Kéž nás proslaví opravdová láska! Milí farníci, milí přátelé! Téměř po třech letech píši zase úvodník do Fiatu. Ze všeho nejdříve bych chtěl poděkovat otci Karlovi, který se ujal služby faráře na Klokotech také proto, aby otec Günther mohl na misie do Pákistánu a já s otcem Kryštofem na misie do západních Čech. Považuji zkušenosti, které jsem mohl během posledních třech let udělat, za „k nezaplacení“. Snad i vy v dobrém pocítíte přínos tohoto času. Děkuji samozřejmě také oběma spolubratřím: otci Tomášovi a zvláště otci Jiřímu a vám všem, kteří jste jakkoli pomáhali. Osobně se vracím na Klokoty se zřetelnou vnitřní jistotou, že mne tu Bůh chce, kterou bych nejspíš nikdy nezískal, kdybych na určitý čas neodešel. To, co bych rád osobně vyzdvihnul jako prioritu naší farnosti a našeho poutního místa je to, co jsem napsal do nadpisu tohoto úvodníku: Kéž nás proslaví opravdová láska. Píšu tento úvodník v Rakousku (dělám zde teď kurz němčiny), kde je mnoho věcí ve farnostech a na poutních místech krásně nově vybudovaných nebo opravených, a jasně vidím, že to vůbec nezaručuje to, že lidé v Církvi zůstanou nebo se dokonce začnou života Církve aktivně účastnit. Ano, přeji nám všem, ať se Klokoty stanou krásně renovovaným, moderně zajištěným poutním místem o jehož kráse si bude povídat celá Evropa, ale ještě víc přeji sobě i vám: Kéž nás proslaví opravdová láska! Váš P. Martin Sedloň, OMI, nový duchovní správce a administrátor v Klokotech a Dražicích
a f r í nosti š a n Z Vzpomínka na týden s maminkami Milí farníci, prázdniny jsou za námi a začal nový školní rok. Plno nových věcí jak ve škole, tak i v práci. Na letošní léto už nám zůstaly jen vzpomínky a právě k jedné takové vzpomínce se chci vrátit. Tento rok se poprvé uskutečnil v Emauzích týden maminek s dětmi. Bylo to pro nás spoustu nového, a i tak bych řekla, zkušební týden, zda se osvědčí do dalších let. Sešlo se šest maminek se svými ratolestmi a občas nás přišly navštívit maminky, které zůstaly jen jeden den. Všechno mělo svůj řád a pořádek, rozdělovali jsme si služby na vaření, úklid a samozřejmě i duchovní soužití nechybělo. Během modliteb se o naše děti staral jeden odhodlaný, spolehlivý a vynalézavý tatínek. Tímto mu posílám ještě jednou mé velké díky. Během týdne se konaly výlety, procházky, opékání buřtů – to samozřejmě nesmělo chybět, a i taková menší stezka odvahy – hřbitovní zeď k tomu přímo vybízí. Myslím, že spoustu zážitků měly nejen děti, ale i my maminky. Společné soužití nám mnohé přineslo a Boží přítomnost nás nejen povzbuzovala, ale ukazovala nám i správný směr cesty. Díky Pane. Na začátku týdne jsme náhodně otevřeli bibli, se slovy: „Pane, řekni nám slova, která mají vyplnit tento týden,“ a odpověď: Žalm 150 Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! A opravdu, jemu patří chvála hlavně za naše děti, ale i za naše rodiny, farnost, přátele, ale i nepřátele a neznámé. A to, co Pán, nám maminkám, hlavně říká, je, že mateřství je určitý druh služby a naše děti jsou dar od něho. A za to mu opravdu patří chvála a díky. Chvála Tobě, Pane, za naše životy! Se vzpomínkou maminka Veronika
Nabídka pro vozíčkáře Nyní, když slavíme kvůli opravám kostela bohoslužby v Emauzích, se mohou vozíčkáři účastnit mší sv. a také přijímat sv. přijímání v přízemí. Bezbariérový přístup do budovy je přes dvorek a garáž otců oblátů. Pokud by měl někdo zájem tuto cestu použít, ať požádá kohokoliv z farníků, aby to řekli knězi a ten přístup ihned otevře. Přízemí je také otevřené pro všechny, kteří by měli problém vyjít po schodech do patra. I ti ať o sobě dají vědět, pokud chtějí jít ke sv. přijímání. A tímto také prosím naše milé farníky, aby byli ochotní pomoci těm, kteří to potřebují.... P. Karel
První soboty na Klokotech: 6. října 2007 Kněží z Rodiny Panny Marie: Povolání křesťana: LÁSKA
program: 14:15 adorace 15:00 Klokotské hodinky 15:30 duchovní promluva 16:30 růženec 17:00 mše sv.
od 16:30 je možné přistoupit ke sv. smíření
Představují se farnosti V tomto čísle Fiatu bychom Vám rádi představili další z farností, které spravují otcové obláti. Po změnách, které nastaly k 1. 10. 2007, je správa farností rozdělena takto: P. Martin je, kromě Klokot, administrátorem farnosti Dražice, P. Jiří spravuje nadále po duchovní stránce farnosti Ratibořské Hory a Pohnání a P. Karel převzal po P. Tomášovi farnosti Hartvíkov, Hroby a Chýnov. V tomto čísle se představí farnost Hroby...
V jihovýchodní části okresu Tábor mezi městem Chýnovem a Černovicemi leží vesnička Hroby. Dnes má nemnoho stálých obyvatel. Je ovšem sídlem farnosti, do níž patří obce: Bítov, Hroby, Kozmice, Lažany, Nové Dvory, Nuzbely, Pořín, Radenín, Radostovice a Terezín. Jméno Hroby pochází ze staročeského hrůby, což znamená hrby, kopce a vystihuje tak strategickou polohu obce a kostela nad dolinou, svažující se směrem k Chýnovu a Táboru. Posledním knězem, který žil v Hrobech, byl P. Josef Brada, který zemřel roku 1958. Od toho roku se faráři střídali z Choustníka, Hartvíkova a Chýnova. V roce 1989, po smrti posledního chýnovského faráře P. Komínka, se stal dlouholetým a obětavým správcem P. Václav Čadek z Choustníka, který zemřel letos v květnu. Po mrtvici, kterou prodělal v roce 2000, byla oddělena materiální správa, kterou přebral pastorační asistent z Chýnova Mgr. Václav Mikula a správa duchovní, které se ujal klokotský kaplan P. Martin Sedloň. Toho v roce 2001 vystřídal P. Roman Musil. Po jeho odchodu na misie dojíždí do Hrobů otec Jiří Kalaš z Tábora a v roce 2003 se duchovní správa opět vrací na Klokoty, nejprve P. Güntherovi, kterému pomáhali P. Kryštof a P. Jiří, v roce 2005 P. Tomáš Vyhnálek a teď je hrobským duchovním správcem P. Karel Zaiser. Hrobská farnost je malá a málo lidnatá a její zvláštností je, že má tři kostely: k hlavnímu farnímu patří ještě zámecký radenínský a velká návesní kaple v Poříně. Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech Farní kostel je zmiňován již roku 1358 a měl pestrou historii: vyhořel v letech 1569 - zbaven fary, 1666 vyhořel znovu, 1687 byla obnovena duchovní správa, 1724 přistavěna věž, 1791 vyhořel, obnoven až 1828. Presbytář je gotický, se dvěma výklenkovými sanktuáři a sedile. Oltáře jsou barokní, plochostropá loď je pozdní. Sakristie s gotickým vstupním portálkem je v přízemí bývalé věže. Také boční vchod je tvořen gotickým portálem. Do kostela se mnohokrát dobývali zloději a byl i vykraden, takže většina mobiliáře, včetně nádherné gotické Hrobské madony, je v depozitáři. V roce 2003 - 2005 proběhla oprava vnějších i vnitřních omítek kostela, předělány a doplně-
ny vitráže a okna opatřeny mřížemi. Dále bylo započato s restaurováním oltářů, které bude snad v příštím roce pokračovat.. Filiální kostel sv. Markéty v Radeníně Kostel původně gotický, zmiňovaný jako farní r. 1369, do roku 1758 patřil jako filiální kostel k Choustníku, od tohoto data ke Hrobům. Presbytář je gotický, zvenčí podepřený dvěma opěrnými pilíři, přestavěný v 16. století, loď plochostropá. Ke kostelu přiléhá z jižní strany krásná šestiboká renesanční kaple sv. Barbory, v jejíž kopuli s lucernou jsou vymalovány fresky znázorňující čtyři poslední věci člověka a podobenství o deseti pannách. Ve zdech presbytáře a lodi jsou umístěny náhrobní kameny s erby zemřelých členů rodiny rytíře Homuta z Harassova a hraběcí rodiny Černínů z Chudenic. V Radeníně se narodil kronikář z doby Karla IV., Přibík Pulkava z Radenína (+ 1380). Kostel v Radeníně nyní prochází opravou krovu presbytáře, již třetím rokem jsou v opravě velmi cenné barokní varhany a letos začala oprava hlavního a bočního oltáře.
↑kostel v Poříně,
kostel v Radeníně →
Filiální kostel sv. Bartoloměje v Poříně Pozdně barokní návesní kaple z let 1760-70. Jedná se o jednoduchou plochostropou stavbu, se sakristií v ose lodi a dřevěnou kruchtou. Z původního inventáře se zachovaly historické jednomanuálové varhany a pozdně barokní oltář s obrazem Umučení sv. Bartoloměje. Stavbu kaple si na panstvu vymohli osadníci s tím, že o ni budou na své náklady pečovat, a také to dodnes dělají. Svépomocí kostel opravují, pečují o jeho okolí a například pořídili také elektrický pohon ke zvonu. Pravidelné bohoslužby ve farním kostele jsou už jen na první neděli v měsíci. Samozřejmě se slaví poutě a posvícení, jak ve farním, tak v obou filiálních kostelích. Hroby jsou blízko Chýnova a proto se hrobští účastní farního života v Chýnově. Zbylá hrstka obětavých farnic tvoří základ, ze kterého čerpá i mnohem větší farnost chýnovská. L. + V. Mikulovi
Léta běží, vážení … Možná, že si někdo vzpomene na pořad vysílaný pod tímto názvem již dávno československou televizí. Ale ono je tomu tak skutečně a doopravdy. Dovolte mi zavzpomínat na dobu před 50 lety, na rok 1957. Tehdy jsem jako 13 letý zasedl prvně za hrací stůl královského nástroje, varhan. Jako ministranta táborského kostela mě oslovil ředitel kůru pan Hart, který věděl, že se učím na piano, a povídal: Nechceš si zahrát na varhany?“ A já souhlasil. Nejprve mně předal lehčí kostelní písně Na kolena padejme, Svatý, svatý a říkal, opiš si to, nauč se to a budeš to hrát večer při požehnání. A tak jsem opsal, na pianu naučil a šel s ním prvně hrát. Hraní dopadlo dobře a dále byl stejný postup, opiš, nauč a přijď. A následovaly písně Máti Páně přesvatá, Bože před Tvou velebností, atd., mám ještě ten notový sešit. Varhany mě začaly bavit a tak již v roce 1958 mě pan Hart svěřil hrát na svatbě v Klokotech, což bylo pro mne vyznamenání. Protože byla svatba dopoledne, vyřídil mi i uvolnění ze školy. Hře na varhany a nácvikům jsem věnoval stále více času. V roce 1960 jsem maturoval a zvažoval, zda nepůjdu na varhanní konservatoř: Tehdy jsem hrál také dvě i více hodin denně. Na konservatoř jsem se však nemohl přihlásit, a tak jsem po třídenních prázdninách nastoupil do zaměstnání, na přepravní poštu v Táboře. Na piano mě učil ředitel hudební školy pan Vacek. Pracoval jsem v nepřetržitém provozu a ve všední dny dopoledne jsem měl volno. Často jsme se scházeli, hráli jsme čtyřručně, učil mne harmonii a skladbu. Sám absolvoval varhanní konservatoř v Praze u profesora Wiedermanna a byl varhaníkem u svaté Barbory v Kutné Hoře, kde jsou známé, velké varhany. V roce 1965 přišly na táborskou radnici první elektrofonické varhany a pan Vacek dostal úkol zajistit hru při svatbách. Chtěl abych svatby hrál, ale já nemohl z důvodů turnusové služby, tak jsem se s ním příležitostně střídal. Vzájemně jsme se doplňovali až do roku 1972, kdy zemřel a já jsem sám převzal varhanní hru při obřadech, kterou provádím dodnes. V roce 2005 mne přijal starosta k 40. výročí varhanické služby pro Město a odhadli, že jsem za tuto dobu odehrál cca 10 000 svateb. Varhanní praxi jsem získával častým hraním a improvizací, hlavně při svatbách. V sobotu bylo v průměru 10 svateb, byly ale i soboty s 19 svatbami. Pan Vacek mi nabízel studium na konservatoři a učení ve škole, s ním jsem učil v hudebce tři roky. Natrvalo jsem však učit nechtěl, protože v té době učitel nesměl hrát v kostele na varhany, a to jsem za žádnou cenu nechtěl opustit.
V táborském kostele i na Klokotech jsem hrál často, pan Hart mne hodně k nástroji pouštěl. Po onemocnění varhaníka MUDr. Hrdličky jsem od roku 1963 hrál se sborem a i orchestrem za dirigování pana Harta, o Vánocích 1963 Rybovu mši Hej mistře. Pak jsem ji hrál i v roce 1965 při koncertě v divadle, tehdy na harmonium. V roce 1968 jsem spoluúčinkoval v kostele dvěma skladbami na prvním koncertě. Koncerty pak byly až do roku 1989 v kostele zakázány. Od srpna 1985, kdy náhle zemřel klokotský varhaník p. Vlček, jsem převzal jeho „žezlo“, po roce 1991 pak i táborský kostel. Po roce 1989 jsem začal také koncertovat doma i v cizině, např. Lunel ve Francii, Kostnici a dalších místech. V posledních létech rád improvizuji, „vychutnávám“ si barvy nástroje a vyjadřuji své pojetí improvizace. Mám radost, že v současné době úspěšně zpívá náš chrámový sbor a účinkuje při bohoslužbách, koncertech nejenom doma, ale i v zahraničí, jak např. při letošním setkání chrámových sborů v Sepekově a v rakouské Weitře. Varhanická služba je časově náročná téměř každodenní povinnost, nejvíce o svátcích. Zima v našich kostelech není zrovna to nejpříjemnější. Pokud mají varhany dobře „znít“, vyžaduje to stálé nácviky. Odměnou jsou neopakovatelné zážitky a krásné pocity z dobré hry, když se bohoslužba či koncert vydaří. Především je to ale činnost, která oslavuje a směruje „ad maiorem gloriam Dei“ tj., k větší cti a slávě Boží. Ladislav Šotek
Střípky z kroniky klokotské 17. pokračování
Biskup Josef Hlouch a Klokoty IV.
Fotografie z pouti v roce 1963: Otce biskupa Hloucha vítá paní Berková a P. Josef Žitný.
Oba dva, jak spolehlivá a obětavá farnice, paní Marie Berková, tak P. Josef Žitný dlouholetý děkan na hoře Tábor, se dožívají neuvěřitelných 90 let. Za jejich působení, práci, oběti, modlitby a péči jim za celou klokotskou farnost ze srdce děkujeme a přejeme hodně zdraví, štěstí a lásky, Božího požehnání, darů Ducha svatého, a ochranu Panny Marie.
Ahoj, Broučata! Dala jsem svým dětem ve školní družině otázku: „Proč se ježek jmenuje ježek?“. Odpovědi zněly: „Protože je ježatý.“ „Protože má ježiny.“ „Protože se umí ježit.“ No lépe to přece říct nemohly. Co to znamená - ježit se? Naježit se? Říká se: „Zježily se mu vlasy hrůzou.“ Je to tak. Prožíváme-li strach, hrůzu, postaví se nám chloupky na rukou, naskočí nám husí kůže i vlasy se jakoby nadzvednou. Dobře je to vidět na psech a kočkách. Když vyhrožují a chtějí se bránit, naježí se jim srst jedna dvě. A ježek? Hrozí-li mu nebezpečí, stočí se do koule a nehybně čeká, až nepřítel pozná, že u téhle pichlavé koule nepochodí a odejde. A co takový kaštan? Je obalený v pevné slupce s pichlavými bodláky. To je jeho ochrana. Dokud nedozraje, nevyroste, nezhnědne, nikdo se k němu nedostane. Slupka se za něj ježí sama. Jednoho dne však obal pukne, lesklý hnědoučký kaštánek vykoukne ven. Bum, spadne na zem. Někdy pukne až po pádu. Bum. Ze slupky se buď vykutálí sám, nebo mu pomohou děti. Kaštánek kulí oči na svět a moc dobře ví, že z něho může vzrůst statný nový krásný strom kaštan. Nebo ho děti použijí na stavbu zvířátek, nebo poslouží zvířátkům, aby neměla hlad. Au, au, au. No jo, kaktus. Je pichlavý a ježatý, ale když rozkvete, to je nádhera. Proč a před čím se brání? Jako růže. Chrání trny svou krásu. A krása se má ochraňovat. A teď mě napadají další pichláci. Akáty, bodláky, angrešt, dikobraz, různé druhy ryb, jehličnaté stromy. A máte-li doma nějakou encyklopedii zvířat, dozvíte se o obraně a ochraně víc. A není to vždycky jen pichlavá obrana. Tak třeba krunýř, jed, zuby, drápy, rychlé nohy, rohy a tak. Tak to Bůh zařídil. A co my? Dáme si na hlavu pichlavou čepici, oblečeme kabát s ostny a obujeme boty s ostruhami? Ne. Apoštol Pavel nám říká, abychom si oblékli plnou Boží zbroj. Na hlavu dali přilbici spasení, do ruky vzali meč Ducha, jímž je Slovo Boží, do druhé ruky vzali štít víry, kterým uhasíme střely Zlého (zlo, hřích, špatnosti), kolem beder se opásali pravdou a připnuli si pás spravedlnosti. No a obuli obuv pohotového zvěstování Evangelia pokoje. Možná všemu nerozumíte, ale čím budete větší, tím více se takto budete oblékat a svému Božímu oblečení rozumět. Co se týče obuvi zvěstování evangelia, tedy Pána Ježíše, nemusíte vždy mluvit o Pánu, když se to zrovna nehodí. Na Pána Ježíše můžete ukazovat svou láskou, svým chováním, trpělivostí a pomocí. Tak jen se ježme proti hříchu v plné Boží zbroji. Když Bůh dal různé druhy obrany rostlinám a zvířatům, jak by mohl zapomenout na Stáňa nás? Tak to je všechno a ahoj příště.
Události v říjnu 2007 1. 10. pondělí: památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše, mše sv. v 17 hodin. 2. 10. úterý: památka svatých andělů strážných, mše sv. v 17 hodin, společenství Modlitba matek v 15:45 hodin v Emauzích 4. 10. čtvrtek: památka sv. Františka z Assisi, mše sv. v 17 hodin, setkání maminek na Klokotech – začátek v 9:30 hod.v Emauzích. 5. 10. pátek: první pátek v měsíci, mše sv. v 17:00 s požehnáním a adorací. 6. 10. sobota:
Dětská diecézní pouť na Svaté Hoře, Pouť k Panně Marii Klokotské na první sobotu od 14:15 výstav Nejsvětější svátosti, 15:00 - Klokotské hodinky, 15:30 - Tématická promluva (kněží z rodiny Panny Marie), 16:30 - růženec
7. 10. neděle:
27. neděle v mezidobí,
10. 10. úterý:
úterý 27. týdne v mezidobí, mše sv. v 17 hodin, farní rada 18:00 hodin v Emauzích. sobota 27. týdne v mezidobí, Fatimský den, mše sv. v 17:00. s adorací a požehnáním.
13. 10. sobota: 14. 10. neděle:
mše sv. v 10 hodin
28. neděle v mezidobí,
mše sv. v 10 hodin
15. 10. pondělí: památka sv. Terezie od Ježíše mše sv. v 17 hodin. 17. 10. středa: památka sv. Ignáce Antiochijského, mše sv. v 17 hodin. 18. 10. čtvrtek: svátek sv. Lukáše, evangelisty, mše sv. v 17 hodin, setkání maminek na Klokotech – začátek v 9:30 v Emauzích. 21. 10. neděle: 24. 10. středa: 28. 10. neděle:
29. neděle v mezidobí, dětská mše sv. v 10 hodin, MISIJNÍ NEDĚLE, celodiecézní sbírka na misie. sv. Antonína M. Klareta, biskupa 30. neděle v mezidobí,
mše sv. v 17 hodin. mše sv. v 10 hodin
PO DOBU OPRAV KLOKOTSKÉHO KOSTELA BUDOU BOHOSLUŽBY PROBÍHAT TAKTO: neděle: v 10 hodin v Emauzích pondělí - sobota: v 17 hodin v Emauzích Římskokatolická farnost Tábor-Klokoty, Staroklokotská 1, Tábor, 390 03, tel: 381 232 584, e-mail:
[email protected], http://www.sweb.cz/klokoty, http://www.oblati.cz Administrátor farnosti: P. Martin Sedloň, OMI, tel.:731 621 241 Kaplani na Klokokotech: P. Karl Zaiser, OMI, tel.: 731 402 860 P. Jiří Můčka, OMI, tel.: 731 402 862
