EXPEDIČNÍ DENÍK JAR

WWW.POAFRICE.COM EXPEDIČNÍ DENÍK – JAR 2012 15.11. – 30.11.2012

ČTVRTEK 15. LITOPADU 2012, PRAHA Předem si domlouváme schůzku kolem 13 hodiny na pražském letišti. Minulý rok jsme odlétali z Ruzyně, letos už z Václava Havla. Odlet letadla společnosti Emirates do Dubaje je odsud pravidelně v 15:20 hod. S Alenkou jedeme společně z Hradce, Iva míří do Prahy z Náchoda a Lukáš z Brna. Po 15 hodině se náš Boeing 777 zvedá z letištní plochy, po chvíli se prokouše mlhavou pokličkou nad Prahou a vydal se směrem k Dubaji. Tenhle pravidelný let mám rád, protože slibuje výbornou podívanou na noční Irák a Kuwajt, tedy státy osvětlené ropnými věžemi. PÁTEK 16. LISTOPADU 2012, DUBAI, JOHANNESBURG Po půlnoci dubajského času jsme opět na zemi a máme asi 4 hodiny času do odletu pravidelného spoje Dubaj – Johannesburg. Čas trávíme prohlížením krámků, čtením a pospáváním. Do Johannesburgu odlétáme opět Boeingem 777, tentokrát ale ve verzi 300 ER, tedy větším bráškou předchozího spoje. Jsem trochu zklamaný, protože Emirates z této linky stáhli Airbus A380, který poskytuje větší pohodlí. Let ale není tak dlouhý, trvá asi 7 hodin, takže se to dá přežít. Jediné, co mi na palubě letadla vadí je neuvěřitelné množství Indů. Proti Indii nic nemám, ale to, jak se Tihle lidé dokáží chovat na palubě letadla je pro mě nepochopitelné. Rámus, nepořádek atd. Nelítám s nimi rád. WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


Kolem jedenácté hodiny jsme v Johannesburgu a začíná tradiční kolotoč – projít kontrolou, vyzvednout kufry, vyměnit hotovost, vyzvednout si auto a vyrazit. Tenhle rituál nám trvá asi hodinu a půl. Paní u pasové kontroly mě rozesmála, protože se na nás s Alenkou podívala, ověřila si, že jsme pár a pak se její úsměv rozzářil, popřála nám krásný pobyt a navrch přidala něco v duchu „vezměte se a mějte spoustu dětí!“. Výměna peněz probíhá rychle, pak už jen hledáme kancelář společnosti Budget, od které máme auto. Vyřízení auta trvá asi půl hodinky. Na parkovišti už na nás čeká stříbrná Toyota Corolla ve verzi sedan. Trochu mě překvapuje, když nikdo z Budgetu netrvá na tom klasickém předávácím rituálu s kontrolou celého auta, podepisování papírů o jeho stavu atd. Vlastně si nás nikdo nevšímá, takže nakládáme kufry a vyrážíme do sluncem prozářeného dne, který na nás už pomrkává za garážovými vraty. Do Pilanesberg NP je to z letiště asi 200km. Teploměr ukazuje krásných 33°C a já už se těším na Manyane kemp. Cestou se ještě zastavujeme v obchoďáku v Moogwase, kde nakupujeme na další dva dny. V kempu je totiž jen malý krámek se základním vybavením. Pilanesberg NP nepatří do sdružení parků SANparks, takže cena se letos nezvedala. Všude jinde se cena za ubytování zvedla a to včetně ceny potřebné Wild karty. Stavíme stan, vybalujeme základní věci a poté se s plavkami vydáváme k bazénu. Kolem sedmé hodiny už nás čeká jen sprcha a před osmou už všichni ležíme ve stanu uloženi ke spánku před prvním opravdickým dnem v Africe. SOBOTA 17. LISTOPADU 2012, PILANESBERG NP Teploty: 5:30 – 22,4°C 12:00 – 36,5°C 20:00 – 28,3°C Na recepci v Manyane nám potvrzují, že brána parku ráno otevírá v 6 hodin. Nezdá se mi to, ale věřím jim. Ráno se ukazuje, že jsem měl správné tušení, protože po našem příjezdu k bráně v 6 hodin ráno už mají půl hodiny otevřeno. Po vyřízení vjezdu do parku se vydávám po známé silnici k Pilanesberg Center. Náš první spatřený „úlovek“ je kapitální. Je to dvojice nosorožců bílých, nebo-li tuponosých. Než dojedeme k Centru, tak už máme za sebou šakala, vzorovou žirafu pijící z napajedla a také skupinku asi 20 slonů kráčejících po svahu jednoho z kopců nedaleko silnice. Centrum Pilanesbergu je otevřené po loňské rekonstrukci. Na terase už zase stojí slunečníky, u napajedla se pasou pakoně a obchůdek se z pravé části přestěhoval do levé. Je tu ale zatím vidět, že se tu všichni teprve zabydlují.

WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


Odtud mám v plánu zajet na hide na jezeře Mankwe, kde už několik let marně lovím jednu kešku a kromě toho je to nejnavštěvovanější hide v celém parku. To se také potvrzuje, protože parkoviště je zde plné k prasknutí. Zhodnotím naší časovou situaci a po krátkém náhledu do mapy se vydáváme k malé nádrži ve zdejších kopcích – Makorwane Dam. Byl jsem zde naposledy v roce 2008. Na uschlém stromě v jezeře sedí jasnohlasý orel. Na hidu sice narážíme na hlučnou anglickou rodinu s dětmi, která znamená snížení šancí na dobré pozorování, ale i přes ten hluk se nakonec k protějšímu břehu odvažuje skupinka buvolců s malými. Je to krásná podívaná. Zpátky se vracíme po Tlou Drive. Před příjezdem na asfaltovou silnici se na Sefara Drive, tedy levé odbočce z Tlou už z dálky objevuje skupinka aut a impaly a jiné malé antilopy jsou očividně neklidné. To může znamenat jen jedno – lev! Tlačíme se k ostatním autům a ukazuje se, že mám pravdu. Asi 50m od cesty leží pod akácií skupinka tří lvic. Jsou sice daleko, ale vidět hned první den lva je úžasné. Také zde míjíme tmavě šedý Chevrolet s lidmi, kteří mají v kempu červený stan Husky a o nichž se domníváme, že tedy musí být také Češi. Už při prvním pohledu do auta je nám i beze slov jasné, že je to pravda. Za volantem totiž sedí moderátor Martin Dumbrovský. Je něco kolem desáté hodiny a přichází hlad. Proto se cestami ubíráme na můj oblíbený Picnic Site – Fish Eagle, který leží na břehu jezera Mankwe. Zde si dáváme brzký oběd a pozorujeme pasoucí se žirafy. Poté míříme zpět do kempu. Asi kilometr před branou se chci ještě podívat rychle na Tilodi Dam. Vidíme zde bílého ibise, varana, skupinku hrochů, snovače a popelavou volavku. Před polednem jsme v Manyane a až do tří hodin ležíme u bazénu a odpočíváme. Potkáváme zde i africkou svatbu. Po třetí hodině už jsme zase v parku. Vydáváme se Dhatabaneng Drive k Malatse Dam, kde jsem minulý rok viděl stádečko slonů. Tentokrát máme opět štěstí na nosorožce. Asi 5m od cesty se tu skupinka tří nosorožců koupe v bahně. Na Malatse pozorujeme ptactvo, sumečky a na protějším břehu několik makaků. Na nedalekém Dithabaneng Dam je pusto, ale cestou potkáváme další nosorožce, buvolce a konečně i prvního kudu. Na Ratlhogo Waterhole jsem byl také naposledy před čtyřmi lety a tentokrát zde máme obrovské štěstí, protože se pár metrů před pozorovatelnou válí ve vodě překrásný hroch, který nám několikrát také ukáže svou tlamu plnou zubů. Poté se již blíží zavírání brány a tak opouštíme park a vracíme se do kempu, kde si kupujeme první studené pivo a večeříme u bazénu. Cestou zpátky ke stanu se odtrhuji od naší skupinky a jdu navštívit pana Dumbrovského. Nechci, aby to vypadalo, že si jdu pro podpis nebo fotku, tak se nepředstavuji a nenutím k tomu ani jeho. Očividně je to dobrá taktika. Zajímá mě, co viděli přes den v parku, WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


jestli ještě někde nenarazili na lvi a nakonec se bavíme o několika jiných parcích, poté o Africe obecně, vyměňujeme si zkušenosti, dáváme druhému každý svá doporučení a já tu trávím skoro půl hodiny ve velice příjemném rozhovoru s někým, kdo má k Africe stejný vztah jako já. Tenhle podvečerní rozhovor ve mně zanechává stopu a jsem za něj moc rád. NEDĚLE 18. LISTOPADU 2012, MARAKELE NP Teploty: 7:00 – 26,4°C 12:00 – 34,5°C 18:00 – 29,5°C Tentokrát není kam spěchat, dnes nás čeká jen přejezd do Marakele, které je od Pilanesbergu vzdálené asi 80km, tedy v Afrických poměrech asi 2 hodiny jízdy. Po zabalení stanu a všech věcí ještě v krámku v kempu kupujeme dřevo na grilování a vyrážíme směrem na Thabazimbi. Do Thabazimbi přijíždíme před desátou hodinou, nejprve nakupujeme v místním Intersparu a poté se vydáváme na bránu parku, kde asi tři čtvrtě hodiny vyřizuji vjezdové povolení, ubytování a hlavně Wild karty. Černoch na recepci mi tu dělá radost. Je tu pořád ten samý. Když je vše vyřízené a zaplacené a on mi podává všechny dokumenty, tak mi nakonec ukazuje mapku, kde se nachází kemp. Říkám mu, že vím, kde kemp je, že už jsem tu byl třikrát, načež se on rozzáří a vesele prohlásí „Welcome Home!“. To bylo od něj opravdu milé a jen mě to utvrdilo v tom, proč mám tenhle malý park tak rád, přestože se tu na cestách nedá pozorovat tolik zvěře. Mé oblíbené místo v kempu je rozdělené na dva Camp Site´s a v místě, kde vždy stavím stan, jsou dělící kůly. Chvilku tedy laborujeme se stanem a nakonec ho stavíme poblíž a natáčíme ho vchodem k nedalekému napajedlu, abychom i ze stanu měli výhled na pasoucí se zvířata. Společně pak všichni obědváme ve stínu velkého stromu a kocháme se výhledem na zvěř. Poté si dávám ledovou sprchu a vyrážíme do parku. V plánu je malý Bird Hide nedaleko vjezdu do „divoké“ části parku. Letos jsme měli štěstí i zde. Krátce po našem příjezdu se u napajedla objevuje krásný mladý samec nyaly a po chvilce přichází ještě jeden. Při odchodu narážím nedaleko cesty na žirafí bobky, vděčný a pravidelný suvenýr z Afriky. Poté míříme opět do Thabazimbi, protože se rozhodujeme, že budeme poprvé grilovat. Ve Sparu proto nakupujeme klobásy a pivo. V kempu se chvilku pereme s rozděláním grilu, ale nakonec oheň krásně hoří a na grilu syčí pečící se klobásy. WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


Naše grilování krátce přerušuje déšť. Po okolních horách se honí pořádná bouřka, všude se objevují blesky. Před námi ale zapadá slunce a je krásně. Zvláštní úkaz. Podařilo se nám tak zachytit blesk a duhu na jedné fotce. Po večeři sedíme všichni až do úplného setmění na jedné karimatce a povídáme si. Na noci v Marakele se vždycky moc těším. V kempu se kolem stanu pasou zvířata a člověk může opatrně vyjít s čelovkou ven a pozorovat je. První noc jsou tu impaly a pár pakoňů a kolem se ozývají zvuky zeber. PONDĚLÍ 19. LISTOPADU 2012, MARAKELE NP Teploty: 6:00 – 24,5°C 12:00 – 34,5°C 18:00 – 28,6°C Ráno vstáváme automaticky před šestou hodinou a připravujeme se na odjezd do nedalekých hor, které se ale ještě nacházejí na území parku. Alenka nachází v umyvadle v koupelně černého škorpióna, kterého se nám s jedním Angličanem daří dostat ven. Dodnes ho trochu podezřívám, že ho tam nastražil na svou manželku, protože ještě než jsem stačil k umyvadlu přijít a obhlédnout situaci, tak už byl od svého stanu v koupelně a věděl, co se v umyvadle ukrývá. Krátce před sedmou vyrážíme na Lenong View. Cestou potkáváme jen několik vodušek a také jednu žirafu, která nás všechny pobaví tím, že se na nás nejprve dívá a poté se rozhodne k odchodu. V cestě jí ale stojí několik stromků, přes které přechází, ale které jsou očividně vyšší, než si myslela. To ji nutí zastavit a sleduje nás, jako by si říkala „hm, tak prima, první dnešní návštěvníci a já se takhle ztrapním“. Čeká a nenápadně po nás pomrkává, tak raději odjíždíme, aby mohla důstojně vycouvat. Lenong View je nejvyšší místo v parku. Nachází se zde několik vysílačů a jezdím sem pravidelně. Tentokrát mám sebou navigaci, protože si tu chci odlovit kešku, a tak už vím, že zdejší vrchol se nachází ve výšce asi 2100 m.n.m, tedy o téměř 500 m výše, než Sněžka. Když už máme všichni dostatek snímků a vyčerpali jsme nepřeberné množství výhledů do krajiny, vydávám se na lov uschlého pokladu, který se tu při troše štěstí dá najít. Je to květ protey. Protea tu roste všude kolem, ale najít ji uschlou je docela umění. Navíc neusychá její samotný květ, ale vlastně jen stonek s rozvitým poupětem, tedy původním ochranným obalem květu. Toto poupě po odkvětu zůstává na keři. Pokud se navíc větev odlomí a celá umírá, tak vše dřevnatí a tvrdne. Z tvrdého poupěte se tak stává krásný pravidelný kalíšek připomínající slunečnicový květ. Na samotném vrcholu se mi jej nedaří najít, ale



asi 200 m od vrcholu ho spatřím nedaleko silnice, takže zastavuji a všem ho jako suvenýr trhám. Protea je totiž pro JAR typickou květinou. Cestou zpět do kempu se zastavujeme na příjemný oběd ve stínu stromů na Picnic Site nedaleko kempu. Po obědě v kempu poleháváme ve stínech, čteme si a pospáváme. U napajedla se střídají skupinky nosorožců, žiraf, pakoňů a zeber. Kolem třetí hodiny se rozhodujeme pro další nákup v Thabazimbi. Je velké horko, sháníme tedy studené pivo a rozhodujeme se pro grilování kuřecích prsíček na špejli. Poprvé také tankujeme plnou nádrž. Benzín od minulého roku podražil o cca. 5-6 Kč za 1l a je téměř stejně drahý jako u nás. V kempu samotném nás po návratu z nákupu čeká překvapení v podobě nosorožce, který se tu volně pase mezi stany. Touhle podívanou je neoplocený kemp v Marakele pověstný a jsem rád, že se nám to daří zažít v té krátké době, kterou pro návštěvu parku máme. Pozorujeme ho asi hodinu, když se k němu přidává ještě samice s malým. Zatím co se oni pasou kolem, tak my grilujeme při západu slunce a poté si opět do tmy povídáme na jedné karimatce před stanem. V noci se nám dva nosorožci pasou asi 2m od stanu a slyšíme jejich rytmické škubání trávy. Kolem druhé hodiny ráno vycházím před stan s čelovkou. Vedle stanu leží stádo asi 30ti impal, na druhé straně se pase asi patnáct zeber a vzadu za stanem nervózně popocházejí pakoně. Je to úžasná podívaná. ÚTERÝ 20. LISTOPADU 2012, PŘEJEZD DO DRAČÍCH HOR Teploty: 6:00 – 26,4°C 12:00 – 36,2°C 18:00 – 23,0°C Ráno vstáváme kolem 6 hodiny a v sedm ráno s otevřením hlavní brány opouštíme Marakele, abychom se vydali na zhruba 500km dlouhou cestu do Graskopu v Dračích horách. Před samotným odjezdem však při východu slunce dlouze sedíme na kmeni a pozorujeme probouzející se život u napajedla. Zebry, pakoně a impaly, které spaly v kempu mezi stany, se pomalu přesouvají dál od kempu směrem k napajedlu a všude zpívají ptáci. Při balení stanu objevujeme pod podlážkou ložnice pěkného, asi 8cm velkého škorpióna. Máme natankováno i nakoupeno z předchozího dne, takže se rovnou můžeme pustit do nemilosrdného boje s kilometry. 500km v Africe znamená zhruba 8 hodin jízdy, když jde vše hladce. Tuhle trasu absolvuji již po třetí a pokaždé mi přijde nekonečná. To ráno ještě netušíme, že přes den se teplota vyšplhá téměř ke 37°C, což řízení zrovna neulehčuje. Před polednem se zastavuji na čerpací stanici, kde jsem tankoval i minulý rok. Ono těch čerpacích stanic po cestě beztak moc není. Tankuji opět plnou nádrž a jako tradičně dávám oběma dívkám (jedna nám tankovala auto a druhá myla okna) po deseti Randech. Jejich reakce mě ale zaskočila. Byly neuvěřitelně šťastné, děkovaly snad ještě pět minut po té, co jsme od benzínky odjeli a při našem odjezdu bankovkami hlasitě pokřikovaly a mávaly na dívky u benzínky přes silnici. Jsem rád, že i tento velice skromný příspěvek jim udělal takovou radost. WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


Kolem třetí hodiny přijíždíme do Graskopu. Řízení mám už plné zuby a posledních několik kilometrů, při nichž jsme byli nuceni jet na první rychlostní stupeň do neuvěřitelného kopce za plně naloženým náklaďákem, mi sebralo pár let života. Mířím tedy rovnou do Panorama kempu. Je zde chladněji, než v předchozích dvou oblastech, ale nezvykle tu svítí slunce a je to na koupání. Takové počasí jsem tu ještě nezažil a je třeba toho využít. Po ubytování, vyřízení rezervace na chatu o týden později a postavení stanu se v plavkách odebíráme do bazénu a naplno si užíváme fantastického výhledu na dno kaňonu. Mám radost z nových koupelen, které byly v loňském roce v rekonstrukci. Dnes jsou opravdu luxusní. V kempu potkáváme dokonce Jirku (George), tedy Čecha, který tu žije už od sedmdesátých let. Potkal jsem se tu s ním poprvé v roce 2008. Vypadá pořád stejně. Bydlí tu v jednom z bungalovů a stará se o technickou stránku kempu. Během našeho pobytu opravoval asi 40 let starý mercedes. Také jsem ho poprvé viděl vyjet s jeho starým transportérem T1. Holt zlaté české ručičky! Po zbytek dne už si jen čteme, koupeme se a odpočíváme. STŘEDA 21. LISTOPADU 2012, DRAČÍ HORY Teploty: 7:00 – 20,6°C 13:00 – 26,4°C 18:00 – 19,5°C Ráno nás v kempu vítá tradiční počasí pro Graskop. Je chladněji, vlhkost přesahuje 60% a v kaňonu se válí hustá mlha. Přesto to vypadá na pěkný den. Protože v tomhle počasí je vždy hrana kaňonu v mlze, rozhoduji se naši trasu přizpůsobit podmínkám a jet tradiční okruh obráceně, tedy po hraně kaňonu zkusit jet až po obědě, kdy už by kombinace teploty a pokročilejšího času mohla mlhu zvednout. Z Graskopu se stejně ale zvědavě nejdříve přesouváme na Pinnacle, tedy skalní útvar na okraji kaňonu u kterého se nachází vodopád George. Přesně podle odhadů se tu válí mlha. Vodopád se nám ale na chvilku otevírá a tak si užíváme focení z protějšího svahu. I Pinnacle se na chvilku objevuje, ale je to jen slabá minutka, pak už navždy mizí v mlze. Zatímco ostatní čekají na zázrak, aby si Pinnacle mohli vyfotit, vydávám se pro zdejší kešku. Z místa jejího úkrytu má být vidět menší verze skalní „jehly“, ale i zde je mlha. Jsem tedy aspoň rád za kešku. Odtud se tedy vydáváme na cestu dál od hrany kaňonu a míříme rovnou k Lisbon Falls. Jsme zde mezi prvními návštěvníky, ale tržnice se již vybaluje a po focení a WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


kochání se výhledem na sérii zdejších vodopádů si tedy naplno užíváme prvních nákupů a smlouvání na tržnici. Od Lisbon Falls je to jen pár kilometrů k Berlin Falls. Tento vodopád je o něco menší, ale je o něco lépe posazený do krajiny, takže nabízí zajímavou scenérii a fotogenické prostředí. I zde podnikáme útok na tržnici a odnášíme si několik suvenýrů. Hned za Berlin Falls absolvujeme silniční kontrolu a poté již uháníme k jedné z největších a nejznámějších přírodních scenérií v okolí – ke Třem rondavelům. Ty se nacházejí nad přehradou Blydeport Dam a jedná se o tři oddělené velké skalní bloky kulatého tvaru připomínajícího právě tradiční africké chýše, tedy rondavely. Zde se mlha teprve zvedá a tak máme vršky protějších svahů kaňonu ještě trochu v mlze. Protože je teprve něco málo před polednem a mám obavy, že hrana kaňonu u Graskopu bude ještě pořád v mlze, rozhoduji se navštívit ještě jednu vyhlídku v okolí – Lowveld View. Zde si sedáme do stínu stromu a v klidu obědváme. Před námi se otevírá překrásný panoramatický výhled na kaňon s přehradou i Třemi rondavely. Hluboko pod námi (hrana kaňonu tu má asi 800m) hučí řeka Blyde. I zde se mi daří ulovit kešku. Cestou zpátky sice odbočujeme na plánovanou View Road, ale Wonder View i God´s Window jsou v neuvěřitelné mlze. I na silnici je vidět sotva na konec přední kapoty auta a jízda zde stojí hodně pozornosti, protože spousta afričanů má i v tomto počasí občas tendenci jet bez světel. Míříme tedy „k holanďanovi“, tedy do malého krámku v Graskopu, kde je největší výběr tradičních suvenýrů, ale navíc tu mají také originální artefakty z celé Afriky z posledních zhruba 150ti let. Můžete tu tedy narazit i na masky z 19. Století. Je to vždy nesmírně zajímavá podívaná. Po dlouhém nákupu suvenýrů ještě nakupujeme na „velké grilování“. Večer pak sedíme pěkně v klidu v místnosti s grily a opékáme klobásy. V alobalu se zatím dělá velká porce zapékaných brambor s cibulí, paprikou a žampióny. Venku začíná pršet a přichází velká bouřka. Po jídle se tedy odebíráme do společenské místnosti a zatím co si holky čtou a píší deníky, my s Lukášem obíháme kulečníkový stůl. Přestože téměř celou noc prší a je bouřka, tak se nám po tropických dnech v Pilanesbergu a Marakele nádherně spí.



ČTVRTEK 22. LISTOPADU 2012, PŘEJEZD DO KRUGER NP Teploty: 6:30 – 18,6°C 13:00 – 32,0°C 18:00 – 25,6°C Ráno ještě trochu poprchává a zaznamenáváme zatím nejnižší teplotu, jaká nás na naší africké cestě dosud potkala. Po ranní koupeli se holky vydávají do restaurace na kávu a my s Lukášem balíme promočený stan. Kolem půl osmé vyrážíme z Graskopu směrem na Hazyview ke vstupní bráně Orpen. Ta je od Graskopu vzdálená asi 150km a vede většinu trasy obydlenou oblastí, takže se tu naskýtá skvělý obrázek afrického života. Před desátou hodinou vyřizuji potřebné vjezdové povolení na bráně a v Orpenu pak nakupujeme jídlo k obědu. Rychle ještě běžím zkontrolovat na recepci mapu, kam turisté zaznamenávají pozorovanou zvěř. Na naší trase k Sataře byli ráno spatřeni lvi a leopardi, takže ihned vyrážíme. Šance nejsou nijak vysoké, ale za pokus to stojí. Asi 20km od brány, tedy v polovině trasy do Satary skutečně potkáváme dvojici mladých lvů kráčejících proti nám po silnici. Asi 1km od kempu pak leží jeden velký samec v trávě a kouká mu z ní jen majestátná hlava. Vypadá to, že na lvy budeme mít asi štěstí. Minulý rok se nám nějak vyhýbali. Kolem poledního vyřizuji ubytování, zatím co ostatní nakupují jídlo a suvenýry v místním obchůdku. Poté stavíme stan. Před odjezdem do parku nás oslovuje sympatický chlapík, který má Camp Site naproti přes cestu. Je to Slovák, který tu žije již 45 let a je v Krugeru se svou ženou na dovolené pod stanem. Jmenuje se Pavol a se ženou takhle cestují a spí pod stanem více než 30 let! Máme radost, že si budeme mít s kým popovídat a i on je rád, že uslyší jiný jazyk, než Afrikans a Angličtinu. Poté tedy vyrážíme po štěrku k Tsweni Picnic Site a po asfaltu zpátky do Satary. Po cestě vidíme párek zoborožců kaferských, velké stádo slonů s malými a nedaleko Satary tři lvice ležící pod keřem. Vypadá to, že všichni lvi z parku budou asi kolem. K večeři jsou opět grilované brambory s cibulí a paprikou a k nim tradiční africká klobása. Večer se u nás zastavuje Pavol a vypráví nám, jak vypadal Kruger v době, kdy sem začal jezdit. V té době tu nebyla elektřina, lidé dostávali petrolejové svítilny jako horníci a záchod byl za plotem ve volné přírodě. Při představě všech těch lvů kolem bych asi nešel na toaletu ani přes den.



PÁTEK 23. LISTOPADU 2012, NA HRANICE S MOSAMBIKEM Teploty: 4:30 – 22,4°C 12:00 – 31,5°C 18:00 – 34,1°C Ráno vstáváme ve 4 hodiny a po rychlé sprše a ranní hygieně se u brány připojujeme ke krátké frontě aut, čekajících na otevření. Brána otevírá přesně ve 4:30 a my se vydáváme vpravo po asfaltu. První den v Sataře totiž vždycky mířím po N´wanetsi Road na hranice s Mosambikem, kde se nachází malý Picnic Site Sweni a na něm otevřený amfiteátr se střechou, který nabízí příjemný výhled do krajiny. Asi 300m za kempem potkáváme starého lva, který napadá na přední nohu. O několik stovek metrů dál nám přes cestu přechází stádo buvolů, kteří se chtějí dostat k řece. U řeky ale ve stínu stromů leží mladý lev s lvicí. Ve stádu je několik mladých buvolů a je zřejmé, že staří samci budou stádo chránit. Krátce po našem příjezdu se několik velkých buvolů s frkáním a výhružným dupáním rozebíhá proti lvům. Ti se neochotně dávají na útěk podél stromů. Jeden z buvolů je pronásleduje ještě dobrých sto metrů za naše auto. Je to neuvěřitelná podívaná a hodně silný zážitek. Poté konečně odbočujeme směrem na hranice s Mosambikem. Pozorujeme zde trojici bílých nosorožců, velkou tlupu paviánů a nedaleko nich potkáváme první hyeny. Na konci cesty se nejprve vydáváme na Picnic Site, kde za štěbetání snovačů na přírodní vyhlídce asi hodinu snídáme, pozorujeme koryto řeky pod námi, kde leží několik krokodýlů, loví zde popelavá volavka a poté přilétá i jeden velký nesyt a zejozob. Odtud se vydáváme na nedaleký Hide. V minulých letech zde nebylo moc vody a většinou se zde dal pozorovat nějaký ten hroch nebo krokodýli. Dnes naproti pozorovatelně sedí asi 20 nesytů, vody je zde hodně a proto pozorujeme také hrochy, vodní želvy a různé ptactvo. Vypadá to, že letos nebudeme mít štěstí jen na kočkovité šelmy, ale díky vyššímu stavu vody obecně i na zvířata potulující se podél koryt řek. Zpátky do kempu se vracíme po N´wanetsi River Road, po které jsme jeli již včera pozdě odpoledne. Vidíme zde několik slonů s malými slůňaty. Ke konci cesty tu leží několik lvic pod stromy a odpočívají ve stínu před příchodem klasických poledních veder. Celé poledne trávíme ve stínu u bazénu, kde si čteme, obědváme, spíme a koupeme se. WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


Před třetí hodinou jsme opět v autě na cestě parkem. Rozhoduji se pro východní okruh kolem Satary směrem na Timbavati Picnic Site. Potkáváme hodně slonů, žiraf a vodušek. Vodušky jsou v některých letech vidět jen zřídka, letos jich potkáváme celé desítky na jednom místě téměř každý den. Na prašné cestě před Timbavati se rojí létající mravenci, kteří se ihned stávají potravou ropuch. Těm se musíme na silnici hodně vyhýbat. Krátce odpočíváme na Timbavati a poté se vracíme na asfaltovou silnici spojující Letabu se Satarou. Zde potkáváme nejprve stádo slonů a poté máme štěstí a jako první přijíždíme ke čtveřici lvic přecházejících přes silnici. Lvice si nejprve všechny lehají na silnici a odpočívají. Poté se jedna z nich zvedá, větří a plížením zmizí v trávě. Vlevo vpředu je vidět stádo zeber. Chvíli to vypadá na pořádnou podívanou na pravý lov. Zebry se ale pohybují špatným směrem a lvice to prozatím vzdávají. V kempu potom večer krátce navštěvuji Paľa, který mi ukazuje vlastnoručně vyrobený vozík za své terénní auto. Má v něm důmyslně ukrytou lednici, spoustu vybavení a na horním platu má navíc skvěle vymyšlený systém pro stan, který vždy jen strhne na horní plato a překryje plachtou. Moc se mi to líbí. Vypráví mi o Kalahari, kde byli s manželkou před příjezdem do Krugeru. V Sataře budou stejně dlouho jako my, poté jedou domů do Johannesburgu. Celou noc se kolem kempu ozývá hřmotný řev lvů. Ti nás celou noc obcházejí. Na tuhle Afriku jsem čekal. SOBOTA 24. LISTOPADU 2012, NA JIH DO TSHOKWANE Teploty: 4:30 – 23,1°C 12:00 – 36,5°C 18:00 – 34,1°C Ráno opět vyjíždíme s otevřením brány do parku. Tentokrát nás čeká dlouhá cesta do jižní části parku, protože jsme si za cíl zvolili velký Picnic Site Tshokwane. Říká se, že se zde nachází největší koncentrace lvů v parku. Ještě při ranním balení před odjezdem se z jihozápadní strany ozývá řev lvů. Cesta k Tshokwane ubíhá pomalu a pozorujeme jen málo zvířat. Znamená to asi jen dvě věci – denní teploty jsou hodně vysoké a také se zřejmě blíží změna počasí. Až před Tshokwane potkáváme nejprve stádo žiraf, které nám přecházejí přes cestu a poté velké stádo slonů, kteří jsou všude kolem, takže nemůžeme pokračovat v jízdě a trpělivě čekáme, až nám uvolní cestu. Na Tshokvane jsem před osmou hodinou a všichni snídáme. S Lukášem si dopřáváme míchaná vajíčka z místní nabídky. Pro cestu zpět volíme asi 65km dlouhou štěrkovou cestu přes Munywini Road, Nhlanguleni Picnic Site, Muzandzeni Picnic Site a po Orpen Road zpět do Satary v naději, že mimo hlavní silnici bude více zvířat. Nevidíme ale opět téměř nic, jen sem tam nějakou impalu a jednoho slona. Až u Nsemani Loop nedaleko Satary pozorujeme několik pasoucích se hrochů. Protože je to se zvířaty dnes taková bída, užíváme si volného odpoledne a téměř až do pěti hodin odpočíváme u bazénu. Na chvilku přichází i Pavol s manželkou a vypráví nám několik historek z létání, které miluje. Také nám vysvětluje poměry WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


v JAR, nedávné povstání horníků, bavíme se o Letabě a Olifants, tedy kemech na severu, kam my máme později namířeno. Po páté ještě na hodinku vyrážíme po N´wanetsi River Road, kde pozorujeme tokání dropa a poté zkoušíme několik kilometrů asfaltu směrem na Letabu. Obloha je na východě a severu úplně černá a vypadá to na pořádnou bouřku. Venku je i večer před setměním strašné dusno a horko. Na zítřek plánujeme odpočinkový den s tím, že vyjedeme maximálně do okolí Satary. Večer opět na chvilku mířím k Paľovi. Skoro půl hodiny se dělíme o zážitky z parků, vlastní poznatky z pozorování zvěře, Paľo mi popisuje letošní návštěvu Kalahari a dává mi pár tipů na návštěvu West Coast, tedy pobřeží severně od Kapského města. Povídáme si o jejich životě pod stanem a na cestách, o práci, kterou zde celý život dělal a o životě obecně. Je mu téměř sedmdesát, vypadá však maximálně na padesát. Je na něm znát, že Afriku miluje a užívá si to tu. Takhle šťastný život by měl žít každý! Obdivuji jeho vitalitu. V jeho letech je většina Čechů mrzutými důchodci nadávajícími na poměry a v životě by je nenapadlo spát venku pod stanem. V noci přichází déšť a já někdy kolem jedné raději vycházím ze stanu a kontroluji všechny kolíky a hlavně okénka u auta. Celou noc jsou v okolí slyšet hyeny. NEDĚLE 25. LISTOPADU 2012, KOLEM SATARY Teploty: 4:30 – 25,4°C 12:00 – 29,5°C 18:00 – 23,9°C Ráno stále trochu prší, ale je teplo a my se vydáváme opět na východní okruh kolem parku. Vyjíždíme ale tentokrát nejprve na sever směrem a Letabu a poté odbočujeme vlevo po Ntomeni Road k Timbavati Picnic Site. Jsme zde brzy, takže se nemá cenu ještě vracet do kempu. Rozhodujeme se tedy zkusit cestu Timbavati Road, která se klikatí podél vyschlého koryta řeky. Ani dnes ale nemáme štěstí na zvířata. Potkáváme pár zeber, slonů, zoborožce a impaly. Po asfaltu se poté vydáváme zpět k Sataře. Na Nsemani Loop pozorujeme pár hrochů, samici vodušky a mládětem, sedlaté čápy v dálce, jasnohlasého orla a několik volavek. O zhruba kilometr dál se vlevo od cesty pase velký bílý nosorožec. Kolem desáté hodiny jsme zpět v Sataře. Mray se pomalu začínají protrhávat.



Kolem třetí hodiny se rozhodujeme pro grilování. Menu je již tradiční. Paľo také k obědu griloval a nyní nám doplňuje gril žhavými uhlíky z jeho grilu. Probíráme dnešní pozorování zvěře. Večer trávíme pod střechou kuchyňky a povídáme si. Před setměním kolem procházejí dva medojedi a za nimi přibíhá i Paľo, který nás na ně chce upozornit, kdybychom si jich náhodou nevšimli. Je to skvělý chlapík a tyhle společné rozmluvy mi budu chybět. Vyměňujeme si kontakt. Rád bych se tu s ním ještě v budoucnu někdy potkal. PONDĚLÍ 26. LISTOPADU 2012, PŘEJEZD DO LETABY Teploty: 4:30 – 19,4°C 12:00 – 29,2°C 18:00 – 28,6°C Vstáváme ráno v klidu kolem půl páté a po sprše balíme stan. Loučíme se s našimi milými sousedy a vyrážíme po asfaltu k Letabě. Cestou je pochmurno, takže jedeme v kuse bez přestávky až k mostu přes Olinfants River, kde pozorujeme velké množství vodních ptáků. I zde je stav vody vysoko nad tím, co jsem tu v předchozích letech mohl pozorovat a konečně si dokážu představit řeku v celé své kráse a velikosti. Na půl hodinky se zastavujeme i v kempu Olifants, který nabízí panoramatický výhled na stejnojmennou řeku. Hledám zde v obchůdku knihu, o které mi den předtím vyprávěl Paľo. Jedná se o vzpomínky jednoho z rangerů, který v Krugeru strávil dlouhých 27 let. Mají tu jen takové hodně ušmudlané vydání a tak doufám, že ji objevím ještě jinde. Cestou do Letaby potkáváme na silnici smečku asi pěti hyen. Ty nejprve nehybně odpočívají. Poté se ale asi 100m za námi objevuje na silnici další hyena. Velká hyena vedle našeho auta vstává a vrčí. Všechny ostatní jsou také v pozoru a poté společně vyrážejí útokem na vetřelce. Hyena z cizí smečky je ale hodně daleko a rychle mizí v trávě. Je to zajímavá podívaná. Před devátou jsme v Letabě a stavíme stan přesně na tom místě, kde jsem stanoval v roce 2008, když jsem tu byl poprvé. Na začátku roku tu byla povoděň, celý kemp byl pod vodou (přitom je koryto Letaby asi 100-120m široké, nachází se asi 12-15m pod úrovní kempu a většinou v něm protéká tak 5m široká říčka!), ale po této katastrofě tu není nikde ani památka. V půl desáté si nakupujeme oběd a vyrážíme na nedalekou vyhlídku na hranici s Mosambikem, odkud je výhled na Engelhard Dam.



Kolem jedné hodiny jsme zpět v kempu. Alenka usíná a my ostatní korzujeme po kempu a pozorujeme koryto Letaby. Kolem třetí se obloha vyjasňuje, takže se přesouváme k bazénu. Voda je skvělá. Trápí nás jen nejčastější problém na cestě po JAR – nechuť k místnímu pečivu, které je oproti klasickému evropskému pečivu nasládlé. Hodí se sem klasické shakespearovské „Chleba! Chleba! Království za chleba!“. Do tmy sedíme na lavičce nad Letabou a pozorujeme život v korytě řeky. Je zde možná stovka vodušek rozeseta v kilometrovém úseku, který je možné pozorovat. V trávě se prochází nesyt a sedlatý čáp. Z malého jezírka vlevo se občas ozývá řev hrocha. ÚTERÝ 27. LISTOPADU 2012, CESTA NA OBRATNÍK KOZOROHA Teploty: 4:30 – 18,6°C 12:00 – 34,2°C 18:00 – 27,8°C Ráno před pátou vyjíždíme z Letaby směrem na Mopani. Kousek od kempu potkáváme u cesty velkého slona. Zkoušíme si zkrátit cestu po štěrkové Tzende Road, kde nás v loňském roce trochu pronásledoval slon, ale dnes tu téměř nic nepotkáváme. Před sedmou hodinou snídáme na Mooiplaas Picnic Spot. O několik kilometrů dále navštěvujeme můj oblíbený Shipandane Sleep Over Hide. Jedná se o hide, na kterém se dá přenocovat. Je zde asi 6 postelí, oplocené místo se stolkem a braai (grilem). Pobyt je ale nutné hlásit a zaplatit v Mopani. S železnou pravidelností tu v říčce pod pozorovatelnou leží několik hrochů a ani dnešek není výjimkou. Poté se vydáváme do Mopani. Zde se rekonstruuje hlavní vstup k restauraci a obchůdku, takže jen nakupujeme pár suvenýrů, něco málo ke snídani, chvilku pozorujeme Pioneer Dam, prohlédneme si místní bazén a vydáváme se k místnímu baobabu. Po společném focení sbíráme pár uschlých květů na památku a vyrážíme dál na sever k cíli naší cesty. Tím je dnes obratník kozoroha. I zde se hromadně fotíme a poté vyrážíme na cestu zpět. Na té pozorujeme na několika místech boj vrubounů (hovniválů) o svou kuličku. Před Letabou nás pak čeká to nejlepší, co bychom si mohli přát – pod stromem tu odpočívá krásný mladý leopard! Navíc máme štěstí a pozorujeme jeho lovecké plížení se za něčím pohybujícím se ve vodě. Nakonec se z toho vyklube vodní želva, takže se lov nekoná. Máme ale možnost pozorovat, jak je leopard přizpůsoben k životu ve zdejší krajině. V suché trávě nám chvílemi tak splývá s okolím, že během focení musíme často zvedat hlavy a nejprve ho dlouze hledat v trávě, abychom věděli, WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


kam ostřit. Je to mé první pozorování leoparda v Krugeru vůbec. Čekal jsem na něj 4 roky! Celé odpoledne pak trávíme u bazénu. Přebalujeme si věci a já odvážím umýt a kompletně vyčistit auto. Tato služba tu stojí neuvěřitelných 65 Randů, tedy asi 150 Kč. Za takové peníze by nám v Čechách nikdo auto nemyl. Dávám tedy veselým chlapíkům v „myčce“ 100 Randů a stejně nechápu, jak se tu mohou uživit. Večer pak opět sedíme na lavičce nad Letabou. Je to poslední večer v parku. Jako by to někdo věděl, korytem se procházejí stáda slonů, vychází měsíc v úplňku a v ozářeném korytě se plíží dlouhé stíny početných skupinek vodušek. Je to skvělá podívaná a majestátné rozloučení se s Krugerem. STŘEDA 28. LISTOPADU 2012, ZPĚT DO GRASKOPU Teploty: 4:30 – 20,4°C 12:00 – 19,2°C 18:00 – 18,6°C Vstáváme tradičně kolem čtvrté hodiny a naposledy balíme stan. Kolem páté pak vyrážíme po asfaltu k Phalaborwa Gate. Nedaleko kempu potkáváme u cesty šakala. Poté pozorujeme jen pár slonů, žiraf a impal. Na bráně nakupujeme snídani a poté se přes Phalaborwu, Klaserie a Bushbuckridge vydáváme zpět do Dračích hor a do Graskopu. Do Panorama kempu přijíždíme krátce po deváté hodině, ale chata je ještě obsazená. Zatím ji tedy jen platím a vyrážíme k Sabie na vodopády. Nejprve zastavujeme u Mac Mac Falls. Poté míříme do Sabie, kde asi 6km za městem padají z výšky asi 25m tzv. Lone Creek Falls. Jejich síla je působivá a také se tu kocháme kouskem pravého deštného pralesa, kde nechybí liány. Cestou zpět se zastavujeme v samotném městečku Sabie. Zde se nacházejí pod silničním mostem Sabie Falls a my tu pozorujeme ještě tzv. Bridge Swing, tedy velkou houpačku z mostu do koryta řeky pod ním. Poté se vracíme zpět do Graskopu. Mlha se sice nezvedá, ale to nám nevadí. Hlavním programem dne je přebalit zavazadla před odletem a hlavně naplno využít pohostinství chaty se zařízenou kuchyní. Děláme tedy obrovský nákup. V kempu se chata ještě uklízí, takže si krátíme čas hraním scrabble v restauraci. Já mezi tím provádím online check in pro náš zítřejší let. Po dvanácté je chata připravená. Přebalujeme zavazadla a pouštíme se do velkého hromadného vaření smažených vajíček, rýže, kuřat atd. K obědu i večeři jsou doslova hody. Celý den je mlha a kaňon není vidět. Do večera sedíme v chatě, čteme si a hrajeme různé varianty scrabble. WWW.POAFRICE.COM - František Červený - Na Podlesí 1476, 432 01 Kadaň tel. 724 144 393 - email: [email protected]


ČTVRTEK 29. LISTOPADU 2012, PŘEJEZD DO JOHANNESBURGU A ODLET Teploty: 4:30 – 19,5°C 12:00 – 32,3°C 18:00 – 28,5°C Ráno vstáváme již ze zvyku po čtvrté hodině. Mlha se zvedla a kaňon je zaplaven rudými paprsky vycházejícího slunce. V půl sedmé jsou všichni na nohou, balí se poslední věci do auta a vaří se snídaně. V krámku v kempu nakupujeme poslední suvenýry. Z Graskpu se ještě na chvilku vydáváme k Pinnacle, který je nejblíž a neznamená tedy až takové zdržení před zhruba 400km dlouhou cestou. Cesta ubíhá pomalu, na zadních sedadlech vozu se většinou spí. Krajina několikrát mění svůj ráz, až se konečně dostáváme do Johannesburgu. Kolem půl třetí jsme zase na letišti, odevzdáváme auto a odebíráme se do odletové haly. Po odbavení si krátíme čas poslouchání živé hudby v jednom ze zdejších obchůdků. 4tyři černoši zde hrají na marimbu (tradiční africký nástroj podobný xylofonu). V jednom z obchůdků konečně objevuji hledanou knihu s memoáry rangera v Krugrově národním parku. Je sice samozřejmě v angličtině, ale aspoň se v ní trochu zdokonalím. Po sedmé hodině už vzlétáme nad Johannesburg. Celý východ je pokrytý černými mračny a k zemi zde snad každých pět vteřin míří velké žluté blesky. Jsme rádi, že jsme tuhle bouři nezažili pod stanem. PÁTEK 30. LISTOPADU 2012, Z DUBAJE DO PRAHY Před východem slunce přistáváme v Dubaji. V odletové hale pospáváme, brouzdáme na internetu a čteme si novinky z Čech. Poté sice na čas nastupujeme do letadla, ale přichází silný liják, takže nám kapitán letadla hlásí nejprve dvacetiminutové zpoždění kvůli provozu na letišti, ze kterého se nakonec vyklubala celá hodina. I před samotným startem je venku takový déšť a kolem letadla se valí silné proudy vody, že si říkám, jestli je v tomhle počasí vůbec možné vzlétnout. Cestou se nám naskytl překrásný výhled na hory v Iránu a v půl druhé jsme konečně v Praze. SHRNUTÍ CESTY Na letošní cestě jsme najeli 2787km, z toho asi 805km na území krugerova národního parku. Navštívili jsme celkem 3 národní parky, 6 vodopádů v okolí Graskopu. Za volantem jsem strávil asi 85 hodin a projeli jsme 6 plných nádrží. Kromě toho se nám podařilo spatřit celou velkou pětku, tedy lva, nosorožce, slona, buvola a leoparda!


EXPEDIČNÍ DENÍK JAR

Recommend Documents