Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase

Pulsy

Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase

DVĚ SBÍRKY FRANTIŠKA HALASE KATEŘINA FINTESOVÁ

Tento text je věnován básnickým sbírkám Františka Halase Kohout plaší smrt a Tvář. Oba soubory vyšly krátce po sobě a mají tak mnoho společných témat. Ve svém textu se však pokusím poukázat zejména na jejich protiklady a to především v interpretační části věnované hlavním motivům sbírek, jíž předchází krátká formální a kompoziční charakteristika obou knih.

FORMÁLNÍ CHARAKTERISTIKA OBOU SBÍREK Sbírka Kohout plaší smrt vyšla v roce 1930. Obsahuje 36 básní různé délky, psaných volným veršem. U básní se vyskytuje rým jen zřídka a často nevyznívá příliš libozvučně. Tento charakteristický jev komentovaly některé osobnosti české literatury již v době vzniku Halasovy sbírky. Vítězslav Nezval i Arne Novák označili básníkovy rýmy za disharmonické, ubohé a způsobující citovou nelibost. Naopak F. X. Šalda obhajuje Halasovo užití rýmu jako prostředek, který zvýrazňuje celkový rušivý charakter básní (KUNDERA 1999: 82). Sbírka je dedikována Jiřímu Mahenovi, jednotlivé básně jsou pak věnovány dalším osobnostem, mezi něž patří i básníkův otec nebo například Toyen, která se podílela i na ilustracích ke sbírce. Kromě ní se na výtvarném doprovodu obou souborů (Kohout plaší smrt i Tvář) podílel také Jindřich Štyrský. K názvu sbírky jsou přidány verše Williama Blakea „a třikrát se drze / snaží mrtvé k soudu probudit”, což ve spojení s názvem utváří dojem jakéhosi rčení či proroctví. Básnická sbírka Tvář se skládá ze tří částí.1 První část, samotná Tvář, obsahuje 32 básní, druhá část, nazvaná Tiše, obsahuje 13 básní a posledních 18 básní patří do části Hořec. V této sbírce je na rozdíl od sbírky Kohout plaší smrt využito pravidelného a harmonického rýmu. Délka básní je mezi dvěma až čtyřmi strofami s jasně převažujícími třístrofovými básněmi. Jedinou výjimku tvoří báseň Před návratem z oddílu Tiše, která má strof pět. Jednotlivé strofy jsou tvořeny trojverším a čtyřverším s tím, že schéma se v rámci jedné básně nemění. Rým převažuje střídavý a, jak již bylo řečeno, harmonický. To Halasovi vytkl F. X. Šalda, který na předešlé sbírce oceňoval právě disharmonický rým (KUNDERA 1999: 91). 1

Všechny tři části se spojily do jedné sbírky až v roce 1940, původně tvořily samostatné cykly. V celém textu se pracuje s desátým vydáním sbírky zakládajícím se na vydání poslední ruky a obsahujícím všechny tři části (viz HALAS 2001:175).

1

Pulsy


V textech obou básnických souborů chybí interpunkce. Pro odlišení významových celků jsou užita velká písmena, někdy i uprostřed verše: „odprošuje krásu Nač slovy kazit tě“ (Já vím, Tvář). Chybějící interpunkce vede místy k více možným interpretacím textu. Například počáteční strofa básně Obolos ze sbírky Tvář zní: Slyším dech hlasu který velí zrát pro všecko co ještě v oblacích má léta příští co vás rozševelí jak utratím to stříbro na spáncích (HALAS 2001: 120)

Nabízí se dvě možná rozdělení na větné celky. První možnost by, převedena do neveršovaného textu, vypadala takto: Slyším dech hlasu, který velí zrát pro všecko, co ještě v oblacích má léta příští, co vás rozševelí. Jak utratím to stříbro na spáncích? Druhá varianta by rozdělila strofu takto: Slyším dech hlasu, který velí zrát pro všecko, co ještě v oblacích. Má léta příští, co vás rozševelí? Jak utratím to stříbro na spáncích? Nevyužití interpunkce tak nabízí nejen různé syntaktické interpretace, ale může posouvat i význam. Tento efekt využívá Halas ve více svých sbírkách, na což poukazuje i Marie Kubínová (srov. KUBÍNOVÁ 1984: 99). Celá sbírka Tvář je dedikována Josefu Horovi a, stejně jako ve sbírce Kohout plaší smrt, i zde se objevují věnování u jednotlivých básní. Básně obsažené ve sbírkách pochází z let 1928 až 1932. Do sbírky Kohout plaší smrt spadají verše z prvních dvou let tohoto intervalu a do sbírky Tvář ty z jeho druhé poloviny.

KOHOUT PLAŠÍ SMRT

Název sbírky Kohout plaší smrt vznikl na vojenském cvičení ve Znojmě (viz KUNDERA 1999: 81). Stejné označení nese i jedna z básní ve sbírce obsažených. V této skladbě se objevují hlavní motivy sbírky jako je tma, smrt nebo krev. Krev zde vystupuje jako hnací síla lyrického subjektu: „Tajná hnutí krve žárlivě si střežím“ stejný motiv najdeme i ve Staré básni „útoky krve mu já nikdy nedaruji / mé tělo jeho je však ty jsou mé“ nebo v Jedovaté krajině „Zlá nákaza až na mraky se šíří / svůj déšť žárlivě si chrání“. V posledním příkladě je sice krev nahrazena deštěm, ale i podobnost k verši z Kohout plaší smrt naznačuje, že jde také o jakousi krev mraků, která je drží při životě. V celé sbírce je krev spjata se životem, nikoliv se smrtí. Krev je dokonce personifikována: „Zrazen krví zkažená je“ (Lítost). Nejvýraznější je motiv krve v básni Evropa, reflektující válku, ani zde však není motiv krve spojen přímo s mrtvými. Výrazy jako „krvavým podpisem času“, „krevnatý text žalmů“ nebo „krví marných dobrodružství“ působí dojmem stále aktivní krve, zvláště kontext krve a dobrodružství působí víc živě než mrtvě. 2

Pulsy


Naopak motiv, který ve sbírce často souvisí se smrtí, je (paradoxně a neobvykle) motiv květiny. Nejčastěji je zmiňována růže: „Černá jáma růžemi se cpe“ (Výkrop), „Železná růže hydroplánu usmýkaná mořem / se potápí“ (Amundsen), ale v souvislosti se smrtí se uplatňuje obecný motiv jakékoliv květiny: „Mráz se překonává ve vázání pohřebních kytic“ (Amundsen) nebo „Dupejte umrlost květů vyčnívajících z hlíny“ (Evropa). Květina tak získává rozměr něčeho zkaženého, zatímco smrt nejen díky ní získává na kráse. Ona zkaženost květin je i dále rozvíjena. V básni Podzim se objevuje spojení s alkoholem:„alkohol růží do dna vypíjí“. Toto spojení lze i vzhledem k ladění celé sbírky vyložit spíše jako pití jedu než příslib zábavy. V básni Ze dna se objevují chladné růže, v básni Lítost „Plž skrytý v růži“ a v básni Verše se objevuje „v růži červ“. Tato neočekávaná spojení protikladů jsou typická pro celou sbírku. Příkladem může být i báseň, která má oxymóron již v názvu, Podzim na jaře. Podzim se v básni objevuje přímo v nitru lyrického subjektu: „Pak zkrušen bez slzí jen hluše štkám / jak strom v podzimu listí / jen tiše slova setřásám“. Tento podzim v duši kontrastuje se vzpomínkami na dětství: „posedlý dětstvím v lese kde se hraje“. Do vzájemné opozice jsou zde kladeny i verše oslavující krásu přírody jako: „Malá souhvězdí v travách blyskotají / noty skřivanů jsou psány po nebi“ a slova vyvolávající spíše hrůzu: „zabíjím stín který kráká“. Těmito kontrasty je v celé sbírce vyvoláváno napětí. Ačkoliv převládá pochmurný tón básní, místy prosvítá naděje, vyjádřená závěrečnou strofou básně Kohout plaší smrt: „Van smrti se lísá kolem čela / kohout hvězdy zobe zpívá / smrt se vyplašila“. Beznaděj a chmurná nálada lyrického subjektu vychází převážně z neschopnosti pochopit smysl žití a smrti. „Přes štěstí vidění / tak slepý / přes dar slyšení / tak hluchý“ (Verše) jsou verše vyjadřující tuto zoufalost nad nemožností pochopit smysl života. Ještě výraznější je zoufalost v básni Čekání: Nečekám na nikoho a přec se dívám stále na dveře Přijdete-li k nim prosím nevstupujte ani s dechem zatajeným Nečekám na nikoho na sebe jenom čekám já (HALAS 2001: 55)

Lyrický subjekt zde obrací pozornost k pochopení sebe sama. Uvědomuje si, že k takovému pochopení jej nikdo zvenčí nedovede, že svou vlastní podstatu musí objevit jen on sám. Kundera navíc ve své monografii o Halasovi interpretuje tutéž skladbu nejen z hlediska snahy o pochopení podstaty sebe sama, ale k tomuto aspektu přidává i další poselství básně. Touhu lyrického subjektu, aby nebyl rušen při svém básnění a zároveň touhu po lidské společnosti (zde můžeme opět vidět fungování protikladů) (KUNDERA 1999: 86). 3

Pulsy


TVÁŘ

Marie Kubínová se ve své knize Proměny české poezie dvacátých let zabývá Halasovou sbírkou Sépie. Uvádí, že se jedná o sbírku poetistickou, hravou, ale již do ní pronikají motivy pro Halase typické, jako jsou smrt, smutek, lítost, tma nebo třeba ticho (KUBÍNOVÁ 1984: 81–102). Sbírka Kohout plaší smrt se již od poetismu oddálila a výše zmíněné motivy se v ní projevily naplno. V následující sbírce Tvář dochází opět k obratu, a ačkoliv hlavní motivy stále přetrvávají, přidává se k nim i výraznější motiv lásky nebo ženského těla. Díky tomu působí sbírka více optimisticky než sbírka předchozí. Podobná změna nálad se týká i ilustrací v obou sbírkách. Zatímco v Kohout plaší smrt jsou ilustrace více abstraktní, jejich nálada je spíše pochmurná a nejasností tvarů vzbuzují chaos, ilustrace v Tváři nabývají konkrétnějších tvarů, zobrazují většinou ženy nebo jejich oči. Přesto, že je tímto konkrétnějším ztvárněním navozena méně chaotická atmosféra, pochmurná nálada zůstává především v tom, že ženy působí více mrtvě než živě. Ilustrace tak podporují náladu obou sbírek a korespondují s vývojem lyrického subjektu. Kundera označuje za dvě klíčové skladby celé sbírky Tvář báseň Je čas, která uzavírá část Tvář, a báseň Rozcestí, kterou končí oddíl Hořec a tedy i celá sbírka (KUNDERA 1999: 91). V básni Je čas se vyskytuje verš „a zasype rod smutných k němuž patřil jsem“, který ukazuje, že lyrický subjekt si je vědom postupné proměny ve svých postojích, jež je patrná při srovnání s jeho projevy ve sbírce Kohout plaší smrt. Tuto změnu si můžeme demonstrovat i na první strofě dvou básní s názvem Podzim. První patří do sbírky Kohout plaší smrt, ta druhá do Tváře. Nečesanec smělého půvabu v pancíři mlh alkohol růží do dna vypíjí rozmazaných dnů plnou tvář (HALAS 2001:54) (Kohout plaší smrt) Nebe podzimní tisíci ptačích křídel laskané rosou naděje svlaž naše hrdla sevřená vnuknutím rozšiř oči tam vzhůru upřené pro nová čekání ach tolik úzkostná (HALAS 2001: 94) (Tvář)

Je zřejmé, že podzim má v každé sbírce jinou podobu. V Tváři je spojován s nadějí, laskáním, vnuknutím, zatímco v Kohoutovi se objevují slova jako pancíř, alkohol, nečesanec. Obě básně (i obě sbírky) tak zaujímají protikladné postavení. Skrze uvedený verš z básně Je čas se tak lyrický subjekt pomyslně loučí se svým dřívějším já, projeveným ve sbírce Kohout plaší smrt. 4

Pulsy


Obě básně Podzim neukazují jen základní rozdíly v obou sbírkách. To, že byly použity básně se stejným názvem, obě sbírky zároveň propojuje. Nejedná se o ojedinělý případ. Kromě podzimu se jedná i o básně Pastel, Verše či Píseň. Jejich role v obou sbírkách je však na rozdíl od Podzimu odlišná. Básně s názvem Pastel na sebe spíše navazují, než aby tvořily vzájemný protiklad. Obě se věnují ženě a jejímu spojení s dětmi. Rozmístění básní s názvy Verše a Píseň působí, jako by snad lyrický subjekt naznačoval svůj určitý básnický vývoj a dospívání. Zatímco ve sbírce Kohout plaší smrt se vyskytuje báseň pojmenovaná Verše třikrát a Píseň je pouze jedna, v Tváři již verše lyrického subjektu „dospěly“ k ucelené písni, stejně označená skladba Píseň se tak nachází v Tváři třikrát, zatímco Verše už pouze jednou. Opakující se názvy básní tak lze chápat jako zdůraznění návaznosti obou sbírek. Báseň Rozcestí uzavírá celou sbírku Tvář a její poslední strofa symbolicky odpovídá na kritiky, jak sbírky předchozí, tak na kritiky obecně. Ty chudý’s mi vyčet tiché mé slovo jedno chci křičet to Cambronnovo (HALAS 2001: 163)

Zde je nutné poznamenat, že Cambronnovo slovo je eufemismem používaným místo lidové odpovědi „hovno“ (Pierre Cambrone 2013). Lyrický subjekt zde tak dává jednoznačně najevo, že ho kritika příliš nezajímá. To, že označuje svá slova za tichá, napovídá, že mu záleží více na tom, aby jeho slova vyslyšel někdo, kdo jim dovede naslouchat, kdo se nad nimi zamyslí a porozumí jim, než na tom, aby byla srozumitelná masám.

SHODY A PROTIKLADY

Závěrem lze říci, že sbírky Kohout plaší smrt a Tvář mají mnoho společného, ale zároveň jsou velmi rozdílné. Tento zvláštní kontrast koresponduje s dominantním rysem celé autorovy poetiky, s protikladností a protiklady, jež se hojně objevují v obou interpretovaných sbírkách. Halas hojně užívá nezvyklá spojení, která se často projevují jako oxymórony. Podobně kontrastuje i celkové ladění obou sbírek. Kohout plaší smrt je plný smutku a hledání sebe sama, zatímco Tvář již opěvuje krásu a obsahuje naději, její celkový tón je jasnější a veselejší. Mezi aspekty, jež naopak oba soubory sbližují a propojují, patří základní motivy jako smrt, hřbitov nebo krajina. Nápadný je také častý výskyt stejných názvů jednotlivých básní, jejichž vzájemný vztah je využit pro zdůraznění souvislosti obou sbírek. Dalším společným znakem je chybějící interpunkce, která umožňuje různé syntaktické členění textu a tím i jeho rozdílné symbolické interpretace. 5

Pulsy


Naopak užití rýmu se v obou sbírkách liší. Tvář má pravidelný střídavý rým, kde strofy v rámci jedné básně mají ustálenou délku a zvuková stránka veršů je libozvučná a harmonická. Kohout plaší smrt oproti tomu využívá volného verše, rozložení strof je často nepravidelné a rýmy vyznívají disharmonicky. Lze tedy říci, že hlavním motivem (a těžištěm) Halasových sbírek je svět vzájemně se střetávajících kontrastů a protikladů, které se neobjevují jen uvnitř jednotlivých básní, ale prolínají se celou jeho tvorbou a představují její charakteristickou dominantu.

Text v původní podobě vznikl jako seminární práce do kurzu Česká literatura 1. poloviny 20. stol. pro Bc.

6

Pulsy


Seznam použité literatury a zdroje Primární: HALAS, František 2001 Sépie / Kohout plaší smrt / Tvář. 1. vydání. Praha: Akropolis. 176 s.

Sekundární: KUNDERA, Ludvík 1999 František Halas. 1. vydání. Brno: Atlantis. 453 s. KUBÍNOVÁ, Marie 1984 Proměny české poezie dvacátých let. Praha: Československý spisovatel. 109 s.

Webové zdroje: 2013. Pierre Cambronne. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation. [Cit. 2014-11-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre_Cambronne

7

Kateřina Fintesová: Dvě sbírky Františka Halase

Recommend Documents