepravu. K dopravě se používají autocisterny, vlakové cisterny, v případě menších objemů přepravní sudy nebo barely. Ke skladování se využívá podzemních i nadzemních nádrží. Při skladování, dopravě a manipulaci s pohonnými hmotami musí být dodržována příslušná zákonná ustanovení (Zákon č. 238/91 Sb., Směrnice MZ ČR, Železniční přepravní řád, ČSN 65 0201, ČSN 65 6060 a další) a nebezpečné látky musí být správně a srozumitelně označeny.
6
3.1. Identifikace nebezpečných látek při jejich přepravě Přeprava nebezpečných látek je všeobecně považována za nejvíce problémovou činnost při nakládání s nebezpečnými látkami. Je to dáno tím, že velká množství látek mění trvale svou polohu v rámci nějakého území, dostávají se do styku s různě kvalifikovanou obsluhou a různě se měnícími časovými (den, noc) a povětrnostními podmínkami (zima, vedra, déšť,..), rovněž i s různými přepravními prostředky. Aby bylo možné rozlišit při dopravě existující nebezpečí, označují se prostředky pro přepravu nebezpečného zboží odlišně od přepravních prostředků pro zboží, které nebezpečné není. To samozřejmě platí i pro označování jednotlivých zásilek, obalů s nebezpečným zbožím, tlakových nádob, ale i potrubí apod. Pro označení přepravních prostředků, které přepravují nebezpečné látky, existují předpisy. Nutnost ujednocení podmínek přepravy nebezpečných látek a předmětů mezi státy, vedla ke vzniku mezinárodních pravidel a předpisů : a) vyjmenovávají látky a předměty, které představují určitý druh nebezpečí a jsou nazvány nebezpečnými b) stanovují požadavky na • balení • označení • přepravu • přepravní prostředky. Mezinárodní předpisy pro dopravu po železnici a silnici se většinou staly základem pro předpisy upravující i vnitrostátní dopravu. 3.2. Označení přepravujících vozidel Znakové symboly pro označení nebezpečných látek V předpisech jsou nebezpečné látky a předměty rozděleny do tříd. Třída ukazuje ve své podstatě na prvotní nebezpečí látky na základě fyzikálních a chemických vlastností. V případě předpisů pro silniční - ADR a železniční přepravu - RID, jsou látky zařazeny do tříd, které se dále dělí na skupiny označené číslicí, popř. písmenem. Třída l 2 3 4.1. 4.2. 4.3. 5.1. 5.2. 6.1. 6.2. 7 8 9
Tab. č. 2. Rozdělení látek do tříd nebezpečnosti [2] Pojmenování Výbušné látky a předměty Stlačené, zkapalněné nebo pod tlakem rozpuštěné plyn Hořlavé kapaliny Hořlavé tuhé látky Samozápalné látky Látky, které při styku s vodou vyvíjí hořlavé plyny Látky působící vznětlivě Organické peroxidy Jedovaté látky Látky infekční Radioaktivní látky Žíravé látky Jiné nebezpečné látky a předměty
7
Pro každou přepravu musí být vyhotoven nákladový list, kde kromě pojmenování látky je uvedena minimálně třída, popř. i číslice zatřídění. Už z tohoto označení se dá usuzovat na nebezpečí přepravované látky. Třída s číslicí je také uvedena na dalším dokladu, který doprovází nebezpečnou látku- Pokyny pro případ nehody. Alfanumerická symbolika nebezpečnosti látek vychází z kombinace identifikačního čísla látky (UN-kód) a odpovídajícího kódu nebezpečnosti látky (Kemler-kód). Identifikační číslo látky (UN-kód) je vždy čtyřmístné číslo. Je uvedeno v seznamech nebezpečných látek vydaných OSN spolu s pojmenováním látky, třídy a číslice. Číslo nebezpečnosti látky (Kemler-kód) je dvoumístná až trojmístná kombinace čísel, která je v některých případech ještě doplněna znakem X. Význam čísel a znaků Kemlerova kódu: 2 - uvolňování plynů pod tlakem nebo chemickou reakcí 3 - vznětlivost par kapalin a plynů 4 - hořlavost pevných látek 5 - oxidační účinky (schopnost samovznícení) 6 - jedovatost 7 - radioaktivita 8 - žíravost 9 - nebezpečí prudké reakce (samovolný rozklad nebo polymerizace) Je-li před kombinací čísel Kemlerova kódu označení X, znamená to, že látka nesmí přijít do styku s vodou. Jestliže jsou číslice v Kemlerově kódu zdvojené nebo ztrojené, znamená to stupňování (zvyšování) nebezpečí. Tab. č. 4. Označení pohonných hmot [1] UN-kód Pojmenování Nálepka k označení Číslo k označení nebezpečí nebezpečí 1202 Palivo pro dieselové motory, olej 3 30 plynový, topný, lehký s bodem vzplanutí podle EN 590:1993 1202 Palivo pro dieselové motory , olej 3 30 plynový, topný, lehký s bodem vzplanutí od 61 C do 100 C 1203 Benzín nebo palivo pro zážehové 3 33 motory Grafické symboly pro označení nebezpečných látek Pro každou třídu je určena bezpečnostní (výstražná) značka, která slouží k označení obalů u jednotlivých kusů zásilek. Tato značka musí být také umístěna na bocích a zadním čele cisterny, kontejnerů apod. Bezpečnostní značky informují o druhu nebezpečí a vlivech, před kterými je třeba přepravované kusy nebo předměty chránit, popř. jak je třeba s nimi manipulovat (manipulační značky). Bezpečnostní značky mohou být na spodní straně opatřeny číslicí nebo nápisem, který informuje o nebezpečí. Pokud jsou na některé zásilce dvě stejné výstražné značky umístěné vedle sebe tak, že se překrývají boční vrcholy, pak se jedná o rozbitný obal. Silniční vozidla, která přepravují nebezpečné látky a předměty volně ložené nebo v kontejnerech, musí být ve smyslu ADR označeny na předním a zadním čele OBECNOU VAROVNOU TABULÍ. Je oranžové barvy, černě orámovaná a ve tvaru obdélníku 40 x 30 cm.
8
Cisternová vozidla jsou označena na předním a zadním čele vozidla IDENTIFIKAČNÍ VAROVNOU TABULÍ. Je to obdélník 40 x 30 cm oranžové barvy, černě orámovaný a rozdělený podélně. V horní polovině varovné tabule je Kemlerův kód označující nebezpečí, v dolní polovině je identifikační číslo látky (UN - kód). ČSN ISO 3864 Bezpečností barvy a značky, platí pro barvy a značky jimiž se vyjadřuje výskyt činitelů nebezpečných a škodlivých lidskému zdraví, jakož i možnost ochrany, a to zejména v oblastech pracovní a veřejné orientace. Tab. č. 3.Význam bezpečnostních barev a tvarů značek (ČSN ISO 3864) [2] Barva Význam Tvar značky žlutá výstraha, riziko nebezpečí rovnostranný trojúhelník červená zákaz, stůj kruhový modrá příkaz kruhový zelená bezpečí čtvercový Na značkách jsou symboly, které jejich význam zpřesňují a vyjadřují povahu rizika např.blesk, zdroj záření, lebka, poleptaná ruka, nálož při explozi, plamen, osoba při pádu, šipka, kapalina dopadající na plamen apod. S touto normou souvisí ČSN 01 8013 Požární tabulky. Další informační systémy o nebezpečných látkách DIAMANT -používá se k označování obalů v USA. Je také součástí některých databank nebezpečných látek. Slouží pro potřebu rychlé a jednoduché orientace o vlastnostech nebezpečné látky. Označování se provádí nálepkou ve tvaru čtverce postaveného na vrchol, který je rozdělen na čtyři další čtvercová pole, která se odlišují barvou. V každém poli číslice 0 až 4 přičemž platí, čím vyšší číslo, tím vyšší nebezpečí charakterizující dané pole.
Obr. č. 1: Tvar nálepky v systému DIANANT [2] Modré pole (vlevo) -nebezpečí poškození zdraví Červené pole (nahoře) -nebezpečí požáru Žluté pole (vpravo) -nebezpečí spontánní reakce Bíle pole (dole) -další nebezpečí HAZCHEM - používá se ve Velké Británii a v databankách o nebezpečných látkách. Není určen na identifikaci látky, ale dává návod na vhodné hasivo, ochranu zasahujících a opatření ke snížení nebezpečí při úniku látky. HAZCHEM je tvořen jednou číslicí a skupinou písmen, např. 2X, 4WE… Druhé písmeno "E" v kódu znamená, že je nutno zvážit evakuaci okolí. 3.3. Cisterny v automobilové dopravě Konstrukce cisteren (nádrže a provozní výstroj) je závislá zejména na druhu přepravované látky. Za cisternu se považuje cisternový kontejner nebo cisterna o vnitřním objemu větším než 1 m3, která může být v provedení nesnímatelné cisterny, snímatelné cisterny nebo baterie nádob. Nádrž představuje plášť a dno. Mezi provozní výstroj nádrže patří plnící, vyprazdňovací, větrací, pojistná, zahřívací a izolační zařízení, jakož i měřící přístroje. Nádrže jsou vyrobeny z vhodných kovových materiálů svařováním (ocelové nebo hliníkové nádrže) a
9
jsou kruhového nebo eliptického průřezu. Mohou dosahovat objemů přes 50 000 l. Na základě omezení maximálního zatížení nápravy může tedy množství přepravovaných látek dosahovat objemů až 40 000 l. Nádrže jsou opatřeny výstuhami tvořenými přepážkami, peřejníky, popřípadě vnitřními nebo vnějšími prstenci, jako ochrana proti poškození. Je-li nádrž rozdělena přepážkami na samostatné části (komory), potom považujeme cisternu za vícekomorovou. Ochrana proti poškození nádrže při bočním nárazu nebo převrácením je řešena dvojitou stěnou s mezivrstvou z pevných látek. Vnější stěna je zpravidla z plechu. Jako mezivrstvy z pevných látek mezi vnější stěnou a stěnou nádrže se používá tuhé pěny (polyuretanová pěna). Tato vrstva plní také funkci tepelné izolace. Nádrž je opatřena ventily (podtlakový a přetlakový ventil) a odvětrávacím systémem pro zpětné odvádění par při plnění a vyprazdňování cisterny. Některé přetlakové ventily jsou opatřeny průtržnými kotouči. V těchto případech se nádrže považují za hermeticky uzavřené. Je-li odvětrávací systém neuzavíratelný (ventilem nebo slepou přírubou), je opatřen neprůbojnou pojistkou. Při přepravě některých hořlavých kapalin musí být plnící i vyprazdňovací otvory nad hladinou kapaliny. Tyto nádrže jsou opatřeny ve své spodní části pouze čistícím otvorem s těsnou přírubou. U těchto cisteren se jedná o horní plnění a vyprazdňování. Většina hořlavých kapalin je přepravována v cisternách se spodním vyprazdňováním. Jsou plněny dómem nebo ponornou trubkou a vyprazdňovány přes spodní armatury. Zpravidla je možné využít spodní výpustné armatury i pro plnění (spodní plnění). Systém uzavírání nádrží se spodním vyprazňováním je řešeno třemi na sobě nezávislými uzavíracími zařízeními. Ty jsou umístěny za sebou. První je vnitřní uzavírací ventil připevněný přímo k nádrži (podlahový ventil). Druhý je uzavírací šoupátko nebo jiné rovnocenné zařízení umístěné na konci výpustného potrubí a dále zajištění otvoru výpustného potrubí šroubovým uzávěrem nebo slepou přírubou. Vnitřní uzavírací ventil může být ovladatelný shora nebo zdola podle konstrukce cisterny. Ovládání může být mechanické, pneumatické nebo hydraulické. Nádrže určené pro přepravu hořlavých kapalin jsou připojeny k podvozku nejméně jedním elektrickým spojem a musí být opatřeny elektricky propojitelným uzemněním se zřetelně označeným symbolem. 3.4.Popis cisternového vozu pro přepravu hořlavých kapalných látek po železnici (viz obrázková příloha č. 1) Nádrž: (červeně) 1. Dno nádrže. 2. Lub nádrže. 3. Zesílení pláště nádrže (většinou u nádrží s objemem nad 80m3 , zároveň jsou nádrže sespádovány ke středu vozu). 4. Sedlo nádrže. 5. Dóm nádrže s víkem uchyceným čtyřbodově 6. Výrobní štítek nádrže z nerezavějícího kovu, na kterém musí být vyraženy nebo jiným způsobem umístěny údaje. 7. Vyprazdňovací zařízení k ovládání středové výpusti s ukazatelem polohy zavřeno/otevřeno, s potrubím, koncovými armaturami a převlečnými maticemi. Odvod plynné fáze propojen s ovládáním hlavní výpusti. 8. Odvzdušňovací - zavzdušňovací ventil plynné fáze. 9. Přetlakový a podtlakový ventil. 10. Zemnící kolík (šroub).
10
Značení a nápisy: (zeleně) 11. Značka pro zemnící místo. 12. Datum (měsíc, rok) příští zkoušky nádrže podle odstavce 6.8.2.5.2 Řádu RID, předpisu RIV a Zákona č. 266/1994 Sb. 12a.Kód cisterny podle odstavce 4.3.4.1.1 Řádu RID. 13. Datum(měsíc, rok) provedené revize spodku vozu. Délka platnosti dána udržovacím řádem ČD a Zákonem č. 266/1994 Sb. 14. Oranžové označení dle oddílu 5.3.2 řádu RID, které se skládá ze dvou číslic. V horní části je číslo k označení nebezpečí a v dolní části UN číslo - 4 číslice. Označení musí mít základnu o 40 cm a výšku minimálně 30 cm, okraj, vodorovné čáry a číslice jsou černé, šířka čar 1,5 cm, výška číslic 10 cm.
X338 1717 Obr. č. 2: Oranžové označení [1] Číslo k označení nebezpečí sestává pro látky třídy 2 až 9 ze dvou nebo třech číslic, popřípadě s představeným písmenem "X". Zdvojení číslice ukazuje na růst daného nebezpečí. 15. Zátěžová tabulka (nápis povolené ložné hmotnosti). 16. Velká nálepka, příp. nálepka pro posun a další označení. Velké nálepky (Placards) je třeba umístit na vnější povrch po obou podélných stranách a na každém konci kontejneru, MEGG, nádržkového kontejneru, přemístitelné cisterny a vozu.
Obr. č. 3: Vzor nálepky k označení nebezpečí třídy 3 [1] - Hořlavé kapalné látky - Symbol (plamen): černý nebo bílý na červeném podkladě, číslice "3" v dolním roku. 17. Jméno vlastníka nebo provozovatele. 18. Značka pro ložný prostor s vyznačením objemu (v m3, v hektolitrech, litrech). 19. Vlastní hmotnost vozu v horní části tabulky a brzdící váha ruční brzdy obsluhované z plošiny v dolní části. 20. Kód výměnného přepravního režimu. 21. Kód vlastnické železnice, které vůz patří nebo která vůz zařadila do svého vozového parku jako vůz soukromý (přepravce). 22. Provozní charakteristiky vozu 23. Oficiální pojmenování pro přepravu povolených látek. 24. Schránka na vozové nálepky.
11
Spodek vozu : (modře) 25. "Zvedací místo"(dílenské opravy). 26. Přestavovač brzdy (osobní/nákladní). 27. Přestavovač brzdy (prázdný/ložený) 28. Vypínání brzdy (brzda vypnuta/zapnuta). 29. Pojezd vozu 30. Tažný hák pro manipulaci s vozem lanem.
4. Likvidace následků při nežádoucím úniku 4.1. Vlastnosti nebezpečných látek Látky mohou být nebezpečné člověku nebo životu obecně, mohou se projevit škodlivými účinky na stroje, zařízení, životní prostředí. Za nebezpečné se považují zpravidla látky, které mají následující vlastnosti: • výbušnost • hořlavost • samovznětlivost • schopnost reakce s vodou • chemickou nebo fyzikální nestálost • jedovatost • radioaktivitu • žíravost Vzkypění a vyvržení hořlavých kapalin jsou velmi nebezpečné jevy, které můžeme očekávat při požárech ropy nebo těžkých hořlavých kapalin (mazuty, oleje apod.). Vzkypění Hořlavá kapalina obsahuje určité množství vody, která je v kapalině volně rozptýlena ve formě malých kapiček. Vzhledem k tomu, že u těžkých hořlavých kapalin je rychlost odhořívání podstatně nižší než rychlost prohřívání vrstvy kapaliny sálavým teplem dopadajícím z oblasti hoření zpět na hladinu hořlavé kapaliny, dochází k prohřívání kapaliny do hloubky. V případě, že teplota povrchové vrstvy kapaliny se přiblíží k hodnotě 100o C, začnou se intenzivně odpařovat v kapalině rozptýlené kapičky vody a vznikající vodní páry zpění povrchovou vrstvu hořlavé kapaliny. Tento jev se nazývá vzkypění hořlavé kapaliny. První příznaky vzkypění se projevují zvýšeným šumem v nádrži a houstnutím kouře. Zvětší se 2 až 4x výška plamene a současně prudce stoupne i teplota plamene. Vyvržení Vyvržení hořlavé kapaliny je podstatně nebezpečnější jev než vzkypění. Příčinou je voda usazená na dně nádrže se skladovanou hořlavou kapalinou. V důsledku působení tepla, sálajícího z oblasti hoření, dochází k vytvoření značně prohřáté vrstvy těžké hořlavé kapaliny. Její teplota může dosáhnout hodnot vyšších než 100o C. Rychlost prohřívání kapaliny závisí na tloušťce její vrstvy a druhu hořlavé kapaliny. Prohřívání vrstvy kapaliny trvá i několik hodin, přičemž může být dosažena teplota bodu varu vody i na rozhraní styku mezi kapalinou a vodou usazenou na dně nádrže. Voda se začne odpařovat a na rozhraní styku se začne vytvářet parní poduška (z l litru vody vznikne 1,7 litrů páry). V momentě dosažení potřebného tlaku v parní podušce dojde k proniknutí páry přes sloupec kapaliny, v důsledku čehož dochází k vyvržení značného množství hořící kapaliny, mnohdy i do velkých vzdáleností. Jako příklad lze uvést případ, kdy po 10 hodinovém hoření bylo z nádrže během 2 minut vyvrženo okolo 100 tun ropy do vzdálenosti až 120 m.
12
Je třeba počítat i s tím, že jedna látka může mít i několik nebezpečných vlastností. Ne vždy se určitá nebezpečná vlastnost projeví a způsobí na místě zásahu potíže nebo škody. To závisí na určité míře pravděpodobnosti = riziku, že se nebezpečná vlastnost látky projeví. Havárie i stejně nebezpečných látek mohou mít v konečných důsledcích rizika odlišná, protože existují různé podmínky těchto havárií. Za havárii nebezpečné látky je považován děj, kdy se nebezpečná látka ocitla mimo kontrolu v tak velkých množstvích, že jsou ohroženi lidé, zvířata i životní prostředí. Mimo kontrolu se látka může dostat: • u požáru: nekontrolovaným šířením zejména plynných produktů vzniklých hořením tepelným rozkladem látek, reakcí různých látek mezi sebou. Může se jednat i o únik produktu hořením znečištěné hasební látky • únikem: látek všech skupenství z nějakého prostoru, nádoby, zařízení v místech, kde se látky vyrábí, zpracovávají, skladují nebo při jejich přepravě. 4.2. Havárie V důsledku havárie cisterny dojde k nepřístupnosti, poškození nebo deformacím provozní výstroje cisterny. Toto se dotýká zejména uzavíracích armatur jednotlivých komor a připojovacích míst pro stáčení. Pro zabezpečení přečerpávání hořlavých kapalin se používají různé technické prostředky. Tyto prostředky musí mít schválení pro použití a musí být podrobovány kontrolám. Speciální čerpadla pro přečerpávání hořlavých kapalin jsou většinou přenosná s různým pohonem čerpadla. Jako vhodný pohon může být hydromotor. Zásadní vliv na volbu možné alternativy přečerpávání kapaliny má poloha havarované cisterny. Obtížnost řešení situace lze rozdělit do dvou skupin [3]: • cisterna je převrácena na pravý nebo levý bok pod úhlem do 80o
•
cisterna je převrácena na pravý nebo levý bok v rozsahu úhlů od 80o do 180o.
13
V prvním případě lze přečerpat celý objem cisterny způsobem, jak je znázorněno na obrázku. Přitom část objemu kapaliny přečerpáme přes spodní armatury tak, až hladina kapaliny klesne k otvoru na dně nádrže. Zbylý objem kapaliny lze vyčerpat při otevřeném dómu cisterny zasunutím sacího potrubí. Je-li cisterna převrácena o úhel větší než 80o , lze pomocí spodních armatur odčerpat jen část objemu kapaliny. Otevření dómu cisterny za účelem zaústění sacího potrubí není možné, protože kapalinu nelze odčerpat pod úroveň tohoto otvoru v nádrži. Mezní situace nastává v případě, je-li cisterna převrácena pod úhlem blízkým k hodnotě 180o. V některých případech, kdy dochází k úniku kapaliny z cisterny, se může jednat jen o odčerpání nezbytného množství kapaliny tak, aby hladina klesla pod úroveň úniku. Tuto alternativu lze využít za podmínky, že množství odčerpané kapaliny nebude přesahovat objemy vhodných záchytných nádrží, které má jednotka PO k dispozici. Jako výhodnější řešení situace se jeví možná alternativa vytvoření uzavřeného okruhu, kdy unikající kapalinu přečerpáváme zpět do havarované cisterny. Podmínkou tohoto řešení jsou možnosti havarované cisterny a jsou činěna opatření s předpokladem zajištění náhradní cisterny k přečerpání kapaliny. Další alternativou je čerpání vody do cisterny s tím, že její hladina dosáhne výšky místa úniku. Tím se zamezí úniku nebezpečné látky a z cisterny bude unikat pouze voda. Podmínkou je, že nebezpečná látka s vodou nereaguje nebo se v ní nerozpouští. Jestliže vlivem podmínek na místě zásahu nelze přečerpat objem havarované cisterny, lze tuto situaci řešit částečným uvolněním uzavírací armatury cisterny a svedení odtékající kapaliny pomocí svodných žlabů do záchytné nádrže, ze které se provede samotné přečerpání kapaliny. Činnost jednotky požární ochrany při haváriích s nebezpečnými látkami Každá jednotka PO by měla provést tato opatření: - průzkum - povolání speciálních sil prostředků - záchranu zraněných osob - omezení rizika havárie - zabránění šíření havárie Tab. č. 4. Vymezení nebezpečné zóny [2] Druh nebezpečné látky odstupová vzdálenost hořlavé kapaliny, louhy, kyseliny 5m jedovaté žíravé plyny, páry, prachy 15 m látky schopné výbuchu 30 m radioaktivní látky 50 m třaskaviny, rozsáhlá oblaka par 100 až 1000 m Za technické zásahy považujeme všechny zásahy, které mají charakter záchranných prací při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech. Z hlediska rozdělení se nejčastěji využívá následující třídění: - dopravní nehody - práce na vodě - čerpání vody - olejová havárie - jedná se o technický zásah, jehož podstatou je likvidace následků úniku ropných látek na komunikacích, do povrchových a spodních vod a do půdy - technologická pomoc - technická pomoc - jiný technický zásah
14
Některé druhy sorbentů Po úniku kapaliny z uzavřeného zařízení do volného prostoru se provádí její zachycení pomocí speciálních látek a materiálů, které jsou schopny kapalinu na sebe vázat, pohlcovat nebo s ní reagovat. Toto zachytávání kapalin probíhá na různých chemických nebo fyzikálních principech. V praxi těmto látkám a materiálům říkáme sorbenty. VAPEX je hydrofobizovaný perlit. Je to sypký, zrnitý, pórovitý materiál, bílé barvy. Vapex má následující složení: minimálně 67% SiO2, maximálně 19% Al2O3 a maximálně 2,8% Fe2O3. Na 1 000 l Vapexu se absorbuje minimálně: 250 l ropy nebo 130 l nafty nebo 80 l benzínu. CHEZACARB je speciální sorpční saze s vysoce hydrofobizovaným povrchem. NOWAP je materiál určený k rychlému odstranění ropných látek a jiných nebezpečných kapalin z povrchu půdy a vod. 100 g Nowapu pohltí např. 116 ml motorového oleje nebo 222 ml směsi nafta/benzín. ROP-EX je univerzální absorpční prostředek, sypký, jemnozrnný na bázi gumy o velikosti částic až 0,4 mm. Slouží k rychlému a bezpečnému zachycení ropných a olejových látek z provozních ploch,, silničních komunikací a vodní hladiny. Má hydrofobní vlastnosti. Je stálý, netoxický, zdravotně nezávadný. CANSORB absorbuje účinně a rychle uhlovodíky, PCB a jiné chemikálie. Testy prokázaly schopnost v rozmezí 6 až 18 měsíců plně rozložit uhlovodíky obsažené v ropných látkách na oxid uhličitý a vodu. UNI-SAFE má schopnost jímat množství vodného roztoku uniklé látky až do 75 násobku své původní hmotnosti. Tato látka brání vypařování látek, tj. pracuje jako brzda emisí. UNI-SAFE pracuje rovněž jako indikátor. Při kontaktu s kyselinami se zbarví na žluto, stykem s alkáliemi se barva mění na tmavě zelenou až modrou. UNIVERZÁLNÍ SORPČNÍ DRŤ LITE-DRI se používá k rychlé likvidaci vyteklé kapaliny. Je vhodnou náhradou za expandovaný vápenec, je neabrazivní, neprašný a zdravotně nezávadný. 5 kg tohoto sorbentu má schopnost zachytit 16 l kapaliny. HYDROFOBNÍ RAŠELINOVÁ SORPČNÍ DRŤ PEATSORB podporuje biodegradaci zachycených ropných produktů. Lze jej užít pro likvidaci ropných havárií na pevném povrchu i vodní hladině. CONEX WB je vyrobený ze speciálního plovoucího perlitu. Lze ho nasadit při likvidaci olejů ve vodách i na silnicích. Materiál má vysokou kapacitu jímání oleje a plave i ve vířivých vodách. CONEX CB pojme tekutinu v množství 75 krát větším, než je jeho vlastní hmotnost. Brzdí emise a působí jako parní uzávěra, čímž chrání zasahující hasiče a personál. dále např. ALL PURPOSE, US SPECIÁL, sorpční drť REOSORB, univerzální sorbent ECODRY, SORB, sorpční koberec,sorpční koberec antistatický, sorpční had, sorpční proužky. Organizace zásahu viz obrázková příloha č.2. 4.3. Metody odstraňování následků Metody sanace podzemní vody: 1. Metody "ex situ" Princip metody "ex situ" spočívá v odstranění primárního (např. podzemní nádrže na pohonné hmoty) a sekundárního (kontaminovaná zemina) zdroje dotace polutantů ze zájmového prostoru. Likvidace je prováděna selektivním odtěžováním znečištěné zeminy a jejím transportem na povolené dekontaminační zařízení, kde je zneškodněna v souladu se schválenými technologickými postupy a příslušnou legislativou.
15
2. Metody "in situ" Při aplikaci metod "in situ" je sanační technologický postup nedestruktivním způsobem aplikován přímo do horninového prostředí nebo do podzemních vod. • Sanační čerpání (pump-and-treat) Nejčastějším způsobem likvidace znečištění v podzemních vodách (saturované zóně horninového prostředí) je metoda sanačního čerpání. Kontaminovaná podzemní voda je prostřednictvím čerpadel a trubních rozvodů transportována do sanační jednotky. Po dekontaminaci je předčištěná voda vypouštěna do kanalizace nebo je prostřednictvím zasakovacích vrtů vracena do horninového prostředí. • Hydrobariéry - hydraulické clony Hydraulická deprese musí vytvořit takovou depresi ve směru šíření kontaminantů, která zabrání jejich dalšímu rozšiřování. • Gravitační separace Metoda využívá rozdílné měrné hmotnosti vody a kontaminantu omezené rozpustných ve vodě. Jedná se o nádrž s přepážkami umístěnými tak, aby zachycovaly fázi volně plovoucích látek na hladině. Ropné látky jsou z hladiny průběžně odebírány. V případě, že kontaminant je těžší než voda, je princip obdobný s tím, že kontaminant je odebírán ze dna nádrže. Firmou G-servis Praha byla tato metoda využita např. na lokalitě bývalé chemické prádelny a čistírny v Přešticích k odlučování fáze chlorovaných uhlovodíků, čerpaných z báze kolektoru v terciérních sedimentech. • Adsorpce Jako sorbenty jsou využívány materiály s velkým měrným povrchem, schopným zachycovat kontaminant. Jedná se o celou škálu materiálů, jako např. saze, rašelina, aktivní uhlí, hydrofobizované hmoty (Vapex, Pelit), upravená umělá vlákna (Fibroil), zeolity, apod. V poslední době se dostávají do popředí sorbenty na bázi huminových substrátů, které lze úspěšně použít například pro zachycování těžkých kovů nebo organických škodlivin. Všechny uvedené materiály jsou často využívány jako náplně filtrů i při zásahu v případě havárií na volné vodě v kombinaci s nornými stěnami. • Stripování, (intenzivní aerace) Tato metoda je užívána při čištění čerpaných podzemních vod kontaminovaných těkavými látkami jako jsou lehké frakce ropných látek, aromatické a chlorované uhlovodíky. Zejména pro odstraňování chlorovaných uhlovodíků z čerpaných vod je striping přes rozvoj nových přístupů dosud nejpoužívanější metodou. Kontaminant převedený do plynné fáze je většinou zachytáván na filtru s aktivním uhlím nebo biofiltru. • Deemulgační, flotační a flokulační čistírny, elektroflotace Využívají se zejména v procesech, kde koncové znečištění je ve formě emulzí. Základním krokem celého postupu je narušení emulze, pomocí přídavku kyselin nebo deemulgačních, flokulačních činidel apod. • Promývání horninového prostředí vodou s následným odčerpáváním a čištěním podzemních vod Voda prochází horninovým prostředím a kontaminant vyplavuje, případně rozpouští. Znečištěná podzemní voda je odčerpávána pomocí vystrojených čerpacích vrtů a čištěna v dekontaminačním systému, který zpravidla tvoří gravitační odlučovače, různé filtry, popř. stripovací kolony. • Biodegradace in situ K odstranění znečištění je využívána schopnost bakterií rozkládat uhlovodíky. Bakterie využívají uhlovodíky pro své metabolické procesy jako zdroj uhlíku. Rozkladem přírodních uhlovodíků dochází k degradaci až na vodu a oxid uhličitý.
16
•
Slurping Principem metody je podtlakové strhávání kapének ropné fáze z hladiny podzemní vody. V kolektoru se vytváří v důsledku podtlaku negativní depresní kužel (elevace hladiny podzemní vody) s vyšší mocností fáze ropných látek. Metoda je poměrně technicky nenáročná a má vyšší výtěžnost fáze ropných látek oproti klasické metodě sanačního čerpání. • Air sparging Vzduch je při této metodě vháněn přímo do kolektoru podzemních vod. Podobně jako při metodě intenzivní aerace dochází k přechodu těkavých látek z kapalné formy do formy plynné. Plynná fáze je následně odčerpávána systémem kombinovaných nebo ventingových vrtů. • Venting (vakuová extrakce) Venting je velmi často užívaná metoda sanace horninového prostředí kontaminovaného těkavými organickými látkami. Její princip spočívá v podtlakovém odčerpávání půdního vzduchu ze sítě ventingových vrtů. Odsávaný kontaminovaný půdní vzduch je prostřednictvím trubních rozvodů přiváděn k sanační stanici a dále do filtru s aktivním uhlím, kde dochází k sorpci polutantů (ClU), nebo do biofitru, kde jsou polutanty (NEL, AU) degradovány pomocí aplikovaných atestovaných bakteriálních kmenů na neškodné finální produkty (CO2, H2O). Metoda ventingu má rovněž svá omezení daná propustností nesaturované zóny. Před rozhodnutím o aplikací jsou prováděny tzv. ventingové testy, které prověří proveditelnost sanačního zásahu. • Progresivní technologie Jednou z těchto metod je metoda aplikace koloidního železa přímo do horninového prostředí. Principem je reakce (reduktivní dechlorace) nulmocného železa s molekulami chlorovaných uhlovodíků. Při aplikaci je nutné dodržet řadu podmínek pro úspěšný průběh reakce. Metoda je vhodná pouze do prostředí s poměrně dobrou propustností. Výhodou oproti např. metodám reaktivních bariér jsou nízké vstupní náklady. Nevýhodou je omezené využití v důsledku propustnosti horninového prostředí.První zkušební výsledky jsou velice slibné, pro efektivní využití bude nutné provést řadu ověřovacích zkoušek před uvedením metody do rutinní praxe. Další metodou je dávkování organického substrátu (melasa, syrovátka) do podzemních vod. Tento způsob biologické reduktivní dehalogenace je levnou a přitom poměrně účinnou metodou. Likvidace havárií Řešení havárií je specifickou oblastí sanačních geologických prací, zejména proto, že se hydrogeolog musí rychle a účelně rozhodovat. Vlastní řešení spočívá v co nejrychlejším zamezení šíření znečištění a zahájení efektivního odstraňování kontaminovaných zemin. Klíčová je rychlost nájezdu skupiny na místo havárie a efektivní spolupráce s orgány státní správy a organizacemi (Česká inspekce životního prostředí, referáty životního prostředí okresních úřadů, Policie ČR, HZS atd.). Například pracovníkům firmy G-servis Praha střediska Karlovy Vary se podařilo v minulosti úspěšně likvidovat následky havárie cisterny s pohonnými hmotami 120 m od Jesenické přehrady okr. Cheb. Únik více než 10 tun pohonných hmot byl komplexním způsobem podchycen a do povrchových vod ropné látky vůbec nevnikly. V současné době je již místo havárie po ukončeném postsanačním monitoringu bez výskytu ropných látek. Následky havárií menšího rozsahu byly řešeny na lokalitách Jesenice-hráz VD a Františkovy Lázně. Havárie obdobného typu a rozsahu byla řešena v Chýnově okr. Tábor, kde byly zasaženy povrchové vody Chýnovského potoka . Nepřetržitou havarijní službu zajišťuje firma G-servis Praha pro akciovou společnost Pražské vodovody a kanalizace, která je provozovatelem infiltrační řady v Káraném - významného
17
zdroje pro zásobování Prahy pitnou vodou. Nezbytnou podmínkou pro dokumentaci účinnosti jakéhokoliv sanačního zásahu je průběžný monitoring vývoje koncentrací kontaminantu v sanovaném území. Prostřednictvím odběrů a analytického zpracování vzorků ve stanovených intervalech je sledován časový a prostorový vývoj (trend) obsahu majoritních polutantů v sanovaném typu prostředí.
5. Skladovací nádrže Nejčastěji se používají dvouplášťové ocelové nadzemní i podzemní nádrže na skladování pohonných hmot a olejů. Nádrže jsou vybaveny veškerou technologií předepsanou platnými normami a nařízeními. Mohou být jednokomorové určené ke skladování a výdeji jednoho produktu, nebo vícekomorové. Nadzemní nádrže jsou standardně dvoukomorové. Podzemní nádrže mohou mít více komor a nebo také integrovanou úkapovou jímku. Obsah nádrží je od 1.000 litrů do 50.000 litrů. Nadzemní betonové nádrže jsou unikátní dlouhou životností, snadnou údržbou, velkou tepelnou setrvačností a odolností proti poškození. Betonové nádrže jsou často upřednostňovány díky svému atypickému tvaru, jsou totiž hranaté. Novinkou jsou nadzemní plastové nádrže určené ke skladování a výdeji motorové nafty. Nádrže jsou vyrobeny technologií rotačního tváření a jsou schváleny z hlediska požární bezpečnosti a ekologie. Plastové nádrže se vyrábějí ve velikostech 2.500 a 5.000 litrů a potěší zejména ty provozovatele, kteří si nemohou dovolit větší investici a nechtějí ztrácet čas s vyřizováním stavebního povolení.
Závěr Pohonné hmoty a ropné látky patří k hořlavým látkám s nebezpečím výbuchu a jejich přeprava a skladování má svá speciální pravidla. Na prvním místě je zde nutnost dodržování pravidel a předpisů ADR, RID a technické podmínky přepravy zboží, podmínky vnitrostátní i mezinárodní přepravy a dopravně technické služby. Většina mimořádných událostí - havárií a tedy i většina dopravních nehod je doprovázená únikem závadných látek do některé ze základních složek životního prostředí. Ze statistik, které jsou publikovány Českou inspekcí životního prostředí, vyplývá, že hlavními závadnými látkami, které unikly do životního prostředí, a tedy byly příčinou environmentálních havárií jsou jednoznačně ropné látky, to jsou především pohonné hmoty a dále oleje a tuky. Tyto látky se podílí cca 50% na celkovém počtu havárií. Znečišťování ovzduší, půdy, podzemní a povrchové vody a dopady na živé organismy a ekosystémy je stále časté a značné i přes zvýšené aktivní protihavarijní úsilí, které bylo na tomto poli v posledním období uplatněno. Zkvalitnění podmínek pro prevenci havárií a vynakládání nesmírných prostředků na technické vybavení sloužící k zabránění vzniku havárie nebo k její rychlé indikaci. To vše dokazuje, že cesta k poznání příčin havárií, k poznání možností jejich prevence a zvládání, k poznání významného podílu lidských činností na jejich vzniku je jasná. Existuje plno jiných dopravních prostředků, které jsou ekologičtější než samotná silniční doprava, ale automobily tady byli, jsou a budou. Zásoby ropy ale nejsou nevyčerpatelné a za několik desítek let se může stát, že naleziště na Středním východě v Rusku, USA, Mexiku i jinde ve světě zkrátka vyschnou. Ale už nyní mnoho automobilek na celém světě uvažuje o vzrůstu počtu automobilů s pohonem na určitý druh alternativního paliva. Nezbývá jen věřit, že třeba za pár let tu budou jezdit automobily, které budou ve velice malé míře znečišťovat životní prostředí a my jejich používáním připravíme dalším lidem život na čistší, výfukovými exhalacemi nezničené planetě.
18
Použité informační zdroje [1] Hájek, S., Základní průvodce přepravou nebezpečných věcí po železnici. Olomouc: JERID, říjen 2003 [2] Adamec, V., Foldyna, V., Hanuška, Z. Taktika zdolávání požárů, nehod a havárií.Praha FACOM: 1997, ISBN 80-902121-6-6 [3] Kvarčák, M., Vavrečková, Likvidace ropných havárií . SPBI SPEKTRUM Ostrava, 2000 [4] Machalíková, J., Provozní hmoty v dopravě. Univerzita Pardubice: Přednáška 2004 [5] http://www.g7.cz/normy.php/ [6] http://www.petrol.cz/noviny/
19
Obrázková příloha 1. Cisternový vůz pro přepravu hořlavých látek [1]
20
2. Organizace místa zásahu při nehodě s nebezpečnou látkou [2]
Týlový prostor Vystrojovací pracoviště
Odpočinek
Nástupní prostor
Směr větru
Dekontaminační prostor Úplná očista Odkládání použitých ochr. prostředků Hrubá dekontaminace
Kontrolní bod Nástupní stanoviště
Havarované vozidlo Nebezpečná látka Silnice
Uzavření místa nehody Hranice nebezpečné zóny
21
I. ročník (obor DMML), st. skupina KS Praha Jasanská Soňa Připomínky: • Věcné, stylistické a typografické chyby: "Mezi základní kvalitativní požadavky benzínu patří čirost, žádné mechanické příměsi, voda, pryskyřice, optimální odparnost, max. obsah síry 50 ppm, nezpůsobovat korozi, fyzikální a chemická stálost - je důležitou vlastností při skladování (oxidační stálost). Citlivost benzínu vyjadřuje oktanové číslo, tj. objemové procento izo-oktanu v takové směsi s n-heptanem, která se chová ve zkušebním motoru za stejných podmínek stejně jako zkoušené palivo. V dnešní době jen bezolovnaté benziny jsou směsi uhlovodíků vroucí v rozmezí 30o až 215o C získané z ropy destilací a dalšími zušlechťujícími technologickými postupy." • Opakované typografické chyby "150o až 370o C", "20%" aj. • V textu chybí odkazy na použité zdroje!!! • Tab. 5 obsahuje zastaralé údaje ("Nafta motorová NM-22 A") • "Energická bilance je velice pozitivní." ??? (chybí konkrétní údaj, zdroj) • Poněkud nepřehledné formátování • Formulace nevhodné do odborné práce ("Nezbývá jen věřit, že třeba za pár let tu budou jezdit automobily, které budou ve velice malé míře znečišťovat životní prostředí a my jejich používáním připravíme dalším lidem život na čistší, výfukovými exhalacemi nezničené planetě." aj.) • Zdroje nejsou citovány v souladu s ISO 690. Hodnocení: velmi dobře 30. 8. 2004 JM
22
