Kdepak ve vesmíru by se nejlíp žilo praseti? datlovala

1. kapitola

K

depak ve vesmíru by se nejlíp žilo praseti? datlovala Anička na klávesnici superpočítače jménem Kosmo. „Kosmo to bude vědět!“ prohlásila. „Určitě dokáže najít Bedřichovi lepší domov, než je ten starej rozpadlej statek…“ Statek, kde teď prase Bedřich pobývalo, měl ve skutečnosti docela solidní úroveň, nebo to tak alespoň připadalo ostatním zvířátkům, která tam žila. Jenom Jirkův milovaný pašík se tu cítil pod psa. Tedy vlastně – pod čuně! „Připadám si hrozně,“ řekl Jirka posmutněle, zatímco Kosmo, nejlepší superpočítač na světě, projížděl milióny souborů, aby našel odpověď na Aniččinu otázku ohledně vepřů. „Béda se na mě ani nepodíval, jak moc se zlobil.“ „Ale podíval se na mě!“ řekla Anička rozčileně

9

Jirka a velky tresk.indd 9

11.10.2011 11:46:31

LUCY A STEPHEN HAWKINGOVI

a zírala do obrazovky. „Z těch jeho prasečích očiček úplně čišelo volání: POMOC! DOSTAŇTE MĚ ODSUD!“ Výlet na statek za městečkem, v němž Jirka s Aničkou žili, se tehdy moc nevydařil. Když je pak odpoledne přijela vyzvednout Aniččina maminka Zuzana, k jejímu překvapení se Jirka čílil a Aničce bylo do breku. „Jirko! Aničko!“ podivila se, „co to s vámi dvěma je?“ „Béda to tu nesnáší!“ vyjekla Anička a vklouzla na zadní sedadlo auta. Bedřich byl Jirkovo ochočené prase. Dostal ho ještě jako selátko od babičky k Vánocům. Jeho rodiče byli ekologičtí aktivisté, a to mimo jiné znamenalo, že si zrovna nepotrpěli na dárky – nemohli vystát všechny ty zbytečné plastové obaly a sáčky, kterých bývá po Štědrém večeru úplná záplava a vyhozené nakonec skončí někde v moři, kde působí problémy velrybám nebo se namotávají do zobáků rackům. Když zrovna tyhle nesmyslné odpadky neplují oceánem, rostou z nich šeredné haldy na skládkách. Jirkova babička dobře věděla, že kdyby mu věnovala nějakou obyčejnou hračku, dostala by dárek obratem zpátky a v rodině by z toho byla jenom zlá krev. Aby si Jirka svůj vánoční dárek mohl ponechat, muselo to být něco užitečného, co planetu nezatěžuje, ale naopak jí pomáhá. A tak se o Štědrém večeru objevila na zápraží Jirkova domu kartonová krabice, ukrývající růžové selátko, a vzkaz od babičky, kde stálo: Tenhle chlapík by potřeboval domov – můžete mu ho poskytnout? Jirka byl

10


11.10.2011 11:46:44

ˇESK JIRKA A VELKÝ TR

nadšením bez sebe. Konečně dostal dárek, který mu rodiče museli dovolit, no a hlavně – měl teď své vlastní prasátko! S malými roztomilými růžovými prasátky je ovšem ten problém, že časem vyrostou. Jsou čím dál větší, až se najednou nevejdou na zahradu obyčejného domku, která má záhonek se zeleninou hned vedle plotu k sousedům. Jirkovi rodiče byli naštěstí smířliví a nechali Bedřicha bydlet v chlívku, kde pomalu dorůstal do úctyhodné velikosti. Vlastně už víc připomínal menší slůně než prase. Jirka ale na růst svého kamaráda nedbal a dál s Bedřichem trávil hodiny venku na zahradě ať už povídáním o světě, nebo vysedáváním v čuníkově stínu a listováním v knihách o zázracích vesmíru. Jirkův tatínek Tobiáš neměl Bedřicha právě v lásce. Podle něj bylo prase příliš velké, příliš růžové a prostě příliš vepřové. Béda s nadšením sobě vlastním dusal po

11


11.10.2011 11:46:44


Tobiášových pečlivě udržovaných záhoncích se špenátem a brokolicí a bez špetky studu okusoval mrkvovou nať. Loni v létě, ještě před narozením dvojčat, se celá rodina vydala na cesty. Tobiáš velmi pohotově obstaral praseti bydlení na nedaleké soukromé farmě a slíbil Jirkovi, že až se všichni vrátí, vezmou Bedřicha zpátky. Jenomže k ničemu takovému nedošlo. Jirka se s rodiči vrátil z Ameriky, kde prožil dobrodružství společně s vědcem Erikem, jeho manželkou Zuzanou a jejich dcerou Aničkou. Jirkova maminka po návratu porodila dvojčátka, ubulené holčičky Janičku a Helenku. Kdykoliv jedna z holčiček přestala plakat, na moment zavládlo blažené ticho, ale pak se rozplakala ta druhá a takhle to šlo pořád dokola, až si Jirka pomyslel, že se mu nejspíš brzo rozskočí hlava. Máma s tátou měli mezitím starostí víc než dost a byli pořád unavení, takže se Jirka neodvažoval o cokoliv je požádat. Jen co se z Ameriky vrátila i Anička, vyrážel za ní dírou v plotě a jeho návštěvy byly stále častější, až se skoro dalo říct, že se v domě své kamarádky a její lehce ztřeštěné rodiny vyloženě zabydlel. Nejtěžší to ale bylo pro Bedřicha, který se domů nedostal. Po narození dvojčátek tatínek Jirkovi vysvětlil, že jsou teď s maminkou příliš zaměstnaní na to, aby si mohli dovolit trpět na zahradě velké nestoudné prase. „A navíc,“ uzemnil tatínek Jirkovy protesty, „Bedřich je bytostí planety Země. Nepatří tobě – patří do přírody!“

12


11.10.2011 11:46:47


Jenomže čuník na farmě nemohl zůstat: na začátku letních prázdnin končil její provoz a veškerá zvířata byla přestěhována na rozlehlý statek, kde se především v létě střídaly davy zvědavých návštěvníků. Jirkovi to trochu připomnělo jeho postup ve škole z prvního na druhý stupeň. Všechno bylo najednou větší a děsivější. „Do přírody, to určitě!“ ušklíbl se pro sebe, když si vzpomněl na tatínkovo rozhodnutí. Kosmo mezitím dál zpracovával složitou otázku, jak nalézt útulek pro prasečího bezdomovce. „Nejsem si jistý, jestli Béda ví, že je bytostí Země,“ řekl Jirka. „Podle mě chce hlavně být s námi.“ „Tvářil se tak sklesle!“ povzdechla si Anička. „Jsem si jistá, že mu bylo do breku.“ Toho dne našli Bedřicha ležet na břiše uprostřed jeho chlívku. Kopýtka měl rozcapená do stran, v očích prázdnotu a koutky tlamy mu visely smutně dolů. Ostatní čuníci pochrochtávali kolem a vypadali zdravě a spokojeně. Samotný chlívek byl prostorný a dobře udržovaný, protože místní lidé o statek vzorně pečovali, ale i tak Bedřich vypadal, jako by ho někdo zavřel do nejtemnější vězeňské kobky. Jirka se užíral v pocitu obrovské viny. Prázdniny byly dávno ty tam a on neudělal nic, aby Bedřicha dostal zpátky domů. Dnešní výlet na statek byl Aniččin nápad – přesvědčila maminku, aby je s Jirkou odvezla autem a později odpoledne zase vyzvedla. Oba se zašli přeptat dělníků, jestli nevědí, co se to s Bedřichem děje. Zemědělce čuníkův stav také

13


11.10.2011 11:46:47


velice trápil. Zavolali dokonce veterináře, ale ten jenom potvrdil, že prase je fyzicky zdravé. Jestli má nějaké problémy, jsou všechny v jeho vepřové hlavě. Pravda, Bedřich vyrostl na tiché zahradě za domem a i farma, kde strávil několik měsíců, byla velmi skromná a poklidná. Tady na statku musel najednou snášet společnost úplně cizích domácích zvířat a především spousty návštěvníků, kteří se s nimi přijeli potěšit. Pro Bedřicha to musel být zásadní šok: vždyť ani nikdy předtím nesdílel chlívek s dalšími čuníky a sám se považoval víc za osobnost než za obyčejné prase. Nechápal, proč musí trčet tady na statku a snášet všechny ty neznámé lidi, kteří se naklánějí přes ohrádku a zvědavě na něj vyvalují oči. „Nemohli bychom si ho odvézt?“ zeptal se Jirka.

14


11.10.2011 11:46:47


Dělníky taková otázka vyvedla z míry. Kolem stěhování zvířectva platila celá řada nařízení a pravidel, ale hlavně jim připadalo, že je Bedřich příliš velký na to, aby se ještě někdy vrátil k někomu na zahradu. „Však ona se mu spraví nálada,“ ujišťovali Jirku. „Jen počkej a uvidíš – až přijedete příště, určitě bude veselejší.“ „Ale vždyť je tu už celé týdny,“ nesouhlasil Jirka, ale místní už ho buď neposlouchali, nebo poslouchat nechtěli. Byla to zase Anička, kdo dostal další nápad. Jen co přijeli ze statku domů, začala plánovat. „K vám se Bedřich vrátit nemůže,“ řekla, když zapojovala Kosma, „protože by ho tvůj táta zase poslal pryč. A k nám se taky nevejde.“ Jirka bohužel věděl, že má jeho kamarádka pravdu. Rozhlédl se po Erikově pracovně: Kosmo trůnil na stole, který pokrývalo několik vrstev vědeckých prací, obklíčených sloupci knih, hrnky nedopitého čaje a útržky papíru, na kterých byly ve spěchu naškrábány důležité rovnice. Aniččin tatínek s Kosmovou pomocí bádal o vzniku vesmíru. Najít domov nešťastnému praseti se zdálo být přibližně stejně složité. Když se sem Aniččina rodina svého času nastěhovala, Jirkův čuník se sousedům představil ve velkolepém stylu: vrazil do pracovny a rozházel Erikovy knihy do všech koutů. Erik mu byl tehdy nakonec vděčný, protože díky Bedřichovi našel dlouho marně hledanou knihu, ale dnes by mu tady velké prase bohužel jenom překáželo. Jirka

15


11.10.2011 11:46:50


s Aničkou navíc věděli, že Erik by se kvůli své zaneprázdněnosti o Bedřicha nemohl starat. „Prostě musíme Bédovi najít něco útulnýho,“ řekla Anička rozhodně. Cink! Kosmova obrazovka se probrala k životu a rozblikala se hned v několika různých barvách – jasná známka toho, že superpočítač byl se sebou spokojený. „Připravil jsem pro vás přehled podmínek v okolním vesmírném prostoru a utřídil jejich způsobilost pro vepřový život,“ ohlásil. „Vyberte prosím příslušnou ikonu a zobrazí se vám výpis pravděpodobnosti přežití prasete na jednotlivých planetách naší sluneční soustavy. Dovolil jsem si doprovodit každou z planet svým komentářem a také ilustračním obrázkem.“ „Týjovka!“ vypískla Anička. „Kosmo, ty jsi prostě nejlepší.“ Na obrazovce superpočítače se objevilo osm malých čtverců nadepsaných názvy planet uvnitř sluneční soustavy. Anička vybrala čtverec se jménem MERKUR…

16


11.10.2011 11:46:50


Merkur

Jupiter

Opálené prase

Potápe ˇjící se prase

Venuše

Saturn

Páchnoucí prase

Obe ˇžné prase

Země

Uran

Št ˇastné prase

Pr ˇevrácené prase

Mars

Neptun

ˇiperné prase C

Ošlehané prase

11.10.2011 11:46:50

NAŠE SLUNEČNÍ SOUSTAVA Sluneční soustava je název, který dostala rodina planet, jež obíhá kolem naší hvězdy, Slunce.

Jak vznikla naše sluneční soustava

e První fáze:

Naše slu neční soustav a vznik la přibližn ě před 4,6 milia rdy let.

Mrak plynu a prachových částic se začíná smršťovat – způsobily to rázové vlny z nedaleké supernovy.

e Druhá fáze:

Vzniká otáčející se koule prachových částic, která nabírá další prach. Vlivem otáčení se zplošťuje do tvaru disku, postupně se zvětšuje a otáčí se stále rychleji.

e Třetí fáze:

Nitro zhrouceného disku se zahřívá stále víc a víc, až začne samo svítit a změní se ve hvězdu.

e Čtvrtá fáze:

Zatímco hvězda svítí, prach v disku, jenž ji obklopuje, se pomalu seskupuje do shluků, z nichž se slepují kameny. Po čase se utvoří planety, které obíhají hvězdu – naše Slunce – ležící uprostřed celé soustavy. Vzniklé planety jsou dvou druhů: druhů 1. Blízko Slunci, kde je horko, se vyt vytvoří kamenné (terestrické) planety. y 2 2. Dále za nimi (za Marsem) se d z ě v H i st o vyvinou plynné planety. Sestávají tn o m o h nce u z husté plynné atmosféry, obklopující Sl o h e naš í aj k tekutou středovou oblast. Mají velmi n z v to tak 10 a z pravděpodobně tuhé jádro. ě n ž li přib t.

milionů le

18


11.10.2011 11:46:55

Kdepak ve vesmíru by se nejlíp žilo praseti? datlovala

Recommend Documents