KÁVA, ENERGY DRINKY, TALISMANY ANEB STÁTNICE V PLNÉM PROUDU Státní zkouška, ať na bakaláře či magistra – to je téma naší dnešní reportáže. Vydali jsme se společně s redakčním týmem vyzvídat od studentů po státnicích či před státnicemi jejich pocity. A jaké byly mé pocity ze státních zkoušek jakožto studentky prvního ročníku? Vše se dočtete v této reportáži. 11:45...15 minut před slavnostním vyhlášením výsledků. Stojím mezi potenciálními magistry a připadám si jako na gymnáziu, kdy jsem byla primán a maturanti skládali zkoušku z dospělosti. Jakožto studentce prvního ročníku mi státnice přijdou v nedohlednu. Obdivně pohlížím na všechny zúčastněné. Zvládli všechny zkoušky, které mě teprve čekají a já se jich tak bojím. A teď tu stojí u státních zkoušek. Nervozita by se dala krájet. Všímám si těkavých pohledů studentů, kteří zkoumají, co tu dělám. Evidentně vidí, že k nim nepatřím. Zatím je nechávám být, na dotazy bude prostor až po vyhlášení. Přemýšlím, co se jim tak může přemítat v hlavě. Jestli myslí na státnice nebo se snaží spíš myslet na něco jiného. Snažím se vybavit si svoje pocity z maturity, která je samozřejmě se státními zkouškami nesrovnatelná. Co jsem cítila, než jsem se dozvěděla verdikt? Matně si vzpomínám, že jsem venku kouřila a nemyslela na nic. Což oni také asi dělají, před budovou postává plno studentů s cigaretou v ruce. 12:05 a stále nejsme zváni k vyhlášení. Zatím se mi nechce dělat s nimi rozhovory, musí mít nervy jako na špagátku. Ale fotografové z redakce kolem mě už bouřlivě mačkají spouště a nebohé studenty fotí. Tak ráda bych se jich zeptala, jak se cítí, tak ráda bych si to dokázala představit! Ale ono mě to s trochou štěstí čeká. Za dva roky. VELMI DOBŘE, VELMI DOBŘE, VÝBORNĚ, VELMI DOBŘE, VÝBORNĚ A DOBŘE... 12:10 a my konečně jdeme dovnitř. Opět si musím s úsměvem vzpomenout na maturitu, kdy jsme stáli nastoupení přesně takhle v řadě a čekali na verdikt poroty. První zpráva je asi tak nejpozitivnější pro všechny budoucí magistry. Státní zkoušku všichni udělali. V místnosti je cítit, jak polevila negativní atmosféra a všichni jsou najednou dobře naladěni, včetně PhDr. et ThDr. Radka Mezulánika, PhD., předsedy komise a zároveň vedoucího katedry mediálních studií. Postupně čte jména podle toho, jak zkoušku skládali. Velmi dobře, velmi dobře, výborně, velmi dobře, výborně a dobře. Tak zní verdikt. A jedno vyznamenání, z čehož mají všichni členové komise radost. „Kéž bych to takhle taky jednou zvládla“ pomyslím si a pozoruji vyhlášení dál. Fotografové kolem mě horečně dělají snímky jako nějací paparazziové. Teď si čerství magistři musí opravdu připadat jako hvězdy nejvyššího kalibru. Dále probíhá klasické potřásání rukou a gratulace. Také bych jim nejradši pogratulovala. Ale na to není čas, musím vyzpovídat předsedu komise, pana Radka Mezulánika. Trochu bázlivě k němu přicházím a prosím ho o rozhovor. Velice přívětivě mi odpoví, že není problém. Jdeme stranou na chodbu společně s fotografem a rozhovor může začít.
1
„ZATÍM JSME CELKEM SPOKOJENI“ Předčily státnice vaše očekávání?Jaké byly znalosti studentů? Mezulánik:Ono se to těžko dá říct jaká jsou očekávání, my vždy čekáme jen ty nejlepší výsledky. Ale občas se stane, že někomu třeba, jak se říká „nesedne“ otázka nebo zrovna není tak disponován jak by si sám přál a s tím pak neuděláme nic ani my, ani on. Ale já si myslím, že zatím takovéto případy zatím nenastaly v této naší komisi, snad jen jeden nebo dva, ale většinou ti, co neuspěli, tak z důvodu formálních nedostatků v diplomové práci. Dá se tedy říct, že zatím jsme celkem spokojeni, dokonce jsme zde měli jen jednu nebo dvě trojky během těch tří dnů, což je také úspěch, jinak jsou to většinou dvojky nebo jedničky. Bohužel máme málo vyznamenaných, některým to uteklo jen těsně, ale i tak myslím, že každý den jsou alespoň dva vyznamenaní. Dokonce jsme dnes měli obhajobu diplomové práce, která je již realizována v praxi, jedná se o logo Hradní stráže, které vzniklo právě v rámci diplomové práce, a dnes už ho mohou obdivovat všichni návštěvníci Hradu. Sedíte u státních zkoušek celé dopoledne, jak se připravujete na další den státnic, jak relaxujete? Mezulánik:No tak ta relaxace, ono se toho už moc dalšího dělat nedá, protože je to skutečně náročné, člověk je od rána v takovém napětí, kdy musí skutečně pozorně sledovat všechny ty výstupy, tak se snažím relaxovat minimálně nějakou dechovou činností a pak třeba shlédnutím filmů nebo četbou něčeho. Po rozhovoru s velice příjemným vedoucím katedry mediálních studií si vzpomenu, že jsem ještě chtěla udělat rozhovor se studenty, kteří se právě dozvěděli verdikt poroty. Běžím proto ven a ejhle! Jeden čerstvý magistr tu stojí a dává si zaslouženou cigaretu. Okamžitě se k němu přitočím a začínám klást otázky. „NEUSTÁLE JSEM PIL ENERGY DRINKY“ Student SMK Štěpán Chládek, věk 28, magistr, výsledná známka: 3 Jak jste se připravoval na státnice, máte nějaké zvláštní rituály? Rituály určitě žádné nemám a učil jsem se 14 dní poctivě. Jen jsem pil neustále energy drinky, mám je rád, takže jich padlo velké kvantum. To je docela dlouhá doba, a kolik hodin jste se tak denně učil? Okolo 8 hodin. Jak probíhal předvečer zkoušky? No, klasické nervy na pochodu, ale v pohodě, brzo spánek a soustředit se na výkon. Splnily státnice vaše očekávání? Ale jo, splnily, jsem rád, že jsem to udělal. Takže na vás byli kantoři hodní? Ano, snažili se i pomáhat. Budete dnes večer někde oslavovat? 2
Vzhledem k tomu, že jdu zítra do práce tak ne, nechám to až na víkend. A co teď?Jste magistr, co plánujete do budoucna?Budete se věnovat něčemu, co souvisí s tímhle oborem? Já pracuju ve státní složce, takže celkem mimo obor, ale určitě mi ten titul pomůže třeba na jinou pozici. „Chudák, jde do práce, nemůže oslavovat. Já až udělám státnice, budu týden v lihu...“ říkám si pro sebe, i když vím, že to samozřejmě není pravda. Pak si všimnu nervózně postávající slečny a muže před dveřmi budovy. „Dobrý den, tak už to máte za sebou?“ ptám se, i když je mi asi jasné, jak bude znít odpověď – „Ne, ještě ne“. Výborně, to potřebuji, někoho, kdo to ještě má před sebou. „A můžu Vám položit pár otázek týkajících se státnic?“ – „Ale jo, proč ne“ zní pozitivní odpověď a mé novinářské srdce plesá. „VYPRACOVAT SI OTÁZKY A UČIT SE“ Lucie Marková, Evropská hospodářskosprávní studia, před státnicemi na Mgr. Milan Čepák, Řízení lidských zdrojů, kombinované studium, před státnicemi na Bc. Jak jste se připravovali na státnice, máte nějaké zvláštní rituály? Lucie:Nemám nic, normálně klasika, vypracovat si otázky a učit se. Milan: Pil jsem hodně kávy. Jak dlouho jste se tak učili? Lucie: No, tak tři týdny určitě. Jak probíhal předvečer státnic? Lucie: Doučování, opakování, příprava obhajoby a rychle spát. Milan: Opakoval jsem si, poslední dva dny jsem si vzal dovolenou a snažil jsem se ještě do hlavy nacpat ještě to, co se nepovedlo předtím. „BUDE TO O TOM, ABY Z NÁS DOSTALI TO, CO VÍME“ Co si myslíte, jak se k Vám kantoři budou u státnic chovat? Milan: Zatím se zdá, že komise je vlídná, myslím, že to bude spíš o tom, aby z nás dostali to, co víme než to, co nevíme. Zdá se, že nebudou potápět. Když uděláte státnice, budete dneska večer někde oslavovat? Lucie: Když je udělám, tak asi ano. Milan: Nechám si to na pátek, to máme společnou akci.
3
Když splníte státnice, co budete plánovat do budoucnosti? Budete pokračovat v tomhle oboru? Lucie: Studijně určitě ne a co se týče práce, tak uvidíme. Milan: Zatím to neplánuji. Dám si pauzu a kdykoliv se k tomu dá vrátit. Všimla jsem si, že studenti se dělí na tři skupiny. Ti, co se tváří nervózně/nešťastně/zhrouceně, ti, kterým je evidentně všechno jedno a pak ti, co se smějí a vtipkují. Až budu dělat státnice já, určitě budu v té první skupince. Znám se, jaký jsem nervák. Vracím se nahoru do patra, kde probíhají státnice. Studenti posedávají na schodech, jedna studentka svírá plyšového medvídka pro štěstí. Najednou mé ucho zaslechne: „Vole, ty máš samý jedničky jo?“. „Tak toho musím vyzpovídat“ říkám si v duchu a běžím za ním. „Vy jste ten s těma samýma jedničkama?“ dobíhám sympatického mladíka. „Jojo, proč?“ – „Můžu vás na chvíli vyzpovídat?“ – „Ale proč ne, povídejte.“ „BUDE TO HODNĚ BUJARÉ“ Jan Hnilica, Evropská hospodářskosprávní studia, 25 let, Bc., výsledná známka: 1 Splnily státnice vaše očekávání? Z mé strany splnily očekávání, co se týče komise, tak mě mile překvapila, čekal jsem, že po té odbornostní stránce to nebude tak „horký brambor“, ale byli na úrovni, a na druhou stranu nebylo to nic, co by toho studenta potopilo. Tedy určitě, splnilo to všechna kladná očekávání. Jak probíhal předvečer státnic? Já jsem se předvečer už neučil, v podstatě jen v rodinném kruhu, konverzačně, snažil jsem se maximálně uvolnit, protože nervy pracují a už nemá smysl do sebe soukat další informace. Měl jste nějaké speciální rituály při učení? Asi ne, bylo to hodně narychlo, takže celodenní učení. Ale s sebou rozhodně do kapsy talisman, což jsem si všiml, že spoustu studentů učinilo také. Jak dlouho jste se učil na státnice? 3 dny jsem si zpracovával podklady, abych se měl v podstatě z čeho učit nějak komplexně a potom 4 dny studia, na každý předmět jeden den komplet, 12-14 hodin učení, 6 hodin spánku. Jak budou probíhat oslavy? Zítra musím do práce, navíc mám před sebou dlouhou cestu na sever, takže oslavy nechám na víkend, a to bude určitě v kruhu přátel, kde to bude hodně bujaré. Co vaše plány do budoucna? Teď se mi otevírají dveře, určitě tu budu chtít studovat dál, na této škole mě začala bavit ekonomie, krom toho, že mám poměrně blízko k právu, takže se studiem rozhodně nekončím. Jsem nadšená, takhle ochotného člověka jsem snad ještě nezpovídala. Povídala bych si s ním klidně dál, ale musím běžet na vyhlašování dalších výsledků. 4
Cestou zpět do studia vidíme před budovou hlouček studentů, kteří právě udělali bakaláře, stojí venku každý se sklenkou šampaňského a připíjí si na zdraví. Z jejich tváří je vidět radost a nadšení. „Už to taky chci mít za sebou!“ říkám si a pomalu zaplouvám dovnitř studia, abych je nerušila v jejich radostném opojení. Je 13:45 a já končím svou reportáž z průběhu státnic. Jak to na mě vše působilo? Komise byla velice příjemná, bylo vidět, že mají radost z toho, že všichni státní zkoušku udělali. A co sem se tak bokem dozvěděla od studentů, prý jsou i hodní a snaží se člověku pomáhat. Takže už se bojím o něco méně. Asi tak o jedno procento. A studenti? Klobouk dolu před nimi, nedovedu si představit, že za dva roky budu stát na jejich místě, znova na potítku, znova před komisí. Teď se bojím zkoušek, na které si oni už ani nevzpomenou. Chtěla bych všem úspěšným čerstvým bakalářům i magistrům touto cestou pogratulovat, popřát hodně úspěchů v následujícím studiu či v práci a samozřejmě i v jejich osobním životě.
Anna Dvořáková
Autorka je studentkou Univerzity J. A. Komenského Praha
5
