Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 29. červen Léta Páně 2014
7–9
ČERVENEC–ZÁŘÍ
KDYŽ DOCHÁZÍ OLEJ Tak jsem si říkal, když je tu to léto, že bych mohl napsat něco o chanuce. Prázdniny jsou totiž pro farnost tradičně „hubenými měsíci“, nejen kvůli odlivu nedělních návštěvníků kostela, ale hlavně kvůli žádostem o granty a příspěvky a s nimi spojeným hledáním finančních prostředků na stále se zvyšující povinné spoluúčasti. Nerad bych vzbudil dojem, že naše farnost je v nějaké akutní krizi, naopak, v mnoha ohledech až překvapivě vzkvétá, ale činí tak mnohdy spíše navzdory nežli díky reálné ekonomické situaci. Ptáte se, jak letní hospodářské trampoty katolické farnosti souvisí se zimním židovským svátkem?
Inu, myslel jsem na pastoračním rokem utahané dobrovolníky, ploužící se kolem fary s děravou střechou, a kladl jsem si otázku, proč se vlastně pořád na podzim vracejí? Proč se na to nevykašlou? A taky jsem přemýšlel o výhledu do budoucna a tížila mě trvalá neudržitelnost současné situace, to, že jsme nuceni sahat do tenčících se rezerv trpělivosti a štědrosti našich věrných donátorů a žadonit u těch, kteří sami sotva mají. A nejde jen o naši farnost. Za celé období od revoluce nebyla snad u nás nikdy církev tak nenáviděna pro svou domnělou hrabivost jako dnes a zároveň asi ještě nikdy (v této éře) nebyla reálně v tak
2/ VII–IX prekérní a nezáviděníhodné situaci. Už jsem málem propadal zoufalství. Co si počít? Situace se zdála bezvýchodná. A pak jsem si vzpomněl na příběh připomínaný slavením chanuky, příběh týkající se očištění Chrámu poté, co byl znesvěcen vojsky Syřanů ve druhém století před Kristem. Vybavil se mi ten obraz lampy, ve které bylo oleje sotva na den, a která přesto zázračně hoří a nezhasíná. To je přece docela sugestivní obraz vítězící církve. A co jsem si vlastně představoval? Nějaké slavnostní pochody jak z filmových týdeníků? Věž sahající k nebesům? Jistě, církev zná triumfální eschatologické obrazy, ale
eschatologické události jsou, jak známo, událostmi nedějinnými, respektive vlamujícími se do dějin „odjinud“. Církev nebyla založena, aby prosperovala a panovala, a období, kdy tomu byla nejblíže, jsou často zároveň obdobími, kdy byla svému skutečnému určení nejdále. V tomto světě a v těchto dějinách církev nemá prozářit veškeré temnoty světa. Má „jen“ zůstat hořet. Nenechat se pohltit. Vydržet, ač se to zdá nemožné. A tak se nebojme, pronásleduje-li nás občas vidina skomírajícího mihotavého plamínku v tmách. Není totiž obrazem beznaděje, ale naopak, obrazem zázračného vítězství. MP
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Poutní zájezd do Itálie (30. 4.–10. 5. 2014) Na tradiční farní zájezd jsme se letos vydali do Itálie. Jeli jsme naším oblíbeným „zeleným autobusem“ s výborným řidičem Františkem a druhým, také výborným, řidičem Ondrou Rechnerem. Naše cesta (tam i zpět) vedla po pobřeží Jaderského moře až na poloostrov Gargano, se zastávkami ve vybraných městech a na poutních místech. Každý den jsme si mohli vybrat, jestli se připojíme ke skupině, kterou vedla Anička Hutňanová (která také pečlivě připravila celý zájezd a vše zajistila), nebo si zvolíme program vlastní. Přesto, že se zájezdu zúčastnili lidé „kostelní i nekostelní“, pro většinu z poutníků byla samozřejmostí účast na každodenní mši svaté, kterou sloužil Stanisław.
Naší první celodenní zastávkou byly Benátky. Navštívili jsme tam za nádherného počasí většinu nejznámějších památek, ochutnali zmrzlinu, poseděli chvilku v kavárně, vyjeli výtahem na zvonici a prohlédli si celé město „z ptačí perspektivy“. Nakonec jsme propluli vaporettem (lodní městskou dopravou) největším benátským kanálem. Rádi jsme si večer sedli do autobusu a odjeli do Padovy na první nocleh. Příští den jsme v Padově navštívili baziliku sv. Antonína s jeho hrobem a také baziliku sv. Justýny, kde jsou ostatky sv. Lukáše. Nejvíce nás nadchlo baptisterium s krásnými freskami. Vyvrcholením dne byla předem objednaná prohlídka kaple Scrovegni, vyzdobené
3/ VII–IX starými nádhernými malbami, jejichž autorem je Giotto di Bondone. Ve vytrvalém dešti jsme další den dojeli do druhého nejvýznamnějšího poutního místa Itálie – do Loreta. Je to krásné městečko ležící na pahorku nedaleko Jaderského moře. Uprostřed veliké baziliky je Svatá chýše. Nedělní mši svatou jsme společně slavili na dalším významném, ale pro mnohé z nás neznámém poutním místě – Manoppellu. Je zde umístěna rouška, kterou měl Ježíš v hrobě zakrytý obličej. Tento obraz se nazývá Svatá tvář. Další etapou našeho putování bylo San Giovanni Rotondo, místo působení a také věčného odpočinku sv. otce Pia. Ten v městečku nechal postavit nemocnici a kostel. Dnes tam stojí i nová moderní bazilika, kde je sv. Pio pohřben. Po dobu celého našeho putování byla úžasná nálada a radost z toho, co jsme mohli poznat. Na poloostrově Gargano jsme navštívili také Monte Sant’Angelo s kostelem a jeskyní, kde se zjevil Archanděl Michael, a následující den jsme si udělali autobusem výlet krásnou krajinou do letoviska Vieste. Toto malebné městečko na pobřeží Jaderského moře se nám moc zamlouvalo, a to i proto, že zde byla možnost vykoupat se v moři. Na zpáteční cestě jsme navštívili Lanciano, místo eucharistického zázraku, který se stal roku 750. Od té doby zde uchovávají ve speciálních nádobkách skutečnou proměněnou krev a svalovou tkáň. Pomocí vědeckého zkoumání bylo zjištěno, že se skutečně jedná o lidskou krev a maso. Ještě jednou se nám podařilo zastavit se v Loretu a pak už nás čekala Ravenna, krásné město plné starých kostelů
a mozaik. Nechtělo se nám ještě domů, ale již byl čas na zpáteční cestu. Jsme vděční všem, kdo tento krásný zájezd připravili – Stanisławovi, Aničce Hutňanové, řidičům Františkovi a Ondrovi, ale i mnohým dalším. Moc jsme si vážili krásné přátelské atmosféry a kamarádství. A kam že to pojedeme příští rok? Ivana Lukášová
Noc kostelů 23. 5. 2014 Noc kostelů se již po řadu let koná v Rakousku, Německu a Holandsku, později se připojilo i Estonsko, Slovensko a Česko (letos již po páté). Vloni bylo v České republice otevřeno přes 1300 kostelů a zaznamenáno více než 450 000 návštěvnických vstupů, v tomto roce to bylo kvůli deštivému počasí jen o něco méně. Letos se však poprvé zapojilo všech patnáct křesťanských církví, které jsou řádnými anebo přidruženými členy Ekumenické rady církví, a díky tomu mohli návštěvníci vstoupit i do většiny pravoslavných chrámů a také např. do modliteben Armády spásy. V Praze bylo otevřeno 275 objektů, do nichž bylo kvůli deštivému počasí zaznamenáno „jen“ 96 158 vstupů (vloni to bylo rekordních 113 429). Téměř ve všech objektech se konaly i zajímavé doprovodné programy. Stranou, už tradičně, nezůstala ani naše farnost. Připravila programy pro oba naše kostely. V kostele sv. Mikuláše se hrálo loutkové divadlo, Alenka Králová vyprávěla o světcích spojených s kostelem a proběhla zde hudební a pěvecká vystoupení manželů Procházko-
4/ VII–IX vých, vokální skupiny Milánosz a tria Left Handed. V kostele sv. Václava zazněly skladby J. S. Bacha, A. Dvořáka, Saint Saënse, Perosiho, Michny a dalších v podání našeho sboru, proložené sóly a varhanními skladbami, některé s doprovodem flétny. Zaujatě poslouchalo 75 posluchačů. Obdobný byl počet posluchačů vystoupení scholy pod vedením Ondřeje Škocha – a už tradičně byl úplně plný sál posluchačů písní Karla Kryla v podání kapely Missa. V obou kostelích proběhly komentované prohlídky zaměřené na historii i účel kostelů vedené odborníky a podle zájmu příchozích průběžně i dobrovolnými průvodci z řad farníků. V obou kostelích proběhly i tvůrčí workshopy. V kostele sv. Mikuláše mohli návštěvníci navrhovat vlastní řešení interiéru kostela a v kostele sv. Václava byl velký zájem o workshop sdružení Ultrafun, kde si děti točily a pak promítaly vlastní animovaný film. Po celý večer byl návštěvníkům k dispozici o. Stanisław. Návštěvníci mohli umístit své prosby o modlitbu na Zeď nářků a chvály na Zeď radosti. V chladném počasí nadchla příchozí možnost občerstvení (káva, čaj, sladké a slané pečené cukroví) u stánku, který prezentoval kurzy Alfa. Ty už tradičně naše farnost uspořádá na podzim. Líbila se výstava kroužku vyšívání a panely zobrazující historii výstavby kostela sv. Václava. Početnému zájmu se těšily i modlitby před půlnocí prokládané citlivým hudebním doprovodem Petra Kodla na flétnu. Kostel sv. Mikuláše byl plný a do kostela sv. Václava přišlo 786 lidí. O jejich spokojenosti svědčily např. tyto poznámky: Velmi děkuji, váš kostel
(sv. Václava) je krásný (Jiří Vít, Olomouc); Moc děkuji za atmosféru a lásku k návštěvníkům (Natálie + Miloš); Rádi bychom vám poděkovali za krásný a inspirativní večer. Přejeme vám všem hodně lásky a chuti do dalšího podobného počínání. HH
Večer s Alfou 27. 5. 2014 se konal Večer s Alfou 2014 – ukázka, co jsou a jak probíhají kurzy Alfa. Vtipná promítaná prezentace, zajímavě podaná informace o tom, jak u nás ve farnosti probíhají večery kurzů Alfa, i konkrétní ukázka diskuze nad otázkami, které pokládají hledající, byly dobrou příležitostí zjistit, na co vlastně je možné k nám pozvat své přátele a známé. Škoda, že tuto příležitost využilo tak málo lidí z naší farnosti.HH
Svátky Svátek Navštívení Panny Marie, současně i sv. Zdislavy (svátek rodin) a zároveň začátek novény k Duchu svatému se vydařil. O. Stanisław měl krásnou homilii a průběh mše ozvláštnilo ordinárium, které složila francouzská skladatelka Cécile Chaminade. Zaznělo v podání 21členného ženského sboru z Německa Kieler Sing Akademie řízeného dirigentkou Laidou Zech, za varhanního doprovodu Jakuba Černého. Sešlo se nás nakonec třicet pět a všichni jsme byli udiveni krásou této skladby a ještě tří přídavků po mši, které zakončily květen – mariánský měsíc. HH
5/ VII–IX
Farní pouť 1. 6 . 2014 Farní pouť do Dobříše (dřívějšího působiště našeho o. Stanisława Góry, na nějž jsme tam slyšeli samou chválu) a do areálu Skalky nad Mníškem pod Brdy požehnal Pán krásným slunným počasím. V Dobříši jsme si prohlédli interiéry zámku Colloredo-Mansfeldů, krásný francouzský park, ohradu s jeleny. Potěšil nás výklad dvou tamějších farníků v kostele Nejsvětější Trojice a pak v budově pastoračního centra a zároveň fary o přebohaté činnosti dobříšské farnosti. Stále jim přibývá farníků, hlavně dětí, a unikátní je živá spolupráce s evangelickým sborem i nevěřícími spoluobčany a radnicí. Na Skalku nás dovedla příjemná cesta lesem. V areálu Skalky nám otevřeli i poustevnu, kterou používal pan kardinál Vlk, a klášter i kostel. Mši svatou jsme měli ale venku před kostelem, protože do něj bychom se nevešli – bylo nás přes sto, dva plné autobusy a ještě několik osobních aut! Pouť jsme zakončili na faře v Mníšku, měli jsme skvěle upečené buřty, početně zastoupená mládež zpívala při kytaře a děti byly štěstím bez sebe, že můžou volně běhat a dovádět... A úplně ze všeho nejlepší byla příležitost vzájemného setkání a bližšího poznávání farníků navštěvujících ranní a dětské mše. Díky za to všechno celému organizačnímu týmu. (Jste skvělí!!!) HH
Vigilie ke sv. Duchu Vigilie ke sv. Duchu je trochu jako Popelka mezi svými sestrami, vigilií velikonoční – Bílou sobotou – a vigilií
vánoční – půlnoční mší. U sv. Václava se i přes to již stala příjemnou tradicí a každý, kdo se chce opravdu cítit jako úd živého pulzujícího a aktivního Těla církve, měl možnost 7. 6. na letošní vigilii něco z těchto pocitů okusit. Všechny ty „orgány, buňky, tkáně“, které se na přípravě vigilie jakýmkoli způsobem podílely, se v sobotní večer propojily s příchozími všech generací vršovické farnosti a společně přivedly k životu celé dílo. Na úvod promluvil otec Stanisław a Simona Kocourková, formou inscenované „hádky“ a inspirativní disputace se společně zamýšleli nad významem symboliky Rublevovy ikony Nejsvětější Trojice, aby nám přiblížili osobu Ducha svatého. Ikona byla středobodem kaple, kde vigilie probíhala, a my všichni, kdo jsme se zúčastnili, jsme seděli do kruhu tak, abychom na ni viděli z každého místa. Po přednášce následovala modlitba chval a vzývaní s biblickými úryvky o Duchu svatém prokládaná krásnými písněmi, o které se s kytarami postarala Šárka Bělunková s Petrou Doubravovou. Uprostřed sálu jako pomocníček byl košíček s texty písma, aby se každý, kdo si z něj vezme, mohl inspirovat a „naladit“. Chtěli jsme, aby vše probíhalo v komorním duchu, a tak jsme – kromě hudby – nepoužívali mikrofon. Pro některé farníky se to ukázalo jako nešťastné řešení, protože bylo špatně rozumět. Modlitba byla zaměřena hlavně na individuální vztah člověk – Duch svatý, mnozí se modlili jen potichu či v du-
6/ VII–IX chu, mnozí využili příležitosti výstavu Nejsvětější svátosti v kostele k tiché adoraci. V kostele pak byla příležitost i ke svátosti smíření a služba přímluvných modliteb. Přáli jsme si naplnit slova papeže Františka: „Přímluvná modlitba je jako ‚kvas‘ v lůně Trojice, … přímluvná modlitba dojímá Boží srdce … a jeho láska a věrnost se ještě zřetelněji projevuji uprostřed lidu.“ (Evangelium gaudium, s. 171). Na závěr jsme se všichni shromáždili okolo oltáře v presbytáři, kde otec Stanisław sloužil mši svatou. Bezesporu to bylo vyvrcholení celého večera. V úvodu bohoslužby jsme byli pokropeni vodou z řeky Jordánu, potom jsme byli jeden každý znovu pomazáni křižmem na znamení obnovy svátosti biřmování. Byly to silné okamžiky, takhle popisují své pocity někteří z nás: „Už si sama svoje biřmování nepamatuju, protože mi bylo uděleno spolu se křtem, a spoustu let potom jsem si ani neuvědomovala, že vůbec biřmovaná jsem. Od vigilie na tu obnovu často myslím a prožívám, že to je nezrušitelné znamení naší přináležitosti ke Kristu. A naplňuje mě to radostí a pokojem.“ (Simona), „Mše svatá byla opravdu nádherná, zažila jsem, že to, co se dělo kdysi o letnicích, se děje i dnes, že totiž Pán touží opět znovu a znovu dávat Ducha svatého v plné síle i nám, i když se na to necítíme.“ (Veronika). To, že jde o opravdu osobní
volání pro každého z nás, zdůraznil při svatém přijímání i otec Stanisław tím, že nás oslovil každého křestním jménem. Protože se člověk až příliš lehko dostává do každodenního víru a na tyto projevy Boží lásky zapomíná, co víc si může přát, než takto intimní zážitek, kdy mu je Bůh blízkým, osobním přítelem? MBS
Letem světem Ve čtvrtek 5. června se uskutečnil v kostele sv. Václava koncert školních pěveckých sborů s mezinárodní účastí pořádaný Úřadem MČ Praha 10. V sobotu 7. 6. jsme se mohli zúčastnit u sv. Václava vigilie před Sesláním Ducha svatého. Ve středu 11. června se slavila večer na faře mše svatá pro naši mládež. Ve čtvrtek 19. června na Slavnost Těla a Krve Páně byla kromě pravidelné mše svaté ráno u sv. Mikuláše také slavnostní eucharistie večer u sv. Václava. O víkendu 20. až 22. června proběhla „Tělesná obnova“, sportovní víkend rodin. Zároveň se v sobotu 21. června konal výlet ministrantů pod velením Vládi Jeništy. V sobotu 28. června jsme se mohli vypravit na tradiční prokopskou pouť.
@
7/ VII–IX
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita
O komunitě Sant’Egidio
1. Komunita Sant’Egidio srdečně zve na piknik pro lidi chudé a lidi bez domova, který se bude konat v neděli 5. října 2014 od 13.00 na Letné mezi Kyvadlem a Technickým muzeem u restaurace Bašta. Tato událost navazuje na několikaletou tradici pravidelných setkání, jejichž smyslem je navázání a upevnění vzájemných vztahů s lidmi bez domova. V rámci podzimního pikniku by se chtěla Komunita podělit o přípravu a realizaci s vršovickými farníky (i farničkami :D) a uspořádat piknik společně. Možností zapojení je více. Srdečně zveme všechny, kteří se chtějí podílet na obsluze našich hostů během pikniku a na samotné přípravě jídla. Můžete napéct koláče, buchty, připravit sekanou, utopence či koupit slané či sladké drobnosti, ovoce a zeleninu. Bližší informace budou zveřejněny v příštím vydání Vinice a v ohláškách při nedělních mších v září, o Komunitě přidáváme následný článeček. Těšíme se na příjemně strávené odpoledne v duchu evangelia, přátelství, radosti a vzájemného naslouchání. 2. Připomínáme také potřebu návštěv osamělých, zvláště seniorů, v LDN, DD i v domácnostech. Kdo byste se chtěli také zapojit, ozvěte se prosím na naše kontakty. 3. Přejeme krásné léto!
[email protected] [email protected] 721 444 323
Komunita Sant’Egidio je mezinárodní laické hnutí, které vzniklo v Římě v roce 1968. Hnutí bylo založeno studenty, kteří chtěli na první místo ve svém životě postavit věrnost evangeliu v přednostním vztahu s chudými. Své centrum má Komunita v malém římském kostele Sant’Egidio, jehož jméno převzala. V současné době má Komunita přes 50 tisíc členů ve více než 70 zemích světa. V České republice vznikla v roce 1993 a působí v Praze, Brně a Olomouci. V Praze se setkáváme každé pondělí v 18.30 v kostele sv. Kříže (Na Příkopě 16). Připravujeme zde občerstvení a poté se v 19.30 scházíme spolu s našimi přáteli bez domova k modlitbě. Po modlitbě vyrážíme do ulic vybaveni nejen jídlem, pitím a šatstvem, ale i dobrým slovem, abychom mohli svým chudým přátelům připomenout, že tady nejsou sami. Kromě našich pravidelných pondělních setkávání pořádáme i pikniky na Letné a vánoční oběd na Pražském hradě. Komunita se dále věnuje i romským dětem ve Vítkově, kam několikrát ročně jezdí s víkendovým programem. Členové pražské Komunity taktéž navštěvují staré lidi v domově důchodců Na Kopečku. V neděli 15. června 2014 odpoledne papež František navštívil komunitu Sant’Egidio v Římě. Toto historické setkání bylo věnováno chudým, kteří jsou „v srdci Ježíšova evangelia“. Služba
8/ VII–IX chudým a přátelství s nimi představuje základ společenství. Pojďte i vy prožít pěkné nedělní odpoledne s námi a s našimi chudými přáteli. Budeme se na vás těšit dne 5. října 2014 od 13 hodin na Letné. Bližší informace k pikniku oznámíme na ohláškách během nedělních mší v září. P. S.: ... a přijde i otec Stanisław, schválně, co upeče ;-) Za komunitu Sant’Egidio Lenka Bílková, Vašek Eninger, Ivan Prokop Menoušek
Setkání pastorační rady Poslední středu v měsíci květnu proběhlo setkání pastorační rady. Nejprve jsme byli seznámeni s tím, jak postupují přípravné práce pro zpřístupnění farního archivu. Dalším bodem programu byl pořad bohoslužeb a akce farnosti během prázdninových měsíců. V neděli bude pouze jedna mše svatá, a to od 9.30 hod. u svatého Václava. Ve všední dny budou bohoslužby u svatého Mikuláše,
D I A L O G pocitů a rozumu Ty dvě by se asi ani nikdy nesetkaly, kdyby nebylo onoho známého poutního místa. Bylo parné léto, teplota na sluníčku vyšplhala ke třiceti stupňům. Ke kostelu se blížila z jedné strany tamní delegátka nábožensky zaměřené cestovní kanceláře, z druhé strany jedna z klientek, která přijela s poslední výpravou. Obě svobodné, neprovdané. Ta
a to ve středu od 18.00 hod. (předtím od 17.00 hod. možnost na faře přijmout svátost smíření) a ve čtvrtek od 8.00 hod. Prázdninový pořad bohoslužeb končí v sobotu 30. srpna, proto v neděli 31. srpna budou opět dvě nedělní bohoslužby u svatého Václava. Na období prázdnin je plánován například tábor pro děti (26. 7.–2. 8.), rekolekce pro neslyšící (2.–5. 8.) a cesta mládeže do Itálie (23.–30. 8.). Rámcově se diskutovalo o pastoračním plánu pro školní rok 2014/2015 – jaké akce plánujeme uskutečnit, jaké přednášející bychom chtěli pozvat na duchovní obnovy atd. Rádi bychom zavedli novou tradici církevního Silvestra (sobota před 1. nedělí adventní). Po mši svaté by se uskutečnilo setkání těch, kteří v naší farnosti přijali svátost křtu nebo biřmování. Proběhla prezentace plánovaného výtahu pro vozíčkáře do kostela svatého Václava. Bude se jednat o plošinu jedoucí svisle na hydraulický pohon. V současné době probíhají jednání s pojišťovnou a do konce června podáme žádost o grant. LH
Jste v blízkosti kostela! první s dvojnásobkem životních zkušeností prožitých let kráčela vážným krokem. Na sobě svetr s dlouhým rukávem a pletenou sukni ke kotníkům. Ta druhá nesla své bezstarostné mládí zahalené v krátké sukýnce a tílku na ramínkách. Setkaly se kousek před kostelními schody. Slečna paní delegátku slušně pozdravila, z jejích úst však za-
9/ VII–IX znělo příkré „Zahalte se, jste v blízkosti kostela!“ A tak se ptám: Co mohlo vést paní delegátku k takovému jednání? Patří krása a náboženství k sobě, nebo se naopak vylučují? Je krása mladého člověka výjimkou? Nebo jsou výjimkou jenom
mladé dívky, a pánové už ne? Co myslíte, na kterou z nich se dívalo více lidí? Mají to rozdílné muži a ženy? Mladší nebo starší lidé? Přeji vám krásné letní dny, a abyste kolem sebe měli hezké a moudré lidi. Napište, budete-li chtít… PAS
SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatá Olga, velkokněžna ruská Jméno Olga se těšilo značné oblibě od konce 19. století – podporovalo totiž myšlenku slovanské vzájemnosti, ačkoli slovanské toto jméno nebylo, šlo o severské jméno. Rusové jsou totiž potomci vikingů. V době narození Olgy kolem r. 900 nebylo křesťanství na Rusi příliš rozšířené. Křesťané se dostávali do Ruska z Byzance, kam Rusové podnikali nájezdy, převážně jako otroci. V Rusku v té době bylo více knížecích rodů, nejslavnější byli Rurikovci, dále Drevljané, s nimiž Rurikovci neustále válčili. Poslechněme si příběh z dávné Rusi: Píše se asi rok 918 a Igor, kníže Rurikovců, a Mal z rodu Drevljanů milují stejnou dívku – Olgu. Ta dává přednost Igorovi. Mal zuří a přísahá pomstu. Plynou léta. Olga s Igorem žijí šťastně a spokojeně, mají pěkného syna Svjatoslava, prostě idylka. Mal se užírá vzteky, ale zdá se, že mu to není nic platné. Pak přichází rok 945 a Drevljanům se podaří zajmout Igora. Mal jásá a nechá svého soka strašlivým způsobem
svátek 11. 7. popravit – nechá ho roztrhnout mezi dvěma stromy. Olga je ze smrti Igora zoufalá a velmi dobře tuší, kdo v tom má prsty. Ještě se nestačí ani vzpamatovat a už je zde Mal se svou družinou, aby krásné vdově vyjádřil svoji soustrast a utěšil ji v jejím žalu. Olga se snaží „zachovat dekorum“, ale když Mal drze žádá, aby se za něj provdala, její trpělivost je u konce. S návrhem naoko souhlasí, a při předsvatební hostině nechá Mala i s jeho družinou pobít. Poté se ujímá vlády za svého nedospělého syna. V téže době se seznamuje s křesťanskou vírou. Nové náboženství si zamiluje, a když v r. 957 předá vládu svému synovi, vypraví se s jeho poselstvím do Cařihradu, kde je slavnostně pokřtěna. Kmotrem není nikdo menší, nežli sám císař Konstantin VII. Olga, která přijala křestní jméno Helena (Helga), se vrátila do vlasti a snažila se předávat víru i dále. U Svjatoslava ale neuspěla, tak se snažila předat víru alespoň vnoučatům, ale nezdálo se, že by měla valný úspěch. Zemřela r. 969.
10/ VII–IX Už se nedožila toho, jak se její vnuk Vladimír nechal pokřtít a jeho přičiněním se křesťanství rozšířilo po celé Rusi. V pravoslavné církvi je Olga velmi uctívána a pro Rusy má tentýž význam,
jako pro nás svatá Ludmila. Její obrazy a sochy nalezneme jen v pravoslavných chrámech. Je zobrazována jako velkokněžna s křížem a modelem kostela. AK
P R O S T O R pro sdílení myšlenek a nápadů Dětský koláček Rádi bychom moc poděkovali všem, kteří se jakkoliv zapojili do akce Dětský koláček. Díky vám se podařilo vybrat neuvěřitelných 4 700 Kč! Peníze použijeme na dětské akce – především na lednový karneval, mikulášskou besídku nebo dětský den na závěr školního roku. Všem moc a moc děkujeme! MH
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě (Mt 5,15) Tak tento citát z bible jsme si vybrali začátkem června jako motto naší nové nástěnky kurzů Alfa. Mělo by nás povzbudit neskrývat se, ale naopak vyjít ze své ulity, a pomoci tak i hledajícím najít pramen Boží lásky. Motto nám připadalo skvělé, chytré, dokonalé. Takže jsme ho dál rozvíjeli, přidávali vtipné a moudré poznámky a připadali jsme si skvělí, chytří a dokonalí. V úterý 10. června jsme měli na faře další přípravnou schůzku týmu Alfa a já si před ní zašla na mši. O. Stanislaw za-
čal číst evangelium, a já doslova ztuhla. Jakmile začal číst o soli, tak už jsem věděla, co přijde. A taky přišlo. „… když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. …“ A mně to zase došlo. Můžeme si s Michalem a Evou hrát na vedoucí Alfy, ale je to jen hra. Alfa už svého vedoucího má. Toho nejvyššího. On si nás vybral za své pomocníky. Nejen mě, Michala, ostatní z týmu, ale i vás. Každý máme nějaký úkol. Je úplně jedno, jestli je to příprava přednášky nebo večeře, modlitba za členy týmu nebo za hosty. On je při tom s námi. Je to úleva vědět, že nebudeme sami, když se budeme snažit někomu o Alfě povědět. Kdo to už zkusil, tak ví, jak je těžké začít. Kolik máme v sobě zábran a strachu. Ale je neuvěřitelné, jak i tyto naše bloky dokáže moc Ducha svatého rozpustit. A pokud si stále připadáte neschopní někoho oslovit, třeba vám pomůžou, stejně jako mně, tato slova sv. Pavla: „Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské
11/ VII–IX moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.“ (1Kor 12,3-5) Takže závěrem přeji sobě i vám, abychom se dokázali s důvěrou Bohu nabídnout. On nám pak dá poznat koho oslovit a pošle nám i ta správná slova. MB
Milý Jožko, jak víš, byla jsem celé jaro v nemocnici. Jsem Ti úžasně vděčná za to, že Ty, který tak nerad odcházíš z domova, jsi celou tu dobu za mnou chodil. Byla to pro mě veliká posila. Také obě naše dcery, Magda a Lucka, a občas i syn Tomáš za mnou často – ob den – chodili. Jsem Pánu Bohu moc vděčná za naši rodinu, nikdy jsem nepoznala lásku svých nejbližších tak, jako v nemocnici. Vím, že to obdivovalo i mnoho mých spolupacientek. Také mnohokrát děkuji za všechny modlitby, vždy mě moc potěšilo, když jsi přišel a řekl mi: „Celý kostel se za tebe modlil, Stanisław tě dokonce vložil do přímluv.“ Také Stanisławovi děkuji za SMSky, které mě vždycky velice povzbudily. Jožko, chtěla bych se s Tebou podělit i o některé duchovní zážitky z nemocnice. Ty víš, že jsem měla deprese a prožívala i duchovní temnotu. Vzpomínám si, jak jsem volala k Ježíšovi a říkala: „Pane, ty jsi přece řekl: ‚Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi...‘ Tak kde jsi?“ Ale častěji jsem cítila jeho přítomnost, jeho ruku, která se mě dotýkala,
nebo jsem si představovala, když jsem někdy celou noc nemohla usnout, jak sedí vedle mne a já mám hlavu na jeho klíně a on mě hladí. Ale měla jsem také jeden velice hluboký zážitek. V jednom okamžiku jsem uviděla celý svůj dosavadní život – kolik sobectví bylo ve všech mých, třeba i dobrých skutcích, kolikrát jsem se vyvyšovala v duchu nad ostatní. Připadalo mi, že mezi Ježíšem a mnou je veliké klubko hříchů, slabostí a špatných myšlenek. Bylo mi to hodně líto a velice jsem toužila po svátosti smíření, po rozhřešení. Věděla jsem ale, že ve svém velkém milosrdenství mi to Ježíš odpouští. Postupně jsem si uvědomovala, jak Pán Bůh dává přednost těm slabým a těm, kteří si jsou vědomi své nicotnosti. Uvědomila jsem si také, že každé mé dobré jednání bylo na Ježíšův podnět. Vždyť i on řekl: „... beze mne nemůžete činit nic.“ Jsem Pánu Bohu moc vděčná za tohle poznání. V mnoha situacích jsem se cítila velmi ponížená, když jsem např. nešikovně shodila celý oběd na zem, ale Ježíš mi řekl: „Uvaž, jak já jsem byl ponižován,“ a to mi pomohlo. Hodně jsem se modlila, zpočátku to nebyla ta nejsprávnější modlitba, jen jsem volala po záchraně. Pomáhala mi při tom znalost mnoha Ježíšových slov a slov z různých zpěvů. Později jsem už dokázala, aspoň někdy, přijímat celou situaci jako přijímání Ježíšovy vůle a spojovat své trápení s jeho utrpením, a tak s ním spolupracovat na spáse světa.
Jarka
12/ VII–IX
Z Á V Ě R E M . . . Přikovaná V minulém čísle jsem psala o konání dobrých skutků, a že se vždy někdo najde, kdo pomůže. Náhoda tomu chtěla, že o měsíc později přemítám, proč se najde jenom jeden člověk. Nedávno mi jedna příbuzná vyprávěla, jak jela vlakem. Vlastně seděla ve vlaku, který stál na nádraží a už už se chystal k odjezdu. Vtom si všimla, jak lidé stojící kolem zírají zděšeně ke dveřím, a když uslyšela výkřik: „Já se na to nemůžu dívat,“ otočila se, uviděla dívku skřípnutou do dveří, zatáhla za ruční brzdu, vlak se zastavil a slečnu zachránili. Byla celá rozzuřená, když mi o tom povídala. Proč všichni koukají a nikdo neudělá nic? Zamyslela jsem se nad tím. Co bych udělala já v podobné situa
ci? Nechci hájit němě přihlížející, ale asi bych také stála jako přikovaná, neschopná činu, neschopná slov. Doufala bych, že se přeci někdo najde a pomůže. Bezpochyby by o chování ve vypjatých situacích popsali psychologové celé stránky. A to i o tom, proč pak někteří přihlížející začnou postižené nadávat – že se tak sami vyrovnávají se vzniklým stresem. Jak možná víte, nejsem psycholog, proto se už nebudu dál rozepisovat ve svých amatérských úvahách. Jistě však stojí za modlitbu, abychom také dostali dar správně jednat, kdy je to potřeba. Přeju vám krásné požehnané léto, dá-li Bůh, bez stresových situací.
Vaše Křepelka na Vinici
Svatodušní vigilie 7. června 2014 u sv. Václava
14/ VII–IX
K A L E N D Á Ř na červenec–září 2014 Mimořádné akce, změny, výjimky 5. 7. 5. 7.
So So
10.00–16.00 18.00
6. 7. 9. 7. 12. 7. 13. 7. 19. 7. 20. 7. 23. 7. 26. 7.–2. 8. 26. 7. 2.–5. 8. 2. 8. 6. 8. 9. 8. 10. 8. 13. 8. 15. 8.
Ne St So Ne So Ne St So–So So So–Út So St So Ne St Pá
8.00–9.15 17.00–17.45 10.00–16.00 8.00–9.15 10.00–16.00 8.00–9.15 17.00–17.45
16. 8. 17. 8. 20. 8. 23. 8. 23.–30. 8. 23.–30. 8. 30. 8. 31. 8. 2. 9. 16. 9. 16. 9. 20. 9. 23. 9. 25. 9.
So Ne St So So–So So–So So Ne Út Út Út So Út Čt
10.00–16.00 8.00–9.15 17.00–17.45 10.00–16.00
27. 9. 28. 9. 30. 9.
So Ne Út
10.00–16.00 10.00–16.00 17.00–17.45 10.00–16.00 8.00–9.15 17.00–17.45 18.00
10.00–16.00 8.00–9.15 19.00 19.00 19.00 13.00 15.30
9.30 19.00
Otevřený kostel sv. Václava VÁC Slavnostní mše svatá (ke cti Cyrila a VÁC Metoděje) Příležitost k svátosti smíření VÁC Příležitost k svátosti smíření FAR Otevřený kostel sv. Václava VÁC Příležitost k svátosti smíření VÁC Otevřený kostel sv. Václava VÁC Příležitost k svátosti smíření VÁC Příležitost k svátosti smíření FAR Farní dětský tábor Čechtice Otevřený kostel sv. Václava VÁC Rekolekce pro neslyšící SÁL Otevřený kostel sv. Václava VÁC Příležitost k svátosti smíření FAR Otevřený kostel sv. Václava VÁC Příležitost k svátosti smíření VÁC Příležitost k svátosti smíření FAR Slavnostní mše svatá (Nanebevzetí Panny MIK Marie) Otevřený kostel sv. Václava VÁC Příležitost k svátosti smíření VÁC Příležitost k svátosti smíření FAR Otevřený kostel sv. Václava VÁC Farní dovolená v Alpách Výlet společenství mládeže do Itálie Otevřený kostel sv. Václava VÁC Příležitost k svátosti smíření VÁC Setkání pastorační rady FAR Setkání ekonomické rady FAR Setkání týmu Alfa FAR Zažít město jinak VÁC ODPADÁ – Příležitost setkání s knězem VÁC Závěrečný koncert Dnů evropského VÁC dědictví Slavnostní nešpory VÁC Poutní slavnost sv. Václava VÁC Začínají kurzy Alfa SÁL
15/ VII–IX
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B ve školním roce Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
Eucharistie a bohoslužby slova neděle
8.30
kostel sv. Václava
10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý
18.00 kostel sv. Mikuláše
čtvrtek 8.00
kostel sv. Mikuláše
pátek
18.00 kostel sv. Václava
sobota
8.00
kostel sv. Mikuláše
Eucharistická adorace čtvrtek
17.45–19.45 20.00–21.00
kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše
Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle
7.30–8.15
čtvrtek
17.45–19.45 kostel sv. Václava
kostel sv. Václava
pátek
17.00–17.45 kostel sv. Václava
• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Příležitost k setkání s knězem úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Farní kancelář pro veřejnost úterý
10.00–12.00, 13.00–17.00
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:
[email protected]
16/ VII–IX
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B o prázdninách Eucharistie a bohoslužby slova neděle
9.30
středa
18.00 kostel sv. Mikuláše
kostel sv. Václava
čtvrtek
8.00
kostel sv. Mikuláše
Eucharistická adorace odpadají Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle
8.00–9.15
(ODPADÁ: 27. 7., 3. 8., 24. 8.)
středa
17.00–17.45 (ODPADÁ: 16. 7., 30. 7., 27. 8.)
Příležitost k setkání s knězem • jen po telefonické dohodě s P. Stanisławem Górou, tel: 737 280 624
Farní kancelář pro veřejnost úterý
10.00–12.00 13.00–17.00
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
Pravidelné farní aktivity přes prázdniny odpadají
POZOR! V neděli 31. srpna začíná běžný řád bohoslužeb budou již dvě eucharistie, v 8.30 a 10.30
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 28. 9., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 17. 9. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka (MP), Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PAS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Lenka Bílková, Markéta Boháčová (MB), Vašek Eninger, Lída Hobzová (LH), Marie Hříbalová (MH), Helena Hříbková (HH), Ivana Lukášová, Ivan Prokop Menoušek, Jarka Nagyová (Jarka), Hanka Rechnerová (Hanka). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
