Kateřina Gutwirthová – Ennerdale 2. dopis – 24. 10. 2009 – Mnoho tváří JAR Sanbonani z JAR,
měsíc se s měsícem sešel a já už jsem skoro 2 měsíce v JAR. Zatímco k vám přišel podzim, k nám dorazilo jaro a s ním mnoho změn. S prvním jarním dnem k nám přišly 30 – ti stupňové teploty, dlouho očekávané období deště, hromy a blesky. Do komunity nám přineslo italskou sestru a s ní italské jídlo, italské kafe, italské řízení a italský temperament. Bohužel nám také odneslo do Zambie sestru Marii, mému věku nejbližší a bohudíky odneslo Ramadán, jehož projevy (nutno říci, že ne vždy příjemných tónů), jsme byli nuceni poslouchat od páté hodiny ranní. Minulý týden jsme měli ve škole prázdniny, fungovala ale školka a děti měly možnost přijít na snídani a oběd. Většinou přicházely až na oběd, snídaně je poměrně brzy. Já jsem měla na starosti dopolední aktivity pro děti. Učitel Mandla, který se se mnou stará o oratoř, byl celý týden na školení HIV fotbalu od UNICEF a čtyři místní animátoři, jenž mi slíbili každodenní spolupráci, jsem celý týden neviděla. Africká zodpovědnost je jedna z věcí, na kterou si tu těžko zvykám. Místní dívky vám vše odkývou a slíbí, jen aby vás nenaštvaly. O prázdninách, ale i na páteční oratoř, přicházejí většinou kluci. Holky mají poměrně tvrdší život, musí doma pomáhat, spousta z nich se kolem 14. roku stává matkami a s pomocí otců rozhodně nemohou počítat. Štěstí je, když nejsou HIV pozitivní. JAR je země mnoha tváří, nejvíce viditelné odlišné tváře jsou bohatství a chudoba. Bohatí a chudí, stejně jako bílí a černí, zde žijí téměř dokonale separováni. Já např. bílé potkávám jen, když přijedou doktoři do školy, nebo když se dostanu do velkého nákupního centra v Johannesburgu. Když mě jeden z učitelů vzal poprvé do centra Johannesburgu, tak jsem si připadala jak v džungli. Za celý den jsem potkala jednoho bílého člověka, studenti v muzeu se se mnou fotili, málem mě přejelo několik aut, a když jsme svižně procházeli rušnou ulici Joburgu, jeden z přítomných pánů zvedl své dítě a v Zulu pronesl: „Podívej, chlapče, takhle vypadá bílý člověk!“, tak i takový může být Johannesburg.
2. dopis – 24. 10. 2009 – Mnoho tváří JAR
Kateřina Gutwirthová – Ennerdale Díky poměrně stabilní ekonomické a politické situaci se JAR v posledních letech potýká s velikou vlnou přistěhovalců z okolních států, díky tomu roste už tak vysoká kriminalita, která zase způsobuje veliký odliv vzdělaných lidí. Pro srovnání, před 50 – ti lety žilo v JAR kolem 13 – ti milionů lidí, nyní je to 46 milionů. V naší škole je poměrně vysoká koncentrace přistěhovalců. Já mám momentálně na starosti 4 děti na osobní výuku, z nich 3 jsou přistěhovalci. Zulfa přišla z Mozambiku, je jí kolem 12 – ti let, vůbec neumí anglicky a ani zatím neovládá moc dobře lokální jazyky, do školy zřejmě nikdy nechodila, a tak je navzdory svému věku ve druhé třídě (tam by měly být děti kolem šesti let). Nechceme, aby ztratila další rok, a tak se jí každý den intenzívně věnuji. Dále mám na starosti Eivna a Owena, takové dva kosí bratry. Jejich výuka je pro mě obrovským sebeovládáním. Eiven snad přišel ze Swazijska, jeho maminka uklízí v muslimské škole a tatínek je prý prorok, který vidí do životů ostatních lidí, bohužel ale zřejmě nevidí do života svého syna. Eiven je roztržitý, naprosto neschopný koncentrace, neustále mi pojídá propisky, okusuje tužky a gumy, když se jen na chvíli otočím, hned se něco stane, v 10 – ti letech neví kolik je 5+1, a když chci, aby mi spočítal 6 puntíků na papíře, musím se na něho upřeně podívat a svým výrazem dát jasně najevo, že to myslím vážně. Owen přišel ze Zimbabwe, kde ho našla „nějaká teta“. Ztratil celou rodinu, jak dlouho žil sám, jak se živil a jak toto období přežil, nevíme, ani nevíme, jakým způsobem přišel o rodinu. Teď má Owen rodinu novou a zdá se být spokojený. Když jsem ho měla poprvé, byl zakřiknutý a bojácný, teď si s jeho zlobením často nevím rady. Jeho zlobení ale signalizuje více pocit bezpečí a vděčnosti, než čehokoli jiného. Každé dítě z naší školy má podobný příběh, kdyby ho nemělo, nebylo by v naší škole. Někteří jsou na tom lépe, někteří hůře. Já se cítím od dětí a jejich problémů hodně vzdálená. Každé odpoledne jim řeknu ahoj, uvidíme se zítra a jen vidím, jak se ubírají do svých slavných domovů. Bohužel musím říct, že největším nepřítelem dětí není chudoba, ale většinou rodina a prostředí, ve kterém žijí. Ale jinak se s dětmi docela často zasměji. Zrovna předevčírem zabily hada, obrovský humbuk po celém školním (kostelním) dvoře i mimo něj, ačkoli jsem nerozuměla ani jediné slovo, podle vzrušených výrazů v obličeji mi hned bylo jasné, že je to had, a skutečně byl, s
2. dopis – 24. 10. 2009 – Mnoho tváří JAR
Kateřina Gutwirthová – Ennerdale utrhnutým ocáskem a čtyřmi nožičkami, ale hlavně že ho dostaly. Ve Fine Town v podstatě nemá nic živého šanci přežít, co leze po zemi, to se zabíjí a co lítá ve vzduchu, to se chytá na večeři. Minule kluci v oratoři chytli takového afrického vrabčáka, doma bych jim hned přikázala, aby ho pustili, tady jsem jim nakázala, ať ho odnesou rovnou domů a nehrají si s ním po cestě. A co se týče mě, tak já se mám dobře, už bez problémů slyším na oslovení sestra, zvykám si na africký akcent angličtiny, znovu začínám kreslit a hrát si s nůžkami, ve škole se učím skákat
gumu, házet kameny, hrát fotbal a kriket, být trpělivá a
ovládat se, po večerech se učím základy Zulu a jiných afrických jazyků, jména dětí, opakuji malou násobilku, sčítání, odčítání, násobení a dělení a také se učím péct pravou italskou pizzu. Trochu začínám mít strach, abych nepřijela úplně dokonalá ☺.
A to je ode mě za září vše, teda skoro, dole si ještě můžete prohlédnout fotky.
Všechny Vás moc zdraví Vaše sestra sister Kateřina!
2. dopis – 24. 10. 2009 – Mnoho tváří JAR
Kateřina Gutwirthová – Ennerdale
Z naší oratoře se pomalu stává kroužek kreslení, z počátku jsem měla tendenci hrát pohybové hry, ale už jsem rezignovala, fotbal si mohou zahrát i bez nás…
Shromáždění na začátku školy. Nejdřív se zpívá a tancuje, potom následuje slůvko a modlitba. Vpravo dítě s červenou čepicí je Zulfa. Vlevo tancující chlapci jsou žáci.
2. dopis – 24. 10. 2009 – Mnoho tváří JAR
Kateřina Gutwirthová – Ennerdale
Oběd před školou (kostelem) a stolní fotbal, po 3minutach hraní vám vřískot 30 černoušků připadá jako symfonie.
Fotka Fine Town pořízená z auta. 2. dopis – 24. 10. 2009 – Mnoho tváří JAR
Kateřina Gutwirthová – Ennerdale
Děti mají zatím uniformy z různých škol, kdo jakou sehnal. Sestry se nyní snaží dát dohromady jednotné uniformy. Pro děti jsou uniformy důležité, stírají na první pohled rozdíly mezi bohatými a chudými a dodávají pocit rovnocennosti vůči dětem z jiných škol. Myslím, že talíř nakonec vyhrála dívka.
2. dopis – 24. 10. 2009 – Mnoho tváří JAR
Kateřina Gutwirthová – Ennerdale
Na koncertě v Sowetu z mládeží z Lowly, kde máme každou neděli se sestrou Margaret skupinky “katechismu”, já mám mládež do 16 – ti let, sestra Margaret nad 16 let. Nedokážete si představit, jak může být pětihodinový africký koncert nudný. Já mám na sobě tradiční Lesothský blanket.
Jeden z fotbalových stadionů na mistrovství 2011, vedle jeden z tradičních squoter campů. Fotku pořídil za jízdy z otevřených dveří vlaku a za spolupráce spolucestujících učitel Mandla.
2. dopis – 24. 10. 2009 – Mnoho tváří JAR
