Katefiina Bohadlová ze sbírky scénáfiû komedie dell arte Flaminia Scaly Il Teatro delle Favole rappresentative (1611)

091-101_BOHADLOVA 1.9.2008 18:08 Stránka 91

Katefiina Bohadlová

3 + 1 ze sbírky scénáfiÛ komedie dell’arte Flaminia Scaly Il Teatro delle Favole rappresentative (1611) KdyÏ v roce 1611 vy‰la v Benátkách tiskem Scalova sbírka scénáfiÛ, zrodil se jedin˘ a zároveÀ jedineãn˘ dokument své doby. Fabulaãní materiál komedie dell’arte, která na zaãátku 17. století proÏívala jiÏ nûkolik let vzestup a nabyla vrcholu, se poprvé v historii objevil peãlivû editovan˘ jako kniha. Navzdory faktu, Ïe komedie dell’arte je improvizované herecké umûní akce, ne fixovan˘ text na papífie, staly se právû dochované scénáfie, aÈ uÏ ti‰tûné nebo rukopisy, vedle napfi. rytin, jedin˘m prostfiedkem k poznání tohoto specifického divadelního Ïánru, jehoÏ dûjiny se v Itálii pí‰í od poloviny 16. století. DoloÏené biografické údaje Flaminia Scaly jsou v podstatû pouze dva: Úmrtní list, nalezen˘ v mantovském archivu, jenÏ dokumentuje datum smrti – 17. 12. 1624 v Mantovû ve vûku 77 let –, z nûhoÏ lze odvodit datum narození (1547, pfiesto v‰ak bádání dospûlo i k letopoãtu 1552), a Scalova závûÈ z roku 1616, uloÏená v benátském archivu, ve které se pí‰e, Ïe byl synem Dona Giacoma z ¤íma. Ve‰keré dal‰í informace ze Scalova Ïivota jsou hypotézy, dedukce a domnûnky, ke kter˘m prÛbûÏn˘m bádáním, hlavnû ve 20. století, dospûla divadelní vûda. Vûdci, vycházející z dobov˘ch textÛ, se shodují na tom, Ïe Scala byl nejen úspû‰n˘m komediantem, vystupujícím pod umûleck˘m jménem Flavio v roli zamilovaného (innamorato), ale i schopn˘m dramatikem, dramaturgem a divadelním manaÏerem ve sluÏbách vlivn˘ch mecená‰Û (mantovsk˘ Vincenzo Gonzaga nebo florentsk˘ Giovanni de’Medici). Jeho jméno je spojeno s nejslavnûj‰ími a nejprestiÏnûj‰ími hereck˘mi spoleãnostmi jako Comici Gelosi (Francesco a Isabella Andreini), Comici Accesi, Desiosi ãi Confidenti. Vedle sbírky scénáfiÛ, která ho proslavila, napsal také regulérní komedii Il finto marito (1619), vycházející z jednoho scénáfie sbírky. V prologu pfiedstavuje svou poetiku prostfiednictvím dialogické argumentace cizince s komediantem, pfiiãemÏ cizinec od samého poãátku opovrhuje charakteristick˘m improvizovan˘m herectvím komedie dell’arte a komediant naopak vyzdvihuje kvality tohoto umûní. Jeho ústy promlouvá sám Scala a zdÛrazÀuje spontaneitu reakcí, akãní vystupování a Ïivé zprostfiedkování pfiíbûhu v kontrastu se strnul˘m, elegantním, av‰ak mrtv˘m literárním textem. Kde se cizinec ohání pravidly, tam komediant odpovídá následovnû: “Kdo mÛÏe znát lépe pravidla umûní neÏ sami komedianti, ktefií se v nich díky praxi dennû cviãí?”. Cizinec uznává argumentaci, ale nevzdává se a trvá na tom, Ïe “dobré komediantské spoleãnosti jsou sice ty, které dobfie hrají

a tím zu‰lechÈují námûty, ale protoÏe tyto texty b˘vají napsané na kus papíru a nevykazují dobrou fabulaci, neosloví a rozpadnou se”. S tímto tvrzením ov‰em komediant souhlasit nemÛÏe. Myslí si prav˘ opak: spousta velk˘ch literátÛ, i tûch nejlep‰ích, pí‰e stylisticky pûkné komedie, s pûkn˘mi námûty, pÛvabn˘mi dialogy a vzne‰en˘mi nápady, ale vzhledem k tomu, Ïe nemají Ïádnou praxi na scénû, jejich snaÏení pÛsobí v inscenaci su‰e, chladnû a natolik nepravdûpodobnû, Ïe se kaÏdému zprotiví. Díky cennému dokumentu, v nûmÏ Andrea Perrucci didakticky popisuje komediální herectví, máme k dispozici dobové pojetí textu zvaného soggetto nebo canovaccio ãili scénáfi: “Scénáfi není nic jiného neÏ sled scén na dané téma, v nûmÏ se struãnû naznaãí akce, kterou má herec prostfiednictvím improvizace fiíct a zahrát [...].”1 Scénáfie, obvykle psané rukou na kus papíru, pfiíp. povû‰ené zezadu na oponu bûhem pfiedstavení jako osnova a pomÛcka pro herce, pfiedstavovaly to nejcennûj‰í kaÏdé herecké spoleãnosti. Právû utajování a skr˘vání pfied konkurencí je pfiíãinou, Ïe se jich dochoval jen zlomek. Il Teatro delle Favole rappresentative je kompaktní, peãlivû sestavenou sbírkou padesáti scénáfiÛ (giornat) o tfiech dûjstvích uveden˘ch argomentem, struãnû vysvûtlujícím vztahy mezi postavami a události, které bezprostfiednû pfiedchází dûji samotného scénáfie, v˘ãtem jednajících postav a potfiebn˘ch rekvizit. Prvních ãtyfiicet scénáfiÛ reprezentuje regulérní komedii dell’arte z hlediska vystupujících postav a zápletky, zbyl˘ch deset jsou variace na komedii s pfiíchutí pastorály nebo tragédie. Ve scénáfiích se objevují kouzelné pfiedmûty a fantastické motivy nebo exotická místa. Jakoby Scala na základû vlastních zku‰eností a znalostí zámûrnû vybral “the best of” soudobé dramaturgie, formálnû ho sjednotil a vydal jako dokument jedné divadelní epochy. Jistou nereálnost sbírky jako databáze jediné herecké spoleãnosti podtrhuje i volba vystupujících postav. Jejich jména evokují nejslavnûj‰í pfiedstavitele dan˘ch rolí napfiíã spoleãnostmi i chronologií, tedy ideální fiktivní soubor. Bûhem své kariéry pro‰el Scala nûkolika spoleãnostmi a setkal se s nejrÛznûj‰ími pfiedstaviteli jednotliv˘ch typizovan˘ch postav. Richard Andrews2 se domnívá, Ïe z tûch nejlep‰ích sestavil nikdy neexistující hereckou spoleãnost, která by byla dostateãnû reprezentativní pro jeho sbírku. Je velice pravdûpodobné, Ïe vzorem pro postavu Isabelly byla skvûlá hereãka Isabella Andreini. Podobnû lze vidût v postavû Capitana projekci slavného Francesca Andreiniho, jejího partnera na jevi‰ti i v Ïivotû. Postavu Arlecchina proslavil Tristano Martinelli a vypracoval ji k dokonalosti, kterou naznaãuje právû ScalÛv Arlecchino. Zda postava Pantalona vychází z herectví a charakteristick˘ch rysÛ Giulia Pasquatiho nebo postava Dottora Graziana z umûní Lodovica de’Bianchi, není uÏ tak jednoznaãné. Faktem je, Ïe seznam postav je ve v‰ech padesáti scénáfiích sbírky témûfi nemûnn˘. Scala svou sbírku vûnoval hrabûti Ferdinandu Riariovi. V úvodu pfiedmluvy se ob91


rací ke ãtenáfiÛm a zmiÀuje pohnutky, které ho vedly k vydání díla. PÛvodnû nemûl v úmyslu prezentovat scénáfie jinak neÏ na scénû, ale “[...] pfiíkazy mecená‰Û, nabádání pfiátel a prosby zvídav˘ch lidí mû pfiivedly k odhodlání vydat je tiskem”3. Dle dobového úzu pfiedchází samotnému textu sbírky scénáfiÛ je‰tû ‰est oslavn˘ch básní rÛzn˘ch autorÛ, které chválí Scalu jako herce i autora sbírky. ZpÛsob zápisu scénáfiÛ se od regulérních, dialogicky nebo jako monolog zapsan˘ch dramatick˘ch textÛ znaãnû li‰í. Scénáfie jsou v podstatû popisné pokyny hercÛm s replikami v nepfiímé fieãi. V levém sloupci zápisu zachovávají jména jednajících postav, av‰ak z toho dÛvodu, aby herci vûdûli, Ïe se jich dan˘ úsek t˘ká a mají b˘t pfiipraveni, nebo aby si ãtenáfi snadno dokázal pfiedstavit obraz. Text je zámûrnû psan˘ velmi jednodu‰e, zkratkovitû aÏ primitivnû, pfiíli‰ nedbá na stylistickou úroveÀ a ãasto ani na syntax, coÏ vzhledem k funkci scénáfiÛ není podstatné. Je na hercích, aby ploch˘ text, zachycující kostru pfiíbûhu, autenticky zhmotnili na scénû a dali mu potfiebn˘ náboj, hloubku a jedineãnost. Nejvût‰í prostor k improvizaci a individuálnímu projevu poskytují komické scénky, lazzi, charakteristické pro komedii dell’arte. Postupem ãasu se pfiirozenû uchovaly ty nejpÛsobivûj‰í, k nim neustále pfiib˘valy nové a vytvofiily databázi skvûl˘ch gagÛ typu lazzo s botou, lazzo s vodou, lazzo s riccottou, atd. KaÏd˘ herec dále disponoval urãit˘m poãtem nauãen˘ch básní, monologÛ nebo jin˘ch univerzálních ãísel, tzv. generici, které dle potfieby a chuti vkládal do rÛzn˘ch komedií. V˘‰e popsané vlastnosti sbírky jsou vesmûs fakta, která lze vyãíst pfiímo z textu. Na nich se teoretici vût‰inou shodnou. Mnohem rozporuplnûj‰í a diskutovanûj‰í jsou v‰ak teorie o zámûru sbírky. Pro koho byla sepsaná a vydaná? Za jak˘m úãelem? Zde se názory jednotliv˘ch badatelÛ li‰í. Nûkdo sbírku povaÏuje za literární dílo urãené ke ãtení, ãemuÏ nasvûdãuje úvodní pfiedmluva, ve které se Scala obrací na “drahé ãtenáfie”, zakomponování argomenta a boccacciovské formální ãlenûní (pokud by existoval druh˘ díl sbírky, o kterém Scala v úvodu mluví, bylo by scénáfiÛ sto jako povídek v Decameronu) nebo vût‰í rozsah, neÏ u rukopisn˘ch scénáfiÛ. Na druhé stranû se objevují názory, Ïe jde i pfies jeho ti‰tûnou formu o osnovy pfiíbûhÛ za úãelem inscenování, tj. k praktickému divadelnímu pouÏití. Funkci sbírky spatfiují v pouÏití mezi divadelníky amatéry z vy‰‰ích kruhÛ, coÏ evokuje napfi. úvodní text z pera F. Andreiniho, ve kterém sbírku chválí a oznaãuje za “[...] dÛstojnou a pfiíjemnou zábavu pro dámy a kavalíry [...]”. Poslední názorovou a zároveÀ nejpoãetnûj‰í skupinu pfiedstavují teoretici, ktefií volí zlatou stfiední cestu. Dílo vykazuje jak charakteristické rysy literárního díla urãeného k ãetbû, tak vlastnosti scénáfie nutné k nastudování a praktické interpretaci. Nejhutnûji, av‰ak nejv˘stiÏnûji popisuje scénáfie Roberto Tessari slovy “ideální literární vyjádfiení divadelní koncepce s ohledem na poÏadavky inscenace”4

92

Scalovy scénáfie italsky novû vydal a opatfiil rozsáhl˘m úvodem Ferruccio Marotti.5 Do ãe‰tiny nebyly dosud kompletnû pfieloÏeny. Tfii z nich (Isabelliny kousky (4. den), Pedant (31. den) a Lov (37. den)) ãesky vydal Karel Kratochvíl v knize Ze svûta komedie dell’ arte.6 Dal‰í scénáfi sbírky v ãe‰tinû, Dva vûrní notáfii (20. den), je oti‰tûn v mé práci Flaminio Scala a jeho Il Teatro delle Favole Rappresentative v zrcadle doby.7 Trojlístek níÏe oti‰tûn˘ch scénáfiÛ si klade za cíl co nejvûrnûji zprostfiedkovat dal‰í tfii typické sbírky, a to jak po stránce obsahové, tak i formální. Z toho dÛvodu zachovává pfieklad nûkdy aÏ trochu krkolomnou syntax, chyby, napfi. opakování slov za sebou, malé písmeno po teãce, zkratky jmen i pomûrnû chudou jazykovou úroveÀ originálu. Do míst, kde je text dvojsmysln˘ nebo vztahy mezi postavami zavádûjící, jsem vloÏila hranaté závorky se jménem nebo vysvûtlením za úãelem lep‰í srozumitelnosti. Upravena byla také interpunkce, jejíÏ nelogiãnost by mohla ztíÏit ãetbu. Scénáfie nutno vnímat jako pouhé pomÛcky, prostfiedky k vyjádfiení nûãeho, co si dnes budeme uÏ jen stûÏí pfiedstavovat a rekonstruovat. Po pfieãtení nûkolika scénáfiÛ nelze nevidût jistou podobnost. Nakonec se v‰echny jeví jako obmûny jedné a té samé zápletky, jako variace na téma lásky mlad˘ch lidí, pfiekáÏek ze strany otcÛ, v‰elijak˘ch trikÛ a lumpáren sluhÛ a závûreãného smífiení v‰ech postav, které slaví obvykle nûkolikanásobné svatby. NepodceÀujme ov‰em invenci hercÛ a jejich interpretaãní schopnosti. V komedii dell’arte nejde ani tak o hloubku, komplikovanost ãi originalitu zápletky, ale o osobit˘ zpÛsob interpretace.

Poznámky 1) Perucci, A.: Dell’arte rappresentativa premeditata e all’improvviso, Napoli 1699, s. 351. 2) Andrews, D.: How – and why – does one print scenarios? Flaminio Scala, 1611, in: Italian Studies, v. 61, nr. 1, Spring 2006, s. 48. 3) Scala, F.: “L’autore a cortesi lettori”, in: Il Teatro delle Favole rappresentative, Venezia 1611. 4) Tessari, R.: La Commedia dell’Arte nel Seicento. “Industria” e “arte” giocosa, Firenze, s. 113. 5) Marotti, F.: Il teatro delle favole rappresentative, Archivio del teatro italiano, n. 7, diretto da G. Macchia, Milano 1976. 6) Kratochvíl, K.: Ze svûta komedie dell’arte, Praha 1987. 7) Bohadlová, K.: Flaminio Scala a jeho Il Teatrro delle Favole Rappresentative v zrcadle doby. Morfologická anal˘za Scalov˘ch scénáfiÛ podle metody V. J. Proppa, Praha 2005, s. 88.


PRVNÍ DùJSTVÍ.

3. den Pant.

Isabella má kliku. Komedie. Argomento Kdysi byl v Janovû jeden mladík, dobfie se narodil a ‰tûstí mu pfiálo, jmenoval se Cinthio, kdyÏ pfii‰el o otce a o matku, zÛstala mu jen sestra, obdafiená velikou krásou a poãestn˘mi mravy: Stalo se, Ïe bratr (jenÏ netouÏil po niãem neÏ ji dobfie provdat) se spfiátelil s jist˘m Capitanem, kter˘ si nepfiál nic jiného neÏ dostat za Ïenu zmínûnou sestru, jakmile si toho bratr v‰iml, pfiísnû si promluvil se sestrou, jeÏ rovnûÏ dala najevo úmysl shodn˘ s Cap., a tak domluvili manÏelství a dali si slovo, kdyÏ tu se ukázalo, Ïe zmínûn˘ Capitano potfiebuje odjet kvÛli nûkolika velmi dÛleÏit˘m obchodÛm do Neapole, naãeÏ slíbil, Ïe se za krátk˘ ãas vrátí a vezme si Isabellu, jak se jmenovala ona mladá dívka. ZÛstal v‰ak v Neapoli tfii roky a zapomnûl na slib, coÏ zpÛsobilo, Ïe se bratr rozhodl znovu a s vût‰ím úspûchem provdat sestru, která v‰ak, jakmile pochopila jeho úmysly, klidnû prohlásila, Ïe uÏ manÏela nechce: ponûvadÏ ji bratr neustále popouzel, napadlo ji odjet z vlasti, & v pfievleãení za sluÏku a v doprovodu svého sluhy odjet do ¤íma, kde se údajnû nacházel Capitano, jenÏ se chtûl znovu oÏenit, s novou Ïenou, a tak se stalo a dorazila do ¤íma, jen aby Capitanovi vyãetla nedodrÏen˘ slib, najde ho a dá mu co proto, a pak se díky rÛzn˘m neãekan˘m událostem stane manÏelkou jiného, ku spokojenosti vlastního bratra. Postavy komedie.

Rekvizity pro komedii.

Pantalone benátsk˘. Flaminia, jeho dcera.

Kufr. Velké koÏené zavazadlo.

Gratiano, doktor. Oratio a Flavio, jeho synové.

Velk˘ zakryt˘ ko‰. Obleãení pro Capitana.

Pedrolino, hostinsk˘. Franceschina, manÏelka. Isabella, pfievleãená za sluÏku. Burattino, její sluha. Capitano Spavento. Arlecchino sluha. Cinthio, bratr Isabelly. ¤ÍM.

Dozví se od obou bratrÛ, Ïe je Gratiano, jejich otec, na stará kolena Oratio zamilovan˘ do Franceschiny a Ïe se nemÛÏe odhodlat dát jim manÏelku, Flavio jak se slu‰í; Pant. se je snaÏí uklidnit a pfiátelsky jim dokazuje, Ïe je lep‰í oÏenit se star‰í neÏ mlad‰í: Flavio dává Oratiovi na srozumûnou, pfiiãemÏ si je vûdom toho, Ïe je mu rivalem, Ïe ho otec vydrÏoval na studiích, aby odpromoval, a ne, aby se oÏenil. Nakonec oba prosí Pant. jakoÏto otcova pfiítele, aby ho odradil od tohoto bláznivého plánu, & odejdou. Pant. zÛstane a fiekne, Ïe je i on zamilovan˘, a to do Franceschiny, vtom Grat. pfiítel Pant. dostane kázání, Ïe spal s Franceschinou a kvÛli stíÏnostem jeho synÛ, Grat. Ïe dokud Ïije, bude si dûlat, co chce, a se smíchem spolu odejdou. Isabel. pfievleãená za sluÏku s Burattinem odjela z Janova, aby v ¤ímû na‰la Buratt. Capitana a dala mu co proto za nedodrÏení slibu, a Ïe odjela z Janova, aby si nemusela brát dal‰ího manÏela, kterého jí chtûl dát její bratr Cinthio, a Ïe se chce vydávat za Francouzku a aby jí fiíkal Olivetta, zaklepou na hospodu, vtom Pe. host. rozmlouvá s Olivettou, ona s ním mluví francouzsky a Ïertujíce vejdou do hospody. Frances. Pedrolinova manÏelka se vrací ze zahrady s ko‰em na hlavû naloÏen˘m vûcmi, vtom Pantal. je do ní zamilovan˘, pozdraví ji, vyzná jí lásku, ona odpoví, Ïe lásce star˘ch je bolestí, Panta. ji prosí, vtom Pedroli. v‰e sly‰el a vyhroÏuje mu, Panta. se mu omlouvá, vtom Buratti. poslouchá Pedrolina, jak vyhroÏuje, a nev‰imne si, Ïe je Franceschina manÏelka hostinského; Franceschina do domu, vtom Flamin. z okna volá otce a fiíká mu, Ïe pfii‰ly dopisy z Benátek, Pant. nechce odejít/odjet, Pedrolino fiíká Pant., Ïe chce dûlat dohazovaãe jeho dcefii. Pant. se smûje a vejde do domu, Buratt. fiíká Pedr., Ïe by si rád uÏil s Franceschinou, Pedrolino Ïe je to jeho manÏelka. Burattino Ïe to nevûdûl, & vejdou. Oratio rozmlouvá o lásce, kterou chová k Flaminii a o Ïárlivosti na Flavia, svého bratra, vtom Flamin. u okna, a hned z jiné ulice pfiichází Flavio nechá Oratia uprostfied & sám se postaví za nûj, Oratio zdraví Flaminii, jeÏ pfiedstírá, Ïe mu odpovídá na pozdrav, pfiiãemÏ zdraví Flavia, neboÈ je do nûho zamilovaná a fiíká. Pane Oratio, nebuìte Ïárliv˘ na svého bratra, protoÏe já miluji vás a ne jeho, vtom 93


Pedrol.

si v‰imne, jak Flaminia pfiedstírá, Ïe mluví s Oratiem, a mluví pfiitom s Flaviem, postaví se vedle Oratia a polohlasnû se ho zeptá, s k˘m Flaminia hovofií, Oratio na to, Ïe mluví s ním, Pedrolino mu ukáÏe Flavia, kter˘ stojí za ním, jak ho Oratio uvidí, rozzloben sáhne po zbrani, totéÏ udûlá Flavio a v hádce odejdou, Flaminia se vzdálí a Pedrolino se smíchem vejde do hospody. Cap. Spa. s Arlecchinem, jenÏ nese zavazadlo, pfiichází z Neapole, aby se oÏenil Arlecch. s Flaminií, dcerou Panta. a Ïe chce nejprve zajít do hospody, nechá zaklepat, Frances. vyjde, Arlecchino hned pustí zavazadlo & mucká se s Franceschinou, Capitano mu dá co proto, hluk sly‰í Pedro. vyjde ven, po‰le Fances. do domu & pomÛÏe odnést zavazadlo do hospody & v‰ichni vstoupí a skonãí první dûjství. DRUHÉ DùJSTVÍ. Isabella

Îe vidûla pfiijíÏdût Capitana z ¤íma a Ïe ho poznala a Ïe doufá, Ïe se jí splní pfiání, vtom Oratio vidí sluÏku, pozdraví ji & ona mu zdvofiile odpoví na pozdrav, francouzsky, Oratio se tomu podiví, neboÈ ji sly‰el mluvit toskánky, vtom Buratt. vidûl, jak Isabella zdraví, fiekne Oratiovi, Ïe je to jeho paní & Ïe je urozená a umí mluvit rÛzn˘mi jazyky, Isabella ho chce pfieru‰it, kdyÏ vtom Gratia. pfiijde, pozdraví Isab., ona na nûho mluví francouzsky, Burattino fiekne Gratianovi, Ïe je to jeho paní a umí v˘bornû mluvit toskánsky. Gratiano jí [Isabelle] dûlá spoustu poklon, vtom Frances. zaãne Ïárlit na Isabellu s Gratianem, po‰le ji do domu, Burattino se vzdálí, aby se mohl dívat, Franceschina dûlá pfied Gratianem uraÏenou & on se ji snaÏí utû‰ovat láskypln˘mi slovy: Burattino vejde do hospody, fiekne Pedrolinovi, Ïe je paroháã a Franceschina dûvka, vtom Flavio vidí svého otce, jak se milkuje s Franceschinou, domlouvá mu, Franceschina do domu. Gratiano rozzufien na Flavia, Ïe ho pfieru‰il, odejde, Flavio zÛstane, vtom Flamin. z okna zdraví Flavia, od nûhoÏ se dozví, Ïe je mu Oratio, jeho bratr, rivalem v lásce a Ïe kdyby nebyli spfiíznûni, zabili by se, vtom Arlecc. vyjde, vzdálí se, aby mohl ‰pehovat, Flaminia uji‰Èuje Flavia o své vûrnosti a fiíká mu, Ïe její otec cel˘ den ãeká na Capitana, kter˘ pfiijede z Neapole, aby si ji vzal za Ïenu, a jak ta svatba byla domluvena v Neapoli jedním jejím str˘cem a Ïe se jmenuje Capitano Spavento, vtom 94

Pedroli. Buratt.

to poslouchá, aniÏ by nûco fiekl, také, aniÏ by nûco fiekl, Arlecch. stranou také. Flavio fiíká Flaminii, Ïe dá v‰echno do pofiádku, vtom Oratio pfiijde & fiíká Flaviovi, svému bratrovi, Ïe si s ním chce pfiátelsky a jako bratr promluvit, Flavio se s ním smífií: Oratio mu fiekne, Ïe mu klidnû pfienechá Flaminii, ne z podlosti, ale kvÛli nové lásce & zkrátka mu fiekne, Ïe vidûl jednu krásnou mladou dívku obleãenou jako sluÏka, kdyÏ to sly‰í Pedrolino, slíbí, Ïe mu pomÛÏe v jeho lásce, protoÏe ona u nûho bydlí, a také Flaviovi, aby získal Flaminii, vtom Arlecc. fiíká, Ïe to nepÛjde, protoÏe Flaminia je slíbená Capitanovi, jeho pánovi, Buratt. také fiíká, Ïe je Capitano slíben jeho paní, vtom Panta. pfiijde, vidí Flaminii v oknû, vynadá jí, Arlecch. mu fiekne, aÈ se nerozãiluje, protoÏe to bude tak, jak fiíkám já, a odejde. Buratt. hned fiekne, nevûfite mu, protoÏe to bude tak, jak fiíkám já, a odejde. Flavio fiekne Panta. nikdy nebudete mít klid, kdyÏ nevyhovíte mému pfiání, a odejde. Flaminia fiekne: Pane otãe, tolik vám vûfiím, Ïe udûláte to, co chci já, a vzdálí se. Pedrolino hned fiekne. Pane, klidnû se na v‰echny vyka‰lete, protoÏe to bude tak, jak budu chtít já, a odejde pryã. Panta. zÛstane stát napÛl zpitomûl˘, vtom Frances. uvidí Pant., fiekne mu, Ïe mu chce fiíct nesl˘chané vûci, a odvede ho ulicí pryã. Isabella pfiijde, vyãítá si, Ïe se zamilovala, Ïe dala slib Capitanovi z Janova, Capit. & on Ïe si na to nevzpomíná, chová se nevdûãnû, ona ho urazí & a Arlecc. rozhofiãená vejde dovnitfi. Arlecch. fiíká Capitanovi, Ïe si b˘val mûl vzít spí‰ Isabellu, protoÏe Panta. dcera je dûvka. Capita. nadává na Panta. vtom Panta. pfiijde, a kdyÏ sly‰í Capitana fiíkat své jméno, fiekne, Ïe on je Panta., Capitano, Ïe on je darebák a jeho dcera dûvka, Panta. Ïe lÏe, sáhne po pistoli, Capit. uteãe pryã, Pant. za ním, Arlecc. Ïe jeho pán je stra‰n˘ lenoch, vtom Capitan. se vrátí, Arlecch. mu domlouvá & on Ïe byl tomu starochovi vykopat hrob, vtom Flamin. v oknû. Arlecch. fiíká Capitanovi, pane, tohle je ta va‰e spofiádaná manÏelka, Capitano ji uvidí, nadává jí a uráÏí ji, Flaminia se podivuje, a Ïe by se mohl vyjadfiovat lépe, on Ïe mluví dobfie, vtom Pedrol. ukáÏe mladíkÛm Capitana, fiekne tohle je ten pfiítel, oni mu zezadu hodí pfies hlavu Oratio plá‰È, chytnou ho a odnesou ho pryã, Arlecch. se strachy zastaví, Pedrolino chce


Flavio

odnést Arlecch. & Arlecch. ho popadne a odnese pryã a konãí druhé dûjství. T¤ETÍ DùJSTVÍ.

Isab.

Krásnû obleãená ve vlastních ‰atech, fiekne Buratt., Ïe si vylila zlost na Capitana Buratt. a Ïe si ze samé radosti oblékla své ‰aty & také proto, Ïe se Ïeny muÏÛm líbí spí‰ vystrojené, ozdobené a ãisté, neÏ upocené a ‰pinavé, Buratt. jí pfiipomíná, aby dbala na svou ãest a na ãest svého bratra Cinthia, vtom Frances. se vrátí domÛ & vejde, aniÏ by poznala Isabellu v nov˘ch ‰atech, vtom Arlecc. pláãe nad domnûlou smrtí Capitana, jeho pána, kdyÏ to sly‰í Isabella, zaraduje se, Arlecch. do domu, vtom Pedrol. vidí Isab. v onûch ‰atech, pozná ji, chválí ji, pak jí fiekne, Ïe je do ní zamilovan˘ Oratio, urozen˘ syn Gratiana, Isab. fiíká, Ïe ho také miluje a Ïe muÏ, kter˘ pfiichází, je jeho otec a aby pokraãovala v pfiedstírání, vtom Gratiano pfiijde, jakmile uvidí Isabellu, láskyplnû ji pozdraví, dûlá jí spoustu poklon, ona Ïe je cizinka, Pedrolino mu fiíká, aby jí dal k dispozici svÛj dÛm, Ïe bude souhlasit a on si s ní bude moci uÏít. Spokojen˘ Gratiano ji pozve, Isab. pfiijme nabídku, Grat. ji po‰le do domu, Burattino odejde a Pedr. ji doprovodí, Grat. doufá, Ïe proÏije pûknou noc, vtom Pedrol. Ïe ji odvedl do horních pokojÛ, vybízí Gratiana, aby ‰el koupit sladkosti jako dárek pro Isabellu, Grat. vesele odchází, Pedrolino zÛstane, vtom Oratio se posmívá Capitanovi, Pedrolino fiíká, Ïe si chce vystfielit z Oratia, jemuÏ Flavio fiekne, Ïe si jeho otec uÏíval s cizinkou & Ïe ji má doma & Ïe ‰el koupit sladkosti. Oratio ho rozãilen jde hledat. Pedrolino se s Flaviem zasmûje a fiekne mu, Ïe si s ní Gratiano neuÏíval, ale Ïe je Isabella v domû, protoÏe chce b˘t Oratiova, Flavio ho jde hledat & a v‰echno mu fiíct. Pedrolino zÛstane Capita. cel˘ mokr˘, neb byl hozen do Tibery, a Ïe se zachránil, protoÏe plaval, Pedrolino ho chce prohnat, jakmile ho uvidí, fiekne mu, Ïe ho hledá 25 ozbrojen˘ch muÏÛ, aby ho zabili. Capitano v rozãilení volá Arlecch. Arlecc. vyjde, Capitano ho vztekle po‰le pro zavazadlo, aby odjeli, Arlecch. se vrátí a oba rozãilení odchází, aby se zachránili, Pedrolino se tomu smûje, vtom Flamin. v oknû, Pedrolino jí fiekne, aby ji potrápil, Ïe se spolu Oratio a Flavio znovu poprali a Ïe bylo k usmífiení nutné, aby Flavio pfienechal Flaminii Oratiovi a Flavio si vzal tu pûknou cizinku. Flaminia si stûÏuje na Flavia, vtom

Isabella

v Gratianovû oknû, Pedrolino hned fiíká Flaminii: Paní, tamhle je ta Ïena, která si uÏívá s va‰ím Flaviem, a odejde. Flaminia ji pozdraví, fiekne jí, Ïe ji vidûla v hospodû, a ptá se, co dûlá v tom domû, Isabella jí fiíká, Ïe je tam na námluvách, u pánova syna, nevysloví v‰ak Oratiovo ani Flaviovo jméno & vejde dovnitfi. Flaminia se zlobí na Flavia, vtom Flavio pfiijde, Flaminia bûduje nad tím, co vymysleli s Oratiem, jak jí o tom fiekl Pedrolino, Flavio ji s úsmûvem vyvede z omylu, fiekne jí, Ïe [Isabella] je v domû jeho otce kvÛli Oratiovi a Ïe aÏ [Flavio] pfiijde k ní domÛ, v‰echno jí fiekne, Flaminia aby vstoupil jako její manÏel. & on vstoupí. Gratia. Ïe poruãil, aby byly pfiineseny sladkosti, láhve fieckého vína & dal‰í vûci jako dárek pro Isab., vtom Frances. se od Pedrolina dozvûdûla, Ïe si Gratiano pfiivedl domÛ tu cizinku & Ïe si s ní uÏil, zlobí se na nûj a pláãe, Ïe ji [Franceschinu] pfiipravil o ãest a potom kvÛli té cizince opustil, a slovy a ãiny docílí toho, Ïe se s ní Gratiano smífií a odvede ji domÛ, aby si s ní uÏil & vejdou dovnitfi. Pedrol. se spolu hádají, pak chce Burattino vûdût, kde je jeho paní, Pedrolino Ïe Buratt. byla unesena, Burattino s pláãem jde nahlásit únos panny, Rapto virginis, odejde. Pedrol. se smûje, vtom Oratio pfiijde, zoufal˘, Ïe nemÛÏe najít otce, zaklepe na dvefie, Ped. je schovan˘, vtom Gratian. vyjde, Oratio mu nadává za to, co doma dûlal s tou Ïenou, Grat. se domnívá, Ïe myslí Franc., hádají se, mluví dvojsmyslnû tak, Ïe Oratio mluví o Isab. a Grat. o Franc. Ped. se tomu stále smûje, nakonec Oratio fiekne, Ïe dûlá chybu, kdyÏ mu pfiebírá snoubenku, Grat. Ïe ona má manÏela & nakonec mu fiekne, Ïe si uÏíval s Fran., manÏelkou Ped., a ne s Isabellou. Ped. si nafiíká a fiekne Grat., Ïe je zrádce a Ïe na nûho podá Ïalobu u soudu, odejde. Grat. fiekne Oratiovi, aÈ si vezme Isab., Ïe on si chce uÏívat s Fran., a usmífieni vejdou do domu. Cinthio potkal Capit. a Pant., pfiichází s nimi a stûÏuje si na nedodrÏení slibu, a Ïe Capitan. kdyby sestru na‰el, nehne ani brvou, aby mu [Capitanovi] ji [Isabellu] dal Panta. za Ïenu, Panta. se pustí do Capitana, kter˘ si chce vzít jeho dceru, aãkoliv se jiÏ zasnoubil s Cinthiovou sestrou, Pant. zaklepe na dvefie domu Flavio v oknû fiíká, Ïe je se svou snoubenkou, Panta. aby ji pfiivedl ven Flamin. vyjde s Flaviem, sv˘m snoubencem, Cap. onûmí a Flam. mu fiekne, Ïe si vzala jiného muÏe, protoÏe on [Capitano] urazil jejího otce a ji, vtom 95


Buratt.

pláãe, Cinthio ho pozná, ptá se ho na sestru, Buratt. Ïe ji v ¤ímû unesli fiím‰tí páni. Cinthio si zoufá, Ïe byla po‰pinûna jeho ãest, vtom Francesc. z domu, Grat. fiíká, Ïe se ta cizinka v˘bornû hodí k Oratiovi, vtom se vzdálí, protoÏe z Gratianova domu vychází osoby. Grat. pfiijde k Oratiovi a ptá se ho, kdo je ta cizinka, Oratio fiekne, Ïe ona Oratio o sobû tvrdí, Ïe je urozená dáma z Benátek, sestra nûjakého Cinthia Isabella Adorni, Grat. fiekne, kdo to dosvûdãí? Cinthio fiekne, já to dosvûdãím, protoÏe jsem její bratr. Jakmile ho Isab. uvidí, padne pfied ním na kolena, prosí o odpu‰tûní za to, Ïe utekla, nemûla k tomu jin˘ dÛvod, neÏ Ïe chtûla vyãinit Capitanovi za to, Ïe ji zradil, a protoÏe ho mûla plné zuby, na‰la si urozeného muÏe, a Ïe Ïila poãestnû, aby ctila svého bratra. Cinthio se uklidní a souhlasí, aby si vzala Oratia, vtom Arlecc. hledá svého pána, uvidí ho, pozdraví ho, vtom Pedro. pfiijde, fiíká, Ïe notáfii nepfiijímají Ïaloby paroháãÛ ani dûvek a Ïe to bude muset zkousnout, uvidí Frances., chce ji zabít, v‰ichni se mu postaví do cesty, Grat. fiíká, Ïe to Pedr. ‰patnû pochopil, Ïe nemluvil o jeho manÏelce [Franceschine], Ïe byl nejspí‰ opil˘, kdyÏ tûm slovÛm rozumûl jinak. Pedrol. Ïe to tak mohlo b˘t, protoÏe pije rád, v‰ichni mu fiíkají oÏralo, Franc. se chová jako spofiádaná Ïena a dûlá ublíÏenou & pfiimûje Ped., aby se jí omluvil, a tím konãí komedie.

til od svého zámûru. KdyÏ takovou umínûnost uvidûl zamilovan˘ Oratio, rozhodl se ji následovat a odjel také do Pesara. Tou dobou byl Flavio pryã za obchodem, ale kdyÏ se vrátil do Bologne a nena‰el Isabellu & dozvûdûl se, Ïe ji Oratio následoval do Pesara, usoudil, Ïe není o nic ménû jejím milencem, a vydal se rovnûÏ na cestu do Pesara. Poãet milencÛ tu v‰ak je‰tû nebral konce. Stalo se, Ïe v témÏe mûstû Bologne Ïil dal‰í urozen˘ pán (zvan˘ Cassandro), jenÏ mûl dceru, a ta byla zamilovaná do Oratia, jakmile se dozvûdûla o jeho odjezdu, vydala se ve fale‰ném pfievleãení za sv˘m milencem, jak o tom vypráví dobfie snované dílko: Postavy komedie.


Pantalone. Isabella, dcera. Arlecch., sluha.

Lékafisk˘ ‰at.

Zanobio, stafiec. Oratio & Flavio, synové. Pedrolino, sluha.

·aty pro pocestného.

Dvoje maìarské ‰aty.

DemiÏónek. Krabiãka.

Dottore. Sluha.

·aty pro Bigola.

Cassandro. Bigolo, tj. dcera Flaminia. Francesc., sluÏka.

·aty pro blázna.

FlaviÛv francouzsk˘ pfiítel. 8. den

Mûsto Pesaro. PRVNÍ DùJSTVÍ.

Na oko bláznivá. Komedie. Argomento Byli ve mûstû Bologne dva urození páni, jeden jménem Pantalone, druh˘ Zanobio, kter˘ byl otcem dvou synÛ, jeden se jmenoval Oratio a druh˘ Flavio, a vedl poãestn˘ Ïivot odpovídající jeho vûku. Druh˘ mûl dceru jménem Isabella, za niÏ se rozhodnû nemusel pfied sv˘mi vrstevníky stydût. K této Isabelle vzplanuli oba bratfii láskou & ona stejnou láskou milovala obzvlá‰tû Oratia. Pantalone mezitím zatouÏil provdat fieãenou Isabellu a vyjednal sÀatek s jedním Dottorem Ïijícím v Pesaru & jakmile v‰e prostfiednictvím korespondence domluvil, ihned odjel s dcerkou do Pesara. To zpÛsobilo Isabelle tûÏkou bolest a nevûdûla, jak se nejlépe vyhnout takovému sÀatku. Láska jí fiekla, aby pfiedstírala bláznivou, jen aby otec upus96

Pantal. Isabella Arlecc. Nosiãi Sluha

Oratio

Pfiijede do Pesara s dcerou, sluhou a nosiãi naloÏen˘mi vûcmi a Ïe pfiivedl dceru zasnoubenou s Dottorem, zaklepou na dvefie jeho domu. vyjde z Dottorova domu, fiíká jim, Ïe jeho pán odjel za záleÏitostmi do Ancony a také aby koupil nûjaké vûci pro svou nevûstu, v‰ichni vejdou do domu, Isab. vejde celá zarmoucená, nosiãi odejdou. obleãení jako by byli z Levanta, sledují jeho milou Isabellu a Ïe se chce


Pedrol.

[Oratio] vydávat za obchodníka se ‰perky, a aby mu [Pedrolino] zprostfiedkoval audienci u Dottora, Ped. slíbí ve‰kerou pomoc. Jdou hledat hotel, odejdou Pantal. se podivuje nad sklíãeností své dcery a nad jejím blouznûním, Arlecchino Arlecc. Ïe má tyhle marnivosti po matce, v tom Bigolo coÏ je Flaminia pfievleãená za nosiãe, jeÏ pfii‰la za Oratiem, sv˘m miláãkem, pozná Pantal. & Arlecch., pozdraví je jménem & kdyÏ se od nich dozví o blouznûní Isabelly, pfiedstírá, Ïe je vû‰tkynû, fiíká Pant., Ïe jeho dcera není bláznivá, ale Ïe se tak dûje, protoÏe jí stále je‰tû neopatfiil manÏela, a Ïe kdyÏ s tím bude déle otálet, ona [Isabella] nepochybnû zemfie a [Biglolo] odejde & oni se jdou poohlédnout po mûstû. Sluha Dottora utíká z domu. Isabella bûÏí za ním a dûlá rÛzné ztfie‰tûnosti, dá mu co proto, on uteãe & ona, kdyÏ uvidí, Ïe je sama, vypráví o lásce, kterou chová k Oratiovi, v tom Pedrol. jelikoÏ mu bylo fieãeno, Ïe Dottore je v téhle ulici, poznají se s Isab., fiekne jí, Ïe její milenec Oratio se nachází v Pesaru & ona zas Ïe pfiedstírá bláznivou kvÛli nûmu, Pedrol. aby vytrvala a nechala to na nûm, v tom Sluha se vrátí, uvidí Isabellu, bojí se jí, Pedrol. odejde, ona sluhu hladí a dûlá pfiitom pfiíjemné okolky & vejdou do domu. Dottor. se vrátí z Ancony, cel˘ rozradostnûn˘ doufá, Ïe doma najde nevûstu, vysloví její jméno, v tom Bigolo stranou v‰echno sly‰í, nabídne se jako sluha, Dottor. si dlouze tropí Ïerty, pak ji pfiijme za sluhu, v tom Pantal. pfiijdou, poznají se s Dottorem, objímají se & vítají ve velkém stylu, Pant. Arlecc. se táÏe na Bigola, Dottor., Ïe je to jeho sluha, Pant. ho chválí, jak˘ je dobrák, a s mnoha poklonkami jdou do domu, aby nav‰tívili nevûstu a zde konãí první dûjství. DRUHÉ DùJSTVÍ. Oratio Pedrol. Arlecc. Dottore Bigolo, Pantal.

Ïe se chce vydávat za obchodníka se ‰perky, fiíká Ped., aby to pfiedstíral, nechá ho zaklepat u Dottora doma. si myslí, Ïe je to obchodník se ‰perky, volá Dottora. z domu, Pedrol. mu fiíká, Ïe to je obchodník se ‰perky & jeho kolega v˘teãn˘ lékafi, ukáÏe mu ‰perky, v tom je z domu sly‰et hluk: utíkají z domu. Za nimi Isabella, chová se pfied v‰emi ztfie‰tûnû, Dottor. se tomu diví, pak doporuãí lékafie, Pantal. ho prosí, aby vy-

léãil nemoc jeho dcery, Oratio nûco fiekne Isabelle do ucha, ona se uzdraví, fiekne, Ïe se cítí lépe, Oratio Ïe ji chce bûhem tfií dnÛ uzdravit, dohodnou se, Ïe se vrátí s léky a aby se domluvili na cenû ‰perkÛ. Isabella domÛ, Bigolo se dívá znovu a znovu na Oratia a Pedr., pak vejde do domu s Pant. & Dottorem, oni odejdou. Flavio si stûÏuje pocestnému, Ïe po návratu z Florencie nena‰el v Bologne svou milovanou, ani svého bratra Oratia, a Ïe je pfii‰el hledat do Pesara, protoÏe se dozvûdûl, Ïe jsou v tomto mûstû, za mnoho [mil˘ch slov?] daruje pocestn˘ Flaviovi likér proti jedu a na uzdravení ‰ílenství, on mu zato s díky dá nûjaké peníze a odejdou spolu Frances. jako pocestná, je Flaminiina chÛva, jde ji takto obleãená hledat, v tom Bigolo je zoufalá, Ïe poznala Oratia ve fale‰ném pfievleku, uvidí svou chÛvu, ukáÏe se jí, ona [chÛva] ji objímá a chce ji odvést pryã, ta v‰ak s ní odmítá jít, chÛva Ïe kdyÏ s ní nepÛjde, otráví se, Ïe si na to pfiinesla jed. Flaminia jí ho ‰ikovnû vytrhne z ruky, uklidní ji, po‰le ji do hotelu, kde se na zaãátku ubytovala a kde má v‰echny vûci, dává jí znamení a Ïe za ní pak pfiijde, Frances. odejde, Flaminia se rozhodne, Ïe zabije Isabellu & vejde do domu. Oratio a Pedr. na‰li loìku, aby odvezli Isab., vrátí se do Dottorova domu a Ïe by neradi Pedrol. na‰li staré doma, aby ji mohli hned odvést pryã, v tom Bigolo se raduje, Ïe otrávila Isab., která ji poÏádala, Ïe chce napít, a ukazuje, Ïe jí trochu [jedu] zbylo, uvidí Oratia a Pedrol., odmaskuje se, vyãítá si, Ïe se zamilovala, pak fiekne, Ïe otrávila jeho [Oratiovu] paní & nadává mu a odejde, oni zÛstanou ohromení, vtom Pantal. vyjdou, oplakávají smrt nevûsty, jdou hledat lékafie, aby se dozvûdûli Dottore dÛvod tak náhlé smrti, s pláãem odejdou. Oratio v‰e pochopí, zblázní se, uteãe pryã, zoufal˘ Ped. ho následuje a zde konãí druhé dûjství. T¤ETÍ DùJSTVÍ. Bigolo

Vypráví, Ïe otrávila Isab., Frances. jí domlouvá, ona [Bigolo] aÈ ji pr˘ Frances. nedovádí k zoufalství, protoÏe jinak se otráví zbytkem jedu, vtom Oratio jako blázen, chová se pfied nimi ztfie‰tûnû, Flaminia lituje toho, co zpÛsobila, a s pláãem za ním s Franc. odchází, odejdou. Flavio Ïe vidûl & sly‰el, jak Pant. & Dottore hledají lékafie, aniÏ by vûdûl proã, vtom 97


Pedrol.

Arlecc. Oratio Pantal. Dottor. Flavio

pláãe, Ïe se Oratio zbláznil, uvidí Flavia, poznají se, Pedr. mu vypráví, co se v‰echno pfiihodilo Oratiovi a Isabelle, Flavio cel˘ rozru‰en˘ odejde, aby v‰e napravil, Pedr. zÛstane, vtom Ïe nechce zÛstat v domû, protoÏe má strach z mrtvé nevûsty, vtom jako blázen, chová se ztfie‰tûnû, odejde pryã, Pedr. odejde, Arlecch. jde do domu, Ïe nemohou najít vhodné lékafie, vtom

pfievleãen za lékafie, nabídne se, Ïe oÏiví Isabellu pod podmínkou, Ïe ji dají za Ïenu tomu, komu on bude chtít, dohodnou se a vejdou dovnitfi. Zanobio fiíká Cassandrovi, Ïe pfii‰el za sv˘mi syny, ktefií, jak si myslí, sem pfii‰li za Cassand. Pant. Také Cass. fiíká, Ïe sem pfii‰el za svou dcerou Flaminií, jeÏ utekla za Oratiem, vtom Arlecc. z domu, raduje se a fiíká, ona je Ïivá, je Ïivá & vejde dovnitfi, stafií zÛstanou, vtom Pantal. vyjdou z domu, Flavia pozná jeho otec, [Flavio] se omlouvá, Ïe láska Dottore k Isabelle ho donutila obléct si tyto ‰aty, Ïádá Panta., aby mu ji dal za Ïenu, Flavio Ïe spolu mûli dohodu, Ïe ji [Pantalone] slíbil dát za Ïenu tomu, komu bude chtít on [Flavio], zavolají ji, Isabella se vzpírá otcovû vÛli & dohodû, pak na kolenou prosí staré, aby jí ho nenutili. Flavio rovnûÏ na kolenou, aby mu Isab. byla dána, Ïe pokud ne, zabije se, v‰ichni ji prosí, ona nakonec svolí, vtom Oratio pfiijde, otec ho pozná, Oratio se chová ztfie‰tûnû, pak uteãe do Dottorova domu, Flavio jde za ním, aby ho uzdravil, ostatní zÛstanou, po chvíli pfiijdou Flavio s uzdraven˘m Oratiem, ten jak uvidí Isab., bûÏí ji obejmout, Flavio mu fiíká, Oratio Ïe je to jeho manÏelka, on ustoupí a na kolenou prosí bratra, aby mu ji pfienechal, on mu ji nakonec daruje, v‰ichni se radují z Flaviova velkorysého gesta, vtom Pedrol. pláãe, oznamuje, Ïe se Flaminia otrávila z bolesti, zpÛsobené Oratiov˘m ‰ílenstvím, uvidí zdravého Oratia, bûÏí zpátky pro ni, aby ji ukázal, v‰ichni jsou jak omráãení, vtom Frances. pfiiná‰í Flaminii jako mrtvou, otec ji oplakává, Oratio projevuje lítost nad Pedrol. jejím skonem, Flavio se zeptá Oratia, zda by si vzal Flaminii za Ïenu, kdyby & ostatní. obÏivla, Oratio je zmaten, v‰ichni ho pobízí, aby souhlasil, Flavio ji probudí likérem od pocestného. Oratio si ji vezme, pfienechá bratrovi Flaviovi Isabellu, a tím konãí komedie. 98

12. den Dryáãník. Komedie. Obsah. Ve mûstû ¤ímû byl kdysi jist˘ Pantalone, otec mladíka Oratia a dcery jménem Flaminia, tento mladík se zamiloval do urozené vdovy jménem Isabella a jeho láska byla se stejnou oddaností opûtována. Pro ni v‰ak ne men‰í láskou neÏ syn, n˘brÏ stejnû silnû, zahofiel také Pantalone. KdyÏ uÏ se tento málem vidûl zesmû‰nûn˘, usoudil, Ïe by mu mohl b˘t napfií‰tû Oratio, jeho syn, rivalem, a aby pro nûho v budoucnu nepfiedstavoval Ïádnou pfiekáÏku, rozhodl se ho poslat na studia. To se doslechla vdova Isabella a takovou vûc ‰patnû nesla, nechala si poradit od jedné své staré pfiíbuzné, ta jí fiekla, Ïe zná jisté kouzlo v podobû bonbonÛ, a kdo je sní, pfiijde témûfi o rozum & mimo to má je‰tû jedno kouzlo s opaãn˘m úãinkem, z toho usoudila, Ïe pokud by tímto kouzlem zbavila Oratia zdravého rozumu, snadno by pfiesvûdãila otce, aby ho neposílal pryã, Isabella k tomu svolila a dala Oratiovi ty kouzelné bonbóny, jak to potom dopadlo se ukáÏe na konci pfiíbûhu. Postavy komedie.


Pantalone. Oratio, syn. Flaminia, dcera. Pedrolino, sluha. Flavio. Isabella, vdova, [jeho] sestra. Franceschina, sluÏka Arlecchino, sluha. Dottore, sám. Capitano Spavento, sám. Pasquella, stafiena, sama.

Dvû krabice bonbónÛ. ·aty pro dryáãníka. Zámeãnické náfiadí. Jedna pûkná Ïidle.

Mûsto ¤ÍM. PRVNÍ DùJSTVÍ. Pantal.

fiíká Pedrolinovi o lásce, kterou chová ke vdovû Isabelle, a o pochybnostech, zda mu Pedrol. syn Oratio není rivalem, které ho dovedly k rozhodnutí poslat ho na studia. Ped. mu domlouvá, pfiiãemÏ je na stranû Oratia, pustí se do sebe slovy i ãiny, Pant. jednu vrazí Pedrol. & kousne ho do paÏe ukazujíc, jak silnû ho kousl. Pant. s v˘hruÏkami odejde a fiíká, aby v jeho vûci promluvil s Franceschinou, odejde. Pedrol. Ïe se Pant. pomstí za to kousnutí, vtom


Frances. jde na pfiíkaz své paní hledat Oratia, vidí Pedrol. a dozví se od nûho pfiíãinu jeho bolavé paÏe, domluví se, Ïe budou pfiedstírat, Ïe Pant. páchne z úst, aby se pomstili. Frances. do domu, Pedr. zÛstane, vtom Flavio prozradí Pedrol., koho miluje, ‰Èouchne ho pfiitom do paÏe, Pedr. kfiiãí, pak se domluví, Ïe budou pfiedstírat, Ïe Pant. páchne z úst. Flavio odejde, Pedr. zÛstane, vtom Dottore Ïe mu Pant. dluÏí 25, vezme Ped. za paÏi, on kfiiãí a uzavfie s ním stejnou dohodu o páchnoucím dechu slibujíc, Ïe mu seÏene tûch jeho 25. Dottore odejde, Pedr. jde hledat Oratia, odejde. Cap. Spa. o lásce k Isabelle a jeho stateãn˘ch ãinech, vtom Arlecc. Isab. sluha hraje sám se sebou komickou scénku & vejde do domu, aby poslal ven Isabellu, Cap. ãeká. Flamin. jeÏ vidûla z okna Capit., kterého miluje, apeluje na jeho lásku, vtom Isabella vyjde ven domnívaje se, Ïe najde Oratia, Cap. apeluje na její lásku, ona ho odeÏene & on udûlá totéÏ Flam., fietûzová scénka ve tfiech, nakonec Isab. vejde do domu, odeÏene Cap., on udûlá totéÏ Flam. a odejde, ona zÛstane, zarmoucená, vtom Pedrol. jenÏ v‰echno z povzdálí sly‰el jí vyhroÏuje, Ïe to fiekne jejímu otci, pak se domluví na té záleÏitosti s páchnoucím dechem, ona vejde do domu. Pedr. si stûÏuje, Ïe ho bolí paÏe, víc neÏ kdy jindy, aãkoliv se nechal o‰etfiit, a Ïe se chce pomstít na v‰ech frontách, vtom Arlecch. pfiijde, Pedr. ho s penûzi pfiemluví, aby pfiedstíral dryáãníka, po‰le ho, aby se pfievlékl, Arlecch. odejde. Pedr. se zastaví, vtom Oratio se dozví od Pedrolina, Ïe Panta., jeho otec, s ním soupefií o Isabellinu lásku a Ïe ho chce poslat na studia, Oratio je z takov˘ch novinek zarmoucen˘, snaÏnû prosí Pedrolina, on mu slíbí pomoc a domluví se na triku s páchnoucím dechem. Oratio Ïe by chtûl mluvit s Isabel., Pedr. ji zavolá. Isabella se dozví o jeho lásce a krutém odjezdu, rozesmutní ji to, vtom Pantal. mluví nahlas, Isabel. ho sly‰í a zajde do domu, Pedrol. vyhroÏuje Oratiovi, protoÏe nechce jít do Perugie. Pant. uvidí syna, poruãí mu, aby se ‰el ihned pfiipravit, protoÏe chce, aby odjel do Perugie. Oratio je cel˘ vystra‰en˘, jde se pfiipravit, podívá se na Pedr. Pant. zjistí, Ïe Pedr. mluvil s Frances., pak sly‰í Pedr. fiíkat ó fuj, pane, vám neskuteãnû páchne z úst. Pant. se tomu zasmûje, vtom Frances. udûlá totéÏ, fiíká, Ïe kdyby mu tolik nepáchlo z úst, Isabella by ho milovala & vejde do domu, Pant. se diví, vtom

Flavio

pfiijde, na znamení Pedr. udûlá totéÏ s Pantal. a odejde, Pant. se podivuje nad takovou vadou, vtom Dottore pfiijde, Pedrol. mu dá znamení ohlednû triku s dechem, Dottore udûlá totéÏ & odejde, Pant. Ïe se chce zeptat své dcery, jestli je to pravda s tím pachem, zavolá ji. Flaminia dozná svému otci, Ïe mu neskuteãnû páchne z úst & vejde do domu, ostatní zÛstanou, vtom Oratio vyjde z domu, potvrdí totéÏ, pak se vrátí domÛ. Pant. se rozhodne, Ïe si nechá vytrhnout zub, kter˘ pÛsobí ten zápach, pfiikáÏe Ped., aby mu pfiivedl dryáãníka & vejde do domu, Ped. zÛstane, Arlecc. pfievleãen˘ za dryáãníka, Ped. pfiikáÏe Arlecch., aby Pant. vytrhal v‰echny zuby a fiekl mu, Ïe jsou v‰echny zkaÏené, vzdálí se, Arlecch. kfiiãí pod okny, kdo má zkaÏené zuby, vtom Pantal. na nûho zavolá z okna, pak vyjde ven, Arlec. si vyndá své nástroje, vesmûs zámeãnické náfiadí, komicky je pojmenovává, posadí ho a kle‰tûmi mu vytrhne ãtyfii zdravé zuby, Panta. se bolestí chytne za dryáãníkovu bradku, která mu zÛstane v ruce, protoÏe je fale‰ná, Arlecch. uteãe, Panta. po nûm hodí Ïidli, pak se s náfikem nad bolestí zubÛ vrátí domÛ, a tím konãí první dûjství. DRUHÉ DùJSTVÍ. Stafi. Pasq. pfiítelkynû Isabelly pfiijde na náv‰tûvu, zaklepe. Isabella vypráví Pasquelle, Ïe miluje Oratia, jenÏ musí na pfiíkaz otce odjet, Pasquella ji utû‰uje, slibuje jí pomoc se sv˘mi kouzly a aby poslala za hodinu Arlecch., Ïe jí po‰le osudové bonbóny, odejde., Isab. zÛstane, veselá, vtom Pedrol. se raduje, jak napálil Pant., fiíká Isab., Ïe je Pant. tvrdohlav˘ a chce, aby Oratio odjel z mûsta, vtom Pant. aby odvedl Oratia do banky pro peníze, aby mohl ihned odjet, uvidí Isab., pozdraví Oratio ji. Pak odejde, Oratio za ním a dává Isab. znamení na pozdrav a obrací se na Ped., odejde, Isab. fiíká Pedrol., aby se za ní za hodinu vrátil, vtom Flavio ho vidí mluvit se svou sestrou, zaãne mít podezfiení a po‰le ji domÛ vyhroÏujíc Pedr., jenÏ ho uklidÀuje slovy, Ïe mu získá Flam. za Ïenu a pfiivede ho k ní domÛ, Flavio se raduje a pfiijme rozkaz, aby se pfievlékl za dryáãníka, odejde. Pedr. se smûje, jde hledat Oratia, odejde. Arlecc. Ïe to pfieÏil s Pant., vtom Isabella v oknû, po‰le ho k Pasq. domÛ pro bonbony, zmizí, Arle. zÛstane, vtom Pedrol. pfiijde, zaãnou se smát, jak napálili Pant., vtom Capitan. pfiijde, vyhroÏuje Arlecc., on fiíká, Ïe jeho paní dala Ped. nafiízení o tom, co by musel [Capitano] udûlat, aby mohl 99


vejít do domu, fiíká mu to stranou, Cap. se otoãí na Ped. Arlecc. uteãe, Ped. nic nechápe, jen tak mu fiekne, aby se ‰el pfievléci do benátského jako Pant., Ïe ho odvede do domu, Cap. se raduje, jde se pfievléci, odejde. Ped. zÛstane, vtom Flamin. se ho ptá, co bude z jejich dohody, Ped. Ïe veãer pfiijde pfiítel pfievleãen˘ za Ïenu, chce pÛjãit jedny z jejích ‰atÛ, Flam. mu je s radostí dá & vejde do domu. Ped. se zdrÏí, Dottore chce tûch 25, které mu Pedr. slíbil od Pant. & Ped. je tím podráÏdûn a dá mu [místo toho] ty ‰aty, Dottore je pfiijme, vtom Pantal. pfiijde, vidí u Dottora ty ‰aty a nazve ho zlodûjem, nadává mu, totéÏ Ped., aniÏ by poslouchali, co fiíká & vejdou do domu, Dottore jde ze zoufalství na soud, odejde. Oratio se jde poklonit Isab. neÏ odjede, zaklepe. Isabella vyjde ven, zahrají milostnou scénu, Isab. prosí Oratia, aby snûdl pár bonbonÛ, které mu po‰le pfied odjezdem, Oratio slibuje, ona do domu, Oratio odejde. Flavio jako dryáãník kfiiãí pod Pant. okny, vtom Pantal. vyjde, bije ho holí, protoÏe si myslí, Ïe je to dryáãník Arlecchino, pak vejde do domu. Flavio uteãe pryã. Capitan. obleãen˘ jako Pant., vtom Flavio si myslí, Ïe je to Pant., pofiádnû ho zbije holí, v‰ichni odejdou a skonãí druhé dûjství. T¤ETÍ DùJSTVÍ. Arlecc. Isabella

s krabicemi bonbonÛ, zaklepe pfiijme krabice a po‰le ty bláznivé Oratiovi, ty druhé, které uzdravují, si nechá & vejde do domu, Arlecch. zÛstane, vtom Pedrol. pfiijde, Arlecc. mu dá krabici, aby ji dal Oratiovi & vejde do domu, Ped. si vezme pár bonbonÛ a dá si je do váãku, vtom Oratio obdrÏí krabici, Oratio s sebou vede Arlecch., aby poslal nûjaké vûci Isab., Pedrol. zÛstane, sní schované bonbony, naãeÏ se pomate, vtom Capitan. ho chce zabít, Ped. fiíká nesmysly, dûlá hlouposti, Capit. se tomu diví, nechá ho jít, pak zÛstane & zÛstane,

100

Flamin.

znovu apeluje na jeho lásku, on ji rozãílen odeÏene, ona se v rozhofiãení rozhodne milovat Flavia & vejde do domu. Dottore Ïe justice rozhodne v jeho prospûch, vtom Pedrol. pfiijde, Dottor. mu vyhroÏuje & on odpoví jako blázen. Dottor. odejde, Pedrol. zÛstane. Frances. s ním mluví & on dûlá totéÏ, pak odejde, Franc. jde za ním ulicí. Arlecc. zoufal˘, zaklepe u Isabelly, Isabella se dozví, Ïe se Oratio poté, co snûdl bonbony, zbláznil, ona aby ho za kaÏdou cenu dovedl k ní, Arlecch. odejde, ona zÛstane, vtom Flavio se jí ptá, proã je tak sklíãená, ona mu podráÏdûnû vypráví v‰echny události spojené s její láskou a o Oratiovû ‰ílenství a Ïe zná kouzlo k jeho uzdravení, Flavio se raduje, fiíká, Ïe miluje jeho [Oratiovu] sestru a aby to nechala na nûm, po‰le ji domÛ & jde hledat Pantal. Pantal. neví, jestli Oratio odjel, vtom Pedrol. pfiijde a stále Pant. odpovídá nesmyslnû, vtom Oratio v bundû, dûlá v‰elijaké hlouposti, odejde, Ped. podobnû, odejde, Pant. si zoufá, vtom Flavio utû‰uje Pant., fiíká mu, Ïe Oratiovo zdraví je v rukou jeho sestry, Pant. ji nechá zavolat Isabella nabídne Pant., Ïe uzdraví Oratia, jeho syna, ale Ïe chce dvû laskavosti, první, aby se Flam. stala Ïenou Flavia, jejího bratra, a druhou, aby se Oratio stal muÏem toho, koho bude chtít ona [Isabela], Pant. je spokojen˘, zavolá Flamin. jeÏ s radostí pfiijme Flavia za muÏe, vtom Oratio dûlá hlouposti a fiíká nesmysly, Flavio ho ‰ikovnû zavede k sobû domÛ, ostatní zÛstanou Flavio se vrátí, fiíká, Ïe Oratio pfii‰el k sobû. Oratio s Isabellou, jeÏ Pant. Ïádá o druhou laskavost a chce Oratia za muÏe, Panta. souhlasí, Isabella vtom, Dottore utíká pfied blázniv˘m Ped., Flavio ho odvede domÛ a uzdraví ho, pak ho vyÏene ven, Arlecc. on se Pant. pfiizná, Ïe se mu pomstil kvÛli kousnutí, k té vûci s dechem, a Ïe mu nechal Frances. vytrhat zuby a ke v‰emu, co udûlal, fiíká, Ïe pfiiznává své selhání a Ïe odpou‰tí v‰em, které urazil, v‰ichni se tomu smûjí, a tím konãí pfiíbûh.


Literatura F. Scala: Il Teatro delle Favole rappresentative, Venezia 1611. F. Scala: Prologo a Il finto marito, Venezia 1619, s. 6-15. A. Perrucci: Dell’arte rappresentativa premeditata e all’improvviso, Napoli 1699. R. Tessari: Commedia dell’Arte: la Maschera e l’Ombra, Milano 1981. R. Tessari: La Commedia dell’Arte nel Seicento. “Industria” e “arte” giocosa, Firenze 1969. M. Apollonio: Storia della Commedia dell’Arte, Roma-Milano 1930. I. Sanesi: La commedia, vol. I, Milano 1911. F. Marotti: Il teatro delle favole rappresentative, Archivio del teatro italiano, n. 7, Milano 1976. C. Molinari: La commedia dell’arte, Milano 1985. V. Pandolfi: La commedia dell’arte, 6 volumi, Firenze 1957-61.

D. Andrews: How - and why - does one print scenarios? Flaminio Scala, 1611, in: Italian Studies, v. 61, nr. 1, Spring 2006, p. 36-49. R. Henke: Performance and literature in the commedia dell’arte, Cambridge 2002. K. Kratochvíl: Ze svûta komedie dell’arte, Praha 1987. S. Ferrone: Commedie dell’arte, GUM Nuova serie 68, vol. I, Milano 1985, p. 5-60. S. Ferrone: Attori mercanti corsari. La commedia dell’Arte in Europa tra Cinque e Seicento, Torino 1993. F. Taviani, M. Schino: Il segreto della commedia dell’arte, Firenze 1982. K. Bohadlová: Flaminio Scala a jeho Il Teatro delle Favole Rappresentative v zrcadle doby. Morfologická anal˘za Scalov˘ch scénáfiÛ podle metody V. J. Proppa, Praha 2005.

101

Katefiina Bohadlová ze sbírky scénáfiû komedie dell arte Flaminia Scaly Il Teatro delle Favole rappresentative (1611)

Recommend Documents