Katedra křesťanské sociální práce. Charitativní a sociální práce

Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta

Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce

Pavlína Skopalová

Sociální práce s dětmi s drogovou závislostí na Dětském a dorostovém detoxikačním centru Bakalářská práce

Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf

2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně, a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.

V Olomouci dne 18. 4. 2012 ………………………………………… Pavlína Skopalová

Poděkování Děkuji panu ThLic. Michalu Umlaufovi za odborné vedení bakalářské práce. Také děkuji panu Ing. Radovanu Voříškovi za odbornou konzultaci v oblasti drogové problematiky a za umožnění odborné praxe v oblasti primární prevence. Rovněž děkuji Martinu Triebeneklovi za poskytnutí odborné konzultace v oblasti sociální práce na DaDDC v Praze pod Petřínem. Také děkuji vedení DaDDC za poskytnutí odborné praxe a potřebných materiálů.

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................... 6 1

2

ZÁKLADNÍ POJMY A VÝCHODISKA ................................................................................... 8 1.1.1

Problematika dětí a dospívajících a s tím související pojmy ................................... 8

1.1.2

Problematika drogové závislosti a s tím související pojmy ..................................... 8

1.1.3

Problematika sociální práce s drogově závislými dětmi a s tím související pojmy 10

PROBLEMATIKA DROGOVÉ ZÁVISLOSTI V SOUVISLOSTI S DĚTSKÝMI KLIENTY .............. 15 2.1

DROGOVÁ ZÁVISLOST, JEJÍ DEFINICE, DIAGNOSTIKA, ROZDĚLENÍ, VZNIK A FAKTORY, KTERÉ VZNIK OVLIVŇUJÍ U DĚTÍ............................................................................................................ 15

2.1.1

Definice drogové závislosti ................................................................................... 15

2.1.2

Diagnostika drogové závislosti ............................................................................. 15

2.1.3

Rozdělení drogové závislosti................................................................................. 16

2.1.3.1

Psychická (duševní) závislost ....................................................................................... 16

2.1.3.2

Fyzická (tělesná) závislost ............................................................................................ 16

2.1.4

2.1.4.1

Fáze experimentování a občasného užívání ................................................................ 17

2.1.4.2

Fáze pravidelného užívání ........................................................................................... 17

2.1.4.3

Fáze návykového užívání ............................................................................................. 18

2.1.4.4

Fáze terminální ............................................................................................................ 18

2.1.5 2.2

3

Proces vzniku závislosti se zřetelem na vznik závislosti u dětí .............................. 16

Faktory ovlivňující vznik závislosti u dětí .............................................................. 19

VYSOCE RIZIKOVÉ SKUPINY DĚTÍ......................................................................................... 20

2.2.1

Rizikové skupiny v návaznosti na rodinné prostředí ............................................. 20

2.2.2

Rizikové skupiny v závislosti na školním prostředí ................................................ 20

2.2.3

Další rizikové skupiny............................................................................................ 21

2.3

PROCENTO DĚTSKÉ POPULACE MEZI UŽIVATELI DROG V ČESKÉ REPUBLICE .................................. 21

2.4

NĚKTERÁ SPECIFICKÁ RIZIKA UŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK U DĚTÍ ............................................. 22

SOCIÁLNÍ PRÁCE U DĚTÍ S DROGOVOU ZÁVISLOSTÍ ....................................................... 23 3.1

CÍLE A PRINCIPY SOCIÁLNÍ PRÁCE S DĚTSKÝMI UŽIVATELI DROG ................................................. 23

3.2

SPECIFIKA SOCIÁLNÍ PRÁCE S DĚTSKÝMI UŽIVATELI DROG ........................................................ 24

3.3

SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU DĚTSKÝCH UŽIVATELŮ DROG ....................................................... 25

3.3.1

Rodina jako zdroj problémů i jako podpůrná instituce ......................................... 25

3.3.2

Sociální poradenství rodinným příslušníkům ........................................................ 26

3.3.3

Rodinná terapie .................................................................................................... 26

3.3.4

Nároky sociální práce s rodinou na sociálního pracovníka ................................... 28

3.4

TERÉNNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE V SOUVISLOSTI S DĚTSKÝMI UŽIVATELI DROG ...................................... 29

3.4.1

Východiska terénní sociální práce ........................................................................ 29

3.4.2

Cíle terénní sociální práce..................................................................................... 30

3.4.3

Nároky terénní sociální práce na sociálního pracovníka ...................................... 30

3.5 4

SOCIÁLNÍ PRÁCE V POBYTOVÉM ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI S DROGOVOU ZÁVISLOSTÍ ............................. 31

SOCIÁLNÍ PRÁCE NA DĚTSKÉM A DOROSTOVÉM DETOXIKAČNÍM CENTRU ................... 32 4.1

DĚTSKÉ A DOROSTOVÉ DETOXIKAČNÍ CENTRUM – CHARAKTERISTIKA A ZÁKLADNÍ INFORMACE O ZAŘÍZENÍ ....................................................................................................................... 32

4.1.1

Základní koncepty DaDDC .................................................................................... 32

4.1.2

Lokalizace a popis DaDDC .................................................................................... 32

4.1.3

Cílová skupina DaDDC .......................................................................................... 33

4.1.4

Cíle DaDDC ........................................................................................................... 33

4.1.5

Profesní složení týmu na DaDDC .......................................................................... 33

4.1.6

Příjem dítěte na DaDDC ........................................................................................ 34

4.1.7

Pobyt dítěte a činnosti na DaDDC ........................................................................ 34

4.1.8

Ukončení pobytu na DaDDC ................................................................................. 35

4.2

VÝCHODISKA A CÍLE SOCIÁLNÍ PRÁCE NA DĚTSKÉM A DOROSTOVÉM DETOXIKAČNÍM CENTRU ......... 36

4.3

PRÁCE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA NA DĚTSKÉM A DOROSTOVÉM DETOXIKAČNÍM CENTRU.............. 36

4.3.1

Spolupráce s dítětem ............................................................................................ 37

4.3.2

Spolupráce s rodinou dítěte .................................................................................. 37

4.3.3

Spolupráce s jinými institucemi ............................................................................ 37

4.3.4

Nejčastěji řešené problémy .................................................................................. 38

4.4

CELKOVÝ PŘÍNOS SOCIÁLNÍ PRÁCE NA DĚTSKÉM A DOROSTOVÉM DETOXIKAČNÍM CENTRU ............. 39

4.5

NEDOSTATKY V SOCIÁLNÍ PRÁCI S DĚTMI S DROGOVOU ZÁVISLOSTÍ A JEJICH ŘEŠENÍ...................... 39

ZÁVĚR ................................................................................................................................... 41 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.............................................................................................. 43 SEZNAM BIBLIOGRAFIE ......................................................................................................... 44 PŘÍLOHA ............................................................................................................................... 48

Úvod Drogová závislost je označována, jako patologický jev (Ingrová, 2009). Jde o fyzickou, psychickou, sociální nebo duchovní závislost na přírodních, nebo syntetických látkách, které po vpravení do organizmu mění jednu nebo více tělesných funkcí (Nešpor, Provazníková, 1999). Existují různé důvody, pro které lidé, a zvláště děti experimentují s drogami. Užívání drog jim ze začátku přináší příjemné pocity a prožitky. Má ale také mnoho stinných stránek a následků. Tyto následky se mohou projevit u dětských i dospělých uživatelů. Existují však následky, ke kterým jsou dětští uživatelé náchylnější, než uživatelé dospělí. Patří sem např. vyšší riziko otrav, rychlejší vznik závislosti, nebo zaostávání v psychosociálním vývoji a následně selhávání v sociálních rolích (Hort, 2000). Vznik závislosti v pravém slova smyslu má celoživotní následky u všech uživatelů. Zvlášť závažné jsou následky u dětí, protože mají „život před sebou“. Proto je nutné s těmito dětmi pracovat a pomoci jim co nejlépe závislost překonat, k čemuž napomáhá také sociální práce. V této práci se věnuji problematice drogové závislosti u dětí do 18 let, sociální práci s touto cílovou skupinou, a sociální práci v zařízení, které s dětmi s drogovou závislostí pracuje (DaDDC). Cílem práce je popsat problematiku sociální práce s dětskými uživateli drog jak v obecném, tak konkrétním slova smyslu, poukázat na její důležitost a aktuálnost, vymezit specifika sociální práce v této oblasti, určit případné nedostatky a navrhnout možnosti jejich řešení. Práce má teoretický charakter. Pro zpracování jsem zvolila výkladový postup, který umožňuje popsat podstatu jevu, vztahy a souvislosti. Dále také postup informační, jehož prostřednictvím mohu podat faktické informace o zvoleném zařízení (Filka, 2002). Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola vymezuje základní pojmy a východiska. Druhá kapitola přibližuje problematiku drogové závislosti v souvislosti s dětskými uživateli drog. Třetí kapitola pojednává o sociální práci u dětí s drogovou závislostí, jak se s ní můžeme setkat v různých zařízeních. Čtvrtá kapitola popisuje sociální práci v konkrétním zařízení. Co se týče literatury, která k tomuto tématu byla napsána, je z čeho vybírat. Jen je potřeba vybírat dobře, protože se pohybujeme v oblasti, ve které se prolíná několik různých oborů (medicína, psychologie, dětská psychopatologie, sociologie, sociální 6

práce apod.). Proto je nutné brát ohled na to, z jakého pohledu je ta či ona publikace napsána. Velká část literatury na toto téma je napsána z pohledu medicíny, psychopatologie a psychopatologie. Už méně literatury najdeme z pohledu sociální práce. V některých aspektech je potřeba hledat informace i v publikacích, které se primárně tématem drogové závislosti nezabývají, a domýšlet souvislosti. Základními prameny a literaturou je literatura, která se zabývá tématem drogové závislosti, drogové závislosti v souvislosti s dětmi a mládeží, léčbou závislosti, poradenstvím, terénní sociální prací, sociální prací s rodinou a jinými souvisejícími tématy. Některé klíčové informace jsem získala při odborné praxi na DaDDC a v rámci osobních rozhovorů se sociálním pracovníkem DaDDC. Další potřebné informace jsem získala z materiálů, které mi byly v tomto zařízení poskytnuty. Podnětné byly také osobní rozhovory s lidmi, kteří s drogami mají zkušenost. V tomto případě však nejde o prováděný výzkum mezi uživateli, nebo o cíleně získávané, formálně upravené informace. Jde „jen“ o zkušenosti, které mi jednotliví lidé svěřili v běžném, neformálního rozhovoru. O sociální práci s klienty s drogovou závislostí, a sociální práci s rodinami pojednává také časopis „Sociální práce/Sociálna práca“. Jako přílohu přikládám sociálně - diagnostický dotazník, který děti na DaDDC vyplňují, a který je následně vodítkem při práci sociálního pracovníka.

7

1 Základní pojmy a východiska 1.1.1 Problematika dětí a dospívajících a s tím související pojmy Chceme-li se zaměřit na problematiku dětí nebo dospívajících, není jednoduché přesně vymezit cílovou skupinu. Pojmem „dítě“ se obvykle používá pro označení člověka, který ještě nedosáhl dospělosti. Někdy se v této souvislosti uvádí věková hranice 15 let, někdy 18 let. Například J. Broža (2003a) definuje „dítě“ jako člověka ve věku do 15 let, a „dospívající“, jako člověka ve věku od 15 do 18 let a rozděluje tím cílovou skupinu na dvě části. V této práci použijeme vymezení, jak jej definuje Úmluva o právech dítěte. Dítě, jako „…každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není záležitosti dosaženo dříve.“ (Úmluva o právech dítěte, 1989 část 1. článek 1). Z tohoto věkového vymezení vychází také zařízení, která v České republice mají definovanou cílovou skupinu dětí s drogovou závislostí. S problematikou dětí s drogovou závislostí úzce souvisí různé pojmy. Vzhledem k tomu, že se s těmito pojmy budeme v průběhu práce setkávat, je dobré alespoň některé z nich přesněji vymezit. Pojem riziková mládež označuje děti, u kterých je vyšší riziko sociálního selhání. Faktorem, který může takové selhání ovlivnit, je např. dědičná dispozice, poruchy chování, disfunkční rodina, nižší úroveň zdraví nebo rozumových schopností, nedostatečné vzdělání a také neúčast na trhu práce (Matoušek, 2008). Konkrétní výčet rizikových skupin mladých lidí přesněji definuje Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (2007) a EMCDDA (2007). Podobně s touto problematikou souvisí pojem delikvence. Tento pojem označuje všechny typy jednání, které porušuje společenské normy chráněné zákonem (Matoušek, 2008). S pojmem delikvence mládeže se setkáme, pokud je taková činnost provedena nezletilými. Většinou se jedná např. o drobné krádeže nebo o černou jízdu MHD (Pětrošová, Putnová, 2010).

1.1.2 Problematika drogové závislosti a s tím související pojmy Podle Mezinárodní klasifikace nemocí, je závislost definována jako „skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého 8

si kdysi cenil více“(Nešpor, Provazníková, 1999, s. 34). Závislost nevzniká nárazově. Má své projevy a fáze, o kterých se později zmíníme. Se závislostí souvisí také pojem tolerance. V dané souvislosti má toto slovo trochu jiný význam, než jak jej běžně používáme. Zde jde o postupné zvyšování citlivosti organizmu na návykové látky. Člověk, který tyto látky pravidelně užívá, postupem času ke stejnému výsledku potřebuje stále vyšší dávku oné návykové látky (Nešpor, Csémy, 1997). Závislost ať už na drogách, alkoholu nebo na čemkoli jiném je ve většině případů spojená s návykem. Tedy s opakovaným (pravidelným nebo nepravidelným) užíváním, které vede k nutkání opakovat intoxikaci. Návyk je navíc také provázen nesnadnou abstinencí nebo omezením užívání látky – touha po užití látky je velmi silná (Matoušek, 2008). S návykem užívání psychoaktivních látek souvisí např. ztížená schopnost zaplnit čas jiným způsobem, což ztěžuje jeho odstranění. Dalším důležitým pojmem jsou již zmiňované návykové látky. Jedná se o jakékoli na tělo a psychiku působící látky, vyvolávající psychickou nebo fyzickou závislost (Matoušek, 2008). S takovými látkami se běžně setkáváme. Někdy jsou obsažené v potravinách, nebo nápojích, které denně užíváme (káva - kofein, čaj - tein, čokoláda – teobromin). Specifickou skupinou návykových látek jsou drogy. Jsou to přírodní nebo syntetické látky, které po vpravení do organismu mění jednu a více psychických nebo tělesných funkcí (Nešpor, Provazníková, 1999). Příkladem je marihuana, kokain nebo LSD. V souvislosti s detoxikačním oddělením se setkáváme s několika dalšími typickými pojmy, které je potřeba přesněji vymezit. Jedním z nich je Akutní intoxikace. Jde o přechodný stav po aplikování alkoholu, drogy, nebo jiné psychoaktivní látky. Tento stav pak vede k poruchám na úrovni vědomí, vnímání, poznání, chování, emotivity a jiných tělesných nebo duševních funkcí a reakcí (Nešpor, Csémy, 1997). K. Nešpor také uvádí, že „u dětí a dospívajících jsou akutní intoxikace bohužel poměrně časté, dochází k nim i po poměrně malých dávkách alkoholu a jiných návykových látek“(Nešpor,Csémy, 1997, s. 36). Pokud je klient v tomto stavu přijat na detoxikační oddělení, čeká jej několikadenní pobyt v tzv. detoxikační místnosti, kde probíhá detoxikace klientova organizmu. Dalším pojmem je tedy detoxikace. Toto slovo pochází z anglického „de-toxication“ a označuje léčení abstinenčních příznaků. Jedná se o postup, jehož cílem je zbavit tělo návykové látky, 9

a to bez použití léků. Tento postup není pro uživatele nebezpečný, ale vyvolává nepříjemné fyzické a psychické stavy (Matoušek, 2008). Odborná detoxikace se provádí na detoxikačních centrech a odděleních. V České republice funguje také detoxikační centrum s cílovou skupinou dětí a mládeže, a to při nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem. S detoxikací úzce souvisí pojem odvykací syndrom (neboli také abstinenční syndrom, odvykací stav, v terénu se setkáme s pojmem „absťák“). Jedná se o stav, k němuž dochází po vysazení vyšších dávek určité návykové látky (Nešpor, Csémy, 1997). Tento stav je pro uživatele velmi nepříjemný. Má různé projevy podle toho, jaká návyková látka byla užita. V některých případech může být tento stav spouštěčem pro užití další dávky.

1.1.3 Problematika sociální práce s drogově závislými dětmi a s tím související pojmy Problematika sociální práce s drogově závislými dětmi má také několik pojmů, které je potřeba předem vymezit. Už samotná sociální práce má více možností, jak ji definovat. Za všechny uvedeme těchto několik: Český překlad mezinárodní definice sociální práce, kterou v roce 2000 schválila Mezinárodní federace sociálních pracovníků, a která nahrazuje původní definici přijatou v roce 1982, zní: „Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození za účelem naplnění jejich osobního blaha. Užívaje teorií lidského chování a sociálního systému, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti.“(Černá, 2008, s. 16). Pavel Navrátil (2001a) také uvádí několik definicí sociální práce. Většina z nich je definována v souvislosti s cíli sociální práce. Například uvádí definici od Sheafora a Horejsiho, podle které je cílem sociální práce sociální kontrola, podpora změny (individua, sociálních vztahů, sociálního prostředí) a sociální zachování ve smyslu zachování akceptovatelného způsobu života u těch, kteří toho jsou schopni. Další definici uvádí Navrátil podle své vlastní publikace z roku 2000. Dle této definice je cílem sociální práce „…podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se

10

profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí (sociální fungování)“ (Navrátil, 2001a, s. 11 – 12). Podle Matouška (2008) je sociální práce definována jako „…společenskovědní disciplína a oblast praktické činnosti, jejichž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů (chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých skupin, delikvence mládeže, nezaměstnanosti aj.)“ (Matoušek, 2008, s. 200 - 201). Kromě definice je důležité přesněji vymezit také základní paradigmata sociální práce. Navrátil (2001a) uvádí celkem tři základní pojetí sociální práce, první z nich je označeno jako terapeutické paradigma (terapeutická pomoc). Sociální práce je v tomto pojetí chápána jako pomoc zejména formou skupinové nebo individuální psychoterapie s cílem zabezpečit jednotlivcům, skupinám nebo komunitám psychickou a následně i sociální pohodu. Dalším paradigmatem je reformní paradigma. Sociální práce se zde zaměřuje na zmocňování klientů sociálních služeb, aby se mohli autenticky podílet na tvorbě a změnách v institucích. Toto paradigma klade důraz na společenskou rovnost. Představitelé reformního paradigmatu tvrdí, že osobního nebo společenského rozvoje, jak o ně usilují stoupenci terapeutického paradigmatu, nelze za nerovných společenských podmínek dosáhnout. Dobrým příkladem tohoto paradigmatu je tzv. „strukturální model“ podle něhož příčinou problému nemusí být lidé, kteří jej musí řešit, řadu obtíží způsobuje neodpovídající sociální prostředí a tlaky ze strany tohoto prostředí. Třetím paradigmatem je paradigma poradenské. Podle tohoto paradigmatu se sociální práce zaměřuje na schopnost klientů řešit problémy a nepříznivé situace v souvislosti s odpovídajícími informacemi a službami (Navrátil, 2001a). Představitelé krajních pozic bývají k sobě navzájem dosti kritičtí. (Navrátil, 2001b). V sociální práci však své místo zaujímají všechna uvedená pojetí. Osobou tvořící pojítko mezi sociálními institucemi a klientem popř. rodinou klienta je sociální pracovník. Ten pomáhá jednotlivcům, skupinám a komunitám získat nebo znovu navrátit jejich způsobilost k sociálnímu uplatnění ve společnosti. Jeho konkrétní činnost upravuje zákon č. 108/2006 O sociálních službách. Jedná se např. o poskytování sociálního poradenství, vypracování sociálního šetření, zabezpečení sociální agendy včetně řešení sociálně-právních problémů, odborná

11

činnost v zařízeních sociální prevence, depistážní činnost nebo sociální rehabilitace (Matoušek, 2008). Problematikou sociálně, mravně a jinak ohrožených dětí se zabývají pracovníci orgánu sociálně – právní ochrany dětí (OSPOD). Sociálně-právní ochranou dětí se rozumí především ochrana práva dítěte na příznivý vývoj, řádnou výchovu, život ve funkční rodině, a také ochrana oprávněných zájmů dítěte. Mezi takto chráněné zájmy patří mimo jiné i majetek dítěte. Sociálně-právní ochranu dětí legislativně upravuje zákon č. 359/1999 Sb. O sociálně-právní ochraně dětí (zákon O sociálně-právní ochraně dětí, §1 ods. 1-2). Jednou ze základních činností sociálního pracovníka v souvislosti se sociálněprávní ochranou dětí je šetření v rodině.

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí

umožňuje pracovníkům příslušné státní organizace navštěvovat dítě na místě, kde bydlí, a sledovat, v jakých podmínkách dítě a jeho rodina žije. Toto šetření je možné uskutečnit jen za účelem ochrany zájmů dítěte (např. jeho zdraví, života, práv aj.). V průběhu šetření mohou pracovníci pořizovat zvukovou a obrazovou dokumentaci prostředí. Tato dokumentace může být později použita při soudním líčení. Rodinní příslušníci mají ze zákona povinnost při šetření spolupracovat a poskytnout všechny potřebné informace a materiály (Matoušek, 2008). V rámci šetření vypracovává sociální pracovník tzv. anamnézu. Při vypracovávání anamnézy jde o shromažďování, třídění a zpracovávání údajů o klientovi a jeho rodině. Tyto údaje jsou rozděleny do více kategorií, které definují hlavní problém klienta, historii a současný stav tohoto problému a jiné skutečnosti, které problém ovlivňují (Matoušek, 2008). V souvislosti se sociální prací u dětí s drogovou závislostí je důležitá hlavně osobní, rodinná a školní anamnéza. V rodinné anamnéze nalezneme poměrně podrobné informace o rodinných příslušnících (zdravotní stav, způsob života, faktory ovlivňující řešený problém např. alkoholismus rodičů, delikvence sourozenců a další). Při pohledu do osobní anamnézy najdeme informace, které se týkají přímo klienta. Nejčastěji se jedná o informace týkající se vývoje, zdravotního stavu, vad a poruch ovlivňujících řešený problém nebo také vnějšího chování klienta. Školní anamnéza nabízí pohled do jiného prostředí než je prostředí rodinné. Můžeme zde najít podnětné informace o chování a projevech klienta v kolektivu vrstevníků. Všechny uvedené informace umožňují pracovníkům

12

nahlížet na celou problematiku globálně a v souvislostech. Tento kontext pomáhá rychleji najít účinné řešení problému. Sociální pracovník se při práci s dětmi s drogovou závislostí často setkává s tím, že to či ono dítě je v péči kurátora pro děti a mládež. Tímto pojmem je označován odborný pracovník státní sociální pomoci, jehož klienti jsou děti a mladiství např. obtížně vychovatelní nebo mladí pachatelé trestné činnosti, mladí uživatelé návykových látek a další. Těmto klientům kurátor poskytuje poradenskou a socio-terapeutickou podporu při překonávání jejich obtížných životních situací. (Matoušek, 2008). V problematice drogové závislosti u dětí je také velmi důležitá tzv. depistáž. Jde o aktivní vyhledávání klientů například v rámci preventivních programů na školách, nebo tzv. street worku. (Matoušek, 2008). Pojem „street work“ ve volném překladu znamená „práce na ulici“. Symbolizuje však nejen ulici, ale jakékoliv neinstitucionalizované prostředí, ve kterém se můžeme s klienty setkat. Např. hřiště, parky, podchody, průchody, otevřená prostranství, nádraží i místa, kde klienti bydlí (Tamtéž). V České republice jak službu street worku, tak preventivní programy provádí např. Sdružení Podané ruce, o. s. Do sociální práce nepatří jenom sociální poradenství, aktivní vyhledávání klientů, nebo sociální kontrola. Patří sem také terapeutická činnost ať už individuální, nebo skupinová. V případě dětí s drogovou závislostí je dobré propojit obojí (Např. v pobytovém zařízení někdy probíhá jak individuální, tak skupinová terapie). Důležité ale je, aby samotný pracovník, který tuto činnost vykonává, prošel dobrým terapeutickým výcvikem v některém z terapeutických směrů. Pro práci u dětí s drogovou závislostí je vhodná např. kognitivně-behaviorální terapie. Člověk je od přírody tvor společenský. Život ve skupině umožňuje člověku realizovat základní lidské potřeby, vytvářet vztahy, poznávat sebe i druhé. Společenský život ovlivňuje způsob života jedince. Jen ve výjimečných případech žije člověk odděleně. (Havránková, 2003) Proto je důležitá sociální práce se skupinou. Většinou jde o práci s menším počtem lidí. Např. s rodinou, s komunitou. Cílem této práce je zlepšení kvality života celé skupiny nebo podpora individuálních potřeb členů skupiny (Matoušek, 2008). Posledním důležitým pojmem, o kterém se zde zmíníme, je harm reduction. Ve volném překladu to znamená „redukce škod“. Pokud se některým uživatelům buď 13

nedaří, nebo sami vědomě nechtějí abstinovat, je možné alespoň redukovat následky užívání, jako je např. šíření viru HIV nebo hepatitidy. Jindřich Vobořil v rozhovoru pro časopis Sociální práce / Sociálna práca k tomuto tématu uvádí: „Velké organizace u nás, jako jsou Podané ruce, Charita, Sananim, Drop In, jsou vyhraněné více na jednu či druhou stranu, buď harm reduction, nebo abstinence, ale všechny mají různé služby. Terénní práce je více zaměřená na redukci škod, které v důsledku otevřenosti, kdy nenutí uživatele ke změně v podobě abstinence, ale nabízí sociální stabilizaci, otevírají cestu uživatelům, kteří by nikdy nešli do léčebného zařízení.“ (Bajer, 2007, s. 6).

14

2 Problematika drogové závislosti v souvislosti s dětskými klienty 2.1 Drogová závislost, její definice, diagnostika, rozdělení, vznik a faktory, které vznik ovlivňují u dětí 2.1.1 Definice drogové závislosti Slovo

„závislost“

je

ve společnosti

běžně

užívaným

pojmem,

a to

jak v odborných kruzích, tak i v laické veřejnosti. Lidé tento pojem většinou užívají k označení vztahu k nějaké věci, osobě či události, bez které se daná osoba nemůže v životě (v daném čase) obejít (Solilová, 2007). K přesnému vymezení toho, co to drogová závislost je, uvedeme tyto definice: P. Jeřábek (2008) uvádí, že: „Dle současné definice MKN-10 se syndromem závislosti rozumí skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky, nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. “ (Jeřábek, 2008, s. 54). Stejnou definici uvádí také A. Ingrová (2009) a Nešpor (2000). Oldřich Matoušek (2008) uvádí kromě výše zmíněné definice také, že „závislost na návykových látkách je stav, v němž se uživatel bez drogy nedokáže obejít, takže touze drogu získat je ochoten podřídit většinu jiných hodnot.“ (Matoušek, 2008, s. 254). J. Langmeier, K. Balcar a J. Špitz (2000) vymezují závislost takto: „Tradiční podobou medicínsky pojímaných chorobných závislostí je chorobný návyk na užívání psychotropně působících látek – tzv. toxikomanie neboli drogová závislost vyznačující se různým stupněm nebezpečnosti pro závislého jedince, případně pro jeho okolí.“ (Langmeier, Balcar, Špitz, 2000, s. 390).

2.1.2 Diagnostika drogové závislosti P. Mühlpachr v souvislosti s vymezením patologického užívání uvádí několik konkrétních projevů vzniklé závislosti: „Při užití kritéria patologického užívání se může abúzus manifestovat intoxikací během celého dne, neschopností snížit nebo zastavit užívání, opakovanými pokusy kontrolovat abúzus občasnou abstinencí nebo 15

omezením v určité době, pokračování v abúzu i při vážném tělesném onemocnění…“ (Mühlpachr, 2008 s. 57). Stejný autor k diagnostice závislosti uvádí tato kritéria: Kritérium narušení výkonu běžných sociálních nebo profesionálních funkcí a kritérium časového určení poruchy – nejméně jeden měsíc. Příznaky nemusí trvat kontinuálně po celý měsíc, ale měly by být časté. Jako nejdůležitější kritérium závislosti Mühlpachr uvádí neschopnost kontrolovat chování. (Mühlpachr, 2008).

2.1.3 Rozdělení drogové závislosti Závislost je stav, který v životě člověka zasahuje hned několik rovin. Jedno ze známých rozdělení závislosti je rozdělení na závislost psychickou (duševní) a závislost fyzickou (tělesnou) (Nešpor, Provazníková, 1999). 2.1.3.1 Psychická (duševní) závislost Tato závislost se projevuje řadou změn psychického charakteru (např. silná, přemáhající touha po užití látky; droga se stává hlavním zdrojem potěšení, zábavy, odpočinku; potíže v kontrole při užívání látky a pokračování i přes jasný důkaz poškození zdraví apod.) Psychická závislost má dlouhodobý charakter a práce s ní je dlouhodobější a náročnější než u fyzické závislosti (Nešpor, Provazníková, 1999). 2.1.3.2 Fyzická (tělesná) závislost Fyzická závislost se projevuje odvykacím syndromem (tělesnými obtížemi spojenými s dozníváním účinku návykové látky (Nešpor, Provazníková, 1999). V praxi se můžeme setkat také s pojmem „dojezd“. Dá se říci, že tyto nepříjemné pocity fungují také jako „varovný signál“ organismu a je dobré vědět, že některé drogy tento „signál“ nevysílají - např. kokain (Tamtéž). O to více jsou tyto drogy nebezpečné. Závislost jako taková se často projevuje současně fyzickými i psychickými symptomy. Uvedené rozdělení se tedy navzájem doplňuje.

2.1.4 Proces vzniku závislosti se zřetelem na vznik závislosti u dětí M. Vágnerová uvádí (podle Netíka a dalších) čtyři fáze vývoje vzniku závislosti. Jsou jimi fáze experimentování a občasného užívání, fáze pravidelného užívání, fáze návykového užívání a fáze terminální (Vágnerová, 2004). Tyto fáze se 16

týkají jak dospělých tak dětských uživatelů. Je ale důležité, že ne u všech látek je tento proces stejně rychlý. Některé látky mohou rychle vyvolat těžká poškození i smrt, a to zvláště u dětí. (např. toulen). 2.1.4.1 Fáze experimentování a občasného užívání Jde o fázi, kdy impulsem k tomu, aby dítě zkusilo drogu, může být nuda, zvědavost, potřeba něčeho nového, tabuizovaného. Také může hrát roli moralizování dospělých. Užití látky se pak stává formou protestu a zprostředkovává také mimo jiné i pocit nezávislosti, samostatnosti, „dospělosti“. Podle M. Vágnerové má v této fázi značný význam sociální model – tedy lidé, se kterými se dítě setkává, a kteří jsou pro něj nějakým způsobem atraktivní, kteří mu naslouchají a akceptují jej takové, jaké je (Vágnerová, 2004). Za normálních okolností je vše v pořádku. Každý člověk touží po tom, aby měl dobré přátele a přebýval v prostředí, kde se cítí dobře. Může se ale stát, že se mladý člověk v tomto prostředí setká s užíváním návykových látek, a pak může mít toto „přátelské prostředí“ značný vliv na začátek jeho vlastního užívání. Spouštěčem může být také zátěžová situace (Vágnerová, 2004). V případě dospívajících se zde přidávají také právě náročnosti dospívání, kdy mladý člověk řeší hodně věcí a mezi nimi také svoje city, prožívání, problémy, zamilovanost apod. Jeden bývalý uživatel, když o těchto svých prožitcích vyprávěl, k tomu řekl: „Napiš tam, že droga nabízí z toho všeho únik. V tý době si začínáš víc uvědomovat svý pocity. A droga ti nabízí příjemný prožitky.“ (informace získané z osobního rozhovoru). Droga tedy z počátku vyvolává žádoucí prožitky, pocity štěstí, uvolnění, poskytuje možnost úniku od problémů i starostí všedního dne. Tyto pocity a prožitky jsou ale jen dočasné, užití drogy žádné problémy ani negativní pocity neřeší. Naopak vše může zhoršit. Tuto skutečnost si avšak uživatel v této fázi buď neuvědomuje, nebo nechce přiznat (Vágnerová, 2004). 2.1.4.2 Fáze pravidelného užívání Pokud člověk zjistí, že mu droga může pomoci v situaci, kdy se cítí nějak nepříjemně, v situaci napětí nebo nudy, začne mít tendenci vzít si drogu ve stejné, nebo v podobné situaci znovu. Jedná se o fázi, kdy se při stále častějším užívání vytváří určitý stereotyp chování (naučené řešení situace – tj. má-li uživatel zkušenost, 17

že mu droga nebo jiná návyková látka několikrát „pomohla“ v určité situaci, je větší pravděpodobnost, že se v podobné situaci znovu přikloní k užití drogy). Objevují se také změny v chování (impulzivita, nevrlost apod.) Postupně ubývají jiné zájmy, které byly dříve pro uživatele důležité. Typická je také iluze kontroly – iluze o tom, že všechno je pod kontrolou a kdykoliv je možné přestat. Poslední zmíněné projevy (ubývání jiných zájmů a iluze kontroly) jsou zároveň symptomy počínající závislosti (Vágnerová, 2004). 2.1.4.3 Fáze návykového užívání Pokud závislost postupuje, zvyšuje se lhostejnost ke všemu, co se netýká drog. Závislý člověk ztrácí motivaci k jiným činnostem, mění se jeho životní hodnoty, ztrácí své sociální role, přetrhává vztahy s rodinou i přáteli a příliš mu to nevadí. Nezáleží mu na mínění druhých, protože na prvním místě jeho hodnotového žebříčku je v tu chvíli droga (Vágnerová, 2004). M. Vágnerová také uvádí, že i když takový člověk má někdy výčitky svědomí, není schopen se svým stavem něco udělat. V této fázi užívání přestává být droga něčím povznášejícím a příjemným, jak tomu bylo na začátku. Stává se nutnou součástí života, bez které uživatel není schopen fungovat. Je nucen buď drogu akceptovat jako trvalou součást svého života, nebo si uvědomí propad své osobnosti a chce se drogy zbavit (Vágnerová, 2004). Tím však nastoupí velmi těžký, a v této fázi naneštěstí už celoživotní boj, ve kterém bude potřebovat zpravidla kvalitní, odbornou pomoc a silnou podporu nejbližších lidí. 2.1.4.4 Fáze terminální Tato fáze se v mnohém prolíná a plynule navazuje na fázi předchozí, zvláště v případě, kdy uživatel nebo uživatelka drogu ve svém životě akceptuje. Jak jsme zmínili výše, mění se sociální role, vztahy, nejbližšími přáteli se stávají lidé také užívající drogy, nejčastějším tématem rozhovoru jsou rovněž drogy. Droga mění celý život člověka ať už je v jakémkoli věku. Mění jeho zevnějšek, poškozuje zdraví apod. Typickým projevem je také to, že ani naprosto zjevné poškození zdraví nezabrání uživateli v užívání drogy (Vágnerová, 2004). Jedna bývalá uživatelka (dnes ve věku mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem) tuto skutečnost dokládá takto: „Postupem času mi při čichání začalo valit z nosu. Jednou jsem dokonce vysmrkala kus chrupavky.“ Na otázku, zda jí to nepřišlo zvláštní, pak odpověděla: 18

„Ne, prostě jsem zastavila krvácení a pokračovala jsem dál.“ (informace získaná z osobního rozhovoru). Nutno ovšem dodat, že ani v této fázi závislosti není vše ztracené. Přestože odvykací proces je velmi náročný a následky bývají poměrně vážné. Podobné rozdělení fází vzniku závislosti uvádí také K. Kalina (2003a).

2.1.5 Faktory ovlivňující vznik závislosti u dětí Pokud tedy chceme mluvit o vzniku závislosti, ve většině případů se nejedná o jednorázovou či krátkodobou záležitost. Tj. závislost nevzniká při prvním nebo druhém užití dané látky.1 Jak je patrné i z předchozí podkapitoly, jedná se o dlouhodobý proces. Na to, zda se tento proces u člověka rozběhne nebo ne, má vliv několik faktorů. Mezi tyto faktory řadíme např. genetické dispozice, které mohou zvýšit tendenci k užívání návykových látek. Dále osobnostní vlastnosti, jako je labilita, nejistota, neschopnost řešit vlastní problémy nebo malé sebevědomí. (Vágnerová, 2004). Mezi faktory, které zvláštním způsobem ovlivňují možnost vzniku závislosti u dětí, patří: Faktory týkající se samotného dítěte jako jsou poruchy chování, brzké setkání s drogou, nízké sebevědomí, vysoká ovlivnitelnost okolím, malá schopnost zvládat stresové situace a další. Faktory týkající se rodinného prostředí. Například nedostatek času na dítě, malý dohled na dítě, nesprávně nastavené hranice v rodině, nedostatečné citové vazby, manželské konflikty, podceňování dítěte či zneužívání alkoholu nebo jiných návykových látek u rodičů a další. Faktory týkající se školy. Sem patří například existence / neexistence dobrých preventivních programů, spolupráce / nespolupráce s rodiči, komunikace / nekomunikace s dětmi o drogové problematice a další.

1

Výjimkou jsou těkavé látky, u kterých závislost vzniká poměrně snadno. Patrně také díky rychlému

poškození nervového systému. Tyto látky jsou nebezpečné také z toho důvodu, že velmi rychle – tj. po druhém a někdy i po prvním užití mohou způsobit smrt a to zvláště u dětí (Sdružení Sananim, 2007). Je alarmující, že některé tyto látky jsou dětem běžně dostupné - např. aceton v různých podobách se dá koupit v drogérii (Tamtéž).

19

Podstatné jsou také faktory týkající se vrstevníků. Je důležité, s kým se dítě setkává a kdo jej ovlivňuje. Určitý vliv mohou mít také faktory týkající se společnosti, jako je např. nízká cena a dostupnost návykových látek, reklamy, nestabilita ve společnosti, chudoba, ale také malá možnost naplnění volného času a seberealizace (Skopalová, 2011, podle Nešpora, 1997). Správné podchycení uvedených faktorů působí jako prevence vzniku závislosti u dětí. Záleží na nás, zda si dokážeme jednotlivé faktory uvědomit a vědomě s nimi pracovat.

2.2 Vysoce rizikové skupiny dětí Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost uvádí, že „na základě jednotlivých analýz a několika studií, včetně školních studií provedených v různých zemích, byly identifikovány vysoce rizikové skupiny z hlediska užívání drog v raném věku“ (Štastná, Šucha, M. 2007, s.19). Tímto mezinárodním institutem byly identifikovány tyto skupiny:

2.2.1 Rizikové skupiny v návaznosti na rodinné prostředí Děti, jejichž rodiče užívají psychoaktivní látky, jejichž matka v období těhotenství užívala psychoaktivní látky, v jejichž rodině je užíván alkohol, nebo takové děti, jejichž sourozenci užívají alkohol a psychoaktivní látky (Šťastná, Šucha, 2007). Jako rizikové jsou uváděny také následující okolnosti: Děti chodí často večer ven. Rodiče nevědí, kde jejich děti večer jsou. V rodině je celkově nízká úroveň vzdělání. Špatná nebo nejistá finanční situace v rodině. Vysoce rizikové je také tělesné a sexuální násilí a kriminální chování v rodině (Šťastná, Šucha, 2007).

2.2.2 Rizikové skupiny v závislosti na školním prostředí Z výzkumů vyplývá souvislost mezi zvýšeným rizikem užívání drog a záškoláctvím, špatným školním prospěchem, vyloučením nebo vykázáním ze školy a předčasným ukončením školní docházky (Šťastná, Šucha, 2007). Podle výzkumu Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogovou závislost z roku 2007 56% dětí, které v průběhu jednoho roku chodilo za školu, zkusilo v posledním roce 20

nějaké drogy. Naproti tomu u žáků s řádnou docházkou bylo zjištěno 28% těch, kteří v posledním roce zkusili nějakou drogu. Markantnější souvislost byla zjištěna mezi užíváním drog a uplatněním institutu vykázání ze školy. Mezi dětmi, které byly vykázány ze školy, je 38% těch, které v posledních 12 měsících užily nějakou drogu. U dětí, které nikdy vykázány nebyly, bylo zjištěno, že jen 8% z nich v posledních 12 měsících užilo nějakou drogu (Šťastná, Šucha, 2007).

2.2.3 Další rizikové skupiny Mezi další rizikové skupiny patří děti, které mají poruchy chování, děti s diagnózou ADHD (poruchami pozornosti a hyperaktivitou), děti s psychickými poruchami a děti, u kterých se projevilo delikventní chování (Šťastná, Šucha, 2007). Uvedené informace jsou výsledkem mezinárodních výzkumů a šetření. Nejsou to tedy výsledky národního charakteru. Podobné rozdělení rizikových skupin však publikovalo také Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (2007). Se všemi těmito skupinami se může sociální pracovník při své práci setkat. Což klade poměrně velké nároky na jeho schopnosti, dovednosti a osobnostní kvality.

2.3 Procento dětské populace mezi uživateli drog v České republice Podle informací, které uvedla ČTK (2010), počet drogově závislých dětí přibývá. Podle statistiků v roce 2010 oproti roku 2009 počet drogově závislých dětí do 15 let stoupl na dvojnásobek. Z 0,1% na 0,2%. Z 31 chlapců na 61 chlapců. Z 20 dívek na 31 dívek. Tento počet se mohl od roku 2010 ještě zvýšit. Podle informací, které jsem získala v rámci kontaktu se sociálním pracovníkem DaDDC v Praze, ročně projde tímto zařízením v průměru 180 klientů (tím je míněna lůžková i ambulantní část zařízení). Z toho vyplývá, že ne jen primární prevence u dětí, ale také práce s dětmi, které již mají zkušenosti s různými návykovými látkami, je dnes aktuálním tématem. Vzhledem k tomu, že DaDDC je jediným detoxikačním zařízením pro děti a mládež v naší republice, a vzhledem k tomu, že lůžková část zařízení má kapacitu pouze čtrnáct lůžek, můžeme říci, že není možné, aby jedno zařízení plně pokrylo potřebu této cílové skupiny, zvláště za předpokladu, že celkový počet dětí s drogovou 21

závislostí v současné době může být vyšší, než uvádí zmíněná statistická čísla. Zdá se, že by bylo dobré, aby v některém z velkých měst vzniklo ještě jiné, podobné zařízení. Vznik takového zařízení by samozřejmě přinesl jisté komplikace, jako je vyřešení působnosti zařízení, zajištění financování obou zařízení. Pro DaDDC by tím vznikla jistá konkurence. Přesto je možné, že v případě vyřešení těchto problémů, by vznik takového zařízení mohl mít více kladů než záporů např. v podobě místního působení (větší možnost spolupráce s okolními zařízeními) dostupnosti (pro rodinné příslušníky, klienty, soudy v případě, že zajišťují převoz klienta), celkové informovanosti veřejnosti (je snadnější získat informace o pomoci, kterou poskytuje blízké zařízení, než o zařízení, které funguje na druhém konci republiky). Takové zařízení by mohlo být přínosem také tím, že by do problematiky sociální práce s dětskými klienty mohlo vnést nové, chybějící prvky, o kterých se ještě zmíním (viz. podkapitola 4.5).

2.4 Některá specifická rizika užívání návykových látek u dětí Užívání návykových látek u dětí má specifická rizika v porovnání s užíváním u dospělých. Patří sem vyšší riziko těžkých otrav, rychlejší vznik závislosti, zaostávání v psychosociálním vývoji, vyšší riziko nebezpečného jednání pod vlivem návykové látky, častější výskyt dalších komplikací, jako je selhávání v sociálních rolích nebo delikventní činnost (Hort, 2000). Zanedbatelný není ani fakt, že děti, které užívají návykové látky, často zanedbávají povinnou školní docházku (špatný školní prospěch, záškoláctví, předčasné ukončení školní docházky). To má později vliv na jejich další uplatnění a začlenění do společnosti. Proto je v sociální práci s touto cílovou skupinou důležité dbát na motivaci klientů ke vzdělání, aktivnímu přístupu ke svému životu a jeho dalšímu směřování.

22

3 Sociální práce u dětí s drogovou závislostí 3.1 Cíle a principy sociální práce s dětskými uživateli drog Řešení drogové problematiky a péče o uživatele návykových látek je formováno

protidrogovou

politikou

státu.

P.

Müllerová,

O.

Matoušek,

A. Vondrášková (2005) uvádí, že protidrogová politika západních zemí se vždy pohybuje mezi represivní a liberální pozicí, a že protidrogová politika České republiky vychází z represivního přístupu v kombinaci s nabídkou léčebných a preventivních programů. Východiska, principy a cíle protidrogové politiky pro současné období jsou formulovány „Národní strategií protidrogové politiky na období 2010 – 2018“. Podle této strategie moderní protidrogová politika vychází ze tří základních přístupů/ strategií k řešení problému užívání drog. Tyto přístupy/strategie jsou vzájemně nenahraditelné a doplňují se. Patří sem snižování nabídky drog (kontrola prodeje a distribuce legálních drog, potlačování nezákonné výroby a distribuce nelegálních drog), snižování poptávky po drogách (primární prevence, léčba a sociální začleňování uživatelů), snižování rizik spojených s užíváním drog (harm reduction) (Kiššová, 2011). Ve všech těchto oblastech se určitým způsobem angažuje sociální práce. U snižování poptávky se jedná např. o preventivní programy různého druhu. V oblasti snižování rizik se setkáváme s prací terénních sociálních pracovníků, kteří klientům pomáhají zamezit různým následkům užívání drog (např. šíření hepatitidy nebo viru HIV). V oblasti snižování nabídky se sociální práce angažuje např. prostřednictvím probačních pracovníků (Müllerová akol., 2005). Národní strategie protidrogové politiky na každé období formuluje několik cílů. Již v minulém období se některé z nich týkaly přímo mladých uživatelů návykových látek, což znovu dokládá, že problematika užívání u dětí a dospívajících je aktuálním tématem. Současná protidrogová politika v tomto trendu pokračuje. Cílem protidrogové politiky na období 2010 – 2018 je jednak snížení míry experimentálního a příležitostného užívání drog zejména mladými lidmi, snížit míru problémového a intenzivního užívání drog, dále snížení potenciální rizika spojená s užíváním drog pro jedince a společnost, snížení dostupnosti drog zejména pro mladé lidi (Kiššová, 2011). Jedná se sice o cíle národní protidrogové politiky, ale k jejich naplnění 23

přispívá i práce sociálních pracovníků. Jedná se tedy také o cíle sociální práce v této oblasti.

3.2 Specifika sociální práce s dětskými uživateli drog Sociální práce s dětskými klienty má v porovnání s dospělými několik specifik. A to přesto, že se cílová skupina dětí, dospívajících a dospělých klientů v oblasti drogové závislosti někdy prolínají. U dětí je například typická jejich navázanost na rodiče. Ať už jsou vztahy v rodině jakékoliv, rodiče (nebo lidé vykonávající rodičovskou odpovědnost) ovlivňují své děti. Chování dětí je často reakcí na vnější impulzy plynoucí právě z rodinného prostředí a i „malá“ změna v systému, ve kterém dítě žije, může přinést velmi dobré plody. K tomu je ale potřeba úzká spolupráce sociálního pracovníka a rodiny dítěte. Důležité je, že tato spolupráce musí být založená na individuálním přístupu ze strany pracovníka. A musí být také oboustranná. Broža J. (2003a) uvádí, že někdy jsou to rodiče, kdo přichází s požadavkem „nápravy“ dítěte. Ale jsou to také rodiče, komu se těžko přiznává vliv na aktuální situaci a nutnost nápravy. Broža však zdůrazňuje, že práce pouze s dítětem se jeví jako marná. Dítě totiž může sice lehko pochopit a přijmout potřebnou změnu. Pokud se ale vrátí do prostředí, kde ta změna není realizována a podporována, velmi rychle se vrátí ke starým vzorcům chování. Sociální práce s dětmi je více specifická u dětí, které začínají dospívat. Počátek i průběh dospívání je u každého dítěte jiný. Toto období přináší mnohé náročné situace, které musí dospívající řešit (náročná rozhodnutí, hledání sebe sama a své životní cesty, hledání smyslu života, zamilovanost a další) (Tamtéž). S těmito situacemi musí sociální pracovník počítat a dovedně pracovat. Další typické problémy, se kterými se sociální pracovník v rámci práce s dětmi s drogovou závislostí setkává, jsou problémy kolem vzdělání, jako jsou problémy v docházce, problémy v prospěchu a jiné. Je důležité, aby sociální pracovník dítě co nejvíce podporoval v pozitivním postoji ke vzdělání. V některých případech si klienti v průběhu léčby vybírají školu a vyplňují přihlášku ke studiu. Dalším často řešeným problémem je trestní problematika a delikventní činnost klientů. Časté jsou krádeže (zvl. krádeže v rodině) a výroba a nedovolené držení omamných látek. Sociální pracovník s dětmi řeší také vyřizování potřebných dokladů a učí děti finanční gramotnosti (Pětrošová, Putnová, 2010). 24

Uvedli jseme několik konkrétních problémů, které sociální pracovník v souvislosti s dětskými uživateli návykových látek řeší. Konkrétní výčet je ale vždy závislý na poskytované službě. Jiné problémy se řeší v rámci terénní sociální práce, jiné v kontaktním centru, jiné v detoxikačním centru.

3.3 Sociální práce s rodinou dětských uživatelů drog O práci s rodinou dítěte jsme se již zmiňovali. Tato oblast sociální práce s dětskými klienty s drogovou závislostí je však natolik důležitá, že si zaslouží více pozornosti. V rámci sociální práce se setkáváme s několika službami, které jsou určené rodinám a jejich dětem. Vzhledem k rozsahu práce není možné věnovat se všem službám a způsobům pomoci, které sociální práce rodinám s dětmi nabízí. Zmíníme se proto jen o těch nejdůležitějších v souvislosti s dětmi s drogovou závislostí, a to o sociálním poradenství a rodinné terapii.

3.3.1 Rodina jako zdroj problémů i jako podpůrná instituce Při práci s drogově závislým dítětem není možné vyhnout se buď spolupráci, nebo práci s rodinou dítěte. V rodině dítě vyrůstá, vyvíjí se, učí se vnímat samo sebe, své sociální role a vše, co je s životem v rodině spojené. Pokud je v rodině vše v pořádku, tj. jsou-li v ní budovány zdravé, důvěrné vztahy, jsou-li podporovány zdravé hranice, pokud rodiče s láskou pečují o své děti ve smyslu věnování dostatečného času, dostatečné komunikace s dítětem, podporování zdravého sebevědomí dítěte a poskytnutí dobrého příkladu, může rodina a život v ní poskytnout dítěti tu nejlepší primární prevenci, kterou může dostat (Nešpor, Csémy, 1997). To je základ pro všechny ostatní způsoby primární prevence (preventivní programy ve školách apod.). Toto je ale „ideální stav“. Je všeobecně známo, že život v rodině a vůbec život sám o sobě v mnoha ohledech ideální nebývá. Pak se může stát, že potkáme pozdě večer na ulici skupinu dětí, v ruce pivo nebo víno a cigarety. Rodiče nejspíš nevědí, kde jejich děti právě jsou a je jim to jedno. Anebo tuší, jedno jim to není, ale nevědí si se svými ratolestmi rady. Je otázka, která z možností je horší. To byl jen malý příklad. Je ovšem pravdou, že ne vždy je zdrojem problému nezájem o dítě. Někdy jsou to nezvládnuté hranice - buď příliš povolené (dítě dostává dostatek peněz, věcných darů, rodiče za něj vše zařídí, zaplatí apod.), nebo naopak 25

příliš tvrdé (dítě je ze všech stran kontrolováno, drženo „zkrátka“ a cítí, že mu rodiče nedůvěřují). Jindy se dítě s návykovými látkami setká už v rodině, buď u rodičů, nebo u sourozenců a dalších blízkých osob. Příčin a spouštěčů pro to, že dítě jednoho dne sáhne po nějaké návykové látce, může být mnoho. Proto je potřeba každý případ posuzovat individuálně. M. Zvonařová v rozhovoru pro časopis „Sociální práce / Sociálna práca“ k tomuto tématu uvedla: „Na otázku, zda existuje osvědčený postup, musím sdělit, že je nutno posuzovat každý případ individuálně. Je nutno dostatečně prošetřit všechny okolnosti a posoudit získané informace a na základě těch zvolit vhodnou intervenci v rodině.“ (Bajer, 2005a, s. 4). V řešení drogové závislosti u dítěte může tedy rodina a prostředí, ve kterém dítě žije sehrát klíčovou roli. Jednotlivá řešení jsou volena podle povahy problému. V některých případech pomůže návštěva poradenského zařízení, jindy dlouhodobá psychologická práce a rodinná terapie. Pokud přichází ohrožení přímo z rodiny a není-li jiné pomoci, musí zasáhnout orgán sociálně-právní ochrany dětí a další pověřené instituce. Nutno ale dodat, že ani v takovém případě sociální práce s rodinou určitě nekončí. O této následné sociální práci s rodinou blíže hovoří A. Šabatová v rozhovoru pro časopis sociální Práce / Sociálna práca. (Bajer, 2005b).

3.3.2 Sociální poradenství rodinným příslušníkům Sociální poradenství je jedna z častých forem prvního kontaktu s rodinou. Jedná se o bezplatnou službu, kdy sociální pracovník pomáhá rodinným příslušníkům nalézt nejvhodnější řešení nepříznivé situace, ve které se rodina nachází. Toto poradenství se netýká jen samotné drogové problematiky, ale také rodinné situace (finanční zajištěnost a gramotnost, uplatnění nároku na dávky, bydlení, zadluženost), povinné školní docházky dítěte a jeho dalšího vzdělávání, problémy při výchově dítěte a další. V případě sociálního poradenství se jedná o poskytnutí informací. Je jen na rodině, jak s těmito informacemi naloží.

3.3.3 Rodinná terapie Michael Chytrý (2010) uvádí, že vše co se do rodinného systému dostává, dostává se tam v nějakém kontextu. Nevyjímaje drog. Rodinná terapie z tohoto předpokladu vychází a různými způsoby s tímto faktem pracuje.

26

Dnes se velmi často užívá terapie založená na systémech rodiny. Tato terapie se nezabývá tolik minulostí rodiny, jako současností a vzájemným vlivem jednotlivých členů. Tento způsob může pomoci k odhalení nežádoucích vlivů, které nejsou na první pohled vidět, a které mohou být k nalezení řešení zásadní. Příkladem důležitosti těchto souvislostí je příběh dítěte, které se bálo chodit do školy. Na první pohled se může zdát, že jde o fobii ze školy. V terapii se ale zjistilo, že dítě nechce chodit do školy, protože nechce nechat doma samotnou svoji maminku, která je nemocná a bere léky podobné těm, které bral strýček těsně před tím, než zemřel. (Elliot, Place, 2002). Nejedná se o příběh drogově závislého dítěte, ale podobně to platí v této problematice. Bez práce se souvislostmi se vystavujeme nebezpečí, že použijeme špatnou a neúčinnou intervenci. Tím bychom mohli dítěti spíše uškodit než pomoci. Další vhodnou formou je terapie zaměřená na řešení. Tento způsob se vyvinul z krátkodobé rodinné terapie. Jeho průkopníkem byl Steve de Shazer, který byl během svého života také označován jako „velký muž rodinné terapie“. Terapie zaměřená na řešení představuje posun od tradičního psychoterapeutického pohledu na popis problému a práci na tomto problému k zaměření na silné stránky klienta (nebo skupiny) a schopnost řešit situaci, ve které se právě nachází.

(Trepper, Dolan,

McCollum, Nelson 2006). Užívá tzv. škálové otázky, jejichž úkolem je zmapovat pomyslné místo, kde se klient právě nachází, a pomoci mu posunout se blíž k cíli. Uvedeme jeden příklad: Rodině, která přichází na terapii je zadán úkol. Pracovník: „Představte si škálu bodů od jedné do deseti“. Rodina: představí si škálu. P: „Na kterém bodě jste se asi tak nacházeli před několika dny, když jste se o problému vašeho dítěte dověděli?“ R: Bod nula nebo jedna. P: „Na kterém bodě se nacházíte teď?“ R: Bod čtyři. P: „ Aha to je posun. Z nuly na čtyřku – to je kus. Co způsobilo takovou změnu?“ R: Zlepšení chování dítěte, dobrá známka ve škole. P: „To je výborné. Teď budeme hledět vysoko. Jak by měl podle vás vypadat bod deset?“ R: Popíše stav na bodě deset. P: „Ano to je krásná představa. K bodu deset je to ale ještě daleko. Ale co můžeme udělat, abychom se posunuli kousek blíž? Třeba z bodu čtyři do bodu pět?“ Takto nějak vypadají škálové otázky. Vidíme, že klienti jsou tímto způsobem přímo vedeni jednak k pozitivnímu myšlení (a tedy k lepšímu naladění k řešení problému), k vytyčení cíle a také k reálným krokům.

27

Posledním vhodným přístupem, o kterém se zmíníme, je kognitivněbehaviorální terapie. Tento psychoterapeutický přístup vznikl spojením dvou původně oddělených přístupů. Prostřednictvím kognitivní terapie se terapeut snaží pomoci svým klientům změnit způsob nazírání na vlastní problémy a celkové fungování. Základním principem je předpoklad, že pocity, prožitky a nápady jsou ovlivňovány myšlenkami a způsobem myšlení (kognitivními procesy). Tyto pak ovlivňují naše hodnocení vnějších událostí. Kognitivní terapie klientům pomáhá rozkrýt některé myšlenkové pochody a úhly pohledu, které mohou ovlivňovat problém, se kterým na terapii přichází (Elliot, Place, 2002). Klienti pak získávají širší a pravdivější pohled na celou problematiku. Centrálním bodem behaviorální terapie je učení. Vychází z přesvědčení, že lidské chování (normální i abnormální) je naučené. Behavioristé se snaží porozumět procesům a okolnostem, které ovlivňují proces učení člověka. Své poznatky po té využívají pro tvorbu postupů, které následně slouží jako nástroj pro ovlivnění nežádoucího chování. (Navrátil, 2001c). Uvedené psychoterapeutické přístupy samozřejmě nejsou jediné použitelné pro rodinnou terapii. Uvedli jsme zde ty, které jsou dobře použitelné u rodin s dětmi, které mají problém s návykovými látkami. Vždy ale záleží na schopnostech pracovníka, jak dokáže odhadnout potřebu klientů a podle toho operativně jednat a správně vybrat jednotlivé techniky daného přístupu.

3.3.4 Nároky sociální práce s rodinou na sociálního pracovníka Sociální práce má v tomto ohledu několik specifických nároků. Sociální pracovník je zde v určitém slova smyslu prostředníkem mezi dítětem a rodinou. Je kladen důraz na pracovníkovu schopnost získat důvěru dítěte a tuto důvěru neztratit. Proto musí pracovník umět zvážit např. dilema, které informace říci rodičům dítěte, a které ne. Důležitý je také způsob, jakým tyto informace podá. V kontaktu s dítětem musí být do jisté míry nekonvenční a přátelský, ale při tom musí zůstat autoritou. Musí umět nenásilným způsobem dítě motivovat k pokroku např. ve vzdělání. Se skupinovým sezením v rámci rodinné terapie jsou spojeny další nároky. Pracovník má být hodně empatický a umět dobře odhadnout situaci, ve které se rodina nachází. Musí také umět tzv. „číst mezi řádky“ a vytušit i to, co nebylo přímo řečeno. Důležitá je schopnost pracovat se skupinou, navíc se skupinou, jejíž členové se navzájem znají a mají mezi sebou již zaběhnutý nějaký systém a vytvořené vztahy. 28

Je jiné pracovat se skupinou, jejíž členové se nikdy před tím neviděli a se skupinou, jejíž členové se navzájem dobře znají a mohou mezi sebou mít vztahové problémy. Vedení sezení je psychicky náročné. Pracovník se tak během jednoho dne může setkat s několika náročnými případy. Proto je kladen důraz na jeho schopnost odpoutat se od své vlastní práce. Důležitá je také pravidelná supervize.

3.4 Terénní sociální práce v souvislosti s dětskými uživateli drog O terénní sociální práci neboli „street worku“ jsme se již zmínili v rámci vymezení pojmů. Jedná se o specifickou formu sociální práce, jejíž doménou je depistážní činnost, poradenství a terciární prevence v neinstitucionalizovaném prostředí. Hrdina a Korčišová (2003) uvádí k charakteristice terénní sociální práce výrok A. Elicha (1993), který ji označuje za „navštěvující“ sociální práci, která nečeká, až se na ni kdokoli obrátí se svým problémem, ale která se sama nabízí v místech, kde sociální problém vzniká.

3.4.1 Východiska terénní sociální práce Terénní sociální práce vychází z principu „public health“ (zdraví veřejnosti) a principu „harm reduction“ (minimalizace zdravotních a sociálních poškození způsobených užíváním návykových látek). Základním principem je také tzv. nízkoprahový přístup, tedy snaha o dostupnost služby všem klientům. Výhodou terénní sociální práce je, že může oslovit a v dobrém slova smyslu ovlivnit uživatele všech věkových skupin a na všech úrovních závislosti, a to i takové uživatele, kteří zatím nemají motivaci k abstinenci. Pro mnohé z nich se jedná vůbec o první kontakt s nějakou službou. Za podobným účelem, tj. nabídnout pomoc nebo alespoň kontakt i takovým klientům, kteří by jinak běžné služby nevyužili pro jejich „vysoký práh“, vznikla také nízkoprahová centra, kam mohou klienti přijít kdykoliv během otevírací doby, bez objednání, anonymně a bez závazku dalšího docházení. Tato centra nabízejí hodně služeb, ale po klientech se snaží požadovat co nejméně. (Hrdina, Korčišová, 2003). Existují také nízkoprahová denní centra pro mládež, kam mohou docházet naprosto anonymně děti a dospívající do 18 let. Anonymita dítěte je v tomto zařízení zajištěna např. přezdívkou, kterou dítě v zařízení užívá. 29

3.4.2 Cíle terénní sociální práce Cílem terénní sociální práce je kontaktovat tzv. „skrytou populaci“. Tímto termínem je označena ta část klientů, kteří z různých důvodů nejsou schopni nebo nechtějí využít klasické institucionalizované služby (nemají dobré zkušenosti, nejsou schopni objednat se na určitý čas a v ten čas přijít apod.). Dalšími cíli sociální práce v terénu jsou: udržet nízký výskyt HIV pozitivních klientů a co nejvíce zamezit šíření viru HIV např. formou výměny injekčních stříkaček, snížit výskyt hepatitidy typu B a C, snížit počet úmrtí v důsledku předávkování, předcházet kriminalitě, motivovat uživatele drog ke změně životního stylu směrem k abstinenci, motivovat a učit uživatele drog zásadám bezpečného užívání, motivovat klienty k výměně použitého materiálu nebo jeho bezpečné likvidaci, udržovat nejvíce užívaná místa drogové scény v čistotě např. formou sběru použitých stříkaček a jejich bezpečné likvidace. V neposlední řadě sem patří také navázání důvěry a motivace klientů ke kontaktu dalších sociálních služeb pro uživatele drog. (Hrdina, Korčišová, 2003). Nejde jen o motivaci, ale nabízí se také sociální poradenství poskytnutím informací, která služba je k dispozici, kde je ji možné nalézt popř. kdy je možné ji navštívit. V terénní sociální práci je však sociální pracovník vždy víc ten, kdo „naslouchá“. Musí mít na paměti, že jeho vztah s klientem tvoří křehkou vazbu mezi klientovým „světem drog“ a „světem bezdrogovým“. Klienti jsou při tomto prvním kontaktu často dost ostražití a při sebemenším nátlaku mívají tendenci se stáhnout zpět (Broža, 2003b). Kontakt s terénním sociálním pracovníkem by si pak mohli vyložit jako další špatnou zkušenost a další důvod, proč nekontaktovat sociální služby.

3.4.3 Nároky terénní sociální práce na sociálního pracovníka V terénní sociální práci je kladen velký důraz na komunikativnost pracovníka, jeho schopnost vzbuzovat u klientů důvěru, nekonvenční jednání, respektování klientů a jejich volby, tvořivé a operativní myšlení. Sociální práce v terénu je psychicky i fyzicky náročná. V určitých situacích může být i nebezpečná. Proto je kladen důraz na kvalitní proškolení, bezpečnost pracovníků a pravidelnou supervizi (Hrdina, Korčišová, 2003).

30

3.5 Sociální práce v pobytovém zařízení pro děti s drogovou závislostí Vzhledem k tomu, že v České republice existují také pobytová zařízení pro děti s drogovou závislostí, ač je jich opravdu poskromnu, je třeba zmínit se také o sociální práci v těchto zařízeních, a to v obecné rovině, protože konkrétní činnosti v konkrétním pobytovém zařízení je v této práci věnována poslední kapitola. Tato zařízení se liší od všech ostatních právě svou základní povahou. Tím, že jsou pobytová, umožňují na určitou dobu (většinou v rozmezí čtrnácti dnů až šesti měsíců) intenzivní práci s dětským klientem navíc v jiném prostředí, než ve kterém se dítě běžně pohybuje. V našich podmínkách se jedná o Dětské a dorostové detoxikační oddělení při nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a terapeutickou komunitu

Cesta

Řevnice

–

odloučené

pracoviště

diagnostického

ústavu

v Dobřichovicích. Dětské klienty po domluvě k léčbě přijímají i jiné terapeutické komunity. Ty se však primárně zaměřují na dospělé klienty s drogovou závislostí. Sociální práce v obou zařízeních se liší, protože se jedná o dvě rozdílné služby. Tyto dvě služby na sebe ve většině případů na sebe plynule navazují.

31

4 Sociální práce na dětském a dorostovém detoxikačním centru 4.1 Dětské a dorostové detoxikační centrum – charakteristika a základní informace o zařízení 4.1.1 Základní koncepty DaDDC Od počátku sedmdesátých let minulého století pozvolna narůstá počet psychiatrických poruch u dětí a dorostu způsobených užíváním návykových látek. Přes všechnu snahu a provádění primární prevence i dnes v České republice existují děti, které je možné považovat za problémové uživatele drog, nebo na drogách závislé v plném slova smyslu (se vší váhou a tím, co závislost na drogách přináší). Do roku 2003 u nás neexistovalo žádné zdravotnické zařízení, které by se cíleně věnovalo této věkové kategorii klientů. V září roku 2003 při Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (NMSKB) v Praze vzniklo zařízení, které na tuto potřebu odpovídá – Dětské a dorostové detoxikační centrum (DaDDC). V návaznosti na toto zařízení pro děti do 18 let vznikla také sociální poradna (Operační manuál DaDDC, rok zpracování neuveden).

4.1.2 Lokalizace a popis DaDDC DaDDC se nachází v přízemí a prvním podlaží dětského pavilonu NMSKB, Vlašská 36, Praha 1. Majitelem budovy je Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Šporkova 12, Praha 1. DaDDC je rozděleno do dvou částí – ambulantní a lůžkové. Ambulantní část tvoří psychiatrická a příjmová ambulance. Nachází se v přízemí. Detoxikační centrum je lůžkové oddělení v prvním podlaží. Kapacita oddělení je čtrnáct lůžek v pěti pokojích. Z toho jeden pokoj je určen a přizpůsoben pro akutní detoxikaci klientů. Na oddělení se nachází dvě místnosti pro psychoterapii (jedna pro skupinovou a druhá pro individuální), a místnost pro volnočasové aktivity neboli „dílna“. Součást oddělení je také prostorná terasa (Tamtéž).

32

4.1.3 Cílová skupina DaDDC Cílovou populací jsou děti a dospívající do 18 let s drogovou závislostí podle kritérií, které definovala 10. MKN (viz. Podkapitola č. 2.1.1. Definice drogové závislosti). Mimo drogově závislých dětí jsou do cílové skupiny zahrnuty také děti s problémovým užíváním a experimentující děti (Operační manuál DaDDC, rok zpracování neuveden). Podle informací, které jsem získala od sociálního pracovníka na DaDDC, je možné do léčby přijmout také klienta staršího 18 let, ale pouze v případě, že se již dříve (před dosažením zletilosti) na DaDDC léčil.

4.1.4 Cíle DaDDC Oficiální cíle celkového snažení na DaDDC jsou následující: Poskytování komplexní péče o děti a mládež (do dosažení zletilosti) zneužívající drogy. Zajištění odpovídající terapie také pro ty, kteří s drogou přišli do styku poprvé, s drogou „pouze“ ze zvědavosti experimentují, nebo užívají drogy pravidelně a vykazují známky závislosti. Navázání kontaktu s rodinou dítěte, školou a sociálním kurátorem. Poskytování poradenství pro rodiny, školy, kurátory a pediatry. V případě narušených vztahů hledání možností pomoci pro zlepšení spolupráce s rodinou. V případě selhání rodiny pomoc v budování sociálního zázemí klienta (Operační manuál, rok vypracování neuveden). Hlavní cíle DaDDC jsou: Dosažení vyšší kvality života u osob, které užívají omamné a psychoaktivní látky. Úprava sebepojetí klientů a také úprava jejich mezilidských vztahů. Zaměření na práci a studium klientů. Základní soulad s kulturními, morálními a právními standardy naší společnosti (Tamtéž).

4.1.5 Profesní složení týmu na DaDDC Podle informací, které mi byly poskytnuty během odborné praxe, tvoří pracovní tým na DaDDC jednak pracovníci s lékařským zaměřením (vedoucí lékař – odborný garant, pediatr, psychiatr – odborný garant pro pedopsychiatrii, spolupracující psychiatr, psycholog a další), a pracovníci s nelékařským zaměřením, jako jsou terapeuti (pracovníci, kteří absolvovali psychoterapeutický kurz) a sociální pracovník. Externě zde působí také speciální pedagog (v rámci spolupráce se základní školou K. Herforta, Praha 1).

33

4.1.6 Příjem dítěte na DaDDC DaDDC přijímá všechny klienty bez ohledu na pohlaví, náboženské přesvědčení, národnost a další skutečnosti. Tento nediskriminující přístup však neznamená rezignaci na odůvodněnou vhodnost či nevhodnost k setrvání v léčebném programu (Operační manuál DaDDC, rok vypracování neuveden). Příjem klienta je možný s předchozí domluvou (telefonickým objednáním), nebo v akutních případech také bez objednání a doporučení praktického lékaře. I když toto doporučení je vždy vítáno. Vzhledem k věku klientů, které DaDDC přijímá, se jedná častěji o klienty nemotivované k abstinenci. Přesto DaDDC uvádí, že nesouhlas dítěte není možné ignorovat kvůli přání rodiče, nebo zákonného zástupce. Na motivaci dítěte před nástupem léčby je kladem velký důraz (Tamtéž). Při příjmu je odebrána a vypracována anamnéza dítěte, vykonán motivační rozhovor a potřebná vyšetření (Tamtéž). Při kontaktu se zákonnými zástupci, zpracování anamnézy, motivačním rozhovoru a dalších úkonech hraje sociální pracovník DaDDC klíčovou roli.

4.1.7 Pobyt dítěte a činnosti na DaDDC Po

provedení

potřebných

pediatrických

a

psychiatrických

vyšetření

a zpracování potřebné anamnézy je zahájena detoxikační terapie. Doba nástupu na terapii je podmíněna okolnostmi. V některých případech musí dítě terapii nastoupit neprodleně a je uloženo na lůžko k těmto účelům připraveného pokoje. V některých případech je doba nástupu domluvena na pozdější dobu. V průběhu sedmi až dvaceti jednoho dne je dítě ve stálém kontaktu s terapeuty, psychoterapeuty, sociálním pracovníkem a pod dohledem pediatrů a psychiatrů (Operační manuál DaDDC, rok zpracování neuveden). Po odstranění intoxikované látky se dítě připojí ke skupině ostatních dětí a zapojí se do denního programu. Každodenní program začíná společným zahájením dne. Toto zahájení trvá cca. 10 – 15 minut. Sejdou se při něm všichni přítomní členové týmu a všechny děti (kromě těch, které právě procházejí akutní detoxikací a nejsou schopni se setkání zúčastnit). Při zahájení je probráno vše, co děti ten den čeká včetně toho, kdo z pracovníků a jaký program povede. Také jsou představeny nové tváře např. praktikanti. Tento čas je krátký, ale celkově velmi důležitý. Poskytuje dětem pocit jistoty a bezpečí. Dáváme jim tím najevo, že s nimi počítáme a nic nechceme dělat za jejich zády. Od 9:00 do 10:00 probíhají 34

individuální strukturované aktivity (jednání se sociálním pracovníkem, školní výuka v případě školou povinných dětí apod.). Následuje dopolední terapeutická skupina. Náplň terapie je různá. Podle toho, s čím jsem se setkala, se v ní různými způsoby pracuje s motivací klientů k abstinenci, s uměním naplnit čas jinou činností než je užívání drogy, s pohledem do budoucnosti a přáním dětí, co by ve svém životě chtěli a jak je možné toho dosáhnout, nebo jak v tomto cíli překáží užívání drogy. Vzhledem k tomu, že v době, kdy jsem vykonávala odbornou praxi, měly děti brzy odjet na dvouměsíční pobyt v terapeutické komunitě v Řevnicích, předmětem terapie byla také příprava dětí na to, co všechno je v komunitě čeká. Následuje oběd a polední klid, během kterého je možnost znovu setkání se sociálním pracovníkem a řešení individuálních problémů, které děti mají. Ve 14:30 začíná další skupinový terapeutický program (většinou ergoterapie) nebo individuální terapie. Kombinace skupinové a individuální terapie má tu výhodu, že při skupinové terapii je využita síla společenství – skupiny. Dítě může ve skupině získat jak záporné tak kladné podněty. Při individuální terapii je zase možnost probrat s dítětem ty problémy, které se ve skupině probírat nehodí, nebo o kterých se dítě stydí ve skupině mluvit. Na DaDDC se obě formy terapie velmi dobře doplňují. V ergoterapii děti vyrábějí různé pěkné věci, jako jsou košíky, goblény, korálky, pracují s keramikou apod. Tato činnost je baví, i když se jim někdy (většinou z počátku) nic vyrábět nechce. Tento čas je dobrou příležitostí k neformálnímu setkání s dětmi. Program trvá do 16:00. Po něm nastává volno s možností pohybových aktivit a společenských her. Děti hodně rády hrají tzv. „kalčo“, což je vlastně velký stolní fotbal.

4.1.8 Ukončení pobytu na DaDDC Ukončení poskytování služby nastává v případě, že dítě úspěšně dokončí pobyt, je předáno do jiného typu léčby (léčba v terapeutické komunitě, v denním stacionáři, v psychiatrické léčebně apod.), ukončení z důvodu opakovaného porušení pravidel zařízení a zavedeného režimu, v některých případech je možné ukončení z rozhodnutí klienta – negativní revers. Ukončení pobytu vždy provází pohovor s klientem s cílem prověření jeho stavu a sociální situace, zprostředkování vhodné následné péče, zpracování dokumentů sloužících např. pro zdravotní pojišťovnu, a vypracování propouštěcí zprávy (Operační manuál, rok zpracování neuveden).

35

4.2 Východiska a cíle sociální práce na Dětském a dorostovém detoxikačním centru Sociální práce na DaDDC vychází ze skutečností, o kterých jsem se zmiňovala již v předchozích kapitolách. Totiž že „…dlouhodobé a pravidelné užívání psychoaktivních látek má na uživatele negativní důsledky v podobě poškození fyzického i duševního zdraví, ale způsobuje škody také v oblasti sociální. Ty se mohou týkat uživatele samotného, jeho blízkých rodinných příslušníků, případně širšího sociálního okolí (Operační manuál, rok zpracování neuveden, s. 14). DaDDC má přesně definované cíle, kterých chce pomocí práce sociálního pracovníka dosáhnout. Mezi obecné cíle sociální práce na DaDDC patří: minimalizace sociálního poškození v souvislosti s užíváním psychoaktivních látek, stabilizace sociálních podmínek klienta (např. bydlení, zaměstnání, právní a rodinná situace), podpora vlastní aktivity klienta k řešení jeho situace. Jako konkrétní cíle sociální práce DaDDC stanovilo: pomoc klientovi při zprostředkování následné léčby, pomoc při zahájení nebo pokračování studia resp. zaměstnání, pomoc při vyřizování potřebných dokladů (např. občanský průkaz, rodný list apod.), pomoc při kontaktu se sociálními kurátory a probačními úředníky nebo soudy, motivace k řešení dluhů a další cíle související s řešením sociální situace klienta (Operační manuál, rok vypracování neuveden).

4.3 Práce sociálního pracovníka na Dětském a dorostovém detoxikačním centru Práce sociálního pracovníka v týmu DaDDC umožňuje usnadnění chodu celého zařízení. Mezi jeho hlavní činnost patří jednak administrativa spojená s příjmem, pobytem a propuštěním dítěte, a jednak koordinace řešení problémů, které se k užívání návykových látek u dětí často přidruží, nebo jsou dokonce jeho příčinou. Sociální pracovník tvoří důležitou spojku spolupráce mezi dítětem, rodinou dítěte a dalšími institucemi (např. psychiatrickou léčebnou, terapeutickou komunitou, výchovným ústavem apod.) Jednotlivé činnosti se odvíjí od konkrétních problémů dítěte.

36

4.3.1 Spolupráce s dítětem Sociální pracovník DaDDC úzce spolupracuje s dítětem. Jeho se ptá, jaké problémy skutečně řeší, jemu vysvětluje konkrétní situace (co jej čeká, co a jak je potřeba vyřídit), s ním probírá možnosti řešení (další kroky, výběr následné péče, podmínky jednotlivých zařízení).

4.3.2 Spolupráce s rodinou dítěte Pokud je to možné, spolupracuje sociální pracovník DaDDC také s rodinou dítěte. Tato spolupráce spočívá většinou v informovanosti rodiny – informace o tom, co se s dítětem děje, jaké jsou možnosti řešení, co si dítě zvolilo, jestli s tím rodiče souhlasí. Může se stát, že problémy, které dítě řeší, vyvěrají přímo z rodiny a je potřeba doporučit rodinnou terapii, nebo jiná řešení. V takovém případě sociální pracovník zprostředkovává potřebné informace a kontakty.

4.3.3 Spolupráce s jinými institucemi Spolupráce s dalšími institucemi je většinou spojená se zprostředkováním vhodné následné péče. Jednotlivá zařízení jsou volena podle situace. Mezi tyto instituce patří terapeutické komunity. Nejčastěji se jedná o terapeutickou komunitu Cesta – Řevnice. Celkem pětkrát za rok posílá DaDDC jednu skupinu na terapii do Řevnic. Dalšími terapeutickými komunitami jsou např. White Lite, Kladno – Doubí nebo Sananim – Karlov. Tyto komunity mají různé podmínky, kterými je třeba se řídit. Dalšími institucemi jsou výchovné ústavy, diagnostické ústavy a střediska výchovné péče (SVP Slaný, SVP Klíčov, SVP České Budějovice, DU Lublaňská, DU Brno a další). V neposlední řadě spolupracuje sociální pracovník DaDDC také s psychiatrickými léčebnami (Bohnice – Praha a další po celé republice). Zde ale bývají problémy např. v podmínkách jednotlivých léčeben. Některé léčebny nechtějí přijmout klienty bez motivace. Jindy může být problém věk klienta. Jindy léčebna klienta přijme pouze v případě, že je mu diagnostikováno psychiatrické onemocnění, a závislost na drogách není primární onemocnění, se kterým se má klient léčit. Problémem je také omezení počtu přijatých klientů. Některé léčebny nechtějí přijmout dalšího klienta, protože jednoho nebo dva už v léčbě mají. Důvodem je fakt, že psychiatrická léčebna se zaměřuje na jiné problémy, než je léčba závislosti a není

37

jednoduché program uzpůsobit ještě pro klienty, kteří de facto nepatří do zvolené cílové skupiny.

4.3.4 Nejčastěji řešené problémy Jak už jsem napsala, sociální pracovník tvoří spojku komunikace mezi dítětem, jeho rodinou a dalšími institucemi. Od toho se odvíjí problémy, které sociální pracovník DaDDC nejčastěji řeší. V první řadě jde o zmapování celkové situace klienta – jeho rodinné situace, motivace k nástupu na DaDDC a motivace k další léčbě, jiných problémů, které klient řeší (soudy, dluhy, spolupráce s kurátorem apod.). K tomu slouží dotazník, který děti vyplňují buď během prvních dní pobytu na DaDDC. (Viz. příloha). Následně řeší sociální pracovník jednotlivé problémy. Pokud je dítě alespoň trochu motivované k léčbě, řeší s ním sociální pracovník formu léčby (vysvětluje, jak by taková léčba vypadala, jaké jsou ve kterém zařízení podmínky) a způsob financování léčby. Ne vždy mohou léčbu financovat rodiče, nebo jiní rodinní příslušníci. Mezi nejčastěji řešené problémy je možné zařadit rodinné problémy – špatný vztah s rodiči, s nevlastními rodiči, nefunkčnost rodiny, špatné sociální zázemí, finanční problémy v rodině, problémy v motivaci klientů – např. někdy děti chtějí do léčby spíše pro to, že jim léčba umožní podmínečné propuštění z ústavní výchovy. To ale není dobrý základ motivace – vzniká vysoké nebezpečí recidivy. Vzhledem k tomu, že zařízení má cílovou skupinu klientů ve věku do 18 let, řeší sociální pracovník také problémy spojené s trestním řízením - vysvětluje klientovi průběh řízení a dopad jednotlivých usnesení. V případě klienta motivovaného k další léčbě, řeší sociální pracovník také umístění klienta do vhodného zařízení – zjišťuje možnosti, zjišťuje přání klienta a domlouvá konkrétní kroky. Mezi další řešené problémy patří vyřizování potřebných dokladů (rodný list, občanský průkaz), dluhy (nejčastěji nezaplacené pokuty z černé jízdy městskou hromadnou dopravou), v některých případech také existenční problémy.

38

4.4 Celkový přínos sociální práce na Dětském a dorostovém detoxikačním centru Důležitost a celkový přínos práce sociálního pracovníka vychází právě z usnadnění chodu celého zařízení. Je to sociální pracovník, kdo je při léčbě v úzkém kontaktu s dítětem a řeší s ním i ty problémy, které se k užívání návykových látek přidružily, hledá reálná řešení, zařizuje a domlouvá potřebné kroky (např. vyřízení dokladů, převoz klienta), zajišťuje kontakt a spolupráci se zákonnými zástupci dítěte, zajišťuje kontakt a spolupráci s dalšími institucemi. Přesto, že existují i zařízení pracující s (dospělými) klienty s drogovou závislostí, kde sociální pracovník tímto způsobem nepůsobí, domnívám se, že v tomto případě je výše uvedená forma sociální práce na místě a velmi potřebná.

4.5 Nedostatky v sociální práci s dětmi s drogovou závislostí a jejich řešení Když jsme tuto část práce řešili společně se sociálním pracovníkem DaDDC, přišli jsme na dva nedostatky. První se týká přímo práce s dětskými klienty, a to klienty bez motivace k léčbě a abstinenci. Některá zařízení, se kterými DaDDC spolupracuje, si kladou podmínku, že přijmou dětského klienta, ale pouze klienta motivovaného. Z dobrého důvodu – jeden nemotivovaný klient je schopný úplně rozhodit celou skupinu. Těžko se s takovými klienty pracuje. Zvlášť pokud se jedná o zařízení, které se primárně věnuje jiné cílové skupině (klienti s psychiatrickým onemocněním). U dětí je ale problém, že jejich motivace bývá dost vrtkavá. Chvíli se léčit chtějí, chvíli zase ne. Navíc motivace dětského klienta k léčbě je do jisté míry závislá na jeho vyspělosti, schopnosti posoudit situaci, určit užívání drogy jako problém apod. Tím, že některá zařízení s možností dlouhodobé léčby přijímají pouze motivované klienty, sice právem čekají, až budou mít děti motivaci, ale také je vystavují možnosti daleko vážnějších následků užívání, protože než přijde dítě ke skutečné motivaci, může uběhnout i několik let. Když se nenajde zařízení, které by klienta bez motivace přijalo, stává se, že dítě skončí ve výchovném ústavu. Z těchto ústavů však děti často utíkají – většinou zase zpátky ke drogám. A celý proces se opakuje. Dá se tedy říci, že by bylo dobré, aby vzniklo jiné zařízení, které by hledalo 39

cesty, jak pracovat s nemotivovanými dětmi. Práce by to byla určitě velmi náročná, ale mohla by být velkým přínosem pro sociální práci s dětmi s drogovou závislostí. Další problémy vznikají např. při stanovení institutu „rychlého předběžného opatření“. Vykonavatelem tohoto opatření je příslušný soud. Tento soud realizuje také převozy dítěte mezi jednotlivými zařízeními. Problémem je, že tato zařízení jsou někdy příliš daleko. Takový převoz tak může znamenat i cestu přes celou republiku. To je finančně a časově náročné. Za určitých okolností to také znamená nemálo domlouvání pro sociálního pracovníka o převozu dítěte. I tento problém by mohl pomoci vyřešit, nebo alespoň usnadnit vznik dalšího, podobného zařízení. Uvedli jsme dva nedostatky, které se týkají sociální práce s dětmi s drogovou závislostí. Je ale pravdou, že každé zařízení, které se s touto cílovou skupinou setkává, může mít jiné problémy.

40

Závěr V této práci se věnuji problematice drogové závislosti u dětí do 18 let, sociální práci s touto cílovou skupinou, a sociální práci v zařízení, které s dětmi s drogovou závislostí pracuje (DaDDC). Cílem práce bylo popsat problematiku sociální práce s dětskými uživateli drog v obecném i konkrétním slova smyslu, poukázat na její důležitost a aktuálnost, vymezit specifika sociální práce v této oblasti, určit případné nedostatky a navrhnout možnosti jejich řešení. Práce je rozdělená do čtyř hlavních kapitol: V první kapitole se věnuji vymezení základních pojmů souvisejících s problematikou dětí a dospívajících, drogovou závislostí a sociální prací u této cílové skupiny. Druhá kapitola přibližuje problematiku drogové závislosti v souvislosti s dětskými klienty počínaje definicí drogové závislosti přes diagnostiku, rozdělení, proces vzniku nebo faktory, které vznik závislosti ovlivňují u dětí, až po rizikové skupiny dětí, procentuální vymezení dětských uživatelů drog v České republice, nebo specifická rizika užívání návykových látek u dětí. Třetí kapitola pojednává o sociální práci s dětmi s drogovou závislostí v obecném slova smyslu. Jsou zde blíže definovány cíle a principy sociální práce s dětskými uživateli drog, specifika sociální práce s touto cílovou skupinou a základní formy sociální práce v této oblasti. Čtvrtá kapitola je věnována sociální práci na Dětském a dorostovém detoxikačním centru. Kromě uvedených základních informací o zařízení, jeho vzniku, cílech, cílové skupině apod. zde najdeme východiska a cíle sociální práce na DaDDC, popis činnosti sociálního pracovníka v tomto zařízení, nejčastější problémy, které sociální pracovník řeší, celkový přínos sociální práce v tomto zařízení, a v neposlední řadě nedostatky sociální práce v této oblasti a nastínění možného řešení. V těchto kapitolách průběžně poukazuji na aktuálnost problematiky a důležitost sociální práce s výše zmíněnou cílovou skupinou. V podkapitolách 2.3. a 4.5. odpovídám také na otázku, která mně provázela celým mým snažením. A to zda je, nebo není potřeba, aby vzniklo jiné podobné zařízení, jako je DaDDC. Ke zpracování práce jsem zvolila výkladový postup, který mi umožnil popsat podstatu probírané problematiky a dalších souvislostí. Dále jsem zvolila postup 41

informační, který mi umožnil uvést v této práci faktické informace o zvoleném zařízení. Informace jsem získávala z několika zdrojů. Hlavním zdrojem mi byla uvedená literatura, absolvovaná praxe mezi dětskými klienty a osobní rozhovory se sociálním pracovníkem uvedeného zařízení. Vedlejším zdrojem informací byly neformální rozhovory s lidmi, kteří mají s drogami zkušenost. Zpracovávání této práce bylo pro mě velmi podnětné a zajímavé. Jsem ráda za zjištěné informace a zkušenosti, které jsem nabyla při osobní praxi a kontaktu se sociálním pracovníkem DaDDC. Zpracování problematiky ale nebylo jednoduché. Původně se mělo jednat o porovnání sociální práce v několika zařízeních, která pracují s drogově závislými dětmi. Následovalo zjištění, že alespoň trochu porovnatelných zařízení je v naší republice velice málo. Snažila jsem se tedy domluvit osobní praxi v těchto zařízeních. V některých byla požadovaná doba praxe příliš dlouhá, a pro mne nesplnitelná, v jiných taková praxe, s předpokladem zpracování bakalářské práce, nebyla možná. Proto jsem se zaměřila na sociální práci v zařízení, které mi jako jediné potřebnou praxi umožnilo. Na problematiku drogové závislosti u dětí je možné dívat se z různých úhlů pohledu. Prolíná se zdem mnoho různých oborů. Neposlední místo mezi těmito obory zaujímá sociální práce.

42

Seznam použitých zkratek ČTK – Česká tisková kancelář DU – diagnostický ústav EMCDDA – European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction MKN - 10 – Desátá Mezinárodní klasifikace nemocí SVP – středisko výchovné péče (Zde jsou uvedeny pouze zkratky, které nejsou přímo vysvětleny v textu.)

43

Seznam bibliografie Bajer, P. (2005a). Každý případ je nutno posuzovat individuálně. Sociální práce / Sociálna práca, č. 2, s. 2-6. [on-line]. Dostupné 11. 4. 2012 z http://www.socialniprace.cz/soubory/2005-2-090221133420.pdf Bajer, P. (2005b). Sociální práce s rodinou nekončí okamžikem umístění dítěte v ústavní výchově. Sociální práce / Sociálna práca, č. 2, s. 41-44. [on-line]. Dostupné 11. 4. 2012 z http://www.socialniprace.cz/soubory/2005-2090221133420.pdf Bajer, P. (2007). Ze strany státu není jasno, na co se chce zaměřit v drogových službách, konstatuje předseda Podaných rukou. Sociální práce / Sociálna práca, č. 3, s. 3-6. [on-line]. Dostupné 11. 4. 2012 z http://www.socialniprace.cz/soubory/3-2007_spslidmisezavislosti120116135241.pdf Broža, J. (2003a). Děti a mladiství. In Kalina, K. (Eds.), Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup 2. díl (s. 232 – 235). Praha: úřad vlády České republiky. Broža, J. (2003b). Poradenství u uživatelů drog (se zvláštním zřetelem na terénní a kontaktní práci). In Kalina, K. (Eds.), Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup 1. díl (s. 269 - 275). Praha: úřad vlády České republiky. Černá, J. (2008). Spiritualita v supervizi sociální práce. (Magisterská diplomová práce). Brno: Masarykova Univerzita. [on-line]. Dostupné 7. 3. 2012 z http://is.muni.cz/th/185265/fss_m/DP-Jarmila_Cerna.pdf ČTK (2010): Drogově závislých dětí výrazně přibývá [on-line]. Dostupné 23. 3. 2012 z http://www.denik.cz/z_domova/drogove-zavistych-deti-stalepribyva20101207.html Elliot, J. Place, M. (2002). Dítě v nesnázích: prevence, příčiny, terapie. Praha: Grada. EMCDDA (2007). High-risk groups and correlates. In Drug use and related problems among very young people (under 15 years old). (s. 12 – 14). Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities. [on-line]. Dostupné 11. 4. 2012 z http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index44739EN.html Filka, J. (2002). Metodika tvorby diplomové práce: praktická pomůcka pro studenty vysokých škol. Brno: Knihař. 44

Havránková, O. (2003). Skupinová práce. In Matoušek, O. (Eds.), Metody a řízení sociální práce (s. 153 - 168). Praha: Portál. Hort, V. (2000). Návyková rizika u dětí a dospívajících. In Hort, V. (Eds.), Dětská a adolescentní psychiatrie (s. 285). Praha: Portál. Hrdina, P. Korčišová, B. (2003). Terénní programy. In Kalina, K. (Eds.), Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup 2. díl (s. 159 - 164). Praha: úřad vlády České republiky. Chytrý, M. (2010). Role, místo a úloha drogy v rodině. In Preslová, I. Hanková, O. (Eds.) Mladiství a drogy: sborník odborné konference (s. 35 - s. 37). Praha: Sananim. [on-line]. Dostupné 11. 4. 2012 z http://www.sananim.cz/kestazeni/publikace-o.-s.-sananim.html Ingrová, A. (2009). Sociální problémy související s drogovou závislostí u Romů: situace v oblasti Brna a okolí. (Absolventská práce). Olomouc: Caritas – Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Jeřábek, P. (2008). Psychopatologie závislosti. In Kalina, K. (Eds.) Základy klinické adiktologie.(s. 53 – 74). Praha: Grada. Kalina, K. (2003a). Úvod do drogové politiky: základní principy, pojmy přístupy a problémy. In Kalina, K. (Eds.), Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup 1. díl (s. 15 - 21). Praha: úřad vlády České republiky. Kalina, K. (2003b). Rodinná terapie a práce s rodinou. In Kalina, K. (Eds.), Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup 2. díl (s. 45 - 52). Praha: úřad vlády České republiky. Kiššová, L. (Ed.), (2011). Národní strategie protidrogové politiky na období 2010 – 2018. Praha: Úřad vlády České republiky. [on-line]. Dostupné 7. 3. 2012 z http://www.vlada.cz/assets/ppov/protidrogova-politika/dokumenty/narodnistrategie/strategie_web_1.pdf Langmeier, J. Balcar, K. Špitz, J. (2000). Dětská psychoterapie. Praha: Portál. Matoušek, O. (2003). Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON. Matoušek, O. (2008). Slovník sociální práce. Praha: Portál. Mühlpachr, P. (2008). Sociopatologie pro sociální pracovníky. Brno: MSD. Müllerová, P. Matoušek, O. Vondrášková, A. (2005). Sociální práce s uživateli drog. In Matoušek, O. (Eds.), Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi (s. 211 – 226). Praha: Portál. 45

Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. (2007). Ohrožené skupiny mladých lidí, tj. skupiny se zvýšeným rizikem užívání návykových látek – co u nich funguje. Systémový přístup v prevenci užívání návykových látek: co funguje a nefunguje v primární prevenci, 2/2007, s. 7 – 8. Navrátil, P. (2001a). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. Navrátil, P. (2001b). Současné pojetí a dilemata disciplíny. In Matoušek, O. (Eds.), Základy sociální práce (s. 183 - 192). Praha: Portál. Navrátil, P. (2001c). Kognitivně-behaviorální teorie. In Matoušek, O. (Eds.), Základy sociální práce (s. 226 - 231). Praha: Portál. Nešpor, K. (2000). Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Praha: Portál. Nešpor, K. Csémy, L. (1997). Alkohol, drogy a vaše děti: Jak problémům předcházet jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. Praha: Besip. Nešpor, K. Provazníková H. (1999). Slovník prevence problémů působených návykovými látkami: pro rodiče a pedagogy. Praha: Státní zdravotní ústav. Operační Manuál DaDDC. (autor ani rok vypracování neuveden). Dostupné na požádání na DaDDC. Pětrošová, V. Putnová, J. (2010). Specifika sociální práce s mladistvými. In Preslová, I. Hanková, O. (Eds.) Mladiství a drogy: sborník odborné konference (s. 69 – s. 74). Praha: Sananim. [on-line]. Dostupné 7. 3. 2012 z http://www.sananim.cz/ke-stazeni/publikace-o.-s.-sananim.html Skopalová, P. (2011). Drogová závislost dětí a mládeže v ČR a možnosti sociální práce v této oblasti. (Absolventská práce). Olomouc: Caritas – Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Solilová, S. (2007). Srovnání specifik stavby scény u dospělých pacientů závislých na alkoholu, jiných návykových látkách a osob psychiatricky neléčených. (Diplomová práce). Brno: Masarykova Univerzita. Štastná, L. Šucha, M. Problémy související s užíváním drog u dětí do 15 let. Praha: Univerzita Karlova. Trepper, T. S. Dolan, Y. McCollum, E. Nelson, T. (2006). Steve de Shazer and the future of solution-focused therapy. Journal of Marital and Family Therapy (s. 133 – 139). Z anglického originálu přeložili: Loučka, M. Zatloukal, L. [online]. Dostupné 11. 3. 2012 z http://dalet.cz/Clanky/Dolan-SFBT.pdf 46

Vágnerová, M. (2004). Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Zákon č. 359/1999 Sb. V účinném znění ke dni 1. 1. 2012. [on-line]. Dostupné 11. 3. 2012 z http://zakonyonline.cz/?s149&q149=all Zákon o sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb. v účinném znění ke dni 25. 1. 2010. Úmluva o právech dítěte (1989). [on-line]. Dostupné 4. 4. 2012 z http://www.zsvejprty.cz/New_Folder/www/VP/preambule.htm

47

Příloha SOCIÁLNĚ DIAGNOSTICKÝ DOTAZNÍK Datum přijetí na oddělení DaDDC:______________________________ O kolikátý Váš pobyt na DaDDC se jedná: __________ Datum zahájení poskytování odborného sociálního poradenství – uzavření ústní dohody o poskytování sociálního poradenství (vyplní sociální pracovník): ________________________________________________________________________________ Základní údaje: Jméno, příjmení: _________________________________________ Datum, místo narození: ___________________ Věk: ___ Adresa trvalého bydliště: _________________________________________________________________________________ ______________________________ Kraj: ___________________ Státní příslušnost ():

ČR

jiná:

__________________ Rodina, sociálně právní ochrana, náhradní rodinná péče, bydlení, finanční situace, právní situace: Jméno a příjmení zákonných zástupců,

příbuzenský nebo právní vztah,

telefon

1. _______________________________________ __________________________________ ________________________ 2. _______________________________________ __________________________________ ________________________ Jste svěřen do péče (): Bydlíte:

oběma

prvnímu

druhému

v domácnosti – uveďte s kým:

____________________________________________________________________ organizaci – typ a název: _______________________________________________________________ – popište: ________________________________________________________________________ Vztahy s rodiči: s matkou:

bezproblémové;

konflikty, neustále; s otcem:

bezproblémové;

konflikty,

neustále;

Máte děti:

NE

spokojivé s občasnými problémy; vážně narušené vztahy, neřešitelné; spokojivé s občasnými problémy; vážně narušené vztahy, neřešitelné;

časté neshody, komplikované vztahy

nesnesitelné

bez kontaktu časté neshody, komplikované vztahy

nesnesitelné

bez kontaktu

– počet: __________, věk: ____ ____ ____ , počet dětí ve vlastní péči:

_________________ Sociálně právní ochrana, právní situace: Máte přiděleného kurátora:

NE

– město: __________________, jméno: ______________, tel.:

_________ Máte soudní dohled: Máte soudně nařízeno: Probíhající soudní řízení:

předběžné opatření

ústavní výchovu

– ve věci:

___________________________________________________________

ochrannou výchovu

Probíhající trestní stíhání, vyšetřování:

Podmíněný trest:

– měsíců:

__ Chybějící doklady: _____________________________ Finance:

pobíráte sociální dávky:

– typ:

_______________________________________________________ máte dluhy:

- druh (pokuty za MHD, od policie, půjčky, platby za mobil, na zdravotním

pojištění): _____________________________________________________________________________ Podrobnější informace týkající se rodiny nebo náhradní rodinné péče; požadavky na informace nebo pomoc v této oblasti:______________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ___ Podrobnější informace týkající se bydlení a finanční situace; požadavky na informace nebo pomoc v této oblasti:______________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ___ Podrobnější informace týkající se právní situace a problémů se zákonem; požadavky na informace nebo pomoc v této oblasti:______________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ___

Studium a práce: Studujete:

- uveďte název a adresu školy, kterou studujete: ______________________

_____________________________________________________ ročník: _______ obor: ______________________________ Potřebujete omluvit nepřítomnost ve škole po dobu pobytu na DaDDC:

ANO

NE

Podrobnější informace týkající se studia; požadavky na informace nebo pomoc v oblasti studia, možností vzdělávání,apod.: ____________________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ___ Pracujete:

-

stálé zaměstnání

jednorázové či příležitostné práce (brigáda)

Jste evidován/a na úřadu práce: Potřebujete omluvit nepřítomnost v zaměstnání, na konzultaci na ÚP po dobu pobytu na DaDDC:

ANO

NE

Podrobnější informace týkající se práce; požadavky na informace nebo pomoc v oblasti zaměstnání, registrace na ÚP, apod.: ____________________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ___ Užívání návykových látek a závislostní chování: Věk při V posledním prvním půlroce užití

Označte X návyky, které pokládáte v současnosti za své hlavní

Alkohol Opiáty (heroin, braun, atd.) Stimulancia (pervitin, kokain)

ANO/NE ANO/NE ANO/NE Věk při prvním užití

Marihuana Extáze; LSD, jiné halucinogeny Jiné (uveďte) Injekční aplikace Hrací automaty, jiné hazardní hry

V posledním půlroce

Označte X návyky, které pokládáte v současnosti za své hlavní

ANO/NE ANO/NE ANO/NE ANO/NE ANO/NE

Zaškrtněte typ léčby nebo jiné péče, který jste využíval /a, využíváte nebo se k tomu chystáte. Doplňte alespoň přibližně datum zahájení a ukončení (a u budoucí léčby nástupní termín, pokud jej máte stanoven); uveďte název zařízení nebo jméno pracovníka; na stupnici zhodnoťte spolupráci s danou organizací – zaškrtněte některé z 5 políček na stupnici od do (=poskytnutá péče podle Vás nepřispěla (nebo nepřispívá) k řešení problému vůbec, = spolupráce se zařízením pomohla / pomáhá k řešení situace). Název

Organizace, instituce

Datum

Hodnocení

K centrum



AT ambulance



detoxikační pobyt

DaDDC



jinde



léčba na oddělení pro léčbu závislosti v psychiatrické léčebně



léčba v teraputické komunitě



léčba v komunitě při diagnostickém nebo výchovném ústavu (TK Cesta Řevnice, VLJ Křešín, VLJ Poklad, VLJ Medvědí Kámen)



léčba v denním stacionáři



doléčovací program ambulantní



chráněné bydlení – pobytový doléčovací program



výchovný poradce ve škole



pedagogicko-psychologická poradna



středisko výchovné péče

oddělení ambulantní,



odd. stacionární,



odd. internátní,



dobrovolný diagnostický pobyt



krizové centrum



ambulantní psychoterapie (individuální, rodinná)



psychiatrická ambulance



psychiatrická léčebna



sociální poradenství (např. v nízkoprahovém klubu pro děti a mládež)



kurátor mládeže (sociální kurátor)



diagnostický ústav

pobyt na zákl. předběžného opatření



dobrovolný diagnostický pobyt



výchovný ústav



dětský domov



dům na půl cesty



azylový dům



Jiné – uveďte:



Podrobné informace k absolvované, současné a naplánované péči, požadavky na informace a pomoc v oblasti zajištění další péče:_______________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ______ Zprostředkovaná navazující péče (vyplní sociální pracovník při propuštění):__________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ ____________________________________________________________________________________________________ __ Diagnostický rozhovor provedl (jméno pracovníka): ________________________________________ Dne: ________________