Klasicismus obecně Na baroko navazuje klasicismus – um ělecký sm ěr, který vzniká v 17. století za vlády Ludvíka 14. ve Francii, ze které se pozd ěji rozšiřuje do celé Evropy. Slovo klasicismus pochází z latinského slova classicus = vynikající, vzorný, nejpředn ější. Stejně jako renesance čerpá inspiraci v antice (římské císařství) Důležité hodnoty klasicismu (které představuje např. filozof René Descartes) jsou řád, jasnost, strohost, zjednodušení a v protikladu k citovému baroku je to především racionalismus, tedy důležitost rozumu a jasného myšlení, které utlá čí cít ění a emoce. Do umění vstupuje přesnost a řád, za krásnou je považována jednoduchost. Architektura: klasicistní stavby jsou pravidelné, mají přímé a jasné linie, odraz antiky můžeme vidět v početných sloupořadích a trojúhelníkových štítech či velmi jednoduché výzdobě. Působí mohutně a vznešeně. (Louvre, Pantheon v Paříži, Kačina, Kostel sv. kříže na Příkopě, Stavovské divadlo…) Malířství a sochařství: zejména výjevy z velké francouzské revoluce či ideální krajinomalby (Jacques Louis David, Ingres…) a propracované sochy (hlavně bysty) z bílého mramoru Literatura: zejména epická poezie a dramatická tvorba. Rozvíjí se klasické drama – dramata musela dodržovat trojjednotu času, děje a místa (Moliére, Pierre Corneille, Jean de la Fontaine, Goldoni, J. w. Goethe). Dělí se na vysokou (eposy, ódy, tragédie) a nízkou (komedie, bajka, satyra)
Hudba: (hlavně 2. polovina 18. století) Klasicismus v hudbě se obvykle spojuje s trojicí skladatelů, kteří působili ve Vídni: Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Dílo těchto skladatelů ustavilo vzor "klasické" hudby, vyvážené a melodické, a její klasické formy (sonáta, koncert, symfonie). Skladby mají obvykle tři až čtyři věty s pravidelným střídáním tempa, orchestr má stálé složení se smyčcovými a často i dechovými nástroji a v komorní hudbě převládá trio a kvarteto. Snaží se o jasné a ucelené dílo (harmonicky i melodicky). Hudba je vyrovnaná, snaží se o dokonalou formu. Skladby jsou typické zpěvnou melodií, která je pravidelně periodizovaná, většinou diatonické stupnice (chromatické pouze zřídka) Pro vznik harmonie používá základní funkce (tonika, subdominanta a dominanta) a jejich obraty.
Formy: Velmi populární je nově vzniklá sonáta (sonátová forma), odlišná od barokních sonát, dále symfonie, opera, melodram (místo zpěvu mluvené slovo, doprovázeno hudbou), orchestrální koncerty (seznamují společnost s vážnou orchestrální hudbou) a zastoupena je také komorná hudba. Sonáta v klasicismu: Skladba pro sólový nástroj s/bez doprovodu, která se skládá z 3 nebo 4 částí/vět. (sonore = znít). Sonáta komponovaná pro celý symfonický orchestr se nazývá symfonie. Sonátová forma: 1. Věta (melodie) (expozice) – představuje hlavní, vedlejší a závěrečné téma •
Hlavní téma – vždy v základní tónině
•
Vedlejší téma. Nálada druhého tématu je odlišná od hlavního tématu, aby bylo dosaženo kontrastu. Vedlejší téma je většinou lyričtější a jemnější.
(provedení) – zpracování a rozvinutí expozice (repríza) – zopakování expozice 2. Věta – klidná a harmonická (harmonie) 3. Věta (nemusí se v sonátě nacházet) – menuet nebo scherzo – taneční nebo žertovná (rytmus) 4. Věta Opera: Je umělecká forma spojující dramatické divadelní představení s hudbou tak, že herci text (libreto) zcela či zčásti zpívají za instrumentálního doprovodu. Spojuje více základních uměleckých forem – instrumentální i vokální hudbu, literární dílo (v podobě libreta), drama a herectví, často též balet a tanec, jakož i výtvarné umění, (masky, kostýmy…) Na rozdíl od barokní opery, kdy kastráti zpívali tak složité melodie, že často ani nebylo slyšet, o čem zpívají, je melodie v klasicismu jednodušší s důrazem na význam textu.
Skladatelé tohoto období se dělí podle škol, nejznámější jsou ale představitelé tzv. Vídeňské školy – Haydn, Mozart, Beethoven. Dále také • Christoph Willibald Gluck • Luigi Boccherini • Antonio Salieri Významní čeští skladatelé: • • • • • • • • •
Jan Václav Stamic Jiří Antonín Benda František Xaver Dušek (klavírní koncerty, sonáty, symfonie a smyčcové kvartety) František Xaver Brixi (varhaník, skládal mše, kantáty, oratoria skladby pro čembalo a varhany) Josef Mysliveček; (působil v Itálii, Leopold Koželuh (pražský varhaníka, psal světské I chrámové skladby, opery či koncerty pro hoboj a fagot) Jan Ladislav Dusík Jakub Jan Ryba (Česká mše vánoční) Antonín Josef Rejcha; (působil ve Francii)
Pro české umělce jsou specifické pastorely – vánoční díla s pastýřskou tématikou.
Joseph Haydn (1732 – 1809) Rakousko V osmi letech vokalistou u sv. Štěpána ve Vídni, později potulný muzikant a učitel, kapelník hraběte Morzina, kapelník knížete. Poslední léta ve Vídni, dvě významné cesty do Anglie. Neobyčejná melodická svěžest, silné vlivy lidové hudby - srozumitelnost. Dokonalý smysl pro formální ucelenost. Jednoduchá, průzračná harmonie, polyfonie spíše v oratoriích. Porozumění pro specifiku jednotlivých nástrojů "haydnovský" orchestr. Komorní tvorba - Smyčcové kvartety - více než 80, např. 6 Slunečních, 6 Ruských (zprvu dominují housle), slavné kvartety Skřivánčí a Císařský (s variacemi na zpěv rakouské hymny, dnes hymna SRN). Smyčcová a klavírní tria, 12 houslových sonát. Symfonie (104). V raných ještě galantní styl, vrcholné - již dramatická naléhavost (místy prvky i beethovenovské). Haydn dovršil vývoj předcházejících období a vytvořil ucelenou koncepci klasicismu. Byl nejdokonalejším klasikem - ve stylovosti čistší než Mozart a Beethoven. Odstranil číslovaný bas, zdokonalil cyklickou sonátovou formu. Velký vliv na neoklasicismus 20. stol., zvláště na I. Stravinského, S. Prokofjeva, I. Krejčího…
Wolfgang Amadeus Mozart (1975 – 1791) Rakousko Jeho otec byl arcibiskupský dvorní kapelník v Salcburku a významný. Mozart byl zázračným dítětem - už v 5 letech zkoušel komponovat, později absolvoval významné koncertní cesty s otcem a sestrou (Francie, Anglie, Německo, třikrát Itálie). Byl koncertním mistrem kapely, poté (roztržka s arcibiskupem) svobodným umělcem či císařským dvorním kapelníkem. Umělecké cesty po Evropě (Drážďany, Lipsko, Berlín, Praha…). Těžké rodinné poměry, intriky, konflikty s vídeňským kapelníkem a skladatelem Antoniem Salierim, nemoc, předčasná smrt. Dílo: bohatá melodie a zpěvnost, čisté harmonie, rytmika v spojení s melodikou, orchestrální barevnost (větší využití klarinetů, basové rohy), dokonalá výstavba. Jednota obsahu a formy, pravdy a krásy. Složil 626 opusů. Symfonie (45) Tvůrce vlastního progresivního mozartovského stylu, který měl vliv na celý další hudební vývoj, zvláště autory 19. století, ale nově i na progresivní skladatele 20. století - neoklasiky.
Ludwig van Beethoven (1770 – 1827) Rakousko Jeho otec byl knížecím tenoristou. Beethoven měl velmi těžké mládí (otec opilec), od 12 let se začne učit u varhaníka, kterého později zastupoval v jeho funkci chrámového varhaníka a cembalisty v divadle. Dva krát navštívil Vídeň (poprvé se setkal s Mozartem, podruhé r. 1792 tam definitivně zůstal). Studoval u J. Haydna (nesoulad)a jiných skladatelů, ale nejvýznamnější pro něj bylo vlastní soukromé studium. Celý život byl svobodným umělcem. Později byl uznáván jako klavírista a velký moderní hudební skladatel. Měl kontakty mezi vysokými kruhy. Měl svéráznou povahu, byl těžko přístupný a snášenlivý. Už od r. 1802 měl sluchovou chorobou a mnoho osobních, finančních a zdravotních starostí, nakonec úplně ohluchl. Poslední skladby tedy psal na základě svých znalostí hudby bez toho, aby je slyšel. Umírá na syfilidu nebo cirhózu jater. Jeho tvorba je myšlenkově hluboká a bohatá odráží Beethovenův temperament, citovost. Melodika – zpěvná (volné věty) Rytmika - obohacení, v závěrečných dílech neobyčejná originalita, která umožnila vznik nového stylu – romantismu. Harmonická složka - rozmanitější než u předchozích skladatelů, smělé a barvité modulace (přechod z jedné tóniny do jiné), ale zásadně logické. Mohutné a ucelené skladby. Formy: Celkové uvolnění a rozšíření, nepravidelnosti, byl největším mistrem variací. Instrumentace: velký kvalitativní skok - velký klasický orchestr (zvětšil zasoupení dechových nástrojů).
Etapy: • • •
Do roku cca 1802 - osvojení slohu a formy vídeňského klasicismu 1802-1812: rozvinutí prostředků vídeňského klasicismu do individuálního slohu velké výrazové síly Poslední: ještě vyhraněnější individualizace hudební řeči a jeho subjektivního pohledu, novátorství v kompoziční technice (tématická práce, formy ...).
Dílo: menší rozsah, ale mnohem větší závažnost jednotlivých titulů I přes svou individualitu byl vzorem pro všechna následující období a jejich představitele. Jeho díla vedle Bacha = vrchol světové hudby.
