KÁZÁNÍ NOVÉHO PŘEDSEDY GK TEDA WILSONA ÚVOD Dobré ráno, bratři a sestři v Kristu! Je úžasné privilegium, že tuto sobotu na závěr 59. zasedání Generální konference můžeme společně chválit Boha…mladí lidé, starší lidé, ženy, muži a děti, všichni společně jako Boží rodina. Jsme vděční za to, jak mnohými způsoby Bůh vedl svou církev v tomto týdnu. My všichni mu vzdáváme slávu. Církev adventistů sedmého dne je na cestě, která vede do nebe, a už jsme téměř doma. Věřím celým svým srdcem, že Ježíš už brzo přijde! Říkáme to v každém jazyce…. „Jesus revien bientot! (francouzsky), „Haysoos vee-en-nay (vien-a) pronto!” (španělsky), „Brehvee Jayzeus voltarah!“ (portugalsky), „Isus prediot skora!“ (rusky), „Yesu ana-kuja kari-buni sana!“ (svahilsky), „Yesu knee me…..Kgauld….O shim-knee-dah!“ (korejsky), „Yesu zhai-lie!“ (čínsky), „Yesu jelldee eye-gah!“ (hindskyi), „Si Haysus eye ma-lahh-pit nang duma-ting!“ (tagalogsky), „Ha ana ahti seriahn!“ (arabsky), „Jesus kommt bald!“ (německy)…..a v tolika dalších světových jazycích. Vážím si úžasného ducha a nadšení v naší celosvětové rodině víry. A zatímco jsme všichni hrdí na náš vlastní národ a na naši vlastní kulturu, chválím Pána, že je zde kultura Kristova, která nás spojuje dohromady a nahrazuje vše ostatní. V tomto duchu vás pokorně žádám o vaše modlitby, aby to poselství, které dnes sdílíme, bylo jasně slyšet a aby to nebyl ten, kdo poselství přináší, kdo bude vyzdvižen. A nakonec, pokud zde bude nějaká myšlenka, s kterou budete souhlasit, prosím, abyste odpovídali srdečným „Amen“ namísto potlesku. Děkuji vám, že mi pomůžete, aby v centru našeho společného času bylo naše poselství a ne ten, kdo je přináší. CHAOTICKÝ SVĚT; PEVNÝ SVĚT Znamení Kristova příchodu každým dnem nabývají na častosti a intenzitě. Ničivé události v přírodě, velký zmatek ve světové politice, všudypřítomné a kompromisní aktivity ekumenického hnutí, dramatický nárůst a vliv spiritismu, úpadek světové ekonomiky, rozklad společenských a rodiných hodnot, nevíra ve svrchovanou autoritu svatého Božího slova a deseti přikázání, nespoutaná kriminalita a morální rozklad, války a zvěsti o válkách a tak dále. Všechno neomylně ukazuje k vyvrcholení pozemské historie a k návratu Pána, kdy nás vezme na naši poslední cestu, domů do nebe. Je to nesmírné požehnání vědět, že uprostřed nejistoty světa okolo nás můžeme spočinout v naprosté důvěře v neměnné Boží slovo! Bůh své slovo uchoval navzdory běhu času a neúnavným útokům satana. Bible obsahuje přesný záznam našeho původu, spolehlivou zprávu o našem spasení a překrásný pohled na naše budoucí vykoupení. Jako adventisté sedmého dne přijímáme Bibli jako základ naší věrouky a na jejích stránkách nacházíme naši jedinečnou prorockou identitu a poslání. ADVENTISTICKÁ IDENTITA A POSLÁNÍ Mocí své pravdy Bůh v tomto chaotickém světě zformoval Církev adventistů sedmého dne. Máme být zvláštním lidem, Božím lidem ostatku…abychom vyvýšili Krista, jeho spravedlnost, jeho trojandělské poslání ze 14. kapitoly knihy Zjevení a jeho brzký příchod. Jako křesťané, kteří věří v Bibli a žijí v posledních dnech pozemské historie, máme být tím,
co apoštol Petr nazval „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“ (1 Pt 2,9). Jako Boží lid ostatku, který Zjevení 12,17 popisuje jako ty „kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova,“ máme mimořádné poselství o naději a pověření hlásat do světa Boží milost. V sedmém svazku Svědectví čteme: „Adventisté sedmého dne byli vyvoleni Bohem, aby byli zvláštním lidem, odděleným od světa… Učinil je svými představiteli a povolal je, aby byli jeho vyslanci v poslední fázi díla spasení“ (Svědectví pro církev, svazek 7, str. 138). SOBOTA Jednou z charakteristik, které popisují Boží lid v posledních dnech, je skutečnost, že členové jeho církve přijímají a věří všem deseti Božím přikázáním včetně čtvrtého přikázání, které nám připomíná, abychom pamatovali na Boží svatý sobotní den. Zachovávání soboty není jenom znamením jeho stvořitelské moci na počátku, ale bude tím znamením Božího lidu v posledních dnech, které bude v protikladu s těmi, kdo ponesou znamení šelmy, které bude představovat pokus zachovávat den, který Bůh jako svatý neoddělil. SOBOTA A TROJANDĚLSKÉ POSELSTVÍ Sobota a její důležitost souvisí s každou částí trojandělského poselství ze 14. kapitoly knihy Zjevení. První anděl, který měl „věčné evangelium“ - Kristovu spravedlnost - volal: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod“ (Zj 14,6.7). Bůh je stvořitelem a má být uctíván ve svůj sobotní den na znamení, že jsme oddaní jeho slovu a jeho stvořitelské moci. Druhý anděl ve verši 8 volá: „Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.“ Babylón porušil Boží přikázání a jako den bohoslužby ustanovil jiný den, než je sedmý den sobota, která je jediným pravým znamením Božího stvoření. Třetí anděl ve verších 9-12 oznamuje, že „kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku“, bude mučen nebo zahuben ohněn a sírou. Jestliže uctíváte šelmu a její obraz, odmítáte to jediné znamení, které Bůh vyhlásil jako zkoušku věrnosti… sedmý den sobotu. SPASENÍ Třetí anděl uzavírá své prohlášení ve 12. verši tím, že identifikuje Boží lid jako ty, „kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“ Pokud jde o naše spasení, zcela se spoléháme na Ježíše a náš vztah s ním. Nezískáváme spasení skrze skutky, ale skrze Kristovu milost, kterou hlásáme. Milost je zaslíbením Božího slitování a zajištění Boží moci – ospravedlnění a posvěcení. Nemůžete oddělit, co Kristus dělá pro vás (každodenně vás ospravedlňuje, jako kdybyste nezhřešili) od toho, co dělá ve vás (každodenně vás posvěcuje, když se mu podřizujete a dovolujete moci Ducha svatého, aby měnil váš život a činil vás víc a více podobnými Ježíši). Toto je to věčné evangelium, o kterém se mluví v poselství prvního anděla. Je to spravedlnost z víry. Proto by adventisté sedmého dne měli být těmi nejmocnějšími hlasy, které zvěstují Boží milost! Tématem velkého sporu je Boží milost, která zachraňuje hříšníky a svou mocí je proměňuje v Boží syny a dcery, věrné svědky, kteří hlásají trojandělské poselství se zápalem Ducha svatého a skrze živý vztah s Ježíšem, který je počátkem i dokonavatelem naší víry.
Smiřující krev Ježíše Krista na kříži a smiřující služba Ježíše Krista v nebeské svatyni mají jen jediný účel: spasení každého hříšníka, který činí pokání. Takto, skrze jeho smiřující oběť a velekněžskou službu, můžeme přistoupit „směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Žd 4,16). Je to tato podivuhodná, mocná, zachraňující milost, kterou jsme povoláni hlásat světu, který je nemocný hříchem. Kromě toho jedině opravdové pochopení hloubky Boží milosti může přivést celou zemi k opačnému extrému požitkářství a soběstačnosti. Úžasná kniha Cesta ke Kristu to vysvětluje takto: „Nemáme žádný důvod se vyvyšovat. Jediným důvodem pro naši naději je Kristova spravedlnost, která je nám připočtena [ospravedlnění] a skrze kterou jeho Duch působí v nás a skrze nás [posvěcení]” (Cesta ke Kristu, str. 63). Přečtěte si ty nádherné stránky, které obklopují tento citát, abyste získali jasný pohled na spravedlnost z víry. DUCH PROROCTVÍ Nyní se vraťme ke Zjevení 12,17 a k dalšímu poznávacímu znamení Božího lidu ostatku. Čteme, že „se drží svědectví Ježíšova.“ Zjevení 19,10 nám říká, že „kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví“. Ten stejný duch, který působil na svaté muže v dávné minulosti, v těchto posledních dnech opět povolal Božího posla. Moji bratři a sestry z Církve adventistů sedmého dne, Pán nám dal jeden z největších možných darů a to ve spisech Ducha prorockého. Stejně jako není Bible zastaralá nebo nepodstatná, nejsou zastaralé a bezvýznamné ani spisy Božího posla pro dobu konce. Bůh použil Ellen G. Whiteovou jako pokornou služebnici k tomu, aby nám poskytla inspirované pochopení Písma, proroctví, zdraví, výchovy, vztahů, misijní práce, rodiny a mnoha dalších témat. Čtěme spisy Ducha prorockého, následujme Ducha prorockého a sdílejme Ducha prorockého. Je tolik úžasných knih, které můžeme společně sdílet, včetně té, o níž Ellen Whiteová naznačila, že by si přála rozšířit jí víc než ty ostatní – Velký spor. Děkujte Bohu za náboženskou svobodu v této a dalších zemích, která nám dovoluje sdílet pravdu. Duch proroctví je jedním ze znamení, která označují Boží lid ostatku v době konce, a dnes je stejně platný jako kdykoliv předtím, protože nám byl dán samotným nebem. Kéž jako Boží věrný ostatek nepromarníme to vzácné světlo, které nám bylo dáno ve spisech Ellen G. Whiteové. POKORA PODOBNÁ KRISTU Když používáme výraz církev ostatku a lid ostatku, nesmíme ho nikdy používat na sebe zaměřeným a vylučujícím způsobem. Máme být těmi nejpokornějšími lidmi na zemi, uznávat, že naprosto potřebujeme Ježíše, našeho Spasitele, a chválit ho za to, že nás povolal do tohoto mocného adventního hnutí. Toto adventní hnutí je tvořeno pokornými, prostými lidmi – ne slaboduchými, ale obyčejnými. Mnozí z Božího lidu jsou vzdělaní, dobře vychovaní a chytří lidé, ale přesto máme být prostými lidmi. Náš Spasitel mluvil s úžasnou autoritou, a přesto byl dostatečně pokorný, aby volal ty nejhorší hříšníky. Tato církev není jenom nějakou další denominací; je jedinečným, v nebi iniciovaným hnutím, které přináší evangelium o spasení do světa, který musí neustále růst v Ježíšově pokoře. Svět potřebuje slyšet poselství o Kristu od lidí, kteří jsou Kristu podobní. Až budeme proměněni jeho milostí, budeme kázat, vyučovat a svědčit přímo o poselství Bible a Ducha prorockého, a to pokorně, s láskou a přesvědčivě. Až se, v celé své pokoře, plně opřeme o věčnou náruč našeho Pána, bude skrze nás mocně působit, aby umírajícímu světu předal poslední zprávu o milosti. To, zda budeme úspěšní v dokončení tohoto díla, závisí na tom, zda se podvolíme Božímu slovu a necháme se vést Duchem svatým. Závisí to na tom, zda se před naším Stvořitelem pokoříme a zapřeme své já
proto, aby nás Ježíš mohl ovládnout a překonat náš hřích. Závisí to na tom, zda jsme připraveni pokorně požádat o oživení a obnovu, jak v našem osobním životě, tak v církvi jako celku, což povede k vylití Ducha svatého v pozdním dešti. Ellen G. Whiteová ve svých Svědectvích, svazek 8., zaznamenává vidění nazvané „Co mohlo být“ (Svědectví pro církev, svazek 8, str. 104-106). Viděla, že Bůh chtěl na zasedání Generální konference v roce 1901 učinit dvě velké věci: 1. Reorganizovat církev, k čemuž došlo a což nám poskytlo většinu z té struktury, kterou máme dnes; a 2. Poskytnout nám vylití Ducha, k čemuž nedošlo, protože v církvi byla nevíra a ani vedoucí určení Bohem, ani lid se před Bohem nepokořovali. Církev tak přišla o možnost dostat pozdní déšť. To bylo před 109 lety. Nenechávejme Boha už více čekat, až bude moci začít s pozdním deštěm, aby už Ježíš mohl přijít. Za tuto zkušenost se musíme dychtivě modlit. Dělali jsme to během tohoto zasedání a i poté, co odsud odejdeme, musíme nadále dychtivě hledat Boží vůli v našem životě. Ellen G. Whiteová objasnila, že „obnovení pravé zbožnosti mezi námi je tou největší a nejnaléhavější ze všech našich potřeb. Toto úsilí má být naší prvotní činností.“ (Selected Messages, svazek 1, str. 121). Během mnohých pracovních zasedání této Generální konference jste volali po oživení a obnově, po Duchu svatém a pozdním dešti. Bratři a sestry, už je čas…Pán přijde brzy! Chce mocně použít svou církev ostatku. Pán touží do nás otisknout svůj vlastní charakter. To se může stát, když se mu budeme každý den odevzdávat. Jak nám říká Pavel v listu Filipským 2,5: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.“ Když se budeme každodenně napojovat na Krista a dovolíme mu, aby skrze nás pracoval, Duch svatý nás použije, abychom hlásali jeho milost a uspíšili druhý příchod Páně. Když budeme zvěstovat Boží milost, pamatujte na to, že takové je adventní hnutí, vyvolený lid, církev ostatku, lid na cestě do nebe. V knize Kristova podobentví čteme, jaké je Kristovo přání pro jeho lid: „Kristus čeká a nesmírně touží projevit se ve své církvi. Až bude Kristův charakter dokonale napodoben v jeho lidu, potom přijde a prohlásí je za své. Právem každého křesťana není jenom čekat na příchod našeho Pána, ale také k němu přispět. Kdyby všichni, kteří vyznávají jeho jméno, přinášeli ovoce jeho slávy, semínko evangelia by bylo rychlo zaseto po celém světě. Poslední velká sklizeň by rychle dozrála a Kristus by přišel sesbírat své vzácné obilí“ (Christ’s Object Lessons, str. 69). VYJITÍ IZRAELE Z EGYPTA Ve Starém zákoně Bůh povolal zvláštní lid, který dostal poselství a určení. Byli povoláni na cestu víry a svou důvěrou v Boha hlásali světu jeho milost. Děti Izraele žili v Egyptě 400 let a stali se z nich otroci Egypťanů. Když mi bylo asi osm, vyrůstal jsem v Egyptě. Mým domovem byla Káhira…o světě mimo Střední Východ jsem věděl jen velmi málo. Je to nádherné místo plné nádherných lidí. Avšak tenkrát ve starověku byl Izrael v Egyptě v otroctví. Bůh zázračně použil Mojžíše, Arona a Mirjam a vysvobodil svůj lid, aby se mohl vydat na cestu…poslal ho do světa s posláním. Po té poslední, pustošivé desáté ráně vyrazily děti Izraele na cestu směrem na jih z Egypta. Druhá kniha Mojžíšova 13:21 říká, že „Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém…“ Jak úžasného Boha máme! Povede nás ve dne i v noci! Hospodin je vedl dolů po západní straně Rudého moře podél egyptské pouště.
Ve verši 14,12 čteme, že je Bůh přivedl na místo a řekl jim, aby se „utábořili před Pí-chírotem mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, přímo proti němu při moři“. Můj otec, který v Egyptě strávil téměř 15 let, má pocit, že ví, kde toto místo je, protože je popsáno v knize Patriarchové a proroci. Je to místo, kde Bůh ukázal a použil svou moc proti Egypťanům. Někteří bibličtí badatelé si myslí, že děti Izraele přešli Rudé moře na místě, kde bylo v moři po pás rákosí. Jakou cenu by pak mělo, aby Bůh projevoval svoji moc? Nemělo by to vůbec žádnou cenu! Ve skutečnost šlo o velmi obtížné místo. Když Izraelci táhli na jih, na západě měli egyptskou poušť, před sebou měli horu, na východě bylo Rudé moře a za nimi Egypt. Tato kapitola dále popisuje, jak faraon změnil názor a seřadil svá vojska, aby pronásledovali Izraelce, a vzali s sebou „šest set vybraných vozů, totiž všechny vozy egyptské.“ Verš 10. říká, že když Izraelci uslyšeli, jak se faraonova armáda blíží, vyděsili se. Jak je možné, že když nás Bůh vede, začneme se bát? Izraelci měli přece oblak a ohnivý sloup – proč tedy nevěřili v sílu, která je vedla? Vezměme si z toho ponaučení. Izraelci byli tak plní úzkosti, že začali plísnit Mojžíše a v 11. verši říkají: „Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti?“ Proč často jednáme stejným způsobem? Vidíme zázračná znamení Božího vedení a milosti a pak, když se něco pokazí, obviňujeme Boha. Dále ve 13. verši Mojžíš říká lidu, aby se nebáli a aby vydrželi a viděli, jak je Hospodin zachrání. Častokrát jsme pokoušeni, abychom jednali na základě našich vlastních podnětů, aniž dovolíme Hospodinu, aby vedl naše kroky. Hospodin nás ale žádá, abychom šli kupředu pod jeho vedením. A tak ve 14. verši Mojžíš dává mocné zaslíbení, které by mělo být tím zaslíbením, jež budeme hlásat, až budeme stát před vyvrcholení velkého sporu mezi Kristem a satanem: „Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“ Bratři a sestry, Hospodin bude bojovat za nás, otevře nám cestu. Dobude vítězství pro svou církev, ale musíme mu důvěřovat, musíme se před ním pokořit, musíme ho poslouchat a musíme ho následovat tam, kam on vede. A potom skrze Mojžíše dal Bůh dětem Izraele ten stejný přikaz, které dává dnes své církvi ostatků v posledním čase. 15. verš uvádí: „Hospodin řekl Mojžíšovi: "Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať TÁHNOU DÁL.“ Když Bůh říká: „Táhněte dál“, musíme jít. Děti Izraele neviděly celkový obraz. Zapomněli, jak je Bůh vedl v minulosti. Nezapomínejme nikdy na to, jak Bůh toto adventní hnutí v minulosti vedl a jak ho v budoucnosti povede k vítězství, aby bylo oslaveno jeho jméno a jeho plán spasení obhájen před celým vesmírem. Jsme na konci velkého sporu a Bůh říká: „Táhněte dál.“ Co ale měli děti Izraele udělat? Cítili se jako v pasti. Napravo měli poušť, před sebou horu, nalevo Rudé moře a zezadu se k nim blížila egyptská armáda. Nedokázali věřit v Boží moc. Překážky byly všechno, co viděli. Nevím, před jakými překážkami dnes stojíte vy. Nevím, před jakými překážkami si myslíte, že stojí církev. Ať už jsou jakékoli, Bůh má cestu - pro každého z nás osobně i pro církev, když budeme hlásat Boží milost. Před jakými překážkami stojíte v dnešní sobotu? 1. Stojíte před: - Horou světských pochybností ohledně Bible? - Mořem liberálního výkladu Božího slova? - Armádami duchovního neporozumění? Bůh říká, že jsme svatým národem a výjimečným lidem - „Táhněte dál.“ 2. Jste konfrontováni s: - Horami finančních obtíží?
- Mořem rodinných a osobních konfliktů? - Silami negativních společenských změn? Bůh říká: „Táhněte dál“, jste můj vyvolený lid. 3. Jste obklopeni: - Horami špatné komunikace? - Mořem nepokoje a nedorozumění doma/v práci/v církvi/ve společnosti? - Silami emocionálních rozporů a nedůvěry? Bůh říká: „Táhněte dál“ bez ohledu na to, jaká je vaše situace. Bůh má cestu. Zdroj inspirace nám říká: „Bůh ve své prozřetelnosti přivedl Židy do pevnosti hor před mořem, aby ukázal svou moc je vysvobodit a viditelně pokořit pýchu jejich utlačovatelů. Mohl je zachránit nějakým jiným způsobem, ale zvolil tuto metodu proto, aby vyzkoušel jejich víru a posílil jejich důvěru v něj“ (Patriarchové a proroci, str. 290). Tenkrát Bůh učinil jeden ze svých mocných zázraků a přesně tak to udělá dnes! 19. a 20. verš 14. kapitoly 2. knihy Mojžíšovy říká, že Boží oblak se přesunul z místa před Izraelci na místo za nimi, aby je chránil před egyptskou armádou. Pro Izraelce byl tento oblak zářivou záplavou světla, pro Egypťany byl temnou stěnou. 21. verš říká, že Mojžíš vztáhl ruku nad Rudé moře a Bůh vytvořil v Rudém moři velkou dálnici. Oblak zadržel Egypťany, když Izraelci ve víře přecházeli Rudé moře. Dokážete si představit vzrušení více než milionů lidí, kteří procházeli mořem po suché silnici? Umíte si představit to nadšení, když děti viděli ryby, které si tam plavaly jako v akváriu? Zdroj inspirace nám tuto situaci popisuje silnými slovy opět v knize Patriarchové a proroci: „Lekce, která je zde předávána, platí po všechny časy. Život křesťana je často zavalen nebezpečím a zdá se těžké konat povinnost. Představivost kreslí blížící se zkázu, která je před námi, a otroctví nebo smrt za námi. A přesto Boží hlas jasně říká: „Táhněte dál.“ Měli bychom poslechnout tento příkaz, i když naše oči nedokážou proniknout temnotou a na nohou cítíme studené vlny. Překážky, které nám brání v postupu, nikdy nezmizí, bude-li duch váhavý a pochybující“ (Patriarchové a proroci, str. 290). Bratři a sestry, vzhlížejte k všemohoucímu Bohu, který vás může provést čímkoliv, čemu budete muset v budoucnosti čelit. Nikdy neztrácejte naprostou důvěru a víru v něj. Vždycky poslechněte jeho příkaz „Táhněte dál.“ Když Izraelci splnili nebem nařízený úkol přejít přes Rudé moře, bylo Egypťanům dovoleno, aby je pronásledovali. Všechno probíhalo podle Božího plánu. Bůh má plán pro tvůj život i pro tuto církev. Nikdy nepochybujte o osudu tohoto mocného adventního hnutí. Je to v Božích rukou. Bůh nám dal prorocké instrukce, abychom znali, jaké bude vyvrcholení velkého sporu – Bůh je vítěz! Verše 23 až 30 popisují ten neuvěřitelný pohled na egyptskou armádu, která pronásleduje Izraelce jen proto, aby Bůh zázračně odstranil kola z jejich vozů a potom způsobil, že Rudé moře spolkne celou armádu, a dosáhl úplného vítězství. Vidíte, co se stane, když vydržíme. Uvidíme, jak nás Hospodin zachrání. 31. verš zaznamenává: „Tak uviděl Izrael velikou moc, kterou osvědčil Hospodin na Egyptu. Lid se bál Hospodina a uvěřili Hospodinu i jeho služebníku Mojžíšovi.“ 15. kapitola 2. knihy Mojžíšovy zaznamenává vítěznou píseň, kterou Mojžíš a děti Izraele zpívali: „Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s
jezdcem. Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji.“ (verše 1-2) Bratři a sestry v adventním hnutí, jsme na úžasné cestě. Dívejte se a uvidíte, jak vás Bůh vysvobodí. Boží posel prohlašuje: „Cesta, kterou Bůh vede, může vést pouští nebo mořem, ale je to bezpečná cesta“ (Patriarchové a proroci, str. 290). Samozřejmě si můžete být jisti, že ať už vás Bůh povolá na jakoukoli cestu, satan vás bude pokoušet, abyste šli opačným směrem. Kdykoliv Bůh řekne: „Táhněte dál“, satan má pro vás připravený krok zpátky. Ale přátelé moji, když stojíme těsně před naším věčným domovem, ten stejný Bůh, který přikázal Izraelcům, aby táhli dál do zaslíbené země a ne zpět do Egypta, vás dnes volá, abyste šli kupředu a ne zpátky (2 Moj 14,15). JDĚTE VPŘED, NE ZPÁTKY Jděte vpřed, ne zpátky…! Nepodléhejte mylné představě, která získáva podporu dokonce i v Církvi adventistů sedmého dne, že je potřebné přijímat některé bohoslužebné nebo evangelizační metody jen proto, že jsou nové a moderní. Musíme být opatrní a zkoumat všechny věci podle svrchované autority Božího slova a rad, kterými jsme byli požehnáni ve spisech Ellen G. Whiteové. Neohlížejte se po hnutích nebo megasborových centrech mimo Církev adventistů sedmého dne, která slibují duchovní úspěch založený na chybné teologii. Držte se dále od nebiblických duchovních cvičení nebo metod duchovního růstu, které mají kořeny v mystice, jako například kontemplativní modlitba, soustředěná modlitba (druh křesťanské meditace se silným důrazem na vnitřní ticho – pozn. redaktora) a tzv. emerging church movement (nové křesťanské hnutí, které se snaží překonat všechny teologické rozdíly mezi církvemi – pozn. redaktora), ve kterém jsou propagovány. Rozhlížejte se uvnitř Církve adventistů sedmého dne po pokorných kazatelích, evangelistech, biblických badatelích, vedoucích a vedoucích oddělení, kteří mohou poskytnout evangelizační metody a programy, které jsou založené na důvěryhodných biblických principech a tematu velkého sporu. Jděte vpřed, ne zpátky…! Používejte bohoslužbu zaměřenou na Krista a na Bibli a obvyklou hudbu během bohoslužeb. I když chápeme, že bohoslužby a kultury se ve světě liší, nedělejte krok zpátky k zavádějícímu pohanskému uspořádání, kde by se hudba a bohoslužba stala tak zaměřenou na pocity a prožívání, že byste ztratili ústřední zaměření na Boží slovo. Každá bohoslužba, ať už jednoduchá nebo složitá, by měla dělat jednu jedinou věc: vyvyšovat Krista a ponižovat naše já. Bohoslužebné metody, které vyzdvihují výkon a naše já, by měly být nahrazeny jednoduchým a příjemným zamyšlením nad biblickým přístupem soustředěným na Krista. Definovat to blíže není možné, ale když budete číst v Bibli o svatosti Boží přítomnosti, Duch svatý vám pomůře poznat, co je správné a co je špatné. Jděte vpřed, ne zpátky…! Stůjte za pravdou, i když se třeba zhroutí nebesa. Nepodléhejte fanatické nebo volné teologii, která bere Boží slovo z pilířů biblické pravdy a základních věroučných bodů Církve adventistů sedmého dne. Nenechte se ovlivnit každým malým rozmarem „nové“ teologie nebo složitými časovými schématy, které vzbuzují zdání, že důkladně vysvětlují neobvyklé nebo těžko pochopitelné koncepty, ale které mají jen málo společného s naší celkovou teologií a posláním. Historická biblická víra Církve adventisů sedmého dne se nepohne. Biblický základ bezpečně vytrvá až do konce času. Poslechněte si, co je nám řečeno v první knize série Selected Messages, str. 207-208: „Jaká je to autorita, která povede lidi v tomto úseku naší historie k tomu, aby pokoutně a významně pracovali na zboření základu naší víry – základu, který byl položen na počátku naší práce prostřednictvím
promodleného studia Božího slova a prostřednictvím zjevení? Jsme lidem, který zachovává Boží přikázání… byla na nás poslána každá fáze bludařství, aby zamlžila naši mysl pro vyučování Slova - zvláště o Kristově službě v nebeské svatyni a nebeském poselství pro tyto poslední dny, jak nám bylo dáno anděly ze 14. kapitoly knihy Zjevení. Adventisté sedmého dne byli přesvědčováni všemi možnými ideami s cílem zaujmout místo pravdy, která byla krůček po krůčku vypátrána prostřednictvím promodleného studia a o které svědčila Boží moc činící zázraky. Ale milníky, které nás učinily tím, kým jsme, mají být uchovány a také uchovány budou, jak Bůh naznačil ve svém slově a skrze svědectví svého Ducha. Volá nás, abychom se pevně drželi, ve víře, základních principů, které jsou založeny na nesporné autoritě.“ Jděte vpřed, ne zpátky…! Stůjte pevně za Božím slovem tak, jak je doslova čteno a chápáno. Musíme samozřejmě pokorně uznávat, že jsme omezené, padlé bytosti, které pozorují skutky neomezeného všemocného Boha. V obou skvělých Božích knihách, přírodě a Písmu, jsou věci, které úplně nechápeme. Ve skutečnosti je nám řečeno, že Ježíšova oběť bude „vědou a písní vykoupených po nekonečné věky věčnosti“ (Velký spor, str. 651). Ale to, co nám Bůh ze své milosti jasně řekl, abychom to brali jako fakt jednoduše proto, že on to řekl, nesmí být zahaleno skepticismem. Nedělejte krok zpět k tomu, že si budete prvních jedenáct kapitol 1. knihy Mojžíšovy nebo nějaké další pasáže mylně vykládat jako alegorické nebo pouze symbolické. V tomto týdnu jsme opět převážnou většinou hlasů potvrdili, že Církev adventistů sedmého dne učí a věří v biblickou zpávu o stvoření, ke kterému došlo nedávno, v šesti doslovných, po sobě jdoucích dvacetičtyřhodinových dnech. Církev adventistů sedmého dne nikdy nezmění své stanovisko nebo svou víru v tomto základním věroučném bodě. Kdyby Bůh nestvořil svět v šesti doslovných dnech a poté nepožehnal dni sobotnímu, proč ho dnes uctíváme v sedmý den sobotu jako adventisté sedmého dne? Nepochopit nebo si špatně vyložit tento věroučný bod znamená popřít Boží slovo a popřít smysl hnutí adventistů sedmého dne jako církve ostatků, která je povolána, aby v moci Ducha svatého hlásala trojandělské poselství. Nedělejte krok zpátky k ateistické nebo teistické evoluci, běžte kupředu k prorockému pochopení, že věrnost Bohu, Stvořiteli a Vykupiteli, bude vidět v zachovávání sedmého dne soboty, což bude určujícím znakem Božího lidu v době konce. Členové Církve adventistů sedmého dne, veďte své vedoucí, kazatele, sbory, učitele, instituce a administrativní organizace k zodpovědnosti vůči těm nejvyšším normám víry, která je založená na doslovném pochopení Písma. Použijte skvělé zdroje, jako je kniha o hermeneutice z Biblického badatelského institutu, které nám pomohou poznat správný způsob výkladu Písma. Opět v prvním svazku série Selected Messages na straně 170 čteme: „Musíme být opatrní, abychom si Písmo špatně nevykládali. Prosté učení Božího slova nemá být zduchovňováno tak, že ztratíme ze zřetele realitu. Nepřehánějme význam vět v Bibli ve snaze vymyslet něco zvláštního proto, aby byla uspokojena chuť, rozmar. Berte Písmo tak, jak je napsáno.“ Chválím Boha za to, že já i Nancy jsme byli vychováni zbožnými rodiči. Ani jeden z nás doma neslýchal znevažující nebo negativní řeči o Bibli nebo Duchu prorockém. Oba dva jsme byli vychováni v bázni před Bohem a v úctě k jeho Slovu. Před několika týdny jsem během cestování ztratil svou Bibli. Byla pro mě velmi cenná, protože jsem v ní měl poznámky. Bylo to, jako bych ztratil přítele. I když jsem si té Bible velmi cenil a jsem smutný, že ji dnes nemám s sebou, chválím Boha za to, že jsem neztratil Boží slovo. Ani vy jste neztratili Boží slovo! Máte ho v rukou ať už v tištěné podobě nebo na vašem iPhonu, iPADu nebo jiném elektronickém zařízení. Nikdy nesmíme brát za
samozřejmé, že máme svobodu číst a studovat Boží slovo. Ellen Whiteová s bolestí mluvila o Bibli v roce 1909, když se naposledy veřejně účastnila zasedání Generální konference. Když domluvila, opustila pódium, ale vrátila se a držela velkou Bibli. Třesoucíma rukama ji pozvedla před shromážděním a řekla: „Bratři a sestry, doporučuji vám tuto knihu.“ Dnes, moji milí bratři a sestry v Církvi adventistů sedmého dne, musíme pevně stát na základu Písma. Jako Boží „lid Knihy“, čtěme Bibli, žijme Bibli, vyučujme Bibli a kažme Bibli se vší mocí shůry. Jděte vpřed, ne zpátky…! Dovolte Písmu, aby bylo svým vlastním vykladačem. Naše církev už dlouho zastává historicko-biblickou nebo historicko-gramatickou metodu chápání Písma, kdy necháváme Bibli, aby se sama vykládala; řádek po řádku, pravidlo za pravidlem. Avšak jedny z těch nejhorších útoků proti Bibli přichází od těch, kteří věří v historicko-kritickou metodu výkladu Bible. Tento nebiblický přístup „vyšší kritiky“ je smrtelným nepřítelem naší teologie a našeho poslání. Tento přístup staví badatele nebo jednotlivce nad ten prostý přístup k Písmu a poskytuje jim nepatřičný prostor při rozhodování, co je pravdou, a to na základě zdrojů a vzdělání toho, kdo kritiku provádí. Od tohoto typu přístupu se držte dál, protože vede lidi k nedůvěře v Boha a jeho slovo. O této otázce přímo hovoří první svazek série Selected Messages, str. 17-18: „Když lidé ve svém omezeném posuzování shledají jako nezbytné zkoumat Písma, aby určili, co je ispirované a co není, předstupují před Ježíše, aby mu ukázali, že existuje lepší cesta, než ta, kterou nás vedl…nedovolte ani mysli ani ruce, aby se zapojily do kritiky Bible…pevně se držte své Bible takové, jak je napsána, a z úcty k její platnosti přestaňte kritizovat. Poslouchejte Slovo a nikdo z vás nebude ztracen.“ Jděte vpřed, ne zpátky… ! Přijměte Ducha prorockého jako jeden z největších darů, který byl Církvi adventistů sedmého dne dán nejenom pro minulost, ale což je ještě mnohem důležitější, i pro budoucnost. Zatímco Bible je podle našeho názoru nadřazená jako konečná autorita a nejvyšší soudce pravdy, Duch prorocký poskytuje jasné, inspirované rady, které nám pomáhají aplikovat biblické pravdy. Je to průvodce poslaný z nebe, aby dával pokyny ohledně toho, jak vykonávat naše poslání. Je to spolehlivý teologický vykladač Písma. Duch prorocký se má číst, věřit mu, aplikovat ho a propagovat. Nemá být používán jako „hůl“, kterou budete bít lidi po hlavě, ale má být pokládán za úžasné požehnání a také používán jako úžasné požehnání, které směřuje Boží církve v posledních dnech historie této země. Dovolte, abych toto své přesvědčení ještě zopakoval. Na Duchu prorockém není nic zastaralého ani překonaného. Je pro dnešek a dobu, než se Kristus vrátí. JDĚTE VPŘED Členové Boží církve ostatku, jak se blížíme ke konci času, Bůh nám říká: „Jděte vpřed.“ Jděte vpřed ve vyvyšování Krista a jeho spravedlnosti a v hlásání Bloží milosti. Jděte vpřed v předávání trojandělského poselství. Jděte vpřed v prosbách o oživení a obnovu. Jděte vpřed v následování Bible takové, jak je napsána. Jděte vpřed ve čtení a dodržování rad Ducha prorockého. Jděte vpřed v tom, že budete světu hlásat dobrou zprávu o spasení a blízkém druhém příchodu Ježíše Krista. Boží milost vede lidi na celém světě k tomu, aby „šli kupředu.“ Musíme neustále ve všech dobách pozvedat prapor veřejné evangelizace. Hlásání Boží milosti a trojandělského poselství mění lidi po celém světě. Duch svatý působí v srdcích těch, kdo slyší toto drahocenné adventní poselství prostřednictvím vašich slov a svědectví evangelia…skrze vaše hlásání Boží milosti. Potřebujeme, aby evangelizace byla začleněna do každé části našeho života tak, jak se to děje na mnoha místech včetně velké Jihoamerické divize, kde „jednotná evangelizace“ je prostě způsob života. Jeden příklad za všechny pochází s Euro-Asijské divize. Před několika lety byl Vasilij policistou v Moldávii.
Přesvědčil se o biblické pravdě a o tomto drahocenném adventním poselství a chtěl být pokřtěn jako adventista sedmého dne. Když své rodině řekl o své nově nalezené víře, jeho otec a matka řekli, že se ho zřeknou. Jeho bratr řekl, že už ho nebude dál považovat za svého bratra. Jeho manželka Galina řekla, že se s ním rozvede, a jeho policejní velitel řekl, že mu nikdy nedá volnou sobotu. Vasilij zápasil s Bohem a modlil se, aby dostal jasnou odpověď na svou modlitbu skrze náhodné otevření Bible na určitém textu. Co by měl udělat? Otevřel Bibli a z Boží milosti mu oči padly na slova z Matouše 10,35-38, kde Ježíš vysvětluje, jak se rodina může stát naším nepřítelem, a říká, že jestliže milujete otce nebo matku více než Krista, nejste Krista hodni. Vasilij cítil, že je veden k tomu, aby dbal Ježíšova příkazu vzít svůj kříž a následovat ho. Poděkoval Bohu a rozhodl se. Šel do modlitebny Církve adventistů sedmého dne a byl pokřtěn. Když řekl své manželce, že byl pokřtěn, měla už připravené dokumenty k rozvodu. Vasilij se nenechal vyvést z míry, ale řekl jí, že jí miluje. Galina doprovodila Vasilije, když šel své rodině říct novinku o svém křtu, protože věřila, že oni podpoří její námitky. Ale k jejímu překvapení Vasilijovi rodiče i bratr přijali jeho rozhodnutí bez námitek. Poté šel Vasilij za svým policejním velitelem s napsanou výpovědí a vysvětlil, že byl pokřtěn. Policista řekl: „Co to je? Dej to pryč a vem si týden volna, aby sis mohl věci rozmyslet.“ Po týdnu se Vasilij vrátil a znovu přinesl svoji výpoveď. Místo toho, aby ji přijal, policejní velitel Vasilije povýšil, aby neměl problém se sobotou. Někdy v té době se u Vasilijovy manželky Galiny v práci vyskytl vážný problém. Pracovala jako pokladní. Denní částka nesouhlasila a firma řekla, že jim dluží peníze. V zoufalství požádala Vasilije, aby se za ní modlil, a on ji pozval, aby se za ten problém modlila s ním. Příštího dne Galina našla účetní chybu, která se týkala přesně té dané sumy peněz. Vasilij ji vyzval, aby své srdce odevzdala Bohu, protože vyslyšel jejich modlitbu, ale ona odmítla. Později Galinina matka onemocněla rakovinou a Vasilij s Galinou ji navštívili a modlili se za ní. Božím zásahem byla uzdravena! Galinino srdce změklo a ona šla přímo do Církve adventistů sedmého dne a byla pokřtěna. Jsem velmi šťastný, že vám dnes mohu oznámit, že Vasilij Garascuic je nyní hospodářem Moldavské unie a z Boží milosti jsou Vasilij a Galina dnes tady s námi. Mohli byste prosím laskavě povstat? Představují tisíce obrácených mocí Ducha svatého. Chvalte Boha za zachraňující moc jeho milosti! Moji bratři a sestry, zde v budově Georgia Dome a po celém světě v moci Ducha svatého hlásají Boží milost a trojandělské poselství. Jsme nádherně různorodá církev, ale přesto jednotná v Kristu a tomto drahocenném biblickém poselství. Jsme mezinárodní rodinou z každého koutu zeměkoule a hlásáme Boží milost, jak jdeme kupředu sjednoceni Duchem svatým a našimi základními věroučnými body. Adventní hnutí v těchto posledních dnech nese světu drahocenné poselství! Hlásáme poselství prvního, druhého a třetího anděla, abychom volali lidi zpět k pravé, biblické bohoslužbě. Jak úžasný Stvořitel! Vykupitel! Velekněz! Obhájce! Přítel! Jak úžasný Bůh! Ježíš už brzy přijde!! Už brzy uvidíme na východní obloze malý, tmavý obláček, veliký asi jako půlka lidské pěsti. Bude větší a větší, jasnější a jasnější. Celé nebe se vyleje ve vyvrcholení pozemské historie. Všichni ho uvidí ve stejný čas. To bude nebeský zázrak. A usazený uprostřed milionů andělů bude ten, na koho čekáme…ne ten pokorný zlomený beránek, ne velekněz, ale Král králů a Pán pánů, Ježíš Kristus, náš Spasitel! Vzhlédneme a
řekneme: „Toto je ten Bůh, na kterého jsme čekali.“ Kristus shlédne dolů a řekne: „Správně, služebníku dobrý a věrný, vejdi a raduj se u svého Pána.“ A my budeme stoupat a setkáme se s Pánem ve vzduchu, abychom šli domů a byli s ním navždy…krásný konec adventní cesty! Jestliže se Boží úžasná láska a plán spasení - jeho vítězící milost - dotkla vašeho srdce a chtěli byste obnovit své odevzdání se jemu a poslání adventistů sedmého dne, až se vrátíte domů, abyste hlásali jeho milost, budete chtít pořádat o oživení a obnovu ve svém životě i v církvi. Budete chtít přítomnost Ducha svatého a pozdní déšť, když budete hlásat Boží milost. Budete chtít druhým hlásat trojandělské poselství. Budete chtít vložit svůj život a svoje osobní svědectví do rukou Všemohoucího Vykupitele, Velekněze a přicházejícího Krále, abyste soudu čelili skrze jeho krev, jeho zásluhy, jeho milost a milosrdenství… Jestliže si přejete pokorně požádat Pána, aby převzal vedení vašeho života a pomohl vám hlásat Boží milost v těchto posledních dnech pozemské historie, nyní tiše povstaňte a zůstaňte stát v oddanosti k němu. Zvu vás, abyste přijali podivuhodnou Kristovu milost do svého života, obnovili svůj závazek vůči němu a tomuto skvělému adventnímu hnutí, abyste hlásali Boží milost a požádali Boha, aby pomáhal církvi „jít kupředu“. Než zazpíváme závěrečnou píseň a dostaneme závěrečné požehnání, hledejme Boha společně na modlitbě… Zvu vás, abyste zůstali stát a obrátili se k člověku vedle vás nebo za vámi…a v upřímné a pokorné modlitbě proste Pána o oživení a obnovu, aby Duch svatý mohl vést Boží církev ostatků, až „půjdeme kupředu“ a budeme hlásat Boží milost a trojandělské poselství. Modleme se společně a zůstaňme stát. .
