Masarykova universita v Brně Filosofická fakulta Hudební věda
Zdeňka Myšková
Hudba u opavských minoritů v 18. století
Magisterská práce
Vedoucí práce: Mgr. Vladimír Maňas, Ph. D.
Brno 2014
Prohlašuji, že jsem magisterskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Zdeňka Myšková
Poděkování Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu práce Mgr. Vladimíru Maňasovi, Ph.D. za cenné podněty při zpracovávání práce a Bc. Jiřímu Krátkému za pomoc při překladech z německého kurentu. Rovněž bych chtěla poděkovat Evě Bohuslavové za pomoc s překladem a své rodině za podporu a trpělivost.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 6 Stav bádání ...................................................................................................................................... 8
1
1.1
Stav pramenné základny .......................................................................................................... 8
Stručné dějiny minoritského kláštera ............................................................................................ 10
2
2.1
Vznik opavského minoritského kláštera ................................................................................ 10
2.2
Dějiny kláštera konce 17. a 18. století................................................................................... 10
Hudba u minoritů........................................................................................................................... 13
3
3.1
Hudebníci .............................................................................................................................. 13
3.2
Kostelní fundace .................................................................................................................... 18
3.2.1
Chronologický přehled fundací ..................................................................................... 19
Hudební nástroje kostela sv. Ducha .............................................................................................. 21
4
4.1
Varhany ................................................................................................................................. 21
4.2
Další nástroje ......................................................................................................................... 23
Sbírka minoritského kostela sv. Ducha ......................................................................................... 25
5
5.1
Dochované hudebniny ........................................................................................................... 27
Skladatelé ...................................................................................................................................... 28
6
6.1
Neidentifikovatelní skladatelé ............................................................................................... 28
6.2
Identifikovatelní skladatelé ................................................................................................... 30
6.2.1
Itálie a Španělsko........................................................................................................... 30
6.2.2
Německé země .............................................................................................................. 32
6.2.3
České země .................................................................................................................... 40
6.3
Opisovači ............................................................................................................................... 51
Závěr...................................................................................................................................................... 56 Zusammenfassung ................................................................................................................................. 60 Summary ............................................................................................................................................... 61 Soupis pramenů a literatury................................................................................................................... 62 a.
Soupis pramenů ......................................................................................................................... 62
b.
Soupis literatury ........................................................................................................................ 62
c.
Internetové odkazy .................................................................................................................... 66
Přílohy ................................................................................................................................................... 68
4
Úvod Hudba u minoritů v Opavě představuje neprobádané téma, o němž se v literatuře objevují jen velmi kusé informace. Autoři hesla Opava ve Slovníku české hudební kultury připomínají minoritský řád pouze v souvislosti s dalšími řády, jejichž koncentrace podněcovala v Opavě kulturní rozmach (srov. BOŽENEK – SETTARI 1997: 645). O tom, že o minoritech neexistuje žádná studie, dokládá i Racek poznámkou, že bude ještě třeba důkladně prostudovat vedle dalších klášterů i hudební minulost minoritského kláštera (srov. RACEK 1954: 10). Též Jiří Sehnal v Dějinách hudby na Moravě, který se velmi podrobně věnoval dějinám církevní hudby, nepodal o minoritech mnoho informací. Ve svém pojednání přímo uvádí: „Hudební minulost minoritů, kteří měli v 17. a 18. století své konventy v Brně, Opavě, Jihlavě a Krnově, je dosud neprobádaná. Řád, který dal české hudbě Ferdinanda Bernarda Artophaea, Bohuslava Matěje Černohorského a Česlava Vaňuru, jistě nebyl ani na Moravě z hudebního hlediska bezvýznamný. Potvrzuje to jednak dochovaná sbírka kostela sv. Ducha v Opavě z 2. poloviny 18. století a velké varhany v kostele sv. Janů v Brně od Sieberova žáka Antona Richtera z roku 1732“ (SEHNAL – VYSLOUŽIL 2001: 86). Významný materiál pro zpracování studie o hudebním dění opavských minoritů v 18. století na kůru u sv. Ducha tvoří prameny. Na prvním místě se jedná o zpracování hudebnin minoritské sbírky a vytvoření soupisu, který je součástí přílohy. Informace v soupisu vycházejí z popisu samotných hudebnin a opírají se o databázi OPAC-RISM.1 Identifikace skladatelů je dále založena na vyhledávání hesel v odborných slovnících.2 Tyto informace umožňují analyzovat repertoár chrámového prostředí v 18. a na počátku 19. století z několika hledisek: můžeme sledovat zastoupení autorů jednotlivých zemí, výskyt liturgických forem a nástrojové obsazení. Na základě využití sekundárních pramenů, jako jsou například kostelní účty a fundační listiny bylo možné zčásti doložit nástrojové obsazení a podat částečný přehled fundací. Střípky jmen hudebníků, kteří se podíleli na hudebním dění minoritského kostela, bylo možné zjistit z titulních listů hudebnin, zápisů na partech nebo z poznámek v Manuale minoritského provinciála Štěpána Christa.
1 2
OPAC-RISM [online]. Přístupné z:
. Grove, ČSHS, Dlabacž, PHSN II, EItner Q a další.
6
Časově je práce zasazena do 18. století, ale vzhledem k poznámkám o provádění skladeb dochovaných na partech nebo titulních listech hudebnin, přesahuje i do 19. století. Cílem magisterské práce je zpracování studie, která má z částečných informací, které se uchovaly, vytvořit obraz o liturgickém dění a hudebním provozu na kůru sv. Ducha v Opavě. Tímto by měla práce alepoň částěčně přispět zahlazení prázdných míst Opavy na hudebně-historickém poli.
7
1 Stav bádání 1.1
Stav pramenné základny O historii opavských minoritů se můžeme dočíst z několika publikací. Základní
informace poskytují Encyklopedie moravských a slezských klášterů (Foltýn 2005: 547–550) a Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích (srov. BUBEN 2006: 183–186). Z regionálních historiků se dějinami kláštera zabýval František Šigut. Ten ve své pozůstalosti zanechal strojopis Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě.3 Velmi podrobně sleduje dějiny až do počátku 17. století. Historii kláštera se v knize Kirche und Kloster der P. P. Minoriten zum Heiligen Geist in Troppau rovněž věnoval Ernst Baumann (1902). Ucelený
přehled literatury a studií, které poskytují informace k dané problematice, podal Josef Svátek ve studii K stavebním změnám minoritského konventu v Opavě (1957). Nověji se vznikem kláštera na základě archeologického výzkumu zabýval Prix a Zezula (2002). Pramenný materiál je uložen v Zemském archivu v Opavě, kde se nachází fond Minorité v Opavě. Z období 18. století se ve fondu dochovalo kolem dvaceti pramenů. Patří mezi ně knihy sakristie, kde jsou uloženy záznamy o odsloužených mších, účetní deník konventu, katalog konventní knihovny, fundační listiny, soupisy mešních fundací a rukopisné životopisy některých světců a jiných význačných osobností. Pro vytvoření částečného obrazu liturgie jsou nejdůležitějšám materiálem Originály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha (1757–1912).4 Zlomek jmen hudebníků, kteří se podíleli na hudební produkci minoritského kostela, bylo možné zachytit z Manuale Štěpána Christa, zvl. katalogů zemřelých bratrů a zemřelých bratrů moravské provincie.5 Některá jména zaznamenal ve své studii Bohumír Indra (1958: 109–124). Další jména se dochovala na partech skladeb minoritské sbírky. Zprávu o muzikologickém průzkumu sbírky podal v roce 1949 Bohumil Štědroň (1949: 380) a o rok později roku 1950 Oldřich Petráš (1950: 564–565). Další zpráva o minoritském hudebním archivu pochází ze 70. let (1972: 96–97). Nejvíce informací o sbírce nám poskytly samotné hudebniny uložené ve Slezském zemském muzeu.
3
ZAO. Fond Pozůstalost Františka Šiguta. Sign. 133 Karton 12 Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě. ZAO. Aktový materiál C. 46 b Originály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha (1757–1912). 5 [CHRIST, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Defunctoru[m] Fratru[m]. Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Fratruru[m] Pro[vinci]a. Moravia. MZK, Rkp. Mn 60. f. 4
8
Informace k varhanám byly především čerpány z publikací Jiřího Sehnala (2003, 2004) a z internetové databáze Štěpána Svobody, věnující se varhanám a varhanářům6 a ze studie Josefa Svátka (1957: 133). Poznámky o dalších nástrojích byly získány ze záznamů o opravách z účetní knihy farního úřadu. Údaje o skladatelích byly částěčně čerpány z titulních listů, za základ ovšem posloužil text vyhledávaný v odborných lexikách (Grove, ČSHS, PHSN, Dlabacž a další).
6
Dostupné z
.
9
2 Stručné dějiny minoritského kláštera 2.1 Vznik opavského minoritského kláštera Vznik minoritského kláštera v Opavě je zahalen nejasnostmi. Usazení minoritů je často zasazováno do roku 1234 nebo 1238. Kronikář Štěpán Christ se ve svém Manuale zmiňuje,
že
v tomto
roce
vznikla
fundace,
která
je
připisována
knížeti
Měškovi II. Opolskému. V roce 1239 ji měl potvrdit český král Václav II. Toto datum je však sporné a v novějších studiích, které se věnují historii řádu, je zmiňováno spíše jako pozůstatek barokní tradice (FOLTÝN 2005: 542). Foltýn ve své encyklopedii uvádí, že první známka pravděpodobné činnosti minoritů v Opavě pochází z 31. března roku 1237, kdy papež Řehoř IX. reagoval na stížnost proti zpochybňování stigmat sv. Františka zdejším dominikánským kazatelem Burchardem (Foltýn 2005: 542). Na základě archeologického průzkumu z roku 2000 datuje Zezula založení kláštera do 2. poloviny 40. let 13. století (PRIX – ZEZULA 2002: 275). Pravděpodobně od roku 1239 tvořily minoritské konventy v Čechách, na Moravě, ve Slezku a Polsku česko-polskou provincii. Opavský klášter byl do této řádové provincie přijat 3. 4. 1250 (BUBEN 2006: 164). Lze tedy předpokládat, že opavský konvent byl založen nedlouho před zmíněným datem, tedy někdy ve druhé polovině čtyřicátých let 13. století. Za fundátora můžeme označit nejspíše moravského markraběte Přemysla II. V letech 1517– 1732 byly moravské konventy přiřazeny k provincii rakouské, konventy v Opavě a Krnově řídil slezský komisař (comissarius Silesiae). Roku 1732 se moravské konventy odpoutaly od rakouské provincie a vytvořily samostatnou provincii moravskou, která existovala až do roku 1822. Tato provincie sv. Cyrila Metoděje byla rozdělena na 3 kustodie. Opava spolu s Uničovem a Krnovem tvořila kustodii sv. Bonaventury (BUBEN 2006: 163–165). 2.2
Dějiny kláštera konce 17. a 18. století V dějinách kláštera můžeme zaznamenat jeho rozkvět do 2. poloviny 16. století. Ani
husitské války nijak výrazně nepoznamenaly klášterní život. V souvislosti s reformací můžeme pak od 2. poloviny 16. století sledovat postupný úpadek kláštera. V tomto období registrujeme množící se spory mezi městem a klášterem, vlivem hojných prodejů a pronájmů dochází k hospodářskému úpadku. Rovněž v této neslavné éře minoritského kláštera dochází k úpadku řeholního života. Během 17. století se úpadek kláštera pak ještě více prohluboval.
10
V následujícím 18. století pak zaznamenal klášter prudký rozvoj nejen v oblasti přestavby kláštera, ale došlo i ke vzkříšení řeholního života a s tím i k rozkvětu liturgické hudby, která se nám do dnešní doby zachovala v podobě rozsáhlé minoritské sbírky. Počátek 17. století se nese ve jménu protestantských útoků. 15. února 1604 přepadli protestanti klášter a vyplenili kostel. Tehdejší kvardián Alexandr Paenetius, který byl přímo ohrožován na životě, musel na rok a půl uprchnout z města. Na Opavu pak byl uvalen císařský acht. Opravy kláštera byly zahájeny až v roce 1610. Kvardián Pavel Meinhart, který do svého úřadu nastoupil v roce 1608, přinutil Bertolda Tvorkovského, aby se zdevastovaný areál začal opravovat. V červenci roku 1621 byl klášter vydrancován oddíly krnovského vévody Jana Jiřího z Hohenzollernu. V té době byl minorita Barnabáš jediným katolickým knězem ve městě a musel zastávat službu i ve farním kostele. Další pustošení na sebe nenechalo dlouho čekat a v roce 1627 klášter vyplenili Dánové. K opravám kostela došlo v roce 1636. Byla přestavěna kaple při severním boku presbytáře a v roce 1666 byla k severní lodi připojena velká kaple sv. Antonína Paduánského. Byl pořízen oltář sv. Antonína Paduánského na místě, kde je dnes oltář sv. Josefa Pěstouna Téhož roku byla také Samuelem Reichlem vystavěna kaple sv. Františka, později výkropní kaple. (SVÁTEK 1957: 133). Jako první byl v této kapli v roce 1668 pohřben Samuel Reichel. V roce 1745 úředník Johann Adam Pröbstel, krerý zemřel 20. června a 1769 Johann Anton Pino von Friedenthal (BAUMANN 1902: 28). Požár, který 24. května 1689 zasáhl město a s ním i klášter, byl poslední ránou, kterou klášter utrpěl v 17. století. Došlo při něm ke zřícení pozdně gotické klenby presbytáře. Během požáru shořelo osm oltářů, kazatelna, varhany a některá paramenta. Tehdejší kvardián P. Albert Kunze přislíbil kostel i klášter zrenovovat (BAUMANN 1902: 22). S opravami se začalo již v roce 1690 a pokračovalo až do 18. století. Během tohoto období došlo k celkové barokní přestavbě kláštera. Opravy konventu skončily v roce 1695, práce na kostele pokračovaly až do roku 1712, kdy byl osazen nový hlavní oltář od laického bratra Adama Erdta (FOLTÝN 2005: 548). K rozšíření chrámové lodi došlo v roce 1714, a to do stran trojicemi kaplí. V letech 1724–25 byly vymalovány klenby kostela freskařem Janem Kryštofem Handkem (FOLTÝN 2005: 548–549). K další přestavbě, tentokrát západního průčelí kostela došlo v roce 1731. V letech 1735–1758 na místě po dvou zbouraných domech před klášterem vznikají dvě nová křídla 11
budovy konventu, čímž klášter nabyl nynějšího rozsahu a podoby (BUBEN 2006: 185). Dominantou chrámového prostoru se stala centrální kaple sv. Antonína Paduánského, vybudovaná před rokem 1745 (FOLTÝN 2005: 548–549). V roce 1749 vyrobil laický bratr Valentin Nähring svatostánek a v témže roce 18. července jej připevnil na hlavní oltář. 1. srpna byl přenesen na hlavní oltář také obraz Panny Marie Pomocné, který byl nejdříve v kapli sv. Antonína a potom u oltáře sv. Františka. Rovněž týž rok byla rozšířena výkropní kaple a opatřena kazatelnou a novými lavicemi. Bratr Valentin Nähring zhotovil ještě v roce 1751 oltář sv. Antonína Paduánského a v r. 1754 oltář sv. Josefa Kupertinského (SVÁTEK 1957: 134). Z rozhodnutí císaře Josef II byl zrušen v roce 1782 sousední klášter klarisek. O rok později roku 1783 došlo ke stavebním úpravám bývalé oratoře sester a také jižní části křídla ambitu jejich kláštera, které byly přičleněny ke kostelu sv. Ducha (BUBEN 2006: 185). Roku 1783 koupili minorité oltář sv. Floriána, který stál dříve jako hlavní oltář v kostele sv. Kláry a umístili jej do nově vytvořené kaple (bývalá oratoř sester klarisek). Obraz namaloval opavský malíř Ignác Günther (SVÁTEK 1957: 134). Rok 1785 je důležitý z hlediska nově ustanoveného druhého farního úřadu u sv. Ducha a tím založení nové inkorporované fary. Dne 20. 6. 1790 v klášteře znovu hořelo. Oheň zničil kryptu s náhrobky opavských vévodů, hlavní oltář, kapli sv. Antonína, kapli zemřelých, kazatelnu, varhany a strany oratoře (BAUMANN 1902: 23). Škody způsobené požárem byly následně odstraňovány v letech 1790–1794 a klášter spolu s kostelem byl celkově obnoven (BUBEN 2006: 185). Malířskou výzdobou chrámu i severní centrální kaple minorité pověřili opavského malíře Ignáce Günthera (FOLTÝN 2005: 548). V roce 1788 došlo k odprodeji dvoru na Ratibořském předměstí, jehož součástí byly dva mlýny (BUBEN 2006: 185).
12
3 Hudba u minoritů 3.1
Hudebníci O hudebnících, kteří se starali o provoz hudby na kůru u minoritů, poskytují písemné
prameny pouze kusé informace. Informace se nedochovaly pravděpodobně v důsledku požárů, které klášter utrpěl zvláště v letech 1689 a 1790. Pokud napřeme svou veškerou pozornost na získávání veškerých informací týkajících se varhaníků u sv. Ducha, vyvstane nám jméno Jiří JANDEŠOVSKÝ (řečený Jandišek), jenž zde působil v letech 1647–1655 (INDRA 1958: 113). Další jména minoritských hudebníků, kteří působili na kůru sv. Ducha, zaznamenal v písemných pramenech kronikář a kvardián brněnského konventu Štěpán Christ.7 V jedné z kapitol nazvané Katalog našich zemřelých bratrů je zapsáno jméno laického bratra Masimiliana Lindera SVEVA, který podle Christovy zprávy vykonával varhanickou praxi po mnoho let, zemřel 1. prosince roku 1711 v Opavě.8 Jméno varhaníka a skladatele Mariana WELSCHERA se nachází v katalogu bratrů moravské provincie.9 Jako vynikající varhaník působil ve Vídni, Opavě a Brně. Narodil se 14. září 1677, 2. února 1706 složil řádové sliby a 21. března téhož roku přijal svátost kněžství. Ve kterých letech působil v Opavě, nevíme. Roku 1720 se stal vikářem a byl považován znamenitého hudebníka. Zemřel v Brně 8. března v roce 1742. Jeremias KARGER10 působil v Opavě jako regenschori a několikrát byl novicmistrem. Narodil se 20. prosince 1687. Věčné sliby složil 8. června 1711 a o rok později 12. března 1712 byl vysvěcen na kněze. V Opavě zemřel 7. srpna roku 1745. Další Damascensus HANN11 působil v kostele sv. Ducha při mších jako zpěvák. Byl považován za dobrého hudebníka a podle zápisu tenorista et bassista můžeme uvažovat o tom, že jeho hlas měl neobvyklý rozsah. Narodil se 28. dubna 1698. Dne 2. srpna 1718 složil věčné sliby a svátost kněžství mu byla udělena o tři roky později, a to dne 20. září 1721. Datum ani místo jeho úmrtí není známo.
7
[Christ, Stephanus]: Manuale. MZK, Rkp. Mn 60. f. [Christ, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Defunctoru[m] Fratru[m], f. 74. 9 [Christ, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Fratruru[m] Pro[vinci]a. Moravia, f. 119. 10 Tamtéž, f. 120. 11 Tamtéž, f. 125. 8
13
Nevíme přesně, jakým způsobem obohacoval hudební stránku liturgie laický bratr Michael TIL, který pocházel z Moravského Marckersdorffu. V katalogu zemřelých bratrů je pouze zapsán jako laic[us] musicu[us].12 Narodil se 26. července13 1712, řádové sliby složil 10. října 1735. Zemřel velmi mladý ve svých třiceti pěti letech ve Fulneku 9. prosince v roce 1747. U jména Ludvica GÖTHINGERA nacházíme v Manuale14 poznámku Musicus. Narodil se 8. dubna. 1707. Řádové sliby složil 4. září 1734 a 17. března 1735 byl vysvěcen na kněze. Vzhledem k tomu, že od roku 1749 působil jako regenschori v Krnově, je tudíž nanejvýš pravděpodobné, že se při svém pobytu v Opavě v minoritském klášteře mohl též věnovat hudbě. Datum úmrtí Christ neuvádí. Kromě Kargera a Hanna uvádí Jan Racek s odkazem na odbornou práci Jiřího Sibíka15 ještě jméno řádového skladatele Theodosia SCHLICHTIGA,16 kterého zatím nebylo možno v pramenech dohledat (RACEK 1954: 10). V minoritské sbírce je zaznamenán jako autor tří skladeb Johann SCHLICHTIG, který působil jako varhaník děkanského kostela v Bruntále.17 Na hudební složce se u minoritů podíleli i hudebníci ze zámeckých kapel a okolí. (GREGOR 1987: 63). Jedním z tehdy významných aktivních hudebníků byl i Josef Puschmann, který pro minority složil hudbu již k výše zmíněné hře Singspiel über das Leben des gegen Gott Lieb-vollen Heiligen Joseph von Copertin, jež byla 19. června 1768 provedena u příležitosti svatořečení Josefa Kopertinského (JIRGENS 2000: 1456). Puschmann byl v té době od 1767/68 činný u hraběte Ignáce Dominika Chorinského ve Velkých Hošticích (BOŽENEK 1971: 134). Pacificus NAEHRING, autor textu výše uvedené liturgické hry, působil podle Jirgense v minoritském klášteře jako regenschori (JIRGENS 2000: 1456). U čtyřiceti skladeb je na titulním listě v názvu skladeb zapsán jako P[at]ris Pacifici Naehring nebo P[at]ris Pacifici z toho u dvou skladeb (A 5, 8) je zaznamenán jako opisovač, za jménem je uvedena zkratka mpris, mp.
12
[Christ, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Defunctoru[m] Fratru[m], f. 87. V katalogu bratrů moravské provincie, je uvedeno, že se narodil 26. června. [Christ, Stephanus]: Manuale. Liber [secun]dus. Cathalog[us] n[ost]roru[m] Fratruru[m] Pro[vinci]a. Moravia, f. 140. 14 Tamtéž, f. 139. 15 Sibík, Jan. K dějinám hudby ostravského kraje. Strojopis. Praha, 1953. 16 † 28. 12. 1773. 17 Na titulním listě skladby pod číslem A 180 je zaznamenáno: „Joanne Schlichtig Organista Decanalis Ecclesiae Freudenthalensis.“ 13
14
Tabulka 1 Přehled skladeb, kde je na titulním listě zmíněn regenschori Pacificus Naehring Sign. SZM
autor
A4 A5 A7 A8 A 15 A 16 A 17 A 18
Albrechtsberger Anton Johann Bernecker Franz Bernecker Franz Bernecker Franz Bernecker Franz Erasmo Carl Erasmo Carl Erasmo Carl Erasmo Carl
A 23
Brosmann, Damasus
A 27 A 37 A 60 A 61 A 62 A 63 A 64 A 68 A 81 A 82 A 86 A 99 A 108
Brosmann, Damasus Gassmann, Florian Leopold Hoffmann, Leopold Hoffmann, Leopold Hoffmann, Leopold Hoffmann, Leopold Hoffmann, Leopold Holzbauer, Ignaz Jaroš, Václav Jaroš, Václav Kamler, Gottfried Kraus, Lambert Kučera Antonín
A 122
Mayer, Joseph
A 144 A 145 A 146 A 158 A 167 A 169 A 170 A 174 A 175 A 180 A 191
Offner, Wolfgang Offner, Wolfgang Offner, Wolfgang Perez, Davide Puschmann, Josef Puschmann, Josef Puschmann, Josef Reuter, Georg Reuter, Georg Schlichtig, Johann Kalous, Václav
A 193
Kalous, Václav
A 195 A 198 A 200 A 225
Kalous, Václav Stadler, Maximilian Tauber, Mauritius Zechner, Johann Georg
A1
skladba
datace
Regina caeli
4/4 18. st.
Lauda Sion in F Ave Regina in Es Introitus Missae pro Dominica Passionis et Palmarum Regina caeli in B Beatus vir Dixit Dominus in C Laudate Dominum in F Laudate pueri in C Motetto in E. De communi Virginum O quam pulchra est Offertorium – Exultate aeterni amores in C Regina caeli Missa in C Missa in C Missa in C Motteto Atra nocte incubante in B Motteto In laeto choro angelorum in C Motteto Jubilate Deo in C Offertorium Estotefortes in bello in D Motteto Preces precibus in D Litaniae in D Missa in C Offertorium Ave mundi spes in C Offertorium in C De Resurrectione Domini Terra tremuit in C 6 Ave Regina caelorum 4 Regina caeli 2 Regina caeli Aria Unica est columba mea in D Litaniae in C Litaniae in d Regina Caeli in C Litaniae in C Missa in C Requiem Litaniae in C Offertorium pro festo Beatae Virginis in coelos assumptae – Assumpta est Amria in D Missa Sancti Simeonis Litaniae in F Litaniae in B Veni sancte Spiritus
4/4 18. st. 1763 4/4 18. st. 1763 4/4 18 st. 4/4 18 st. 4/4 18 st. 4/4 18 st. cca 1800 ante 1778 3/3 18. st. cca 1807 cca 1800 ante 1808 cca 1800 cca 1800 cca 1800 1/4 19. st. 1/4 19. st. cca 1800 4/4 18 st. 1/4 19. st. cca 1800 1768 3/3 18. st. 3/3 18. st. cca 1800 1778 4/4 18 st. 4/4 18 st. 1761 cca 1805 1/4 19. st. 1/4 19. st. 1/4 19. st. cca 1807 1/4 19. st. 1/4 19. st. 1/4 19. st.
Philipp SCHÜTZ se podle Sehnala narodil ve Slezku pravděpodobně v roce 1750. Ve své žádosti o místo kapelníka olomoucké katedrály uvedl, že v roce 1768 zpíval při provedení hry o sv. Josefu Kopertinském. V Olomouci studoval práva a během studií chodil vypomáhat kapelníkovi Neumannnovi jako zpěvák, houslista a violonista. Po smrti Neumanna mu bylo prozatímně svěřeno řízení kůru olomoucké katedrály a výchova mladých 15
zpěváků – diskantistů. Po Puschmannově smrti, který zemřel před 4. únorem 1794, nastoupil Schütz 8. března téhož roku na jeho kapelnické místo (SEHNAL 1988: 52–54). Další jména zpěváků se občas objevují na partech skladeb jako jména describentů. Antonius PITTLITZECK18 se na partech S, T, B skladby Ave Regina Caelorum od Wolfganga Offnera (A 144) podepsal jako tenorista. Ve skladbě Regina Caeli (A 146) od stejného skladatele se podepsal Tenorista & Synt. Alumnus. V roce 1807 opsal Joseph HATSČKE party A a Cor I u skladby Johanna Georga PAUSEWANGA a podepsal se jako altist. V souvislosti s provedením Mše c moll od Ludwiga van Beethovena dne 28. září 1811 v kostele sv. Ducha za účasti samotného skladatele, je zmíněn regenschori Josef SCHMIDT a Aloys FUCH, který jako dvanáctiletý student opavského gymnázia zpíval sopránové sólo (RACEK 1946: 73). Jirgens v encyklopedii nešťastně pojmenovává provedenou skladbu jako Missa solemnis (JIRGENS 2000: 1456). Pod tímto názvem dnes již vnímáme Missu sollemnis D dur, která vznikla až mnohem později. Tuto událost zmiňuje též Gregor ve své práci – Hudební místopis Severomoravského kraje (GREGOR 1987: 64). Baumann tuto událost řadí na konec roku 1807 nebo začátek roku 1808, kdy Beethoven pobýval u knížete Karla Lichnovského na Hradci (BAUMANN 1902: 33). Josef Schmidt byl v roce 1806 přijat do kostela sv. Ducha jako světský regenschori a varhaník roku 1806 s ročním platem 50 zl. Od 1. února do října mu bylo vyplaceno 37 zl. a 30 kr. V důsledku státního bankrotu bylo v roce 1811 regenschorimu vyplaceno celkem 208 zl. a 20 kr. Od 1. ledna 1811 do 15. března 10 zl. a 25 kr. Od 16. března do 31. prosince 197 zl. 55 kr. V roce 1812 už bylo varhaníkovi a regenschorimu v jedné osobě opět vypláceno 50 zl a tento plat se objevuje bez přerušení až do roku 1816, kdy končí záznamy knihy účtů. 19
18
též Pitliczek. Účetní kniha (Empfang bey der neu errichteten Pfarrey: Kirche zum Heiligen Geist in Troppau Ab Anno 1785Inv. č. 1, Sign. IIc, IIId, IV. 19
16
Tabulka 2 Abecední přehled hudebníků u minoritů.
příjmení
jméno
datum narození
datum úmrtí
funkce
Fuchs Aloys
zpěvák, gymnazista
Gregorius, Pater
řádový skladatel
Göthinger
Ludvic
8. 4. 1707
?
Hann
Damascensus
28. 4. 1698
?
Hatsčke Jandešovský Karger
Joseph Jiří Jeremias Masimilianus Svevus
20. 12. 1687
7. 8. 1745 Opava 1. 12. 1711 Opava
Linder
?
regenschori v Krnově Opava? bon[us] music[us] tenorista et bassista altista varhaník regenschori
Pacificus
regenschori
Pittlitzeck
Antonius
tenorista, opisovač
Josef
Schlichtig
Theodosius
skladatel
?
28. 12. 1773
1750
16. 3. 1808 Olomouc
Schütz
Philipp
Schmidt
Joseph
Til
Michael
22. 7. 1712
9. 12. 1747 Fulnek
Welscher
Marian
14. 9. 1677
8. 3. 1742 Brno
17
1647–1655
varhaník
Naehring
Puschmann
období působení a vztah k provozu hudby na kůru sv. Ducha zpíval 1811 při provedení Beethovenovy Missa in C
autor textu liturgické hry o Josefu Copertinskému složil hudbu ke hře Singspiel über das Leben des gegen Gott Lieb-vollen Heiligen Joseph von Copertin, provedena 19. června 1768
řádový skladatel zpěvák regenschori, varhaník laic[us] music[us] varhaník a skladatel Vídeň, Opava, Brno
1768 zpíval při oslavách svatořečení sv. Josefa Copertinského
3.2 Kostelní fundace „K ekonomické prosperitě mnoha církevních institucí, včetně klášterů, přispívaly fundace, tj. finanční kapitál, darovaný soukromou osobou klášteru nebo kostelu s podmínkou, že pravidelný roční úrok bude věnován na dárcův úmysl, přičemž část úroku leckdy připadala i spoluúčinkujícím kostelním hudebníkům... .“ (ROMPOTLOVÁ 1997: 102). Stejně tak ani minoritský klášter se neobešel bez potřebných finančních prostředků. Fundace jako doklad provozu liturgické hudby můžeme v kostele sv. Ducha doložit již od 15. století. Významným pramenem poznání jsou dochované Orignály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha v Opavě,20 Spisy mešních fundací u sv. Ducha v Opavě.21 Nejvýznamnější fundace zaznamenal ve svém spise i Štěpán Christ.22 V dochovaných pramenech je zmiňován na prvním místě jako donátor kníže Viktorin, který minoritům věnoval dvůr na Ratibořském předměstí. Vedle knížete Viktorina byl ještě v 18. st. za zakladatele považován těšínský kníže Měšek II. Minorité měli za povinnost za své zakladatele každou sobotu a neděli sloužit mši a o kvatembru zpívat kněžské hodinky.23 Z 15. století se dochovaly dva opisy fundační listiny z roku 1457. Dalších šest pochází až ze století 17. a nejvíce listin (19) se dochovalo z 18. století. Ze 16. století se nedochovala ani jedna fundace pravděpodobně v důsledku několika požárů, které klášter zasáhly. Největší donátorkou v 18. století byla Juliana Margaretha Kichlerin. Její fundace se objevují v letech: 1711, 1722, 1724, 1726. V roce 1726 byla pohřbena v pohřební kapli. Minoritskému konventu odkázala svůj dům č. 138 mezi trhy (BAUMANN 1902: 28). Pravděpodobně v důsledku pohromy v podobě ohně, která zasáhla klášter v roce 1689, byla v roce 1714 magistrátem Opavy zřízena fundace na 60fl. Z toho byla placena zpívaná mše ke cti sv. Floriána a ve výročí po oktávu věrných zemřelých zpívaná mše za všechny zemřelé senátory a občany. I když se z 18. století zachovalo mnoho fundací opatřené velkou částkou ve zlatých, většinou byly určeny pouze ke sloužení čtených mší nebo hudební stránka nebyla vůbec zaznamenána. Údaje o odměnách hudebníků se tedy v pramenech objevují jen výjimečně.
20
ZAO, Fond Minorité v Opavě. Karton 46, Sign. b. Orignály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha v Opavě 1457–1912. 21 ZAO, Fond Minorité v Opavě. Karton 46, Sign. c. Spisy mešních fundací u sv. Ducha v Opavě. 1494–1853. 22 [Christ, S.]: Manuale. 23 ZAO, Fond Pozůstalost Františka Šiguta. Sign. 133 Karton 12 Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě.
18
Fundace Joana Francisca Ludwiga Capitanea na 300 zl. rýnských byla zřízena v roce 1726. Ročně z ní bylo použito 18 zl., a to 9 zl. na hudbu a 9 zl. na intenci knězi. Jako jediná nám zanechala informaci o platu varhaníka, který za doprovázené litanie s požehnáním u oltáře sv. Anny dostával 3fl. Za zpívané litanie dostávali zpěváci též 3fl. Běžně se za zpívané Salve Regina se platilo 30 xr, za Requiem 1fl. 30 xr., zpívané officium defunctorum 2fl., a zpívané lytanie 1fl.24 3.2.1 Chronologický přehled fundací25 1494 et 1516 kníže Viktorin 10000 fl. Každou neděli mše k Panně Marii, v sobotu zpívaná mše za jeho rodinu. 27. 11. zpívaná mše s vystavením náhrobku, officium defunctorum. Stephanus Christ rozšířil fundaci i na svátky za všechny zakladatele a donátory.26 1613 14. 9.
Jacobus Szumi (Summy) Chrenonensis, prefekt. 360 fl.; 5 zpívaných requiem a officium defunctorum. Každé čtvrtletí zpívané Requiem.
1642 7. 5.
Vinarii Oppavienses 120 fl; Středa po Letnicích zpívané requiem za zemřelé vinaře.
1689 22. 8.
Joannes Alter de Rosenau 1800 fl.; 1200fl. Každé úterý figurálně zpívané litanie de Nostre Jesu s výstavem nejsvětější svátosti a antifonou O Salutaris Hostia. Na provádění litanií během roku bylo určeno 60 fl.
1702 1. 1.
Franciscus Zelnitius a jeho manželka Elisabetha 150 fl.; 19. 5. zpívaná mše za Františka.
1714
Magistratus et Civitas Oppaviensis 60fl.; zpívaná mše ke cti sv. Floriána, ve výročí zpívaná mše po oktávu věrných zemřelých za všechny zemřelé senátory a občany.
1716 15. 1.
Anna Theresia Francisca de Reichweinin 1200fl; 13. 10. slavná výroční mše v kapli zemřelých s výstavem náhrobku a officium.
24
ZAO, Fond Minorité v Opavě. Karton 46, Sign. c. Spisy mešních fundací u sv. Ducha v Opavě. 1494–1853. ZAO, Fond Minorité v Opavě. Karton 46, Sign. b. Orignály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha v Opavě 1457–1912. 26 [Christ, S.]: Manuale. 426. Funda[ti]o[n]es V[enera]b[i]lis Conve[n]t[us] Oppavie[n]sis ad S[anctum] Sp[i]r[i]tu[m]. 25
19
1718 1. 7.
Paulus
Franciscus
Polach
Decanus
Notarius
apostolicus
dia[e]cesis
olom[oucensis] 1000 fl., 3. 1. zpívaná výroční mše. 1720 27. 11. Andreas Haabel 1000fl.; každé pondělí zpívané requiem, zpívané litanie. 1722 14. 10. Juliana Margaretha Kichlerin 4000fl.; 1000 fl. zpívané litanie k P. Marii s výstavem Nejsvětější svátosti, 3000 fl. březen - zpívaná mše za p. Augustina a officium defunctorum. 1724 6. 10.
Juliana Margaretha Kichlerin 4000fl.; každou sobotu zpívaná mše u hlavního oltáře k P. Marii Pomocné za sebe, 3. 1. zpívaná výroční mše za sebe s officiem a výstavem náhrobku.
1725 6. 3.
Joannes Baptista Bettich, sekretář města Opavy 575fl.; 5. 8. et 18. 11. ve výroční den figurálně zpívané mše.
1726 22. 11. Joanes Franciscus Capitaneus od S. Cláry 300fl.; Každé úterý litanie a požehnání s varhanami u oltáře sv. Anny; varhaník 3fl., zpívané lytanie 3 fl. 1727
Henericus de Stolzenheim 1000fl.; ve výroční den 21. 8. zpívané requiem v kapli zemřelých a officium defunctorem a 50 mší.
1751 2. 1.
Johann Franz Ludwig Capitaneus ad S. Claram 3160 fl. ve výročí úmrtí figuálně provedené requiem
20
4 Hudební nástroje kostela sv. Ducha 4.1
Varhany Výskyt varhan v kostelích je nezpochybnitelným dokladem provozování chrámové
hudby. První zmínka o existenci varhan v opavském minoritském kostele sv. Ducha pochází ze 16. století. Varhany v kostele sv. Ducha, které jsou klíčovým dokladem dokazujícím provozování hudby u místních minoritů, lze doložit již v 16. století. František Šigut ve svých Dějinách kláštera sv. Ducha v Opavě27 uvádí informaci, že v roce 1581 žádal kvardián Tomáš Rabaský po zemských stavech peněžní příspěvek, který byl použit na stavbu nových varhan. Pro tuto činnost mu bylo povoleno použít 25 zl. Další zmínka o varhanách pochází z roku 1689, kdy 24. května, jak píše Svátek ve své studii podle protokolu o škodě, shořely spolu s dalším inventářem kostela (srov. SVÁTEK 1957: 134). Požáry byly v minulých časech velmi časté a jejich následky byly většinou devastující, což dokládá i toto neštěstí. Kromě varhan shořelo ještě osm oltářů, kazatelna, věž, zvony a veškerá paramenta. Konvent a kostel byl pak opět pomalu zařízen, a to nejčastěji z almužen a milodarů místních obyvatel, což bylo uskutečněno za vedení kvardiána P. Alberta Kunzeho (BAUMANN 1902: 22). Můžeme tedy s určitostí předpokládat, že byly pořízeny další varhany. Na jejich opravě se v roce 1723 podílel varhanář Václav (Wenzel)
Thiel, který byl varhanářem
v Opavě v druhé třetině 18. století. Varhanářskému řemeslu se pravděpodobně vyučil u Ignáce Ryšáka v Opavě. Po Ryšákově smrti se 24. února 1721 oženil s jeho vdovou Kristinou. Zemřel v Opavě 21. března 1763 (SEHNAL 2003: 128). Následných čtyřicet let nemáme o varhanách bližší informace. V roce 1761 postavil Joseph Sebastian Staudinger (1729, Slezko, 13. 6. 1809, Andělská Hora)28 dvoumanuálové varhany s devatenácti rejstříky za 650 zl. Varhany měly mechanickou trakturu, vzdušnice byla zásuvková (SEHNAL 2004: 21; SVOBODA © 2002–2013b). Dne 20. června roku 1790 opět klášter hořel. Stejně jako předchozí tragédie měla i tato událost ničivé následky. Spolu s varhanami padl za oběť požáru i velmi bohatý kostelní
27
ZAO. Fond Pozůstalost Františka Šiguta. Sign. 133 Karton 12 Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě. [online]. © SVOBODA, Štěpán 2002–2013 [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: . 28
21
inventář – hlavní oltář, kaple sv. Antonína, výkropní kaple, kazatelna, postranní oltáře a sakristie (SVÁTEK 1957: 134). Kreuzinger se ve své kronice zmiňuje o tom, že opavský malíř Ignác Günther namaloval na jedné ze stěn kostela varhany, jaké zde byly před požárem (KREUZINGER 2002: 86). Sehnal ve své knize uvádí, že Günther 1796 vymaloval po obou stranách kůru varhany za výplatu ve výši 20 zl. (SEHNAL 2003: 135). Podle sdělení Dr. Schenkové se dozvídáme, že jde nejspíše o výzdobu nacházející se u varhan, jež se datuje k 90. letům 18. století. Ze Sehnalovy knihy o Barokním varhanářství bylo zjištěno, že roku 1793 měl minoritský klášter zájem o dvoumanuálové varhany s třiceti čtyřmi rejstříky. Právě takový nástroj se nacházel v premonstrátském klášteru na Hradisku u Olomouce. Nástroj ovšem minorité nezískali, novým majitelem varhan se stal dominikánský kostel sv. Michala v Olomouci, jenž roku 1794 věnoval minoritskému klášteru své původní varhany (SEHNAL 2003: 30). Podle Svátkovy studie prošly ony zmiňované varhany větší rekonstrukci. Na tyto varhany hrál Ludwig van Beethoven během své první návštěvy u knížete Karla Lichnovského na jeho panství (SVÁTEK 1957: 134–135). Svátek uvádí, že k této události došlo v říjnu roku 1806. Racek se ve své studii píše, že návštěva knížete na Hradci proběhla přibližně v časovém rozmezí od počátku července do konce září roku 1806. Tuto skutečnost dokládají dopisy, které Beethoven psal nakladatelům Breitkopf & Härtel a nakladateli Georgu Thomsonovi do Londýna (RACEK 1964: 68). Pravidelná oprava těchto varhan je zaznamenána v Účetní knize farního úřadu.29 V roce 1802 bylo varhanáři zaplaceno za opravu varhan 8 zl. O rok později v roce 1803 byla provedena oprava varhan za 3 zl. V roce 1804 opravil varhanář měchy za 24 zl. Z roku 1805 pochází zmínka o renovaci hudebních nástrojů, která včetně opravy varhan stála 8 zl. Roku 1807 zaplatili minorité za čtyři jirchy na opravu měchů 8 zl. 30 kr., oprava měchů pak následně stála 11 zl. Roku 1808 provedl varhanář nové kožení foukacích měchů. Tato oprava měchů a další oprava na varhanách stála celkem 120 zl. O dva roky později v roce 1810 musely být měchy znovu opraveny za částku 2 zl. Následně v roce 1813 byla oprava měchů a varhan ohodnocena na částku 5 zl.
29
Účetní kniha (Empfang bey der neu errichteten Pfarrey: Kirche zum Heiligen Geist in Troppau Ab Anno 1785 Inv. č. 1, Sign. IIc, IIId, IV.
22
Kromě varhan vlastnili minorité v kostele sv. Ducha i positiv. Doklad o tom nám podává Účetní kniha farního úřadu.30 Zde se dovídáme, že 9. října 1789 minorité prodali positiv za 30 zl. O tom, že byl pořízen další pozitiv, nemáme svědectví. Z roku 1801 však pochází zmínka, že varhanáři bylo zaplaceno za opravu positivu 2 zl. Mohli bychom se tedy domnívat, že minorité měli buď ve vlastnictví dva positivy, nebo pořídili pozitiv nový, o němž se žádné informace nedochovaly. Kde byl pozitiv umístěn, nevíme. Můžeme se však domívat, že stál ve výkropní kapli, kde od 17. století konalo své pobožnosti dušičkové bratrstvo (SVÁTEK 1957: 133). 4.2
Další nástroje O dalších nástrojích minoritského kůru nám prameny neposkytují mnoho informací.
Účetní kniha farního úřadu nám podává zprávy o opravách některých hudebních nástrojů. Většinou se jedná pořízení strun, oprava violonu a tympán. V roce 1794 byly pořízeny struny a opraven violon za 8 zl. a 24 kr. Roku 1795 zaplatili minorité za struny a opravu hudebních nástrojů 3 zl. 40 kr. O čtyři roky později v roce 1799 byla oprava nástrojů a pořízení strun nákladnější, stála 12 zl. V roce 1803 byly pořízeny struny na housle za 7 zl. 36 kr. Roku 1806 stálo přetažení kůží tympánu 2 zl. O osm let později v roce 1814 stála oprava tympánu 4 zl. Na opravu byly pořízeny dvě nové kůže za 10 zl. a jejich natažení stálo 3 zl. Nástrojové a hlasové obsazení minoritského kůru můžeme rekonstruovat z titulních listů dochovaných skladeb. Sbor byl nejčastěji obsazen v hlasech sólově po jednom, v některých skladbách je každý hlas obsazen v hlasech po dvou. Většinou se jedná o skladby, kde se vyskytují i sólové party. V některých kompozicích se vyskytují i zvláštnosti. Te Deum Vicenta MARTÍNA, které bylo původně árií z opery a jež upravil Johann SCHNITZLER, se počítá se třemi tenory. Velikonoční mariánskou antifonu Regina caeli napsal neznámý skladatel GABRIEL pro čtyři basy. V 19. století se pak setkáváme i s vícenásobným obsazením jednitlivých hlasů u skladby Ave Maria od nedohledaného skladatele GEYGERA: S 1 (3x), S 2 (3x), A (4x), T (2x) B (2x). Housle byly nejčastěji obsazovány po dvou. Výjimečně se setkáváme i s obsazením vl 1 (2x), vl 2 (2x) nebo jsou první housle obsazeny po třech. Viola nebo alto viola byla obsazována samostaně, výjimečně po dvou. 30
Účetní kniha (Empfang bey der neu errichteten Pfarrey: Kirche zum Heiligen Geist in Troppau Ab Anno 1785 Inv. č. 1, Sign. IIc, IIId, IV.
23
Dechové nátroje (flétny, hoboje, klarinety, fagoty, clariny, horny, trombony) většinou uvedené v partech po dvou, se objevují u skladeb, které byly prováděny při slavnostních mších nebo svátcích. Totéž platí o využití bicích nástrojů – tympánů.
24
5 Sbírka minoritského kostela sv. Ducha Ve dnech 5. – 10. září roku 1949 byl nákladem Slezského studijního ústavu v Opavě uskutečněn první muzikologický průzkum Slezska. Výzkum provedli studenti semináře hudební výchovy na pedagogické fakultě Masarykovy university v Brně pod vedením Bohumíra Štědroně. Z původního záměru prozkoumat oblasti Opavska a Krnovska se nakonec rozhodli blíže probádat sbírku minoritského kostela sv. Ducha v Opavě, která se jim jevila nejbohatší a nejcennější. Štědroň uvádí, že bylo zkatalogizováno na pět set hudebnin nalezených ve třech skříních za kůrem kostela sv. Ducha. Jeden soupis včetně incipitů měl obdržet Slezský studijní ústav (srov. ŠTĚDROŇ 1949: 380). O rok později ve dnech 14. – 16. prosince pokračovali studenti semináře hudební výchovy pod vedením Bohumíra Štědroně ve výzkumu a zaměřili se na zbývající části hudebnin minoritské sbírky. Podle Petráše provedli detailní průzkum hudebnin včetně tematicky vypracovaného katalogu uspořádaného abecedně podle jmen autorů. Ve zprávě uvádí z původního počtu pětiset hudebnin však pouze tři sta čísel (srov. PETRÁŠ 1950: 564– 565). Další zmínka o hudebninách pochází až z roku 1972, kdy v časopise Slezského muzea vyšel článek o minoritském hudebním archivu. Podle článku čítal archiv v sedmdesátých letech 970 hudebnin, z nichž 726 bylo seřazeno a odborně uloženo v prostorách klášterní budovy, zbytek (244 jednotek) je součástí sbírky muzikologického oddělení Slezského zemského muzea v Opavě (M. N. 1972: 96–97). Jejikož se prozatím nepodařilo zjistit nic bližšího k minoritskému archivu, který by se měl nacházet přímo v konvetu, všechny následující poznámky se týkají sbírky uložené ve Slezském zemském muzeu. Počátky hudebního archivu opavských minoritů můžeme zasadit do 2. poloviny 18. století. Podle záznamu na titulních listech pochází nejstarší opis z roku 1761. Datum bylo zapsáno na titulní list litanií Georga von REUTERA (A 174). Další nejstarší opisy vznikly v roce 1763. Tímto datem byly opatřeny dvě BERNECKEROVY skladby Ave Regina in Es (A 5) a Regina caeli in B (A 8). U obou dvou je uveden tehdejší regenschori minoritského kláštera Pacificus NAEHRING jako opisovač. Můžeme předpokládat, že i další Berneckerovi skladby byly pořízeny ve stejném období. V roce 1768 bylo do archivu pořízeno šest mariánských antifon Ave Regina Caelorum Wolfganga OFFNERA (A 144) a následující rok 1769 slavnostní offertorium O vota audi in G
25
(A 39) od Joana GEYERA. Další skladby od Jana Antonína KOŽELUHA (A 96), Josefa PUSCHMANNA (A 167) a Damasa BROSMANNA (A 27) pocházejí až z roku 1778. Větší rozšíření archivu spadá až do období po požáru v roce 1790. Poznámkou na titulním listě „post incendium 1790“ je opatřeno dvacet dva skladeb od autorů: BENDA Felix (A 3), GULITZ Alexius (A 44), HAYDN Michael (A 45), HOLZBAUER Ignaz (A 67), HÝBL Vilém (A 79), KEINZ Joseph /P. Josepho Augustiniano Discalceato/ (A 84), KAMLER Gottfried (A 87) – srovnáno s jiným rukopisem, KIMMERLING Robert (A 90), KRAUS Lambert (A 100), KUČERA Antonín (A 109), LAUBE Antonín (A 114), LINKA Jiří Ignác (A 117), LOOS Karel (A 119) srovnáno s jiným opisem, MAYER Joseph (A 125), NAVRÁTIL František (A 131, (A 132), NAUMANN Anton (A 135), SCHNITZLER Johann – HAYDN Joseph (A 189), SCHNITZLER Johann (A 190), VAŇHAL Jan Křtitel (A 214), ANONYMUS (A 239, 240). Skladby Josefa NOVOTNÉHO byly pořízeny v letech 1795 (A 141) a 1797 (A 140). Z roku 1799 pochází opis skladby Antonína KUČERY (A 110). Bez přesného určení data pochází ze 3. třetiny 18. století přibližně deset skladeb, ze 4. čtvrtiny 18. století dvacet pět skladeb. Pravděpodobně kolem roku 1800 bylo pořízeno čtyřicet dva skladeb. V prvním desetiletí 19. století se objevují data u devatenácti skladeb: 1802 SCHNITZLER Johann (A 186), THENY Jan (A 202); 1803 HÝBL Vilém (A 72) – podle data provedení, THENY Jan (A 206); 1805 KŘÍŽKOVSKÝ (A 102), NEUMANN Vincenc (A 139) – obě skladby určeny podle data provedení; 1806 HÝBL Vilém (A 71) NEUMANN Vincenc (A 136) – obě skladby určeny podle data provedení; 1807 HOFFMANN Leopold (A 60), JAROŠ Václav (A 80), KALOUS Václav (A 195) – skladby určeny podle data provedení, KROMMER František (A 105), PAUSEWANG Johann Georg (A 152); 1808 BROSSMANN Damassus (A 26, A 28), (A 29, A 30, A 31) – datum určeno podle jiného opisu; 1811 VAŇHAL Johann Baptist (A 209) – podle data provedení. V první čtvrtině bylo pořízeno padesát osm opisů a z následujícího období celkem čtyřicet osm skladeb. Podle údajů z Časopisu slezského muzea spadá poslední doplnění archívu do roku 1855, kdy měl být pořízen nový inventář hudebních archiválií. V následujícím období byly pořizovány tištěné materiály, výrazně ovlivněných dobovou módou (M. M. 1972: 96–97). Skladby byly převedeny ze Slezského studijního ústavu do Slezského zemského muzea 15. 2. 1968.31
31
MZM. Muzikologické sbírky skupina „A“ 1–250.
26
5.1
Dochované hudebniny V minoritské sbírce se nacházejí skladby od 107 skladatelů. Nejmenší zastouopení má
Španělsko (1), dále Itálie (4). Od autorů německých zemí se ve sbírce nachází třicet sedm skladeb. České země jsou zastoupeny čtyřiceti osmi skladeb od autorů českého původu. Čtrnáct z nich pocházelo nebo působilo přímo v místním regionu. Z olomouckých skladatelů zde jsou zastoupeni: Josef Pichler, Vincenc a Anton Neumannovi, Antonín Kučera, Vilém Hýbl a z Kopečku u Olomouce Václav Jaroš. Přímo z Opavy se dochovala skladba minority patera Gregoria. Dále jsou zde zachovány skladby Johanna Schlichtiga, který byl varhaníkem v Bruntále, ředitele rýmařovského kůru Johanna Schnitzlera, faráře frenštátského kostela Johanna Thenyho, v Českém Těšíně pak působil skladatel Hájek. Archiválie z této doby dokumentují styk minoritů se slezskými zámeckými kapelami, jmenovitě s kapelou ve Velkých Hošticích, kde byl zaměstnán Josef Puschmann. Minoritský konvent byl rovněž zásobován notovým materiálem z piaristické koleje v Bílé Vodě. Od skladatele P. Damasse Brossmanna je ve sbírce uchováno celkem čtrnáct skladeb. U minoritů můžeme vypozorovat rovněž zálibu v kompozicích řádových skladatelů. Kromě výše jmenovaného Brossmana byly na kůru sv. Ducha prováděny i skladby dalších piaristů: Erasma Carla, Václava Kalouse a Wolfganga Offnera. Z benediktýnských skladatelů najdeme ve sbírce jména:
Franze Bühlera, Roberta Kimmerlinga a Lamberta Krause.
Augustiniánský řád reprezentuje Joseph Keinz, Eugen Pausch byl cisterciákem, Maximilian Stadler jezuitou a Johannes Lohelius premonstrátem. V neposlední řadě nemůžeme opomenout P. Gregoria, který působil v opavském klášteře.
27
6 Skladatelé Skladatelé minoritské sbírky uložené ve Slezském zemském muzeu, byli rozděleni do dvou skupin. První skupinu tvoří skladatelé, jejichž jména nebylo možno dohledat v dostupné literatuře. Do druhé skupiny byli zařazení skladatelé, u kterých byla určena jejich totožnost na základě jména a příjmení. U některých jsou zapsány nekompletní informace, pocházející nejčastěji ze zápisů na titulních listech skladeb. Autoři obou oddílů jsou seřazeni podle abecedy. 6.1
Neidentifikovatelní skladatelé Z celkového počtu se nepodařilo identifikovat sedmnáct skladatelů. Jejich jména
nejsou obsažena v dostupných slovnících, nebo pouze podle jejich příjmení nelze určit, o kterého autora se jedná (MÜLLER, HETSCH, KLOS, KOPS, TEYBER). Pod označením ANONYMUS se ve sbírce minoritského kláštera nachází 14 skladeb: Lytaniae in A (A 227), 3 ofertoria – Offertorium in B (A 229), Offertorium duo De quodlibet Sancto & de Communi Virg. (A 230), Offertorium consistens in Terzetto Suscepit Israel (A 231), Ad jubila ad plausus in D (A 233), 8 Pange linqua (A 234), Introibunt (A 235), 5 mší za zemřelé – Requiem solemne in Es (A 236), Requiem (A 237), Requiem in C (A 239), Missa de Requiem germanica (A 240), Requiem in Es (A 242), IV Stationes Theophoricae (A 241) a Te Deum (A 244). DREYER. Podle OPAC-RISM byl skladatelem a opisovačem. Na titulních listech objevuje se i jako osoba, které bylo dílo věnováno. U minoritů se dochovala jeho Missa solemnis (A 33). FÜGERL Johann Karl, skladatel 18. století, který podle OPAC-RISM tvořil v letech 1790–1810, zanechal v minoritské sbírce dva hymny Pange lingua (A 35). Od neznámého autora, který je na titulním listu zapsán GABRIEL, je ve sbírce mariánská antifona Regina Caeli (A 36). GEYER Joan není totožný se skladatelem Gayer Jan Nep. Ondřej Josef Jakub uvedeným ve slovníku ČSHS na str. 363. Na titulní straně rukopisu je uveden jako P. Joan Geyer S. J. Jde tedy nejspíše o jezuitského řádového skladatele. Jeho ofertorium O Domine vota audi in G (A 39) bylo určeno k provádění při slavnostech. GEYGER patří rovněž mezi jména, která se nepodařilo dohledat. Z roku 1878 pochází opis skladby Ave Maria (A 40). 28
Na titulní straně skladby Missa in F (A 59) je autor zapsán jako composta dal signore Hetsch. V OPAC-RISM je uveden jako neznámý autor. Pod jménem HETSCH se v OPACRISM nachází ještě skladby Louise Hetsche (1806–1872), jestli ale jde stejného autora, nevíme. KAMLER Gottfried byl skladatelem v 18. století. Na RISM-OPAC jsou od něj uvedeny celkem čtyři skladby. Jedny Litnaniae in D pochází z kostela P. Marie z Dubu nad Moravou. Další tři skladby jsou součástí minoritské sbírky. Lytaniae Lau. & de SS. Noe Jesu in D (A 86), Mottetto de Tempore – Tu es fortis in Es (A 87), Pange lingua in C (A 88). Na partu Vla II je poznámka: „Diese Noten wurd Hern Consistorial Canzelist von Stöhr mit meinem Überreichten Decret nach Catrein bey Herrn Joseph Bösz Chyrurgii am Dohm in Nro 33. ausgelöscht, alwo ich im Quartir war.“ Skladatel KLOS zanechal ve sbírce pouze jednu skladbu Requiem in F (A 92). Na partu Cor II se podepsal describent jako Johann Langer Gramatista. Další skladby uvedené v RISM-OPAC pod stejným jménem pocházejí z Heraltic a Rožďalovic. Klos se objevuje jako interpret v operách a operetách. V RISMU můžeme ještě najít jména Klos Václav, Klos Wenzel, jestli jde ale o stejného autora, nevíme. Od KOPSE se v minoritské sbírce zachovaly dvě mše Missa in B (A 94) na Bílou sobotu, Missa in D pro Coena Domini (A 95). V OPAC-RISM se objevuje i jméno skladatele Kops, Jan (1738–1786c), který tvořil v 18. století. Neznámý autor Franz Xaver KÜHN napsal ofertorium Christum natum Dominum in D (A 232), které bylo prováděno ve vánoční době. MASCHINGER psal litanie a mariánské antifony. Jeho skladby se dochovaly v Gerasu v Rakousku, Heralticích, Pelhřimově a Opavě, kde jsou uloženy jeho loretánské Lytaniae in Es (A 121) /RISM-OPAC/. V hymnu Pange lingua in C (A 102) od autora KRISKOVSKÉHO se na konci hlasu Org nachází datum 9. května 1805. Nevíme, o jakého autora jde. Pavel Křížkovský se narodil až roku 1820. Od skladatele MÜLLERA je v minoritské sbírce obsažena skladba Due Quartetti – Deum omnes agnoscite, Exsultate justi in Domino (A 127). Na základě příjmení nelze určit, o kterého z Müllerů jde.
29
TAUBER Mauritius je skladatel, od kterého je ve sbírce pouze jediná skladba – Litaniae in B (A 200). Od autora TEYBERA je v minoritské sbírce uložena Missa sollemnis in D (A 201). Nelze zjistit, o kterého skladatele jde. V RISMu se vyskytuje jméno Teyber Anton (1756– 1822), který byl kapelníkem, skladatelem, varhaníkem, klavíristou, celistou a umělcem. Byl příbuzný s Teyber, Elisabeth a Teyber, Franz. WILLERT Ferdinand je autorem dvou skladeb minoritské sbírky. Pod signaturou A 216 se nachází dva hymny Pange lingua in D a in Es. 6.2 Identifikovatelní skladatelé Ve sbírce se zachovaly skladby od sto sedmi skladatelů. Devadesát skladatelů bylo možno dohledat v dostupných slovnících. Informace vycházejí ze současného stavu bádaní, některé z nich nemusí být zcela přesné nebo jsou neúplné. U skladatelů byly zjišťovány biografické údaje (data narození a úmrtí, místo jejich působení vztahující se především k chrámové hudbě), dále byly skladby popsány na základě poznámek, které se zachovaly na titulních listech nebo partech skladeb. Z hlediska národnosti jsou ve sbírce zastoupeni skladatelé z těchto zemí: Španělsko, Itálie, německé země, kam řadíme oblast Rakouska a Německa, a české země, které jsou zastoupeny oblastmi Čechy, Morava a Slezsko. Španělsko je zastoupeno pouze jedním skladatelem Vicentem MARTÍNEM y Solerem. Pět autorů tvořilo na území Itálie a z toho jeden Gaettano BRUNETTI byl činný jak na italském, tak španělském území. Dva skladatelé Nicolo JOMELLI a Vincenzo RIGHINI působili jak v Itálii, tak v Německu. V německých zemích působilo celkem třicet šest skladatelů. Nejpočetnější skupinu (49) pak tvoří skladatelé pocházející z českých zemí. 6.2.1 Itálie a Španělsko BRUNETTI, Gaetano (1753–1808) houslový virtuoz a skladatel. Byl žákem Nardiniho, později v roce 1766 odešel do Madridu k Boccherinimu. Jakmile se u něj zdokonalil, donutil Boccheriniho pomocí intrik, aby se vzdal svého úřadu dvorního skladatele. Napsal 31 symfonií pro orchestr a několik komorních skladeb (RIEMANN 1896: 107). Ve sbírce u minoritů se od něj zachovala pouze jedna chrámová skladba Aria in D de Tempore – Eia mortales accedite (A 13). 30
JOMELLI Nicolo (1714–1774) jeden z významných neapolských operních skladatelů. Studoval u Duranteho, Lea, Fea a později u Martiniho. Na doporučení Hasseho se stal v letech 1741–1747 ředitelem konzervatoře degli Incurabili v Benátkách. Od roku 1749 působil jako druhý kapelník u sv. Petra v Římě. Po krátké návštěvě Vídně se stává v letech 1753–1769 dvorním kapelníkem ve Štutgartě. (ČERNUŠÁK 1937: 505). Kromě opery skládal i oratoria a věnoval se chrámové hudbě. Z jeho několika ofertorií se v minoritské sbírce zachovalo pouze jediné Confirma hoc Deus (A 83) na neděli Seslání Ducha svatého. Tato skladba vznikla v roce 175232 během jeho působení u sv. Petra v Římě. MARTÍN y Soler, Vicente (1754– 1810), španělský skladatel začínal jako vokalista, později získal místo varhaníka v kostele v Alicante. Ve své tvorbě se spíše věnoval opeře. V roce 1787 složil ve Vídni operu L’arbore di Diana, která zlidověla (EITNER 1902a: 350). V minoritském archivu se nacházejí skladby Duetto O anima mea in A et Terczetto Te Deum in D (A 120), jejichž melodie je původně z árie O Dio výše uvedené opery. Výtah z opery pořídil alumnus kláštera J. Schnitzler. PALESTRINA Giovanni Pierluigi da (1526-1574) se v roce 1551 stal kapelníkem u sv. Petra v Římě. 12. června 1547 se oženil. V roce 1555 jako zpěvák Sixtinské kaple byl na příkaz Pavla IV. stejně jako všichni ženatí zpěváci pensionován. Od října téhož roku začal působit jako kapelník sv. Jana z Lateránu a 1561 nastoupil na místo kapelníka v kostele St. Maria Maggiore. V dubnu 1571 se podruhé stal na měsíc kapelníkem ve sv. Petru. Z jeho bohaté chrámové produkce hudby se ve sbírce Minoritského kláštera v Opavě zachovaly dvě skladby a to Motetto Christus factus est (A 149) a Missa Aeterna Christi munera (A 150). Skladby byly pořízeny 12. února 1868 (Eitner 1902b: 295–296). PEREZ David (1711–1778) italský skladetel neapolské opery navštěvoval nejdříve konzervatoř della Madona di Loreto v Neapoli. Od roku 1752 působil jako dvorní kapelník v Lisabonu (EITNER 1902b: 363–364). Z množství jeho chrámových skladeb je u minoritů Aria in D Unica est columba mea (A 158). Na titulním listě je poznámka „Graduale pro Festo Immaculatae Conceptionis B. V.“ RIGHINI Vincenzo (1756–1812) italský skladatel byl žákem Martiniho. V devatenácti letech se stal operním zpěvákem a působil v několika operních souborech. Od roku 1788 byl kurfiřstským kapelníkem. Roku 1793 jej povolal pruský král do Berlína a nabídl mu 32
Composizioni di Niccolò Jommelli esistenti nell'Archivio del Real Collegio di Napoli [online]. [cit. 2014-0309]. Dostupné z: .
31
kapelnické místo v opeře. Psal mše, miserere, requiem, oratorium, moteto a Te Deum (EITNER 1903a: 235). Součásí minoritské sbírky je pouze jedna skladba Missa in d (A 177). 6.2.2 Německé země ALBRECHTSBERGER, Anton Johann (1729–?) byl bratrem Johanna Georga. Od 1761 do roku 1763 působil jako choralista v klášteře Klosterneuburg. V roce 1765 vstoupil do služeb barona Neffzerna ve Slezku. Roku 1768 složil singspiel pro biskupa z Wiener Neustadt a 1772 se ucházel o kapelnické místo u olomouckého biskupa. Skládal mše, drobné duchovné skladby, singspiely, houslová tria a písně.33 V minoritské sbírce se od něj zachovala skladba Regina caeli in D (A 1). BEETHOVEN, Ludwig van navštívil osobně Opavu celkem dvakrát. Jeho návštěvy byly spojeny s pobytem u knížete Lichnovského na jeho sídle v Hradci nad Moravicí. První návštěva se uskutečnila v létě roku 1806 (RACEK 1946: 68), druhá pak v roce 1811. Racek píše, že Beethoven přijel do Opavy v pátek dne 26. září 1811, aby se tu pravděpodobně zúčastnil prvního opavského provedení své mše C dur op. 86, která vznikla někdy na jaře roku 1807. Mše byla prý studována tři odpůldne v době od 25. do 27. září roku 1811 v minoritském klášteře. První provedení mše C dur v Opavě se podle všeho uskutečnilo dne 28. září 1811 v kostele sv. Ducha. Mši řídil regenschori Josef Schmitz z rukopisného materiálu, který zapůjčil k opavskému provedení Johann Nepomuk Hummel. Sopránové sólo zpíval tehdy dvanáctiletý sekundán opavského gymnasia Aloys Fuchs… (RACEK 1946: 73). Ve sbírce se nachází jeho skladba Pange linqua (A 2). Tato skladba byla věnována minoritskému klášteru v roce 1905, jak bylo zaznamenáno na titulním listě. BIBL Rudolf (1832–1902) vídeňský skladatel, syn Andrease Bibla. V roce 1859 nastoupil na místo svého otce v katedrále svatého Štěpána ve Vídni. Roku 1863 byl jmenován dvorním varhaníkem (ČERNUŠÁK 1937a: 77). V Minoritské sbírce se od něj dochovala pouze jedna skladba Marien-Lieder Gesänge (A 12). Rukopisné party jsou datovány 21. listopadu 1921. BÜHLER Franz (1760–1823) německý skladatel, mnich benediktinského kláštera v Donauwörthu. Řádovým jménem Páter Gregorius. Od roku 1794 působil jako varhaník v Bolzánu, později v Augsburgu. Dochované skladby Messe in G, C und F mit deutschem Gesange für 4 Singstimmen (A 14), byly opsány 19. března 1829 Antonem Austem. 33
Albrechtesberger, Anton Johann. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z .
32
DANZI
Franz
(1763–1826)
německý
skladatel
působil
jako
violoncellista
v mannheimské kapele. Roku 1778 přesídlil spolu s kapelou do Mnichova. V roce 1798 byl jmenován vícekaplníkem a roku 1807 opustil Mnichov a stal se kapelníkem ve Stuttgartu. Nakonec přesídlil do Karlových Varů, kde zemřel (EITNER 1900: 142–143). Z chrámové hudby jsou od něj známé mše, žalmy, kantáty, graduale, Te Deum, mariánské antifony Alma redemptoris Mater, Ave regina, Salve Regina a Regina caeli která se nachází i u opavských minoritů pod signatou A 217. EYBLER Joseph Leopold (1765–1846), německý skladatel se učil u Albrechtsbergera. Od roku 1792 působil jako ředitel kůru, od 1804 dvorní místokapelník a v letech 1824–1833 jako dvorní kapeník. Věnoval se převážně tvorbě chrámových skladab (Černušák 1937a: 244). Eyblerovo dílo je ve sbírce zastoupeno jednou skladbou pro slavnosti P. Marie – Graduale et Offertorium ex G De Beata – O Maria virgo pia in G, Offertories in G (A 34). GASSMANN Florian Leopold (1729–1774). Německý skladatel, který vynikal jako houslista a harfenista. V Bologni se stal žákem P. Martiniho. Ve Vídni převzal po Gluckovi v roce 1763 úřad císařského dvorního divadelního kapelníka a od roku 1764 byl dvorním skladatelem. Mezi jeho žáky patřil A. Salieri. Ve své tvorbě navázal Gassmann na neapolský operní a oratorní styl, v komorních dílech se řadí k předklasicistnímu typu (Štědroň 1963: 362). Z jeho četných chrámových skladeb se na minoritském kůru zachovaly dvě skladby – Missa solemnis in C (A 38) a mariánská antifona Regina Caeli (A 37). GEPPERT Liberatus (1815–1881) německý chrámový skladatel, který působil v Javorníku jako učitel a zároveň jako ředitel kůru. Napsal 40 mší, 10 requiem, litanie a další duchovní skladby menšího rozsahu (ČERNUŠÁK 1937a: 311). Tisk dochované skladby Requiem für vier Singstimmen pochází pravděpodobně z 2. poloviny 19. století. Ve mši chybí Kyrie. HAYDN Joseph (1732–1809) rakouský skladatel, jeden ze tří významných autorů klasicismu. Od roku 1759 byl kapelníkem u hraběte Morzina v Lukavci, v roce 1761 se stal kapelníkem knížete Esterházyho v Eisenstadtu. Věnoval se především symfonické, komorní, operní a oratorní tvorbě. Z jeho chrámové hudby se u minoritů zachovalo Requiem in Es (A 238). Tato skladba byla původně na titulním listě zapsána jako anonymus, v OPAC-RISM. je jako autor určen Joseph Haydn Hob XXIIa:Es6. Podle písma lze určit opisovače Františka Weisse. A 189 Druhá skladba, která se ve sbírce nachází pod jeho jmnénem je Salve Regina
33
in Es. Mariánská antifona je součástí Salve Regina duplex. Autorem druhé Salve Regina je Johann Schnitzler. Skladba byla do minoritského archívu pořízena po požáru roku 1790. HAYDN Michael (1737–1806) bratr Josepha Haydna. Německý skladatel působil od 1757 jako kapelník u biskupa von Grofswarden, 1762 se stal dirigent a koncertním mistrem u arcibiskupa v Salzburgu a 1777 varhaníkem v katedrále. Psal převážně chrámovou hudbu, některé jeho skladby se objevují pod jménem jeho bratra Josepha (EITNER 1901: 375) Tak se stalo i v případě hymnu Te Deum in C (A 45), kde je v rukopise napsán jako autor Joseph Haydn. Skladba byla pořízena1790, provedena byla na sl. Nanebevstoupení Páně 1850. Část hymnu pange lingua – Tantum ergo (A 51) složil Haydn v září roku 1801 v Donnbachu u Vídně. Ze 114 graduálií, které Haydn složil, se jich v minoritské sbírce nachází pět: Benedicam Dominum in F (A 46), Bonum est confiteri in A (A 47), Salvos fac nos in g (A 48) určena k provádění na svátek Ježíšova jména, Deus amor meus in Es (A 49) a Ecce nunc benedicite in B (A 50). HANKE Karl (1750–1803) německý kapelník byl neprve členem chlapecké kapely hraběte Alberta z Hodic, později se stal jeho kapelníkem. Žil ve Flesenburgu, kde byl kantorem a ředitelem hudby (Štědroň 1963: 398). Z jeho chrámové hudby se u minoritů zachovala pouze mariánská antifona Salve Regina in G (A 55). HASSE Johann Adolf (1699–1783) německý skladatel neapolské školy a kepelník byl žákem Alessandra Scarlattiho a Nicola Porpory. Ve své tvorbě se věnoval převážně operám, kde se stal jedním z Gluckových předchůdců. Jeho chrámové skladby, které vycházejí z vídeňského klasicismu, byly na našich kůrech hojně rozšířeny nejen původními skladbami, ale i úpravami operních výňatků (ČERNUŠÁK 1937a: 368). Z jeho bohaté chrámové hudby, která je zastoupena všemi druhy se na kůru u minoritů dochovaly 3 skladby, a to kající žalm č. 50 Miserere (A 56) 3 mariánské antifony – Regina angelorum (A 57) a osmihlasá Regina caeli in D (A 58). HOFFMANN Leopold (1738–1793) německý skladatel byl od roku 1772 kapelníkem dómu sv. Štěpána. Jeho početné chrámové skladby byly u nás neobvykle rozšířeny. Dokladem toho je osm skladeb, které můžeme najít v minoritské sbírce. Missa in C (A 60) byla provedena 11. ledna 1807 a 24. července 1808. Další Missa in C (A 61) byla určena na slavnost sv. Cyrila a Metoda. Při mši byla provedena v roce 1807 a 1808, jak je zaznamenáno na partu T. Další Missa in C (A 62) byla provedena 7. července 1808 a 4. října 1809. Na titulním listě Missa in C (A 197) je původně jako autor skladby zapsán
34
Sonnenleitner. Další tři skladby jsou na titulním listě zapsány jako moteta: Motteto ex B – Atra nocte incubante in B dur (A 63), Motetto ex C de Beata et Sanctis – In laeto choro angelorum in C (A 64), Motteto de Tempore & Beata – Maria mater gratiae in C (A 65). Poslední skladba Salve Regina & Responsorium Ant. (A 66) je zajímavá tím, že na stejnou melodii mariánské antifony Salve Regina se zpíval text antifony: A quaris miracula mors error calamitas. Textu je přizpůsobena délka not. HOLZBAUER Ignaz, též Holzbauer Ignaz Jakob (1711–1783) je řazen k překlasicistním německým autorům. Byl činný v kapele hraběte Rottala v Holešově, zde se též začal věnovat chrámové hudbě. Od roku 1745 působil jako ředitel vídeňského dvorního divadla. Těžiště jeho díla spočívá v symfonické tvorbě, kde „zvláště vlivně zasáhl do vývoje koncertantní simfonie, kde uskutečnil synthesu principu koncertantního a sonátového provedení.“ Minoritská sbírka je obohacena o jeho dvě skladby: Missa in D dur (A 67), jejímž původním majitelem byl Iuseppe Klm, opis byl pořízen 22. dubna 1790 a Mottetto in C – Jubilate Deo (A 68). KAUER Ferdinand (1751–1831) byl hudební skladatel, houslista, violista a kapelník. Po nedokončeném studiu medicíny se usadil ve Vídni, kde působil nejdříve jako varahník v kostele Servitů, od roku 1795 se stává ředitelem a prvním houslistou divadelního orchestru Ferdinanda Marinelliho. Později působil jako kapelník a skladel mnoha vídeňských divadel. Ve své tvorbě se věnoval převážně opeře (přes 200 oper), komorním skladbám, ale také chrámové hudbě (VRÁBELOVÁ, © 2002–2014; EITNER 1901: 325–326). U opavských minoritů můžeme najít jeho mši in B (A 89). KEINZ Joseph též JOSEPHUS a Sancta Elizabeth, JOSEPHUS Augustinianus Discalceatus (1738–1810) byl augustiniánským řádovým skladatelem. Působil jako regenschori u P. Marie loretánské ve Vídni (HELFERT 1937a: 506–507). Jeho mše Requiem in C byla na kůru sv. Ducha provedena 7. března 1792 při výroční mši Wittigano a 22. srpna 1835 za Doscheitnadera. V titulu skladby Missa brevis in B je autor zapsán jako Composta del Sig. Frant. Josepho Viennae. KIMMERLING Robert (1737–1799) byl během teologických studií žákem Josepha Hadna. Roku 1759 vstoupil k benediktýnům a šestnáct let tam zastával službu jako regenschori. Svému klášteru zanechal mnoho církevních skladeb (EITNER 1901: 363). V minoritské sbírce se zachovala mše za zemřelé – Requiem in F (A 90), kde je na titulním listě zapsán jako P. Roberto Kimmerling Ord. S. Bened. Melicensi Professo. Na rubu obálky
35
je záznam o provedení mše, která byla zahrána 17. ledna 1790 na pohřbu V. Rosaline Steckert. Kromě mše se zde nachází opis mariánské antifony Salve regina in Es (A 91). KRAUS Lambert (1728–1790) působil jako regenschori, kněz a prior kostela sv. Michaela Archanděla benediktýnského kláštera v Métách. Roku 1770 byl ve zdejším klášteře zvolen opatem. Z chrámové tvorby jsou v klášteře uloženy mše a litanie (EITNER 1901: 430). Z celkového počtu osmi litaniíí se v opavském klášteře dochovaly dvě – loretánské Litaniae in F (A 97) a Litaniae in C (A 98), které mají dvojí text k P. Marii a P. Ježíši. Na titulním listě pastorální mše in C (A 99), je Kraus zapsán jako „R. P. Lamberti Kraus antiquissimi Monasterii Ord. S. Patris Benedicti ad S. Michalem Archangelu[m]in Metten Professiae p. t. Prioris.“ Na rubu obálky mše Requiem in Es (A 100) jsou zaznamenána tato data provedení: 16. květena 1791 na pohřbu D. Georgii Steckert, 21. listopadu 1791 při pohřbu Daiva de Adlersfelda. KREUZER Georg Anton (1743–1801) německý houslita skladatel, bratr Adama Kreuzera. Věnoval se především komorní hudbě, skládal sinfonie kvartety, kvintety, tria a dua v lehkém stylu (SCHILLING 1841: 229). V roce 1780 (EITNER 1901: 441) se inspiroval oratoriem od Ramlera a napsal kantátu Der Tod Jesu (A 101). V této době byl koncertním mistrem dvorní kapely v Mainzu, jak je napsáno na obalu partu Org: „Eine Kantate in Musik gesetzt von Georg Anton Kreüser Chorfürst Maynzischer Concertmeister.“ Tato kantáta nebyla pravděpodobně provedena, na mnoha místech v partech chybí text. LICKL, Johann Georg (1769–1843) učitel hudby ve Vídni. Své chrámové skladby prováděl v Pětikostelí, kde byl ředitelem kůru. Kromě duchovní hudby psal i operety pro Schikanederovo divadlo (EITNER 1902a: 169). Sbírka obsahuje jeho tiskem vydané mariánské antifony Dueae Regina caeli (A 115) a Salve Regina (A 116). MOZART, Wolfgang Amadeus (1756–1771) se řadí mezi vídeňské klasicistní autory. Chrámové hudbě se věnoval především během své služby v salcburské katedrále v letech 1756–1781 (Sippel © 2003–2014a). Skladba graduale Laudate Dominum in F (A 126) je pátou částí Vesperae solennes de confessore KV. 339, vznikla v roce 1780 a byla poslední skladbou, kterou složil pro arcibiskupa knížete Colloreda. Svojí zvukovou čistotou a kantabilitou patří k nějkrásnějším Mozartovým vokálním skladbám, často bývá koncertně prováděna (Sippel © 2003–2014b). NAUMANN Johann Gottlieb (1741–1801) byl německým skladatelem, dirgentem a kapelníkem. Převážně se věnoval operní tvorbě. Vedle toho skládal balety, oratoria,
36
symfonie, komorní hudbu a nemalou část jeho díla tvoří i skladby chrámové, které vznikaly pro potřebu drážďanského dvora. Drážďanským chrámovým skladatelem se stal od roku 1764 (EITNER 1902b: 151–154). Jeho bohatá tvorba, která zahrnuje směs různých pozdních stylů a forem z konce 18. stol., (BOER 2012: 403) je ve sbírce zastoupena ofertoriem Confiteor, tibi pater Domine caeli et terrae in C (A 128). Celkem jich podle Boera složil dvacet. NEUBAUER Johann byl skladatel, hornista a houslista, tvořil v 17. století (OPACRISM). Okolo 1649 žil v Kassel (EITNER 1902b: 177). V minoritské sbírce se nachází 8 Salve sancte pater (A 134). Tato skladba je určena ke svátku sv. Františka. OHNEWALD Joseph (1781–1856) byl okolo roku 1804 nazýván „Rector secundae studiosi.“ Jeho skladby byly objeveny v Augsburgu, ale není jisté, zda tam žil. Doložitelné jsou od něj tyto skladby: 15 mariánských antifon, Te Deum a Veni creator, německé nešpory, hymny, 4 antifony, 9 missa breves, 30 hymni vespertini, 3 libera (EITNER 1902b: 231) a 14 Pange lingua (A 148), které se zachovaly v minoritské sbírce v tóninách C, B, F, F, Es, G, D, Es, C, Es, D, E, A, D a pochází z roku 1815 PAUSCH Eugen (1858–1838) učitel a skladatel vstoupil roku 1778 do cisterciáckého kláštera ve Walderbach v Německu. Vedle teologie studoval i hudbu a vynikl jako plodný a zručný skladatel. Na kůru sv. Ducha se od něj zachovalo pět mší. Mají zvláštní strukturu, oproti normálním zvyklostem obsahují ofertorium. Na hlase C skladby Missa dominicalis in C (A 153) je jako opisovač zapsán František Weiss. Missa dominicalis in D (A 154) byla podle záznamu na hlase T provedena 27. dubna 1806. Další v pořadí je Missa dominicalis in D (A 155). U čtvrté mše – Missa dominicalis in G (A 156) se na partu A nachazí podpis Františka Weisse. Requiem in c (A 157) bylo opsáno Františkem Weissem, hlasy Cor I, II byly psány jiným describentem. PERNSTEINER Mathias (1775–1836) skladatel z konce 2. poloviny 18. století. Narodil se ve Frymburku a zemřel v Gmunden. Byl učitelem, varhaníkem a skladatelem. V letech 1797–1801 pracoval jako asistent učitele a hudebník v klášteře v Kremsmünster. Poté působil jako altista a pomocník učitele v Gmunden. V roce 1803 se oženil a v letech 1814–1836 byl městským varhaníkem (Flotzinger 2013: [online]). Z jeho chrámových skladeb – mše, requiem, ofertorien, Te Deum se v minoritském archivu nachází Missa brevis in C (A 159). RASCH Paul skladatel není pod tímto jménem v OPAC-RISM uveden. Ve sbírce je uvedeno, že tisk skladby Pange lingua pochází ze st. Pölten. V st. Pöltnu působil na přelomu
37
18. a 19. století skladatel a varhaník Resch Paul. Podle mne se jedná o tutéž osobu, která je na tisku uvedena pod jiným jménem. RESCH Paul (1786–1849) rakouský choralista, skladatel, varhaník a regenschori. Choralistou v st. Pöltnu se stal až v roce 1810, tedy ve svých dvaceti čtyřech letech. Jako choralista zpíval dvacet jedna let. V roce 1839 se stal varhaníkem a regenschorim tamtéž a působil zde až do své smrti (Graf 1973: [online]). REUTER Georg (1708–1772) byl rakouským skladatelem, kapelníkem a varhaníkem. Hudbě se učil u svého otce Georga Reutera st., který byl dómským a dvorním varhaníkem ve Vídni. V roce 1731 se stal dvorním kapelníkem a roku 1738 převzal po svém otci místo kapelníka v katedrále sv. Štěpána (EITNER 1903a: 198). Litaniae in C (A 174) byla opsána pro minoritský kůr v roce 1761. Missa in C (A 175) byla podle zápisu na partu T provedena 29. září 1805, 4. července 1807, 22. května 1808. RIEDER Ambros nebo Ambrosius (1771–1855) rakouský skladatel byl v kontrapunktu žákem
Hoffmanna
a Albrechtsbergera.
Od
roku
1802
působil
jako
regenschori
v Perchtoldsdorfu u Vídně (EITNER 1903a: 225). Graduale e Offertorio in Es – Venite exsultemus Domino, In tuo nomine in Es (A 176). Graduale Venite exsultemus Domino je 95. žalmem, který je součástí modlitby invitatiorium v officiu. SCHICHT Johann Gottfried (1753–1823) německý skladatel získal základní vzdělání na gymnáziu v Zittau, kde se hudebně vzdělával u varhaníka Johanna Triera. Od roku 1776 studoval v Lipsku práva. Hilerovi pomáhal s organizací koncertů a působil v jeho orchestru jako houslita. 1798 získal místo varhaníka v Novém kostele. V letech 1785–1810 byl dirigentem Gewandhausorchesteru, a pak se stal kantorem u sv. Tomáše až do 1823, kdy zemřel. Napsal mnoho oratorií, mší, motet, žalmů, kantát a Te Deum (EITNER 1903b: 16– 17). Ve sbírce se od něj dochovala skladba Jubilate Deo in B (A 179). SCHNABEL Joseph Ignaz (1767–1831) působil jako choralista v kostele sv. Vincence ve Vratislavi, později jako kantor ve vesnici Paritz. Hudební teorii se učil u kantora Scholze v Hohenstein. Na jeho doporučení získal místo varhaníka u sv. Kláry a houslisty u sv. Vincence ve Vratislavi. Brzy se stal prvním houslistou s povinností zastupovat kapelníka. Od roku 1805 řídil kůr v katedrále a též vyučoval hudbu na katolickém semináři a tím ovlivňoval celou provincii. Jako skladatel chrámové hudby byl svými současníky velmi oceňován (EITNER 1903b: 49–50). Minoritská sbírka obsahuje od něj pouze jednu skladbu Regina Caeli in C (A 183).
38
SCHNEIDER Franz (1737–1812) rakouský skladatel, začal rozvíjet svůj hudební talent velmi brzy. U místního kantora v Pulkau se učil hře na housle, klavír a varhany. Na doporučení Albrechtsbergera se stal varhaníkem v klášteře v Melku. Později ho následoval do Vídně a stal se ředitelem školy. Když byla v roce 1768 škola přestěhována do St. Pölten, stal se ředitelem kůru v Melku (EITNER 1903b: 51). Na kůru u sv. Ducha se uchovaly Lytaniae in C (A 184). Na hlase Org je podepsán Josef Heinisch. STADLER Maximilian (1748–1833) rakouský mnich, po teologických studiích u jezuitů, vstoupil roku 1767 do kláštera v Melku. Po zrušení kláštera 1786 Josefem II., byl jmenován do kláštera v Lilienfeld, kde předtím začínal jako zpěvák. V letech 1789 – 1790 žil v klášteře v Kremsmünster a od roku 1793 do roku 1803 žil jako soukromá osoba ve Vídni. Jako farář působil v letech 1803–1816 ve Vorstadt Alt-Lerchenfeld. V chrámové hudbě se věnoval nejrůznějším formám (EITNER 1903b: 242–243). Z nich se u minoritů zachovaly Litaniae in F (A 198) a 4 Psalmi: Credidi in E, Confitebor tibi Domine in C, Beatus vir in F, Laudate pueri in D (A 199). WINTER Peter von (1754–1825) německý skladatel začal působit v mannheimské dvorní kapele jako hráč na housle již v útlém dětském věku. Skladbu studoval u Voglera a Salieriho. V roce 1787 se přestěhoval do Mnichova, kde se byl jmenován vícekapelníkem a později v roce 1798 kapleníkem. Byl znám spíše jako operní skladatel, ale i v oboru chrámové hudby zanechal nemalé dílo (EITNER 1904: 274–276). Na kůru u sv. Ducha se dochovala jedna mariánská antifona Regina coeli (A 217). ZECHNER Johann Georg (1716–1778) byl rakouským skladatelem a varhaníkem. V roce 1736 se stal varhaníkem v klášteře v Götteweig, kde působil až do roku 1743. Potom odešel vykonávat varhanickou činnost do Kremsu a v letech 1746–1753 zde byl činný jako regenschori městského kostela. Současně vystudoval teologii a filosofii a byl vysvěcen na kněze. Skládal duchovní hry pro jezuitské gymnázium v Kremsu, slavnostní hudbu pro klášter Göttweig a hudbu pro běžnou potřebu kláštera v Melku. Zechnerovy skladby jsou psány v galantním stylu. (BOER 2012: 608–609). Z jeho 13 litanií se v minoritské sbírce nachází Lytaniae in C (A 222). Podle Boera je autorem 61 offertorií. Sbírka obsahuje Offertorium de dedicatione – Haec est domus Domini in C (A 223), autorem opisu je František Weiss.
Opis skladby Aria, Psalmi de Nativitate Domini – Memento Domine
David in C, De profundis in C (A 224) pochází z pera Antonína Josefa Pytlíčka. Ve sbírce je ještě od něj sekvenci Veni sancte Spiritus (A 225).
39
ZIMMERMANN Anton (1741–1781) německý skladatel byl nejprve varhaníkem katedrály v Hradci Králové. V roce 1770 získal místo varhaníka a kapelníka v Bratislavě. V roce 1776 se stal knížecím dvorním skladatelem ve službách knížete arcibiskupa hraběte Józsefa Batthyányho, později působil jako varhaník v katedrále sv. Martina (BOER 2012: 608). Minoritská sbírka obsahuje jeho Te Deum in C (A 226).
6.2.3 České země BENDA, Felix (1708–1768) působil jako varhaník u sv. Michala v Praze. Toto místo převzal po Šimonu Brixim. Mezi jeho žáky patřil pražský varhaník a skladatel Josef Norbert Seger. Ve své skladatelské činnosti se především věnoval duchovní tvorbě. Psal oratoria, mše litanie a nešpory (HELFERT 1937a: 60). V minoritské sbírce se od něj zachovala mše za zemřelé XVIII. Missa de requiem in Es (A 3). Skladba byla provedena 10. března 1792 během výroční mše za zemřelé bratry moravské provincie. BERNECKER (Perneckher), Franz (? – 1769) byl regenschori, skladatel a obzvláště byl ceněn jako houslista. Ke konci svého života asi od roku 1759 působil v kapele v Jasna Gora, kde měl nejvyšší plat ze všech současných hudebníků kapely. Předtím pravděpodobně působil v Drážďanech. Je autorem více než dvaceti chrámových skladeb (POŚPIECH 2011), z nichž se u opavských minoritů uchovalo pět. Skladba aria Lauda Sion in F (A 4) je v originále nesprávně určena ke slavnosti Nanebevstoupení Páně. Jde o text sekvence, která patří do liturgie slavnosti Těla a Krve Páně. Další dvě skladby řadíme mezi mariánské antifony Ave Regina Caelorum in Es (A 5) a Regina Caeli in B (A 8). Matutina in coena Domini in G – In monte Oliveti (A 6). Introitus Missae pro Dominica Passionis et Palmarum (A 7) – De gente non sancta, Libera me de ore leonis. BROSMANN Damasus; Antonín Jan N., řádovám jménem Damasus a Scto. Hieronymo, (1731–1798). V roce 1750 vstoupil do piaristického řádu. Spolu se Simonem Kalousem a Remigiem Mašátem patří k významným skladatelům piaristického řádu. Psal především chrámovou hudbu, přes 20 mší, na 60 offertorií a jiné menší skladby (HELFERT 1937a: 111). Slohově se řadí k pozdnímu moravskému baroku se silným vlivem klasicismu. Dochovaly se četné skladby, které byly rozšířeny po četných kůrech (ŠTĚDROŇ 1963: 137). Jedním z těchto kůrů byl i kůr minoritů v Opavě, kde se od něj zachovaly čtyři graduale a ofertoria pro dobu postní. Graduale et Offertorium pro Dom[inica] [pri]ma Quadrages[imae] (A 21): Scapulis suis, Angelis suis Deus. Graduale et Offertorium pro Dom[inica] [secun]da
40
Quadrages[imae] (A 19): Tribulationes cordis mei in c, Meditabor in mandatis tuis in Es. Graduale et Offertorium Pro Dom[inica] [ter]tia Quadrages[imae] (A 20): Exsurge Domine, Offertorium. Graduale et Offertorium pro Dom[inica] [quar]ta Quadrages[imae] (A 22): Laetatus sum in C, Laudate Dominum in C. Dvě skladby pro slavnost Nejsvětější Trojice, a to Offertorium Dominica prima post Pentec[osten] – Gloria tibi trinitas in D (A 31) a Mottetto de SS. Trinitate in D (A 24). Pro slavnost Těla a Krve Páně byla určena skladba Stationes Theophoricae (A 32). Jedenáct ofertorií bylo napsáno pro liturgické mezidobí – Offertoria due pro Dominica Secunda et tertia post Pentecosten: Convertere in G, Sperent in te in A (A 30), Offertoria Dominicae XV, XVI, et XVII post Pentecosten: Exspectans exspectavi Dominum in g, Domine in auxilium in c, Oravi Dominum meum ego in D (A 28), Offertoria post Dominicam XVIII, XIX, et XX post Pentec[osten]: Sanctificavit Moyses in B, Si ambulavero in A, Super flumina Babylonis in B (A 26). Offertoria Dominicarum XXI. XXII. et XXIII post Pentecost[osten]: Vir erat in G, Recordare mei in Es, De profundis (A 29). Offertorium de Beata – Tota pulchra es amica mea in G (A 25) se prováděla při slavnostech a svátcích P. Marie. Na svátek svatých panen napsal Motetto in E. De communi Virginum – O quam pulchra est (A 23). Pro svátek světce nebo světice: Offertorium in C de Sancte vel Sancta – Exsultate aeterni amores in C (A 27). U této skladby jsou na zadní straně obálky uvedena data provedení. Druhé a třetí ofertorium bylo provedeno 15. listopadu 1778 a 16. května na svátek sv. Jana Nepomuckého. CARL Erasmus, piaristický řádový skladatel zanechal ve sbírce čtyři žalmy Beatus vir (A 15), Dixit Dominus in C (A 16), Laudate Dominum in F (A 17) a Laudate pueri in C (A 18). Skladby jsou zasazeny do 4. čtvrtiny 18. století. Podle Helferta složil před rokem 1756 nešpory, které se hrály u piaristů v Kroměříži (HELFERT 1937: 133). GRAVANI Peregrinus (1732–1815), byl ředitelem kůru u sv. Jakuba v Brně, skladatelem, varhaníkem a tenoristou. V rozmezí let 1758–1812 napsal asi sto třicet chrámových skladeb ve vídeňském stylu, které byly prováděny na kůrech na Moravě i ve Slezsku (STĚDROŇ 1963: 372). Na kůru sv. Ducha se nacházela jedna z jeho mší za zemřelé – Missa de Requiem in F (A 43). GREGORIUS Pater byl v 18. stol. skladatelem opavského minoritského řádu. Na titulní straně jeho skladby Te Deum (A 243) je zapsán jako Auctoris & Possessoris Gregorii Minoritae.
41
GULITZ Alexius (1737–1801) byl skladatelsky činný v 18. stol. (OPAC-RISM). Na rubu obálky jeho mše za zemřelé Requiem in E (A 44) jsou zapsána data provedení: 6. května 1791 byla mše provedena při pohřbu D. Sigismundi Obermann Chyrurgi, 28. listopadu při mši za mladého devatenáctiletého Joannise Andreska Zytopci a 6. května 1793 při pohřební mši za D. Chrustaiani Potsche, opavského učitele. V OPAC-RISM jsou dohledatelné ještě další čtyři skladby: mše E dur, requiem E dur z kláštera Jasna Gora, litanie D dur z cisterciáckého kláštera v Trebnitz, mše A dur ze S. Maria in Arena (Breslau) a stejná mše pochází z kůru kláštera v Obry. HAAN Václav (1714–1765) působil jako rektor v Mníšku. Napsal mnoho chrámových skladeb, jež se dochovaly ve sbírkách v Praze i na venkově. Slohově se řadí k představitelům předklasicismu, tzv, galantního slohu (HELFERT 1937a: 350). Z jeho tvorby je ve sbírce zastoupena pouze jedna skladba, a to mariánská antifona Regina caeli in D (A 52). HÁJEK podle OPAC-RISM tvořil v letech 1790–1810. Freemanová zmiňnuje ve své práci Johanna Hájka, který působil jako regenschori v Těšíně a v letech 1816–1818 pravidelně zásoboval svými skladbami brněnský augustiniánský klášter (FREEMANOVÁ 2013: XXV). Nevíme, zda se jedná o stejného skladatele, který zanechal ve sbírce u opavských minoritů dvě skladby – Missa brevis in F (A 53) a Missa brevis in B (A 54). HORÁK Václav Emanuel (1800–1871) V době pražských gymnaziálních studií si přivydělával jako choralista u sv. Mikuláše. Taktéž působil jako varhaník u sv. Trojice. V letech 1831–1832 soukromě vyučoval hudbu a krátce také zpěv na varhanické škole a v této době též sám studoval harmonii u D. Webera a J. N. Vitáska. Během své varhanické praxe působil v těchto kostelích: Týnský chrám (1833); P. Maria Sněžná (1836); sv. Vojtěch (1853) a opět Týnský chrám (1859) až do své smrti. (HELFERT 1937a: 415). HÝBL Vilém (1751–1824) chrámový hudebník, skladatel působil neprve jako choralista olomoucké katedrály. Později pravděpodobně od roku 1779 se stal ředitelem kůru kostela sv. Kateřiny u dominikánek až do zrušení kláštera v roce 1784. Poté působil jako varhaník kostela sv. Michala. Od roku 1806 se stal ředitelem kůru v proboštském kostele sv. Mořice (Štědroň 1963: 531). Ve sbírce minoritského kostela se od něj zachovalo deset skadeb. Z hlediska provozu byly jeho mše u minoritů oblíbené. Dokládají to záznamy na partech T. Missa in A (A 71) byla mezi léty 1806 –1842 provedena šestkrát a Missa in Es (A 72) byla v rozmezí let 1803–1854 provedena třináctkrát. Dále se zde nachází několik ofertorií – Graduale et Offertorium Libera nos, Si ambulavero (A 70), 2 ofertoria – Perfice
42
gressus meos, Sicut in holocaustis (A 73), 2 ofertoria Populum humilem, Justitiae Domini (A 74), pro sl. Nanebevzetí P. Marie Offertorium pro Festo Assumptionis B. V. Mariae – Assumpta est Maria in G dur (A 75), na svátek sv. andělů Offertorium pro Festo S. Anglicus – Benedicite in B dur (A 76), mariánská antifona Regina coeli (A 78) a hymny Pange linqua in B (A 77) in C (A 93) a Te Deum (A 79). JAROŠ Václav, český varhaník a skladatel z 18. st. OPAC-RISM zasazuje jeho tvorbu období 1700–1799. Na základě četného výskytu jeho skladeb usuzuje Štědroň, že žil patrně na Moravě. Jeho skladby se uchovaly v Kvasicích, v Brně u augustiniánů, v Dubu u Olomouce. Jako varhaník působil na Sv. Kopečku u Olomouce, kde je doložen jako opisovač (ŠTĚDROŇ 1963: 579). Tuto skutečnost můžeme potvrdit, protože na titulním listě skladby Motetto De Venerab. Sacrament. – Preces precibus in D (A 82) je za jménem uvedeno, že byl varhaníkem na Sv. Kopečku (Authore Dno Wenceslao Jarosch. Org. ain Sacro – Monte). Jeho Missa in C (A 80) byla provedena na kůru sv. Ducha 28. června 1807, 1. listopadu 1808 a 2. září 1810. Tato data jsou uvedena na partu T. Offertorium in D de Apostolis – Estote fortes in bello in D (A 81). KALOUS, Václav (1715–1786) byl skladatelem piaristického řádu. V roce 1737 přijal řádové jméno Simon a Scto Bartholomaeo. Působil jako varhaník a učitel na mnoha místech v Čechách a na Moravě. Je autorem více než 100 chrámových skladeb, v nichž je patrný vliv opolské školy. Mezi jeho žáky patřili F. X. Brixi a piarista Damasus Brossmann (viz. ŠTĚDROŇ 1963: 637). U minoritů se od něj uchovalo šest skladeb. Dvoje Litaniae Lauretanae in C (A 191, 192), Missa Sancti Simeonis (A 195), moteto na sv. Božího Těla – Laudate gentes Deum in C (A 196), ofertorium na sl. Nenebevszetí P. Marie – Assumpta est Maria in D (A 193) a dvě ofertoria Nro. 1. pro svátek sv. Caecilie Cantantibus organis in D, Nro. 2. pro posvěcení kostela – Haec est sapiens in G (A 194). KOŽELUH Jan Antonín, též křestním jménem psán Evangelista Antonín Tomáš (1814– 1738) byl bratranec Leopolda. V Praze byl žákem Josefa Segera. Působil jako ředitel kůru v Rakovníku, kantor ve Velvarech a basista v pražských chrámech. Než se stal roku 1787 kapelníkem u sv. Víta, byl ředitelem kůru u křižovníků s červenou hvězdou, kde byla provedena jeho oratoria. Předtím než se plně věnoval chrámové hudbě, skládal opery a oratoria. Z jeho chármové hudby se dochovalo přes tři sta skladeb na pražských, českých a moravských kůrech (ŠTĚDROŇ 1963: 728–729). Minoritská sbírka zahrnuje jedno z jeho motet Ad Mariam cum tribularer clamavi in G (A 96). Skladba byla provedena při slavnosti Neposkvrněné P. Marie 8. prosince 1792, další datum provedení pochází až z 19. dubna roku
43
1807. Je též autorem jednoho ofertoria Omni die dic Mariae z Offertorium duplex & Festis B. V. M. (A 188). Druhé ofertorium napsal Johann Schnitzler. KROMMER Antonín Matyáš (1742–1804) byl varhaníkem, učitelem a ředitelem kůru v Tuřanech. Z jeho čtyř mší, které pocházejí z let 1794–1797 (ŠTĚDROŇ 1963: 753) se u minoritů nachází Missa dominicalis in Es (A 103). KROMMER František Vincenc (1759–1831) byl žákem strýce A. M. Krommera. Po smrti Leopolda Koželuha se stal dvorním skladatelem a kapelníkem dvorní komorní hudby. S Opavou je spojena jeho návštěva v roce 1820, kdy na kongresu v Opavě dirigoval dvorní hudbu. Ve svých skladbách vychází z vídeňských klasiků. Napsal na 160 opusovaných skladeb, zvláště komorní a symfonickou hudbu (ŠTĚDROŇ 1963: 753–754). Pravděpodobně z doby, kdy působil jako ředitel kůru v Pětikostelí kolem roku 1790, pocházejí jeho chrámové skladby. V minoritském kostele se zachovaly jeho dvě mše – Missa in d (A 104) a Missa in C (A 105). KUBÍK Václav. Jeho tvorba spadá do 19. století, mezi léta 1790–1810 (OPAC-RISM). Helfert zasazuje chrámové skladby do období kolem 1821–1843 (HELFERT 1937a: 596). Jeho skladby jsou pozoruhodné zálibou v kontrapunktu (ŠTĚDROŇ 1963: 778). Ve sbírce se od něj zachovalo graduale a ofertorium Exaudi me tu Domine, Adjuva nos Domine in tribulatione (A 106). Na zadní straně obalu jsou zapsána data provední: 1867, 1869, 1894. Na partu Cor II je poznámka „probiert am 8. 12. 1902.“ KUČERA Antonín též Kuczera Antonio byl v Olomouci posluchačem filosofie. 5. března roku 1772 se ucházel v katedrále o místo choralisty. Byl multiinstrumentalistou, zpíval bas, hrál na flétnu, hoboj, fagot, housle, violu a cello. Skládal mše a další skladby. V době, kdy působil jako ředitel kůru v kostele dominikánek u sv. Kateřiny v Olomouci se 8. srpna 1777 ucházel o místo kapleníka po Antonu Neumannovi (SEHNAL 1988: 177). Ve sbírce zanechal 2 hymny pro první a druhé nešpory Narození Páně a druhé nešpory Zjevení Páně Jesu redemptor omnium, Crudelis Herodes Deum (A 107), ofertorium pro svátek P. Marie – Ave mundi spes in C (A 108) a dvě requiem. Requiem in f (A 109) bylo pořízeno po požáru 1790 a mše byla provedena 22. listopadu 1791 na pohřbu Aloysii Ruff. V Requiem in Es (A 110) chybí Kyrie a communio. KUNERT Jan Leopold též Kuhnert, Kunerth, Kouhnert, Kunrát. Narozen 27. 12. 1784 v Hůzové (okr. Bruntál), zemřel 8. 8. 1865 v Kroměříži. Od roku 1804 byl věžným ve Vídni. 1806 houslista v Josefovském div. U bratra Josefa v Olomouci se stal vyhledávaným učitelem
44
hudby. V roce 1808-1811 věžným ve Vyškově. Kroměříž 1811, od roku 1815 se podepisuje jako kapelník. Z chrámových skladeb – mše, rekviem, graduale, ofertoria, Pange lingua, litanie (HELFERT 1937a : 604). Pange lingua in F (A 111). LAMB, Johann Alois (1752c-1820) působil ve Vrchlabí jako kantor kolem roku 1789. Z jeho chrámových skladeb jsou v Národním muzeu uloženy mše z roku 1795 a 1798 ze Zlaté Koruny, Sadské, Nymburka (HELFERT 1937b: 8). Na titulním listě jeho skladby Missa sollemnis in Es (A 113), která se nachází ve Slezském muzeu, je zapsán jako „Auctore Joanne Aloysio Lamb Cantore & Professore scholae normalis Hohenelbe in Bohemia composita 1789.“ Dále se ve sbírce nalézá ofertorium Laudate Dominum in E (A 112). LAUBE Antonín též Laube Anton (1718–1784) působil v Praze jako ředitel kůru sv. Havla u karmelitánů, po smrti F. X. Brixiho 1771 se stal kapleníkem u sv. Víta. Byl členem bratrstva sv. Cecílie. Zachovalo se od něj mnoho duchovních skladeb v lehkém stylu: mše, árie a moteta (DLABACŽ 1815: 182–183). Jeho Requiem (A 114) bylo do minoritské sbírky pořízeno po požáru roku 1790. LINKA Jiří Ignác též Lineck (1725–1791) byl kantorem v Bakově n. Jizerou. Jeho chrámové skladby mají předklasicistní charakter (ŠTĚDROŇ 1963: 835). Po požáru roku 1790 bylo do minoritské sbírky pořízeno jeho Requiem in d (A 117). LOHELIUS Johannes též František Oehlschlägel (1724–1788) byl varhaníkem, ředitelem
kůru,
varhanářem
a
skladatelem.
Předtím
než
vstoupil
v roce
1747
do premonstrátského řádu, působil jako varhaník u jezuitů v Bohusodově a v Praze u sv. Máří Magdaleny a P. Marie pod řetězem. Jeho velký počet chrámových skladeb je napsán v barokně-klasicistním slohu. Kromě běžných liturgických forem (mše, moteta, ofertoria, arie, lytanie, hymny, requiem Te Deum) skládal i oratoria, kantáty a je autorem vánoční hry Operetta natalitia (DLABACŽ 1815b: 403–406). Ze čtrnácti ofertorií de Tempore se v minoritské sbírce nachází jeho ofertorium In splendenti nube in Es (A 118), které se může provádět na svátek Proměnění Páně. LOOS Karel (1724–1772) byl kantorem a varhaníkem v Tuchoměřicích u Prahy, kde sídlili jezuité. Mnoho z jeho chrámových skladeb odvezli jezuité do Španělska, kde byly s velkým úspěchem prováděny (DLABACŽ 1815b: 227). Z celkového počtu čtyř uváděných litanií můžeme ve sbírce najít jeho loretánské Lytaniae in C (A 119) pořízené po roce 1790. Skladatelská produkce kněze Josepha MAYERA, který tvořil v 18. století, je ve sbírce zastoupena čtyřmi skladbami: Offertorium in C De Resurrectione Domini – Terra tremuit
45
(A 122), Offertorium in C de Sanctis – Laudate Dominum vos turbae in C na svátek sv. Floriána (A 123), Motteto in A de Nativitate Domini – Beatus auctor saeculi (A 124) a Te Deum in C (A 125), kde je na titulním listě uveden jako Josepho Mayer presbytero ecclesiastico. Skladba byla do sbírky pořízena po požáru v roce 1790. NAVRÁTIL František (1732–1802) byl učitelem a ředitelem kůru ve Valašském Meziříčí. Jeho skladby byly velmi rozšířeny na moravských kůrech (Kroměříž, Rajhrad). (ŠTĚDROŇ 1965: 151). V roce 1776 se ucházel o místo kapelníka katedrály v Olomouci. Sehnal uvádí, že rektorem ve Valašském Meziříčí byl od roku 1776 a jeho roční příjem činil 80 zl. (SEHNAL 1988: 180). U minoritů se od něj zachovaly čtyři skladby: Missa brevis in B (A 129), dvě ofertoria I. De SS. mo & plur. Mart. Laudate celebrate festum diem cantate II. De Resurr. Dni & Beata. Terra tremuit (A 130) a dvě Te Deum in D (A 131) a in C (A 132). NEUBAUER František Kryštof (1750–1795) český houslista, působil v zahraničí zvláště v německém Porýní. Krátce byl kapelníkem ve Eilburgu, poté koncerním mistrem v Bückeburgu, ke konci svého života se stal dvorním kapelníkem jako nástupce Johanna Christopha Bacha. Psal hlavně instrumentální skladby (ČERNUŠÁK 1965: 174). Z jeho početných chrámových skladeb je u minoritů motetto Venite gentes et adorate Dominum (A 133). Na titulním listě je zapsán jako autor Francisco Neübauer quondam alumno ad S. Spiritum. Vyvstává tedy otázka, jestli jde o stejného autora. V OPAC-RISM je jako autor skladby uveden František Kryštof N. NEUMANN Anton byl v letech 1769–1776 kapelníkem olomoucké katedrály (SEHNAL 1988: 180). „O Neumannových duchovních skladbách lze obecně říci, že jsou melodicky nápadité, po výrazové stránce pestré a po formální stránce dobře ztvárněné“ (SEHNAL 1988: 134). U minoritů se zachovalo jeho Requiem in F (A 135). NEUMANN Vincenc. Syn Antona N. se narodil 1759. Po smrti otce byl prozatímním kapelníkem olomoucké katedrály v letech 1776–1777. (SEHNAL 1988: 180). Sehnal uvádí, že se jeho skladby se vyznačují jednodušší melodikou ve smyslu klasicistní stylistiky oproštěnou od rokokových zdrobnělin (SEHNAL 1988: 135). Minoritská sbírka vlastní jeho tři mše. Na partu T skladby Missa dominicalis in Es (A 136) je uvedeno datum opisu 1806. Missa dominicalis in A se ve sbírce nachází dokonce dvakrát (A 137, 138). Missa in C (A 139) byla opsána 30. června 1805. Datum se nachází na hlase T se šifrou opisovače b. S. Joan. Pravděpodobně se pod touto šifrou podepisoval Johann Schnitzler.
46
NOVOTNÝ Josef byl skladatelem v 18. stol. Psán též Novotni, Nowotny, Nowottny Giuseppe. Podle OPAC-RISM spadá jeho tvorba do období 1700–1799. Jeho chrámové skladby se na našich kůrech vyskytovaly poměrně často. Mezi jmenovanými kůry se vyskytují i minorité u sv. Jakuba v Praze (podrobněji ČERNUŠÁK 1965: 207). U opavských minoritů se od něho dochovaly dvě mše. Missa in A (A 140) byla do archivu pořízena roku 1797. Jako opisovač je na titulním listě zaznamenán Joann Nepomuc. Plaschke. Podle záznamu na hlase Org byla mše provedena 9. listopadu1797. Opis mše in A (A 141) pořídil Peschke 22. září 1795. NOVOTNÝ, Franz Nikolaus (1743–1773) též Novothny Franz, Novotný František byl synem Jana N. varhaníka, který působil ve službách knížete Esterházyho v Eisenstadtu. František se po jeho smrti 1765 ujal místa varhaníka (EITNER 1902b: 217). Z jeho několika mší je u minoritů pouze jediná Missa dominicalis in E (A 142). OFFNER Wolfgang též P. Wolfgangus ab Omnibus sanctis, vlastním jménem Jan Offner (1720–1759) byl piaristickým skladatelem. Narodil se v Janovicích u Rýmařova, zemřel v Bruntále. V letech 1732–1736 studoval na hudebním piaristickém semináři v Kroměříži. O rok později 1737 vstoupil k piaristům a roku 1739 složil sliby a v letech 1735–1743 působil v Lipníku nad Bečvou.34 Zde se dochovaly jeho tři Ave Regina a tři Alma Redemptoris Mater pochází z koleje ve Slaném. „Všech šest drobných skladeb nám představuje Offnera jako autora nastupujícího rokoka. V jeho skladbách nenalezneme polyfonně zpracované úseky, zato nás okouzlí odlehčenou melodikou s koloraturními prvky využívajícími často triolového motivu“ (HANZALÍK 2002: 44–51). Ve sbírce u minoritů se od něj zachovalo třináct skladeb: Ecce quomodo moritur justus in Es (A 143), šest Ave Regina Caelorum B, g, C, a, F, D (A 144), čtyři Regina caeli (A 145), dvě Regina caeli (A 146). PAŘÍZEK Alexius též Vincenc Josef Jan, Aleš Vincenc, Paržizek (1748 –1822) skladatel, ředitel a učitel. Roku 1765 vstoupil k dominikánům, vysvěcen byl roku 1772. V Praze působil od roku 1790 jako ředitel normální školy. Ve skladbě byl žákem Segera, napsal mše, ofertoria, duchovní árie, litanie, requiem, kantáty, Salve Regina a O Salutaris hostia (Dalbacž 1815b: 426–428). U minoritů je jeho Offertorium Solemne Exsultate Deo in C (A 151). Na hlase Fg se nalézá poznámka Finis, Z. L. PAUSEWANG Johann Georg (1738–1812) byl učitelem a varhaníkem, působil v Mittelwalde (Rathay 2011: [online]). Ve sbírce je od něj pouze jedna skladba Choro II Nro 34
Historický ústav AV ČR projekt Řeholníci - katalog Clavius [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z .
47
1. Repleta tua gloria in C, Nro 2. Haec omnes advolate in D (A 152). Na partu C je jako describent podepsán Jo. Hašek, na partu A a Cor I je podepsán Joseph Hatačke Altist s datem opisu 1807. PICHL Václav psán též Pichel, Wenceslao, (1741–1805) byl houslistou a skladatelem. Ve sladbě byl žákem Segera, v týnském chrámu působil od roku 1762 jako houslista. Od roku 1764 se stal druhým kapelníkem kapely biskupa Potačiće ve Velkém Varadíně, od roku 1769 byl v Praze kapelníkem u hraběte Ludviga Hartiga. Po dvou letech přijal místo prvního houslisty ve dvorním divadle ve Vídni. V roce 1775 byl jmenován kapelníkem a kormorním skladatelem arcivévody Ferdinanda v Miláně (ŠTĚDROŇ 1965: 304–305). Chrámové hudbě se věnoval převážně od roku 1796. Ve sbírce se dochovalo ofertorium Plaude turba angelica in C (A 160). Skladba původně patřila Polycarpu Schlöglovi, který působil jako regenschori u sv. Jakuba v Olomouci. Na titulním listě Salve Regina in C (A 162) je jako opisovač uveden Joseph Johannes POLAK. PICHLER Josef, olomoucký choralista působil v katedrále v letech 1771–1788. Před rokem 1766 byl po určitý čas diskantistou katedrály. Na místo choralisty byl přijat na zkoušku 18. dubna 1771. Zpíval tenor, byl též dobrým houslistou. V té době byl jediným tenoristou, který byl schopen vyzpívat tenorová sóla ve figurálních skladbách. V roce 1777 se neúspěšně ucházel o místo kapelníka. Z 11. října 1780 pochází jeho žádost, v níž prosí kapitulu o dvouměsíční dovolenou na cestu do Vídně, aby se mohl zůčastnit provedení svých kvartetů. 17. července dostává od kapituly souhlas pod podmínkou, že za sebe najde rovnocennou náhradu. 24. září 1788 pak žádá o propuštění s oddůvodněním, že ve Vídni našel lépe placené místo. 29. září mu kapitula vystavila souhlas s jeho odchodem a 17. října získal od kapituly vysvědčení o zachovalosti. (SEHNAL 1988: 180–181). V minoritské sbírce se nacházejí jeho skladby Missa SS. Nomisie Jesu in Es (A 161) a Offertorium pro Feria tertia Pentecostes – Hodie completi sunt in Es (A 163). Autorem opisů je podle písma František Weiss. POKORNÝ František (1730c–1797) se narodil ve Vlašimi, zemřel v Ronově. Vyučil se v Praze na počátku roku 1750, poté se přestěhoval do Ronova u Pardubic, kde byl zaměstnán jako varhaník. V jeho duchovní hudbě můžeme najít vlivy F. X. Brixiho. Zachovalo se od něj deset mší, tři litanie, ofertorium a requiem (BOER 2012: 445). V minoritské sbírce se od Pokorného dochovaly dvě skladby. Na titulním listě skladby Missa in d (A 164) je zapsán jako Sig. F. Pokorný, opis skladby pocházel z pera Josepha Johannese POLAKA. U Requiem in Es (A 165) je na titulním listě původně napsáno Authore ignoto – přeškrtnuto a zapsáno Pokorny.
48
V OPAC-RISM je za autora skladeb určen Franz Pokorný (1797–1850), který působil jako divadelní ředitel ve Vídni a Bratislavě (ČERNUŠÁK 1965: 332). Vzhledem k tomu, že nikde nepůsobil jako regenschori ani varhaník, mohli bycho se domnívat, že je autor chybně určen. PUSCHMANN Josef (1738–1794) získal vzedělání jako alumnus augustiniánského kláštera v Brně. Od roku 1762 byl zaměstnán u barona Skrbenského v Hošťálkovech a v roce 1767 získal místo v kapele hraběte Ignáce Dominika Chorynského ve Velkých Hošticích. Kapelníkem olomoucké katedrály se stal v roce 1777 (SEHNAL 1988: 51). Kromě instrumentální hudby, která vznikala pro potřeby kapely Chorynského, psal příležitostně skladby pro minoritský kůr. Roku 1768 složil singspiel o životě Josefa Kupertinského. Skladba Ecce quomodo moritur Justus in Es (A 166) byla určená k provádění při velkopáteční liturgii. Na titulním listě nacházíme poznámku Charfreytag. Dále ve sbírce najdeme dvoje litanie: Litaniae de Beata ex F et S. Noe Jesu (A 167), které vznikly v roce 1778 a Litaniae de Noe Jesu cum Responsorio S. Antonii in d (A 169). Obě mariánské antifony Regina Caeli Pentecestale Processionale (A 170), Regina Caeli (A 171) napsal v tónině C dur. Missa solemnis in C (A 168) bylo podle zápisu na hlase T provedena 19. června 1809. Na partu C je zaznamenán opisovač Fr. Touse. Na titulní straně moteta de omni Festo Laudate Dominum in C (A 172) je Puschmann uveden Directore Musices in Metropolitana Ecclesia Olumucena. Podle písma je lze určit za describenta Františka Weisse. SEDLACŽEK Jan Antonín psán též Sedlaczek; Sedlacžek; Giovanni Antonio (1728– 1805), získal základní hudební vzdělání v piaristickém semináři, kde zpíval diskant, učil se hře na housle a na varhany. Před rokem 1760 získal místo rektora a regenschoriho v Mohelnici. V roce 1777 se bez úspěchu ucházel o místo kapelníka olomoucké katedrály (ČERNUŠÁK 1965: 472). Nejčastěji skládal mše, ofertoria a litanie. Na minoritském kůru je ve sbírce dochováno Te Deum in C (A 178). SCHLICHTIG Johann byl podle zápisu na titulní straně varhaníkem děkanského kostela v Bruntále. Sbírka zahrnuje jeho tři mše za zemřelé. Tripplex35Missa de Requiem (A 180), Requiem in e (A 181) a Requiem in Es (A 182). SCHNITZLER Johann (1756–1830) působil jako učitel a ředitel kůru v Rýmařově (Rectore Römerstadii) v letech 1770–1830 (KRAMÁŘOVÁ 2013: 36). Osm z jeho jedenácti skladeb pochází z minoritské sbírky a je uloženo ve Slezském zemském muzeu v Opavě. 35
V rukopise je slovo Triplex přeškrtáno.
49
Jedna skladba pochází z kůru farního kostela ve Frýdku, dnes je uložena Ostravském muzeu a dvě skladby se nacházejí v německém Coburgu. U minoritů se ve sbírce nacházejí tři moteta vhodné na všechny svátky In te speravi Domine (A 133), Laudate Dominum de caelis in C, Laudate Dominum in sanctis ejus in C (A 187), dvě Requiem in Es (A 185, 186), ofertorium na slavnost Zmrtvýchvstání Páně Haec est dies quam fecit Dominus (A 188), mariánská antifona Salve Regina in C (A 189) a sekvence Veni Sancte Spiritus in D (A 190). THENY Jan (1749–1828) „působil jako farář ve Frenštátě pod Radhoštěm. Autor četných chrámových skladeb, zvláště Missa pastoralis, litanií a drobných vložek.“ Jeho skladby byly objeveny v děkanském kostele v Jaroměři (ŠTĚDROŇ 1965: 766). V RISMu jsou uvedena ještě další místa, kde se našly Thenyho skladby: Ostrava, Rokytnice, Heraltice a Vorau v Rakousku. Ve sbírce se zachovaly jeho tři pastorální mše Missa
Pastoralis
in C (A 202), Missa pastoralis in D (A 203) a Missa pastoralis in D (A 204). I další jeho ofertoria se věnují pastorální tematice – Offertorium Pastoritium – Dies sanctificatus in C (A 205) Offertoria Pastorali (A 206): Christus nobis hodie salvator in D, Haec dies quam fecit Dominus in D, Aria Gaudet chorus caelestium in G, Aria Hodie caelorum rex in G. VOGL Kajetán (1750–1794) byl nejdříve choralistou ve Vratislavi, kde se zdokonalil ve hře na housle. V Praze absolvoval studium bohosloví a ve skladbě a kontrapunktu byl žákem Habermanna. Jako člen řádu servitů zastával v letech 1774–1786 funkci varhaníka a ředitele
kůru
v kostele
sv.
Michaela
Archanděla.
Jeho
chrámové
skladby
navazovaly na skladatelský styl F. X. Brixiho (ČERNUŠÁK 1965: 891). Od Vogela se ve sbírce zachovaly dvě mše – Missa brevis in Es (A 207) a Missa ordinaria in A (A 208). VANHAL, Johann Baptist též psán Vaňhal, Jan Křtitel (1739–1813) byl českým skladatelem, který působil ve Vídni. Jako zručný varhaník v Opočně a regenschori v Nemyčevsi u Jičína byl znám již ve svých osmnácti letech. „Ač žil ve stínu vídeňských klasiků, dovedl si dlouho udržet postavení umělce.“ „V chrámových skladbách dosahoval běžného průměru.“ (ŠTĚDROŇ 1965: 845–846). V minoritském archivu se uchovaly čtyři mše. Missa dominicalis in B (A 209) byla podle data na partu T provedena 23. srpna 1811. Další tři mše s názvem Messe für 4 Singstimmen v tóninách C a G dur se zachovaly v tištěné podobě (A 210, 211, 212). Kromě mší je ve sbírce moteto Huc chori caelestes in C (A 213) a Salve Regina duplex (A 214) v tóninách A dur a Es dur. Druhé Salve Regina bylo původně připisováno Janu Thenymu. VITÁSEK Jan Nepomuk August, psán též Wittassek (1770–1939), český skladatel a hudební pedagog, se učil hře na klavír u Fr. X. Duška, kontrapunktu u J. A. Koželuha.
50
Po něm převzal v roce 1814 místo kapelníka v katedrále sv. Víta. Byl jedním z posledních představitelů českého klasicismu. „Vychází především z Mozarta.“ „Svěží invence, často nehluboká, obratná skladatelská práce, jež se uchyluje nejdenou k rutině, plynná dikce a obecná srozumitelnost získaly mu značnou oblibu.“ (ČERNUŠÁK 1965: 879–880). Vitásek napsal dvanáct mší. Z nich se u minoritů nachází jeho Missa in B (A 219) a Missa in C (A 218), kde na hlase Cor I najdeme poznámku, že byla provedena 25. března 1844. Tisk Offertoria In profunda noctis umbra (A 220) bylo možné provádět při svátku Jana Nepomuckého. VOCET, Jan Nepomuk (Václav) psán též Wocet, Wozet, Wotzet, křestním jménem Giovanni, (1777–1843) působil nejříve jako regenschori a učitel v Miroticích, poté v Neznášově u Týna nad Vltavou. Roku 1801 byl jmenován ředitelem kůru v katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, později se stal městským kapelníkem. Obě místa zastával až do své smrti. „Autor velmi četných skladeb chrámových, přístupných, ale navalně hodnotných, zachovalých nebo doložených v Praze i na venkově.“ (ČERNUŠÁK 1965: 887). V Opavě se od něj zachovalo Graduale in G – Cantate Domino canticum novum (A 221). WERNER Aegidius se narodil asi 1750, v roce 1817 působil jako sbormistr pražského kostela sv. Jiljí.36 Podle OPAC–RISM je považován za autora 19. stol. Tvořil mezi léty 1790– 1810. V minoritské sbírce můžeme najít jeho skladbu Missa in C (A 215). 6.3 Opisovači Notové materiály pro potřeby opavského kláštera opisovali mladí zpěváci, přijatí do klášterního alumnátu nebo regenschori, jak je tomu v případě minority Pacifica Naehringa. Ten je zapsán jako opisovač na dvou skladbách. Zprávy o alumnátu pocházejí až z poč. 19. století. V roce 1808 se ve zdejší fundaci nacházelo šest fundatistů. Úlohy kopisty se v minoritském archívu ujal i J. Steinitz. Byl to pravděpodobně i autor skladeb, který se podepisoval šifrou Stz (M. N. 1972: 96–97). V účetní knize farního kostela37 se objevuje zmínka o alumnátu od roku 1812. Roční příspěvek činil 1 zl. 30 kr.
36
Werner Aegidius [online]. Poslední aktualizace 30-11-2014. Dostupné z . Zdroj Freemanová, Michaela. Pražská společnost hudebníků (1803–1903 / 1930), a jeho role v hudebním a společenského života města." In: Hudební věda, 40. 37 Účetní kniha (Empfang bey der neu errichteten Pfarrey: Kirche zum Heiligen Geist in Troppau Ab Anno 1785Inv. č. 1, Sign. IIc, IIId, IV.
51
Další zmínku o minoritských fundatistech pak nacházíme u Kreuzingera. V kostele sv. Jiří, bývalém jezuitském kostele, který po zrušení jezuitského řádu dostali do správy právě minorité, se nad oltářem nachází bohatě zdobený obraz Matky Boží, jenž byl renovovaný v roce 1850. Obraz kostelu daroval hrabě Štěpán z Vrbna s 300 tolary s podmínkou, že chovanci alumnátu zazpívají před obrazem každou sobotu loretánskou litanii a Salve Regina, což se provádělo o sobotách a před každým mariánským svátkem podle Kreuzingerova svědectví ještě v 19. století (KREUZINGER 2002: 88). V minoritské sbírce uložené ve Slezském muzeu se na partech a titulních stranách skladeb podařilo zaznamenat dvacet devět jmen describentů. Jejich jména se zatím nepodařilo nikde dohledat. Nejvíce se ve skladbách objevuje rukopis Františka WEISSE, který přepsal party u třinácti skladeb z období cca 1800. Dalším zajímavým opisovačem, který přepisoval hlasové party, je Anton Josef PITLICZECK. Podepisoval se jako tenorista a v Offnerově Regina Caeli se podepsal i jako alumnus. Současně s ním byl tehdy v alumnátu i Franciscus SCHMIDT, který nejčastěji přepisoval houslové party, mohli bychom tedy usuzovat, že u minoritů pravděpodobně hrál na housle. Dalším opisovačem, který navštěvoval alumnát, byl D. Francis LUDVIG. V následující tabulce jsou uvedeni všichni opisovači, které bylo možno v minoritské sbírce zaregistrovat. Šedou barvou jsou uvedeny záznamy skladeb, které podle Turkové pocházejí z poloviny až 4/4 19. století. Mezi opisovače, kteří působili u minoritů v 18. století, bychom mohli uvést tato jména: FUCHS, GRINDEL, HAŠEK, HATSČKE, JARUZIG, LANGER, NAEHRING, PESCHKE, PILLHATSCH, PITLICZECK, PLASCHKE, POLAK, PRCHAL nebo PROKEŠ, SCHNITZLER, SCHMIDT, SUCHI
A
WEISS. K describentům působícím v 19. století řadíme tato
jména: AUST, BENDA, DUNDÁČEK, JÄCKEL, LEHRER, MARTINETZ, MÜNZBERG, NEÜBAUER, PALKA, SKOTÁK, STREIT.
52
Tabulka 3 Přehled opisovačů jméno opisovače
datace opisů38
AUST Anton
1829
BENDA DUNDÁČEK, Josephus FUCHS, Philippi GRINDEL, Joseph HAŠEK, Jo. HATSČKE, Joseph JÄCKEL
JARUZIG, Joannes Joseph LANGER, Johann P. LEHRER, Otto LUDVIG, D. Francis MARTINETZ MÜNZBERG, M.
1/2 19. st. 2/4 19. st. 4/4 18. st. 1768 1807 1807 3/4 19 st. 1/2 19. st. 3/3 18. st. 4/4 18. st. cca 1867 1799 2/4 19. st. 3/4 19 st. 1868
NAEHRING, Pacificus
1763 1763
NEÜBAUER, Francisco PALKA, Josef PESCHKE, Giuseppe PILLHATSCH Poeta, F. PITLICZECK, Anton Josef
38
4/4 19 st. cca 1830 1795 cca 1800 1/4 19. st. 1768
skladba
party
poznámky na partech
A 14 Bühler Franz Messe in G, C und F A 229 Anonymus Offertorium in B A 111 Kunerth, Jan Leopold Pange lingua in F A 129 Navrátil, František Missa brevis in B A 144 Offner, Wolfgang VI Ave Regina Caelorum A 152 Pausewang, Joahnn Georg Choro II A 152 Pausewang, Joahnn Georg Choro II A 2 Ludwig van Beethoven Pange lingua A 126 Wolfgang Amadeus Mozart Graduale Laudate Dominum A 97 Lambert, Kraus Litaniae in F
S
Org S A, Cor I
na partu A: Joseph Hatsčke Altist scripsit 1807 Der Minoriten Kirche in Troppau geschenkt im Jahre 1905
A 92 Klos Requiem in F A 106 Kubík, Václav Graduale und Offertorium Exaudi me tu Domine, Adjuva nos Domine in tribulatione A 110 Kučera, Antonín Requiem in Es A 111 Kunerth, Jan Leopold Pange lingua in F A 149 Palestrina, Giovanni Pierluigi Motetto Chistus factus est A 150 Palestrina, Giovanni Pierluigi Missa Aeterna Christi munera A 5 Bernecker, Franz Ave Regina Caelorum in Es A 8 Bernecker, Franz Regina Caeli in B A 133 Mottetto duplex de omni Festo Venite gentes et adorate Dominum A 250 Dedler, Rochus Offertorium Deus noster refugium A 141 Novotný, Josef Missa in A
Cor II
Descripsit Johann Langer gramatista
A 138 Neumann, Vincenc Missa dominicalis in A A 36 Gabriel Regina caeli
Vno I
A 144 Offner, Wolfgang
S, T,
Určila M. Turková 10. 8. 1973.
53
D. Francis Ludvig presb. Eccl. Quonda Alumno-oblatu[m] 1799. Org
vymazaný podpis s datem 12. únor 1868
quondam Alumno ad. S. Spiritum
na titulním listě Ex partitbus Peschke ao 22. 9. 1795
na hlase C: Descripsit Antonius
3/3 18. st.
VI Ave Regina Caelorum
B
A 145 Offner, Wolfgang 4 Regina caeli A 146 Offner, Wolfgang 2 Regina caeli
T S, T, B
3/3 18. st.
cca 1800 PLASCHKE Joann. Nepomuc. POLAK, Joseph Johannes
PRCHAL nebo PROKEŠ SCHNITZLER, Johann
SCHMIDT, Franciscus
4/4 18. st. 4/4 18. st. 1/4 19. st. cca 1800 4/4 18. st. cca 1805 cca 1800
3/3 18. st.
3/4 19. st. 1867
STREIT, Leopold
Org
1831
A 162 Pichl Václav Salve Regina in C
na titulním listě: Ex Musicalibus Josephi Joannis Polak mpris.
A 164 Pokorný, Franz Missa in d A 78 Hýbl, Vilém Regina caeli in D A 120 Martín y Soler, Vicente Duetto in A et Terczetto in D
na titulním listě: Ex musicalibus Josephi Joannis Polak mpris. na titulním listě nečitelný podpis opisovače …ex opera Arbore di Diana extraxit J. [?] Schnitzler…; pod nečitelnou šifrou opisovače J. Schösler m pris Joanne Schnitzler Rectore Römerstadii na hlase T: 30. 6. 1805 b. S. Joan
A 133 Schnitzler, Johann Motetto In te speravi Domine A 139 Neumann Vincenc Missa in C A 68 Holzbauer, Ignaz Mottetto Jubilate Deo in C 39 A 146 Offner, Wolfgang 2 Regina caeli A 144 Offner, Wolfgang VI Ave Regina Caelorum
T S Vno I
Vno I
TOUSS,
39
Fr
1/3 18. st. cca 1800 ante
na partu C: Descripsit Franciscus Schmid. na hlase Vno I: Franciscus Schmid L [ ] D. S. S. na hlase Vno II: Ad M. D. Gl. na hlase Vno I: Descripsit Franciscus Schmidt A. M. D. Gl. na hlase Vno II: Ad M. D. Gl. 1768 die 28. Janu.
A 245 Amsler, Johann Offertorium Voce mea ad Dominum clamavi in E A 246 Bauer, Hermann Aria in G O mi Jesu dulce nomen A 34 Eybler Josef Leopold Graduale et Offertorium ex G. De Beata
podpis na titulním listě
Vno I
SUCHI
na hlase Org: 9. 11. 1797.
1797
3/3 18. st.
SKOTÁK Ondřej
A 224 Zechner Johann Georg Aria, Psalmi de Nativitate Domini A 140 Novotný Josef Missa in A
Pittlitzeck Tenorista & Syntax eos auditor; na hlase T: Descripsit Antonius Pitlitzeck Tenorista; na hlase B: Descripsit Antonius Pitlitzeck na hlase T: Scripsit Ant. Pitlitzeck,Tenorista na hlase C: Scripsit Antonius Pitlitzeck, t. t. Tenorista & Synt. Alumnus na hlase T: Antonius Pitlitzeck T. na hlase B: Scripsit Antonius Pitlitzeck, t. t.
A 51 Haydn, Johann Michael Tantum ergo in G A 88 Kamler, Gottfried Pange lingua in C A 168 Puschmann, Josef
na titulním listě: Suchi mpris. S, T
V RISM je zapsán jako opisovač Naehring. Viz. https://opac.rism.info/.
54
v pravém rohu W. A. 1831
na hlase C: Descripsit Fr. Touse;
1809 WEISS, Fr[anz]/ Fr[antišek]
3/3 18. st. cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800 cca 1800
Missa Solemnis in C A 11 Bernecker, Franz Salve Regina in C
na hlase T: 19. 6. 1809.
A 153 Pausch, Eugen Missa Dominicalis in C A 156 Pausch, Eugen Missa Dominicalis in G A 157 Pausch, Eugen Requiem in c A 161 Pichler, Josef Missa SS. Nominis Jesu in Es A 163 Pichler, Josef Offertorium pro Feria Pentecostes Hodie completi sunt dies in Es A 172 Puschmann, Josef Motetto de omni Festo Laudate Dominum in C A 178 Sedláček, Antonín Te Deum A 197 Hoffmann, Leopold Missa in C A 223 Zechner, Georg Offertorium de dedicatione Haec est domus Domini in C A 236 Anonymus Requiem Solenne in Es A 238 Haydn, Joseph Missa de Requiem A 243 Gregorius Pater Te Deum
.
55
S
na hlase C: Descripsit Fr. Weiss
A
na hlase A: Descripsit Fr. Weiss
Org
Závěr Diplomová práce, jejímž záměrem bylo původně vytvořit ucelený obraz o provozu liturgické hudby na kůru sv. Ducha, je složena pouze ze střípků, které postihují jednotlivé oblasti hudby. Kvůli požárům, které během staletí několikrát zasáhly minoritský klášter, se do dnešní doby zachovalo jen málo pramenů. Nejdůležitějšími prameny pro poznání liturgického provozu jsou zpravidla fundace. Z 18. století se zachovalo 19. fundačních listin, ale záznamy o hudbě se nacházejí pouze ve fundaci Joana Francisca Ludwiga Capitanea. Ten nechal v roce 1726 zřídit fundaci na 300 zl., a z ní bylo ročně použito na hudbu 9 zl. Varhaník dostával za doprovázené litanie s požehnáním u oltáře sv. Anny 3 fl., zpěvákům byly za zpívané litanie rovněž vypláceny 3 fl. Největší donátorkou kláštera byla v 18. století Juliana Margaretha Kichlerin, od níž se dochovaly čtyři fundační listiny. Další poznámky o fundacích byly většinou čerpány z Manuale Štěpána Christa. Ostatní fundace, které neobsahovaly zmínku o hudebním provozu, nebyly do přehledu zahrnuty. Z Christova Manuale se podařilo dohledat i několik jmen hudebníků, kteří kromě svého kněžského úřadu vykonávali pěveckou, varhanickou a skladatelskou praxi nebo byli řediteli kůru. Mezi varhaníky můžeme jmenovat Masimiliana Lindera Sveva a Mariana Welschera. Bratr Michael Til byl titulován jako laický hudebník, ale co přesně dělal, nevíme. Z ředitelů minoritského kůru, kteří v 18. století zajišťovali hudbu při liturgii, jsou známa tato jména: Jeremias Karger a Pacificus Naehring, jehož jméno je zapsáno na titulních listech u čtyřiceti skladeb. Další regenschori je znám až z počátku 19. století. Josef Schmidt byl přijat roku 1806 jako světský ředitel kůru a zároveň ve svém úřadu vykonával i varhanickou praxi. Jeho roční plat 50 zl. je uveden v účetní knize farního úřadu. Ze zpěváků je v Manuale uveden jen Damascensus Hann, který zpíval tenorové i basové party. Následující jména zpěváků byly zachyceny na partech skladeb. Antonius Pittlitzeck – tenorista a Joseph Hatsčke – altista, chovanci alumnátu, nepůsobili na kůru jen jako zpěváci, ale zároveň opisovali notové party. Na hudebním provozu se nepodíleli pouze minorité, ale při větších slavnostních událostech byli přizváni i hudebníci odjinud. Philipp Schütz, který působil jako choralista v Olomouci, zpíval v roce 1768 při oslavách Josefa Kopertinského. Jméno zpěváka Aloyse Fuchse je zmiňováno v souvislosti s jeho účinkováním v roce 1811, kdy zpíval sólo při provedení Beethovenovy Missa in C.
56
Varhany jako doklad provozování figurální hudby jsou spolehlivě v 18. století doloženy. V roce 1761 byly postaveny dvoumanuálové varhany s devatenácti rejstříky za 650 zl. Bohužel v roce 1790 vyhořely spolus dalším inventářem kostela. Po této strašlivé události získali v roce 1794 minorité nástroj od olomouckých dominikánů z kostela sv. Michala. Kromě varhan vlastnili minorité i pozitiv, který byl pravděpodobně postaven ve výkropní kapli, kde od roku 1686 dušičkové bratrstvo konalo pravidelné pobožnosti. Zmínka o pozitivu pochází z účetní knihy, kde jsou zaznamenány i pravidelné opravy varhan a měchů. V účetní knize se rovněž dochovaly poznámky o výdajích na opravu hudebních nástrojů. Kromě opravy violonu a tympán byly pravidelně pořizovány struny. Další hudební nástroje pak můžeme vyčíst z titulních listů skladeb minoritské sbírky, která tvoří nejdůležitější pramen pro poznání provozované hudby na kůru sv. Ducha. Sbírka vznikla ve 2. polovině 18. století a byla postupně rozšiřována. Nejvíce hudebnin bylo pořízeno v 18. století a další větší rozšíření minoritského archivu můžeme vysledovat na počátku 19. století. Na titulních listech a zejména na partech bylo zaznamenáno dvacet devet opisovačů, jejichž jména kromě Naehringa, Pittlitzecka, Hatsčkeho nemůžeme dát divětších souvislostí. Nejčastěji se na partech objevovalo jméno Františka Weisse. Opisy jeho skladeb pocházejí z období kolem roku1800. Ve sbírce jsou zachovány skladby od 107 skladatelů. Italská provenience je zde zastoupena jen okrajově čtyřmi skladateli, jeden autor pochází ze Španělska. Mnohem více v počtu 37 skladatelů jsou zastoupeny německé země a největší zastoupení mají skladatelé českých zemí. Hojně se zde objevují i jména regionálních skladatelů: Josef Pichler, Vincenc Neumann, Anton Neumann, Antonín Kučera, Vilém Hýbl, Václav Jaroš, Pater Gregorius, Johann Schlichtig, Johann Schnitzler, Johann Theny, Hájek a Liberatus Geppert. Styk se zámeckými kapelami dokládají např. skladby Josefa Puschmanna, který byl zaměstnán jako kapelník ve Velkých Hošticích. Minoritský konvent byl rovněž zásobován notovým materiálem z piaristické koleje v Bílé Vodě. Skladby od piaristického skladatele P. Damasse Brossmanna jsou ve sbírce zastoupeny nejvíce. Celkem od něj pochází 14 sladeb. Dochované skladby svědčí i o velké zálibě minoritů ve skladbách řádových skladatelů. Kromě výše jmenovaného Brossmana byly na kůru sv. Ducha prováděny i skladby dalších řádových skladatelů. Z piaristů můžeme jmenova Erasma Carla, Václava Kalouse
57
a Wolfganga Offnera. Jména Franze Bühlera, Roberta Kimmerlinga a Lamberta Krause rprezentují benediktýnský řád. Z augustiniánů je ve sbírce zastoupen Joseph Keinz, cisterciácký řád představuje Eugen Pausch, jezuitský Maximilian Stadler a Johannes Lohelius byl premonstrátem. V neposlední řadě nemůžeme opomenout P. Gregoria, který působil v opavském klášteře. Díky těmto jednotlivým kamínkům mozaiky můžeme získat představu nejen o velkém významu minoritské sbírky, ale i tom, že na kůru sv. Ducha byla provozována figurální hudba na vysoké úrovni.
58
Shrnutí Tématu diplomové práce Hudba u opavských minoritů v 18. století, se doposud v muzikologické literatuře nevěnovala žádná větší pozornost. Práce se snaží zachytit hudební provoz minoritského kůru sv. Ducha v Opavě. Hlavní hudební pramen tvoří minoritská sbírka, která je uložena ve Slezském zemském muzeu. Sbírka začala vznikat pravděpodobně v 2. polovině 18. století a byla postupně rozšiřována. Do roku 1800 bylo pořízeno cca sto sedm skladeb. Další nárůst můžeme sledovat do 1. třetiny 19. století, kdy bylo opsáno cca devadesát pět skladeb. V dalším období vzrostl počet pouze o třicet. Ve sbírce se nachází převážně opisy skladeb, menší část tvoří staré tisky. Největší část sbírky tvoří skladby českých skladatelů. Najdeme zde skladby od čtyřiceti osmi autorů, z toho čtrnáct skladatelů působilo v místním regionu. Německé země jsou zastoupeny třiceti sedmi autory, čtyři skladby pocházejí od italských skladatelů a jedna skladba je od španělského autora. Sedmnáct skladatelů se prozatím nepodařilo dohledat v žádné dostupné literatuře. Z titulních listů a partů skladeb se podařilo zjistit několi jmen hudebníků, kteří se podíleli na hudebním provozu. Záznamy o varhanách a hudebních nástrojích stejně jako samotná sbírka vypovídá o vysoké úrovni hudby figurální hudby, která byla provozována na kůru u sv. Ducha.
.
59
Zusammenfassung Die bisherige musikologische Literatur widmete nicht ein großes Interesse an das Thema dieser Diplomarbeit Die Musik bei den Troppauer Minoriten im 18. Jahrhundert. Diese Arbeit bemüht sich den Betrieb auf dem Musikchor der Hl. Geist Kirche in Opava/Troppau zu erfassen. Hauptquelle bildet die Musikaliensammlung der Minoriten, die im Landesmuzeum in Troppau aufbewahrt ist. Diese Sammlung fing wahrscheinlich in der II. Hälfte des 18. Jahrhunderts entstehen an, und danach wurde allmännlich erweitert. Bis 1800 wurde rund um 107 Stücken erworben. Der weitere Zuwachs gab es im ersten Drittel des 19. Jahrhundertes, wann circa 95 Stücken abgeschrieben wurden. Danach wurde nur annähernd 30 Stücken angeschafft. In der Sammlung kann man hauptsächlich die Abschriften finden, die Minderzahl bildet sich alte Drücke. Die Mehrzahl von dieser Sammlung bilden sich die Stücke von tschechischen Komponisten. Man kann hier die Stücken von 48 Komponisten finden, daraus vierzehn Komponisten schufen in hiesiger Gegend. Die deutschsprachigen Länder sind von 37 Komponisten vertreten, vier Stücken stammen von italienischen Komponisten und ein Stuck von spanischem Komponist. Siebzehn Komponisten kann man einstweilen in der erreichbaren Literatur nicht finden. Aus den Titelblätter und Parten könnte man den Namen der Musikanten feststellen, die an das Musikgeschehen teilgenommen haben. Sowohl die Eintragungen über die Orgeln und andreren Musikinstrumenten als auch eigene Musikaliensammlung zeugen von hohem Niveau der Figuralmusik, die auf dem Musikchor der Hl.-Geist-Kirche ausgeübt wurde.
60
Summary To the theme of the diploma work Music of the Minorites in Opava in the 18th century wasn´t dedicated none bigger attention in the musicological literature till now. This work endeavour for describe musical operation of the minorites choir of the St. Spirit in Opava. The minorites collection which is deposited in Silesian muzeums creates main musical source. The collection started to arise probably in the second half of the 18th century and it was gradually extended. Till 1800 was acquired about one hundred and seven compositions. Further growth we can find in first third of the 19th century when about ninety five compositions was transcribed. In the next period the number increased only of thirty compositions. In the collection occur especially transcripts of the compositions, minor part is composed of the old prints. The major part of the collection consists of the compositions of czech compositors. We can find here the compositions of forty eight authors, fourteen of them from local region. German countries are represented of thirty seven authors, four compositions come from italian compositors and one composition is from spanish author. Seventeen compositors wasn´t already found in any accessible literature. From the title pages and parts of the compositions was possible to acquire several names of the musicians which participated on musical operation. The records of the organs and other musical instruments and also the same collection declare of the high level of the figural music practised on the choir of the St. Spirit.
61
Soupis pramenů a literatury a.
Soupis pramenů
ZAO, Fond Minorité Opava. sign. 395. A. Listiny 1. 4. 10. 1669 zřízena mešní fundace ve výši 300 tolarů na sloužení mše každého pondělí za S. Reichla a jeho předky. C. Aktový materiál 46 b Originály a opisy mešních fundačních listin pro kostel sv. Ducha (1757–1912) 46 c Soupisy mešních fundací u sv. Ducha (1794 – 1853) ZAO, Fond Pozůstalost Františka Šiguta. Sign. 133 Karton 12 Dějiny kláštera sv. Ducha v Opavě. MZK, Rkp. Mn 60. Manuale P. Magistri Stephani Christ Ord. Minorum S. P. N. Francisci Convent., in quo memorabilia Almae Provinciae Moraviae adnotantur: ex quo deinde efformata est Chronologia Ven. Conventus Brunensis ad SS. Joannes, imo Chronologia et Liber Fratrum totius Almae nostrae Neo-Provinciae Moraviae. … Anno 1733. MZM, Muzikologické sbírky skupina „A“ 1–250. SOkA Opava Farní úřad u sv. Ducha Opava NAD 779 Inv. č. 1 Účetní kniha (1785–1816) Empfang bey der neu errichteten Pfarrey: Kirche zum Heiligen Geist in Troppau Ab Anno 1785, Sign. IIc, IIId, IV. b.
Soupis literatury
BAUMANN, Ernst. 1902 Kirche und Kloster der P. P. Minoriten zum Heiligen Geist in Troppau. Ein Beitrag zur Geschichte der Stadt Troppau. Troppau: Im selbstverlage des Verfassers. BOER, Bertill van. 2012 Historical Dictionary of Music of the Classical Period. Scarecrow Press, Inc. BOŽENEK, Karel. 1971 Hudebně dramatická centra ve Slezsku v 18. století. In: Časopis Slezského muzea, 20/1971, série B. BOŽENEK, Karel – SETTARI, Olga. 1997 Opava. In: Fukač, Jiří – Vysloužil, Jiří – Macek, Petr (edd.) Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon.
62
BUBEN, Milan M. 2006 Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích: Žebravé řády. III. díl, I. svazek. Praha: Libri. s. 183–186. ČERNUŠÁK, Gracián. 1937a BIBL Rudolf; EYBLER Joseph Leopold; GEPPERT Liberatus; HASSE Johann Adolf; JOMMELLI Niccolo. In: Pazdírek, Oldřich – Helfert, Vladimír – Černušák, Gracian. (edd.) Pazdírkův hudební slovník naučný II. Brno: Ol. Pazdírek. Část osobní. Svazek prvý, A–K. 1965 NOVOTNÝ Josef; NEUBAUER František Kryštof; POKORNÝ František; SEDLACŽEK Jan Antonín; VOGL Kajetán; Vocet Jan Nepomuk In: Černušák, Gracián – Štědroň, Bohumír – Nováček, Zdenek. (edd.) Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební vydavatelství. Svazek druhý, M–Ž. DLABACŽ, Johann Gottfried. 1815 LAUBE Anton; LOOS Johann Karl; OELSCHLEGEL, Johann Lohelius; In: Allgemeines historisches Künstlerlexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Zweiter Band. J–R. Prag: Gottfried Haase. EITNER, Robert. 1900 DANZI Franz; In: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhundert. Bd. 3, Cochet-Flitin. Leipzig: Breitkopf und Härtel. 1901 HAYDN Michael; KAUER, Ferdinand; KIMMERLING, Pater Robert; KRAUS Lambert In: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhundert. Bd. 5, Hainglaise-Kytsch. Leipzig: Breitkopf und Härtel. 1902a MARTIN y Solar Vincenzo; LICKL Joh. Georg; In: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhundert. Bd. 6, LaMilleville, Barnata. Leipzig: Breitkopf und Härtel. 1902b NAUMANN, Johann Gottlieb; NEUBAUER, Johann; NOVOTHNY, Franz; PALESTRINA Giovanni Pierluigi da; PEREZ, David; OHNEWALD Joseph; In: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhundert. Bd. 7, Milleville, Francesco-Pluvier. Leipzig: Breitkopf und Härtel. 1903a REUTTER, Georg II., jun., RIEDER Ambrosius; RIGHINI Vincenzo; In: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhundert. Bd. 8, PoScheiffler. Leipzig: Breitkopf und Härtel.
63
1903b SCHNABEL Joseph Ignaz; SCHNEIDER Franz; SCHICHT, Johann Gottfried; In: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhundert. Bd. 9, Schein-Tzwiefel. Leipzig: Breitkopf und Härtel. 1904 WINTER Peter von; In: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur Mitte des neunzehnten Jahrhundert. Bd. 10, Ubaldi – Zyrler. Leipzig: Breitkopf und Härtel. FOLTÝN, Dušan a kol. 2005 Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri. FREEMANOVÁ, Michaela. 2013 Fratrum misericordiae artis musicae collectiones in Bohemia et Moravia reservatae. Praha: Národní knihovna ČR. GREGOR, Vladimír. 1987 Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava: Profil. HANZLÍK, Tomáš. 2002 Kompoziční aktivity paristů – učitelů hudby. In: e-Pedagogium, 2/2002, č. 1, s. 44–51. HELFERT, Vladimír. 1937a BENDA, Felix; BROSMANN Damasus; CARL Erasmus; HAAN Václav; HORÁK Václav Emanuel; JOSEPHUS; KUBÍK Václav; KUNERT Jan Leopold; In: Pazdírek, Oldřich – Helfert, Vladimír – Černušák, Gracian. (edd.) Pazdírkův hudební slovník naučný II. Brno: Ol. Pazdírek. Část osobní. Svazek prvý, A-K. 1937b LAMB, Jan. In: Pazdírek, Oldřich – Helfert, Vladimír – Černušák, Gracian. (edd.) Pazdírkův hudební slovník naučný II. Brno: Ol. Pazdírek. Část osobní. Svazek druhý, L-M. INDRA, Bohumír. 1958 Archivní materiály k starším hudebním dějinám Slezska. In: Slezský sborník, 56/1958. JIRGENS, Eckhardt. 2000 Troppau. In: Lexikon zur deutschen Musikkultur. München. S. 1454–1457. KRAMÁŘOVÁ, Helena. 2013 Chrámové inventáře hudebnin z přelomu 18. a 19. století: Hrabyňské inventáře. Brno: Masarykova universita. Filosofiská fakulta. Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Vladimír Maňas, Ph.D. KREUZINGER, Erasmus. 2002 Opavská kronika staré a nové doby, aneb, Opava a její pozoruhodnosti: příručka pro obyvatelstvo a průvodce pro cizince se situačním plánem města Opavy. Opava: Magistrát Statutárního města Opavy: František Máj. 154 s.
64
M. N. 1972 Minoritský hudební archiv v Opavě. In: Časopis slezského muzea, řada B, XXI/1972. PETRÁŠ, Oldřich. 1950 Hudebně historický výzkum ve Slezsku v r. 1950. In: Slezský sborník, 48/1950. PRIX, Dalibor – ZEZULA, Michal. 2002 Archeologický výzkum a stavebně historický průzkum minoritského kláštera v Opavě v roce 2000. In: Ve stopách sv. Benedikta. Brno: Matice Moravská. RACEK, Jan. 1954 Problémy a úkoly slezské hudební historiografie. In: Slezský sborník 52/1954. 1964 Beethoven ve Slezsku a na Moravě. In: Beethoven a české země. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. RIEMANN, Hugo. 1896 BRUNETTI, Gaetano In: Dictionary of Music. London: Augener & Co. ROMPORTLOVÁ, Simona. 1997 Církevní řády. In: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon. SEHNAL, Jiří. 1988 Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Brno. 228 s. 2003 Barokní varhanářství na Moravě: 1. Varhanáři. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Universita Palackého v Olomouci. 171 s. 2004 Barokní varhanářství na Moravě: 2. Varhany. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Universita Palackého v Olomouci. 293 s. SEHNAL, Jiří – VYSLOUŽIL, Jiří. 2001 Dějiny hudby na Moravě. Vlastivěda moravská, řada Země a lid, č. 12. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost. SCHILLING, Gustav. 1841 Encyclopädie der gessamten musikalischen Wissenschaften oder Universal Lexikon der Tonkunst. Vierter Band. Irregulärer Durchgang bis Morin. Stuttgart: Franz Heinrich Köhler. SVÁTEK, Josef. 1957 K stavebním změnám minoritského konventu v Opavě. In: Slezský sborník 55/1957. s. 133. ŠTĚDROŇ, Bohumír. 1949 Zpráva o musikologickém průzkumu Opavy a Hradce. In: Slezský sborník, 47/1949. s. 380.
65
1963 GRAVANI Peregrinus; GASSMANN Florian Leopold; HANKE Karl; HÝBL Vilém; JAROŠ Václav; KOŽELUH Jan Ev. Antonín Tomáš; KROMMER Antonín Matyáš; KROMMER František Vincenc; KALOUS, Václav; KUBÍK Václav; LINKA Jiří Ignác; In: Černušák, Gracián – Štědroň, Bohumír – Nováček, Zdenek. (edd.) Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební vydavatelství. Svazek první, A– L. 1965 NAVRÁTIL František; PICHL Václav; THENY Jan In: Černušák, Gracián – Štědroň, Bohumír – Nováček, Zdenek. (edd.) Československý hudební slovník osob a institucí. Praha: Státní hudební vydavatelství. Svazek druhý, M–Ž. c.
Internetové odkazy
Composizioni di Niccolò Jommelli esistenti nell'Archivio del Real Collegio di Napoli [online]. [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: . FLOTZINGER, Rudolf. 2013 Österreichisches Musiklexikon online . Zuletzt aktualisiert: 2013/09/26 10:04:44. Dostupné z . GRAF, Walter. Die Domorgel Festschrift anläßlich der Weihe der Domorgel zu St. 1973 Pölten: 2. Höhepunkt klassischer Musikpflege – Paul Resch. online . [cit. 201428-08]. Dostupné z . Historický ústav AV ČR projekt Řeholníci - katalog Clavius [online]. [cit. 2014-04-07] Dostupné z . OPAC-RISM [online] Dostupné z: . POŚPIECH, Remigiusz. 2011 Franciszek Perneckher – XVIII wieczny dyrygent kapeli [online]. [cit. 2011-02-10]. Dostupné z: . Rathay, Peter U. 2011 Rathay-Biographien. Persönlichkeiten aus Schlesien. Herkunftsorte [online]. Aktualisiert: 14. 8. 2011. [cit. 2014-02-08]. Dostupné z: . SIPPEL, Paul. © 2003–2014a Mozartbiographie: Kirchenmusik [online]. © 2003–2014 [cit. 2014-05-08]. Dostupné z: .
66
SIPPEL, Paul. © 2003–2014b Mozartbiographie: Kirchenmusik Teil II. [online]. © 2003–2014 [cit. 2014-05-08]. Dostupné z: . SVOBODA, Štěpán. © 2002–2013a [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupné z: . © 2002–2013b [online]. Datum poslední aktualizace 2014-11-10 23:20:19. Dostupné z: . VRÁBELOVÁ, Michaela. © 2002–2014 Ferdinand Kauer [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: . Werner Aegidius [online]. Poslední aktualizace 30-11-2014. Dostupné z . Zdroj: Freemanová, Michaela. Pražská společnost hudebníků (1803–1903/ 1930), a jeho role v hudebním a společenského života města." In: Hudební věda, 40.
67
Přílohy A. Soupis skladeb minoritského kůru uložených v Slezském zemském muzeu v Opavě.
68
