Katedra materiálového inženýrství a chemie ■■■■■
SANACE VLHKÝCH STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ
Stavební materiály ve vztahu k vlhkosti -
většina stavebních materiálů (kromě kovů, skla a některých umělých hmot) je porézních - materiál je tvořen nosnou kostrou a dutinami, neboli póry
-
ty mohou být zaplněny různými látkami, nejčastěji to však bývá vzduch, který se pro normální podmínky uvažuje bez dalších vlivů na parametry, které jsou pro daný materiál charakteristické.
-
se vzduchem se však do pórů mohou dostat i jiné látky
-
nejčastěji to budou v reálných podmínkách vlhkého vzduchu vodní páry, které v pórech mohou kondenzovat.
-
daleko rychleji může dojít k zaplnění pórů vodou při přímém kontaktu porézního materiálu s vodou v kapalné fázi vlivem kapilárních sil a jiných transportních mechanismů 2
Zdroje zvýšené vlhkosti a transportní cesty vlhkosti a vody: Existuje celá řada příčin, majících za následek vlhnutí zdiva. Voda se pak dostává do stavební konstrukce jako kapalina i jako vodní pára různými cestami a formami. Nejvýznamnější zdroje a typické transportní cesty vlhkosti a vody jsou: 1. voda srážková (hnaná větrem, odstřikující) 2. voda vzlínající – kapilární 3. difúze vodní páry a voda kondenzovaná 4. voda s hydrostatickým tlakem 5. hygroskopicita stavebního materiálu 6. vadné sanitární izolace 3
Voda srážková - srážková voda hnaná větrem na obvodové zdivo může do materiálu proniknout do různé hloubky závisí především na nasákavosti stavebního materiálu, době trvání deště a jeho intenzitě (voda pak proniká do hloubky několika centimetrů nebo provlhčí zdivo i v celé tloušťce) - srážková odstřikující voda ovlivňuje vlhkost stavebního objektu v pásmu nacházejícím se ve výšce 0 až 40 cm nad terénem - jedná se o spodní část soklového zdiva, kde dochází ke zvýšenému namáhání současným působením srážkové vody hnané větrem, vody odstřikující, na jaře a na podzim vody z tajícího sněhu včetně namáhání posypem chodníků solemi v zimním období (závady se odstraňují klasickými prostředky, jako je dokonalé zastřešení objektu včetně klempířských prvků) 4
Voda vzlínající – kapilární tato voda proniká do konstrukcí ze zásypů nebo ze základové půdy vlivem kapilárních sil - odstranění této závady je většinou mnohem pracnější a nákladnější, jelikož je nutný zásah do podlahové konstrukce, dodatečné položení izolace, podřezání obvodového pláště nebo injektáže zdiva Difúze vodní páry a voda kondenzovaná - jelikož vzduch obsahuje vždy určité množství vodní páry, může při překročení rosného bodu dojít k tomu, že část vodní páry začne přecházet do kapalného stavu - vodní pára se do objektů dostává při jeho běžném užívaní (dýchání osob, praní, vaření apod.) - ke kondenzaci může rovněž dojít jak na povrchu materiálu tak uvnitř jeho pórového systému (konstrukční řešení)
5
Voda s hydrostatickým tlakem jedná se o vodu pronikající do konstrukcí nacházejících se pod hladinou podzemní vody, vodu gravitační a infiltrovanou (kaluže, nádrže, zemní dutiny vyplněné vodou atd.) - v době jarního tání sněhu a jarních déle trvajících dešťů může též dojít ke zvýšení hladiny podzemní vody nad úroveň podlahových konstrukcí suterénních místností voda pak proniká do těchto prostor a zaplavuje je
6
Hygroskopicita stavebních materiálů téměř každé zdivo může obsahovat soli s hygroskopickými vlastnostmi, které pak vážou vodu z okolního prostředí - obsahuje-li zdivo stavebního objektu větší množství těchto solí, dochází k výraznému ovlivnění rovnovážné vlhkosti, která může být až několikanásobně vyšší než u stavebního materiálu bez solí - hlavní cesty, kterými se hygroskopické (škodlivé) soli dostávají do zdiva, jsou tvrdá podzemní voda (vzlíná zdivem z podzákladí), chemické látky, jež se vyluhují vodou z jiných částí zdiva, soli a nečistoty z chodníků, kyselý déšť se svým obsahem oxidu uhličitého, uhelnatého a siřičitého
7
Sorpční izotermy pálené cihly v závislosti na obsahu NaCl
8
Další zdroje vlhkosti - pronikání vody do konstrukcí z poškozených sanitárních instalací - chybějící, zanesené nebo porušené okapové a dešťové svody - poškození střešní krytiny atd.
9
Podklady nutné pro návrh a volbu odvlhčovacích metod - posouzení skutečného stavu konstrukcí (ne pouze viditelného) - údaje z historických dokladů o stavbě, době jejího vzniku, konstrukci a dodatečných úpravách - posouzení základových poměrů z hlediska jejich možného působení na vlhkost konstrukčních prvků stavby - informace o chemicko-fyzikálních vlastnostech materiálů, které mají přímou vazbu na volbu sanační metody PRŮZKUMY Průzkumy nutné – vlhkostní, průzkumy salinity a šetření na místě stavby Průzkumy doplňující – dle podmínek stavby, srovnávací historické materiály, zkušenosti ze staveb v blízkém okolí 10
Klasifikace vlhkosti - vlhkost vyjadřujeme především jako vlhkost hmotnostní Klasifikace vlhkosti zdiva dle ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb – Sanace vlhkého zdiva Vlhkost u
Klasifikace
[%] u < 3.0
vlhkost velmi nízká
3.0 ≤ u < 5.0
vlhkost nízká
5.0 ≤ u < 7.5
vlhkost zvýšená
7.5 ≤ u < 10.0
vlhkost vysoká
10.0 < u
vlhkost velmi vysoká
11
- při klasifikaci vlhkosti zdiva a dalších konstrukcí je nutné zohlednit nároky na kvalitu vnitřního prostředí (jiné nároky obytné prostory, sklady, kanceláře atd.) - dalším prvkem při práci s kategoriemi vlhkosti představují rozdíly ve vlivech provozů a vnějších vlivech – zdivo přiléhající k rostlému terénu, zdivo vnitřní, obvodové, rozdělující nevytápěné a vytápěné prostory apod.
12
Hmotnostní obsah vody ve zdivu
13
•
rozdíl mezi vlhkostí zvýšenou a vysokou je rozhodovacím prostorem provolbu dlouhodobé provizorní nebo radikální metody
•
vlhkost zvýšená je hranicí pro použití povrchového sanačního opatření (nemusí způsobovat viditelné poruchy)
•
vlhkost vysoká podmiňuje návrh radikální sanační metody (projevuje se viditelnými závadami)
14
Měření vlhkosti, odběr vzorků - pro návrh sanačního opatření je nezbytné stanovit nejen obsah vlhkosti v sanované konstrukci, ale také její distribuci - odběr vzorků se nejčastěji provádí odvrtáním neb vývrtem - při ručním odběru (trubkovým sekáčem) je nutné odstranit omítku až na zdivo - při vrtání možnost použití jádrového vrtáku (výhodnější) nebo spirálového vrtáku – nutnost kompenzace chyby měření, která vznikne při odpaření části vlhkosti zahřátím vrtáku (při vlhkosti 15% je chyba +1%) - nutnost zohlednit složení konstrukce při volbě velikosti vzorku (běžně vzorky o hmotnosti 50-200g) 15
Místa odběru vzorků - volba místa odběru se řídí tím, jakou informaci chceme analýzou získat – rozložení vlhkosti v příčném profilu, ve svislém profilu, v omítce, spárové maltě apod. - podle průběhu rozložení vlhkosti lze zpravidla diagnostikovat příčiny poruch
16
Metody měření vlhkosti - v praxi se pří stavebněvlhkostním způsobu nejčastěji používá kombinace metod přímých a metod nepřímých
1. Přímé metody měření vlhkosti - princip přímých metod měření spočívá v určení skutečného množství vody obsažené v materiálu - při těchto metodách je voda z materiálu vždy odstraněna (extrakce, vysušení) 1.1 Gravimetrická metoda - nejjednodušší a zároveň velice přesná metody pro určení obsahu vody - její hlavní nevýhodou je časová náročnost, princip metody spočívá v odstranění vody ze vzorku pomocí sušení za přesné definovaných podmínek - hmotnost této vody se určí jako váhový rozdíl vzorku před a po vysušení. 17
1.2 Extrakce vody - princip této metody spočívá ve schopnosti organických rozpouštědel uvolnit vodu z pórů materiálu - množství vody ve vzorku je určeno na základě změny hustoty rozpouštědla - touto metodou nelze určit všechnu vodu vázanou ve vzorku, ale pouze vodu, která je vázána do určité hodnoty vazebné energie - výše této hodnoty závisí na použitém organickém rozpouštědle - nejčastěji používaná organická rozpouštědla pro tuto metodu jsou ethanol, glycerol, aceton - podmínkou této metody je, aby vzorek chemicky nereagoval s použitým rozpouštědlem
18
1.3 Azeotropická destilace - princip metody azeotropické destilace vychází z vlastností některých organických rozpouštědel, které se nesměsují s vodou a jsou schopny s ní tvořit pouze azeotropní směs - tato vlastnost umožňuje přímo získat vodu obsaženou ve vzorku - podmínkou této metody je, aby vzorek chemicky nereagoval s použitým rozpouštědlem - nejčastěji používaná organická rozpouštědla pro tuto metodu jsou benzen a toluen
19
2. Nepřímé metody měření vlhkosti - spočívá ve sledování veličin, které mají přímou vazbu s obsahem vody v materiálu například pohlcování vysokofrekvenčního záření, vodivost, elektrická vodivost, permitivita apod.
20
2.1 Ultrazvuková metoda - vychází z principu šíření ultrazvukových vln v pevných látkách - rychlost šíření ultrazvuku v materiálu je ovlivněna jeho skladbou a teplotou - pokud měření probíhá za konstantní teploty, pak na rychlost šíření ultrazvukových vln má vliv pevná fáze materiálu, ve které může být obsažena voda - vztah mezi obsahem vody v materiálu a rychlostí šíření zvukových vln je u většiny materiálů nelineární a liší se pro různé teploty - pro měření „in situ“ je nutné použít teplotní kompenzace - v laboratorních podmínkách je vhodné provádět měření v klimatické komoře z tohoto důvodu není tato metoda příliš často používána 21
2.2 Radiometrické metody I - metoda je založena na vlastnosti materiálů pohlcovat radioaktivní záření - nejčastěji využívané je pohlcování gama záření případně pohlcování rychle letících neutronů Metoda využívající gama záření vychází ze schopnosti látek jej pohlcovat je měřena intenzita radiace po průchodu materiálem - výhoda této metody spočívá v minimálním ovlivnění obsahem solí v materiálu na měřenou hodnotu vlhkosti - její hlavní nevýhodou je závislost měření na hustotě materiálu a tedy nutnosti naměřit hodnoty nejen na vlhkém materiálu, ale i na suchém (jakákoliv neuvažovaná nehomogenita v materiálu by znehodnotila měření) 22
2.2 Radiometrické metody II - při neutronové metodě je sledována změna rychlosti rychle letících neutronů při průchodu materiálem - při průchodu neutronů materiálem dochází ke kolizím s nukleony ztráta kinetické energie závisí na množství srážek mezi nukleony a rychle letícími neutrony - průměrné nutné množství srážek mezi neutrony a nukleony atomů pro měřitelné zpomalení neutronů je 18 pro vodík, 114 pro uhlík, 150 pro kyslík nejvíce brzdícím prvkem pro rychle letící neutrony je vodík, který se vyskytuje v anorganických látkách, ze kterých jsou běžné stavební materiály a hlavně molekuly vody
23
2.3 Odporová metoda I - je měřen elektrický odpor materiálu - vzhledem k tomu, že elektrický odpor suchého materiálu je vysoký (R=108 – 1013 Ωm), pak s rostoucím obsahem vody (R=10-4 Ωm) musí elektrický odpor klesat - tato metoda je vhodná v rozsahu vlhkosti do 90% - při vyšší vlhkosti je změna elektrického odporu příliš malá s rostoucí vlhkostí - přístroje pro měření elektrického odporu se musí kalibrovat pro daný materiál, měřené hodnoty jsou také závislé na teplotě
a RE = b ⋅ (1 + α ⋅ dT ) wh
- a, b konstanty závislé na chmeickém složení pórové vody, na vlastnostech tuhé fáze (obj. hm. měřeného materiálu) - α koeficient teplotní změny elektrického odporu
24
2.3 Odporová metoda II - vzhledem k rychlému měření a použitelnosti pro široké spektrum materiálů, je tato metoda často používána - hlavní nevýhodou této metody je, že elektrický odpor vody se mění s množstvím v ní rozpuštěných solí, což způsobuje zkreslení měření (u zasolených konstrukcí je doporučováno tuto metodu aplikovat pouze do 6% hmotnostní vlhkosti – při vyšší vlhkosti rozlišovací schopnosti této metody klesají) - další nevýhodou je měření vlhkosti materiálů s vysokým elektrickým odporem, neboť při nízké vlhkosti prudce klesá přesnost takovéhoto měření - pozor při měření vlhkosti konstrukcí vyztužených el. vodivými materiály
25
2.4 Dielektrické metody - jedná se o metody založené na měření relativní permitivity (dielektrické konstanty) pomocí časově proměnných elektrických polí - princip metody je založen na nízké relativní permitivitě suchých stavebních materiálů (2-6) a naopak vysoké relativní permitivitě volné vody (80 při 20ºC). Relativní permitivita některých materiálů vzduch
1,00054
polystyren
2,6
papír
3,5
porcelán
6,5
slída
7,0
sklo
7,6
voda
80
26
2.4 Dielektrické metody II - kapacitní metoda využívá nižší frekvence a to v rozsahu 100kHz až 100MHz - pro určení relativní permitivity je použit kondenzátor, kde jako dielektrikum je měřený vzorek - používají se standardně dva typy kondenzátorů a to deskový a dále kondenzátor složený ze dvou souosých válců - mikrovlnná metoda se lišší od kapacitní metody pouze jinou použitou frekvencí a to v rozsahu 2 GHz až 12 GHz - zařízení se skládá z vysílače a přijímače - určování obsahu vlhkosti vychází ze změny relativní permitivity v závislosti na obsahu vlhkosti
27
2.5 Metoda NMR - metoda NMR(„Nuclear Magnetic Resonance“) vychází z principu pohlcování vysokofrekvenční energie materiálem vystaveným silnému magnetickému poli - množství pohlcené energie je závislé na obsahu vody - hlavní výhodou této metody je, že se snadno odlišuje vodu volnou a vázanou
2.6 Infračervená spektroskopie - tato metoda pro měření vlhkosti porézních materiálů využívá schopnosti povrchu těchto materiálů odrážet infračervené záření - množství energie takto odražené závisí na obsahu vlhkosti, pro měření se používá elektromagnetické vlnění o vlnové délce 1,4 μm a 1,9 μm, měřící zařízení využívající tohoto principu musí být pro každý materiál kalibrované - hlavní nevýhodou této metody je, že podává pouze informaci o28 vlhkosti povrchu materiálu.
2.7 Chemické metody - skupina metod pro určení obsahu vody vycházejí z vlastnosti vody, která je obsažena v pórech, reagovat s některými látkami - chemické činidlo musí splňovat následující podmínky: • reakce musí být dostatečné rychlá a z jejích produktů musí být přesně určitelné množství vody účastnící se reakce • reakce musí být charakteristická pouze pro vodu a nesmí docházet k chemické reakci se vzorkem měřeného materiálu Např. metoda karbidu vápníku: chem. reakce vody v rozdrceném vzorku materiálu s karbidem vápníku, při reakci dochází ke vzniku acetylénu, jehož tlak je měřítkem pro obsah vlhkosti. CaC2 + 2H2O
Ca(OH)2 + C2H2 29
Metody sanace vlhkého zdiva 1.Metody mechanické (aplikace dodatečných izolací) - spočívají ve vytvoření utěsňující bariéry vložením nepropustného materiálu a obecně lze říci, že patří mezi nejúčinnější úpravy při provádění dodatečných izolací a sanací vlhkého zdiva. - ačkoliv je tato metoda vysoce účinná, je zřízení dodatečné horizontální izolace ve zdivu poměrně obtížnou záležitostí - způsob a typ provedení je přímo závislý na místních podmínkách, druhu zdícího materiálu, kvalitě výplně spár, tloušťce zdiva, statických podmínkách apod. - tyto metody tedy mají celou řadu problematických detailů a omezujících podmínek. Dle způsobu vložení izolace je můžeme dále rozdělit na jednotlivé typy 30
1.1 Dodatečné vložení vodorovné izolace do probouraných otvorů I - dodatečné vložení vodorovné izolace do probouraných otvorů se používá převážně při opravách či rekonstrukcích drobných staveb nebo staveb s velmi složitou skladbou zdícího materiálu - jedná se o poměrně pracnou metodu, přinášející s sebou vysoké riziko poškození statiky stavby či riziko možnosti vzniku následných poruch - postup prací je časově náročný - před zahájením prací je třeba znát skladbu zdiva a průběh vodorovných spár, čehož se docílí odstraněním omítky v místech provádění stavebního zásahu - v závislosti na kvalitě zdiva, jeho zatížení a celkové tloušťce se poté začne s vybouráváním zdiva v mocnosti 2 až 4 vrstev cihel a šířce otvorů 0,8 až 1,5 m 31
1.1 Dodatečné vložení vodorovné izolace do probouraných otvorů II - mezi jednotlivými otvory je třeba zachovat pilíř zdiva o šířce minimálně 60 cm - podkladní vrstvy zdiva v otvorech se očistí a vyzdí se jedna až dvě vrstvy cihel, na jejichž vrchní plochu se nanese cementová malta - je vhodné upravit výšku takto vytvořené podkladní vrstvy pro provedení izolací tak, aby se co nejvíce přizpůsobila výškové úrovni plošných izolací vodorovných konstrukcí objektu - po zatvrdnutí cementové mazaniny je položena izolační vrstva (modifikované izolační pásy, PE fólie apod.). - zbývající vybouraný prostor nad hydroizolací se poté dozdí - následně může být provedeno tlakové zainjektování spáry cementovou maltou s plastifikátorem
32
1.2 Dodatečné vložení vodorovné izolace do proříznuté ložní spáry - Ručně – pouze v několika málo případech (závisí na pevnosti zdiva, kvalitě ložné spáry a tloušťce konstrukce – u cihelného zdiva max. 45 – 60 cm) - provádí se tesařskou pilou, upravenými listy z katrových pil. apod. - Podřezání řetězovou pilou – použití pro cihelné a kvádříkové zdivo - za účelem odkrytí a kontroly řezané spáry je zapotřebí v místě podřezávání odstranit omítku - pro úspěšnou aplikaci této metody je rovněž zapotřebí, aby bylo zdivo vyzděno v pravidelných spárách o minimální tloušťce spáry 1 cm - po proříznutí zdi se řezná spára vyčistí a do drážky se vloží požadovaný typ izolace (např. izolační pásy PE fólie) doporučuje se použití izolačních materiálů s větší tvrdostí pro usnadnění 33 vkládání do řezné spáry (např. sklolamináty)
- izolace se v proříznuté spáře upevňuje natloukanými rozpěrovými klíny z plastu o dostatečné únosnosti, které se vkládají oboustranně v roztečích cca 200 až 300 mm - přesah izolačních pásů min. 100 mm (nebo dle pokynů výrobce) - po zaklínování vložené izolace se pokračuje s dalším prořezáváním postupným opakováním celého cyklu - tímto způsobem lze najednou podříznout a zaklínovat až 30 bm zdiva - po realizaci zaizolování se mezera mezi klíny vyplní pod tlakem cementovou maltou s plastifikátorem (tlaková injektáž spáry)
34
Podřezání lanovou pilou s diamantovým lanem – použití pro kamenné a smíšené zdivo - diamantovou lanovou pilu lze použít k řezání zdiva všeho druhu a složení (cihelného, betonového, kamenného či smíšeného) bez omezení jeho šíře - v místech budoucího řezu se nejprve vyvrtají otvory pro vložení lana (většinou 4 až 5 m od sebe dle stanoveného postupu podle konkrétního objektu) a osadí se skupina kladek pro jeho vedení - diamantové lano musí být současně se spuštěním lanové pily chlazeno vodou tak, že se hadice přímo vkládá do vlastního řezu ve směru otáčení lana - postup vkládání izolačních pásů, klínování a injektáže spáry je obdobný jako u podřezávání řetězovou pilou
35
36
1.3 Dodatečné vložení vodorovné izolace zarážením desek - tuto metodu lze aplikovat u všech budov z cihelného zdiva a s průběžnou vodorovnou spárou - desky jsou vyráběny z nerezavějících materiálů (Cr-ocel, Cr-NiOcel, Cr-Ni-Mo-ocel) o tloušťce přibližně 1 až 2 mm - hlavní roli u zarážených desek mají vedle hydroizolačních vlastností a životnosti také jejich mechanické vlastnosti, neboť současně při zarážení splňují desky funkci pracovního nástroje, na který působí rázová energie nutná pro jejich zaražení - desky musí také překonat odpor při rozpojování materiálu spár a tření z těchto důvodů bývají desky profilovány do vlnek - jednotlivé desky se překrývají o 2 – 3 vlny (případně zámkové spoje) - izolovat lze zdivo do tloušťky cca 1m z jedné strany (silnější zdivo musí být přístupné z obou stran) 37
38
2. Metody injektážní - příklad použití - výhodné používat v případech, kde nelze použít progresivnějších metod jako je např. provedení izolace strojním podřezáním, pro vytváření plošných izolačních clon zdiva pod úrovní terénu a u památkových objektů, kde se vyžaduje minimální zásah do zdiva - injektážní izolační clona se navrhuje v případě vzlínající vlhkosti, ale není vhodná proti působení tlakové vody (polyuretanové injektáže) a kondenzace vodních par!!! - většinou musí být injektáž doplněna ještě další sanační metodou, která zaručí komplexnost celého návrhu - nejčastěji se v kombinaci s injektážními metodami používají vzduchové izolace, sanační omítky nebo plošné izolace či stěrky - injektáže není vhodné použít v případech, kdy máme dutinové zdivo a mohlo by tak dojít k nekontrolovatelnému úniku injektážní 39 látky a tím i k výraznému snížení účinnosti této metody
Funkční principy injektáží I 1. Utěsňující kapiláry - aplikovaná látka má za úkol penetrovat do pórů zdiva, ucpat je a chemickou reakcí ztuhnout do nerozpustné formy - do této skupiny lze zahrnout i krystalizační metody, které využívají mechanismu zarůstání pórů krystaly CSH, nebo jinými produkty vytvářejícími se při moderovaném tuhnutí cementového tmele 2. Zužující kapiláry -princip spočívá v zúžení průřezu pórů vniknutím injektážního prostředku - tím se kapilárně nasáté množství vody snižuje - schnoucí účinek vzniká tím, že odpařená vlhkost na povrchu stavební hmoty je větší než dopravovaná. 40
Funkční principy injektáží II 3. odpuzující vodu (hydrofobizační) - v současné době patří tento systém k nejrozšířenějším postupům - injektáží látka je obvykle na bázi silikonových roztoků, nebo mikroemulzí - mechanizmus působení spočívá v hydrofobní úpravě stěn pórů, což zamezí kapilární vzlínavosti - jelikož se jedná o pravé roztoky nebo mikroemulze, dostane se preparát do podstatně menších kapilár, než v případě viskózních těsnících materiálů - struktura hydrofobizovaných pórů zůstává prakticky nezměněna - výhodou je, že po uplynutí funkčního období životnosti se dá opakovaně aplikovat obdobný preparát 4. zužující kapiláry a odpuzující vodu
41
Rozdělení injektáží podle aplikačních způsobů 1. Beztlaková injektáž - patří k nejběžnějším a nejpoužívanějším způsobům aplikace - injektáží prostředky se do vrtů vpravují beztlakově pouze kapilární nasákavostí - injektáží roztok se do šikmých vrtů vlévá pomocí přepravního čerpadla, v případě menších aplikací lze použít upravené zahradní konve - některé technologie spojují vrty vysekanou drážkou, na jejímž venkovním okraji se vytvoří z vodonepropustné malty val a infúzní roztok nalévají do takto vytvořeného korýtka (tím je opět zajištěna rovnoměrná hladina infúzního roztoku ve všech vrtech) - beztlakovou injektáž je vhodné aplikovat ve vodě rozpustnými, nízkoviskózními roztoky, které snadno a dostatečně hluboko penetrují do struktury injektovaného stavebního materiálu (silikáty, silany, silikonové mikroemulze, dodatečně ohřátá tavenina parafínu)
42
Rozdělení injektáží podle aplikačních způsobů II 2. Injektáž s hydrostatickým přetlakem 3. Tlaková injektáž - používají se velmi málo, problémy s těsněním – v praxi se využívají u silně zavlhlých objektů (použití viskózních látek, které nejsou schopny zatékat do pórů zdiva)
43
Rozdělení injektáží podle chemické báze Nejběžnější báze: • Silikony - silanoláty - silany -mikroemulze silikonových pryskyřic • Vodní sklo alkalické i desalkalické s hydrofobizátory • Polyuretany • Roztoky přírodních pryskyřic • Emulzní pryskyřice-epoxyakrylátové • Vysychavé a nevysychavé oleje • Roztoky asfaltu v organických rozpouštědlech • Teplem roztavený parafin aplikovaný do předehřátých vrtů
44
Schéma aplikace infuzních clon
45
Schéma aplikace infuzních clon
46
Schéma aplikace infuzních clon
47
Schéma aplikace infuzních clon
48
3. Vzduchové izolační systémy Princip vzduchových izolačních systémů je známý více než čtyři tisíce let. Dnes se však vzduchové izolační systémy již nepoužívají u novostaveb, ale při sanaci vlhkého zdiva u staveb stávajících. Princip zůstává stále stejný, změnily se pouze používané materiály. Používají se při hmotnostní vlhkosti konstrukce < 10% (snížení max. o 2 – 3%) Svůj význam mají vzduchové izolační systémy zejména pro tyto důvody: u některých objektů nelze z různých důvodů mechanickým způsobem zasahovat do nosného zdiva - týká se to například o památkově chráněných objektů, budov s klenbami, s valenými zděnými pásy či o objektů, na kterých dynamickými účinky působí okolní doprava, dále o sloupy, pilíře 49 apod.
existuje mnoho objektů, u nichž došlo vlivem dalších stavebních úprav (přestavby, modernizace apod.) k narušení vzducho-izolačních systémů (kanály, štoly, komíny byly zasypány nebo využity k jiným účelům) - je proto velice vhodné tyto systémy obnovit za účelem ochrany proti zemní vlhkosti, popřípadě je použít jako systém doplňkový k nově navrženému sanačnímu opatření. na řadě objektů jsou realizovány vzduchové systémy, které jsou v důsledku neodborného návrhu nefunkční nebo nedostatečně účinné - ty by bylo možné na základě odborného posouzení a provedení nezbytných úprav pro zajištění správné funkce opět pro odstranění vlhkosti použít
50
Rozdělení vzduchových izolačních systémů 1. Vzduchové dutiny - lze je dále dělit z několika hledisek, a to: A. podle způsobu proudění vzduchu • s přirozeným (gravitačním) prouděním vzduchu • s nuceným prouděním vzduchu B. podle polohy • svislé (stěnové) • vodorovné (podlahové) C. podle umístění • na vnější straně obvodového zdiva (v exteriéru) • na vnitřní straně obvodového zdiva (v interiéru) D. podle doby realizace • původní (budované současně se stavbou) • dodatečné (budované později jako vynucené stavební úpravy)51
E. podle způsobu odvětrávání • odvětrávané - do exteriéru (nasávací a výdechové otvory jsou umístěny v exteriéru, resp. nasávací otvory jsou umístěny v interiéru a výdechové otvory jsou umístěny v exteriéru) - do interiéru (nasávací i výdechové otvory jsou umístěny v interiéru) • neodvětrávané Základní principem vzduchových dutin při odvlhčování zdiva je vytvoření vzduchové dutiny mezi konstrukcí (zdivo, podlaha) a zdrojem vlhkosti (přilehlé zeminy), ve které je zajištěna trvalá výměna vzduchu (proudění)..
52
Přirozené proudění vzduchu v dutině u dutin s nasávacími a výdechovými otvory v exteriéru nastává vlivem rychlosti proudění větru, u dutin s nasávacími otvory v interiéru a výdechovými otvory v exteriéru v nastává proudění v důsledku rozdílu teplot venkovního a vnitřního vzduchu a také v důsledku výškového rozdílu nasávacích a výdechových otvorů. Nucené proudění vzduchu v dutině bývá zajištěno pomocí ventilátoru a využívá se pouze v případech, kdy nelze účinně realizovat proudění vzduchu přirozeným způsobem. K tomuto účelu je vhodné využít stávající vzduchotechniky, pokud je v objektu instalována z důvodu větrání, vytápění, klimatizace či odsávání. (Výhodou je větší účinnost vyplývající z rychlejšího a stálejšího proudění vzduchu, k nevýhodám pak patří nákladnost vlivem spotřeby elektrické energie a závislost na lidském faktoru (nutná kontrola funkce, možnost vypnutí). Účinnost systému může být ještě zvýšena, bude-li současně s ventilátorem použit ohřívač vzduchu, který zajistí 53 proudění teplého vzduchu v dutině.)
Např. provětrávané podlahové systémy
Příprava podkladu - po odstranění stávajících podlahových konstrukcí, zpravidla na kótu -0,250 ÷ 0,300 od ± 0,000 daných prostor, se provede vyrovnání podkladu, nejlépe drobným štěrkem frakce 8-16 mm -štěrkový podsyp se vyrovná na rovinnost ± 10 mm na 1 m délky a zhutní na min. 0,20 MPa - v případě jílovitých podkladů je vhodné použít pod štěrk separační geotextílii
Zhotovení nádechových otvorů - vhodné využít stávajících komínových průduchů, nasávání se většinou provádí otvory ve zdech
54
Pokládka desek - desky se pokládají na připravené podloží k sobě na sraz, v případech, kdy není požadavek na plynotěsnost spojů, se horní okraje rychle spojují pomocí průmyslové sešívačky. Tímto dochází k dočasné stabilizaci desek před jejich betonáží. Okraje desek – svislé lemy je možno provařovat pomocí horkovzdušné pistole.
55
Betonáž desek - desky se vybetonují do úrovně jejich horních lemů (cca 20 – 30 mm nad horní plochu desek), čímž získáme pochůznou podkladní vrstvu pod další konstrukci podlah dle návrhu projektanta. - v případech, kdy takto vytvořená konstrukce bude ve větší míře zatěžována provozem z jiných pokračujících stavebních prací, je doporučeno do této vrstvy vložit výztužnou KARI síť
56
57
58
59
60
61
