Klicpera, Václav Kliment Poslední prázdniny

Klicpera, Václav Kliment Poslední prázdniny

Poslední prázdniny. Fraáka v trojím djství od

V. !£• Mnicpery*

^^v^^y

í\t^(.

v Praze. Nákladem Dra. J.

A. Gabriela.

)

)

3^A ^A

Osoby: Oliva,

)

Jilek,

>

právníci z Prahy.

Chvojka , Konvalina, Jahodnik, Vratislavští studenti. Bavhiík , ) Sedm jiných Vratislavských student. Lebeda, majitel dvorce pohraniného. >

Ržena,

)

Hortensie, [jeho dcery. Anjelika, \

Bolehlav, piáteníkJ

Rozpuk,

papírnflt,

/

jejich nápadníci.

Bedrnik, pila, ) Hemánek, pomezní ouedník.

Kminek, jeho kancelásk)-, Pohoalský, starý houslista. Jalovec, pomezní strážník. Devt jiných pomezních strážník. Krušina, iiostinský. Kuklik, jeho po sluha.

Routa, ] Moruše, horské dívky. Kokoška,) Ženská eled, starší i mladší horní

l^^ (JT* ^ Jj Q ^^ /

V^

^

,

}J

^l •^O

>

^

lid

obojího

hlaví.

Místo déje:

Heben krkonošský

a blízká oudolí.

po-

Déjstvi

prnii.

VýjeTprvaí. Veliká hostinská svétnice v tak nazvané boudé pohraniné. Jediný vchod zadu, pon-kiid v právo, V levo okuo, pod oknem na lavice tri pocestní torhice. V pedu na obou stranách stoly se stolicemi. V pravém koute veliká kamna, okolo nich

já

široké lavice.

Na

lavicích

tch

mnoho kra-

stojí

mlékem, jakož i mnoho devných, kulatých a podlouhlých nádobek ili forem na sýr. Ped kamn3' stojí veliká máselnice a v ní tluk od uéhož šiíra dírou ve stn ven béží^ kdežto na vodním kole upevnna jest, tak že se máslo bez piinní rukou lidských tlue. Jedna dívka s devnou Ižicí máslnice si hledí, druhá s mlékem a se sýrem se zabývá, odnášejíc a pinášejíc. U stolu v levo sedí Oliva a s

,

CbTojka,

u nich stojí

Krušina.

Krušina. Nuž, a jak se Vám

slezká Te-

libí

plice ?

Chvojka. liko

Teplická;

to krajina

—

Jesti to proti naší eské Teplici toale má také své pvaby. Milostná

A dívky ješlé milostnjší. Véru, ty štbystromyslné Slezaky jsou plné kouzlu a jsou živy! (^Pije.)

Oliva.

betavé

cár.

,

A

1

*

—

4

-

Krušina. Proto Vás tam také na celých pt dní piarovaly. Jak jste byli s kuchyní spokojeni? Chvojka. kuchyni

—

Oliva.

Totiž pres

;

pes

není

naši

eskou

Vaši kuchyni, pane Kruši-

kýt se nám tam zaslesklo. Chvojka. Butež zdráv, pane hostinsky!

Po

no!

Nehrub

Vaší uzené

Oliva.

A jest živ tatík

Krušina!

(Piií.)

Krušina (posmekne). Se sklepem jste se bez pochyby také seznámili? Chvojka. K nemalému zármutku. V celé Teplici

není tolik bichatých sudu vína, co

ve skalní mluvím.

jeskyni chováte;

Vy jich tady

dobrot

o

ani ne-

Oliva. Ta est se Vám musí dát, pane KrušiZdejší velikánská píroda jest plná zázrak; le mezi nimi není sklep Váš ten nejposlednjší. Chvojka. U všech všiidj kdypak se tu v té

no!

!

poustevn dokáte hrdel na tak bohatou zásobu? Vaše

léto jest tak

kratiké!

Krušina. Aj^ což léto! Když zapadnu snhem: tu u mne teprv pone živobytí. Pijte sem ve svaté ti krále, aneb v kteroukoli masopustní nedli, a najdete tu tolik saní, co v severním Rusku na zimním trhu, jak mi tamnjší cestující vypravují. Ten jsem nadarmo Znáte tamto miij prostranný sál!

-

5

-

nevystavl a tak draze nevyšoil; tamby jste slyhudbu, Vaši pražskou hudbu, a Aidéli byste ples, žebyste se na žofinském, a neb alespo na steleckém ostrov byli vidli^ a o novém zázraku mluvili. Pak ovšem není divu, když se as asem prájak mj sklep nazýzdný sud ze skalní jeskyn váte vyvaluje. Le abychom tu Teplici nešeli

—

zamluvili

—

—

—

Chvojka. Zamluvme a zapomeme ji ; jesti ona píliš teplá. Krušina. Jak to? Chvojka. Totiž tak teplá, že se tam naše mšce jako máslo na slunci rozhály a rozpustily, takže nám

v nich niehož nezstalo. Krušina. Jest mi Oliva.

Yidíš!

srden

neekl jsem

líto.

to,

že nás polituje?

Pan Krušina jest spoluoutrpný muž. Krušina. Spoluoutrpný, ale i také ponkud sebeoutrpný. Za tch trnáct dní, co jste sob tuto mou svtnici stedem SAého sem tam cestování udlali i také na mé tabulce se toho nahromadilo Chvojka. A tak! bojíte se o zaplacení Oliva. Aj, aj, pane Krušino! tak šlechetný, na starých poestných mravech zachovalý muž a tak

—

,

nedovrný

,

—

Chvojka.

—

Což pak

ta lakoat,

ta

samozištnost

!

! !

-

6

-

našich tam hostinských na rovinách nosných hor již dostoupila?

i

Vašich nebe-

Oliva. Což nevíte, že náš soudruh, spanilomyslný Ji lek, náš roztomilý bratíek a pítel, práv na cest jest pro novou potravu našich a že se co nevidt navrátí?

mšc,

Kvusinu (jenž nadarmo k slovu prijítL usiloval}. Každé psaní nedojde svého místa Chvojka. K našemu poruéníkovi tak jist a bezpen dojde, jako slunce k sv^ému západu! Krušina. Páni poruníci si s penzi dávají

—

na

as

Náš poruník jest blahomravný, jemnomuž! Chvojka. Aj, aj, pane Krušino! Vaše ctihodná tvá spadla s Vás, a vyhlížíte erný, jako havran Oliva.

citný

erný Oliva.

Od

té

chvíle nechutná mi Vaše víno

(Odstrí sklenici.)

Chvojka.

Vaše uzená kýta

ztratila

svou do-

konalost! Oliva. ta

A Váš koenný sýr jest

horší, nežli u

nás

nejbídnjší homolka!

Bh

Vás prosím, dejte Krušina. Pánové! pro mi pijíti k slovu! Vždy se na mne ítíte, jako ostížové na mladého zajíce. Tatík Krušina není žádná

-

7

-

aniž žádný vydigroš!

Vaše klenoty, ježto v zástave nechali, vyrovnávají se celé mé tabuli i s Vaším velikým potem; nemám tedy starosti, že nepijdu k svému. A však tyto stkvostnosti jsou bez pochyby drahé dárky a neb svaté pozstatky Vašich zemelých rodicfi a zajisté jste do nešvára jste

,

mn tu

,

našich hor nepišli, abyste je tady pohrobili. Oliva. Nikoli, proto jsme sem nepišli.

Chvojka.

vodcem

Ty

mají býti drahou památkou

,

pr-

a štítem našeho živobytí.

Oliva.

Tatík Krušina tak zle nemyslí.

Chvojka. Oliva.

Zapíme

Dol

s tím!

to! (Pijoii.)

Krušina. A však chci a musím pipomenouti, že pro svou kapsu píliš dlouho v okolí našem trRoztrhne se Vám, ani se nenadjete. Vítr tady tráví; tlo žádá posily; co se s našich skalních hrad vidí, toby se rádo navštívilo: probhnouti naše velké krásy dá se zapraviti o úrokem; le dlouhé tady meškání pohltí hezký ka-

váte.

stonásobn

pitál!

pée zaKrušino! že jsme tímto rokem studia svá na universit pražské dokonali, že nám vypršel studentský naš vk. Jsou to poslední naše prázdniny. I zachtlo se nám Chvojka.

To

jest jiná! tato otcovská

sluhuje také upímnosti.

Vzte,

tatíku

-

8

-

nepoutané svobody ješt použíti, a s ní navždycky se rozlouiti. Náš poruník neodporoAal , a proež jsme se, jako ptáci, s lehkou ješt myslí do svta Tyto vlastenské hory nesíslným divem pustili. sv^m nás zajaly , a v nich sob potrváme. jest živ veliký duch Krakonoš té

A

I

Oliva.

svcené!

Jemu butež poslední naše prádniny za-

(PijOH.)

Chvojka. Zejtra nám dáte posla do Zámrsk. Oliva. To prý jest teprv zázrak boží , ten jediný na zemi. Chvojka. Skalní to, velikotvárné msto! Krušina. Pravda, pravda My Cechové máme se všickni co modliti a dkovati, že toliko skalní I

jest.

Oliva.

Pro?

Krušina. Kdyby bylo stíbrné, již by ho tu dávno nebylo, a poet mých letních host o polovici by se zmenšil. Chvojka. To jest pravda. Líbati budu ty vlastenské skály!

_

9

-

Výjev druhý. Jílek, Kuklík, pedešlí. Jilck.

Butež

veselí,

bratí! požehnaná byla

cesta má!

Kuklík. Požehnaná byla cesta naše! Oliva, Vidíte^ talíku Krušino? Tetí sklenici

sem!

Krušina Jilek.

(pinese

s roliatiny

tetí sklenici).

Jesti to hezký kus cesty do

šova. Kuklík. Zpropaden}' kus cesty! Oliva a Chvojka. Vypravuj pravuj

,

Jilku

Mare-

,

vy-

!

Jilek.

Sel jsem

cestou

k vrchnostenskému

ouadu. Kuklík. Zrovna k ouadu. Anto se tážu nepinesl-li jejich posel z Trutnovské pošty list s penézy s tím a takovým to nápisem: nemálo se divili. Kuklík. Ano, oci na nás vyvalili. Jilek. Slovem, tam nebylo nic. Kuklík. Pra nic. Jilek. Již se vracím k malé s jakým Jilek.

,

Oup —

to citem,

mžete sob

pomysliti.

!

-

10

!

-

Kuklík. To si mžete pomyslili. Oliva a Chvojka. Dále, dále Jílek. I jdu tak, na vše strany se ohlížeje, okolo ouhledného obchodního domu , a ped skladem stojí majitel jeho vlídný to muž prostedního zrslu

— — jenžto mne žádostiv prohlíží. — „Zdá se, že néco hledáte, mladý pane!" — volá na mne pan epka — tak se tuším jmenuje — si

Ano

Kuklík.

5

epka,

co prodává také ty

brusy.

„Ovšem že hledám"

Jilek.

smutn na íkají a

to. 1.

A tu

kdo

on,

—

jsem,

odslovím

pe-

odkud, jak mi

d.

A

Kuklík.

tak dále

to všecko vrn zodpovídal: ukáže mi otevený list, a ptá se mne, zdali to písmo znám? „To jest ruka mého poruníka, pana doktora Zelinky!" vyvolám ve všech žilách obživnuv. Zkrátka, pan epka jest w celé wlasti známý, pan poruník dopsal jemu, on zjednal již posla, jenžto nás stopovati ml, a tu jsou peníze, ti sta zlakteré nám poslední naše prázdniny osladí a tých okoení. Oliva a Chvojka. jest živ pan poruník!

Jilek.

Když jsem

—

—

—

,

A

Krušina Jilek.

(rychle).

Takových

je málo.

A pan epka vedle nho

!

-

11

-

Kiiklík. Juhu!

Nehulákej, ty otevhubo!

Krušina.

a

pines

svtlo. Vidíš, že se již soumrací.

Kuklík (odbhne). Clivojka. Novou láhev, pane hostinský! KruŠinci Jílek.

mám

A

(tiere

piázdnou láhev se stolu).

co máte

k veei? prošel jsem

se,

hlad.

Krušina. Ch3'stají se pstruhy. Oliva. Hedbávné to jídélkol Krušina. erstvá uzená kýla

—

Jilek. Jen

Chvojka.

sem

Koenným

Krušina (odejde). Kuklík (se svtlem,

ím

dív, tím lip. syrém pak dorazíme.

s tím.

ve dveích ho potká).

Dobr^

veer Chvojka. Kuklíku! Kuklík. Pomalu, shasne mi to! Chvojka. Zejtra nás povedeš do Zámrsk. Jilek. Ano, do Zámrsk, tam zstaneme ti dni. Od tamtud pes Schemberg, Kesov, Landshul a Schmiedeberg sem se opt navrátíme. Poslední to naše prázdniny! Kuklík (postaví svtlo na stl). Zejtra nemohu pá-

nm

slon/.iti.

Oliva.

Pro?

-

12

-

Kuklik. Proto že je nedle. Chvojka. Co z toho? Kuklik. Není to nedle, jako nedle. lesním oudolí je posvícení. Jílek.

Udláme

ti

w Zámrskách

Kuklik. Není tu o najedení; ale Jilek.

Oc

—

V

éerno-

posvícení.

jest tu?

Kuklik. S nkým se tam sejdu. Jilek. S kym? Kuklik. Hehe! se svou Cernuškou. Jilek. Snad nejsi zamilovaný? Kuklik. O je až pod kramflek. I

Právnií

(se smjou).

Vám to k smíchu? Jak se tad)^ v tom pruhu vného snhu a ledu, a v tvém srdci k tomu, láska mže ujmouti? Kuklik. O, v zim ta láska teprv pálí! Kuklik. Jest

Jilek.

Výjev tetí. Krušina, pedešlí. Co

u

KrukinCL (s ubrusem a jiným stolovým náiním). stojíš, zevloune? pinášej jídla!

Kuklik (odbhne).

!

Krušina

13

-

Délá se tam hmotná na mrana, rozežene je, a za hodinu bude mésíc vycházeti. Slojí to odtud za po-

tma.

Le

(chystajenastfiio

vítr se rozlobil

východ ješté nevidli. Vychází mésíc bez pochyby tak, jako

dívání, pakli jste tento

Oliva.

slunce?

Krukina, Nikoli. Slunce tmy noní svou vlastní svtlostí poráží, msíc toliko odbleskem slunením. Jesti to docela jiné svtlo, a proež i také jiné osvtlení. Chvojka. Vy jste ueny pan hostinsky. Krukina. Naše veliká píroda nás ledaemus

—

nauí. Kuklik (pináší po

sol)é z

bambitek

jídla.

silné

V

tom se venku

vystelí.

Kuklik

Co

jest to?

nékolikrát

se lekne a pustí

vše na zemi).

Právníci (vyskoí). Jilek. Loupežníci!

Oliva. Pašerové!

Chvojka. Pomezní stráž Krukina. Ani jedni, ani druzí. (Ke Kukiíkovi.) Seber to a pines jiná jídla! Slyšíš to ponejprv, Ty bezhlavý troupe?

Kuklik (sehrav talíe a jídla odejde). Krukina. Posadte se pánové, a odpuste tomu nejapnému motovidlu.

-

14

-

—

Jilek. A však ty silné rány Krukina. Jsou k smíchu. Ti slezští pánové mají ve zvyku pinášeti bambitky s sebou, a dostou-

pivše hebenu našich hor, jakobj^ Krakonošovi na est, vysteliti. To jest ten celý hmot! Jilek. To jest také k smíchu, tady, v té nebe-

v tom moi prázdného povtí z sáhlé vysokosti bambitky vysteliti! Ani pták v tom nejbližším lese a panna Ozvna jim na to ani neto nezaslechne, ,

odpoví. (Všickní tí sednou.)

Krukina.

A pedce jste

vé došli žádaného

ného

cíle.

se toho lekli, a stelco-

Pochloubati se tím chtjí,

ji-

nic.

Hlas venku. He! holá! svtlo sem! Krukina. Tuje máte! Diicka jedna (oteve dvée).

'^'ýjev

tvrtý,

Konvalina, Jahodník, Bavlník,sedm jiných student, pedešlí, na to Kuklík. Konvalina. Dobrý veer, pane hostinský! Na není v kalendái msíce, by ho alespo ve Vaší tmavé síni býti. (Hodí

mou drahou est, když

mlo

bambitku na stl a skládá tobolku u steny.)

-

15

-

Jahodnik a ostatní (uiní Krušina. Kdybych se byl

taktéž)

nadál, že tak vzácní

hosté pijdou, byl bych byl dal mésíc

— Pkn dnice —

vsiti.

Konvalina.

vítám z

Lehnice,

i

slunce vy-

ili ze

Swí-

Z Vratislavi, pane hostinsky!

(Vsickni okolo stolu v právo usednou).

Kukllk (pinese jídla). Krušina. Dej sem, a

posliiž

pánm

Vratislav-

ským. (Vezme od néiio mísy a nese je na stl w levo.) Kukllk. Co se pánm líbí? Konvalina. Pede vším svtlo. A co potom? Kukllk. Totiž sem, na stiil? Konvalina. Pede vším svtlo!

—

Kuklík (odejde). Konvalina. Pane hostinsky! Krušina (pejde k nim). K službám. Konvalina.

mrsk?

—

Dalekoli

máme od

tud

do Zá-

Krušina. Pt eských mil. Konvalina. Jaká jest ta eská míle? Krušina. O nco delší, než Vaše slezká il prý ji ženich s nevstou, když se mli na léta louiti.

Kuklík (pinese svtlo). Co te ? Konvalina. Hodnou láhev pramenní vody.

Mdv

!

-

16

-

Jílek. Víno, pane hostinský! Krušina. Porouejte, páni (jde !

pro prázdnou lá-

hev ke stolu)

Chvojka. Tatíku Krušino lehýéký dortík. tší; Krušina. To

mn

!

ta

uzenina se

dejte

si jí

jí,

jako

chutnati.

(Odejde.)

Kuklik. Máme dobré piveko. Konvalina. Kdož by pil pivo, kde se tak výborná voda z lna vných skal temeni! Pivo máme ve Vratislav každý den. Kuklik. Mám pinésti pstruhy, kozí plícka, uzenou kejtu, a nebo Konvalina. Máme svou vepovou peeni. Sem s ní, pane kamaráde

—

U

—

Jahodník (dohyv peeni z tobolky na stfil ji velikého krále, stkvostná jest to pochoutka! Kuklik.

O

je!

a naše studená voda

položí).

vepová peen z Vratislavi, ktomu! Tot dostanete bicha

bolení?

Chvojka

(hodné na hlas).

Dobré chutnání a ša-

stné zažití!

Konvalina. Chleb a vodu, odejdi! Kuklik (odejde). Jahodnik. Slyšels to, pane kamaráde? platilo

nám

;

nabírají nás.

to

pání

—

-

17

Konvalina. Jsou to císaští, tak svdí jejich Žaludek jest jejich bh, neumjí než

kvasovnictwí.

hejsovati a hodovati.

Krušina

(nesa víno jde

s

ním ke

stolu

v levo).

Konvalina. Na mou drahou est, ukážeme jim, že také obraz svého zem pána v kapse nosíme. Co myslíte, páni kamarádi? Jahodnik. U velikého krále, to jest nádherná uvidí, že také umíme panketovati! myšlénka! Ostatní Vratislavští. To jest bohatýrský ná-

A

pa! —

Kuktlk (^pinese chleb a vodn), Konvalina. Pane hostinský! Krušina. Co ráíte, páni? Konvalina. Pineste nám lahvici Uherského, a deset skleniek k tomu. Krušina. Má se státi. Jitek. He, tatíku Krušino!

Krušina. Co se líbí? Jitek. Pineste nám deset lahvic a ti erstvé sklenice k tomu. Krušina. S radostí! Kuklíku! poj

eského, si

pro

svj

podíl. (Odejdou.) Chiasité). Jen aby tm Vratislawskym uherského na noc neškodilo.

Chvojka

pánm

tolik

— Oliva

(poiohiasité).

18

—

Ml, brate

!

dostaneme šar-

vátku!

Nebude

Chvojka.

škoditi, také náleží

k posle-

dním prázdninám. KonraUna. Rád se podívám, kdo ty eské pány bude na seno odnášeti. Jaliodnik. U velikého krále, bndou oni sotva cítiti, zdali na sen, ili pod stolem leží. Hahaha! Ostalní Vraúslaickli. Hahaha! (jedía vodupijou.) To byl vtip, ten pichází z vody.

Jílek.

Chvojka

(zpívá):

Žába pro to kuká, Ze jen vodu zuká

—

Hahaha!

Oliva a Jílek. Hahaha! Konvalina. Slyšeli jste^ páni kamarádi? to byl vtip z vína. Chvojka. Znáteli pak, brati! tu povst o devíti krejích, co vylezli s bambitkami na štpánskou vž, a vystelivše tam, myslili, že celou Víhrza obejde? Jilek. Byliby dla s sebou vzali; ale muselo by tisíc krejíi býti najedno dlo. Hahaha! Jahodnik (vyskoO. U velikého krále, te jesí

de

toho dost! Jsme

akademikové! Ka mou diahou, est

Konvalina.

ti

páni chtjí

!

— zaplatiti

19

—

sob o í ale s, abychom

zdvoilosti!

hostinské

je nauili

(Vstane také.)

Ostatní Vrntislavklí

ctaktéž vstauoiO

Jeden každý zsta u svého stolu! Konvaliní, Pííhradu mezi naším a svým stolem sami jste porazili! Chvojka. A proež musíme do sebe, není-li pravda? Nuže (Vyskoí a postaví se proti néiiiu.) Olha a Jilek (uéíní taktéž). Jilek.

—

Jjwky

(chopí se máseluice a krajác, odnášejí

to

ven

a tam zstanou).

lýjev pátý. Krušina

s lahvicemi

v košíku,

lahvicí a se sklenikami,

Ku klik

se svon

pedešlí.

Krušina. He, holá Kuklík (silným hlasem), He, hola! Krušina. Pro dobry Buh, co se tady dje?

to

nejsou ani císaská, ani královská prával Kuklík. To nejsou práva! Krušina. Jak jste se do sebe dostali? Vždy pak jste spolukmenovci, koluje ve všech slovanská ki-ev!

Vaši otcové nebyli toliko svorní

sousedé,

2*

— ale

spolumšané.

i

—

20 Vaši

zem

pánové jsou ve-

Vy byste tady, kde sob íše jejich ruce podávají, krvav proti sob bojovali? Prosím, jak Vám íkají? (Ke Konvalinovi.) likomyslní

pátelé,

a

Kommlína. K o n v a 1 i n a. Krukina (k oiívovi). A jak Vy

se jmenujete?

Oliva. Oliva.

Krukina^ Tu to máme! nejsou to slovanská jména? nemá jeden každý jménu svému dlati est? Tu jest Konvalina, nžná a libo vonná kvtinka; a tu dokonce Oliva, blahodjný strom, a krásný obraz pokoje a míru, a ty by se mly proti sob bouiti? Kdo pak zavdal píinu? se zdá, že Chvojka. Vezmi si to ábel,

—

mn

já!

—

-

(Jde

k svému místuO

Všickni (se k

stolicím

svým vracQ.

Krušina. První píležitost, jak se mi zdá, byla ta nešastná stelba, (k císaským.) Poznejte lépe jinochy slezské, a budete je milovati. Co se Vám na nich pepiatostí a marnochlubností zdá, jeSt je-

mrav. (k Vratislavským.) To jsou páni právníci z Prahy, užívají svých posledních prázdnin, a tu sob, pílišnou svobodou opojeni, jak

jich národní

íkáme, pontíkud z kopýtka vyhazují. Odpuste jim; víte Vy dobe, že spasitelnji jest odpouštti,

!

—

—

21

Podejte si, pánové, ruce; talík Krusvdomité myslí. Chvojka (podá Konvaiinovi ruku). Odpiis mi, a zapome, brate v Bohu a v povolání obanském! KonvaUna (tiskne mu ruku). Odpuštno, na mou drahou cest! Páni kamarádi! všecko a jest odpuštno a zapomenuto! Juhodnik. Víno a sklenice sem! U velikého krále, budeme píti na bratrství! (Xa obou stranách be-

nežli se mstíti.

šina to

—

rou Krušinoví láhve z košíku a napliuijí sklenice.)

Krušina. Kuklíku! na rychlost mi pines plnou ušlechtilé smíení musím píti i ta-

láhev! Na toto

ké

já.

—

Mám pro sebe také jednu pinésti? Kvusina. Vem to vlk a pamatuješ jak se ptky mezi lidmi koniti mají. Kuklik (stranou). Kéžby se zejtra opt srazili. Kuklik.

,

,

(Odbhne.)

KonvaUna. Sláva slovanským národm! Vsickni. Sláva!

Kuklik (s lahvicemi a sklenicemi). Krušina. Prosím, pánové! tatík Krušina zstal po zadu. (Naliv sob.)

Ziv budiž

mj

národ eský!

CPiJe.)

Kuklik. Až na Jilek.

A jest

vky vkv. Amen!

živa Vaše konstituce

(Pije.)

_

22

—

Všichni. Vivat!

Jahodník. Na dobré pátelství! Chvojka. Trvejž až do naší smrti! sklenice na stoly olijiniají se a podávají

Krušina.

rohy vzal! epejiíte

,

pramene

—

a

Hlertte,

pánové

—

si

aby Vás jelen na

díve se, co kohoutové, pak bratrsky a sousedsky

pijete.

— Ale

(Postavivše

ruce.)

proti z

sobe

jednoho

tak to pán Bfih káže. Víno, musí se nejprv hodn vykvasiti. Vy zamyslíte do Zámrsk; ti páno-

má-li býti dobré, (K Vratislavským.)

vé tam, bohdá, zejlra také pocestují. Oé, že se z Vás stane jeden poutniky zbo? Konvaliní (podávaje Jiikovi ruku). Pocestujem spolené. Jilek. Co pátelé a brati! Konvalina. Na mou drahou cest, to byl boulivý a opt jasný veer na horách Krkonošských A te nám, pane hostinský, dejte na patro po!

svítiti!

—

—

Krušina. Kuklíku piprav svítilnu. Kuklík. S mé hlavy se již také stala svítilna. Juhu! (Odejde.) Krukina. Probudivše se, pánové, dejte pozor, abyste mým kravám a kozám nespadali na rohy. Jahodník. U velikého krále! ml^ste to již dávno dáti zahraditi. !

23 Co naši otcové zavedli, pi tom zAž nkolik hostí spadne, a se napíchne,

Krušina. stáváme.

pak pijde ostrý rozkaz a bude to! KonvaVina (podá cuvojkovi ruku). Dobrou noc! pane kamaráde! Chvojka. Dobrou noc, pane brate! Konvalina. Zejtra se opt shledáme. Chvojka. námi osud tak a nebo tak naloží, shledáme se. Konvalina. Sine odio et i v a? Chvojka. Beze vší nenávisti a beze všeho

A

hnvu. Konvalina. Pereat, kdo soucestitele svého v nesnázi opustí! (Odejdou. Vtom okamžení zazní za oknem zpév

a

na housle hudení:)

Hnvej Jen Oliva. tí

ty se

na mne, nebo nehnvej.

mn pozdravení dej Slyšte pak

a.

!

— nový

t.

d.

to zajisté

výjev u^ ta-

ka Krušiny. Jilek.

Starý

Krušina.

to, ale nikoli

Ovšem že

starý,

Jilek (oteve okno). Jen

Musy nemají pod oknem

nepíjemný

dál,

žízniti,

eská pniko!

pokud

jest v

nici sklenice vína.

Pohoralský

(venku).

hlas.

hahaha!

Zapla pán

Bh!

svt-

!

!

—

34

—

Chvojka. Pro dobrý Bh, tot Pohoalský z divotvorného klobouku Toho již dáJUek. Co ti to, brate, napadá? vno hlava nebolí! Odpoívá nkde v hrob i s divo-

—

tvorným kloboukem!

Výjev šestý.

Pohoalský Oliva.

s

houslemi,

A jsem do

pedešlí.

rána erný, jako mouenin,

on jest to! Chvojka. Pohoalský, ubohý zpváku! JUek. Co t vyhnalo z rakve?

Pohoalský. Ano, jsem ten ubohý zpváek, jsem Pohoalský. To mne tší, že mne ti panákové znají, a

Bh!

—

jak pozoruju,

i

také rádi vidjí.

Zapla pán

T

neznal! Bylt as, kde Chvojka. Kdož by tebou studenti všecka msta a msteka vymetali.

Pohoalský.

Ach

ano,

vymetali!

JUek. I vítej nám, šedivá hlaviko! brate Olivo, to ctihodné varito! Oliva (uiní tak).

— Ulož mu,

— Poj,

Jílek.

jez a pí, a mysli

si,

Pohoalský.

25

— —

posa se

na mé míslo! Tak, mezi dobrými známými. Zapla pán Bh! (_s cimtí jí a pije.)

a

že

jsi

Chvojka (pinese tvrtou stolici a všecko se xisadf). nám, jací to osudové té provázeli až na tyto nebetyné hory a do jejich ouval? Pohorahkíf. Ano, stará múza eská vytisknuta jest až na tyto nebetyné hory a do jejich ouvalu. Dejž Bh, aby se té novjší nkdy také tak nevedlo Dá se, panákové, smutný mj osud zkrátka povédíti. Ve Vašich tam rovinách nechtl již žádný písn mé

A vypravuj

— •'

poslouchati. jSediv se tomu, staroušku!

Jilek.

a tvé

zpvy

s tebou.

Sesivl

jsi,

—

Pohoalský. „Se starými do louže " tak zní tam Vaše nejnovjší heslo. Co s tou veteší! eská Musa takoka znovu se narodivši, Jilek. znovu se odchovala, a rozkvétá ve spanilou dívku. Pohoiahký. Zapla pán Bh, a dej jí ztepilého zrstu, aby se z ní matka stala nesmrtelných dítek! A však ti její pstounové mli by povážiti: kdyby našich

by

— jak se praví — planých zpv

ani jejich

pu. dále.

štpných

nebývalo, že

nebylo.

Chvojka. Ovšem, bez pláni nebylo nikdy štzanechejme tch postesk, a vypravuj nám

Le

—

—

26

— —

Pohoahký.

Ach, to je chutná uzenina takové se mi již dávno nedostalo. A jaké to stkvostné zapla pán Biih! (Pije.) Nuž, když jsou mne ti víno mladí zpvákové z tovarišstva svého vytiskli, koupil jsem si za ten peníz, který pán Strnad na koženém Koliášovi vždy ho znáte z divotvorného klobouku takoka vybojoval, tam ty dobré

—

housle.

—

—

Aha! chtl

Oliva.

zvukem okoeniti? Pohoalskij.

mžete sob

mn

—

Ano

jsi

nechutné své písn jejich

— a uil jsem se housti.

pomysliti, jaké to bylo liboznní,

jsem byl svým vlastním uitelem písním, jako slepá

jsem

kvona

,

a

zrno, v

Lee anto

nápvy k svým

tch pti strunách

hledal.

Te

JUck.

to

ponkud

lépe chodí, jak

jsem

zpozoroval.

Nouze nauila

i Dalibora houdíve rozmazlené tam na rovinách uši zpvu mého nevšímaly: pak pede mnou utía hledal jsem hrubkaly. 1 putoval jsem k severu tchto místech ocítil, jsem ších sluch tak se až v a

Pohoíalský.

sti!

—

Jestli že si

,

,

kdežto

lid toliko

písn nebeských

pvc

slýchá

,

a

mým zpvem

nepohrdá. Krušina. Vid, staroušku chodilo?

!

v

lét by

to

ješt

_ Pohoalskij.

V

27

_

lét ovšem neznám nouze. Sejde

se tu lid ze všech díl svta, a rád poslouchá

eskou

píse, necha stajou, a sladký nápv její, a poskytne plíšku z mšce svého šedivému zpvákovi. Zapla pán Bh! Ale v zim kdyby nebylo milosrdné Krušinový boudy: musel bych si v snhu lžko vykopati a do nho se uložiti. To jest šlechetnjší muž, nežli ten hostinský v divotvorném klobouku. Krušina. Nepochlebuj, šediveku! 3Iusíš ty si to teplé lžko a ten kus chleba zasloužiti. Když není hostí: hraješ mé eládce, a ta svou práci takoíka tancujíc s chutí odbývá. I ty kráv}' a kozy již ty housle znají, a kdybys jim od rána do veera hrál: celý den

—

—

se dají dojiti.

—

Pohoralský. Zapla pán Búh Líbí-li se, panákové! ješt dnes njakou píse poslechnouti Jilek. Nikoli, staroušku nechme si to na zejtek. Jest již pozd, máš oddechu zaj)otebí. Krušina. Poj, bloušku! uvedu té do ko!

—

!

mrky. Pohoralský (vstav vezme housle). To byl utšený veer. Najedl jsem se, napil jsem se, a slyšel jsem, že tam ve Vašich rovinách na chuasa P ohoalského ješt nezapomnli. Zapla pán Bh! (^Odejde s Krušinou.)

Jilek (ho doproTází). Dobrou noc,

ddoušku!

•

j

— Oliva a Chvojka Brati! ve

Jilek.

—

28

(taktéž vstávše).

mn

Dobrou noc!

ten šedivec trpké city

zbudil!

Chvojka. Tak se mi také délo. M3 slil jsem, že zašaškuju s ním, a nebylo mi, vru, do smíchu. Oliva. Tak se dlo zpvným , tak i celým národm. Pokvetli si, popanovali^ pišli pak jiní a mezi divochy je vytlaili!

si

vkm

Výjev sedmý. Routa, Moruše, Kokoška s krsnami na zádech, pedešlí. Routa (oteve

prozetedlné

sebe kývá a rychle pak vejde,

dvée

,

podívavši

Moruše a Kokoška za

se

za

ni).

ješt nocleháky! Routa. Panácko é! vidte, že jste dobí lidé? Jilek. To jest na svdomí, a rovn i také nejistá otázka. Nebude však bez píiny. Pro? Routa. Proto že se zlých bojíme. Jilek. Pijde na to, kdo jest u Vás dobrý, a kdo zlý. Routa- Dobrý jest, kdo se naší nouze velikomyJilek. Hle, hle, tu jdou

sln

ujímá.

—

—

29

Jilek. V em pak pozstává tato Yaše nouze? Houia. O, jest hrubé velikál

Jilek.

ite

Pedné?

Routa. Klesáme již pod bemenem. Jilek. Aj. tot lehká pomoc! složte je. a odposi. Chopte se, brati! (Berou pozadu krsny z nich

a stavjí je stranou.)

Dírky. Ah, to se nám ulehilo! Chvojka (k Mornši). Také jste si nerozumné naložily! Jest to ta celá nouze? Moruše. Ani polovika. Chvojka. Mluv!

—

Moruše. Máme strachy

a ouzkosti.

Chvojka. Strachy? u prosted tí právník o posledních jejich prázdninách? Niehož se nebojte! A ouzkosti že máte? Pía ty zavoláme starého Pohoralského, on Yám je zpvem a zvukem rozežene. (Chce ven.)

Oliva. Ano! veselí.

a vyleze

z

komrky, budemješté

(Obrací se taktéž k odchodu.)

Dívky (pedbhnou

je ke

dveím a zastoupnou jim

cestu).

Routa. Nikoli, nikoli! ani zpvu, ani zvuk! Není nám vesele okolo srdce! Otiva cke Kokosce). Mluvtež tedy, ím Yás máme poté.šiti?

!

— Kokoška

(na

—

30

stl pohiédajíc).

Máme hlady

a

žíze! Oliva. Proli

tm nepátelm jest nejlepší zbroj:

jísti a píti. Obojí ta obrana leží a

stojí tuto

na

stole.

S chutí sedejte!

Dívky

(žádostivé ke stolu se hrnou a zasednou").

Chvojka. Jsou

t

to

jen zbytky; ale postaráme

He, tatíku Krušino! (vyskoivše béží za ním) Dostilohopro nás

se o nový dovoz.

Routa

Žádného

sera nevolejte.

Což se nás, tí mužové,

horských dívek bojíte?

Chvojka (vede ji nazpt). Není o to, má bujará horako! a kdybyste byly na každého ti! Ale chceme Vás na šiti ti. Routa. Tedy pokejte, až dojíme, co tady jest. Dívky (všecky tí horliv jedí). Routa. Ale nejsme-li my pravé horaky! my a panákové stojejí. (jako šípky odletvše pinesou, a mezL druhé ke stolu je postaví; naež všickni pisednou.)

sedíme, stolice

jyiovuse (napivši se s podivením na sklenici se dívá). za silný nápoj? Myslila jsem, že to

Aj, co jest to

voda.

Oliva

(sed vedle nQ. Jest

Dívky. Víno! Což je neznáte?

Jitek.

to víao.

—

—

31

Routa. Nosíváme je: ale nikdy jsme je nepily. Tady, nosíváte víno? mále snad njaký obchod ve vín? Jilek.

Uivklf (zaervenají zvoiajO.

se a

ouzkostne všecky najednou

Žádný obchod! nemly jsme nikdy ob-

chod, ani nevíme, co

to jest!

pro

JUek. Nu, nu!

se tedy plašíte? NechtrK

jsem Yás tím

pohoršiti! (K Routé vedle

se jmenuješ,

mé

Routa. Routa. JUek. Proto tak jsi

zahradní,

sedícíO

J^k

silné,

le

i

také líbezn voníš!

lesní bylina. pedce jsem víc v lese

nikoli

A

Routa.

nho

díté?

nežli v za-

,

hrad.

Tvj obchod s sebou pináší? Opt s tímobchodem! ernooká Chvojka (keKokošce). Tvé jméno

JUek. Snad

Routa

to

(sebou trhne).

,

sousedko?

Kokoška. Jmenuji se Kokoška. Chvojka. Také zahradní bylinka. Dáváš dobrou kvt Tvých tváí jest ku podivu bílý. Kdo pak tak poktil?

píci, a

t

Kokoška.

To my jen

Aj,

mé

pravé jméno jest Miroslava.

tak mezi sebou.

Routa.

—

U všech divokých kachen,

což pak

to

—

—

32

zas blábolíš? Jmenuješ se na tom! Oliva (k MorušO- A jak

Kokoška,

Tob íkají?

Moruše. M o r u š e. Oliva. Také jen tak mezi Vámi Routa, To jest její pravé jméno.

—

Oliva. Sladká

ted}^,

a dosti

?

jako cukr, jako med! O tom

pesvdíme. (Chce ji políbiti.) Moruke (uchýlivši rukou se brání). Pomalu S zobákem u nás se tak rovnou nohou do lnu se hned

tím

ne-

I

skáe!

—

ponkud o bch ázeti notn až se najde stopika, hospodyn ví.

Oliva. Ale musí se

Moruše.

A

to

,

hospodá a Jilek. Aj, Vy dívky krkonošské! což jest

které jen

?

o

u Vás

políbení tak drahá mast a drahé zboží?

Routa. Pijde na kupce, jak zboží tomu rozumí.

Zásluha

jest ten jediný peníz.

Jilek. Hle,

zoumek

má Routo

rozvitý

!

routovitá,

Ty máš

Možná-li pak, abychom

také rosi ten

je-

diný peníz vymnili?

Routa.

K tomu Vám

Ty obchodnice! Jilek.

vá

se pokusíme!

zavdáme

nechceš o obchodu

—

— Jezte,

A ješt jste nám

Nuž,

stíj

co

píležitost. slyšeti, a jsi stflj,

o

pra-

zásluhu

dcerušky Krakonošovy, jezte!

nepipily.

Roilltt

ty

(vstávši

33

-

vezme plnou

sklenici

do rukj')'

Moruke a Kokoška (taktéž). Routa. Vy jste hodní panákové! a kdybyste kozí brady nemli: byli byste také pkní pa-

nákové.

Biidtež zdrávi!

Moruše a Kokoška. A my

s

Vámi! (všecky

tri

sklenice vyprázdnjí.)

Tak! to jest výborný dárek Boží. to víním narostly, a poletíme stech kopcti k domovu! Moruše. Krakonoš nám poieptal, abychom k Routa.

no!

Kídla nám

tatíkovi

Krušinoví

vrazily; tyto milostivé

panáky

byly bysme nepoznaly. Kokoška. A bez jejich posily a pomoci pod svou tíhotou ducha vypustily. Chvojka. Snad nezamejšlíte. dále putovati? Routa. Plnoc se blíží, máme práv svj vrchovatý as. Jitek. O plnoci? Což se nebojíte zlých lidí? Routa. Bojíme, víc než smrti; le našich zlých lidí práv touto noní dobou nejsnadnji se vystíháme. Chvojka. Ale skalní duchové, Rusalky, Polud-

—

nice

—

mezi

n poítáme

Moruše. U nás nejsou, i Vás.

nežli

dobí

duchové, a 3

Chvojka.

34

Dkujeme

-

—

za tu poklonu

Moruše. A proež se také nadjeme, že aás nkolik honu vyprovodíte. Chvojka. Má se státi; jen si tad}'^ ješt nkolik hodin odpoite. Kokoška. Zejlra a neboli snad již dnes jest nedle; naši šuhajové z daleka pijdou Chi^ojka. Tak? tedy již náležíte do zboru ne-

—

—

—

vst, ili milušek? Kokoška. Na našich horách není žádná dívka bez šuhaje.

Routa. Zhuru, kohout

již

ponejprv zakokrhal!

(Chopí se krsny.)

dáte

Chvojka (k odmekili?

Moruši).

Kamenné

srdce! což se ne-

Moruše. Kéžby bylo srdce naše z kamena, mén bysme se bály. Zhurta ven! msíek jest naKokoško še slunce, a proež máme býti na cest. krsny tm panákm na záda! (Jedna každá drží kr-

—

—

snu svou za zády jednoho právníka, tak aby

ji

na sebe vzal.)

Co chcete? Máme sg snad Vašemi

JUek. snami dáli ohlavkovati? Routa. Jen na nkolik

!

kr-

hon; pomnte na tu zá-

sluhu! JUek. Dali jsme

krsny Vaše

—

Vám jísti

a píti, a

k tomu ješt

-

35

-

—

Navlíkejte jen Routa. Tak jest u nás mrav! ruce, panákové snad byste nám tu laskavou službiku neodepeli? I

Jílek.

Co

Službiku?

— To jest veliká služba! —

myslíte, brati?

Chvojka.

vito

Si fuerls

Romae, romano

vir-

more! k posledním práz-

Olica. Naposledy to také

dninám

náleží! (Má

Roufa

jiá

každý krsnn na zádech.)

(sebere v koute jejich hole a dá každému je-

Tak! a kterak Vám to sluší! Kdyby Vás pražské sleny vidly, žádná si jinocha bez krsny nevezme! Jilek. Hahaha! brati! podívejte se do zrcadlal Oliva. Máme zrcadlo na Tobé. Hahaha! dnu do ruky).

—

Chvojka. Praotec Cech prý také tak do naší vlasti piputoval.

Jílek (jda po svtnici). Sklenice! kupovat, krusnái jdou!

talíe

misky

I

pojrtte

Routa. Pro dobrý tichosti

Bh,

nekite! V nejvtší

musíme kráeti!

Jilek.

Nuže, tedy v nejvtší tichosti. (Hrnou se

ke dveím.)

Routa

(najednou laraaíc).

Ustate!

— 3*

Toto jSOU

-

36

-

—

bez pochyby Vaše tobolky? Ty pjdou s námi! (Sebere je pod oknem, a v nejvtší r3'chlosti každé družce jednu, tetí pak sobe na ramena vsmejkne.)

Chvojka. Necht jen tobolky tady! zdali se ješt do této boudy Routa. Nevíte navrátíte. Nyní pokrote, co miižete; ale tiše! ,

tiše!

—

—

Právníci. Tiše,

tiše, tiše! cvsickni odejdou.)

^'^ýjev

osmý.

oudolí, lesem lemované. Zadu velmi vysoká, píkrá strá, kleí a nízkým, ztrpasleným smrkem sem tam porostlé. Po stráni té Routa, Horuje a liokoška jíž blízko Q paty; ilek., Oliva a C!liTojk.a daleko nad nimi slízají. Mésíc svítí.

úzké

*JUek.

ete

Pomalu tam, Vy dcerušky vtru! Skáa my tu mžeme nohy

co okídlené kamzice,

polámati!

Routa (obrátí sej. Tiše, tiše! Podpírejte se na své bodce, budeme brzo v oudolí. Oliva. Radji bych ptkrát zhru, nežli je-

dol lezl*, kolena již klesají! Routa, Aj, panákové! kdo to nezakusil, se nechlubí, že byl na horách Kikonošskych. dnou

a

Jilck.

Kdyby

jen

37

ta

-

bemena na

nás jako

v-

zvony neležely! Chvojka. Zpropadené dívky! nepoékáte-li, zaa polezeme nazpt k heházííue Vaše krsny že

i

se

benu!

,

—

/ioMa

mužové,

CJiž

v oudoiO- Tiše, tiše!

a že jste vyšli,

dobyti

pomnte, že jste sob zásluhy.

Jaká zásluha, taková odplata* A co se našich krsen tye, nezapomete, že máme Yaše tobolky. Chvojka. Vzal si Vás jestáb i s tobolkami, nepijdu-li brzo na snadnjší schod. Jílek (již také dole). Pro pak jsme nešli k malé Oup, tam jest všudy cesta schodnjší. Moruše. My máme svou vlastní dráhu, mno-

—

hem

kratší a

vé.

Chvojka (došed k ní). Nebezpenjší! Moruše. Naopak, mnohem bezpenjší. Oliva. Vy jste Rusalky, a neb skalní duchoPovtí Vás neslo, nohy Vaše zem se ani ne-

dotýkaly.

Mluvte,

kam nás

zavádíte?

Kokoška. Budete-li tiší a poslušní: do Krakonošovy zahrady. Jilek. Bute, kdo bute, tady odpoineme. Tady pravé Routa. Nikoli, tady ješt ne!

—

bloudí

ti

nejškodlivjší duchové.

—

38

-

Výjev devátý. Jalovec

s

ostatní pomezní stráží.

Jalovec (vzadu

Pedešlí.

levon stranou vystoupiv, pomalu se

blíží).

Síráé OSlalní stané

(krátkou dobou po

nm

vyjde, a

r-

ponkud státi). Chvojka. Snad se jich nebojíš? Routa. Bojím, bojím! Oliva. Což jsou tak strašliví? Routa. Hríiza z nich jen srší! Jitek. Jako z leviathan? Routa. Mnohem více! Mají mnoho mil dloahó

—

ruce.

Hahaha! Kokoška. Nesmtjte se, jest to škaredá pravda. Roula. A koho jednou zachvátí, ten jest rok a den, a nkdy ješt déle bídným jejich otrokem. Právníci.

A proež

jen odtud,

vidí Jalovce.) IIu! tu pí

v Icvo do

ím

dál, tím lip!

se,

lesa.)

Moruše a Kokoška. ca

(Ohiídnouc

jest pichlavý Jalo vec!(OdkvaJalovec!

Jalovec! (Bží

ní.)

Oliva. není.

—

Co

se jim zdá o jalovci? nikde ho tu

!

-

39

-

Snad se jeden z téch strašlivých ducWi Jílek. jmenuje Jalovec. Oliva. Lesní duchové mívají taková jména. Clivojka (ped sebe iiiedí)- Kdcjsi. obhido ioní! jenžto sloves Jalovec? Vezmi na sebe všecku hríízu. a zjev se nám! Jalovec (pokroí). Tu jsem. Právníci (ponkud se zarazí.) Ha ha ha ha Chvojka. To jest ta tvá nejstrašnjší po-

svou

stava

?

Jalovec. Strašnjší nemám. Chvojka. Kde jsou tvé míledlouhé ruce?

Jalovec. Uvidíte a ucítíte je ješt touto nocí. Strážnici oslalní (pravou stranou pomalu je obejdou, a

zstanou

státi).

Jiiek. A zvolnické Tvé vládá máme propadnouti na rok a na den '? Jalovec Propadli jste zák onu. Jilek. Naposled)' jste pane! clo vek, jako my, a povoláním svým pomezní strážník ?

Jalovec.

Chvojka.

Nco takového. A myslíte, že jsme

pašerové?

Jalovec. Jste jim velmi podobni. Oliva. Velice se mýlíte.

Jalovec. Uvidíme Jilek.

to. (Prohlíží krsnj-).

Nevíme sami, co v krsnách

jest.

!

-

40

-

Jalovec. Kéž by Vás hromový blesk od paly až zlíbal, máte tu mnoho vážnou koist!

k hlavé

Chvojka. Mnoho váží, po ertech tžká.

to jest

pravda;

nebo jest

Jalovec. Pokrote! Oliva.

Kam?

Jalovec. Na ouad. Jilek. Mjte rozum, pane Jalovce! nebo jak se nazýváte, nevinné jsme ke krsnám tem pišli. Jalovec.

Jako všickni pašerové, alespo se lak

vymlouvají.

Chvojka. Jsme právníci

z

Prahy.

Muže býti. Oliva. A známe práva. Jalovec. Proež pjdete za mnou. Právníci (s3"pou se do nho). Jalovec.

Ano, pane Jalovce! víme, quldjuvis\ Chvojka. A nedáme se tak snadné do pytle Jileli.

v.ehnati!

Oliva.

Kominíku se nebojíme

Protož pjdeme svou cestou, a kdo nám zainí Chvojka. Tomu budou pádné naše hole do hrobu zvoniti! (Ch3'stají se rychle v právo odejíti; vidouce však pesilou se obklopeny jako spaeni njakou dobu na Jilek.

ji

—

,

sebe se dívají.)

Jílek (nejdíve

se

41

-

spamatovav pikroí k Jalovcoví).

Pane Jalovce! uspote nám opletkiiv a ostouzení. Naše celá vina jest, že jsme se horskými dívkami dali obloudili. (Dává mu podtají peníze.) Jalovec. U všech všudy éernorohých dáblii. pechází mne trpélivostl (k lidu.) Vezmete ]2 do prostedka. Jílek.

Pravý Jalovec! kudy se ho dotkne, tudy

píchá.

Jalovec. Na ouad!

Chvojka

(k druhým). Brati!

podrobme se svému

osudu! Oliva. O, poslední prázdniny! levým koutem.)

(Odejdou véickni

Uivky (vystrí hlavy z lesa, a vidouce, že zacházejí, rychlým krokem pes divadlo na pravou stranu pebhnou). (Opona spadne.)

-

48

Déjstvi úední kancelá.

Stolj',

-

druhé.

na nich papíry a lic.

t.

Nékolik

d,

sto-

Jitro.

Výjev první.

Hemánek, Hehlínmick

hned na

to

Kmínek.

prosted jevišt

(stoje u

cte psaní.

Ha ha ha

doetl, dá se do iiiasitého smíciiu).

!

Káyi

lo jest

po-

divný nápad, z brusn nová žádost!

Kmínek

(vejde).

Dobré

jitro,

pane úedníku

I

nco poroueti? Hemánek. Kdo to

Ráíte

psaní pinesl? Kmínek. Jakýsi eledín. Hemánek. Ceká na odpovéd? Kmínek. Pospíchal do ernolesního oudolí na

posvícení; v onterý prý se tu zastaví.

Hemánek. Ten list jest od mého pítele Lebedy, to jste pozoroval? Kmínek. Od bývalého pana mlynáe, ano. Hemánek. Ha ha ha! Kmínek. Jeho obsah musí

býti veselý.

Hemánek.

43

-

Veselý a smutný.

pane kanceláský? Kmínck. Jaký to ranní

—

Máte chn, bo

oženiti,

Hemánek. Cte

žert!

Starého vlka, žádny žert! Slyšte!

list.)

..Milý

brate Hemánku!

„Dávno již na to myslím jak bych do Yaší domácnosti nkolik jisker nového živobyt! varoval; nebo jest mi u Yás jako na hbitov mrtvo." Kmínck. Jaká to protimluvnost! Stokrát pravil, že pichází pod náš líklidný pístešek aby sob od ,

,

domácího sváru a žehrání oddechl.

Hemánek

..Niím tak díim neobživne, jako jak ty pravíš. I proež bych myslil, abyste jeden nebo druhý nkterou mou dceru domácí svou korunkou uinil. Ty bys mi byl milejším zetm, nežli pan Kmínek, a to z té píiny, že hemánek v pšenici roste, kmínek pak na každém (te).

ženou, prohalum

e.s(,

palouku." Kmínek. Má

to býti šprým, ili urážka? Sprym, šprým, jak se toho dále doznáte! Chce totiž íci já že jsem úedník, a ^y toliko kanceláský. —Ubohý Lebeda! Mlby to svdomí, mne, starého mládence, do manželského povozu zapáhnouli, a sám v duchu každodenn smrti dkuje , že ho zlatozubé jeho Kateinky

Hemánek. teme. Vždy ho

,

-

44

-

—

Le, co se Vás týe, Vy jste mladý, a nebo druhou jeho dceruškou zás jednou byste mohl zprostila.

pasiti.

vru, trudný zápas! žete se záhy. Kmínek. Kanceláský s dvéma sty zlatých!

Kmínek. Bylby

Hemánek.

Hemánek. dchod

to,

Hodláte-li se ženiti,

Pítel

Lebeda

milerád dvakrát

ron

bude obtovati. Kmínek. Lebedov dcerušce nestaí ky, na hostiny a veselustky. tak veliký

Hemánek. Tomu ji

to

na šper-

musíte odnauiti.

Kmínek. Radji budu Afrikanského lva krotiti. A kdyby toho nebylo: raétež vdti, že mám již svou kstku. Hemánek. Tedy pi ní, jako každý šlechetný jinoch, zstate, a slyšte dále. (te.) „Le nechme Vidíte tedy, že žertu, a pikrome k opravdivosti.-' „Jak jsem nerad ze svého otcovaž potud žertoval. ského mlýna šel, to víš; le má nebožka Kateinka za vlasy mne z nho vytáhla. To bych jí ješt milerád odpustil: kdyby mi jen dcerušky své do Vratislavi na cvik nebyla poslala. S tmi mám ted svj

—

—

—

oistec na svt, a strhnou mne co nejdíve do pekelných jezer, pakli je brzo pod epec nedostanu. Zavadili sice již poestní sousedé o a však práv že toliko pocestní jsouj nechce se tmfiflenámdo nich.

n

,

-

45

-

Tys býval vždycky mj patnáctý pomocník: pomoz mi také te, když pomoci Tvé velmi dležit zapotebí mám. Pošli mi sem nkolik vtroplachjxh ženich dle nejnovjší mod}^ a zavdíš se na vky svému starému píteli a bratru Lebedovi. j ';

mém zámku" a d. Kinínck. ,,Na mém zámku!" — Pro nepíše ra,,na mém hrad?" Hemánek. Což nepozorujete, že nabírá a úšlipPsáno na

dji:

kuje sám sebe? na skále zámkem!

t.

Dcerušky

— Nuž,

jeho nazývají dvorec

co tomu íkáte?

Kinínek. Nkolik ženich v tchto neúrodných asech! Kdyby se žádalo naopak nkolik vdávavých nevést: sám bych se o postaral.

n

Výjev druhý. Jalovec, brzo na Jalovec. Dobré

to

jitro,

právníci, pedešlí. pane úedníku!

Hemánek. Co jest ? Jalovec. Lapili jsme o plnoci ti pašery, jenžto za tridcet zlatých zboží ve svých krsnách penášeli.

—

46

—

Hemánek.

Bránili se? Jalovec. Toliko hubou, jako obyejné.

Jeden

mi podával peníze.

Uemánek. Pivete Jalovec

je.

(odejde).

Hemánek. Co to bude? Mísa na posvícení Jako by to nebylo za ten samý peníz tady k doslání. Nikdy se ten zdejší lid zastaralým navyklostem neodnauí! «//:/0l/'C6' (otevev dvée pnstísem právníkj', Herí se u prosted kanceláe vedle sebe postaví. Sam zstane v záda státi).

Hemánek dívav, pok3-ne

(njakou dobu

s

podivením na právníky se

na Jalovce).

Jalovec (pokroí do pedu

Hemánek. To

jsou

ti

k nému).

pašerové?

Jalovec. Ano.

Hemánek. A

ti

penášeli zboží v

krsnách?

Jalovec. Dosti nevoln. Dávali našim po péti zlatých, aby se chvilkami s nimi stídali. Hemánek. Uinili tak?

Jalovec. Nikoli.

Hemánek. Co

o nich soudíte?

Jalovec. Praví, že jsou právníci z Prahy, a že se dali horskými dívkami opentliti.

Hemánek.

Uhlídáme! (Pokyne.)

!

— Jalovec

—

47

(odcjdo na své místo:.

Hemánek. Pane kancelásky!

pisednete k

záznamu.

Kmínek

(sedne a píše).

Hemánek. Jak

se jmenujete?

Jílek. Miroslav Ji lek.

Oliva (po njaké

Chvojka

Hemánek

Jaroslav Oliva.

dobé).

Stanislav

(taktéž).

— Kdo

všickni z bylin štva.

Chvojka.

A^šickni

(pro sebe).

Slavové,

a

jste?

Jílek. Právníci z Prahy.

Hemánek. Mžete Jílek. Školním

se vykázalil

vysvdením.

Hemánek. To bych •/žtCAc

rád vidl.

(vyndav své a sebrav od druhých podá je lie-

mánkovi).

Hemánek je podá).

ejné

—

Pišli

(prohlédnuv jste,

list

pánové!

za listem nazpét Jílkovi

na hory, jako oby-

Jílek. Rate dovoliti, nikoli jako obyejné. Slavíme tady své poslední prázdniny. Hemánek. Dnešní noc , tuším nebyla tuze ,

slavná Oliva.

Bohu

žel!

záda naše budou na ni pa-

matovati.

Hemánek.

Jak jste pišli k

tm krsnám?

— Jilek.

jsme mito

veselí.

48

—

Sedli jsme v Krušinové boudé, a byli Pozd veír pišly tri dívky pod t-

krsnami

klesajíce.

Hemánek. A

ty

Vás p ožádaly? Byly bez po-

chyby hezké? Jílek.

Tak, tak.

—

Hemánek. A Musí Yám domo,

,

pro

tu jste jim nemohli odepíti. jakožto pánm právníkm, býti povétady zem pán stráž kázal umístiti?

Jilek. Zajisté.

Hemánek. A

nepomyslili jste,

že na pomezí

dovolené, aneb vyplnoci penášeti nebudou?

bezpráví se tropí, a že dívky

mýtné

zboží o

Jilek.

To jsme nepomyslili. Avšak te teprv rozpakm

Chvojka.

hým

jejich

a

mno-

eím rozumíme.

Hemánek. Pro

jste

chtli

strážníka našeho

darem podkoupiti? Jilek. Pane neste !

do oudolí,

tu krsnu od talíka Krušiny nás míti výmluvný. Podepište, pánové!

a biidele

Hemánek. Kmínek

(vstav jednomu po druhém ukazuje, kde se

podepsati má).

Jilek (podpisujíc).

památka!

Zstane tady po nás ctihodná

— Oliva

(taktéž).

bude ísti? Chvojka

si

— o nás pomyslí,

kdo

to

Ze jsme byli ulpasové! Zatím poodejdéte.

(taktéž).

Hemánek. Právníci Jalovec

Co

49

(odejdou).

(za nimi).

Hemánek. Jesti patrná vc, že licomérné horaky jejich nevdomosti a dubromyslnosti použily.

—

Kmínek. napadá?

Beze vší pochybnosti.

Hemánek.

—

Ale co mi

Nuž?

Máte panu Lebedovi nkolik ženichu objednati; tí se Vám práv naskytují. Hemánek. Ti právníci? po druhé nesednou na vjiku!

Kminck.

Kmínek.

—

Kdo

ví!

— Pán Lebedovy — sleny dívky — jsou ná-

byl bych byl bez mála ekl:

tak, tak hezké, ponkud snad lehí, než naplnné krsny, a ti panákové svtí poslední své prázdnin). Není to zajisté k satku tak nepodobné. Hemánek. Kdyby je LededoA y sleny jedenkráte v tak nazvaném zámku mly: upaly by se na

podobn

n,

jako pijavka na sladkou krev.

Ale jak je tam

dostati?

Kmínek.

Sami tam nepjdou,

to

se ruzumí. 4

— Museli vod.

—

bychom jim lidem naším ve

—

Hemánek. Jakým a

50

proež

i

to

zbrani dáli prft-

právem? Jsou nevinni,

také na svobodé.

Kmínek. Kdo ví, jsou-li s to, pokutu, kterou jim zákon, jakožto zaslepeným nástrojm, ukládá, na hotovosti vyplatiti? Pak je máte ješt v své moci, a provození na místo, kdeby se za né platiti a neb ruiti mohlo, dá se ospravedlniti. Hemánek. Pak-li ale zaplatí? Kmínek. I v tom pádu není se eho obávati. Páni studenti najdou dobré bydlo ^ budou moci na statku pán Lebedovu poslední své prázdniny rozkošné svéti'i, a budou nám, co piivodcíím za to povdni. Ostatn mžete rozkaz svj v takový odv ustrojiti, že se od hostinského úmyslu nepo-

bu

—

tebuje

lišiti.

Hemánek. Rozumím, rozumíml Amínek

Zavolejte je!

(otevev dvée dává znamenO.

—

—

51

Výjev tetí. Právníci. Jalovec. Pedešlí.

Hemánek. Ze ty krsny i se zbožím zstanou tady, to umíte, pánové! pomysliti. Olwa. Blaze nám, že zstanou tady. Chvojka. Nebažíme po jejich další spolenosti. Hemánek. tom

Jílek.

také

Le

i

také nahlížíte,

že není na

dost.

Snad máme ke všem

pokutu

psotám ješt

platiti?

Hemánek.

mže

tm

Slušná

spravedlivá véc.

i

se tu zákon dosti zabezpeiti.

Kdyby

Ne-

se do-

uprošenému a neb podkoupenému peby se dosti lehkomysln3'ch, Tomu dobe rojenžto by v tom emeslovali. žádanému,

nositeli prominulo: našlo

zumíte?

—

—

Jilek.

Ovšem, ovšem.

— Pane!

to

byla drahá a

lopotná noc/ Oliva. V posledních našich prázdninách! Hemánek. Na to pak dám Yás ješt o jedno stanovišt dále, a sice na Skalku, k pauu Lebe-

do vi

provoditi.

Lebedovi — ? Hemánek. Znáte ho? Jilek.

4*

—

—

5S

Jílek. Znám Lebedír, a však ten to není. Hemánek. Pan Jalovec se svým lidem ceVám tam ukáže.

stu

Jílek. Totiž: zstaneme ve vazb. Chvojka (mrzut). Budiž pak nám páno, díve

se prospati a sob odpoinouti. Potácíme jako moucby, jenžto se najedly muchomíirky. se líbí do mébo bytu, jest tam Hemánek. nkolik hostinských postelí Jilek. Jste velmi laskavý, pane úedníku! jest-li tu jaký byl by nám, Lee hostinec neboli radji žaludkm našim, milejší.

ponkud se

již,

A

—

—

—

—

Ani v tom ohledu nedám sob Než se prospíte, bude o záživné snídaní postaráno. Ostatn vzte, že jste tak dobe, jako na svobod. Chvojka. Nuž, to si nechám líbiti. Když se vyspím a najím, a nebudu s kríisnou mít co dTedy do lati: rád opt piijdu pes hory a dol3^ postele, brati! jest živ blahomravný pan úed-

Hemánek.

hostinství

ník!

—

vzíti.

A

Jilek a Oliva.

A jest

živ!

(Všickui odejdou.)

—

53

—

Výjev ctTrtý. Les, malý prostor, vAsokou pažití porostlý.

Vratislavští. (\^A'jdou z

Roulfl

(hrzo

Konvallna. již

tu,

pravého kouta.)

brzo tam se okáže a opét zmizí).

Tu

utšené míslo. Slunce tu odpoineme, páni kamará-

jest

rosu vypilo, tady

si

di! (Složí se do trávy, pod buk.)

Jahodnik. Což,

abychom

tad}' posnídali?

—

(Lehne.)

OsUtlní.

Ano, posnídejme tady! (Také sednou.) (k jeduomu). Pane kamaráde! podej

Konvalina

naši skvostnou Vratislavku.

Jeden len (dobyv lahviku pletenicia devný koflík). Jahodnik (dobyv pletenec a už pone krájeti). A tu muj pletenec, obzvláštní to peivo. KonvaUna. Jaký to královský den! Hle, jak jsou vrchole tch jedlí a buk pozlaceny! V jaké to svátení roucho odn jest ten vkovitý les. a budí Pamatuješ, pane kamav nás ty nejslavnjší city! ráde! jak jsme se svými dvami, ach! se svými drahými dvami ve Vratislavských hájích sedali? Jahodnik. Pane kamaráde! mj se na pozoru.

jest

—

Rumnce

na tvých tváích dostávají plamennou bar-

—

54

—

Touha se v tobé pozdvihuje, VII. prsou tvých staré zápaly.

a

rozncuje v

Konvalina. O, pane kamaráde, jen jedn ou jsem miloval, a proe/, jen jednou

il

blesk v lásku mou,

obrátila; a

vsak po

desíti

jsem byl blažený! Ude-

tak že se v prach a popel

msících v

popeli tom ob-

samok modrojasnu mého vj^sokého srdce se vznáší! (Položiv Iilavii do trávy k nebesm se dívá.) O Vy stromy, co zemé staré! vy jedle a buky, a všecky všudy haluzy, jenžto svj chladící lupen k plamenné mé tvái skloujete: kdybj^ kráela déva má posvátným loubením vaším, o pošeptejte jí, že jsem tu pod vámi na ni myslil, že tu opt obraz její v celé své kráse ve veliké duši mé obživl, a že jej v každé krpji krve až do své smrti budu nositi! živla, a

novorozená, zvelebená

a

oslavená, co

let,

Jahodník. Pane kamaráde, strašlivé vlnobití zbouils i také v prsou mých Nedejme se nimi pekonati v léto znamenité dob, kdežto povinnovaná služba naše skvostné Yratislavce náleží. citfi

!

Konvalina (ryciiie hlavu ztyO- Ano, na mou drahou est, sem s naší proslavenou Yratislavkou (Podá se mu plný koflík.) Páni kamarádi! v tomto mém pipití, a mne vrn následujete: „Pereat vrorušnost eských akademik, jenžto pivše s námi na bra!

—

-^ trství,

55

—

a slib bratrský uinivše co stínové z hostince

se vykradli!" (Napiv

Jahodnik. Oslalní.

se,

podá koník Jaliodníkovi.)

Pereat! (Piv, podá

koflík dál.)

Pereat!

Výjev pátý.

Pohoalský,

s

houslemi. Pedešlí.

Pohoalský

(pijde pravým koutem). Jaké to strapo lese tomto se rozléhá! Kdo to má zhynouti, rozhnvaní jinochové? Konvalina. Ha! nejsi Ty ten hudebník a zpvák, jenžto nás vera zvukem svým na seno došlivé slovo

provázel?

jsem jakousi rozepi ve pod oknem na smíenou. Konvalina. Pravé to jest povolání pvcovo. Jahodník. A na to jsi sám vešel do svtnice? Pohoralííký. Ano, a našel jsem tam své kra-

Polioalský. svtnici, a

Slyšel

zpíval jsem

jany, ušlechtilé, spanilomyslné jinochy.

Konvalina. Zrádcové jsou,

Pohoalský. stešek, a však

Opustili

i

opustili nás!

Krušinv hostinský pí-

píina opuštní toho

jest tajemství.

!

—

56

—

Jahodník. Tajemství! U velikého

krále, to jest

nco

romantického, povídej! Kommlina. Páni kamarádi! dejte šedivému pvci naší Vratislavky zakusiti. Zpvákovi dej nctu, kdekoli ho najdeš.

Pohoalskí)

(napiv se).

Slechetn}' to boží dárek.

Zapla pán Buh! Jahodník. Již

A

te, blouši, vypravuj!

Pohoalský. Krátká, ale smutná jest to zpráva. ped plnocí z Krušinový boudy odešli, a služky

tamjší vy|)ravují, že je tri horské dívky odvedly. Konvalina. Aha! pozorujete, páni kamarádi? Vera byla sobota; tedy na žebráckou noc! Hahaha! OstalnL Ha ha ha! Pohoalský. O nikoli. Tatík Krušina sám se nad tím zamrail, a on se tak lehce nad ním nePln starosti odešel, a sám je stopuje, jakéhosi šibalství se obávaje , jemuž oni nezkušené

pozastaví.

snad podklesli. Jahodník.

U

velikého krále, dojde na

mé mí-

nní! Šlechetnost jim svítala z oí; lehkovážn jist slib svj neporušili. Pohoalský. Uinnému slibu vrn dostójí. Tu a nebo tam, dnes a nebo zejtra zajisté se

Vám do-

staví. (Odchází).

Konvalina.

Zsta

tady

,

ctihodný starosto

!

—

—

nám eskou píse.

Zazpívej

arovné

57

poutajícího

Mají zpévv Vaše cosi do sebe, v celém svte se te

zpívají.

Pohoiahký. Zapla pánBiih! Ach. kterak mne panákové! že eská píse svého práva a Le, holoubsvé pocty dochází. Zapla pán Bíih!

to tší,

—

kové drazí! nyní pospíchám na vejdelek. Jesli nekde budu muset dle , a obeslali mne na místo zpívati. I musím starého hrdla svého .

mnoho šetiti.

Koni-alina.

A my

písn neuslyšíme?

tvé

FohoaUký. Ach, kéžby Vás

jen neomrzela!

Slyším, že cestujete do Zámrsk; tam i starý alský piputuje, a zazpívá a zahiide Vám. a

ve skalním tom

mst zvuky jeho

Poho-

ozvna

dvadcetkráte bude

optovali.

Jahodník.

A

kdo

se nedostaví?

Pohoalský. Hehe! ten a tii cukrovou homoli, co tam do oblak umíc na hlav stojí, k tatíkovi Krušinoví donese.

Jahodník. cukru

U

velikého krále

Pohoalský. Blaze by

jí

,

taková homole

?

tam dávno nebylo.

jste milovní cukru.

jí,

že jest

He he

!

kamenná:

Vy

již

páni Slezané

—

58

—

mou drahou est, však Vy mále med nežli jed. S Bohem, starochu! Pamá Prus a n také dobré groše.

Konvaíina. Na také radji matuj, že

Pohoalský. Zapla pán

Biih! (odejde y levo).

Výjev šestý.

Routa. Pedešlí. Routa sní

pánové!

Dobrý den, kráSmí se k Vám neštastná horaka pi-

(pravou stranou pišedši).

blížiti?

Juhodník. Jen dál, krásná horako! Co jest ti? Konvaíina. Na mou drahou est leporostlá ,

dívka.

Routa. Vám se v noci dobí pátelé ztratili? Jahodník. Naši kamarádi! Pili jsme s nimi, necha ponejprv, na bratrství, a proež jsou naši pátelé.

Konvaíina. Co o nich víš? Routa. Ach, ty dobré dušinky jsou ve vazbé. Konvaíina. Ve vazbé! (Vyskoí.) Zhfiru páni kamarádi! ,

Ostatní

Cryclile vstáván').

Jahodník. Mluv, dévo, mluv!

-

59

—

Routa. Padli, co pašerové, pomezní stráži do nikou.

Co?

KotwaUna. rové? Jahodnik.

U

naši

noví kamarádi

paše-

velikého krále, to jest hanebné

e-

meslo! Yšemii bratrství konec! Routa. Nikoli, oni jen pašerkám z dobré vuIe a z dobrotivosti penášeli zboží Konvama. Aha! nejsi ty jedna z tch horních

—

dívek, co je o

pfil

noci

—

Routa. Jsem. 3Iy slily jsme, že tak snadnji projdeme a dojdeme avšk veliký Krakonoš, záštita naše, dal nás v nice nepátel našich. Ach, my jich velice litujeme, tch dobrj-ch, štdrých, milosrdných pán!

—

Konvalina (ohniv). Roula. Na ouad.

Kam

je odvedli?

Konvalina. Kde jest to? Roula. O, tam byste jim nebyli platní. Ale není dost na tom. Oni je hodlají zbrojným príivodem dále do pedpohoí odsthovati. Konvalina. Jak to víš? Routa. Mám dobrého známého, pisluhovaée u ouadu, ten mi to vyjevil. Ach, kdybyste mli tolik smlosti, a chtli je vysvoboditi

Konvalina. Máme-Ii

tolik

—

smlosti, své nové

!

— kamarády

60

-

klepet vyprostiti? Kamaráde Jaho-

z

dníku! zdali pak jsme to již nedokázali?

Jahodník. silí

U

^'^elikélio

krále, lest proti

proti násilí, jeden za druhého!

lsti,

ná-

Na trochu krve-

statnoduchému akademikovi nepijde. Konvalina. Všechen statek a celé prázdniny na to, na mou drahou est! (k Rout.) nás, dívko pravou stopou. Roula. Každý chodník jest mi tady povdomý. Pojte, statní jinochové, s radostí Vás povedu! Konvalina. Páni kamarádi! slyšte, a svým svatým slovem zapeete písahu. Písaháme, prv že jazyk náš ani vína, ani skvostné Vratislavky nezakusí, pokud naši noví hrati bez okovu násilnosti nebudou kráeli! prolití

Ve

Oslafní.

1

Písaháme

Konvalina. Nuže, tedy jsou pražští akademikové tak dobe jako na svobodé! Dívko, kráej, a dej nám znamení k outoku!

—

Roula

(odkvapí levou stranou).

Vsickni

(za ní).

I

—

Gl

Výjev sedmý. Nízký a však rozlehlý hostinec v ernolesním oiidolí. Steny, dvée a okna, drohné více, le isté a ouhledné, zelenou vtví ozdohené. K hostinci tomu v pedu pistaven jest pístešek, pod nímžto stoly a lavice, kde lid horní starší obojího pohlaví sedí a pije. Dále do pedu v právo i v levo košaté lípy, pod nimi s lavicemi a se stolicemi menší stol^*, pro cizí hosti ustanoveny. V levém kout u malého stolku sedí I*olioi'alsk.ý. V pravém kout krámec s marcipánem, s oechy, s jiným ovocem a. t. d. Prodavaka stará babika. Lid mladší s dívkami d^é a dvé sem tam chodí, kupuje, a mezi sebou se baví. liiiklík., zastávaje tu s nkolika služkami ouad hostinského sem tam bhá a posluhuje. Brzo na to vystoupí: Bolehlav s Rženou. Rozpnk. s IIorten««ií, Bedruík. s Aiijelikon pod paží, a pomalu za stolek v levo se usadí.

kdo dlouho pije, dlouho íkával mj tatíek, a náš starý houslista vám to dosvdí. Ze ne? Pohoahký. Já již v bázni boží piju pét a sedmdesát let, a jsem ješté živ. Zapla pán Bíili Kitklik. Tu to máte! Kdyb^^ nebyl živ^ nemohl by na housle hrát, tomu všickni rozumíte. Ze ne? Lid vesms. Ha ha ha! Kukllk (vezme služce sklenici z ruky a postaví ji Pohoaiskému na stoleek). Píle, ddku! V sklenici pr}' jest Kiiklík. Lidicky píte!

je živ,

!

!

-

62

má

veselý duch, íkává tatík Krušina, a ten toho rou zkiišenost.

Pohohdský.

Bh!

když

Totiž,

jest

sta-

plná. Zapla pán

(Pije.)

Kuklik.

Ano když je

z prázdné nepiju, a jseiu

Proež já

plná!

vždycky

Lid. Ha ha ha! Kuklik. Smjte se a ddku! hejte a zpívejte,

také nikdy

vesel. Juhu!

píte, je posvícení.

a se

to

— A \y^

po horách a lesích

rozléhá.

Pohorcilsky

(jím

zane

Jina

a všecko zpívá s uím).

není.

Posvícení!

Komíny v

celé vsi dýchají,

Stoly pod

peemi

vzdychají:

V hospod hluno. Skono a žvuno. staí tam výskají Ju hu hu! Kuklik. Ješt jednou od repetice: ju hu hul VkicknL Ju hu hu Kuklik. A te držme ponkud huby, páni hoMladí

i

sté picházejí. (Vítá pícliozí dle

Ržena

zpsobu

svého.)

(koukátkem se na všecko dívá).

Jaké

to

romantické skupení!

— Ve Vratislavském divadle ne-

mohou

sestrojiti.

je

dvtipnji

— Kvt

63

—

Bolehlav. Rate dovolili, já jsem zkusil svét! spolenosti lidské nemá se nikdy k roští chá-

try vesnické pi^idružovati.

Ržena. Vy jste zkusil svt, a já jsem byla ve Tam jest zajisté vyi)or ulilazeného spoVratislavi. leenství, a chodily jsme astji do blízkých vesnic

na veselfistky.

Rate

Bolehlac. likých

mstech

dovolit,

jest to

sliná Rženo! ve ve-

nco jiného

(useduou ke stolu).

Já jsem zkusil svt a pehlédl jsem

Kuklik

až potud

(byl

—

ped Rženou

nohami podškra-

boval).

Ržena.

Co se líbí, pane šoupale? Kuklik. Mnohovážen niemná, znešlechtilá paniko! jest mi k nemalé ošklivosti líto, že jste v tak mladém vku oslepla, že na dva kroky neAÍdíte.

—

Ržena. A

A

Kuklik.

Ržena

tak dále, hahalia! tak dále, hahaha!

(k Bolehlavoví).

Jaká

to líbezná

prosto-

srdenost! Bolehlav. post!

—

Ržena

Rate

dovoliti, to jest

syrová hlou-

(ke Knkiíkovi). Pichystejte

ekankon,

kávu pro

dobrou smetanou. Kuklik (kií). He, kmotra Jetelko kávu kánkou! (Jde proti druhým pi-íchozím a vítá.)

šest osob, s

a

!

s ci-

~

—

64

Horlensie. Hahaha! styte se, nastávající mladý manželi Jdeme na posvícení, a sotva že k huddocházíme, již nikam nemžete. Ro^Z-puk (muž tlustý, sotva ducha popadá). Vaše jest to vina, spanilá ííortensic! Pro jste nechtla, aby nás až na horu dovezl. llortensie. Mela jsem se nechat zkáceti? Což jste nevidl, že se vuz, co opilý horák, z jedné strany na druhou potácí? I

b

Lépe bídn jeti, nežli krásn jíti, lovk tady musí potu i krve na-

Rozpuk. staré písloví. saditi.

—

Rozpuk.

Snadno se smáti, když

mía Charpou

Vy

Vida, vida! myshla jsem, že jste

Horlensie.

jízlivý. *} Ve Vaší

!0

Rozpuk,

a V)^ jste

hlav málo kdy

se

kdj^ž se vylíhne, jest tak pádný, ale

tupý, jako

—

HO Z puk

j

í

Z1

totiž bjiina, jest.

byste

nazývati.

jen tak na prosto pan

le

lovk

jest

tak vyclirllý, jako Vy, spanilá Horlensie! se

Ha-

Máte obojího hojnou zásobu.

Horlensie. haha!

i

V ý , Cicula

jejížto

virosa ,

skuten

vdp i

zrodí;

také tak

SBafferf^íríttig

koíen velmi jedovatý,

ciJi

,

jest

jízlivý

!

— Jako —

Rozpuk. Horlensic

65

—

?

(s poklonou).

Jako Herkulova

palice.

Rozpuk. A Vám to délá potšení, když za Vámi s vyplazeným jazykem po píkrjxh stráních lezu? Sedm let jsem na žádném vrchu nebyl. Kdo chce se mnou jednali,

musí se mnou na

rovin

zíistati.

Hortensie.

Rozpuk

Budeme

(ohlížeje se».

se podle toho ídili.

A

CO tady? jsou tu

cáry

a cundry lidu, z kterých nikdy papír nehude.

Hoiiensle.

Opt

Kdo zhoueny hlad Rozpuk.

miij

Horletisie.

Což

vtip.

jako z

ví, jest-li to

dla koule

celé posvícení s to,

ukonejšiti. jste

zapomnly že máme ve voze

jazyk?

Rozpuk.

To

jest

mj

konévka vody na

papírní

mlejn. Borlen.sie. He, sklepníku!

Káva se již vaí. Co máte v kuchyni? Kuklik. V kuchyni? Hrnce, škopky Jiukiik (piii)ime).

Horlenaie.

—

Hortensie. Jídla jídla! Kuklik. Posvícenské placky Horlerme. Ty budou píliš škrobené, a nejsou pro žaludek tvoitele velinského papíru. Maso I Kuklik. Uzená kýta I

—

—

5

!

^

!

—

66

Hortensie. Sem s ní Kuklík. Pro kolik osob? Hortensie. Pines ji celou. Kuklík. Vep vážil deset kamen.

Cím vtší, tím

Ilorlensle.

Kdo

Kuklík.

Rozpuk

sní, ten

— jaká

jí

ruku).

to

koenná

pír

svého srdce

si

Jdi!

zví.

(Odbhne.)

pikroí k V e 1 i n s k é li O p aprpov! Tento díikaz na ten nejjemnjší pa-

„T V O

rozumné a uj)ímné lásky

lepší.

nco

vdéné

a

(^spokojen

Hortensii a políbí

píru!"

ji

i t

se usmívaje

e

1

zapíšu. (Sednou ke stolu.)

Bedrnik (picházeje). He, hostinsk}^! sklepníku! Kuklík (pibtMine). Tu jsme oba. Bedrnik. Nevidím než jeiinoho? Kuklík. Hehe! To jsou ty myši, já jsem za dva!

Bedrnik. Žízním Kuklík. Pinesu víno, jest od tatíka Krušiny. Bedrnik. Pivo, pivo! není-li píliš posvícen-

ské!

—

Kuklík (odbhne).

Služka jedna

(pinesši ubrus a nádoby na kávu roz-

prostírá a chystá),

Anjelika. JOiusíte

Pane Bedrníkul máme-li

se toho pílišného

Bedrnik.

pití

b)'ti svoji,

odíci.

To bude tžká vc.

Pijáci

rožku-

—

67

— —

vždy znáte tu aby dostali ží/e jezme be...Píiiie pivo s bobkem, (írník.*' Nuž, já jsem bedrník od paty až k hlav, jak nemám míti žíze! beilriiík

snjí

,

mravnou píse:

—

Aiijelíka.

•

PomozBúhl

stanu-Ii

se tedy paní

Bedrnicí. budu také nenasytná houba jako Vy? Bedrník. A však mfij koen, jakožto bedrníkovy, jest plny viiné chuti, a k tomu ke a.šému lík, který všecky nemoce hojí. Kuklík fse džbánkem a sklenicemi).*"' Dívky dvé (s masem a kávou). Kuklík. Tu jest pivo, jako malvaz: tu jest kái

va, jak se íká, kaplanská; a tu uzená kýla,

schváln dlaná. Bedrník (^chopí se žádostivé

k

})u-

svícení

Rozpuk

Bolehlav

Ržena

n

piva a pije).

(hitav! jO). (šálk^- rovná a

Ržen

podává).

(ochotné nalévá J.

HorlcnHÍe. Hudbu jste mli k posvícení schválPišli jsme, abychom hody Vaše tapoctili; není-li pravda, muj blahomravny

zjednati.

nekem

pane ženichu?

Rozpuk.

Má

ušlechtilá

nevsto!

na taneek

jest jich tady dost.

Ti lidé na to jako husa na pr-

vní ovesništ cekají.

Le

hou

již

žaludku vé

nikam, a tudy slušno

jejich

jest je zastati.

nemo-

68 Bez taneku posvícení,

ílorlcnsie.

lívka bez

koení!

Bedrník

pánové!

Zlnirii,

Ješt jsem jednu žíze ne-

{k-Anieiice^,

uhasil, a raáin

pro druhou?

si jíti

po-

jest

,.

To

má

nahlížíte,

spanilá Anjeliko!

AnjeUka.

Nahlížím,

že

alespo

ped sva

bami jeden druhému ncco k vli musíme uinili. Budete se mnou taniti, a já potom s Vámi bumbálkova t i.

Bedrník.

Leda

Buzena.

Nuž, a

to.

(Vstávaje pije.)

my zstaneme

sami sedti?

—

Podejte mi ruku, zpsobily pane Bolehlave!

Bolehlav.

Rate

Buzena.

A

ho dílech

jsem prošel svt

—

shledal jste, že lidé ve všech je-

asem svým

Bolehlav.

dovoliti, já

Rate

jsou veselí dovoliti,

že býti vesel, a nepotebuje

—

—

vzdlaný lovék

m-

Reknu-li já: na posvícení vesel býnežli taniti. Bez toho mi dnes ponejprv sladkou tu službu proukážete Ho^puk {^k Hortensii). Mysíil bych, hujnokvtná Hortensie! abyste si s nkterým tím rychlonohým horníkem proskoila. Jloiiensic. S Vámi si chci proskoiti, a poti,

Buzena. nemyslím

nic jiného,

I

_

69

_ —

S chutí do kola! Polioalský mezi tím dle nápévíi: „Na tý louce aelený" podal byl hráti, a mladý hornický lid se již zatáí.) znáti

ženichovské schopnosti Vaše.

(Stavjí

se.

Kuklik.

— Klite

He, což neznáte dešpekci?

se z kola, dejte sólo

pánm hostm!

hid mladý (pokroí na stranu). Pohordlský (z poátku zvolna, le ím erstvjší a erstvjší hraje. Hosté taní, známou tu píseú pi tom zpívá).

lid

vždy

dále,

hornický A'esele

Výjev osmý. Oliva. Jilek. Chvojka. Jalovec.

Šest jiných

pomezních strážníku. Pedešlí. (Vzav

Jílek (vkroiv), Hejsa! tady jest tuné živobytí. nejbližší dívku vskoí do kola.) (Uiní Chvojka. To jest za krsny náhrada!

—

taktéž.)

Oliva. stí

A jsou živy poslední

prázdniny

!

(Pu-

se za uimi.)

Rozpuk

(z

poátku

dosti

s

chutí se válel

,

erstvéji se taní, tím ouziiostnji ducha popadá, až

le ím konen

svou padne, a polomrtvý zstane na ni ležeti). Jílek (kd3ž hudba pestane, k dcerám Lebedovým)« Rate odpustiti, pánové! a krásné paniky, ili sle-

na

stolici

inky

—

Ržena^ inky

!

—

70

Sleinky!

Ilorlensie^ Anjelíka.

sle-

—

Ze jsme se do cizí rozkoše vmísili. akademikové, veselých rodi dítky, a takový staroeský valík jest nakažlivý, arovn svodlivý, co krev a mléko na tváích spanilých dívek. (S klonkem k dívkám.) Bolehlav, iíate dovoliti, já jsem prošel svt, a vidl jsem, že jinochové uhlazených mravíi vždy Jilek.

Jsme

cestující

jsou vítaní hosté. Jílek. Prosíme, rate ve svých ochladcích a ve svém oberstvení pokraovati; též my své zuby, svj jazyk, své hrdlo a svj žaludek s diivodnou žádostí do zdejších špižíren a sklep vypravíme, (jei

8té

k

zpsobnji

nmu

se pokloniv ol)rátí se ke stolu v právo, kdežto

soudruzi jeho, jakož

i

Jalovec

s

ostatními strážníky

l-risednou.)

Bedrník

(jenž opét piln pije).

jazyk a na hrdlo,

Ten pamatuje na

muž!

Roztomilý jinoch!

Anjelika. vnících

to jest mfij

(Bedlivé

Rozpuk (ponkud vydechnuv žádostivé

be

ví,

se po prá-

olilíží.)

pro mu pán Buh zuby

jí).

Ten do-

a žaludek dal,

líbí

se mi ten panák! Horlensie.

Bolehlav

Mn

také! (Ke stolu v právo pokukuje.)

(pije kávu).

Já

jsem prošel svt,

a u-

!

71

mim to povážiti. Ten mladík se svou spsobností všudy štstí udlá. Riizena. Všudy, všudy! jesti zrno a jádro spanilých mravu! (Taktéž k stolu v levo zraky své upírá.) Jilek. Tady nám dobe bude byli, tady zstaneme. Co myslíte, pane Jalovce? Jalovec, rsemáme na pospch. Chvojka. He, hostinská eládko! Kuklik foikvapO. Tu jsme Jilek. Ejhle! nejsi ty mj prvodce do Marešova? Kuklik. I arci! vždy jsem Vám povídal, že pjdu dnes na posvícení. Oliva. Sklepnickou povinnost zastávali? Kuklik. Jsem tady k službám vzácných posvícensk\ch hostí proto že mne tatík Krušina ponkud ,

vycepoval. Chvojka.

nušku ?

Našels-Ii

pak

tu

také svou

Cer-

Kuklik. Což jste ji ješt nevidli? To vím! — Vidí*e tamto tu nafouknutou tvá , jako plný msíc? To je má Cernuška, he hehe! udlejte jí, panáékovéj tu neest, a provedte ji. Jilek. Má se státi; prve však pokrm a nápoj tmto našim pánm hostm. Pivo, víno a píkusek, co nejlepšího, nejskvostnjšího a nejdražšího jest!

—

72

—

Kuklik. Co nejdražšího, ano! toho se budeme držeti.

(Odkvapiv píiuáší

vínem a pokrm3'.)

lúlive s

•/í/OÍ'(?C (jídlem, zvlášt pakpitím nade všecky pedci).

Bedrník. Zapomínáte na Anjeliko! chtla jste Anjcliktl (jsouc

semnou s

svfij

slib,

má

spanilá

bumbálkovati.

pozorností

svou u stolu v právo).

Pojedeme, pojedeme; jen tak nepospíchejte! Rozpuk. Krásná Hortensie! mrjte se k tomu, pokud jest na kostích ješt kousek masa. Hortensie (jako Anjeiika). Snad nebude tak zlé, kd3by mne nkterý do kolaAzal! Bolehlav. Ušlechtilá Rženo! káva vystydne. Ržena (taktéž). Picházejí bez pochyby z Prahy, jest to na nich vidti! Rozpuk. Tahový štilípák do kola se hodí;

le

—

Hortensie. Jezte, jezte, jest

Vám páno

!

(iiiedí

pry.)

Bedrník Na Vaše zdraví, sliná nevsto! jsou zdrávi páni hosté! Anjelika (taktéž). Bolehlav. Racle dovoliti (vezme Rženu za ruku).

A

Ržena

—

mu vytrime). Nu ano, prošel jste se svým plátnem svt, a nabj^l jste mnoho zkušenosti; jenom mne ní netrapte, (Hledí opét nalevo.) Bolehlav. Rate dovoliti prošel jsem svt , a (se

,

!!

)

—

73

—

takovou roztržitost jsem nikde nevidl. Zdá se, co ti mladí páni pišli, že jsem tady zbytený. Bedrník. A já taktéž, cpu^.) Rozpuk. U všech všudy fanfárum, ajásVámi! (Udeí na stl.) Ržena., Hortensie^ Anjellka (leknoocc se vyskoHa! Co jest? co se stalo? í). Rozpuk. Má trplivost se trhá , jako režný papír

Bedrník.

A mne

srdce

,

jako kláda

,

leží

pod

pilou

Bolehlav. Mne jest pravé tak, jakoby mi rez na Chvála Bohu, že jsem prošel svét, a He, sklepníku! vím, co v tom pádu initi mám. Kuklík (piskoí). Tady jsem. Bolehlav. Co jsme dlužni? bplidlo padal!

—

Kuklík.

Hned

se

dáme všickni do poítaní.

(Odkva|)í.

Hortensie (poiotajenc). Pánové! což Tás bazilišek uštknul, že se tak zbsile durdile? Nezbuzujte prchlivostí svou pozornost ostatních hostu. Bolehlav. Prošel jsem svt;

le takových pošepopelem

tilc málo jsem našel, jenžto by se toliko lásky svých nevst chtli zahívali.

Blížena. Nastojte! lásku naši prachem a popelem nazývati!

_

74

_

Bedrník. Ano, trochu vlažného popele, nic jiného pro nás nemáte. Pramen mé ženichovské rozkoše šeredn se poíná kaliti. Kuklík (pikroí k Bolelilavovi s tabulkou). Bolehlav (rychle mu platí). Rozpuk. Já vážím pres dv st liber, a lakovým vychrtlým hejskum dávali pednost! Bedrník. Já mám býti odkrojkem, a jiný jaderním prknem!

Rozpuk. Já

mám

bytí zábalním, a jiný listovním

papírem!

Bolehlav. Tiše, páni sousedé! Já jsem prošel svt, a vím, že slušno jest, abychom jak své, tak i také povésti našich nevst šetili. (Podá Ržen ruku.) Líbí-li se, má zápalná Rženo? Riiiena. Tedy nejsem ješt prach a popel, když jsem schopná k zápalu? ha ha ha! (Odcházejíc právníkm se dvorn porouí.)

Rozpuk. Smím-li

má mfij

prositi o tu

nevrnou ruiku,

zálibná Hortensie?

Horlensie. Vyjste tu ješt tvrt kejty nechal, ha ha ha! (Odcházejíc taktéž.) zábalný papírku! cesta jde za nimi, má prahnoucí Naše Bedrník.

—

Anjeliko!

(Podá jí ruku.) Anjelika. Nuže, tedy prahneme oba:

raíjj

outlý odkrajku!

—

Vy

žízní,

—

— Bedrník.

A Vy

AnjellkcL

Ha ha

Právníci

(vstávše

oni zajdou, s hlasitým

Ku klik.

75

—

laskominou na

cizí

lahdku!

ha! (Odcházejíc uiní taktéž.) s

úklonamí je provázejí, a když

smíchem se

vracejí.)

Ha ha ha

ha.

Sinej I e se!

yštckyii (se smjou),

Venimusy vidimus, ricbnus. To náleží také k posledním prázdninám! Chvojka. Jest mi líto, že jsme ty evnivé ženi-

Jílek.

Oliva.

chy ponkud nepokoušeli! Jalovec (poduaiiiiý). Miiže se Jilek.

cení!

(jd(i

Až po druhé; nyní

mezi mladý

lid.)

se

to

ješt

státi.

navrame k posví-

Nezahálejte, jinoši a dívky!

— Eihle! tu jest také se

radost

Dejte

mu

náš bloušek Pohoalský. Kde rozsívá: lam jsi ty nejpilnjší rolník.

láhev dobrého vína; na

mou

outratu, to se

rozumí!

dlá

Pohoalský. To jest diamantový nápad. Víno Zapla pán Búh! Jilek. Pede vším pla ty svou posvícenskou

posvícení.

Slyším, že tady máte svou vlastní národní ji, staroušku! a zatancujte, vy švarní mládenci! Jest posvícení, a my slavíme své po-

hudbou.

polku.

sle d n í

Zahej

prázdniny!

V zajetí sice; ale sledním prázdninám! Oliva.

to náleží

také

k po-

76

a

se práší! Kuklík. S chutí do toho! Jinoši a dívky (pokroí a tancují).

Pohoalský

(Uraje).

J(lloceC(si. ostatní strážníci, každý na své

stolici,

po-

malu usnou).

Výjev

rtevíítý,

Konvalina. Jahodník. Ostatní Vratislavští. Pedešlí, k posledku Krušina. Konvalina. jich

konené

Ha, na

mou drahou est

,

tu

jsme

došli!

Chvojka. Co vidím? naši noví pátelé! Konvalina. Ano , Vaši noví, ohnm zkoušení pátelé! Jí7A;. Vítejte

skou obt

te

nám!

Te a se tatík Bachus

budeme teprv

veselí*

na svátení, na p osvícen-

teší!

bu

dnes naše Praha a Ano, brati! tady Vaše Vratislav! Jilek. He! sklepníku! stav vojsko svého sklepa do šiku! Budiž boj s tvými lahvicemi, pokud jim všem Oliva

hlavy a krk}^ nezurážíme!

Konvalina. Usta, pane kamaráde! Velikým

sli-

_ bem jsme

se zavázali,

77

_

že prahnoucí hrdla ani vínem,

ani naší Yratislavkou nepovla/.íme,

pokud Vás

z

han-

livých okovu nevyprostíme. (Ukážepitomnastrážníky.) Aha! vidím, že jste již sami prameny své vazby

—

dmyslným zubem

Opili a uspali jste spjí do zejtejšího dne: my se budeme zatím v Zámrskách po skalním mst procházeti. Rychle pokrome, páni kamarádi! Jílek. Jak pozoruju, stopujete nás v zajetí s bratrským tím úmyslem, abyste nás vysvobodili? Krásný to dkaz akademické dobromyslnosti! (^Tiskne Konvaiipiekousali.

ty ostrozubé draky.

Nuže,

a tady

—

novi ruku.)

Chvojka |sme

(k Jaiiodníkovi).

vrné pátelyí

(Tiskne

mu

To uás tší

,

poznali

ruku.)

Oliva (k ostatním Yratislavským). Yy jste Šlechetní Zavdejte nám píležitost, stejnou mírou Yám

jinoši!

Odpialiti. (Tiskuejim ruce.)

Jilek

nám

(vedu

Konvalinu

dál

v právo).

Avšaknelze

tohoto piístojenslví Vašeho použiti.

Koncaluia.

Pro?

panebrate! jako já: snadné život obanském naší povinností, co pravého jest, všudy hájiti, a všecko bezpráví zamezovali. My jsme propadli zákonu Konvalina. Vímt, co se stalo; žádného peJilek. Jsi-liprávník,

tomu porozumíš.

Bude v

—

stupku jste se nedoiniii

—

_

78

—

Hlouposti jsme se doinili. a té musíme pokud zemskému naízení neuiníme zadost. Komalina, Tato tvá velikomyslnost jest na nepravém místé. Yy musíte s námi! Na svobodu! Jílek

pykati,

Jahodník. Rychle odtud pokrome! Oslalní VralisUivsIt. Na svobodu! na svobodu! Konvaliní.

A kdyl)ycbom

Vás násilím odtr-

hnouti méli

Jahodník. S námi pojdle

,

my

jsme

lií

na

jednoho.

Na svobodu! na svobodu!

O.^latní Vraiislavslí. «/í/e/c

(piskoí k Jalovcoví a

také ostatní strážníky budí).

Jalovec

silné

ním zatese; tak

i

Zhru, pánové, zhru!

(_sc1jou triinej.

Nese dábel

pašery?

chopte se jich!

Sfrážnwi (vzchopivše se). Co jest? Jilek. Berme se dále k svému cíli. Dosti na to casulj

Jalovec.

Celá hodina vypršela, tžko bude

Jilek.

Vám

se zodpovídati.

Jalovec

(klade

opt

iiiavii).

Nevédél bych, jakéba

zodpovídání! Jilek.

nou stranu

Tito naši pátelé chtjí nás docela na jiobrátiti.

Jalovec.

Dobe

dlajíl

—

—

—

79

Jilek (potásá ním). Pravím Vám, že nás chtjí

moc

pes

iinesti!

Jalovec-

Naložte jim

krsny!

A

však my musíme s Vámi na Skalku? Jalovec. £, Skalka sem, Skalka tam! Pan Lebeda není naším zákonem! (Opét usne.) Jilek (k strážník m). Nuže pánové! tedy ite Vy svou povinnost. Odvete nás kam nám cesta jest vykázaná. Jilek.

,

,

KonvaUna.

a

Toho

se

neodvažují! Na

mou

drahou est s krvavými hlavami na koty bráti se budou! ustoupí po doJahodník. U velikého krále, ,

brém

I

a

—

Strážník prvni.

nám

Komu máme

ustoupili?

Kdo

hrozí násilím? (Vytasí zbran.)

Oslalní strážníci (tak(éž). Páni brati, jdte

KonvaUna.

Vás od zadu pepadnouti! naší cti se tykající.

(Pozdvihne

Ostatní Vralistavstí

Jahodník. Kterouž

naped! Nedáme

— Kamarádi!

jest to

vc

Iiíil.)

(taktéž).

my

také se

clí

vyšermujeme!

Ostatní Vratislavští. Na svobodu naše pátely, a nebo budiž boj! Strážníci. Boj s námi? Pošetilci, zakuste to-

ho! (Padnou na

né.)

—

80

—

Vratislavští (se brání).

Pvavnici (vrlinou se mezi né a Kuklik. He, pánové! chtli

lahvicemi svícení

potýkati.

Chra

nás

roztrhují je),

jste

Bh

se s

našimi

krvavého po-

!

I^ld (vstav k nim do

Krušina

pedu

se Iirnel.

(zadn vkroiv). Hola! jaká to tu stra-

—

šlivá chumelice? (Prodere se lidem do pedu.) Vždy jsem si to pomyslil, že se dostali v tnhoii šarvátku s pomezní stráží. Pokoj budiž mezi Vámi! (Mezi tím, co ob strany div na sebe vrážejí, a Krušina mezi n cestu

—

si klestí,

opona erstvé spadne.)

-

8f

Déjství tetí. is;ý pokoj v Lededovu

V

ped ním

Icvo stolek,

dvorci. seslicka.

taktéž

dv

Hlavní i postranní vchod. V právo, dále do pedu,

sedátka.

Výjev prvuí. Lebeda, Ríížena. Ilortensie, Anjelika. Házena (sedí v levo). Hortensie a Anjelika

(sedí v právo, jakoukoli žen-

skou prací se zanášejíce).

Lebeda (stojí v prostedku mezi nimi Pravím Vám, Pane olo! mne co iiejdiíve pipravíte do hrohul — pestaly tatínkem pane ole! Od té doby. co jste mne nazývati, musím se vždyckj' násilné pamatovali, že jste mé dítky! ;.

—

že

Ržena,

dn

..Tatínku!-* kterak

to

sprost

a vše-

zní!

—

Bda Vám.

že Vám to sprost zní! nebesíícli hojnost té slána jí zejtra jest den vy, které se tady nemohla nasytiti! jejího úmrtí, a proež ji povinnované opt oželím a má celou tu Vaši nezdaru na svdomí! 0i)lácu dla dobe, že jste na švestce okován}-, a chtla Vás

Lebeda. Vaše matka

— Bh

dej

—

—

V-

mermomocí v broskve prcšipovali. Te mám. že nejste ani broskve ani švestky. Hužena. Jaké to pirovnání, pane ote G

z

toho. '

I

—

82

-

Nejprve jsem musel svj píhodný a

Lebeda.

slavn zízeny mlcj n

prodati

—

„Mlyná o vy

Hortensie.

dcerky!"

— až

po

mne mráz jde. Anjelika.

Te jest

pan otec statení kem, a

my jsme sleny. Lebeda. Starého ábla! Mám tistakorcov}' dvoproež jsem rolník, a Vy rolníkovy dcery.

rec, a

CK Ržené.) Telidáž

Ražena. Pro

mete

na

to

byla

Biih

má poslušná Maenka

—

Vás prosím, pane ote, zapo-

selské jméno.

Lebeda

teinka

jsi

—

(k HorteusU).

Horlenúe.

Ilíi!

to

Ty pak má bohabojná Ka-

mn vždycky

všickni

ti

ne-

šastní lidé u svaté Kateinky v Praze napadnou!

Lebeda šilka

—

(k Anjeiice).

A

ty

má

roztomilá

Vor-

Anjelika. Tak se jmenuje naše p a sáka. ervená mne poleje, když ji slyším volati! Lebeda. Potom nebylo svatého míru v dom, až jsem, z Prahy Vás povolav, do Vratislavi na ušlechtní a zpusobnní mrav Vás poslal. Bohužel, že jste se znezpsobnélé do otcovského sídla navrátily! Ržena, Hovlensle, Anjelika. Ach! krásná, rajská Vratislav!

Lebeda. Srdce Vaše jest otrávené! Pro poestnost a šlechetnost mužskou nemáte ani citu!

-

83

-

Rf/éena. Pro pravou šlechetnost mrav srdce naše hoi! Hortensie. Šlechetnost našich ženich poziistává v sprosté dobromyslnosti! Anjelika. Múj pan pila, a šlechetnost!

—

Hahaha! Leóeí/« (k Ržené). Co

máš

proti

panu Bole-

hlavoví?

Ržena. Ze se svým plátnem prošel svét, a odmlouvá a odporuje, dív než jsem ješt promluvila. Lebeda. Stav se pt msíc nmou, a odnauíš ho tomu. (KHortensii.) Co má pan R o/puk za chyby? Uovlensie. Ze se co nejdíve rozpukne. Lebeda. Snadno ti bude obruemi moudrosti a pívtivosti ho potáhnouti, (k Anjeiice.)

b pan Bedrník Anjelika. ale

i

tlem

celý den u

Práv

proto, že netoliko

a duší svou

sudu

Lebeda, jest to materní

A pro

se to-

nelíbí?

bedrník

jest.

jménem,

Musela bych

sedti, a jemu natáeti. si, že se s žízní narodil, a že

élysli

znamínko, kterému

lovk

pivykne.

Zkrátka, hlete jen. láskou a milostuostí svou srdce jejich opanovati, a udláte z nich, co samy bu-

—

Dejte si íci, dcerušky! jdte za nimi do zahrady, a smite se s nimi. Húzena (vstane). Budiž tak! Prohešily jsme

dete chtíti!

6*

—

84

—

spoleenské zpsobilosti: a proež slnsno, abychom ruku podaly k šmíruj necha toliko proto, Pojdte, sestiky zejítám abychom si ukrátily as. se mého plátenikana jeho sklady po svét, a bude zas dobe! Uortensie. Budu svému pajurníkovi vyj)raAovati, jak krásn se srní zadek k veei pee: a on se vdností rozplyne. Anjelika. Já pak svému pilaovi se a si vážnosti oznámím, že se dnes nane nový sud, a otoím ho o~ kolo prstu, byby ješt tlustší byl, nežUpan Rozpuk! Ha ha ha! (Odejdou postranními dvemi.) a nebo jak Lebeda. Kéž pak by LelaPolel se proti

—

bžkové

!

—

—

jedenkráte nade mnoií se smilovali, a nkolik arovných a hravých ženichu se

ti

Jmenují

mi poslali!

Oliva,

Jilek,

Výjev flraihý. Chvojka, Jalovec, pedešlý.

Lebeda. Ejhle! co to? Jaloi^ec. Pane Lebedo! mj pah úedník odesílá

Vám

tuto ti

švarné ženichy

—

—

? Právníci (mezi sebon). Zenichy Jalovec. S tou pátelskou prosbou, al)yste je hosfinsky pijal, a njaký as na svém statku pechoval. Jilek. Jaká to pekvapující podoba ?(KLei)edovi.)

Pane!

neml jste

sestru?

—

85

—

Lebeda. 3Il jsem jich pt, a

dv

až posaváde

mám. Pro? Jílek. Sestru

Jílkovu?

Lebeda. Ano, to byla Johanna, provdaná za lékae Jilka, který se brzo za ní do hrobu odsthoval.

O mj

Jílek.

drahý pane strejku! (Padne mu

kolo krku.)

Lebeda. Co jest to?

o-

— jste Vy snad — — Váš sestenec.

Jílek. Vaší sestry jediný syn

Lebeda. Miroslav?

Miroslav, ano!

Jílek.

Lebeda. Ten rozpustilý nezbedník, co mne jednou, jako pachole, s matkou navštívil? Jílek. Ano. Lebeda. A v celedníku slepá kata do másnice vházel. tak že šeredného másla z toho natloukly? Jílek. Ten samý. A však to bylo docela v jiném ve

kraji,

m

1

ej

n

—

Lebeda. Ten jsem dávno prodal

,

a

tady jsem

se zakoupil. Jílek. Jak)' to tu

Vám

co

ouad

zastáváte, že nás

sem k

vzn posílají?

Lebeda. Smutný a obtížný ouad otce tí hladkotváných dcerušek. Jílek. Co slyším, mám snad také krásné sestenickv ?

-

86

-

Lebeda. Poítají se su krásnému pohlaví. Jílek. Jest pravda, painatiiju se jesté na tu kudlatou

Maenku

—

Lebeda. Pst!

(Krjje

se toho maenkování!

mu rukou srou

ústa.)

há Hortensie a tetí Anjelika. Jílek. Tedy ti, pro každého jedna! kde,

a

je bratrsky

Chra

Te se jmenuje Ržena, dru-

— Kde jsou,

políbím?!

V zahrad — Kudy tam? Lebeda. Tmito dvemi

Lebeda. Jílek.

—

Jílek. Pojte, brati! blahopístojnost žádá,

a-

ychom spanilým sestenickám bratrskou poklonu uinili.

Chvojka. Tu nejhlubší a nejstkvostnjší! Oliva. Náleží to také k posledním prázdninám! (Všickni ti odkvapí postranními dvemi.)

— D-

Lebeda. Toho štstí jsem se nenadal! kuju Vám, pane Jalovce! žádanjších hostii nemohl jste

mi pivésti.

Jalovec. Ti zajisté nezarmoutjí. L,ebeda. Sejdte naped dolu, pijdu hned za Vámi , a vyprázdníme láhev mlnického na Vaše zdraví.

Jalovec.

Lebeda

mne

to

Teba dv, rate (sám).

pekvapilo.

poruiti. (Odejde.)

Hlava mi plamenem hoí, kterak Le nevím, zdali jsem moude

—

—

—

87

jsem je do zahrady poslal. Dívky se tam pravé se svými ženichy smiují, a ti jsou žárliví, jako Musím tam co hromosvod sám turecký pasa.

uiriil, že

—

(Chce

odejíti.)

Yýjev tetí.

Hemánek, Kmínek, pedešlý. ve

Lebeda. Aj. brate Hemánku! ? úednické osobé

ty

picházíš také

—

vlastní

Hemánek.

Poblahoslav

t Bh,

starý píteli!

Kmínek. Dobrý den, pane Lebedo! Lebeda. Co Vás tak najednou Hemánek. Nech se díve ptáti mne.

—

Dostavili

se Ti ti jinochové?

Lebeda. Jak se

Ti, píteli!

odmním? Tys mj

bratrský žert v tak krásnou opravdivost obrátil.

Hemánek.

A

to

jen

opravdové

následky

nemá! To mne práv sem žene. Tob k vli pekroil jsem jak živ ponejprv meze úední své mocnosti

—

Lebeda. Aha! rozumím, proto je pan Jalovec O, nedlej si ouzkostné myšlénky Hemánek. Jsout to na ostro kovaní právjííci Lebeda. Ty nevíš, žes mi sem sestence poslal

doprovázel!

—

I

I

Hemánek.

Aj, tedy

pedce

—

Lebeda. To jsou chlapíci, ze samých blesk uTob podkuji.

stvoeni. Ješt

pkn

-

88

-

He/mánek.'^uL. ted inne to teprv teší! Lebeda. A proež pojme radji dol, a se ochiadíte a oberstvíte po té ouzkostné cesté. Kminek. Pane Leljcdo! picházím si. dle Vašeho vvzvání, nevésti! namluviti. Lebeda. Pozdé, pozd! Mám ženichu phiou zahradu; nevím, zdali se na Vás co dostane, Vy licomrný kulíšku! ha ha ha! (Odejdou.)

Výjev tvrtý. Stromoví a kvtiny.

V právo z Bolehlav, Ržena. Pravím Vám, krásná Rženo! já jsem

Zahrada. drnu lavice. Bolehlai'.

zkusil svt, a poznal

jsem kehkosti

lidské.

Le

kdo

opravdov chybu svou uznává a lituje, jako Vy: tomu se nesmí brána k smíení zavírati. Hici-ena (podává mumkiO. Tedy odpuštno a za-

tak

pomenuto? Bolehlaii.

bžím k

Na všecky vky. S okídleným srdcem

])anu otci, a

eknu

mu, že mi

tato

hodina

dražší a vzácnjší jest, nežli všecka blidla na horách

krkonošských. (Odejde.) liúžena. Tu to máme! ha

liaha!(^Uscdiienaiavici.)

lýjev pátý. Rozpuk, Hortensie, pedešlá. Rozpuk (utírá si zasizené oi). Prosím Vás,

spa-

-

nemluvte o tom. peA^né skály srdce

nilá Hortensie!

mého poínají

-

89

se pukali.

Horlensie. Udeil jste na stl, tak že mi

to

ce-

lou dusí proniklo.

Hoipiik. Soused Bolehlav zavdal k tomu píten vztek rozdechoval.

inu, o n ve

mn

Horlensie. Nebudete se již nikdy vztekati? Rozpuk. Upete mi vrabce místo opana, kdykoli se na Vás osápnu. Horlensie (podává mu rniun. Z poupte tohoto závazku vykvetá mi nadje, že bude ti sta let pokoj

mezi námi.

Rozpuk.

dám

si

Dyl, dýl!

—

Poletím k panu otcovi,

pinésti rosolované podsvine, a budu

pravovati

—

Komu? tomu podsvineti? Rozpuk. Hehe! potutelná tverácko!

Horlensie.

panu

otci

mu vy-

—

budu

Zatím a na svatební rou-

vypravovati, kterak se milujeme.

pomyslete na nevstsky vneek (Odejde.) cho, má cukrovaná hublnko Horlensie. Yidíš, jak se valí to napasené jehátko? ha ha ha! (PHsedae k Buzené.) !

^ýj^v

šestý.

Bedrník, Anjelika, pedešlí. Bedrník. Upokojte

se,

má

lítostivá

Anjeliko!

!

Bedrník

všecko

hojí;

90 i

-

zahojí on také Yaše ranné

srdce.

Anjelika. O, vy muži jste tvrdí, jako obláskový

kámen Bedrník. Jako diamant! Tvrdí jsme, to je pravda; stálí, jako naše hory. Vy naproti tomu jste mékké, jako máslícko, a rozplynete se ohnivým zrakem každého jinocha. Anjelika. Budu se chrániti téch ohnivých zrak! Bedrník. Vaše oci budou toliko pro mne? Anjelika. Pro Vás. Bedrník. Toliko muj hlas bude uchu Vašemu za to ale také pevní a

hudbou? Anjelika. Tím nejsladším liboznním! Bedrník (podá jí ruku). Nuž, tedy jsem opt Váš milostivý Be drní cek. Na rychlost pospíším k Vaše-

mu

otci, dám si natoiti z toho plného sudu, a promluvíme o pípravách k brzkému satku! Bavte se zatím blahodjnou myšlénkou na svého vrného Bedrní-

ka.

COdejde.)

Ha ha ha! liuzena a Ilorlensie (vstauou). Ržena. Nuže! zarejdovaly jsme s nimi do staré koleje. Máme s nimi dále jeti, ili nic? To jest dležitá otázka, to jest mezník mezi živobytím a smrtí! Horlensie. Jestliže nám nebesa brzo nco lepšího nesešlou Anjelika.

—

-

-

91

Jilek (dále vza!iradé).Ríizeno! krásná

hoto hradul

Rženo! kde

Chvojka OViva

(taktéž).

(taktéž),

Anjelika. Slyšte

hvzdo

to-

jsi?

Hortensie!

Anjeliko! I

to jsou z

nemraných vtru an-

jelské hlasy!

^ýjcv sedmý. Jilek, Chvojka, Oliva, pedešlí. Ha! tady jsou ty libo vonné kvtinky! Která se jmenujete Ržena? Jilek.

Ržena. Jilek.

—

Já, já!

Má, roztomilá sesteniko! (Padne

jí

o-

kolo krku.)

Yolám stibrozvuéné jméno: ..Hor-

Chvojka. tensie!-'

Tady jsem!

Hovlen.
Chvojka. hostinci

O, že

nevdl!

jsem

(Obejme

to

hned v posvícenském

ji.)

Anjeliko Tys to, a žádná jiná, prorocky duch! (Obejme ji.) Ržena. Pánové! pekvapili jste nás bratranec? Oliva.

praví

mj

mj

Jilek.

Oliva.

Tvj bratranec! jeho bratr Stanislav.

Miroslav Jilek,

Chvojka.

A

A já

já jejich bratr

Jaroslav.

to

—

mi tys

— -

93

-

Ržena. Proto se hned v prvním okamžení nebeskjiu bleskem láska k Tob ve roznítila! Hortensie, Proto mé srdce tak náramn tlou-

mn

klo!

Anjelika. Proto citové liradby raych prsou hrozili

rozboiti.

Ržena^

Foiiensie, Anjelika.

Vítejte

nám

te-

dy, sladcí bratránkové! CKaidá svého obejme.)

osmý.

^ýj©*^

Bolehlav, Rozpuk, Bedrník. Pedešlí.

Rate

dovoliti, dobe-li pak jsem hejsky stopovali, že se nám do našeho lovišt kradou V Já jsem zkusil svt! Rozpuk Cvykikue). U všech všudy fanfárum! Jjivky (leknouce se, vykiknou a odskoí). Ach! Bedrník. To jest pkné nadlení! (;všickni ti /

Bolehlav.

radil,

abychom

ty

—

jdou do pedu, a mluví rychle za sebou.)

Rate

Bolehlav (k R&ené). zapomenutí odvolávám.

Rozpuk pokoj?

—

ck Hortensii).

Z?/í'?i/A- (k Aiijeiice).

mne?

a

mj

dovoliti,

Kdo

zrušil

a

ten tistaletý

Vaše oci jsou toliko pro

hlas jest jedinou Vaší hudbou?

iž«c6'?« (pedstavujíc

Jiika).

Pane Bolehlave! muj

drahý bratranec, Miroslav Jilek. Jílkovi

odpuštní

rameuo a

s

(Poklonivši

ním v právo odejde.)

se,

podá

-

93

-

Horiensie (taktéž). M] laska\*f Rozpuklíkii! pedstavuji Yám svého milovaného strejka Stanislava. (Odejde s Chvojkou.) Anjelika. Mfij blaholény Bedrníckn! tento pán jest dávno ekaný píbuzný Jaroslav. (Odejde s olivou.)

Bolehlav.

Rozpuk.

„Mj

drahý bratranec 3IiroslavI"

..Milovaný strejek Stanislav I"

Bedrník. „Dávnoekaný píbuzný Jaroslav I" Bolehlav. A nechají nás tu státi, jako kly v plot! — Rozpuk. Moje mi alespo ekla: „Mj laskavý

Rozpuklíku!" Bedrnik. drníku I*' Bolehlav. sil

svét

—

A

moje mné:

Rate

dovoliti,

„Mj

blaholény Be-

pánové! já jsem sku-

Rozpuk. I starého velblouda máme Porate radji, co te dlati!

z Vaší

zku-

šenosti!

Bedrník.

ší

Ano, co

te

dlati!

Pohorahký (vzdálí hraje a zpívá): „Kdo mne miluje, já jeho víc, A kdo mne málo, já jeho nic!" Rozpuk. Ten má dobe, to jest ta nejmoudejrada. Kdo mne miluje, já jeho víc, a kdo mne málo,

já jeho nic! tensie!

— Dle toho se budeme

íditi,

krásná Hor-

!

Bolehlav.

Rozpuk. Bolehlav.

strýkové, ili Bedrník.

Rate

94

-

dovoliti

—

Nic neráím dovoliti! Otec bude nejlépe vdti

,

jsoii-li

nic.

To jest pravda. Rozpuk. Tak bych také soudil. Bolehlav. Ajest-li tomu tak: musejí se tomu

strýkováni vysaditi meze. Bedrník. Hodné široké Rozpuk. Hluboké píkopy! Bolehlav. A proež k otci!

Rozpuk. Zasedneme si k tomu rosolovanému podsvineti Bedrník. A k tomu pivu z plného. Pak uvidíme, s jakou te radou se potážeme.

—

Rozpuk. Pojme tedy.

(Odejdou pravou stranou.)

výjev dcvsítý. Oliva, brzo na to

Pohoalský.

Oliva (oHzkostliv se ohlížeje pijde levou stranou). Hu! neslyším, nevidím ani necítím! Za tu krátkou dobu více slibíi plamenné lásky a železné vrnosti mi uinila: nežli jich pokolení ženské za padesát let vyplnilo. Obvinula se okolo mých ubohých prsou jako sáhodlouhý had, a zadrhla mne, že sotva dýchám! Poho/atský (za stromy), Pšt! pšt!

!

Oliva tách za

Pikro

(se lekne).

mnon?

(Ohi/í

-

95

Snad se.)

ji

Jsi

rarášek tito,

nemá v pa-

starý

zpváku

Co tytu dláš? PohoraJský. Vdl jsem, že se tady na noc

pán

blíže

sejde

I

— ale — jest lady jaksi tsno.

Oliva. Tsno! tsno! Pohoahký. Také jsem chtl vdti —

dobí a veselí panákové Vaší vazbou vypadá? Oliva. Bolestn a smutn!

jste tak

Pohohalský

povtí

—

—

jak

(poiotajné). Toužíte-li

nco

proto že

to asi s tou

po svobodném

Oliva Toužím, toužím! Tam na zadním konci jsou malá dvyrka Polioralský.

—

Oliva.

Otevena?

Polioralský. Otevena. Oliva.

mým vyi,

Tedy pry,

ím

dál, tím

lip.

že budu v Zámrskách ekati.

Pátelm

Poj! poj!

Yýjev desátý. Anjelika, pedešlí. aj, strejku! skoro se na tebe hnZmizels mi, jako duch! Oliva. Pomysli si! tu ten ddoušek pináší mi

Anjelika. Aj,

vám.

— zprávu, že na

-

1)6

mne v Krnšinov

hoiide psaní s

ernou

peetí eká. AnjeUkn. Oliva.

rychlost

—

Pro pak je nepinesl ? Také jsem povídal. I musím tedy na

Anjeiika.

Mne

opustiti, jenžto tebe

zámek a všecky statky svého udlám!

otce miluju.

více.

nežli

Smrt

sobe

—

0/?v/. Považ, aby tak mj otec. a nebo matka AnjeUka. Kolikrát pak budou umírati? Vždyt nemáš otce ani matky?

Oliva. Je pravda; ale Aiijelika.

z mrtvj'ch vstání

—

tvrdý toíar

—

Milenka snad?

Pohoralský. Zapla pán list.

Dejž jí Biíh radostné

— Yíš-li co! — Tu, staroušku!

máš

Bh!

Anjelika. B( ž do Krušinový boudy, a pines ten Ty pak, nejdražší perlo mého živobytí! pojd

—

se mnou.

kterou

Ukážu Ti svou zahrádku

bžkové

Oliva

a besídku v ní,

Lei a Polel sami sroubili.

(stranou).

O posleání prázdniny!

(Odejde

s ní).

Pohoralský

bezpená

pouta!

(sám).

—

ale

Bda jemu,

to

jsou teprv ne-

opt dosvdila se má

stará

zkušenost, že nejsou peníze snadnji k vydélá.ní. jako

u zamiíovanj^ch dívek. tratnice!

To jsou

ty nejvtší

marno-

!

; !

!

—

97

—

:

Výjev jedeucíctý. Jilek. Chvojka. Pohoalský. Brzo nato Kruš

i

n

a.

Pisahám li, brate! že budu radji svou nejvtší nepítelkyni! se dje práv tak. Zustanu-li Jílek. Brate, tady do zejtka: uvidíš, že mne má šílená sestenika láskou svou rozdrtí! Chvojka. To jsou praví upírové! V kancelái u pana úedníka stálijsme, jako híšníci, ped soudcem avšak tam bylo svobodné povtí proti tomuto vzení Krakonoš nás sem v nejvtším svém hnvu zakraClivojka.

krsnu

nositi,

mn

mail Jílek.

Avšak pomni, brate

!

byl svého dobrého strýce nepoznal

Chvojka.

Tvj

pedn,

—

žebych

strýc jest dobrý, to je pravda.

Za

druhé? Jitek.

Ze

to

také náleží

k posledním prá-

zdninám!

n

Chvojka. Do smrti budu na naíkati: jestli že mj cherub brzo odtud nevyprostí. V takovýcli klepetách jsem nikdy nebyl! Pohoalský. O victoria! již jest tady ten strážný cherub Krušina (pišed levou stranou). Tatík Krušina ml dobrý nos! Zvtil Vás tady.

mne

strážný

7

!

—

—

98

Chvojka. O kéžbychom byli ve Vaší Krukina. Což jste j e š t é ve vazb ? Jílek.

boiidé!

H, h!

Krukina. Snad nemáte na nkolik let do žaláe? Chvojka. Mnohem bu! Krukina. To byste museli jen do ženských

okov

upadnouti! Chvojka. Uhodl

jste!

Krukina. Jsou-li Vám obtížné, potrhejte je Jilek. Našel jsem tu zlou náhodou svou sestenicú Krukina. Tím lehí práce! Pojdte se mnou! Tatík Krušina se podívá, kdo Vám zamezí do jeho boudy cestu. Jilek. kali;

Tiše, tiše!

násiln

musíme se potajn

se tu nelze prose-

vytratiti,

Krukina. Tatík Krušina od jakživa rovnou cestou chodil.

Le — jest-li

tu

nkde

kudy bychom mohli upláchnouti

Poho aJský. Krukina.

—

Je, tatíku! je!

Tedy pry

odtud!

pokoutní branka,

Povedu Vás. (Chtjí levou stra-

nou odejíti; lec v oustrety jim vejdouO

Výjev dvauáctý.

Ržena. Horensie. jelikou,

Brzj^ na to Oliva s

An-

Pedešlí.

Ržena. Tu jsou panákové!

Baví se tady se

—

99

—

slarym houslistou a s horníkem: co

my

tam touže-

bností po nich umíráme. Jílek. Považte si, drahé sesteniky! tu k našemu hostinskému, k poestnému Krušinoví, došlo poselství, že se máme neprodlen k nastoupení pípravy k budoucímu ouadii do hlavního msta dostaviti.

Ríižena. Pn\)Tayy k zasnoubení pedcházejí. Horlensie. Nejprvnjší právo mají nevsty! Chcojka (ped sebe). Nevsty , zasnoubení

—

pomoz

Bfíhl

Nemysli te na nic jiného, nežli na svou vrnou Rženu! (Obejme Jílka.) Horlensie (k Chvojkoví). A Ty na nic, nežli na svou milující Hortensii! (Píivíne sek nmu.) Anjelika (pivede oiívu levou stranou). Tu se podívej, Ty nestálý prchlíku! kterak Tvoji brati sestiky mé celují! Pomyslete si, pan Jaroslav má dležitjší vci, nežli s nevstou svou milouškovati! Ražena. Snad Ti nechtl také uklouznouti, jako nám naši ženichové? O nevrné pokolení mužské! Horlensie. Nadarmo svými etzy cukají a tr-

Ržena.

—

hají*,

my

se jich nesp;fstíme.

Jilek (nesnadn).

A

však musíme prve

s

Vaším

otcem — Ržena. Náš pan otec hledí toliko na hodnosta na slušnost; ostatn máme svobodnou vli. 7*

!

—

100

^'ýjev tináctý.

Vratislavští. Nato Lebeda. Hemánek. Kinínek. Bolehlav. Rozpuk. Bedrník. Pedešlí. NB. Všecky osoby, které tady zstanou, a hledí pomalu u prosted jevišt se umístiti; jelikož ped nimi pro-

mna

se stane.

VClllsIcíVSh Cjsou jakž takž co pomezní

strážníci uepici, druh) klobouk; jeden šavli, druhý kord, tetí starou runici, a t. d., jak jsou to v erstvosti strojeni.

ma

Jeden

sehnali).

Konralina (zadu). Ha! tu je máte! v ržových okovech; avšak jsou to také okovy! Tady padneme, a neboje vysvobodíme, jsou-li ješt v nePisahejte volnictví.

bu

to

Ostaini Vi^aúslavkli.

Konvalina. Bavlníkem ponkud

Pisaháme!

Nyní k outoku! (S Jahodníkem a s do pedu pokroí. Ostatních sedm zadu

postaví se vedle sebe tak, abj^ následující skupení zavírali.)

Chvojka. Jílek.

Oliva.

Co slyším? Konvalinv

hlas!

Vratislavští pátelé!

Ty

vérné,

upímné

duše!

Konvalina. Rozkazem úadu našeho, pjdou tito ti pánové S námi! (zarazí se. S nejvtším podivením.) Jest-li možná! — na mou drahou cest Rženo!

—

!

—

101

!

-

—

Horten si e Jahodnik. U velikého krále Bavhiík. Anjeliko! Razena, Hovlensie. Anjelika. Kouzly a áry, jaké to známé, sladkozAUné hlasy? (Blížeji se do zadu k nim.)

Jílek.

Si' aiójTjQíg]

Chrojhfí.

O salvatores! *}

Ollca. Ochráncové na.Šil (Vezmou Krušiuu a Pohoalského do prostedka, a levou stranou pcchnou.J

Ržena.

Konvalino!

Hovlensie. Jahodnikul Anjelika. Bavlníku! Konvalina. Odpustilas mi, diná lásko?

Jahodnik.

k nám

Myslili jsme,

Ty má

první a je-

že jste z nevrnosti

Vratislav opustily.

Bavlník. Pykali jsme Riižena. Velice jste nás zarmoutili! Krvav jsme se s Vratislavou Hortensie. louily! Anjelika. Niehož jste o sob vdti nedali! Konvalina. Nadarmo jsme otcovské sídlo Va-

—

še stopovali; až dnes

pešastnou náhodou

*j 0wTy,^, Salvátor, tolik co oclirauce.

—

!

!

—

102

—

Rfizendy Hortensie, Anjelika. Všecko budiž

odpuštno Konvalina.

A

jste

opt naše ?

—

Húiena^ Hortensie, Anjelika. Vaše! Vaše! V tom vyjdou: pravou (Paílnoii sohé vespolné okolo krku.

stranou Lebeda, Hemánek, Kmínek a zstanou zaraženi státi; levou pak stranou Bolehlav, Rozpuk, Bedrník, a taktéž s nemalým leknutím zarazí.*) Mezi tím, co všickni rozdílné

své myšlénky a city tváením najevo dávají, promní se jevišt v krátkýj le nikoli v píliš krátký lesní prostor z druhého djství-)

Výjev étriiáctý. Routa, Moruše*, Kokoška s tobolkami na zádech: brzo na to Jílek, Chvojka, Oliva, Kru*

šina,

Pohoalský.

Routa. To jest to šastné místo, kde jsem našla páíely; snad že nám je Krakonoš sem piloudí. Kokoška. Naše kríisny jsou ty fam! Moruše. Ná to jsme byly pipraveny. Kdy-

jejich

bychom jim jen tobolky mohly navrátiti. Routa. Nebude-li jina, pjdeme do Krušinový boudy. *)

—

Dobe

Tiše! co to? by na divadle hra se

tadj-

skonila.

._ 103

^. Pohoalský

(hraje a zpívá).

PmrmcŽ-^pívají

.

„Jfi

—

s

uím):

jsem jinoch svobodil}', polem, lesem a. t. d.

KVáím

»•

Jilek

(již

Chvojku. Oliva.

na

jevišti).

Na svobodé! na svobod!

Já 5sem lehký, jako pták!

Zlovil jsme se narodili!

Kriishm.

.

Tot Yás skály musely

*/ tisknouti?

Jílek. Celá snžka i s Yasí ernou horou na nás ležela! Našim Yratislavskym pátelm m-ssíme tuný den ustrojiti. Tatíku Krušino! hlete jim naše pozvání oznámiti, ve Yaší boud že budeme vysvobození své slavili.

Krušina.

A

Jilek.

se

Yašemu dobrému strejci? budeme s tmito Jiorami louiti, Až ješt jednou ho navštívíme. Zatím se mé lípavé seco

steniéky do svých nejstarších a nejnovjších milose patí zakousají. (Zaiiiídne dívky.) Ejhle! tut stojí naši hosté, buj&ré dcerušky krkonošských vtru! (Vezme Rotitu za ruku.) Yás n"ám dobrý duch ješt jednou v cestu postavil. Na Yašem zdravém, pirozeném srdci ponkud okejeme! ^ Chvojka (pivine se k Moruši). Yy jsle pravé pochoutky pro poslední prázdniny. Jste spokojeny s

vník jak

prstem,

a nepo[)adáte celou ruku!

— 104-- -^ Olii^a

C"

Zdráva

Kokošky).

biidiž.,

Kokoško!

Vaše krsny jsme pohbili; a však ob-

Jilek.

sah jejich

Vám

Dívky

.

na záda

ji

nahradíme,

•'

'v

(iednakaždá svlíkši se sebe tobolku právníkovi

upue).^

Roula.

.

ernooká

"»"

Co fam bylo, zstalo

tam*,

my jsme

lo

nevidly.. ':

A.te.hraj, beloušku

.7i7e/e..

.

Budu

Fohoralský,

f.

ná'?!*

hráti, jen

mou prosbu ne-

ošlyšte!

^

Mhív!

Jilek.

"

Pohoalský. Až pijdete do Prahy, povzte tam, Pohoalský ješt živ, a že sob nad hro-

že jest starý

bem

nic jiného již nepeje, nežli, aby tam

synm ješt jednou

tm

vlasti

zahousti a zazpívati mohl.

Povíme to, povíme! Chvojka. Hejsa, dívky, do kola!

Jilek.

pes hory

a

doly budeme tancovati! .

Pohoalský Právníci Oliva

(y levo uaived odcházeje,

(v tanci).

A jsou živy poslední prázdniny

Krušina. iRá ha ha!

(jde za nimi.)

(Opona spadne.)

^

Díatk TOU

C.

liraje).

„Qjeáen za druliýra tancují za ním).

W. Med

au.

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 K56P6

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Klicpera, Václav Kliment Poslední prázdniny