KLASIK GRUZÍNSKÉ PEDAGOGIKY JAKOB GOGEBAŠVILIJ

KLASIK GRUZÍNSKÉ PEDAGOGIKY JAKOB GOGEBAŠVILIJ K 120. výročíjeho narozeni PROF. D. o. L O R D K IPA N ID Z E , Člen korespondent Akademie pedagogických véd RSFSR

Jakob Semjonovič Gogebašvili, zakladatel gruzínské pedagogické vědy,'patří k nejvýznamnějším veřejným činitelům Gruzie druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Byl též novinářem a spisovatelem pro děti a zaujímá po právu čestné místo mezi velikými syny gruzínského lidu, jejichž jména se stala nesmrtelnými oběta­ vou službou vlasti a liduí Výmluvným důkazem o lásce gruzínského lidu k Jako­ bovi Gogebašvilimu a o všestranném uznání jeho zásluh je skutečnost, že je nazýván jen jménem Jakob, právě tak jako Šota Rustaveli je pro národ Šotou,^) Ilja Čavčadze Iljou,^) Akakij Cereteli Akakijem,®) Važa Pšavela Vážou.*) V Gruzii není takového místa, kde by se jméno Jakoba Gogebašviliho nevyslovovalo hlu­ bokou úctou a vděčností. J. S. Gogebašvili byl vychován staletou gruzínskou kulturou a pokrokovýini idejemi velkých ruských revolučních demokratů, Gercena, Bělinského, Dobroljubova, Černyševského a jiných, kteří sehráli důležitou roli při vytváření jeho světo­ vého názoru jako demokrata a osvíceného člověka šedesátých let. Právě jako de­ mokrat a šiřitel osvěty se J. S. Gogebašvili aktivně zapojil do národně osvoboze­ neckého hnutí a také tím směrem zaměřil svou vědecko-pedagogickou i praktickou činnost. Hluboce pronikl do učení klasiků ruské a západoevropské pokrokové pedagogiky, zvláště pak studoval díla zakladatele pedagogické vědy, velkého českého pedago­ ga J. A. Komenského a velkého ruského pedagoga K. D. Ušinského a stal se jedním z jejich nejnadanějších následovníků; bývá proto nazýván „gruzínským Komenským“ a „gruzínským Ušinským“. ' Jako první v Gruzii rozpracoval řadu problémů z teorie výchovy, vzdělání a vyučování. Jeho četné práce z oblasti výchovy a vyučování jsou cenným přínosem k pedagogické vědě. Skvělé, klasické učebnice, J. S. Gogebašviliho „Deda ena“ (Mateřský jazyk), „Russkoje slovo“ (Ruské slovo), „Bimebis kari“ (Klíč k přírodě), podle nichž se mnohé generace gruzínského národa učily své mateřštině a jazyku velk^o ruského národa, učily se poznávat přírodu, dějiny, kulturu' a obyčeje rodné zeniě a lidu, jsou beze vší po­ chyby perlou v předrevoluční školní literatuře. Z pera J. S. GogebašviUho, nadaného spisovatele, vyšlo mnoho povídek a článků pro děti. Všechny jsou napsány s hlubokou znalostí dětské psychologie a prozářeny silným citem lásky k vlasti a národu, k práci, pravdě, čestnosti, citem lásky a úcty k ruskému lidu a jeho kultuře. . J. S. Gogebašvili je znám jako významný novinář, veřejný činitel a jako jeden z iniciátorů národně osvobozeneckého hnutí v Gruzii, v jehož čele stáli velcí gruzínští spisovatelé I. Čavčavadze a A. Cereteli. *) šota Rustaveli — středověký gruzinský básník. ») Ilja Čavčavadze (1837— 1907) významný gruzinský spisovatel p veřejný činitel, zakladatel kritického realismu. •) Akakij Cereteli (1840— 1915) gruzinský básník, představitel národně osvobozeneckého hnutí, propagátor myšlenky bratrství mezi národy. ‘) Važa Pšavela (1861— 1915) významný gruzinský spisovatel, neúnavný bojovník za osvobozeni své vlasti.

1

V

.703

J. S. Gogebašvili bojoval za štěstí a blaho lidu nejen perem, nýbrž sloužil zá­ jmům své vlasti též neúnavnou praktickou činností. Byl zakladatelem „Společnosti pro šíření vzdělání mezi obyvateli Gruzie“ a až do své smrti zůstával aktivním, vedoucím činitelem této společnosti, která od r. 1879 až do roku ,1920 byla předsta­ vitelkou lidového vzdělání v Gruzii. Velmi mnoho vykonal pro organizaci školství a pro rozvoj skelní sítě v Gruzii i pro rozvoj bohaté gruzínské kultury. J. S. Gogebašvili je světlou osobností; jeho vlastnostmi byly pravdivost a čest­ nost, přímost a upřímnost, zásadovost a humanismus, láska k vlasti a úcta k národ­ ním právům a citům jiných národů, skromnost i vědomí vlastní důstojnosti. Zájmy svého národa měl ve vysoké úctě a s láskou a obětavostí jim věnoval všechny své síly a schopnosti. O jeho lásce k vlasti a národu svědčí jeho výrok, který mnohokráte opakoval: „Národ dal všechno mně, vše, Co mám, patří národu.“ Správné ocenění J. S. Gogebašviliho bylo možné až po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce, až když v Gruzii zavládla moc sovětů. Gruzínský lid za ve­ dení své drahé komunistické strany v duchu marxismu-leninismu a za bratrské pomoci velkého ruského národa dosáhl nebývalého rozkvětu vědy a kultury. Na základě leninského chápání dědictví minulosti gruzínský lid s vděčností a láskou stiiduje a vysoko hodnotí vše pokrokové, co bylo v minulosti vytvořeno nejlepšími lidmi jeho země a mezi nimi i J. S. Gogebašvilim. Zřejmým důkazem vděčnosti a všenárodní lásky k J. S. Gogebašvilimu bylo poslední jubileum 100. výročí jeho narození v r. 1940. Toto jubileum se změnilo v pravý národní svátek celé Gruzie. Vědeckovýzkumný ústav pedagogických věd Gruzínské SSR shromáždil všechny práce J. S. Gogebašviliho a vydává jeho sebrané spisy v 10 svazcích (z nich 7 již vyšlo). Pedagogické dědictví J. S. Gogebašviliho se studuje na gruzínských vysokých školách pedagogických jako součást dějin pedagogiky, jsou o něm psány monografie, stati, verše, studium jehp díla je předmětem disertačních prací atd. ^ Výrazem celonárodní lásky a veliké úcty k tvorbě J. S. Gogebašviliho je skuteč­ nost, že k provedení jubilejních óslav na památku 120. výročí jeho narození v r. 1960 bylo vydáno státními orgány zvláštní usnesení.

J. S. Gogebašvili se narodil 15. (28.) října r. 1840 ve vsi Variani vzdálené 12 km od města Gori. Jako osmiletý byl dán do ústavu pro vzdělání duchovních v Gori a po několika měsících byl převezen do podobného ústavu v Tbilisi, který absolvoval jako nejlepší žák r. 1856. Téhož roku vstoupil do tbiliského duchovního semináře. V tomto semináři vládl kasárenský pořádek, lhostejný vztah k žákům, jezuitismus, nesmyslné biflování a scholastika. V r. 1861 J. S. Gogebašvili s výborným prospěchem absolvoval seminář a téhož roku odjel do Kijeva, kde vstoupil na vysokou školu, akademii pro duchovenstvo. Bohoslovecké zaměření akademie ho neuspokojovalo, a proto spustavně navště­ voval přednášky na kijevské universitě. J. S. Gogebašvili se zvláště zajímal o příro­ dovědné obory; v té době soustavně studoval Darwina a zvláště jeho spiss „O pů­ vodu druhů“,. Pochopil základní smysl Darwinova učení a blížil se materialistic­ kému chápání přírody a zákonů jejího rozvoje. Pro J. S. Gogebašviliho je darwinismus vědeckým metodickým základem utváření jeho názorů na úlohu a význam přírodovědných poznatků v celkové soustavě vzdělání a výchovy člověka. Na tomto základě zpracoval učivo z přírodních 704

věd i učebnicové články, jež měly na svou dobu vysokou vědeckou úroveň, a jeho učebnice mělyWelký vzdělávací a výchovný vliv. Zároveň objevil J. S. Gogebašvili v dílech velkých ruských revolučních demo­ kratů, Bělinského, Dobroljubova, Gercena, Černyševského aj. pro sebě bohatý pramen otázek společenských. Seznámil se s díly těchto velkých osobností, osvojil si jejich základní myšlenky a stal se jejich velkým ctitelem. Vždy pronášel jejich jména s hlubokou úctou. Svobodná práce a pracovitý lid jsou podle Gogebašvi­ liho pramenem lidského života i štěstí a jejich mocným činitelem, a proto J. S. Gogebašvili proklínal všechny, kteří přezírali práci, „nejvyšší dobro“, a zvláště pak ty, kteří si „cizí práci přisvojovali“. V době svých studií na kijevské duchovní ^kademii věnoval neobyčejně velkou pozornost pedagogickým vědám. Studoval díla klasiků, zvláště si oblíbil velkého českého pedagoga a myslitele J. A. Komenského a vvelkého ruského pedagoga K. D. Ušinského, které vždy považoval za své učitele. Zdraví mu nedovolilo za­ končit své studium na akademii; na doporučení lékařů byl po dvou letech nucen opustit akademii a vrátit se domů. V r. 1863 byl J. S. Gogebašvili ustanoven nejdříve učitelem a po pěti letech inspektorem ústavu pro přípravu duchovních v Tbilisi. Za svého inspektorského působení (v době osmi let) provedl mnoho energických opatření k reorganisaci ústavu v souhlase s požadavky pokrokové pedagogiky té doby. Vedl rozhodný boj proti krutému režimu v učilišti, proti donášení, tělesným trestům a otevřel ši­ rokou cestu iniciativě a tvořivosti žáků, organisoval pro ně kroužky, v nichž osobně propagoval darwinismus, založil mnoho časopisů pro školní mládež, jako např. „Šroma“ (Práce), a všemi způsoby podněcoval probuzení vědeckého myšlení chovanců, jejich pokrokových názorů na přírodu a společnost. V důsledku všeho toho se J. S. Gogebašvili stal nejoblíbenějším učitelem všech chovanců. Jeho jméno se brzy stalo známým celé pokrokové veřejnosti Griizie. Zcela opačného ocenění se dostalo J. S. Gogebašvilimu od administrativy du­ chovního semináře, synodu a carských úředníků. Byla na něj psána udání, že šíří darwinismus a protináboženské názory atd. Exarcha Gruzie Jevsevij s hněvem řekl Gogebašvilimu: „Jste žákem Darwina a Vogta, na vašem psacím stole leží kniha ,0 původu druhů*, a vy nejen že ji sám čtete, ale dáváte ji číst i svým ne­ zletilým žákům“ (12 : 24). Brzy přijel do Tbilisi revizor Kerskij se zvláštním po­ sláním synodu prověřit činnost J. S. Gogebašviliho a sesadit ho. V tajné zprávě synodu o výsledcích revize činnosti J. S. Gogebašviliho Kerskij napsal: „Z kom­ petentního pramene mi bylo oznámeno, ze Gogebašvili po phjezdu do Tiflisu pořádal u sebe v bytě literární semináře pro nadanější žáky. Předmět těchto seminářů konaných po tajmu a bez příslušného povolení, není znám. Nicméně lze soudit o jejich charakteru podle toho, že ve stejné době získali žáci zájem o četbu Buckla a vůbec knih pochybného zaměření“ (24 : 139). Výsledkem revize Kerského, která byla provedena za Gogebašviliho nepřítom­ nosti (byl v té době v nemocnici), bylo jeho sesazení z fimkce pro politickou ne­ spolehlivost. J. S. Gogebašvili zasvětil potom celý svůj život, 38 let, práci pro lid, aniž by zastával liějaký úřad. Čekala ho obtížná cesta mnohostranné čiímosti. Jako nadanému spolubojovní­ ku I. Čavčavadza a A. Cereteliho připadla mu těžká úloha, správně řečeno vedoucí úloha v boji za lidovou školu, za šíření vědomostí v širokých masách gruzínského národa a v boji proti politice carismu v oblasti výchovy a vzdělání. J. S, Gogebašvili si byl vědom svých povinností a ještě těsněji semkl kolem sebe nejschopnější a vlasti nejoddanější lidi. Shromažďovali se každý týden v jeho 705

byté. „Zde se shromažďují“, píše Mgaloblišvili,®) „nejschopnější lidé z naší po­ krokové mladé generace, redaktor ,Drozba‘ (Doba) Sergej Meschi,«) Akakij Cereteli, Anton Purzeladze,’) Pjotr Umikašvili®) a Levan Mgebrov*); ještě téhož roku, tj. v r. 1867 se k nim připojili po skončení studií na moskevské universitě N. Cchvedadze^®) a G. loseliani^^) a z Kijeva Foma Turiašvili.^^) Všechny jejich myšlenky směřovaly k rodné zemi, k mateřskému jazyku a literatuře. Po mnoho let vyvíjeli všichni výše zmínění živou činnost v různý^ch oblastech společenského života, budili společenské vědomí, napomáhali rozvoji osvěty a kultiury lidových mas v Gruzii“ (18 ; 189). Gogebašvili se též aktivně účastnil „Literárního salonu“, (kroužku) I. Mamacašviliho, kde se shromažďovali významní veřejní činitelé a publicisté D. Z. Bakradze,!®) J. Mamacašvili,“ ) V. D. Tulašvili,i®) Anton Purzeladze, G. Magalašvili;“ ) pedagogové Simonovič, N. Cchvedadze, G. loseliani aj. „Zde“, říká Go­ gebašvili, „býly pořádány besedy o nejdůležitějších společenských otázkách, které často přecházely v živé diskuse, přednášely se referáty, byly pořádány chvilky četby vybraných článků a knih a organizovaly se debaty“ (4 : 392). V tomto kroužku, jak píše J. S. Gogebašvili, „vznikla a uzrála myšlenka o organizaci společnosti' pro šíření vzdělání mezi obyvateli Gruzie“ (4 :392). Tato myšlenka byla pod vedením Gogebašviliho uskutečněna ve spolupráci s jeho přítelem Cchvedadzem r. 1879. Předsedou společnosti byl po dlouhou dobu známý veřejný pracovník Dimitrij Kipiani a po té Ilja Čavčvadze. Za dobu téměř čtyřicetileté činnosti byla Společnost bojovým štábem šíření vzdělání a pokrokové kultury mezi objrvateli Gruzie. Již v prvních letech své činnosti si J. S. Gogebašvili uvědomil, jaký obrovský význam má učební literatura pro šíření vzdělání a kultury mezi lidem, zvláště jaký význam má učebnice pro počáteční vyučování. Je proto přirozené, že jeho pozornost nejdříve upoutal slabikář mateřského jazyka. Jak známo, má sestavení slabikáře v Gruzii tradici staletou. Ponecháme-li stranou různé slabikáře rukopisné, kterých se užívalo již v 9. století, vyšel r. 1629 v Římě slabikář gruzínské abecedy pod názvem „Alphabetum ibericum“, jehož autorem je Čolokašvili. V 18. století, v r. 1708, se tiskly gruzínské slabikáře ve Stockholmu; tuto práci řídil syn cara Arčila Akxandr Batonišvili, generál armády Petra Velikéjio, který se účastnil války se Švédy. Velkým historickým činem bylo vydání gruzínského překladu slabikáře, který vyšel v Moskvě r. 1729, tedy asi 70 let před připojením Gruzie k Rusku. Dále byl vytištěn překlad ruského slabikáře pod ®) S. Z. Mgaloblišvili (1851—1925), gruzínský spisovatel, bojoval proti bezprávnému postavení rolníků po reformě z r. 1861. ®) S. S. Meschi (1843—83), gruzínský publicista a veřejný činitel, propagátor utopického so­ cialismu, bojovník za osvobození rolnictva. ’) A. N. Purceladze (1839— 1913), gruzínský spisovatel, ve svých dílech podal pravdivý obraz poměrů na venkově a brojil proti soc. nespravedlnosti. ®) P. I. Umikašvili (1838— 1904) spisovatel a veřejný činitel, autor gruzínského slabikáře. ®) Levan Mgebrov, veřejný činitel 2. pol. 19. století. N. Z. Cchvedadze (1845— 1911), pedagog a významný osvětový činitel. ^^) P. I. loseliani (1847— 1919) historik a nakladatel. ^ ^2) F. Turiašvili pokrokový pedagog, učitel semináře pro duchovní v Tbilisi 2. pol. 19. s^ol. ^^) D. Z. Bakradze (1826—90), gruzínský historik, etnograf a archeolog, představitel buržoasně lil5érální školy 2. pol. 19. stol. ^^) I. Mamacašvili, spisovatel a veřejný činitel 2. pol. 19. stol. ^®) V. D. Tulašvih (1834— 1910), pedagog a veřejný činitel, jeden ze zakladatelů Společnosti pro šíření vzdělání mezi obyvatelstvem Gruzie. ^•) G. Magalašvili, gruzínský veřejný činitel druhé poloviny 19. stol.

706

názvem „Pervyj učebnik dlja detej s azbukoj i skladami Feodana Prokopoviča v perevodě na gruzinskij jazyk Gavrila Čchendše“ (První učebnice pro děti s azbukou a slabikami od Feodana Prokopoviče v gruzínském překladu Gavrily Čechendše) aj. Na konci 19. století, před rokem 1865 bylo vytištěno více než 10 titulů slabikářů různých autorů jako např. P. loselianiho, I. Kerecelidza, S. Mživanova, P. UmikaWiliho, V. Tulašviliho aj. Tyto učebnice byly sestaveny hlavně metodou písmenkovou (syntetickou) a učení podle nich bylo velmi obtížné, v ně­ kterých případech bylo pro děti nepřekonatelnou překážkou. Je přirozené, že tyto učebnice, zastaralé jak po stránce metodické, tak i obsahové, nemohly uspokojit rostoucí požadavky lidových mas na vzdělání. Tím méně mohly uspokojit Goge­ bašviliho, vzdělaného pedagoga, který dobře znal nejlepší učebnice různých autorů, zvláště pak Komenského „Orbis pictus“ a skvělé „Rodnoje slovo“ K. D. Ušin­ ského. Brzy po návratu z Kijeva začal J. S. Gogebašvili psát učebnice pro národní školy. V r. 1865 vyšla jeho první učebnice, slabikář „Kartuli enis anbanida pirvelisakitchavi cigni“ (Gruzínská abeceda a první kniha čtení), které byly stále vydávány až do roku 1876. V r. 1868 vyšel jeho skvělý „Bunebis kari“ (Klíč k přírodě), čítanka pro 3. a 4. ročník. V r. 1872 vydal Gogebašvili „Poučení o tom, jak má učitel vyučovat abecedě a jak pracovat s čítankou“ (Nastavlenije o tom, kak dolžen věsti rabotu propodavátel’ po azbuke i knige dlja čtenija“). R, 1876 vyšla jeho vý­ borná učebnice mateřského jazyka „Deda ena“ (Mateřská řeč) část 1., která byla každoročně znovu vydávána, až do r. 1925, V přepracování zasloužilých učitelů Gruzínské SSR N. Bocvadze a K. Burdžanadze vyšla r. 1944 učebnice „Deda ena“ jako stálá učebnice mateřského jazyka pro 1. ročník gruzínských počátečních škol. V r. 1868 vyšla tiskem 2. část učebnice „Deda ena“, čítanka pro druhé oddělení; její poslední vydání, třicáté šesté, je z r. 1920. R. 1885 vydal J. S. Gogebašvili svou skvělou učebnici ruštiny „Russkoje slovo“, slabikář s čítankou, která od r. 1892 vycházela ve dvou dílech. Tyto učebnice se staly základem stálé učebnice ruského jazyka pro 2. a 3. r. gruzínských škol, která vyšla po prvé v r. 1945 ve zpracování S.Purceladze, V. Avališviliho a L, Džaparidze, V době od r. 1880 sestavoval a vydával J. S. Gogebašvili četbu pro děti různého věku, jako např. „Kokori“ (Poupě), gruzínská abeceda s čítankou pro rodinu (r. 1880), „Kuncula“ (Letorost), sborník vybraných povídek západoevropských a rus­ kých spisovatelů pro starší děti (r. 1883), „Chomli“ (Plejada), sborník gruzínských básní pro starší děti (r. 1883), „Akido“ (Větévka révy), sborník povídek pro děti (r. 1901), „Koka“ (Kytice), ilustrovaný sborník drobných vyprávění z dějin přírod­ ních věd, aj. J. S. Gogebašvili napsal přes 150 originálních povídek pro děti i článků poučného rázu. Z nich 10 vyšlo ve zvláštních vydáních jako např. „lavnanamra kmna“ (Co udělala ukolébavka), „Aspindzis omi“ (Aspindská bitva), dějepisná povídka „Mepe erekle da ingilo kali“ (Car Irakli^") a Ingilojka,^®) historická povídka „Tavda debulii kartvelni“ (Obětaví Gruzínci), psychologická povídka „Chatis muzezi“ (Je-li ikona příčinou stesku po vlasti) atd., 13 povídek je otištěno v časopise pro děti „Džedžili Niva“, ostatní jsou součástí jeho učebnic. Všechna tato učebně pedagogická a umělecko didaktická literatury byla po mnohá *’) Gruzinský car (1720—98), vítěz nad Turky, podněcoval rozvoj průmyslu a obchodu, zavedl státní školství, byl pro spojení s Ruskem. “ ) Název pro Gruzínku z azerdbajdžanské části SSSR.

707

desetiletí bohatou duchovní potravou pro četná pokolení školní mládeže. Mnohé z tvorby J. S. Gogebašviliho čtou i dnes se zájmem sovětské děti v Gruzii a tak dílo Gogebašviliho významně napomáhá splnění důležitého úkolu vychovat mládež v duchu opravdové lásky a oddanosti vlasti. J. S. Gogebašvili jako teoretik pedagogiky napsal mnoho prací o výchově, vzdělání a vyučování. Nejvýznamnější jsou:, „Burdži erovnebisa“ (Pilíře národnos­ ti), „Che nakopit icnobeba“ (Strom se pozná po ovoci,) „Achali samoscavlo gegmis šesacheb“ (O novém učebním plánu), „Brma cinamdzgoíoba chalchis ganatlebaši“ (Slepota vedení lidového vzdělání), „Ušinski a Korfi“ (Ušinskij a Korf), „Erovnuli senis mizezi da camali“ (Příčina národní nemoci a její lék), „Achali nabidži chalchis ganatlebaši“ (Nové kroky v lidovém vzdělání), „Rogor unda mojeckos uketesad sdplis škola“ (Jak lépe vybudovat venkovskou školu), Sachachlo mascavleblis gvacli da ukiduresi gačirveba misi“ (Zásluhy učitele národní školy a jeho ubohé po­ stavení) aj. Zvláštní pozornost věnoval J. S. Gogebašvili otázkám vyučování ma­ teřskému jazyku v gruzínské počáteční škole. Z četných prací a statí jsou nejdů­ ležitějšími: „Kak ulučšit kavkazskuju narodnuju školu“ (Jak zlepšit kavkazskou národní školu), „Metodičeskoje rukovodstvo dlja učitelej i učitelnic i prepodavanije po knige ,Russkoje slovo* “ (Metodická příručka pro učitele a učitelky k práci s knihou „Russkoje slovo“), Razbor učebných rukovodstv po russkomu jazyku“ (Rozbor příruček ruského jazyka), Darigeba mascavleblisatvis, tu rogor ipda caikvanos scavleba cera kitchvisa kartul anbaši da pirvel sakitchav cingši“ (Poučení učitelům o tom, jak by měli vyučovat gruzínskému jazyku s užitím azbuky a čí­ tanky), „Gosudarstvennyj jazyk v gruzinskich narodnych školách“ (Státní jazyk v gruzínskýčii lidových školách), „O gruzinskom i russkom alfavitach s pedagogičeskoj točki zrenija“ (O gruzínské a ruské abecedě z hlediska pedagogického) aj. Tyto pedagogické práce J. S. Gogebašviliho, napsané s velkou erudicí a znalostí věcí, seznamovaly čtenáře, především učitele národních - škol, s pokrokovými zásadami výchovy, vzdělání a vyučování dětí, osvětlovaly,jejich vyučovatelskou i veřejně pedagogickou činnost, vychovávaly v nich lásku k dětem a k učitelskému povolání. Většina těchto prací, zvláště práce z metodiky vyučování mateřskému jazyku podržují si svou životnosti v naší škole. J. S. Gogebašvili zemřel 1. (14.) června 1912 ve věku 72 let. Všechny své úspory a honoráře Za učebnice odkázel „Společnosti pro šíření vzdělání mezi obyvatelstvem Gruzie“ . Časopis „Ganatleba“ (Osvěta), redigovaný známým pedagogem L. Bocvadzem, vydal zvláštní sborník „Jakob Gogebašvili sachsovra4“ (Památce Jakoba Gogebašviliho) v Tbilisi, r. 1913. > J. S. Gogebašvili byl pohřben 10. (23.) června 1912 v Tbilisi v Didubojském pantheonu a 27. října 1940 byl přenesen do pantheonu na Mtacminské hoře nedaleko hrobu Ilji Čavčavadze. / Pedagogické učení J. S. Gogebašviliho se utvářelo v souhlase s jeho společenským, politickým a filozofickým světovým názorem. Gogebašvili sice nenapsal zvláštní práce politické anebo filozofické, ale ve všech jeho článcích a pedagogických statích i v jeho učebnicích lze se velmi snadno dopátrat, jaké bylo jeho společenské, politické a obecně filozofické přesvědčení. Z analýzy tětcho prací je zřejmé, že v oblasti přírodní filozofie, tj. filozofie přírody stojí Gogebašvili pevně na pozicích darwinismu a je v podstatě materialistou, třebaže nese ná sobě stopy některých náboženských předsudků. V oblasti teorie poznání, gnoseologie, stojí též blízko materialismu, protože považuje za základ poznání objektivně existující materiální 708

svět a vědomí, ideu, ducha, považuje za druhotné. Nedosáhl však marxistického chápání zákonů rozvoje společnosti, nepochopil třídní boj a revoluční přeměny společnosti, nedošel k jejich uznání a zůstal v této oblasti idealistou, ačkoliv jed­ notlivé fakty ze společenského života nezřídka viděl správně a správně je vysvět­ loval. V celku lze J. S. Gogebašviliho charakterizovat jako pokrokového osvěto­ vého pracovníka, demokrata, v podstatě stejného typu, jakým byl jeho učitel Ušinskij. V sociálně politické koncepci J. S. Gogebašviliho zaujímá vedoucí, ústřední místo otázka osvobození gruzínského národa z područí carismu na jedné straně a na druhé otázka rozhodného pozvednutí úrovně životních podmínek, práv a kultury pracujících jeho rodné země. Především nutno poznamenat, že J. S. Gogebašvili, jako i všichni ostatní účast­ níci národně osvobozeneckého hnutí, v jehož čele stál Ilja Čavčavadze, jenž byl moz­ kem pokrokového veřejného myšlení v šedesátých letech 19. století v Gruzii, vycházel při řešení národně osvobozeneckých otázek z toho, že gruzinský lid může dosáhnout svého štěstí a blahobytu jen v jednotě a bratrství s velikým ruským národem. Proto, když J. S. Gogebašvili vyzýval gruzinský lid k osvobozeneckému boji, považoval za falešného vlastence toho, kdo záchranu své vlasti a lidu nespo­ joval s bojem velkého ruského národa za světlou budoucnost. V jedné stati rázu programového „Vnitřní přehled“, která byla v ,r. 1880 otištěna jako redakční stať v časopise „Iverija““ ), jenž byl orgánem I. Čavčtidvaze, J. S. Gogebašvili napsal: „Naši vlastenci nechtějí vzkřísit mrtvého, chtějí jen vyyésti živého z bahna. Usilují o to, co by si mohli ^řát nejlepší ruští západníci, Bělinskij, Dobroljubov, autoři „Kdo je vmen“ a „Co dělat“ (má na mysli Gercena a Černyševského, které nejmenuje k vůli censuře, poznámka D. L’.), Ščedrin aj.“ (1 : 365). J. S. Gogebašvili považoval Rusko za svou velkou vlast. „Samozřejmě, znalost ruského jazyka“, psal, „je velikým dobrodiním pro všechny obyvatele Kavkazu, pro­ tože jim umožňuje být rovnocennými občany velikého státu, čerpat z veliké ruské literatury a cítit se jako doma v nezměrných próstorách své otčiny“ (3 :424). Zároveň J. S. Gogebašvili správně rozlišuje přátele a nepřátele své vlasti. Pro něho je carismus se svými tyrany a obhájci násilí a tmářství nepřítelem, utiskova­ telem pracovitého gruzínského lidu. Na druhé straně veškeren ruský pracující lid rovněž žijící pod útiskem carismu byl pro J. S. Gogebašviliho p ra^m příte­ lem gruzínského lidu a bez jednoty s ním nebylo pro něho myslitelné blaho ani štěstí Gruzie. Proto není náhodou, že J. S. Gogebašvili vždy hluboce cítil soímáležitost s radostmi i hořem ruského lidu.-Když v r. 1883 zemřel N. Korf, napsal J. S. Gogebašvili: „Korf zemřel také předčasně, jak předčasně umírají nej­ lepší synové Ruska. Nelze neříci, že Puškinové, Lermontovovéi Bělinští, Gogolové, Dobroljubové, Ušinští a Korfové umírají mladí, kdežto Katkovové, Leontjevové, Pobědonscevové a Měščerští a jiní apoštolově tmářství žijí jako Mafusail a všem se omrzeli“ (I : 400). Z této krátké charakteristiky, napsané v podmínkách carského režimu, není za těžko učinit si závěr o pokrokovém charakteru světového názoru J. S. Gogebašviliho vůbec i o hluboké lásce k velkému ruskému lidu zvláště. J. S. Gogebašvilimu je cizí falešný patriotismus' a šovinismus. Jeho patriotis­ mus je proteplen citem solidarity s jinými národy. Napsal: „Známe mnohé ,patrioty', kteří chtějí štěstí své země vystavět na neštěstí jiných zemí. Náš patrio­ tismus je docela jiné povahy, znamená jen čistou lásku k vlasti. Nenávist k někomu, přání utlačovat někoho, snaha učinit někoho nešťastným nemá v něm místa. *’) Iveria — starý název pro východní část Gruzie.

70ř)

Smyslem činnosti našich vlastenců není jiné utlačovat a jejich pokořením povýšit sebe, nýbrž ukázat našemu národu cestu k jeho intelektuálnímu rozvoji, k jeho mravnímu povznesení, k jeho blahu“ (1 : 362—3). Citem zdravého vlastenectví a internacionalismu jsou prodchnuty jeho řádky: „Bratrství mezi Gruzínci a Armény a nejtěsnější spojení s Ruskem — to je dvojité heslo, které vychází z hloubi národního života, je podmínkou kulturního, mravního a materiálního úspěchu, přemění naši zem v jeden z nejšťastnějších koutů světa a vytvoří pro ni světlou budoucnost“ (1 : 89). Zároveň stál Gogebašvili pevně na straně pokroku své země a jakoukoliv honbu za minulostí považoval za naprosto škodlivou pro národ. V tomto smyslu napsal: „Obnova staré Gruzie, restaurace režimu 17. a 18. století nenapadá nikomu ani ve snu. Minulá Gruzie je pro nás všechny minulostí, k níž navracet se je stejně nemožné jako je nemožné vrátit vody, které již jdou svým tokem“ (1 :364). V oblasti společenských otázek rozvíjel J. S. Gogebašvili rovněž na svou dobu pokrokové názory. V tomto směru má velký význam, jak reagoval na tak zvanou „rolnickou reformu“ z r, 1861. Aniž by dospěl k vědecké, třídní analýze této události, uvítal ze začátku „reformu“ s nadšením a spatřoval v ní osvobození rol­ nictva od staletého útisku. Když se však po několika letech jeho naděje nesplnily, poukazoval na to, že rolnictvo bylo oklamáno, že zem nedostalo a jeho ekono­ mické postavení se nejen nezlepšilo, ale v některém směru se dokonce zhoršilo. Již na začátku let osmdesátých a ještě zřetelněji v r. 1907 rozvíjel Gogebašvili tuto myšlenku: „Osobně jsem byl po celý svůj život upřímným přívržencem rovnos­ ti, nenáviděl jsem jakoukoliv nadvládu a stavěl jsem se proti ní, nenáviděl jsem panství knížat a šlechty, nadvládu byrokratů i bružoasie . . . A vždycky upřímně jsem si přál, aby byl pracující lid osvobozen a pomáhal jsem mu“ (4 : 185). J. S. Gogebašvili nebyl revolucionářem v plném smyslu toho slova, avšak pokrokové demokratické ideje společenské v mnohém směru určovaly pokrokpvě demokra­ tický ráz jeho světového názoru jako, celku. Protože východiskem mu byly výše zmíněné sociálně politické názory a zásada národnosti ve výchově, kterou vytyčili klasikové ruské pedagogiky 40—50 let, zvláště K. D. Ušinskij, postavil právě zásadu národnosti do základů svého peda­ gogického učení. Touto zásadou jsou proniknuty všechny jeho vědecké pedagogic­ ké p r^ e i novinářské články, jeho učebnice a veškerá jeho činnost. J. S. Gogebašvili považoval pracující lid za tvůrcem nositele národního organis­ mu, jeho dějin, jeho přítomnosti i budoucnosti a byl přesvědčen, že „šlechtický stav je zažloutlou a vyschlou větévkou našeho národa, a čím dříve odsekne kolo života tuto větévku od svého organismu, tím lépe“ (3 : 188). Zásada národnosti ve výchově se podle Gogebašviliho uplatňuje tehdy, jestliže výchova slouží zá­ jmům lidu, obraně jeho mateřského jazyka, svobodné práci, povznesení kultury lidu, lásce k vlasti a službě jejím zájmům. Vycházeje z této zásady, považuje Gogebašvili za hlavní cíl výchovy formování občana všestranně připraveného a hodného jména člověka „nového typu“, pro něhož čestná práce je přirozenou potřebou; věcí cti a svědomí, člověka vlastence, takového, „který za základní smysl svého života považuje štěstí rodné země, který obětavě a bez ustání bojuje se všemi překážkami, jež stojí v cestě pokroku jeho vlasti, který považuje za ztracený každý okamžik, jenž nebyl věnován péči o vlast, u něhož se srdce zalévá krví při utrpení otčiny, který se raduje z její radosti, je šťasten jejím štěstím, nešťasten jejím utrpením, který s úsměvem na rtech je hotov obětovat za vlast život“. (1 : 361). Protože „ideálem výchovy a vyučování“ byl mu „harmonický rozvoj“, spatřoval 710

ve výchově a vzdělání mladého pokolení, onoho „kořene národa“, nejdůležitější státní a celonárodní záležitost (10). J. S. Gogebašvili dobře viděl, že v té době existující soustava vzdělání neodpo­ vídá zájmům národa. Vedle požadavku na rozšíření sítě národních škol následoval Ušinského v boji proti scholastickému a dogmatickému vyučování dětí, jež bylo praktikováno ve všech tehdejších článcích soustavy lidového vzdělání. V známé stati „Strom se pozná po ovQci“ podává Gogebašvili vyčerpávající charakteristiku scholastické školy: „Taková škola je žalářem pro mladou dětskou duši. Zde panuje nesmyslné biflování nesrozumitelných slov a suchý mechanismus vyučování, přinášející utrpení. Škola byla zbavena životodárné radosti, která je stejně nutným živlem pro přirozenost dítěte jako voda pro rybu. Všechno to způsobuje, že se školy podobají hrobům naplněným bezduchým prachem“ (1 :192). Podle J. S. Gogebašviliho je hlavní příčinou toho odtržení školy od zájmů národa. „Nejchudší škola je silná,“ píše, „jestli prostřednictvím mateřského-jazyka zapustila hluboké kořeny v lidu, kdežto nejbohatší škola, zabezpečená po všech stránkách, je slabá, když je zbavena půdy“ . Správně poukazoval na to, že takové zaměření vzdělání není lidové a přímo prohlašuje: „Lidu je třeba docela jiných vědomostí, usiluje o zcela jiné vzdělání; vyučování a znalosti musí ho připravit na jedné straně pro boj s přírodou, a na druhé pro očekáváné společenské změny“ (I : 265). J. S. Gogebašvili považoval za plně hodnotné a pro lid užitečné takové vědo­ mosti, které obrážejí reálnou skutečnost a mají praktický ráz. Naprosto souhlasil s názorem Ušinského v otázce klasického a reá ného vzdělání: „Vžj^y jsem byl, jsem a budu přívržencem soustavy reálného vzdělání“ (2 :284). V podstatě správně pochopil myšlenku všeobecně vzdělávací školy a úlohu, kterou má obecné yzdělání ve formování všestranně připraveného člověka. Napsal: „V sou­ časné době je pro všechny zřejmá pravda, že odborné vzdělání je více méně slabé, jestliže mu nepředchází všeobecné vzdělání, jež napomáhá rozvoji všech intelektu­ álních schopností žáků a činí z něj plně hodnotného člověka. Specialista' zbavený obecného vzdělání se stává podobným stroji, který jedno koná mechanicky, ale něco jiného vykonat nemůže. Takový úzký specialista se vždy ztrácí v nových okolnostech, samostatně nedovede nic udělat a často věc pokazí, místo aby něco dobrého vykonal“ (? : 289). V pedagogickém učení J. S. Gogebašviliho zaujímá významné místo otázka vzdělání žen, kterou řeší v duchu ideje národnosti. Stejně jako K. D. Ušinskij, který poukazuje na to, že „muž a žéna jsou bytosti rovnoprávné, stejně samostatné a stejně odpovědné“ (14 :174) a že „není důvodu, aby musela žena zůstat pozadu za mužem ve vědě“ (14 :47). V plném souhlase s Ušinským v otázce vzdělání žen požadoval, aby škola zahrnovala všechnu mládež, dívky stejně jako chlapce. J. S. Gogebašvili provedl hlubokou, pronikavou kritiku oficiábií scholastické didaktiky a ukázal cestu k uvědomělému, pevnému a soustavnému osvojování hodnotných vědomostí a návyků žáků. Vycházel ze správného stanoviska, že vyu­ čování je nutno organizovat se zřetelem k těmto základním požadavkům: 1. Vy­ učování musí mít rozvíjející a výchovné zaměření, musí se zakládat na uvědomělosti osvojování skutečných vědomostí a na vypěstování morálního vědomí žáků, jejích morálního cítění a morálních návyků. 2. Vyučov^í musí přihlížet k vě­ kovým zvláštnostem žáků, k úrovni jejich psychického a fyzického rozvoje i pří­ pravy, a též k individuálním zvláštnostem. Pro uskutečnění tohoto základního stanoviska v procesu vyučování přikládal 711

zvláštní význam především obecně metodickým, tj. didaktickým principům a jejich tvůrčí aplikaci pedagogem. J. S. Gogebašvili nejen znal všechny pokrokové, obecně didaktické zásady, zvláště didaktické učení Komenského a Ušinského, ale věnoval též ve svých teoretických pedagogických spisech velkou pozornost dalšímu zdokonalování a konkretizaci takových vyučovacích zásad jako zásady uvědomělosti, názornosti, pevnosti vědomostí aj. Za hlavní didaktický základ celéhoracionálního vyučování považoval uvědomělost ve vjmčování. V této otázce plně stál na stanovisku K. D. Ušinského, který napsal: „Lidé vychovaní zcela v scholastickém duchu, se vyznačují tím ,,že nekonečné množství představ, pojmů i myšlenek jim leží v hlavě v nehybných řadách jako legendární vlaštovky ztuhlé třeskutým mrazem; leží vedle sebe řada za řadou a nic nevědí o své vzájemné exjstenci. V takových zatemnělých hlavách mohou dvě vzájemně si blízké a příbuzné myšlenky prožít vedle sebe celá desetiletí, aniž o sobě vůbec vědí. Uvádím tu krajní případ, s jakým se ovšem nesetkáváme vždyc­ ky. .. Avšak každé vyučování se má snažit vnést do dětských hlav co nejvíce jasna a světla“ (15 ; 378—9). Pro J. S. Gogebašviliho právě toto světlo ve vědomí žáků musí být základem a předmětem všeho vyučování. Psal: „Má-li být vyučování pedagogickým a rozvíjejícím, musí být provázeno na každém kroku a při každém slově plným porozuměním, protože od tohoto plného uvědomění vyučování závisí výchova pevné a! zdravé pozornosti žáků“ (7 : 22). Uvědomělost ve vyučování je nutnou podmínkou výchovy rozumově rozvitých lidí. „Vězte, “ říkal, «že vám roste dítě, fcteré až dospěje, musí projevovat neustále rozumovou činnost. Pro něho myšlenkový pohyb, cvičení, čtení knih a usuzování budou stejně každodenní potřebou, jakou je voda rybě a vzduch každému živému tvoru“ (2 : 11). V souvislosti s tím dává Gogebašvili mnoho skvělých pokynů, zvláště na příkladě vyučování mateřskému a ruskému jazyku, jak se má uskutečňovat přechod od blíz­ kého k vzdálenému, od jednoduchého k složitému, od snadného k obtížnému a od známého k neznámému. Vzorem, jak^jlnit tato jeho doporučení, jsou jeho učebnice. J. S. Gogebašvili přikládal neobyčejný význam zásadě názornosti ve vyučování. Plně souhlasil s učením J. A. Komenského o názornosti ve vyučování a nejednou poukázal na to, že ve výchově a vyučování nemůže být uvědomělosti, jestliže ná­ zornost neprostoupl celým vyučováním. „A tak především předmět,“ píše, „a po­ tom jeho pojmenování, především názorné vštípení, potom sluchové vnímání. Nemůžete-li dětem předvést předmět, ukažte jim obrázek. Nemáte-li ani to ani ono, nebo jde-li o slovo, které neoznačuje předmět z oblasti vidění, přejděte k znázornění prostřednictvím živého slova“ (8 :8). Posloupnost a postupnost ve vyučování je pro Gogebašviliho nutnou podmínkou jakéhokoliv úspěchu ve vyučování „nezvratným zákonem“ vyučování. Ve svých učebnicích dbá důsledně posloupnosti a postupnosti s velkým mistrovstvím. Vedle ostatních didaktických zásad, jež zajišťují, že si děti osvojí hodnotné vě­ domosti, přikládal Gpgebašvili zvlášť velký význam soustavě pedagogických opatře­ ní, která pomáhají^ dětem zvládnout základní pevne vědom osti. Mezi těmito opatřeními věnoval zvláštní místo uvědomělému opakování jak průběž­ nému, tak i zvláštnímu. Často ukazoval na to, že „opakování je matka učení“ a žádal, aby vyučování bylo organizováno tak, aby probrané učivo se upevňovalo novým, následujícím učivem a častým opakováním. Psal, že jestli „dnešní se neopírá o včerejší. . . a dnešní se neupevňuje zítřejším,“ „žáci zítra zapomenou, co si dnes osvojili, a to, čemu se budou učit zítra, uletí z jejich hlav pozítří“ . 712

v takovém případě „mozek žáků je arénou, v níž se na krátH čas objevily zvukové dojmy, aby brzy jako fata morgana zmizely a udělaly místa^finým, stejně přechod­ ným představám, které také brzo zmizí. Čo může být škodlivější než právě to nejen pro jazykovědu, ale i pro normální rozumový rozvoj“ (7 : 8). Podobně jako velcí pedagogové J. A. Komenský a K. D. Ušinskij i Gogebašvili považoval mateřský jazyk za úhelný kámen všeho vyučování. Nejednou uváděl známou tézi Komenského o tom, že „chtít učit někoho cizímu jazyku dříve, než ovládá jazyk domácí, je právě tak, jako bys chtěl učit syna jezdit na koni dříve, než umí chodit“ (16 : 222). Plně souhlasil se stanoviskem Ušinského, že „hlavním předmětem v celkovém humanitním rozvoji současného člověka musí být mateřský jazyk a literatura“ (13 : 184). Opíral se o analogické výroky velkých pedagogů Komenského, Pestalozziho, Diestervřega a Ušinského, když psal: „Mateřský jazyk není spojen s lidskou by­ tostí vnějším způsobem, nepodobá se šatu, který je možno lehce a bezbolestně zaměnit; mateřský jazyk je nevyčerpatelná kniha, v níž se skrývají všechna bohatství rozumu, fantazie a srdce lidu, vše, co jím bylo promyšleno, procítěno a vykonáno. Studium toho sbližuje dítě s duší a srdcem celého národa, s jeho dlouhým histo­ rickým životem a naplňuje jej duchovní silou a bodrostí“ (9). J. S. Gogebašvili byl přesvědčen o t ^ , že v nejbližší budoucnosti budou vy­ tvořeny vhodné podmínky pro rozkvět gruzínského jazyka a počítal s tím, že roz­ květ a rozvoj v plné míře je možný v přátelství a spojenectví s velkým ruským národem cestou připojení se k jeho bohatému jazyku a kultuře. Napsal: „Přežil tisícileté bouře, které s seboú odnesly spoustu jazyků a národů a přistál u ruského přístavu, proto tento jazyk nemůže ztrácef světlou naději, že mu dobré podmínky umožní kvésti jako dříve, dále se rozvíjet, zdokonalovat se a prokázat lidu, který jej vytvořil, ony velké pedagogické služby, k nimž má předpoklady mateřský jazyk a zvláště rozvitý jazyk, tento velký pedagog, jak se o něm vyjadřoval Ušinský“ (8 :92). Gogebašvili-plně souhlasil s myšlenkou K. D. Ušinského o tom, že škola nevy­ budovaná na mateřském jazyce „připomene dítěti už od prvního dne, a to velmi nevlídně, že není doma. Taková škola nezapustí kořeny v životě lidu a nepřinese pro něj užitečné plody“ (5 : 380) a napsal: „Tam, kde skutečně byla zapálena po­ chodeň vědy, byl vždy a je její hlavní oporou mateřský jazyk, vyučování v mateř­ ském jazyce je nejlepším prostředkem vzdělání a získáni vědomostí. Všude, ve všech zemích, kde se lidé odchýlili od této cesty, tam místo osvěty rozumu dosaho­ vali jeho zatemnění, místo světla tmy, místo čistoty a povznesení mravnosti na­ stával její úpadek“ (1 :'365). Svými četnými pedagogickými i novinářskými pracemi a články, uveřejněnými j ^ v gruzínštině, tak v ruštině, usiloval Gogebašvili o mobilisaci veřejného mínění ria obranu mateřského jazyka. Jeho známá práce „Pilíře národnosti“ v tomto smyslu byla prací velkého vědeckého pedagogického a publikačního v^nam u a měla důle­ žitou roli ve vštípení lásky k mateřské řeči a literatuře mpzi lidem. Zvlášť velký význam měla pro život gruzínského národa učebnice „Deda ena“ část 1. Ruský pedagog L. N. Modzalevskij řekl v r. 1864 v Petrohradě na obědě na rozloučenou ve své řeči k svému učiteli K. D. Ušinskému mimo jirié: „Poslední dva roky jste mnoho pracoval ve prospěch naší mládeže a ve své literární činnosti' jste sestoupil k ,azbuce‘ nebo lépe řečeno povznesl jste ée na výši pedagogické vědy, 713

pedagogického tvoření“ (12 ; 167). Tato slova můžeme stejně dobře opakovat na adresu autora skvělé učebnice „Deda ena“ J. S. Gogebašviliho. Jeho jméno bylo by nesmrtelné i tehdy, kdybý byl nevytvořil nic jiného než tuto učebnici — slabikář. V čem tkví základní přednosti učebnice „Deda ena?“ Je sestavena metodou analytickosyntetickou, která poprvé byla uvedena v Gruzii J. S. Gogebašvilim. Když odůvodňoval přednosti této metody ve srovnání s metodou skládání písme­ nek, napsal: „Nové vnímáme tehdy, když jsme si uvědomili nedostatky starého. Jaké nedostatky má obvyklá metoda ? Prvním nedostatkem je, že azbuka se začíná písmeny“ (9).' Pořádek, v jakém jsou písmena k učení předkládána, je sestaven s ohledem na stupeň obtížnosti písmen. Tento pořádek promyšleného rozvržení písmen v celku plně odpovídá na jedné straně kaligrafické zvláštnosti každého písmene a na druhé straně didaktickým požadavkům. Všechen materiál určený k rozhovorům, rovněž i povídky, vyprávění a verše, které jsou v uče^ínici obsaženy, jsou vybrány především z jevů4ivota a přírody, jimiž jsou děti obklopeny, které znají a které jsou jim blízké. To učebnici dodává ještě větší vzdělávací a zvláště výchovné síly. Zvláště velká pozornost byla věnována přírodovědnému materiálu, který se nepředkládá suše, nýbrž ve formě vyprávění, poutavých líčení atd. Mnoho povídek a veršů v učebnici obsažených má poučný didaktický ráz, v rozložení učiva se dbá přísně posloupnosti podle zásady od snadného k obtížnému, od blízkého k vzdálenému. V učebnici je velmi zajímavě realisován Gogebašviliho požadavek o potřebě opakování, zformulovaný takto: „Co bylo vnímáno v dnešní hodině, musí být zopakováno v příštích hodinách v jiné kombinaci a v jiných spojeních. Jinak není možné pevné vštípení osvojovaného v paměti žáka a vyučování bude postaveno na písku“ (7). Učebnice je sestavena se širokým využitím zásady názornosti. Převážná většina ilustrací plně odpovídá pedagogickým požadavkům a byla převzata do současné stálé učebnice mateřského jazyka pro 1. ročník gruzínských škol. Jazyk učebnice je po všech stránkách bezvadný, čímž se stává velmi poutavým a zároveň jí dodává i logické stavby. V ovládnutí mateřského jazyka v řozumovém rozvoji dětí sehrála významnou úlohu též druhá část „Deda ena“, určená pro druhý ročník. Tato učebnice obsa­ huje dobře vybrané články, verše, bajky, lidové písně a pověsti. Všechen materiál je rozložen v takové posloupnosti, že po probírání určité skupiny učiva nabývají žáci jasných, celistvých vědomostí o jevech a předmětech. Citem lásky k vlasti a její přírodě, k lidu a jiným vysoce mravním lidským hodnotám je proniknut „Bunebis kari“, čítanka pro 3. a 4. ročník. Tato dětská encyklopedie, která je sestavena na základě vědecké pedagogiky a pod vlivem Ušinského „Dětského světa“, byla po desítky let pramenem, z něhož školní mládež čerpala vědomosti o přírodě, o kultuře, o dějinách své země atd. Obsahuje mnoho výborných, dětem přístupných výňatků z tvorby velkých spisovatelů, básníků a bajkářů, jako Puškina,Tolstého, Krylova, Čavčavadze, Cereteliho, Baratašviliho, Eristaviho, Or^elianiho aj. O vědecké, pedagogické úrovni druhé části učebnic „Deda ena“ a „Bimebis kari“ hovoří fakt, že dnešní učebnice mateřského jazyka jro 2., 3. a 4. r. jsou naplněny materiálem z vyjmenovaných učebnic Gogebašviiho. I ' * J. S. Gogebašvili se domníval, že vedle znalosti mateřského jazyka potřebuje gruzinský lid znát jazyk ruský. Plné se stavěl za význam, který znalosti ruského 714

jazyka pro obyvatele Gruzie přikládal I. Čavčavadze. „Ruská literatura“, psal Čavčavadze, „nás vedla a měla silný vliv na naši duchovni moc a silu, zanechala sto­ py v našem myšlení, citech a v celém našem světovém názoru. V současné době není mezi námi nikoho ani v literatuře ani ve veřejném životě, kdo by nebyl pod vlivem ruské literatury. Proto můžeme říci, že každý z nás vyrostl na ruské literatuře, že každý z nás se dopracoval k svému přesvědčení, k svému učení na jejich veli­ kých myšlenkách a v souhlase s nimi si vybral život, v němž slouží veřejnému blahu“ (17 : 285). Gogebašvili plně souhlasil s hodnocením významu ruského jazy­ ka pro Gruzii, jak je provedl Čavčavadze, že bez znalosti ruského' jazyka „velikého dobrodiní pro každého obyvatele Kavkazu, není možné stát se spině hod­ notným občanem velkého státu“ (3 : 424). Pozoruhodné je tp, že sám lid Gzuzie si byl vědom významu znalosti ruského jazyka do té míry, že považoval znalost ruštiny za neoddělitelnou část a jeden ze základních ukazatelů vzdělanosti Gruzínce. Gogebašvili takto charakterizoval celonárodní lásku a úctu k ruskému jazyku: „Náš národ si přeje znát ruský jazyk; toto přání po pravdě řečeno je tak významné, že národní škola, v níž nebude místo pro ruský jazyk, nebude s to získat si plné sympatie našeho národa“ (6 : 451). Oddanost zájmům otčiny, zdravé a plné uvědomění významu, který měla, má a bude mít znalost ruského jazyka pro štěstí gruzínského lidu, bezvýhradná láska a úcta k velikému ruskému národu byly pro Gogebašviliho nevysychajícím pra­ menem bohatého vědeckopedagogického dědictví v oblasti vyučování ruskému jazy­ ku v gruzínské škole. Pokladnici tohoto dědictví po Gogebašvilim tvoří: „Russkoje slovo“, část 1. (Slabikář), „Russkoje slovo“, část 2. (Čítanka), „Metodická pří­ ručka pro učitele a učitelky gruzínských počátečních škol k vyučování podle knihy ,Russkoje slovo* “, „Jak zlepšit kavkazskou národní školu“, „Státní jazyk v gruzínských počátečních školách“, „Rozbor příruček pro vyučování ruskému jazyku“, „O gruzínské a ruské abecedě z hlediska pedagogického“, člái^y v časopi­ sech a novinách jako např. „Jak učit ruskému jazyku“, „Rodnoje slovo Ušinského v kavkazských školách“ atd. Všechny uvedené práce byly vytištěny ruský. První dvě jsou učebními příručkami pro žáky, nejlepším pramenem pro studium ruského jazyka a pro seznámení se a přiblížení k ruské kultuře, ostatní jsou vědeckými me­ todickými příručkami pro učitele, nejlepším pramenem pro ovládnutí teorie pe­ dagogického mistrovství úspěšného vyučování ruskému jazyku na gruzínských školách. Vysoké kvality učebnic „Russkoje slovo“ 1. a 2. část jsou důvodem, proč se staly nenahraditelnými učebnicem^ ruského jazyka v Gruzii. Přes nejrůznější pronásledování těchto učebnic ze strany carských vedoucích úředníků kavkazského školního obvodu, přes to, že význačný úředník lidových škol Kutajské gubernie F. Levickij oběžníkem vybízel učitele ruského jazyka, aby neužívali učebnic J. S. Gogebašviliho, nýbrž vyučovali podle učebnice „Kurs ruského jazyka pro po­ čáteční školy Zakavkazska“, jejímž autorem byl on sám, přestály Gogebašviliho učebnice s úspěchem všechny tyto a jiné útisky a udržely se jako téměř jediné učebnice všech počátečních škol Gruzie. O vysoké metodické hodnotě učebnice „Russkoje slovo“ mluví i fakt, že byly tyto učebnice široko daleko rozšířeny, že se jich užívalo za hranicemi Gruzie, dokonce i v Zakavkazsku. Užívalo se jich na severním Kavkaze, zvláště na osetinských školách a v Kazanské gubernii, zvláště v čuvašských školách, přes to, že tyto učebnic^ byly určeny pro školy jiné národnosti a svým obsahem a charakterem nemohly plně odpovídat obecně pedagogickým požadavkům učebnice živého jazyka školy kterékoliv národnosti. 715

Tisk, jak místní, tak i ústřední, kladně hodnotil tyto učebnice ruského jazyka a vyzvědal jejich klady. Např. časopis „Filologická kiůhovna“ napsal: „Zřídka se setkáváme mezi množstvím učebnic sestavených ke studiu ruského jazyka cizinci s tak krásnou a s velikým důmyslem sestayenou učebnicí, jakou představuje práce pana Gogebašviliho. Autor, významný gruzínský pedag'>g, náleží mezi přesvědčené přívržence názorné metody vyučování, tak potřebné, když jde o děti, které jazyk vůbec neznají, a které se mu musí učit nejen teoreticky, ale i prakticky, nemluvě již o tom, že v takových případech musí být hlavním úkolem učitele co možno nejvíce ulehčit svým žákům učení. K tomu je třeba tnít na paměti, že mezi gruzínským obyvatelstvem je obecně rozšířeno mínění, že ruština je velmi obtížná. Učivo, které podává p. Gogebašvili je bohaté a zajímavé a, co je zvlášť důležité, je rozvrženo v přísné posloupnosti“ (20 : 58—9). Podobné zhodnocení podává rovněž časopis „Počáteční vyučování“ : „P. Gcgebašvili vyjádřil svým vydáním učebnice pro Gruzii zároveň myšlenku, že je nutné, aby každá národnost Kavkazu měla svou zvláštní příručku ruského jazyka. Tato myšlenka kavkazského pedagoga je bezpochyby správná; její praktické uskutečnění je žádoucí nejen ve vztahu k různým národům Kavkazu, ale i k neruským plemenům celé Rusi vůbec. ,Russkoje slovo‘ určené pro Gruzii zůstává zatím jedinou pří­ ručkou sestavenou podle požadavků nejnovější metodiky 1 .. Výběr a rozvržení učiva pro. vyučování ruštině je proveden na základě dobře provedeného systému, jehož smysl Gogebašvili vysvětluje v příručce pro učitele (8) i v jiných výborně napsaných brožurách . . . „Russkoje slovo“ je skutečně dobrou a užitečnou učebnicí na gruzínských školách* (23: 335-^). V deníku „Kavkaz** se této učebnici dostalo též ocenění: „Přes to, že osobnostmi velmi vysoko postavenými a požívajícími autority i vlivu ve školské správě (má na mysli Levického, pozn. D. L.) byly rovněž sestaveny učebnice pro gruzínské školy, nemohly konkurovat knihám J. S. Gcgebašviliho, které zvítězily zvláště životností a správností autorových pedagogických názorů“ (21). < Pro charakteristiku Gogebašviliho učebnic jp zvláště významné, že i oficiální orgán kavkazského školního obvodu byl nucen, i když až po 28 letech, které uply­ nuly od prvního vydání knihy ,Russkoije slovo*, potvrdit přednosti těchto učebnic a uznat je za ,nejlepší učebnice ruštiny* ** (25). Jaké jsou zvláštní rysy učebnic „Russkoje slovo** 1. a 2. část, které měly tak veliký úspěch? J. S. Gogebašvili vycházel ze správné zásady, že studium živého jazyka se musí opírat o náležitou znalost jazyka mateřského. V tomto smyslu se fídil nejpokrokovějšími názory klasiků pedagogických, zvláště Komenského a Ušinského. Nejvíce se odvolával v této otázce na Ušinského. Vycházel z jeho tvrzení, že by bylo třeba „nezačínat se učit cizímu jazyku dříve, dokud nejsou položeny pevné základy jazyka mateřského** (15 :245). Vyzvědal a správně realizoval ve svých učebnicích myšlenku, že vyučování gruzínských dětí ruskému jazyku má začínat až tehdy, až bude mateřský jazyk jimi natolik osvojen, aby dovedly číst a psát, abý se vyznaly v základních, dětem přístupných jazykových formách, tj. od 2. roku vyučování. 'Má se začínat z těch stránek, které jsou v gruzínském a ruském jazyce shodné. „Od chvíle, kdy se Gruzie a Kavkaz připojily k Rusku,** psal, „Gruzínci a ostatní obyvatelé Kavkazu se začali učit ruštině podle příruček sesta­ vených pro ruské děti, což znamenalo při vyučování státnímu jazyku ignorovat naprosto všechny pedagogické poažadvky, změnit toto vyučování v otupující a mu­ čivé zaměstnání, podávat dětem ruský jazyk nikoliv ve formě snadno vnímatelné rozumové potravy, nýbrž v podobě kamene** a uzavírá, že neruské děti „lze učit 716

ruštině s úspěchem na základě příruček zvlášť pro ně sestavených“ (7: 1—2, 9). Protože byl Gogebašvili toho názoru, že bez pomoci mateřského jazyka nemůže být úspěchu ve vyučování cizím jazykům, přikládal veliký význam vysvětlení tvarů ve srovnání obou jazyků. Této otázce je věnována zvláštní práce „O ruské a gruzínské abecedě z hlediska pedagogického“ . J. S. Gogebašvili měl naprostou pravdu, když charakterizoval příčiny úspěchu své knihy takto: „Přísně dbáme posloupnosti, v přechodu od snadných forem ruského jazyka gruzínským analogických ke spojením čistě ruským; důsledkem toho je, že se ruská řeč nevtlouká do hlav dětí neuspořádaně a s bolestnými obtííemi, nýbrž, aby se tak řeklo, vyrůstá v jejich hlavách organicky, podobně jako v jazyce mateřském; tím, že osvojování je snadné, vyvolává a pěstuje v žácích sympatie k ruskému jazyku samotnému, což je neobyčejně důležité“ (11). „Russkoje slovo“ je založeno na správné zásadě, že „žáci především musí získat vědomosti a návyky zahalovat do forem ruského jazyka ^předměty a jevy je obklo­ pující, z nejbližšího prostředí, z domova, předměty a jevy zahrnující okruh jejich vědomostí, obsah jejich fantasie, rozumu, paměti, slovem nejbližší vnější skuteč­ nost, v níž žijí“ (8: 47). Zároveň J. S. Gogebašvili neupadal v druhou krajnost a jeho učebnice jsou naplněny překrásným materiálem, seznamujícím žáka, Gruzínce, s životem ruského národa, s jeho kulturou, obyčeji, přírodou atd. Píše: „Tím naprosto ne­ chceme říci, že cizí děti vůbec nemají být seznamovány se zvláštnostmi ruského života, přírody, obyčejů a s lidovou tvorbou; toho seznámení je stejně nutné, ale až po té, když se seznámili v prvních dvou letech školní docházky s uměním oblékat domácí skutečnost žáky obklopující, přírodu a život, do forem ruského jazyka“ (8: 48). Nejlepším důkazem těchto slov je Gogebašviliho „Russkoje slovo“ část 2., kde z celkového počtu 227 povídek, vyprávění, písní, bajek, pohádek, větši­ na je vybrána z ruského života a z ruských spisovatelů. V této učebnici je nejvíce zastoupen L. Tolstoj („Ninoččina škola“, „Kůň“, „Žena a džbán“, „Chytrá žena“, „Babička a vnučka“, „Děti u potoka“, „Dva mužici“, „Dva rybáři“, „Maličký mužik*^, „Nalezená kiůha“, „Nález“, „jehňata a vlk,“ „Smrt lva“, „Mužik a car­ ský sluha“, „Jak dívenka milovala svého otce“, „Lev a liška“, „Přísný trest“, „Myš dívka“, „Paleček“, aj.), L Krylov („Vrána a džbán“, „Liška a hrozen“, „Čížek a holub“, „Dvě bečky“, „Kohout a perlové zrnko“, „Labuť, štika a rak“, „Vlk a pastýř“ „Venkovan a země“, „Žába a vůl“, „Chvástavá moucha“ aj.), Pleščejev („Chlapec a ptáček“, „Moje zahrádka“, „Starý lesník“, „Ptáče“, „Stro­ my na jaře a na podzim“, „Hravé ručky“, „Deštivá kapka“, „Zimní večer“ f j.), A. Puškin („Pohádka o rybáři a rybce“, Djačenko „Ptačí hnízdečko“, „Dobrý kamarád“, „Špatný soused“, aj.), A. Oiojeyskij („Začneme družně pracovat“, „Družně do práce“ aj.). V této učebnici je obsažen velký počet ruských národních písní, pohádík a přísloví: (Národní písně: „Ptáček“, „Kohoutek“, „Malá lod“, „Husy“, „Niva“, „V máji“, „Vlaštovka“ aj. Národní povídky: „Líný Titus“, „Liška a rak“, „Kůň a rádlo“, „Dva pluhy“, „Komu je hůře“, „Co víš, na to se neptej“ aj. Národní pohádky: „O veliké řepě“, „Liška a datel“, „Kohout a ko­ cour“ aj.), materiál z učebnic Ušinského („Chytrý Tatar“, „Vepř a kůň“, „Vrána a straka“, „Jahoda a tulipán“, „Klasy“, „Chromý a slepý“, „Čtyři přání“, „Ovečka“, „Včelky na výzvědách“, „Orel a kočka“ aj.), Tichomirova („Dva kamarádi“, „Pták matička“ aj.), Vachtěrova („Chytrý pes“, „Opice matka“, „Nečinnost kazí“, „Kulík a skřivánek“, „Motýl a dítě“, „Ke každé práci je třeba důvtipu“ aj.),'Buaakova („Pravda je nad slunce jasnější“, „Rodné slovo“) aj.) Tímto vynikajícím didatickým materiálem, napsaným krásným literárním (

717

a zároveň děteih srozumitelným jazykem, uvádí „Russkoje slovo“ gruzínské žáky do prostředí ruského jazyka, seznamuje je s nejvýznanmějšími památkami ruské lidové tvořivosti, s ruskou národní kulturou, a postupně uvádí žáky do ruského jazyka a ruské literatury. Hodnota slabikářů určených pro vyučování národnímu jazyku (neruskému) závisí do značné míry na tom, na jakých metodických zásadách jsou sestaveny. J, S, Gogebašvili se na jedné straně opíral o nejpokrokovější vědecké myšlení této oblasti, zvláště K, D. Ušinského, a na druhé straně o studium velmi bohatých zkušeností ve vyučování ruskému jazyku na gruzínských školách, i Přitom byl nepřítele jakýchkoliv univerzálních metod vůbec a ve vyučování ruštině zvláště. Rovněž považoval za škodlivou a nepřípustnou imiversalisaci (nivelisaci, jak metody neustálého, nepřetržitého překládání, tak i metodu „přirozenou“, kterou nazýval také „němou“ metodou, „Metoda vyučování ruskému jazyku musí být prosta jakékoliv jednostrannosti a nesmí být úzká; musí slučovat přednosti jak metody přímé, tak i překládači a přitom musí být zbavena nedostatků 1obou. Názornost vyučování, vyučování ústní řečí, podporované systematickým spolupůsobením mateřského jazyka, tvoří základy, o něž se musí opírat učebnice ruského jazyka pro neruské školy“ (3: 407), „Russkoje slovo“, jakož i ostatní učebnice J, S, Gogebašviliho, jsou založeny na pokrokových obecně didaktických zásadách a jsou nejpěknějším př&ladem jejich vzorné aplikace a jejich uskutečnění v učebnicích. Úspěchu učebnice „Russkoje slovo“, část 1, v mnohém směru napomohlo i to, že začíná fonetickými a lexikálními cvičeními na zdařile zpracovaném materiále (kresby, slova, vyprávění, otázky a odpovědi atd,), rozvrženém ve správné meto­ dické posloupnosti, V důsledku všeho toho dávaly učebnice J, S. Gogebašviliho žákům pevné vědo­ mosti z ruského jazyka a žároveň plně realizovaly názory autora o tom, že „probu­ zení, výchova a upevnění sympatie i lásky k ruskému jazyku u neruských dětí má větší význam, než samotné úspěchy v osvojování ruského jazyka,protože zaprvé pevnost i růst úspěchů závisí od oné sympatie a za druhé, což je hlavní, když mi­ luji ruský jazyk, nemohu nemilovat národ, který jej vytvořil“ (8: 26), Vysoká úroveň vědecko metodických prací J, S, Gogebašviliho o vyučování ruskému jazyku v gruzínské škole (a hlavně jeho učebnic „Russkoje slovo“, část 1, a 2,) je základem úspěchu vyučování ruskému jazyku na gruzínské počáteční škole. Od r, 1945—6 se stalo Gogebašviliho „Russkoje slovo“ základem stálé učebnice ruštiny pro gruzínskou počáteční školu, sestavené S, D, Purzeladzem, V, G, Avališvilim a L, N, Džaparidzem.

J, S, Gopbašvili přikládal neobyčejný význam v celkové soustavě vzdělání a výchovy žáků přírodovědným poznatkům, V souhlase se svým učením o reálném vzdělání spatřoval v přírodě nevyčerpatelné bohatství pro rozumový a mravní rozvoj dětí a nejsprávnější pramen jejich přípravy k budoucí uvědomělé praktické činnosti. Ve znalosti přírody a zákonů jejího rozvoje spatřoval jednu ze základních podmínek národního blahobytu; i v této oblasti zůstává věren zásadě národnosti ve výchově, „Příroda naší země“, píše, „je velmi bohatá, ale my jsme velmi chudí. Proč? Nu proto, že nedovedeme této přírody využít“ (2: 293), „Hospodářství je věc velice složitá, vyžaduje teoretické i praktické studium. Příroda se podrobuje tomu, kdo je vyzbrojen znalostmi jejích zákonů, je pramenem bohatství jen pro ty, kteří jí umějí užívat, kteří dovedou využít jejích sil. Nevzdělaný člověk může 718

umřít hlady uprostřed nejbohatší přírody, když nemá žádné znalosti o ní. Nej­ ubožejší přírodu lze přeměnit v pramen bohatství, když člověk bezpečně ví, jak k ní má přistoupit a jak ji má donutit, aby sloužila jeho potřebám“ (10). Protože J. S. Gogebašvili vycházel z takového správného chápání vzájemných vztahů člověka a přírody, neúnaviíě propagoval mezi gruzínským obyvatelstvem nutnost získat přírodovědné znalosti. Napsal: „Ve vyspělých zemích si dobře uvědomili, že znalost přírody a podrobení si jejích sil zájmům člověka je jedním ze základů štěstí národa a lidstva. Tím se vysvětluje, že se v těchto zemích věnuje tak významné místo studiu přírody, jak v,e škole, tak v rodině. Díky takové výchově změnilo evropské lidstvo velké síly přírody ve své poslušné služebníky a tím denně zvyšuje svůj blahobyt. . . Příroda Gruzie je natolik bohatá a mnohotvárná, že se v tomto směru Evropa s ní nemůže ani srovnávat. . . A my jsme přes to chudí. Proč? Protože nedovedeme využít tohoto bohatství přírody“ (10). Na základě tohoto postoje J. S. Gogebašvili naprosto správně kritizoval přehlížení přírodovědeckých znalostí, které vládlo jak v soustavě domácí výchovy, tak i ve škole. Vedle tohoto velkého vzdělávacího a praktického významu, který J. S. Goge­ bašvili přikládal přírodovědným znalostem, viděl ve studiu přírody také velkou vlastenecko-výchovnou sílu. Byl přesvědčen, že studium přírody rodné země v mno­ hém směru napomáhá výchově lásky k vlasti, zvyšuje schopnost národa bojovat za rodnou zem, nikomu ji neodstupovat, protože ona je pravým kořenem života národa a „jako strom vytržený z kořenů vysýchá, tak i národ hyne, je-li zbaven svého území, své země“ (2 : 294). J. S. Gogebašvili, který vycházel z takového výchovného a vzdělávacího vý­ znamu přírody, nejen vyslovil mnoho zajímavých názorů na vyučování přírodních věd, na šíření zemědělských znalostí mezi lidem, ale — což je hlavní — prodchnul své učebnice přírodovědným učivem. Toto učivo vysvětluje přírodu a její jevy v duchu darwinismu, a jak správně ukazuje akademik N. N. Kecchoveli, člen Aka­ demie věd Gruzínské SSR, „je propracováno velmi pozorně, s využitím nejno­ vějších poznatků vědy“ (19: 235). J. S. Gogebašvili věnuje ve svých učebnicích nemálo místa i učivu zeměpisnému. Jak učebnice „Deda ena“, část 2., tak i „Bunebis kari“ obsahuje zvláštní oddíly učiva zeměpisného a etnografického. Zvláštní pozornost věnuje otázce studia zeměpisu Gruzie, protože je toho názoru, že „studium rodné země je základem lásky k vlasti“ (10).

Pro všestranný rozvoj žáků a pro výchovu vlasteneckých citů přikládá J. S. Goge­ bašvili velký význam studiu dějin. Když vkládal do svých učebnic učivo z dějin, hlavně z dějin Gruzie, kladl si za úkol ukázat žákům minulost národa, seznámit je s nejvýraznějšími historickými událostmi, s činností nejvýznamnějších historic­ kých osobností, s epizodami hrdinského boje lidu na obranu své svobody a za po­ vznesení kultury a osvěty. „Učitelé i rodiče musí dobře vědět a vždy si pamatovat“, psal J. Si Gogebašvili, „že cílem studia dějin není prosté uspokojení zvědavosti. Již dávno bylo řečeno, že historie je vůdkyní lidu. Proto musí historické povídky zřetelně vykreslit, co bylo brzdou a co pomáhalo naší vlasti v minulosti, čím byla oslabována a čím padala, co ji posilovalo, povznášelo a naplňovalo mohutnou si­ lou, k čemu má směřovat, aby zajistila svou existenci a připravila si pěknou bu­ doucnost“ (10). 719

v duchu těchto názorů na úlohu dějin jsou sestaveny i jeho velmi krásně napsané povídky a vyprávění, jak otištěné v jeho učebnicích, tak i vydané zvlášť, jako „Car Irakli a Ingilojka“, „Parsek minulosti“, „Čím byli včera“, „Aspindská bitva“, „300 obětavých rolníků“, „Obětaví Gruzínci“ aj. Všechna tato historická vyprá­ vění jsou napsána s velkou láskou k rodné zemi a k hybné síle jejích dějin, k jejímu pracovitému gruzínskému lidu.

Splnily se touhy a naděje J. S. Gogebašviliho; Gruzinský lid po Velké říjnové socialistické revoluci, pod vedením své rodné komunistické strany vybudoval „svou lepší budoucnost“, „svůj jasný a šťastný život“ . V současné době, kdy celý gruzinský národ, podobně jako ostatní národy Sovětského svazu, v široké frontě uskutečňuje přestavbu školy a celé soustavy lidového vzdělání ve světle historických usnesení XXI. sjezdu KSSS zákona o upevnění školy se životem, stává se pedagogické dědictví velkého gruzínského pedagoga stejně aktuálním pro vědu i školní praxi, jako je učení jeho milovaných učitelů, velkých klasiků pedagogiky. J. A. Komenského a K. D. Ušinského, jejichž jména náleží nejen minulosti, ale žijí dále i v současnosti pro blaho všeho po­ krokového lidstva. Proto je pochopitelné, že další studium a využití bohatého pedag"»gického a zvláště metodického dědictví J. S. Gogebašviliho je aktuálním, neodkladným úkolem našich dní. Není pochyby o tom, že 120. jubileum narození velkého gru­ zínského pedagoga přispěje k další popularizaci jeho učení nejen u nás, ale i za hranicemi, a což je hlavní, velmi napomůže hlubokému a všestrannému studiu jeho bohatého pedagogického, metodického a literárního dědictví a přispěje tak k obohacení a dalšímu rozkvětu socialistické pedag^tgické vědy i praxe, a bude na prospěch na^í vlasti, jejíž světlé budoucnosti věnoval J. S. Gogebašvili celý svůj život, své nadání a sve vědomosti. Gruzinský lid vychovaný v duchu vítězných idejí marxismu-leninismu bude po staletí vyslovovat s citem hrdosti, vděčnosti a lásky jméno svého „gruzínského Komenského“ a „gruzínského Ušinského“, J. S. Gcgebašviliho, velikého pe­ dagoga a šiřitele osvěty. ( L ite r a tu r a 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

720

i

Gogebašvili Ja. S., Sočinenija, gruzinský, sv. 1, 1951. Gogebašvili Ja. S., SoČinenijay gruzinský, sv. 2, 1952. \\ j Gogebašvili Ja. S., Sočinenijay gruzinský, sv. 3, 1953. Gogebašvili ja. S., Sočinenija^ gruzinský, sv. 4, 1955. Gogebašvili Ja. S., Izbrannyje sočinenijay sv. 1, 1910. Gogebašvili Ja. S., Izbrannyje sočinenija, sv. 2i 1940. Gogebašvili Ja. S.,Razbor učebných rukovodstzÁpo russkomu jazyku^ 1906. Gogebašvili Ja. S., Metodičeskoje rukovodstvd dlja učitelej i učitelnic gruzinskich načalnych škol k propodavaniju po knige y,Russkoje slovo", 1896. Gogebašvili Ja. S., Darigleba mascavleblisatvis, tu rogor unda caikvanos scavleba cera kitchvisa kartul anbaši da pirvel sakitchav cignši, 1872. Gogebašvili Ja. S., Predislovije k y,Bunebis kari", 1868. Gogebašvili Ja. S., Predislovije k yyRusskoje slovo", část 1., vyd. 22., 1913. Bocvadze L., Jakob Gogebašvili sachsovrad, 1913. , Ušinskij K. D., Sobranije sočinenij, sv. 1, 1948. Ušinskij K. D., Sobranije sočinenij, sv. 2, 1948. Ušinskij K. ly., Vybrané pedagogické spisy, SPN, Praha 1955. Komenský J. A., Didaktika velká, XXIX, 4, vyd. 1948.

17. Čavčavadze I., Sočinenijay gruzinský, sv. 8, 1948. 18. MgalobliSvili S., Vospominanijay gruzinský, 1900. 19. Kecchoveli N ., Voprosy jestestvoznanija v učebnike Ja. S. Gogebašviliy Sborník Tbilisskogo univerziteta im. Stalina, 1940. 20. Časopis yyFilologičeskaja bibliotekď\ SPB, 1894, sv. 1, III/58—9). 21. T>tvň\i,yKavkaz"y 1899, č. 164, bibliografie. 22. Deník yyNovoje obozrenijá"y 1893, č. 3390 a 3392. 23. Časopis yyN ačalnoje obučenije"y Kazaň, 1905, č. 8, str. 335—6. 24. Otčet o reviziji duchovno-učebnych zavedenij v Tiflise v 1873—4 gg. 25. Cirkular po upravleniju Kavhazskim učebným okrugomy 1912, únor, č. 2. Příloha 1.

\

/

\

721