TEXT KAMEN 26.6.2008 13:50 Stránka 13
K
A P I T O L A
1
Statek v Highmost Redmanhey
K
dyž průvodčí procházel kolem dveří jejich kupé, zaťukal na ně. „Wilmslow za patnáct minut!“ „Děkujeme!“ křikl Colin. Susan se dala do sklízení nepořádku, který během cesty nadělali – jablečných ohryzků, pomerančové kůry, časopisů a obalů od jídla, a Colin zatím sundal zavazadla z přihrádky nad sedadly. A za tři minuty už oba nedočkavě dřepěli na krajíčku sedadel s rukama na zavazadlech a s plášti do deště přehozenými přes jednu paži, jako všichni cestovatelé před nimi i po nich polapení v oné prázdnotě těsně před cílem, kdy už není čas něco dělat, ani se uvolnit.Tyhle poslední kilometry byly nejdelší ze všech. Nástupiště na nádraží ve Wilmslow bylo plné lidí a další se vyhrnuli z vlaku. Colin a Susan ale mezi čekajícími bez problémů poznali Gowthera Mossocka. Dav cestujících se o něj rozrážel a po obou jeho stranách proudil ven; když děti zůstaly na opačném konci nástupiště samy, zamával a zamířil k nim. Působil dojmem podsaditého dubu: nepříliš vysoký, ale tvrdý jako skála,
13
TEXT KAMEN 26.6.2008 13:51 Stránka 14
A L A N G A R N E R Č A ROV N Ý
KÁMEN
BRISINGAMENU
s pevnými kostmi, šlachami a svaly. Obličej měl kulatý a lesklý a vějířky vrásek v koutcích očí ladily s dobromyslně zvlněnými ústy. Ramena se mu sotva vtěsnala do tvídové kazajky a na nohou, zakřivených jako trámy starého domu, měl krátké jezdecké kalhoty, zastrčené těsně nad vypouklými lýtky do tlustých vlněných podkolenek. Na hlavě měl starý beztvarý plstěný klobouk a zpod okovaných bot mu při každém kroku po nástupišti odletovaly jiskry. „Vítejte! Počítám, že vy dva ste Colin a Susan.“ Hlas měl bodrý a vysoký, přitom ale jemný jako podzimní vánek. „To jsme,“ přitakal Colin. „A vy jste pan Mossock?“ „Jo, to sem – ale na toho ,pana Mossocka‘ laskavě zapomeňte. Menuju se Gowther.Tak poďte, poběžte se mnou. Bess už nám chystá večeři, ale domů je to eště kus cesty.“ Zvedl jejich zavazadla a společně sešli po schodech na prostranství před nádražím, kde čekal zelený dvoukolák s vysokými červenými koly; byl do něj zapřažený bílý kůň se střapatou hřívou a rousy přes kopyta. „Vstávej, Rošťáku!“ křikl Gowther, když dozadu na vůz nakládal zavazadla. Strakatý pes neurčitého původu, který spal na rozprostřené houni, vyskočil a nedůvěřivě sledoval, jak děti lezou na kozlík. Gowther se posadil mezi ně a pak už vyrazili pod nádražním mostem na poslední část své pouti. Vesnici brzy nechali za sebou a ocitli se na stromy lemované cestě mezi poli. Klábosili o všem možném a Rošťák se po chvíli s přítomností dětí smířil; přišel blíž a strčil hlavu na kozlík mezi Susan a Gowthera. „Co je proboha tohle?“ vydechl náhle Colin. Projeli právě zatáčkou a necelé dva kilometry před nimi se z polí náhle vynořil pahorek s protáhlým hřebenem. Byl vysoký,
14
TEXT KAMEN 26.6.2008 13:51 Stránka 15
KAPITOLA
P RV N Í
S TAT E K
V
HIGHMOST REDMANHEY
ponurý a temný. Úplně napravo se na jeho vrcholku proti obloze nad korunami stromů, které většinu pahorku pokrývaly jako hustá houně, rýsovaly štíty a věžičky velkých domů. „To je Hřbet,“ odpověděl Gowther. „Dvě stě metrů vysokej a pět kilometrů dlouhej. Náramně se tam vydovádíte, to vám můžu garantovat. Lidi myslej, že je v Cheshiru země placatá jako lívanec, a taky je to většinou prauda, tady u nás to ale neplatí!“ Pokračovali stále přímo k Hřbetu, a teprve když se tyčil přímo nad nimi, zabočili doprava po silničce, která se táhla podél úpatí pahorku. Po jedné ruce měli pole a po druhé příkrý sráz. Stromy dosahovaly až k silnici – vysoké buky, které jako by si spolu ve vánku tiše šeptaly. „Je to trochu strašidelné, co?“ ozvala se Susan. „Jo, znám lidi, co se tady bojej, nesmíte ale dycky poslouchat, co kdo vykládá. Už sme skorem u vesnice, vidíte, to je Alderley. Nejeli sme nejkratší cestou, já ale hlavní silnici nemám moc rád, je samej rachot a čmoud, a tady Princ taky ne. Do vesnice dneska nepojedem, budete si to tam moct vokouknout, až v pátek zajedem na nákupy. A teď to bude krapet do kopce.“ Dojeli na křižovatku. Gowther stočil vůz doleva a začali šplhat do kopce. Po obou stranách cesty se objevily obezděné zahrádky domů, jimiž byl posázený západní svah Hřbetu. Stoupání bylo dost příkré, kůň však neúnavně táhl, až se náhle silnička vyrovnala, Princ si odfrkl a přidal do kroku. „Ví, že ho čeká večeře, viď že jo, kamaráde?“ To už byli na vrcholku Hřbetu a mezi stromy tu a tam zahlédli záblesky světel pomrkávajících na pláni hluboko pod nimi. Pak zabočili na úzkou cestu, která je přes několik vršků
15
TEXT KAMEN 26.6.2008 13:51 Stránka 16
A L A N G A R N E R Č A ROV N Ý
KÁMEN
BRISINGAMENU
a úžlabin v posledních zbytcích denního světla zavedla k malému statku, krčícímu se v kotlině zakousnuté do Hřbetu. Nosnou kostru měl roubenou z dubového dřeva a mezi sukovitými trámy prosvítala bílá malta. Okna byla ze žlutých kosočtverečných tabulek a střecha z plochých kamenných desek; celé stavení se zdálo být přirozenou součástí svahu, jako by z něj vyrostlo. Tady byla cesta obou dětí u konce: na statku Highmost Redmanhey, kde už víc než tři století neustále hospodařil někdo z rodu Mossocků. „Běžte dovnitř,“ pobídl je Gowther. „Bess už na nás čeká s večeří. Já jen Princovi nasypu trochu vovsa.“ Než se Bess Mossocková provdala, dělala chůvu Colinově a Susanině matce. A přestože se naposledy viděly před dvanácti lety, stále si čas od času psaly a oVánocích si posílaly dárky. Když se tedy matka dozvěděla, že se má na šest měsíců připojit k manželovi v zahraničí, obrátila se právě na Bess. A Bess, která se nikdy nepřestala cítit její chůvou, jí ochotně nabídla veškerou pomoc. „Tej naší starý chalupě jenom prospěje, když ji na pár měsíců provětraj dvě děcka.“ Vřele děti uvítala, a když se přeptala na rodiče, zavedla je do prvního patra a ukázala jim jejich pokoje. Když přišel dovnitř i Gowther, posadili se všichni ke stolu v prostorné kuchyni s nízkým stropem a Bess naservírovala obrovitý cheshirský masový koláč. Syté jídlo po tak únavné cestě mohlo mít jediný účinek – netrvalo dlouho a Colin i Susan začali na židlích usínat. Popřáli tedy hostitelům dobrou noc a šli si nahoru lehnout; oba si nesli svíčku, protože v Highmost Redmanhey nebyla ještě elektřina. „Bože, to jsem utahaná.“ „Však já taky.“
16
TEXT KAMEN 26.6.2008 13:51 Stránka 17
KAPITOLA
P RV N Í
S TAT E K
V
HIGHMOST REDMANHEY
„Vypadá to tu dobře, co?“ „Mm.“ „Tak už jsi rád, že jsme sem jeli, ne?“ „Aa-no...“
