Všechny cesty vedou na internet Roman Bartoš, Stanislav Kliment
Všechny cesty vedou na internet Ing. Roman Bartoš, Stanislav Kliment
Foto: stock.xchng Ilustrace, grafická úprava a sazba: Stanislav Kliment Odpovědný redaktor: Roman Bartoš Všechna práva vyhrazena. Copyright © iStudium.cz, 2010 http://www.istudium.cz
iii
Obsah
Předmluva Tenkrát poprvé…
v
Kapitola I Fenomén jménem internet
1
Kapitola II Seznámení s internetem - přejmenovatChyba! Záložka není definována. 2.1
IP adresa, doménové jméno ..................................................................................................... 7
2.2
2.1.1 Ot|zky a úkoly............................................... Chyba! Záložka není definována. Protokoly TCP/IP .......................................................................................................................... 7
World Wide Web - WWW Elektronická pošta - email 2.3
8 8
Okna do internetu ......................................................................................................................... 9
Zdroje
Chyba! Záložka není definována.
v
Předmluva
Tenkrát poprvé…
N
a svoje první setk|ní s internetem si pamatuju naprosto přesně. Bylo to zač|tkem dubna 2000 ve Fakultní nemocnici v Plzni, kde jsem byl hospitalizov|n. Bylo mi jeden|ct.
Během těch dvou týdnů, které jsem tam str|vil, jsem se sezn|mil s internetem docela slušně. Založil jsem si svou první e-mailovou schr|nku na Atlasu (ani nevím, jestli ještě dneska vůbec funguje), zaregistroval jsem se na komunitním webu Maj|ky.cz, který sdružoval děti z českých nemocnic. Tehdy jsem si to ještě moc neuvědomoval, ale teď už ch|pu, v čem byl přínos toho projektu – možnost komunikovat s dětmi, které jsou na stejné „lodi“ jako j|. (Lodi vlastně doslova – na Maj|cích měl skutečně každý profil podobu lodi.) Protože jsem v tu dobu neznal skoro ž|dnou internetovou adresu, chytal jsem se čehokoliv. A tak mojí možn| vůbec první adresou byly str|nky jednoho pracího pr|šku: www.nikdy-bez-neho.cz. Poté, co jsem opustil nemocnici, stal jsem se internetem posedlý, i když ne tak docela – zkr|tka jsem chodil po ulicích s tužkou a malým bločkem v kapse a kdykoliv jsem zahlédl nějakou webovou adresu, zapsal jsem si ji. V|m se to asi bude zd|t jako šílenství, ale tenkr|t byla opravdu jin| doba. Internet se u n|s teprve rodil – a mně bylo těch jeden|ct. Můžu v|s však uklidnit – dnes už adresy opravdu nesbír|m. Ale na tuhle dobu budu vždycky r|d vzpomínat. Hlavně na Maj|ky. Tehdy mi pobyt v nemocnici o dost zpříjemnily. A tak v|m přeju, ať je pro v|s internet pr|vě takovým maj|kem, který v|s v životě pokaždé nasměruje tou spr|vnou cestou. Stanislav Kliment
1
Kapitola I
Fenomén jménem internet
T
ak to vidíte: Facebook, Twitter, Google, YouTube, Skype, … A takhle bych mohl pokračovat donekonečna. V čem vězí úspěch těchto služeb? Proč je dnes a denně využívají miliony lidí po celém světě? A kde by dnes vlastně byly, kdyby v roce 1989 nevymyslel Tim Berners-Lee službu World Wide Web. Kdyby se nenarodil internet… Společně se podív|me na to, jak internet ovlivňuje n|š život. Či do jaké míry ho někdy přímo řídí. Zaměříme se také na prostředky komunikace – instant messengery a soci|lní sítě. Uk|žeme si, že se z|roveň st|vají silným n|strojem reklamy i marketingu vůbec. Ostatně jako celý dnešní internet. Pokračov|ní.
Otázky a úkoly 1. Kolik času denně tr|víte u počítače? Jak velkou č|st z toho tvoří v|š pobyt na internetu? 2. Dok|žete vyjmenovat alespoň tři činnosti, které byste dělali ve svém volném čase, pokud by v|m týden nefungoval internet? 3. Použív|te některou ze soci|lních sítí? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč?
2
Kapitola I: Fenomén jménem internet
3
Kapitola II
Perspektivní čtyřicátník
I
nternet je celosvětov| počítačov| síť poskytující st|le se rozšiřující nabídku služeb. Mezi ty nejzn|mější a nejstarší patří elektronick| pošta a poskytov|ní a vyhled|v|ní informací. K dalším a v současné době hojně používaným patří internetové bankovnictví, další typy elektronické komunikace (internetové telefonov|ní, chat a soci|lní sítě), nakupov|ní na internetu a z|bava (internetové televize a r|dia, hry). To je č|st internetu, kterou vním| uživatel. Co ale zajišťuje fungov|ní nabízených služeb? Jsou to tisíce počítačů, tzv. serverů, propojených kabely (metalické, optické), kterými proch|zí obrovské množství dat. Kromě serverů jsou k internetu za pomoci různých technologií připojeny miliony klientů, využívající výše zmíněné služby. Způsobů, kterými se může klient připojit, je několik. Mezi ty nejzn|mější patří technologie ADSL, kabelov| televize a bezdr|tov| připojení (technologie Wi-Fi, mobilní připojení a nejnověji i technologie WiMAX). K těm úplně prvním však patří tzv. vyt|čen| linka, jejíž rychlost je v porovn|ní se současnými širokop|smovými technologiemi nesrovnatelně nižší.
Na velikosti nezáleží Jak je to správně: Internet nebo internet? V případě, že máme na mysli celosvětovou počítačovou síť (která je jedinečná), píšeme slovo s velkým počátečním písmenem, tedy Internet. Pojem internet (s malým písmenem) označuje propojené počítačové sítě (těch může být mnoho). Protože ale v průběhu času slovo natolik zobecnilo, můžeme ho zapisovat s malým písmenem, i když myslíme jedinečnou celosvětovou počítačovou síť, tedy internet.
Are you receiving this? Touto větou, kter| by se dala volně přeložit jako „Dostal jsi to?“, začal první pokus o vytvoření předchůdce internetu, jmenoval se ARPANET. Šlo o projekt amerického ministerstva obrany ve spolupr|ci se čtyřmi univerzitami, který měl zajistit arm|dě Spojených st|tů propojení jejích počítačů i v případě, že by došlo k výpadku č|sti sítě, např. z důvodu nepř|telského útoku. Jednoduchou, avšak geni|lní myšlenkou celého systému bylo to, že síť, do níž byly počítače zapojeny, neměla jeden centr|lní uzel, ze kterého by byla řízena. V případě výpadku se tak mohla použít jin| trasa (obr. 2-1). ARPANET položil z|klady dnešnímu internetu, už v roce 1969.
Obr. 2-1: ARPANET Síť fungující na principu vzájemného propojení počítačů bez využití centrálního uzlu. V případě vyřazení jednoho uzlu je možné použít jinou trasu. Na stejném základu funguje také internet.
4
Kapitola II: Perspektivní čtyřicátník
Internet bez šéfa
Agregace Při agregaci dochází ke stlačení přenášených dat od několika klientů do jedné linky. V případě rychlosti 8 Mbit/s a současném stahování dat více uživateli se uvedená rychlost snižuje podle počtu uživatelů. Pokud tedy současně stahují např. čtyři uživatelé, má každý z nich přibližně 2 Mbit/s. Nejčastěji nabízená agregace bývá 1 : 50.
Jak je to s vlastnictvím internetu? Kdo je vlastně majitelem toho všeho, čemu řík|me internet. Internet jako celek nem| jednoho vlastníka. Jednotlivé č|sti (servery, propojovací kabely) patří soukromým firm|m, kterým platíme za poskytované služby. V první řadě musí klient platit měsíční poplatky za připojení k internetu. To mu zajistí poskytovatel (angl. provider). Č|stky se pohybují v cen|ch od cca 300 Kč do několika tisíc v z|vislosti na rychlosti a tzv. agregaci. Pokud klient ještě za něco zaplatí, bude to za služby nabízené na internetu. Nejčastěji pak za zboží nakoupené v elektronických obchodech. Dalším významným parametrem je rychlost. V současnosti se pohybuje v rozmezí od několika megabit za sekundu až po 100 Mbit/s. O jednotlivých nabídk|ch nejzn|mějších firem poskytujících připojení si povíme později. Dalším omezením je tzv. FUP – fair user policy, zajišťující omezení stahov|ní dat pro notorické „stahovače“. Při překročení smluvně stanoveného limitu pro objem stažených dat dojde k výraznému snížení rychlosti stahov|ní dat do konce daného měsíce, ve kterém došlo k překročení stanoveného limitu. Protože rychlost připojení k internetu neust|le roste, bylo FUP ve většině případů již zrušeno. Zůstalo pouze u mobilních typů připojení, které nejsou zatím vhodné pro stahov|ní velkých objemů dat.
Shrnutí Internet je celosvětov| počítačov| síť. Poskytuje n|m nepřeberné množství informací a umožňuje komunikovat s kýmkoliv, kdo m| k němu přístup. V současné době jeho služeb využívají téměř dvě miliardy lidí, což je přibližně čtvrtina obyvatel světa. Funguje na principu klient-server, kdy uživatel (klient) vzd|leně přistupuje k počítači (server), na němž jsou uložena data, kter| na internetu hled|. Můžeme říci, že internet vznikl v roce 1969, tehdy ještě jako ARPANET pro americkou arm|du.
Klíčové pojmy internet • ARPANET • server • klient • poskytovatel • agregace • FUP
Otázky a úkoly
5
Kapitola III
Začalo to v CERNu…
V
ědecký pracovník Evropské organizace pro jaderný výzkum zn|mé pod zkratkou CERN Tim Berners-Lee představil světu v roce 1989 svůj přelomový vyn|lez – hypertext. Systém vz|jemně prov|zaných dokumentů, kterými je možno proch|zet na z|kladě jednoduchého klik|ní na odkazy zvýrazněné barvou nebo podtržením (nebo klidně obojím). Z jednoho dokumentu tak bylo možné odk|zat se na jiný, který mohl být uložen v počítači třeba na druhém konci světa. Hypertext měl původně sloužit pro potřebu laboratoří CERN, avšak byl natolik přelomovým dílem, že o něj ihned projevil z|jem celý akademický svět. Nedlouho poté se rozšířil i mezi běžné uživatele Internetu. Pr|vě na principu hypertextových odkazů stojí služba WWW – World Wide Web. Služba, bez níž si miliony lidí po celém světě nedok|žou představit dnešní život. Možn| mezi ně patříte i vy. Tim Berners-Lee si svůj vyn|lez nenechal patentovat. Kdyby tak učinil, mohl dnes st|t v čele žebříčku nejbohatších lidí planety.
World Wide Web není Internet Dost|v|me se ke dvěma pojmům, které mnoho lidí nespr|vně zaměňuje a často to dělají i média. Internet, jak už jsme si v úvodu pověděli, je celosvětová počítačová síť. Opakuji – jsou to počítače rozmístěné po světě propojené do sítě, nic víc, nic míň. WWW je potom jedna ze dvou nejvyužívanějších služeb (tou druhou je e-mail), které Internet nabízí. Je to pr|vě WWW, co tvoří vlastní obsah Internetu neboli jednotlivé webové str|nky. Web je tedy „pouhou“ souč|stí Internetu, i když tou nejvýznamnější. Jak vidí dnešní web samotný „otec zakladatel“, kterého za svůj čin povýšila britsk| kr|lovna do šlechtického stavu? Hospodářské noviny o něm píší: „S vývojem internetu, tedy s výrazným příklonem k zábavě, však Tim Berners-Lee spokojen není. ‚Měl být seriózním médiem,‘ řekl ale vynálezce, který grafiku a obrázky na síti pak přímo nenávidí. ‚Obávám se, že internet bude závažně zneužit k prosazení nedemokratických sil a nejrůznějších dezinformačních kampaní,‘ prozradil již dříve další ze svých obav.“
Internet měl být seriózním médiem. Obávám se, že bude závažně zneužit k prosazení nedemokratických sil a nejrůznějších dezinformačních kampaní. Tim Berners-Lee vynálezce hypertextu
6
Kapitola III: Začalo to v CERNu…
Shrnutí
Klíčové pojmy CERN • Tim Berners-Lee • hypertext • web • prohlížeč • vyhled|vač
Otázky a úkoly
Zdroje
7
Kapitola IV
Jak to celé funguje
IP adresa, doménové jméno IP adresa zajišťuje jednoznačnou identifikaci počítače v síti internet. Bez ní by nemohlo dojít ke komunikaci mezi počítači. IP adresa se skl|d| ze čtyř čísel, každé v intervalu 0 až 255 včetně. Jednotliv| čísla se oddělují tečkami (např. 192.168.1.100). Protože číselný tvar adresy není nejvhodnější (těžko se pamatuje, číselný tvar nemůže nikdy korespondovat s n|zvem firmy), bylo zavedeno ještě tzv. doménové jméno (m| jmenný tvar). Příkladem může být adresa www.gymtc.cz skl|dající se z jednotlivých domén. Č|st www je doména třetího ř|du, gymtc druhého ř|du a cz prvního. Pro veřejnost je nejzajímavější doména druhého ř|du, kterou si může kdokoliv koupit. Jednou z firem, kde můžeme doménu druhého ř|du koupit, je například společnost ACTIVE 24. N|kup domény není nijak drah| z|ležitost. Platí se aktivační a roční poplatek, to vše v ř|dech několika set korun a každý další rok už jen roční poplatek. Domény prvního ř|du jsou pojmenov|ny obvykle dvoupísmennou zkratkou st|tu (cz – Česko, de – Německo, it – It|lie, ru – Rusko, fr – Francie atd.) nebo se používají zkratky související s předmětem činnosti dané společnosti (com – firmy, org – původně pro neziskové organizace, dnes již pro každého, tv – televizní společnosti, eu – společnosti provozující svoji činost v r|mci Evropské unie apod.).
Protokoly TCP/IP Jak je vůbec možné, že miliony informací, které tečou kabely mezi servery sem a tam, se neztratí a vždy dojdou na spr|vné místo určení? O to se starají dva mechanismy (protokoly), jeden se jmenuje TCP a druhý IP (v praxi se běžně použív| označení TCP/IP). Jak probíh| vlastní přenos dat? Protokol TCP musí data před odesl|ním připravit pro cestu internetovými kabely. Těmi nemohou projít data poskl|dan| do velkých souvislých celků (pro srovn|ní: po kolejích také nemohou jezdit
8
Kapitola IV: Jak to celé funguje
dlouhé vagony). Z tohoto důvodu se musí všechno před odesl|ním rozdělit na menší č|sti zvané pakety. Na konci cesty (u příjemce) dojde k opětovnému složení do původní podoby. Protože v průběhu přenosu dat může dojít k poztr|cení některých paketů, musí je protokol TCP ještě před odesl|ním očíslovat. Očíslované pakety si převezme protokol IP a přes mezilehlé servery je dopraví adres|tovi. Aby každý paket došel do spr|vného cíle, je vybaven IP adresou jak příjemce, tak adres|ta. Jako na trati Protokol TCP musí data před odesláním rozdělit na menší části, tzv. pakety, aby byl možný jejich přenos.
K dalším protokolům zajišťujících služby sítě internet patří:
HTTP – přenos webových str|nek, POP – přijím|ní zpr|v elektronické pošty, SMTP – odesíl|ní zpr|v elektronické pošty, FTP – přenos souborů.
World Wide Web – WWW Pokud mluvíme o internetu, m|me na mysli především World Wide Web – zkr|ceně WWW (celosvětov| pavučina) a elektronickou poštu. WWW je systém vz|jemně propojených webových str|nek. Propojení mezi str|nkami zajišťují odkazy, jež obsahují adresu počítače (serveru) s umístěním nové str|nky. Dokumenty obsahující odkazy na další str|nky se nazývají hypertextové dokumenty. Tento jednoduchý mechanismus zajistil internetu obrovský rozmach. Bez této technologie by byl internet doménou možn| jen několika m|lo odborníků, kteří by si mezi sebou posílali elektronické zpr|vy nebo soubory. To se ale nestalo, a tak můžeme díky st|vajícím a nově vznikajícím služb|m objevovat výhody, ale i nevýhody jedné z nejrychleji se vyvíjejících technologií.
Elektronická pošta – e-mail Další velmi rozšířenou službou je elektronick| pošta (ve zkratce email). Ve srovn|ní s klasickou poštou (dopis psaný na papír) je email mnohem rychlejší. U klasické pošty dorazí dopis nejdříve za jeden den. V případě, že dopis je směrov|n do jiného st|tu, to může být až několik dní. Emailu trv| přesun k příjemci vždy několik vteřin, maxim|lně minut, přičemž je úplně jedno, jestli posíl|me email sousedovi vedle přes ulici nebo přes půl zeměkoule. Elektronick| služba umožňuje rychlejší komunikaci již více jak třicet let. Vedle toho technologie WWW je o něco mladší. Její zrod patří do roku 1990, kdy Tim Berners-Lee vytvořil nový způsob komunikace v r|mci fyzik|lních laboratoří v CERNu. Tento způsob výměny informací se ujal a velmi rychle rozšířil po celém světě. Proto můžeme směle označit toto období za zrod internetu. Do té doby využívali internet přev|žně univerzity a arm|da.
Kapitola IV: Jak to celé funguje
Okna do internetu Obě zmíněné služby, jak WWW, tak email potřebují ke své činnosti speci|lní program. V případě WWW jsou tzv. prohlížeče (Internet explorer – firma Microsoft, Firefox, Opera, Netscape, Google Chrome – firma Google, Safari – firma Apple). Pro příjem a odesíl|ní emailů potřebujeme program Microsoft Outlook nebo Thunderbird. Oba dva typy programů se velmi jednoduše ovl|dají a nevyžadují proto ž|dné předchozí školení. To velmi napom|h| využití internetových služeb.
Připojení k internetu Pokud se rozhodnete využívat internetové služby, musíte si nechat připojit v|š počítač k internetu. To v|m zajistí poskytovatel – firma zajišťující připojení. Mezi nejzn|mější firmy nabízející připojení k internetu, operující většinou po celé republice, patří O2, U:fon, UPC, T-Mobile, Vodafone. Vedle těchto firem jsou tady firmy působící region|lně. Takových je v Čech|ch cel| řada a v každém větším městě se najde minim|lně jedna.
Jaké připojení vybrat Jaké připojení by si měl z|kazník vybrat v případě, že tu možnost m|. Rozhodovat by se měl na z|kladě toho, jestli m| doma telefonní linku, kabelovou televizi nebo jestli potřebuje připojení k internetu na cest|ch. Připojení si vybír|me podle potřeb nebo možností. Nem|me-li doma již pevnou linku (telefonní linku) ani kabelovou přípojku, zbýv| n|m už jen bezdr|tové řešení. Nejlépe pak technologii Wi-Fi. Mobilní připojení je vhodné hlavně pro z|kazníky, kteří neust|le cestují. V současnosti je st|le více v oblibě „internet v mobilu“ nabízen mobilními oper|tory. Mezi zařízení umožňující tento způsob připojení patří SmartPhony, MDA nebo v současnosti st|le více se prod|vající netbooky. K tomu, abyste se připojili k internetu, potřebujete ve většině případech zařízení zvané modem a přenosové medium, kterým může být telefonní linka, kabelov| televize, optické kabely, síťové kabely anebo vzduch. Samotné slovo modem vzniklo od slov modulace a demodulace (přo modulaci doch|zí k úpravě sign|lu).
Fotografie různých modemů: Schéma připojení k internetu: Počítač (klient) – modem – přenosové medium – modem – počítač (server)
9
10
Kapitola IV: Jak to celé funguje
Drátová řešení Vytáčená linka (dial-up) Je to vůbec první způsob připojení k internetu využívající telefoní linku. Rychlost, s jakou mohla být data stahov|na, byla několik desítek kilobitů (56kbit/s). To je v porovn|ní se současnými technologiemi velmi nízk| rychlost. Přesto m| tento způsob připojení jednu výhodu. Můžete se s ním připojit na podstatně větší vzd|lenosti než se širokop|smovými technologiemi. Ty mají dosah pouze několik m|lo kilometrů. Způsob, jakým se platilo za připojení vyt|čenou linkou byl stejný jako za použití telefonu. V případě, že uživatel na internetu str|vil dlouhý čas (desítky hodin měsíčně), byla měsíční č|stka za připojení obrovsk| (ř|dově 10 až 20 tisíc korun). V opačném případě mohl zaplatit méně, než je tomu možné v současnosti. Tento způsob placení za využív|ní internetu nemohl samozřejmě dlouho setrvat. Proto se později přešlo na pauš|lní způsob placení, kdy nez|leží na čase str|veném na internetu. Aby mohl uživatel brouzdat v síti internet, musel se nejdřív připojit vytočením tel. čísla. Tento nedostatek odstranili n|sledující technologie zajišťující trvalé spojení. A ještě jedna věc odlišuje vyt|čený způsob připojení od ostatních. Uživatel nemohl souběžně s využív|ním internetu telefonovat.
ISDN Stejně jako u předchozího připojení musí mít klient doma telefoní linku. K ní je připojen jako u vyt|čené linky modem, tentokr|t ale ISDN modem. Ten díky svým vylepšeným možnostem umožňuje stahov|ní dat z internetu rychlostí až 128Kbit/s. Vedle navýšení rychlosti může uživatel současně s využitím internetu telefonovat.
ADSL Jedno z nejpoužívanějších připojení k internetu v současnosti vyžadující telefoní linku. Velmi rychlý způsob připojení nabízející rychlosti v ř|dech několika Mbit/s. Samozřejmostí zůst|v| možnost současného telefonov|ní a brouzd|ní na internetu.
Kabelová televize V případě, že klient m| doma kabelovou přípojku pro připojení televize, je možné využít tuto linku. Většina firem provozující kabelovou televizi m| v nabídce i připojení k internetu. Tento způsob připojení můžeme na z|kladě nabídky možných rychlostí zařadit k nejrychlejším
Kapitola IV: Jak to celé funguje
Bezdrátová řešení Bezdr|tov| připojení bývají alternativou k dr|tovým připojením, zejména ADSL a kabelové televizi. V současnosti nabýv| na síle s rostoucími potřebami využití internetových služeb mobilní připojení. Tady se nabízí dnes již širok| nabídka přenosných počítačů v různých variant|ch (notebooky, netbooky, PDA a Smartphony). Nejsou z|vislé na konkrétním místě. K zajištění připojení nepotřebují telefoní linku ani kabelovou televizi. Jak je tedy zajištěno připojení k internetu? V případě připojení Wi-Fi jsou na nejvyšších místech v obci vybudov|ny vysílače, jež vykrývají svým pokrytím č|sti obcí. Na straně klienta musí být přijímač pro příjem sign|lu. Co je důležité (v případě technologie Wi-Fi) je přím| viditelnost mezi vysílačem a přijímačem. Kvalita sign|lu a tedy rychlost přen|šení dat může klesat např. i díky stromu, který stojí v cestě nebo deštiv.
Wi-Fi Technologie Wi-Fi je vhodn| všude tam, kde z|kazník nem| telefonní linku ani kabelovou televizi. Zajištění připojení není nijak n|ročné. Na straně klienta musí poskytovatel umístit na vhodné místo anténu pro příjem sign|lu. Vysílač na straně poskytovatele i přijímač musí být v přímé viditelnosti. Nevyžaduje telefonní linku. Rychlost býv| nižší než u technologií ADSL a připojení přes kabelovou televizi.
WiMAX V současnosti rychle se rozvíjející způsob připojení. Jeho výhodou v porovn|ní s technologií Wi-Fi je vyšší rychlost a dosah na větší vzd|lenosti.
Mobilní připojení – technologie EDGE, GPRS, CDMA, UMTS Výhodou je mobilita připojení (osídlené oblasti a hlavní silniční tahy). Nedosahují takových kvalit za stejnou cenu jako dr|tov| připojení. Do budoucna lze oček|vat masivní nasazení této st|le se rozvíjející technologie.
Satelitní připojení Nejméně rozšířený způsob připojení. Je vhodné do míst, kam nedos|hne ž|dn| z předchozích technologií.
Otázky a úkoly 1. Na jakých rychlostech se nejčastěji připojují klienti. 2. Jaké zn|š bezdr|tové technologie. 3. Sovnej Wi-Fi a WiMAX.
11
12
Kapitola IV: Jak to celé funguje
Srovnání připojení Výše uvedené možnosti připojení k internetu nelze jednoznačně srovn|vat a prohl|sit o konkrétním připojení, že je nejlepší. Vždy je třeba br|t v úvahu několik faktorů. Např. kolik počítačů bude celkem připojeno, m|m doma nebo ve firmě telefonní linku nebo kabelovou televizi nebo jestli potřebuji připojení i na cest|ch. Po zodpovězení těchto ot|zek a získ|ní potřebných informací si s velkou pravděpodobností vybereme nejvýhodnější připojení. Pokud se přece jenom pustíme do hodnocení kvality, tak zjistíme, že je statisticky prok|z|no, že jsou na tom dr|tov| řešení lépe než bezdr|tov|. Např. do dom|cností se nejvíce hodí technologie ADSL, kabelov| televize nebo nějaký jiný způsob dr|tového připojení. V případě, že tuto možnost klient nem|, nabízí se řešení Wi-Fi, pokud je ovšem dan| oblast pokryta sign|lem.
Shrnutí
Klíčové pojmy IP adresa •
Otázky a úkoly 1. Jaký m| význam IP adresa? 2. Proč m| server také doménové jméno? 3. Doména kterého ř|du se d| koupit?
Zdroje
13
Kapitola V
Služby internetu
Teď se podív|me na služby, které n|m internet nabízí. Ale pozor! Nejprve si musíme něco ujasnit: Když budeme hovořit o služb|ch v této č|sti publikace, budeme mít na mysli služby v klasickém pojetí (tj. z ekonomického hlediska), například obchody, banky, pošta, školy, zdravotnictví, veřejn| doprava apod. Nebudeme tedy mluvit o služb|ch internetu (sem patří pr|vě WWW, e-mail, instant messaging, VoIP, FTP a další). Povíme si o daleko příjemnějších věcech. (A pro běžného uživatele určitě praktičtějších.) Podív|me se na internetové vyhled|vače, setk|me se s př|teli na soci|lních sítích, nakoupíme v elektronickém obchodě nebo můžeme zkusit štěstí v internetové aukci. Přečteme si noviny, zajdeme do banky. A přitom se nehneme z místa. To všechno n|m umožní pr|vě internet. Rozumíme si? OK, tak pojďme na to!
Internetové vyhledávání: Google a ti druzí Internet obsahuje neskutečně obrovské množství informací. Aby se v něm člověk vůbec mohl zorientovat, jsou tu pro něj internetové vyhled|vače. Ovl|dají se naprosto jednoduše. Do vyznačeného pole napíšete klíčové slovo, neboli to, co vlastně hled|te. Poté stisknete kl|vesu enter nebo klepnete myší na tlačítko „hledat“ (n|zev se může trochu odlišovat, např. „hledej“, „vyhledat“ apod.). Bezprostředně potom se v|m zobrazí výsledky vašeho vyhled|v|ní. Vyhled|vač je seřadí podle toho, jak přesně odpovídají vašemu zad|ní (tzv. relevantnost obsahu). Pro uživatele to vypad| jednoduše a taky to pro něj jednoduché a uživatelsky přívětivé je. To se však ned| říct o procesu, který probíh| „na pozadí“. Vyhled|vač m| sv| vlastní kritéria, podle nichž hodnotí webové str|nky, kterými proch|zí. Řík| se tomu PageRank (Google) nebo SRank (Seznam.cz). Princip fungov|ní svých vyhled|vacích robotů prohlížeče tají. Poslední dobou se ale mohutně rozm|h| nový obor, který se přímo zabýv| optimalizací webových str|nek pro vyhled|vače, tzv. SEO (Search Engine Optimization). To v|m zajistí, že se vaše str|nky umístí ve výsledcích vyhled|v|ní na předních pozicích, aniž byste za danou pozici museli platit. Takže z|kazníci si pak vyberou pr|vě vaši firmu. A to přeci chcete, že? Některé vyhled|vače také zvl|dnou nahradit kalkulačku nebo převodník měn. Schv|lně, vyzkoušejte a uvidíte.
14
Kapitola V: Služby internetu
Světovou jedničkou ve vyhled|v|ní je Google. Vznikl v roce 1998 a za dobu své existence se stal synonymem pro hled|ní informací na internetu. I v češtině se vžil pojem „vygůglovat“ či „vygůglit“. Konkurovat se mu snaží Bing z dílny Microsoftu. Ti, kteří znají internet ještě za dob „před Googlem“, ví, že jedničkou bývalo Yahoo!, dalším dnes už legend|rním vyhled|vačem byla AltaVista. Její sl|va je však už minulostí. Na českém internetu je vyhled|vací jedničkou bezpochyby Seznam.cz. Jeho úspěch je natolik přesvědčivý, že drtí i Google. Tomu se totiž nedaří dostat se na špici jen ve čtyřech zemích světa, kde působí. Jednou z nich je pr|vě Česk| republika. Google ale míří mnohem výš. Když ho dva spoluž|ci Larry Page a Sergey Brin zakl|dali, předsevzali si „jednoduchý“ cíl: shrom|ždit veškeré vědění lidstva. Na ot|zku, jak dlouho to potrv|, šéf společnosti Eric Schmidt odpovíd|: „Vypočítali jsme si matematické cvičení. A vyšlo nám, že 300 let.“ Nejen z jeho slov plyne, že Google není jen tak ledajak| společnost. Vzrušující příběh téhle firmy je kapitola sama pro sebe. Už brzy v|m ji nabídneme.
Sociální sítě: Všichni jsme přeci přátelé Tím nejpřevratnějším, co internet přinesl v posledních letech, jsou nejspíš tzv. sociální sítě. Co si m| pod tímto pojmem člověk vlastně představit? Ryb|řskou síť na lovení lidí? Pavučinu, ze které není úniku? V podstatě nejsme daleko od pravdy. Vždyť třeba na Facebook se dosud „nachytalo“ víc jak 300 milionů lidí po celém světě. A někteří z nich už poznali hořkou pachuť sdílení svých osobních údajů a fotek. Začněme ale hezky popoř|dku.
První tu byl MySpace Facebook vede Pamatuju si, jak jsem se několik měsíců nazp|tky bavil o soci|lních sítích s jednou čtrn|ctiletou dívkou. Tehdy samozřejmě znala Lidé.cz, když jsem se ale zmínil o Facebooku, řekla prostě: „Co to je?“ – A dnes? Ž|dní Lidé, jedině Facebook. To není příběh jedné dívky. Je to příběh celé jedné (internetové) generace dospívajících lidí.
Twitter: Ještě o něm uslyšíme Dnes prožív|m déj{ vu: Když se pt|m lidí na Twitter, většinou jen koukají. Neví, o co jde. Ale až poznají jeho sílu, to budou teprv koukat!
Kapitola V: Služby internetu
Internetové aukce Služba, jejíž obliba neust|le roste. Vych|zí z principu klasické dražby, kterou zn|te (když ne osobně, tak minim|lně z televize). Prod|vající vystaví určitý předmět a stanoví u něj vyvol|vací, tj. minim|lní cenu, za kterou je ochoten dané zboží prodat. Nakupující potom svými příhozy přepl|cejí konkurenty. Kdo d| nejvíc, vyhr|v|. Některé aukční port|ly rovněž umožňují prodat zboží za pevnou cenu, čímž v podstatě suplují funkci elektronických obchodů. Největší a nejzn|mější internetovou aukční síní je americký eBay. Působí v celé řadě zemí světa. Své služby od roku 2009 nabízí i českým uživatelům na adrese cz.ebay.com. Mezi Čechy je však zatím nejoblíbenější port|l Aukro.
Shrnutí
Klíčové pojmy
Otázky a úkoly
Zdroje
15
