Katedra materiálového inženýrství a chemie ■■■■■
TEPELNÉ A AKUSTICKÉ VLASTNOSTI STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Obsah přednášky: -
šíř í tepla šíření t l materiály t iál
-
tepelně fyzikální veličiny (měrná tepelná vodivost, měrná tepelná kapacita, kapacita lineární délková teplotní roztažnost)
-
tepelně technické veličiny (tepelná jímavost, součinitel teplotní vodivosti vodivosti, tepelný odpor vrstvy materiálu materiálu, součinitel prostupu tepla) parametry důležité především pro materiály konstrukcí, které oddělují prostředí s rozdílnými teplotními, vlhkostními a tlakovými parametry
- šíření zvuku, materiály pro pohlcující a neprůzvučné konstrukce, rozložení akustického výkonu 2
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Tepelné materiálové parametry dělíme na: o tepelně fyzikální veličiny – měrná tepelná vodivost, měrná tepelná kapacita, lineární délková teplotní roztažnost - definují přímo vlastnosti a chování materiálů z pohledu stavební fyziky o tepelně p technické veličiny y – tepelná p jjímavost,, součinitel teplotní vodivosti, tepelný odpor vrstvy materiálu, součinitel prostupu tepla - popisují vlastnosti konstrukce v závislosti na jejím geometrickém uspořádání a použitých materiálech o akumulační (tepelná kapacita) o transportní (součinitel tepelné vodivosti, teplotní vodivosti) o mechanické (teplotní roztažnost, objemové změny)
3
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Normy definující tepelné vlastnosti stavebních materiálů a požadavky na tepelně izolační funkci stavebních konstrukcí: ČSN 73 0540-1 Tepelná ochrana budov. Část 1: Termíny, definice a veličiny pro navrhování a ověřování. (červen 2005), nahrazení normy z roku 1994 1994. ČSN EN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Funkční požadavky. (duben 2007) – nahrazení stávajících norem z let 1994 2002 1994, 2002, 2005 2005. ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov. Část 3: Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování. (listopad 2005), nahrazení normy z roku 1994. ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov. Část 4: Výpočtové metody. (červen 2005), nahrazení normy z roku 1994. ČSN EN 12524 Stavební materiály a výrobky – Tepelné a vlhkostní vlastnosti – Tabulkové návrhové hodnoty (2001). 4
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
ČSN EN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Funkční požadavky. (duben 2007) - norma stanovuje požadavky na měrnou spotřebu energie pro vytápění a celkovou spotřebu energie v budově a to včetně spotřeby energie pro osvětlení vyjma technologického vybavení Energetický druh budovy
Jednotka
Spotřeba energie v domě Pro vytápění Celková
Pasivní dům
[kWh.m-2.h-1]
15
42
Nízkoenergetický dům
[kWh.m-2.h-1]
50
130
Běžná novostavba
[[kWh.m-2.h-1]
115
170
Starý dům
[kWh.m-2.h-1]
220
280
5
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Tepelně-technické normy zavádějí tři typy tepelně fyzikálních veličin: o normové hodnoty – číselná hodnota veličiny stanovená normalizovaným postupem o charakteristické hodnoty – číselná hodnota veličiny statisticky vyhodnocená z naměřených hodnot o výpočtové hodnoty – stanovené výpočtem podle norem na základě normové nebo charakteristické hodnoty této veličiny (případně přímo tabulková hodnota dle normy) – zavedení bezpečnostních přirážek, koeficientů, hodnot určujících vlastnosti materiálu apod apod.
6
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Šíření tepla materiály • Přenos tepla - podle fyzikální podstaty dějů, jimiž jsou realizovány, se rozlišují tři druhy přenosu tepla: • vedením (kondukcí) v látkách • prouděním (konvekcí) látek • zářením (radiací) • Vedení V d í - přenos tepla vedením probíhá ve spojitém látkovém
prostředí - stavební částice látky si předávají kinetickou energii neuspořádaných řád ý h ttepelných l ý h pohybů, h bů která kt á se tí tím přenáší ř áší z míst í t vyšší teploty do míst o nižší teplotě látky - vedení tepla probíhá v látkách pevných, kapalných i plynných 7
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Proudění - přenos tepla prouděním látky je vázán taktéž na spojité látkové prostředí - probíhá pouze v tekutinách, tj. v kapalinách a plynech - samovolné proudění je vyvoláno tím, že se ohříváním v důsledku roztažnosti zmenšuje j hustota látek - pokud vznikne mezi místem ohřevu a místem ochlazení v tekutině teplotní rozdíl, ohřívaná část tekutiny stoupá při vytlačování ochlazené těžší části - v kapalinách a zvláště v plynech přenos tepla prouděním převažuje nad přenosem tepla vedením
8
Záření
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
- přenos tepla zářením nevyžaduje látkové prostředí - teplo se přenáší elektromagnetickým zářením - energetická výměna mezi plochami o různé teplotě - pokud je přenos tepla zprostředkován převážně infračerveným zářením (vlnová délka 760 nm – 1 mm), nazývá se tento přenos sálání
9
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Stavební materiály – převážně porézní nebo mezerovité - kromě kondukce se uplatňuje při přenosu tepla také konvekce a záření - zejména u větších pórů je nutné brát v úvahu také proudění plynů či par - na protilehlých stranách pórů dochází také k šíření tepla sáláním způsob šíření tepla v materiálu je závislý na následujících ás eduj c c vlastnostech: ast ostec o pórovitosti (velikosti pórů) a objemové hmotnosti o struktuře o teplotě o typu materiálu (kov, nekov) o vlhkosti 10
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Vliv tepla na materiály Vlivem tepelné energie přidané do materiálu dochází ke změně jeho teploty, která je doprovázena změnami rozměrů materiálu (objemu - pórovitosti), změnou pevnosti, tvrdosti, tažnosti, látkového složení atd. tepelnou závislost obecně vykazují veškeré materiálové parametry - délkové (objemové) změny vyvolané v materiálu vlivem změny teploty mohou vést (v závislosti na pevnostních charakteristikách materiálu) ke vzniku trhlin, na to jsou citlivá především souvrství materiálů o různé tepelné roztažnosti - tepelná energie může v materiálu vyvolat i další významné změny vedoucí až k narušení celistvosti (např. rozpad po vysušení – sádra) 11
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Měrná tepelná vodivost – součinitel tepelné vodivosti λ [Wm-1K-1] - vyjadřuje schopnost materiálu vést teplo - udává tepelný výkon výkon, který projde plochou homogenního materiálu o velikosti 1 m2 do vzdálenosti 1m při teplotním rozdílu 1K Transport tepla lze popsat například Fourierovým vztahem
q = − λ gradT
[Wm-2]
- součinitel teplené vodivosti se dosazuje do tepelně technických výpočtů vlastností stavebních konstrukcí (výpočet součinitele prostupu tepla tepla, tepelný odpor konstrukce)
12
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Podle součinitele tepelné vodivosti můžeme stavební materiály rozdělit na: o vysoce tepelně izolační materiály λ = 0,03 – 0,10 Wm-1K-1 (objemová hmotnost do 500 kgm-3) o materiály s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi λ = 0,10 – 0,30 Wm-1K-1 (objemová hmotnost do 800 kgm-3) o materiály se středními tepelně izolačními vlastnostmi λ = 0,30 – 0,60 Wm-1K-1 (objemová hmotnost do 1600 kgm-3) o materiály t iál s běž běžnými ý i ttepelně l ě izolačními i l č í i vlastnostmi l t t i λ = 0,60 – 1,25 Wm-1K-1 (objemová hmotnost do 2400 kgm-3) o hutné anorganické materiály λ = 1,25 – 3,5 Wm-1K-1 (objemová hmotnost > 2400 kgm-3) o ostatní hutné ortotropní materiály λ > 3,5 Wm-1K-1 o kovy s velikostí tepelné vodivosti λ > 50 Wm-1K-1
13
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Závislost součinitele tepelné vodivosti na objemové hmotnosti
14
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Závislost součinitele tepelné vodivosti na objemové hmotnosti 1 – lehký beton z experlitu, 2 – pórobeton, 3 – plynosilikát, 4 – lehký 15 beton z keramzitu, 5 - cihelný střep
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Závislost součinitele tepelné vodivosti Liaporu na sypné hmotnosti 16
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
- na součinitel tepelné vodivosti má výrazný vliv vlhkost materiálu ((s nárůstem vlhkosti dochází k p poklesu tepelně p izolačních vlastností) způsobeno součinitelem tepelné vodivosti vody (cca 0,58 Wm-1K-1), která je cca 25x > než tepelná vodivost vzduchu (cca 0,025 Wm-11K-11) a také tím, že dochází k šíření tepla prouděním - v případě, případě kdy dojde k zmrznutí vody, vody dochází k dalšímu nárůstu součinitele tepelné vodivosti - ( λ = 2,3 2 3 Wm-1K-1 při -10 -10°C) C)
17
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
- podstatný nárůst součinitele tepelné vodivosti vlivem nárůstu vlhkosti má významné ý důsledkyy při p p praktickém p provádění tepelných izolací – nasákavé a navlhavé materiály je nutné v průběhu skladování, montáže i po zabudování do konstrukce dostatečně chránit proti pronikání vlhkosti - při návrhu tepelně izolačních systému a konstrukčních detailů je tedy nutné počítat se součinitelem tepelné vodivosti, vodivosti který odpovídá praktické vlhkosti materiálu (ne dokonale vysušenému materiálu)!!! - v ČSN 73 0540-1 je vyjádřena změna velikosti součinitele tepelné vodivosti v závislosti na změně vlhkosti pomocí vlhkostního součinitele materiálu (případně konstrukce) Zu [-] (dříve Zw) 18
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Vlhkostní součinitele materiálu Zu [-]
Z
u
=
a2
λk
- a2 součinitel regresní lineární závislosti součinitele teplotní vodivosti na hmotnostní vlhkosti (směrnice závislosti) - λk charakteristická hodnota součinitele tepelné vodivosti
19
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Závislost součinitele tepelné vodivosti na obsahu vlhkosti
20
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Závislost součinitele tepelné vodivosti na obsahu vlhkosti desek EPS - S - každým objemovým % obsahu vlhkosti roste tepelná vodivost o 3 - 4 % (měřeno na zkušebních tělesech o objemové hmotnosti 16 kg/m3). ) 21
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
- pro zvýšení tepelně izolačních vlastností materiálu je výhodnější větší množství malých pórů oproti pórům velkým, ve kterých probíhá radiace - anisotropní p materiály y mají j v jjednotlivých ý směrech různé hodnoty součinitele teplené vodivosti (minerální vlny, lamináty s výztuží ze skleněných vláken, dřevo)
22
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Vliv teploty na transport tepla - u porézních materiálů dochází se zvyšováním teploty k intenzivnějšímu sálání v pórech nárůst součinitele tepelné vodivosti - pro informativní stanovení závislosti mezi teplotou a součinitelem tepelné vodivosti je možno použít vztah:
λt = λ0 + 0, 0025 0025tt
23
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Závislost součinitele tepelné vodivosti na teplotě EPS desky (měřeno na zkušebních tělesech o objemové hmotnosti 20 kg/m3).
24
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Měření součinitele tepelné vodivosti • metody přímé • metody nepřímé p y Základem všech metod jje znalost rozložení teploty (teplotního pole) v měřeném vzorku materiálu. Podle P dl ttoho, h jjakým ký způsobem ů b se ve vzorku k vytváří t áří teplotní t l t í pole rozdělujeme metody na stacionární – měření probíhá za stálého tepelného výkonu a nestacionární – tepelný výkon se během měření mění. Stacionární metody jsou exaktnější, exaktnější jednodušší jednodušší, spolehlivější a snáze kontrolované. Na druhé straně je dosažení ustáleného teplotního stavu časově náročné a to i při měření relativně malých vzorků – zdlouhavé, zdlouhavé při měření vlhkých vzorků může dojít k redistribuci vlhkosti a tím ke změně 25 tepelné vodivosti zkoušeného vzorku.
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Metody měření součinitele tepelné vodivosti lze také rozdělit podle dalších aspektů: o podle tvaru zdroje – bodové, liniové (kruhové, přímkové), plošné objemové a kombinované plošné, o podle tvaru měřeného vzorku – vzorky nedefinovaného tvaru, definovaného geometrického tvaru (koule, destička, válec) o podle časové průběhu tepelného příkonu zdroje
26
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Přístroje pro měření součinitele tepelné vodivosti přístroj st oj S Shotherm ot e S Showa o a Denko e o – měření ě e v nestacionárním estac o á -p stavu - princip měření je založen na metodě horkého drátu – - měření teplotního nárůstu v definované vzdálenosti od lineárního zdroje tepelné energie, který působí konstantním výkonem na jednotku délky - drátem, drátem umístěným v ose vzorku vzorku, se dodává konstantní tepelný tok - s časem dochází k exponenciálnímu nárůstu teploty
q ⋅ ln(t2 − t1 ) λ= 4π (T2 − T1 ) - topný drát je umístěn mezi dvě vrstvy zkoumaného materiálu (Shotherm – jedna část vzorku nahrazena materiálem nepropustným pro teplo o známém λ) 27
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
- měření trvá řádově v desítkách sekund, což umožňuje měření vlhkých vzorků Přístroj ISOMET 104 (Applied Precision) - přístroj je založen na nestacionárním způsobu měření - do analyzovaného vzorku jsou vysílány tepelné impulsy a následně je měřena časová závislost teplotní odezvy materiálu t iál - teplota je vzorkována a jako funkce času přímo vyhodnocena y jjako funkce času pomocí p p polynomiální y regrese g
28
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Stacionární metody - Gaurded hot plate - Metoda Poensgenova, Poensgen-Eriksonova metoda, Bockova metoda - měření je založeno na průchodu ustáleného toku tepla z měřící topné desky zkoušeným vzorkem k chlazené desce přístroje
29
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
• Metody nepřímé - založeny na měření jiné fyzikální veličiny, z níž pak lze tepelnou vodivost odvodit (dynamická metoda určení teplotní vodivosti – difuzivity a)
λ a = cρ Rovnice vedení tepla:
∂T ∂ ∂T ρc = (λ ) ∂t ∂x ∂x
λ = λ (t )
(inverzní analýza experimentálně stanovených teplotních profilů – obdobné s řešením inverzní úlohy transportu vlhkosti) 30
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Tepelná kapacita c - měrná – vztažena na kg látky [J kg-1 K-1] - objemová bj á – vztažena t ž na m3 látky látk [J m-33 K-11] - udává množství tepla tepla, které je nutné dodat 1 kg (m3) materiálu aby se ohřál o 1K
Q ⎞ 1 ⎛ dQ cx = ⎜ ⎟ m ⎝ dT ⎠ x - index x značí druh termodynamické změny stavu, stavu při níž je tělesu přiváděno teplo (konstantní tlak, objem), nemění-li se při dodávání tepla látce její objem, dodané teplo pouze zvyšuje š j vnitřní itř í energiiii látk látky a jjejí jí tteplota l t roste, t může-li ůž li se při ři ohřívání objem látky zvyšovat, koná látka při rozpínání práci a tuto práci je nutné krýt dalším dodáním tepla - u pevných a kapalných látek malá tepelná rozpínavost a 31 proto nerozlišujeme cp, cv.
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
- je také vysoce závislá na vlhkosti a teplotě - s nárůstem vlhkosti roste také měrná tepelná kapacita - aditivní diti í veličina liči závislost á i l t měrné ě é ttepelné l é kapacity na vlhkosti lze vyjádřit jednoduchým směšovacím vztahem
c = (c 0 + c w u ) /(1 + u ) - kde c je měrná tepelná kapacita vlhkého materiálu - cw měrná tepelná kapacita vody (cca 4182 J/kgK při 20°C) 20 C) - hmotnostní obsah vlhkosti [kg/kg] - c0 měrná tepelná kapacita suchého materiálu - závislost měrné tepelné kapacity na teplotě není možné popsat žádným obecně platným vztahem vztahem, neboť je zcela individuální pro každý druh materiálu
32
33
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
34
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
35
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
36
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Měření měrné tepelné kapacity • kalorimetrická k l i t i ká měření ěř í – nádoba ád b opatřena tř teploměrným t l ě ý zařízením •p princip p měření jje založen na zákonu zachování tepla p - v uzavřené tepelně izolované soustavě se tepla přijatá studenějšími tělesy rovnají teplům odňatým teplejším tělesům za předpokladu předpokladu, že tělesa nemění svá skupenství skupenství, nepůsobí na sebe chemicky a nevykonávají při tomto procesu žádnou vnější mechanickou práci - výměna tepel mezi tělesy trvá tak dlouho, dokud v soustavě nedojde k vyrovnání teplot všech těles
Q = mc x Δ T
n
∑
i =1
n
m ic iti = t ∑ m ic i i =1
Kalorimetrická rovnice
37
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Měření měrné tepelné kapacity – adiabatický kalorimetr I/II – mají jí stěny tě dokonale d k l ttepelně l ě izolovány i l á od d okolí k lí – dodávané teplo způsobí vzrůst teploty uvnitř kalorimetru – směšovací kolorimetr
m v c v + v k T − T1 c = M T2 − T mv … hmotnost kapaliny v kalorimetru cv … měrná tepelná p kapacita p kapaliny p y v kalorimetru vk … vodní hodnota kalorimetru T … konečná teplota lázně kalorimetru T1 … počáteční hodnota lázně kalorimetru T2 … teplota vzorku před vhozením do kalorimetru c … měrná tepelná kapacita vzorku M … hmotnost vzorku
38
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Měření měrné tepelné kapacity – adiabatický kalorimetr II/II
(T − T1) ⎤ ⎡ vk = 4,1688⎢(M 2 − M 1 ) − ( M 1 − M k ) ⎥ ( ) T − T 2 ⎦ ⎣ Mk … hmotnost suchého kalorimetru (kg) M1 … hmotnost kalorimetru naplněného vodou asi do ½ (kg) T1 … teplota v kalorimetru na počátku měření (°C) T2 … teplota ohřáté vody (°C) M2 … hmotnost h t t kalorimetru k l i t s veškerou šk vodou d (kg) (k ) T … teplota kalorimetru po ustálení (°C) 4 1688 … měrná tepelná kapacita vody (J /kg K) 4,1688
39
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Teplotní délková a objemová roztažnost • mezii nejdůležitější jdůl žitější ttepelné l é vlastnosti l t ti stavebních t b í h materiálů t iálů patří kromě tepelné kapacity a tepelné vodivosti také teplotní délková a objemová roztažnost • vlastnosti, které v mnohých případech rozhodují o použití materiálů • !!!! vlivem teploty může docházet také ke smršťování – vznik smykových (případně tahových) trhlin např. ve zdivu součinitel délkové teplotní roztažnosti α [K-1] - vyjadřuje reakci materiálu na změnu teploty (změna rozměrů ve všech směrech) - protože u stavebních materiálů zabudovaných v konstrukcích převažuje většinou jeden rozměr, posuzujeme je většinou podle změny délky Δl 40
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
dl = l 0 α dT • u většiny ětši ttradičních dič í h materiálů t iálů se součinitel či it l lilineární á í délk délkové é roztažnosti pohybuje v rozsahu 6 – 16 x 10-6 K-1 • např. p u betonů a oceli se uvažuje j hodnota stejná j 10 - 12 x 10-6 K-1 • pozor na spolupůsobení materiálů zabudovaných v konstrukci !!! vnitřní pnutí, pnutí deformace !!! součinitel objemové j teplotní p roztažnosti γ [[K-1] - pro pevné látky s isotropní strukturou lze vzhledem k malé hodnotě α volit vztah
γ ≅ 3α
1 dV γ= V0 dT 41
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Tepelně-technické vlastnosti materiálů • počítají čít jí se na základě ákl dě známých á ý h ((změřených) ěř ý h) h hodnot d t tepelně-fyzikálních veličin • tepelná jímavost • součinitel teplotní vodivosti • tepelný odpor vrstvy materiálu • součinitel p prostupu p tepla p
42
Tepelná jímavost materiálů b [W2sm-4K-2]
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
• vyjadřuje schopnost materiálu přijímat nebo uvolňovat teplo • čím větší je tepelná jímavost materiálu, tím materiál méně přijímá ale i uvolňuje teplo přijímá, • nízká hodnota tepelné jímavosti pak znamená, že materiál rychle přijme teplo, ale také ho rychle uvolní
b = λ ⋅ c ⋅ ρV λ součinitel či it l ttepelné l é vodivosti di ti c měrná tepelná kapacita ρv objemová j hmotnost 43
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Součinitel teplotní vodivosti a [m2s-1] • popisuje i j schopnost h t materiálu t iál o definované d fi é vlhkosti lhk ti vyrovnávat rozdílné teploty při neustáleném vedení tepla (důležité např. při přerušovaném vytápění) • platí, že čím vyšší je velikost součinitele teplotní vodivosti, tím rychleji probíhá vyrovnání teplot
λ a= c ⋅ ρV λ součinitel tepelné vodivosti c měrná tepelná kapacita ρv objemová hmotnost 44
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Tepelný odpor vrstvy materiálu R [m2KW-1] • dříve dří návrhová á h áh hodnota d t dl dle norem ČSN • vyjadřuje tepelně izolační vlastnosti materiálu o konkrétní tloušťce • čím je vyšší, tím více materiál (konstrukce) izoluje
R=
d
λ
λ součinitel tepelné vodivosti d tloušťka materiálu
45
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Součinitel prostupu tepla U [W/m2K]
1 U= R
• parametr t popisující i jí í vlastnosti l t ti konstrukce k t k • dle ČSN 73 0540-2 je to tepelně technická veličina charakterizující j tepelně p izolační vlastnosti konstrukce
46
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Vztah mezi součinitelem prostupu tepla a tepelným odporem.
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Akustické vlastnosti materiálů • pro potlačení tl č í odrazu d zvukových k ý h vln l se navrhují h jí konstrukce k t k pohlcující •p pro p potlačení p přenosu zvukových ý vln se navrhují j konstrukce zvukově izolační • měřítkem vhodnosti stavebních materiálů pro tyto konstrukce je jich vlnový odpor Z [N s m-33]
Z = ρ ⋅c c rychlost šíření podélných vln v materiálu ρ objemová hmotnost materiálu
49
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
- vlnový odpor popisuje tzv. akustickou tvrdost materiálu, podle které materiály dělíme na: • akusticky měkké materiály – hodnoty vlnového odporu blízké odporu vzduchu (Z0) • akusticky tvrdé materiály – Z >> Z0
50
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Schéma rozložení akustického výkonu zvukové vlny po dopadu na stavební konstrukci. 51
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Materiály pro pohlcující konstrukce • schopnost materiálu (konstrukce) pohltit část akustického výkonu dopadající zvukové vlny je definována f č činitelem zvukové pohltivosti α v kmitočtovém pásmu • definován jako podíl akustického výkonu konstrukcí α=Wa/Wi pohlceného k akustickému výkonu na konstrukci dopadajícího • zvuková p pohltivost A [m [ 2] - schopnost p absorbéru (pohlcovače) pohlcovat část akustického výkonu zvukové vlny, která na něj dopadá
A = αs ⋅ S αs činitel zvukové pohltivosti pohlcovače v kmitočtovém pásmu S plošný obsah volného povrchu pohlcovače [m2] 52
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Šíření zvuku stavebními konstrukcemi:
a) b) c))
šíření zvuku vzduchem šířením zvuku kmitáním (vibrace) šíření zvuku jjinými ý cestami ((otvory y a netěsnosti v konstrukcích) 53
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Materiály pro neprůzvučné konstrukce - neprůzvučnými p ý konstrukcemi jsou j konstrukce stěn a stropů, p které akusticky oddělují různé prostory – zprostředkovávají přenos zvukových vln ze vzduchu s určitou ztrátou akustického výkonu Rozeznáváme neprůzvučnost: o vzduchovou, o které mluvíme v případě, kdy sledujeme šíření akustické energie ze vzduchu přes stěnu (konstrukci) opět do vzduchu za stěnou o kročejovou, kdy se jedná o vyzařování akustické energie stěnou, která byla uvedena do ohybového vlnění vlivem i impulsů l ů (k (kroků). ků) Tento T jev j se objevuje bj j především ř d ší ve stavebnictví
54
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Norma ČSN Č 73 0532/2000 stanovuje požadavky pro vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost jejichž splnění je splněním p závazných ý p požadavků zákona č.50/1976 Sb., Stavebního zákona ve znění jeho pozdějších úprav, § 47, odst. 1 a vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, § 32, odst.3. Význanou akustickou charakteristikou konstrukcí je jejich plošná hmotnost m m´ [kgm-2], ] která definuje neprůzvučnost konstrukcí, a dle které můžeme stavební konstrukce rozdělit na ohybově poddajné, polotuhé a tuhé o ohybově poddajné konstrukce – m´ ≤ mc´ o polotuhé mc´ ≤ m´≤ ms´ o konstrukce k k tuhé hé ms´´ ≤ m´´ mc´, ms´ - charakteristické hodnoty plošné hmotnosti, liší se pro různé typy materiálů 55
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
mc ´= kc
ρ c
ms ´= k s mc ´ ρ objemová hmotnost materiálu [kg m-3] c rychlost šíření podélných vln v materiálu [ms-1] kc [ms-1], ks - materiálové konstanty závislé na hodnotě ztrátového činitele η (viz. normy) - akustický ztrátový činitel η je vyjadřován jako míra schopnosti materiálu pohlcovat šířící se zvuk a měnit energii zvukem vytvořených vibrací na energii tepelnou • v látkách pevného skupenství rychlost šíření podílných vln úzce souvisí s tuhostí těchto látek, neboť platí
c ≈ (E / ρ )
1/ 2
kde E (Pa) je dynamický modul pružnosti
56
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Vážená neprůzvučnost Rwc [dB] pro plošnou hmotnost mc´, vážená neprůzvučnost Rws pro plošnou hmotnost ms´
Rwc = 20 ⋅ log ( mc´) +10
Rws = Rwc + 10 pro konstrukce ohybově poddajné platí:
Rw = 20 ⋅ log ( m´) +10 pro konstrukce ohybově polotuhé platí:
10 m´ Rw = Rwc + ⋅ log mc´ log ks
⎛ m´⎞ pro konstrukce ohybově tuhé platí: Rw = 20⋅ log⎜ ⎟ +20 ⎝ ks ⎠
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Neprůzvučnost jednoduchých konstrukcí tedy závisí na následujících parametrech stavebních materiálů: o objemová hmotnost materiálů (s jejím nárůstem se zvyšuje také neprůzvučnost) o rychlost šíření podélných zvukových vln c (resp. na dynamickém y modulu pružnosti p materiálu v tahu za ohybu y E [Pa]) – s poklesem neprůzvučnost vstoupá o na ztrátovém činiteli η, s jehož nárůstem se zvyšuje neprůzvučnost konstrukce o neprůzvučnost jednoduchých konstrukcí závisí na jediném konstrukčním parametru – tloušťce konstrukce h
59
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Stavební a prostorová akustika Doba dozvuku učeben, tělocvičen, sálu, studií atd. bývá pokládána za převládající ukazatel jejich akustických vlastností. Měření doby dozvuku jsou důležitá v oblasti snižování hluku v sálech, a také pro posuzování sálů pro řeč a hudbu. Čas dozvuku - doba, doba během níž intenzita zvuku klesá o 60 dB - krátký čas dozvuku umožňuje nejjasnější a nejvýraznější příjem zvuků, vysokou zřetelnost řeči a snížení hladiny rušivého hluku - dlouhý čas dozvuku,typický pro místnosti, v nichž se nachází mnoho h ttvrdých dý h povrchů, hů snižuje iž j zřetelnost ř t l t řřeči či a posiluje il j intenzitu hluku v interiéru
60
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Přípustné hodnoty doby dozvuku ve školních učebnách učebnách, tělocvičnách, ve společenských místnostech pro předškolní děti,, v halách a chodbách školních a zdravotnických ý zařízení stanovuje nařízení vlády č. 502/2000 Sb.o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Optimální čas dozvuku se pohybuje v mezí od 0,3 sec např.: p v kinech vybavených y ý moderním ozvučovacím systémem, y , do cca 7 sek. např.: ve velkém kostele. ČSN ISO 3382 Akustika - měření doby dozvuku místností a sálů s uvedením jiných akustických parametrů ČSN EN ISO 140 - 5 Akustika - Měření zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách - Část 5: Měření vzduchové neprůzvučnosti obvodových plášťů a jejich částí na budovách ČSN EN ISO 717 - 1 Akustika - Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách - Část1: Vzduchová neprůzvučnost 61
Katedra mate eriálového inženýrství a chemie ■ ■■■■■
Prostorová akustika se zabývá způsoby jak dosáhnout co nejkvalitnějšího poslechu produkovaného zvuku v určitém prostoru. V uzavřených p ý p prostorech, které nejsou j p pravoúhlé a jejichž rozměry jsou větší než vlnová délka zvuku, jsou procesy šíření zvuku velmi složité. Prostorová akustika je rozdělena do tří částí: Vlnová Vl á tteorie i - zabývající bý jí í se difuzitou dif it (rozptylem) ( t l ) zvuku k Geometrická akustika – zabývá se geometrickým řešením prostoru zajišťuje všechna potřebná místa zvukem o prostoru, dostatečné a srovnatelné intenzitě, používá speciální odrazové plochy pro řízené zvukové vlny. Statistická akustika - jejím základním kritériem je doba dozvuku. 62