Karlova univerzita v Praze Filozofická fakulta Historie - Iberoamerikanistika, Dějiny Latinské Ameriky
Název diplomové práce: v
Mexická revoluce a Spanělsko
Vypracoval: Lukáš Perutka Vedoucí diplomové práce: Prof. Dr. Josef Opatrný, CSc 2
Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma "Mexická revoluce a Španělsko'" jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury
~i~' /.)( V Praze dne 5. zán 2006
1Jukáš Pen1tka
3
Obsah Úvod __
----------- ----------·----·----·----- ____ 5
Porfirio Díaz a jeho režim ............................................................................................ 8 Vztahy Mexika a Španělska od vyhlášení nezávislosti do počátku porfiriátu ............ 12 Španělsko a Mexiko za Porfiria Díaze ........................................................................ 14
Krize porfiriátu: Anarchismus, Creelmanovo interview a volby v Morelos ............... 23 Španělská reakce na krizi porfiriátu ............................................................................ 31
Xenofobie, hispanofobie a
španělsko-mexické
vyrovnání. ......................................... 37
Maderova revoluce ...................................................................................................... 41 Španělská změna postoje Od oslav 100 let mexické nezávislosti k uznáni Madera_ AR
Maderova vláda ........................................................................................................... 55 Španělsko versus Madero ____ _
-" .--.-" " ---.. " ----" -' ." " -' ------ -" -- --' ---' -" -- -- -- ' -- " ' -- -60
Decena trágica ............................................................................................................ 66 Huerta ......................................................................................................................... 72 Španělský oblíbenec_
Boj o
-------------------- _____________________________ ,_ .... ___ ---------------- __ ...... 78
kořist. ................................................................................................................ 84
Hledání
vítěze ............................................................................................................ 90
Cananza prozatímním prezidentem ........................................................................... 95 Carranzova vláda a jeho pád .................................................................................... 100 Obnovení
španělsko-mexického přátelství. ............................................................. 105
Závěr. ....................................................................................................................... 109
Bibliografie .............................................................................................................. 111 Píilohy ...................................................................................................................... 114
4
Úvod ~1exická
revoluce je bezesporu jednou z nejdúležitějších kapitol historie, nejen
Mexika, ale celé Latinské Ameriky. Byla to v mnohém inspirovala
řadu států.
Nejlepším
právě
ideologie této revoluce, která
příkladem
je
zřejmě
Querétarská ústava,
která se stala vzorem mnoha dalších právě na svém kontinentu. Mexická revoluce je ale také revolucí složitou. Nejednalo se pouze o jedno hnuti, jak tomu
věňla
několika
ať
příloha č.
lmutí,
historiografie do 70. let minulého století. Jednalo se o
spleť
levicových, pravicových, anarchistických nebo i agrárních (viz.
2). Tyto proudy se mísí jednak ideologicky, ale také
časově,
proto nakonec
zjistíme, že Mexická revoluce není tak jednoduchou záležitosti, jak by se zdálo na první pohled. Tato práce ale není věnována Mexické revoluci jako takové. Je
věnována jejímu
vztahu s bývalou metropolí, Španělskem. Přesto je třeba z několika důvodů vypsat i Například kvůli přehlednosti,
historii revoluce samotné.
lepšímu pochopení ale
třeba
také, abychom si ukázali, které důležité události revoluce pňpadaly důležité Španělům a které opomíjeli. Dosavadní bibliografie k tomuto tématu není existuje se jedná
především
příliš
bohatá. Z toho mála co
o práce zabývající se porfiriátem a jeho vztahu ke
Španělsku, práce vzniklé v Mexiku, tudíž bez řady archivního materiálu, ať už jde o
složky na Ministerstvu zahraničí v Madridu nebo třeba dobového tisku. Španělských prací je ještě méně a jsou zaměřeny spíše na vnitřní politiku Španělska nebo na dobový tisk Je třeba říci, že opomíjení této tématiky není oprávněné. Španělsko sice již v tomto období nebylo
světovou
velmocí a nemohlo tudíž
příliš
zasahovat do
záležitostí Mexika, ale Španělé byli nejpočetnější cizí kolonií v Mexiku. Vztah těchto dvou zemí není tak bohatý na události, jako tomu je
třeba
v případě Spojených
států
a
Mexika, ale musíme dodat, že z Evropských zemí je to právě Španělsko, které má nejbohatší vztah s Mexikem. vypuknutím První
světové
Způsobeno
to bylo nejen
války v roce 1914. Nedá se
početnou
říci,
že by
kolonií, ale také vyloženě přerušila
vztahy mezi Evropou a Mexikem, ale Mexiko již nebylo, pro strany účastnící se války, 5
tak důležité, snad s výjimkou Německa. Španělsko se ovšem války neúčastnilo a tak jako jediné udržovalo vztahy mezi Evropou a Latinskou Amerikou. Tato práce je koncipována tak, aby obsáhla všechny podstatné události, ke kterým během revoluce došlo a to jak ve vztahu Mexika a Španělska tak v revoluci samotné. Proto nebylo možné jednoznačně
věnovat
se
řadě problémů podrobněji,
protože to by
vrostl počet stran. Archiválií by na takovéto rozšíření jistě bylo dost.
Jak již bylo
řečeno,
jedna
část
práce se týká
vylíčení
historie revoluce,
alespoň
té základní. Další část je poté věnována vztahům Mexika a Španělska vždy v korespondujícím období. hispanofobie a
dvě
Výjímkou jsou pouze
španělsko-mexické
kapitoly:
"Xenofobie,
vyrovnání" a "Decena trágica". První je pokusem
sumarizovat situaci obyčejných Španělů během revoluce, druhá je potom rozšířením historie této události. dění
Během
ní totiž
španělský
vyslanec
výrazně
zasáhl do politického
v Mexiku, a proto si zaslouží jistě více než jen dva odstavečky. Španělsko-mexické vztahy jsem se snažil rozdělit do tří oblastí. První z nich je
oficiální politika. Tam jsou obvykle aktivita
španělských politiků
zmíněny
obchodní smlouvy, protesty nebo také
v Mexiku. Druhá se pokouší najít ty
události, které s politikou nesouvisely. Jedná se majetku nebo o vztazích
anarchistů
kde odkrývá nejen informovanost společnosti
obou zemí.
například
Třetí
španělských
o
nejvýznamnější
plenění španělského
se zabývá
španělským
tiskem,
španělské
médií, ale také názory
na události revoluce.
Nejvíce
pramenů
pochází z archivu Ministerstva
Nachází se zde dva fondy
věnované
zahraničních věcí
v Madridu.
Mexiku. První je korespondence a druhý je
politika. Korespondence je s různými konzuláty, hlavním vyslanectvím, legací a pak ještě
balík ústních nót. Celkem osm
balíků,
politiky je pak sedm. Pokud se jednalo o
krizové období, najdeme korespondenci v balících s politikou pokud ne byla korespondence
oddělena (např.
kompletní,
roky 1911 a 12),
1920).
Balíky byly formátu A5 a byly zhruba značně zpřeházený,
(např.
půl
metru vysoké. Materiál v nich byl
jednotlivé dokumenty na sebe nenavazovaly. Fond také nebyl
řada dokumentů
chybí, což lze jednoduše vypozorovat z jejich 6
označení.
Označení
je ale také problém,
nenesou žádné
řada dokumentů
vypadla ze svých složek a tudíž
označení.
Korespondence také neoplývala informovaností. Na obálce není uvedeno ani jedno jméno, pouze tituly. Vyslanec Jeho
Veličenstva
ministru
zahraničí
Jeho
Veličenstva. Častokrát ale některý podřízený využil této korespondence, proto je velmi určit
obtížné formě.
autora,
obzvláště,
Rozhodl jsem se proto
když je jeho jméno na dokumentu jen v podpisové
neoznačovat
blíže zprávy poslané ze
španělské
legace.
Ostatní však označeny jsou a pokud vyplývá z textu o koho jde, je také uveden v mém hlavním textu. Ze
španělského
tisku jsem pracoval se
dvěma
deníky: El Socialista a ABC.
Vybrány nejsou náhodou. ABC byl nejrozšířenější deník ve Španělsku vůbec a El Socialista byl nejrozšířenější levicový týdeník a od roku 1913, deník'. Z dalších novin jsem
chtěl ještě
projít
nějaký
dobový anarchistický deník, bohužel ani Tierra y
Libertad ani Revista Blanca nebyly v Národní hemerotéce. Oba se daly sehnat až v Barceloně. Z literatury, která se podařilo
doplnit
věnuje španělskému
některé postřehy
tisku a Mexické revoluci se nn
z anarchistické Tierra y Libertad a také katolického
El Debate. Pomocí byla i kniha o sevillských novinách. Tam jsou celkem tři deníky: El Liberal, liberální, reformistický a republikánský, El Noticero sevillano, konzervativní katolický a monarchistický a El Correo de Andalucía, stejného ražení jako Noticero. Názory santanderského tisku pak jsou zpracovány v knize Carlose Illadese, México y Espafía durante Ia Revolución mexicana. Samozřejmě
jsem bohužel nemohl
spoléhat na to, že tak například
učinili autoři
těmto pramenům
knih. V mnoha
klást své otázky, ale pouze
případech
tomu tak nebylo,
co se týkalo názoru novin na plán z Ayaly či Creelmanovo interview.
7
Porfirio Díaz a jeho režim Porfirio Díaz se narodil v roce 1830 v mexickém 1846 vtrhla vojska Spojených dobrovolník. Po
skončení
francouzských vojsk, za
států
Oaxaca. Když v roce
na území Mexika, nastoupil do armády jako
konfliktu
císaře
státě
zůstal
v armádě a
při
vojenské intervenci
Maxmiliána, se postavil na stranu Benita Juaréze a
v jeho jménu dobyl v roce 1867 hlavní
město
México. O
devět
let
úspěšný
prezidenta Lerdo de Tejadu a ·stal se mexickým prezidentem. Byl kampani antiree/eccionista, tedy že bojoval proti je, že od této chvíle stál prakticky
nepřetržitě
opětnému
později
díky své
zvolení prezidenta. Ironií
v čele mexického státu do
1911, pouze ve volebním období 1880-1884,
svrhl
přenechal
května
roku
místo prezidenta svému opět
blízkému spolupracovníkovi Alejadru Gonzálovi. Ovšem od roku 1884 byl zvolen šestkrát. Po
opuštění
Mexika v roce 1911, zemřel v exilu ve Francii.
Porfirio Díaz byl typickým
příkladem
často
vojenského velitele s výrazným charismatem, který získá ve
státě
Latino-amerického caudi/la, tedy také vlastníka velkých
neomezenou moc a vládne. Podobných
Americe v 19. století mnoho,
například
v Argentině. Tito caudillové
nemalý podíl na
měli
mužů
pozemků,
najdeme v Latinské
Barrios v Guatemale nebo Las Rosas hospodářském růstu
svých
států
a
nejinak tomu bylo i v případě Díaze. Skutečně
politická stabilita režimu umožňovala řešení slabé ekonomické situace
v Mexiku. Mexiko v této
době,
spolu s ostatními státy Latinské Ameriky, bylo zemí
produkující primární materiály. zemědělské
Konkrétně
v Mexiku to byly
produkty: bavlna, sisal, cukr, káva a z těžby pak
ke konci poďrriátu již
začíná
stoupat
důležitost
v tomto období. Za vlády Díaze totiž došlo k
stavbě
de México se Spojenými státy. Byla to stavba mnozí se obávali další invaze USA a pro
ropy.
ně
stříbro,
Těžba mědi
především
tyto
olovo a měď
byť
a olova
železnice, která spojovala Ciudad
značně
kontroverzní v Mexiku, protože
byla tato železnice
prostředkem
k této invazi, ale i k postupnému ovládnutí Mexika. Ovšem po jejím začala
vyplácet
těžba
olova a
mědi, předtím
mulách, ale nyní náklady na dopravu 1
značně
začíná právě
totiž byly tyto produkty
nejen
dostavění
se
převáženy
na
klesly. Ovšem vývoz kovů nebyl hlavním
Cruz Seoane, María y Dolores Sáiz. María, Historia del periodismo en Espafia 3. El siglo XX: 1898-1936, Madrid 1996 8
spočíval
problémem. Ten
téměř
v tom, že
průmysl.
neexistoval
V Mexiku byl
zastoupen hlavně menším počtem továren na výrobu textilu z bavlny a vlny. Lidé, kterými se Díaz obklopil
při
své
vládě,
byli pozitivisté, vycházeli
z filozofie Augusta Comta. V Mexiku byli nazýváni cientificos, což jako
"vědečtí
lidé". Tito
věřili,
můžeme přeložit
stabilitě finanční.
že politická stabilita závisí na
Jejich
program ekonomického rozvoje byl založen na zahraničním kapitálu a od roku 1892 se tento postoj stal i oficiální politikou režimu2. Tento precedens byl velmi důležitý, protože byl hlavní hybnou silou k usmíření se s evropskými mocnostmi,
například
s Anglií v roce 1883 3 . Všechny hlavní mocnosti Evropy, tedy Francie, Británie i Španělsko totiž provedly
společnou intervenci v roce
Maxmiliána Habsburského na mexický
trůn.
Jeho vládu pak
1862, kterou dosadily okamžitě
uznaly, což po
jeho porážce vedlo k špatným vztahům s Mexikem. Hospodářský
pokrok byl ale pouze jednou stranou mince. Cientifico bylo totiž
také synonymem korupce, odebírání potřebu
velkých plantáží a
půdy
na úkor
dolů, posvěcené
rolníků
a také
odvádění
zákonem z roku 1884 o
mužem této politiky byl ministr Haciendy (tedy
hospodářství
vody pro
těžbě.
Hlavním
- pozn. autora) José
Yves Limantour. Narodil se v roce 1855 francouzskému uprchlíkovi. Ministrem byl od roku 1893 až do pádu Díaze a byl mexická
měna přešla
zodpovědný
za mnohé reformy. V roce 1904
na zlatý standart a v roce 1907 znárodnil mexickou železnici.
V zemědělství podporoval latifundisty (hacenderos) a tím zhoršoval situaci kteří
upadali do jejich služeb po Opěrným
bodem
rolníků,
ztrátě půdy.
hospodářské
politiky byl tedy
evropský- z Německa, Francie a Anglie a
samozřejmě
zahraniční
hlavně
kapitál,
kapitál z USA. Díaz
využíval rivality mezi Spojenými státy a Velkou Británii
ohledně těžby
chytře
a také
textilního průmyslu. Samozřejmě několik problémů. Německem.
tato politika, orientovaná na
zahraniční
kapitál s sebou nesla
Hlavní byla rivalita mezi státy. První konflikt nastal mezi Francií a
V 70. Letech jednak
vystřídaly
2
francouzští obchodníci
německé
a v roce
Ca1vert, Peter. The mexican revo1ution 1910-1914. The dip1omacy of anglo-american conflict. Cambridge 1968, str. 15 3 Calvert. op. cit., str. 15 9
1888 mexická vláda požádala o
pújčku,
první od pádu Maxmiliána. Dohodla se
s německou bankou Bleichroeder, která také spravovala osobní konto kancléře právě
Bismarcka. Po šesti letech se ale vláda rozhodla nevýhodnou
za pomoci Francie. Francouzi také slavili
firma Krupp, která dodávala
zbraně
úspěch
na poli
německého
půjčku
zrušit,
zbrojařství. Německá
do mnoha zemí Latinské Ameriky, nezískala
v Mexiku koncesi na prodej artilerie. Namísto toho ji získala francouzská firma ze Saint Chamond. Ovšem tato rivalita nijak neohrožovala zájmy Mexika, mnohem více je ovlivnila až rivalita mezi Spojenými státy a Velkou Británií po přelomu letopočtu. Důležitou součástí
byla i imigrace kvalifikovaných
Mexiko se v mnohém lišilo od ostatních vyloženě
států
orientována na imigraci, jakou
dělníků
a
zemědělců.
Latinské Ameriky. Jeho politika nebyla
můžeme
pozorovat
například
v Argentině,
imigraci, kterou bychom mohli nazvat masovou. Mexiko totiž narozdíl od ostatních států mělo
dostatek pracovních sil, proto dělníků
Navíc platy mexických značně
nižší, a proto by bylo
pracovních sil. Mexiko můžeme
a
peónů
zbytečné
rovněž
potřebovalo
pouze kvalifikované imigranty.
se s těmi evropskými nedaly srovnat, byly
vynakládat prostředky na přivábení evropských
neplatilo náklady na cestu jako ostatní státy a proto
nazvat imigraci do Mexika jako imigraci "po kapkách".
Samostatnou kapitolou byla imigrace významnou kolonií byla hodně, včetně
čínská
španělská
a také americká.
o které
Američanů
ještě
bude
řeč.
žilo v Mexiku
severu, kde se setkávala s xenofobními reakcemi
Další
poměrně
domorodců. Příklad
Texasu byl stále ještě v živé paměti 4 , ani vláda imigraci AmeričanÍl do této části Mexika nepodporovala. kolonie byly
často
Američené
se mísili s místním obyvatelstvem, protože ryzí
napadány. Jediným
úspěchem
bylo
několik
mormonských kolonií
ve státě Durango 5 . Menšími koloniemi pak byly zastoupeny zbývající evropské státy a také Guatemala. Nutno ale dodat, že protiamerický postoj v této
době
nebyl tak silný, jak jej
známe z dnešní dob/. Válka z let 1846-1848 byla stále v paměti, ale také veřejná V první polovině 19. Století se do Texasu. tehdy ještě mexického státu, začali stěhovat osadníci ze Spojených což vedlo k vyhlášení nezávislosti a od rol-u 1848. po Americko-mexické válce, k definitivnímu připojení Texasu k Spojeným státům, st~jně jako Kalifornie, Arizony a Nového Mexika. 5 Calvert, P., op. cit.. str. 21 6 Alba. Víctor, Pancho Villa y Zapata. Barcelona 1994, str. 31 a také Calvert. P., op. cit.. str. 10 10 4
států,
omluva Abrahama Lincolna a jeho podpora Juarézovi. V průběhu revoluce se pak nezapomnělo
na podporu USA Franciscu Maderovi.
zahraničních investorů
Ze
Clay Pierce, který zde
prováděl
anglický
Američan,
Edward Lawrence Doheny. průmyslník
muži, Henry
prospekci naftových polí a jeho firma byla
Standart Oil Company a další průmyslu
důležití především tři
v Mexiku byli
rovněž
Třetím
a
pobočkou
zainteresovaný v naftařském
zřejmě nejdůležitějším
byl mladý
a politik Weetman Dickinson Pearson, stavitel kanálu pro
zavlažování údolí Ciudad de México, autor modernizace přístavu ve Veracruz a mnoha železničních tras. Rovněž investoval do těžby nafty a jeho společnost, El Águila, byla
velmi
důležitou
Huerty. V
organizací. Byl osobním
července
mnohé osobní
přítelem
Porfrrio Díaze a také Victoriana
191 O byl jmenován jako lord Cowdray. V Mexiku investoval
prostředky
a ne vždy
měl úspěch.
V těžbě nafty narušil monopol USA,
což se mu nakonec po revoluci stalo osudným. Rivalita mezi Spojenými státy a Velkou Británií
začala
být patrná zejména po
roce 1898, kdy bylo poraženo Španělsko a hospodářský vzestup USA začal konkurovat dosavadní
nadvládě
například
Británie si udržela vliv v Mexiku,
bezprostředním
po Britsko-japonské
Velké Británie. Zatím ne v celé Americe, protože v Argentině až do
o alianci zavládla ve Spojených státech doslova
hysterická obava z tajného spiknutí a
7
7
období, ale
sousedu USA, již ano. Po Japonsko-ruské válce a zejména
smlouvě
žádná taková neexistovala
meziválečného
vytvoření
.
Calvert, P., op. cit.. str. 29 ll
Japonsko-mexické aliance,
ačkoli
'V
Vztahy Mexika a Spanělska od yyhlášení nezávislosti do počátku
porfiriátu
Po vyhlášení mexické nezávislosti na Španělsku bylo hlavním motivem vlády získat
přátelský
režim v
Evropě
mezinárodně
pro republiku, která byla doposud
izolována. Paradoxně tato politika slavila úspěch se Španělskem a to vládě, která založila svoji strategii k vytvoření národa na odmítání všeho hispánského a oslavování všeho
prapůvodního.
Jediné možné
vysvětlení
je
praktického uvažování, které nakonec umožnily
třeba
hledat ve
oběma
směsi
ideologie a
překonat
vládám
mezery
vzniklé minulostí. Vztahy Mexika a Španělska měly po vyhlášení nezávislosti daleko k srdečným a byly na nejnižší úrovni od vypuknutí španělským
bojů
Hlavně
v roce 1810.
pokusem o reconquistu z roku 1829. V jeho
Isidro Barradas. Tento pokus vyvolal
značné
zhoršení
čele
to bylo
způsobeno
stál brigádní generál
vztahů, stejně
jako následný
dekret o vypovězení všech Španělů z mexického území, vydaný vládou Vicente Guerrera. I přes mexickou nezávislost si Španělsko udrželo silnou pozici v pevnosti Juan de Úlua, která stála naproti přístavu Veracruz a odkud organizovalo námořní blokádu. V roce 1825 byli vyhnáni Santa Annou, ale o Ovšem
kromě
vojenských porážek od
čtyři
generálů
roky
později
se zde
opět
usadili.
Santa Anny a Guerrera zde byla tato
expedice decimována malárií 8 . Tyto události vedly k pozdnímu uznání Mexika ze strany Španělska v roce 1836. První vyslanec přetrvaly,
jednalo se
přijel
do Mexika až v prosinci 1838. Problémy ale nadále
především
o jednání
ohledně
mexického dluhu z let 1844, 1847,
1851 a 1853. Problémy pak eskalovaly po uznání, které udělilo Španělsko císařství Maxmiliána Habsburského v roce 1864 a také intervencí o dva roky
dříve států
Velké
Británie, Francie a právě Španělska, které kromě jiného chtěly uznání mexického dluhu. Ačkoli Španělsko a Velká Británie se podíleli vojensky pouze na obsazení Veracruzu, protože brzy obdrželi od mexické vlády nicméně způsobil,
potřebné
garance. Celý konflikt
po porážce Maxmiliána z rukou Benita Juaréze v roce 1867, další 12
krizi, kierá
skončila
v roce 1871. Všechny tyto krize ale nedonutily ani Mexiko ani
Španělsko k přerušení diplomatických styků, což dokazuje i nepřetržité působení španělských vyslanců v Mexiku9 .
8
Qjeda Revah. Mário. México y la gucrra civil espaiiola, Madrid 1994. str. 289 Ochoa Brun. M.A.. Historia de la diplomacia espaiiola. Repertorio diplomático. Listas cronológicas de representantes desde la aha edad media hasta el mio 2000, Madrid 2002
9
B
Španělsko a Mexiko za Porfiria Díaze Od roku 1880 docházelo ve Španělsku k masivní emigraci směrem do Latinské Ameriky, která byla
způsobena především hospodářskou
situací. Latinská Amerika se
stala v období mezi léty 1880-1930 domovem až tří milionů Španělů. Země Latinské Ameriky· byly vybírány zejména díky· jazykové a kulturní blízkosti, jejich
imigrační
politice, která podporovala
přísun
stejně
kvůli
jako
pracovních sil z Evropy. Mexiko
ovšem nebyl ten případ. Od počátku tohoto období sice v Mexiku masivně vrostl počet Španělů, z 6 tisíc na 30 tisíc v roce 1910 (Viz
příloha
3),
ačkoli někteří autoři
udávají až 50 tisíc, když
připočetli i ilegální přistěhovalce. Tato menšina byla ze všech největší a Španělé
tvořili 25% ze všech cizinců. 75% této populace tvořili muži 10 . Podobnč jako menšina
z USA byli roztroušeni po celém území, ale
nejpočetnější
skupiny žily ve státech
Morelos, Puebla, Veracruz a v Distrito Pederal. Nemůžeme říci, že by se mexické úřady nesnažily nabírat ve Španělsku
kolonisty, ale podmínky, které tito agenti nabízeli, byly neporovnatelně horší než tomu bylo u ostatních zemí, například u Argentiny. Španělskou emigraci do :Mexika tedy můžeme rozdělit
na
dvě části.
Na oficiální, kterou organizovala mexická vláda a
soukromou, která byla samovolná. Oficiální kolonizaci nahrával fak1, že Porfrrio Díaz byl xenofil, pozitivisté.
Upřímně
vítali cizince a
problém byl v tom, že Mexiko
ještě
nepotřebovalo
více jejich
zahraniční
pracovní síly,
těch mělo
stejně
jako
kapitál. Ovšem dostatek. Proto
se snažili přilákat 1ůzné specialisty. Základy oficiáhú politiky· položil zákon z roku 1883 o kolonizaci, předtitn
byl schválen podobný·. Jeho cílem bylo
přitáhnout
ačkoli
8 let
kolonisty nejen ze
Španělska, ale rovněž i z Itálie, francie a Švý·carska (můžeme vidět, že převážně
z latinských zemí). Z období let
1882-1885 mame mnoho korespondence mezt Carlosem
1 ' Pachecem, mexickým ministrem práce a Manuelem fernandézem, mextCJ("ýlll o
14
ministrem
zahraničí
a vyslancem v Madridu, k1ery se jmenoval Ra.-nón Corona.
Corona byl diplomat z Jalisca a emigrantů.
měl
v Madridu svého muže, k1elý se staral o nábor
Jmenoval se Sebastián Albojador. Jím nabízené podmínky se ale nedaly
srovnat s lukrativnějšími z Argentiny, proto se orientoval na zkušené
zemědělce
nebo
obchodníl.y. Především byl zájem o pčstitcle ovoen)·ch stromů . Jeho bilance byla ale 11
tristní. Zaplatil totiž za koně, které později neví děl a nezískal ani jediného kolóna
12
•
Tato oficiální politika se neosvědčiia. Španělé nezakládali kolonie, ale spíše se mísili s obyvatelstvem. Jediným
příkladem
byla jejich kolonie v Guanajuatu, kde od
roku 1886 sídlilo na 40 Španělů. Ovšem jejich vztahy s místním obyvatelstvem byly natolik špatné, že se proti nim postavili se zbraní v ruce a celou situaci muselo uklidnit až federální vojsko 13 . Na konci roku 1908 se mexická vláda snažila zredukovat příliv imigrantů
zákonem, ktelý zakazoval vstup starclliu, slepým, prostitutkám,
a nemocný·m.
Důvodem
dříve. Závěrem můžeme důvod
bylo
zavlečení
anarchistům
epidemie skupinkou imigranta o
několik
let
konstatovat, že oficiáhií politika zklamala. To ovšem nebyl
k pláči, protože vše vynalrradila imigrace soukromá. Ta odpovídá zhruba témuž období a týkala se nejen Španělů. Na Yucatánu
sídlila například početná skupinka asiatů, především Číňanů, v Chiapasu to byli Guatemalejci, a ve Veracruzu centrech a hlavních těchto
městech
třeba
Kubánci. EvTopané se
shromažďovali
ve velkych
jednotlivých státli. Odpovídalo to i sociální odlišnosti
imigrací. Většina imigrantů ze Španělska byli obchodníci, tvořiii 66% a také průmyslníci.
Vedla je k tomu
především
ekonomická situace a také fak1, že Jvfexiko dona Pmf1ria
bylo ve Španělsku líčeno jako země, kde lze snadno zbohatnout jak
později
uvidíme.
Nemůžeme
také zapomenout na
14
.
Což byla pravda,
velkostatkáře, k1eří
ve velkém
Illades. C.. Los propietarios espaňoles y la Revolución mexicana, in Lida, Clara E.(coord.). Una inmigración privilegiada. Comerciantes. empresarios y profesionales espaiíoles en México en los siglos XIX y XX, Madrid 1994. str. 171-172 11 Lida. C.E., Los espaňoles en México in Sánchez Albornoz. N.(coord.), Espaiíoles hacía América. La inmigración en masa. 1880-1930. Madrid 1988, str. 332 12 González Navarro, Moisés. Los extranjeros en México y los Mexicanos en extranjero, III. vols., Madrid 1994, str. 83-85 13 Illades, Carlos. La Presencia espaňola en la Revolución mexicana (1910-1915), México 1991, str. 38 14 Delgado Larios. A .. La revolución mexicana en la Espaiía de Alfonso XIII. (1910-1931), Madrid 1997, str. ll 15 10
zkupovali
půdu.
I Ilavně se jednalo o
Důležitou součástí
půdu
byli i intelektuálové,
obecní, z čehož vyvstaly
především knězi
později
spory.
a anarchisti.
Španělé necestovali do Mexika jako homogenní národ nebo celek, ba právě
naopak. Jejich
původ
byl
značně 1ůzný
později
a
vedl k několika
rozepřím. Imi~ace
do Mexika vycházela především z nejchudších částí Španělska tedy z Baskicka, Galicie (obchodníci) a Asturie
(průmyslníci
a
bankéři).
Dalšími významnými
skupinami byli Katalánci a také Valencijci. Naproti tomu imigrace z Kastilie nebo Andalusie byla menší. Svou roli jistě sehrál i obchod mezi ~v1exikem a Španělskem, kierý· se odehrával
především
ve velkých
přístavech,
jako byla La Comiía, Vigo nebo
Barcelona. Španělské komunity se v Mexiku začaly i organizovat. Ponecháme nyní stranou
jejich obchodní a ekonomické organizace, o kierých bude
řeč později
a
přejdeme
ke
spíše kultwllÍm, sociálním a školsk-ým organizacím. Jednalo se
především
o tyto organizace: Beneficencia Espafiola, zložená roku
1840, Casino Espanol, z roku 1862 a Pa.1teón Espailol z roku 1887. Z nich.ž nejdůležitější
bylo Casino, kde se konaly významné oslavy na nichž byl
hostem i Porfirio Díaz.
Důležitá
byla i Unión Espailola, kierá se starala o
častým
španělské
školy v Mexiku. V roce 1870 byla založena La Sociedad espaiíola, kierá rozvíjela řadu literárních akiivit a
později
se
sloučila
zakládaly svá centra. V roce 1905 vznikl
s Deneficencií. Oďeó
Rovněž
jednotlivé menšiny
Catalán, v roce 1909 centro Vasco a
další později. Zaštítěním vyivoření
rodiny
náboženstvi. Jeho událostí bylo
všech kulturních akcí byl národů,
výročí
něj
naz-ýván jako hispa.•ismus, tedy
jaLyk, rasu, kulturu, pojetí
světa
i
datovat do 60. let 19. století. Jednou z důležitý-ch
400 let od objeveni Ameriky a s tím spojené oslavy v Mexiku. těchto
myšlenek byl ministr
veřejny-ch
institucí 1\fexika Justo
dostal hispanismus nový impuls. Siena pozval do Mexika misi
španělsk-ý·ch akademiků několik
měly společný
počátk-y můžeme
Hlavním propagátorem Sierra. Za
které
směr
v jejichž
čele
byl histoíik Rafael Altamira y Crevea. Ti
měli
konferencí na Universidad Nacional de México. Došlo tak de facto
k znovuobjevení Španělska v Mexiku. Dokonce se začalo uvažovat o katedrální 16
výměně,
ale všemu
učinila přítrž
Mexická revoluce. Altamira se do Mexika za 30 let
vrátil, jako republikánský vyhnanec. Z obchodních organizací byla v roce 1890, ale po menší pauze
nejdůležitější
začala
soustředili bohatí Španělé jako byli
Cámara de comercw, založená opět
fungovat
až od roku 1899. Zde se
Íiíigo Noriega, Manuel Ibáíiez nebo Delfín
Sánchez Ramos. Další organizací byla banka Banco Nacional de México, fůzí
vytvořená
v roce 1884 dvou bank: Banco Nacional mexicano a Banco Mercantil mexicano.
Zde se shromáždil kapitál, jednak španělský, ale také mexický, 2 milionů dolarů, který sloužil k různým hospodářským aktivitám Španělů. V 80. letech požádala tuto banku mexická vláda o pokrytí ztrát při likvidaci firem. Jedním z hlavních zakladatelů a také akcionářů
byl Manuel Ibáíiez. Ovšem bank se
španělským
kapitálem bylo mnoho,
další zejména v Pueble, kde měli Španělé mnoho továren na textil. Podívejme se ale nyní průmyslníků
jednotlivě
španělských
na aktivity
obchodníků,
a velkostatkářů.
Španělští obchodníci měli v Mexiku již koloniální tradici. V 19. století byla
jejich pozice oslabena a
skladů,
rovněž
ale
o jejich
náročnou
Jednalo se o končili
přílivem
dalších
cizinců.
podřízené,
Nejednalo se jen o vlastníky
jimiž byli
práci, obvykle vstávali ve
často
čtyři
jejich rodinní
15
.
příslušníci.
ráno, kdy dorazil chleba a
v deset večer. Nejvíce aktivní byli v Ciudad de México, kde
obchodníků
obchodů
tvoňli
50% všech
Jedním z významných obchodníků byl například Manuel Arregui,
vedoucí firmy Solana Barrenecho y Cía. Španělé také založili ve městě nový typ obchodu. Jednalo se o obchod se vším
spotřebním
zbožím, koberci z dovozu,
nábytkem z ciziny i domácím a oděvy 16 . Jedním z nich byl obchod El Sartidor Primitivo Péreze.
Několik obchodů
se také specializovalo na
určitý
sortiment zboží,
jako třeba Los Asturianos a další. Hlavními
přístavy
odkud tito obchodníci dováželi do Mexika své zboží byly
Cádiz, Vigo, La Corufta, Barcelona a Santander. Z Cádizu se dováželo víno,
15
kořalka,
Illades, C.. La presencia espaiiola .... str. 45 Ludlow. L.. Empesarios y banqueros: entre el Porfiriato y la Revolución. in Lida C. E .. Una imnigración privilegiada, str. 154 16
17
nřistavii
ovoce a olei. Z ,.,
v Galicii rvbv a maso. z Barcelonv knihv. nanir na cirraretv.
.I.
.;.;
"
.I
J
Ne1dúležitěiši J J
šn::~nělšti .1.
.1.
_I_
._,
mnž.i s hosnodiiřskVmi aktivitami hv11 J.
." ...
zhnmě ::~ těstovinv .I
sušené ovoce a ndmwslové stroie Ze Sat:mderu nak nalné .1.
•"'..t....l.
"'
e/
nředevšfm
.1.
.;
Telesforo Garda Delfín S~nchez Rllmos zeť Benita Jnaréze Manuel ThMiez ll lfíi2:o v "
.I
".
důležitěišfmi
Norierra Laso. Jak ie možné. že se tito cizinci stali mnohem .......,
J
T\1exičanů posledně
vlastně přišli
ll jak
J
J
.J
než mnoho přfkladu
ke svému majetk'11 si múžeme ukázat na přítelem
jmenovaného, be1ý hyl nejen osobním
Porfiria Díaze, ale také
neislav11ěiším Soanělem v Mexiku vt1hec. díkv svvm aktivitám během revoluce. J
J
.1.
"
městě
Norie2:a hvl ashtriiec Nllrodil se ve .......
e/
ol
.I
J
Col0mhres a v roce 1867_ kdvž mu ol
J
hvlo 14 let nřinlul do 1\1exika za svÝm· strvcem 1\1endozou Pozděii nracoval v iednorn .1.
e/
.1.
.I
J
.I
J
.1.
skladu s nápoji u obchodníka Vicente Castra, s jehož dcerou Guadalupe Castro Garda snolečnost .1.
se oženil V roce 1886 zllložil s hrlltrem Remi2:em u Norie~m
Remi2:o V
ber~
v Hno e1
4,....J
se
.. Sociedad Mercllntil Jl
věnovala Anředevšfm něstování .I.
bavlnv. Zahátko shromáždili kanitál 100 tisfc nesos a
začali
v roce 1888 koupili 60 risfc hek'ian1 v Chihuahua z obecní
půdy a
-'
.l.
.1.
a nrodeii taháku a .I
.1.
nodnikat v
.1.
také
donravě .1.
několik
a
haciend
a půdu na jih od Ciudad de México v Chalcoi 7 . V 90. letech pomohli mexické vládě vÝměnou .I
s dluhem
století se z
něj
určité
za
whodv Dále .I
.I
něstovalo
nroto haciendv_ "',I kde se
.1.
surovinv nro .1.
ol
.1.
mnoho dalších aktivit a na
přistěhovalce,
stal, z tohoto chudého
Mexika.' vlash1ík velkostatkú a osobní
měl
nřítel
~
v~rohv kořalkv ol "',J .ni·edevším _ ,J
kukuřice
.I
.;
největších průmyslníků
nebo fazole a1e také cukr_
,I
nulcme farmv na maso neho
.1.
...
ol
,J
Mnoho haciend hvlo v Morelos iako tv Vicenta Alonsa a ieho .I
znám iako ..,
Navařan
.,
můkonnik něstováni •
•
'
.,;
J
J
J
,J
Kromě
to..'
j
notomků. .1.
_,
Braulio lrim1e vlastnil mnoho haciend na
.....
mléčné
cukrové ti1inv a rÝže. zeiména v okoH
Ouerétaro_ Hida1uo a Distrito Federal.
20
Díaze
obilí_ rvže_ ,I
jeden z
nočátku
.1.
něstování
I
J
J
Alonso hvl -'
města
Cuautla.
obilí ve státech
kontrolv nrodukce a obchodu ""
kontrolovali i nrodukci obili v širokém okolL k čemuž 4
vÝrohkv
~
•
.a.nřisniva1o .J_
1 vlastnictví 80
' meste a ok·ol'í~ ' pek aren v hl avnun 1 . v
1-
..r"<
•• •
....
..-.
•
v
'""-.1
...
,.
••
,..
•
•
-~
•
, ..... "
••
~
··~--..~·-.........
...,
,,...
-~
. . . . . . . . . . ,.
\. ennn. 1V1ano. tmpresanos espanmes y soCieoao capmmsm cn lVICXICo \ 1l'>-tl.l-1 'J L\1 1. Lrcmncs \ \.llJOn 1 1'I ':I:". sir i0i-i02 IX.
""
•
·.
.
• -··
LUOIOW. L .. Op ClL SU. 1:111
....
ll'l
V okolí hlavního
města
Ibáfíez na jehož farmách se
podnikalo v zemědělství mnoho dalších jako Manuel
pěstovaly
obiloviny, ovocné stromy a choval se dobytek
Kontroverzní postavou byl Ramon Fernandéz, vlastník jedné z největších a nejbohatších haciend v Distrito Federal, Haciendy de Coapa. měl
suroviny na pulque. Také Noriega
v okolí hlavního
města
Pěstoval
zde obilí a
mnoho haciend a jeho Důležitou
systém zavlažování vyvolával spory s vlastníky okolních haciend.
oblastí
byl stát Bajío, obilnice země, kde Španělé kontrolovali produkci a obchod vytvořením několika
organizací.
Na severu Mexika se choval bavlna. Naproti tomu na jihu se Bratry Zaldo nebo
pěstiteli právě
hlavně
pěstoval
dobytek k zásobování
dolů
tabák, káva a sisal. Z jmen
v okolí a také můžeme
uvést
sisalu byli na Yucatánu Avelino Montes a Rogelio
Suaréz. V průmyslu se Španělé věnovali především výrobě textilu, tabáku, papíru a různého spotřebního městech
zboží.
Důležité
byly i továrny na chemické výrobky ve státech a
Monterrey, Puebla a Distrito Federal.
V roce 1900 založili na severu první
huť
v Mexiku
vůbec.
Byla to
společnost
"Hierro y acero de Monterrey" a vlastníky byli Antonio Basagoiti a Adolfo Prieto. Tato
společnost měla rovněž
vliv na modernizaci pivovaru v Monterrey, který vlastnili
další Španělé Francisco Sada a Tomás Sansano. Adolfo Prieto byl rovněž zakladatelem a do své smrti v roce 1945 i správcem další společně s Álvarezem de las Vallinas
Z dalších
odvětví
"Tabacalera Mexicana" a v Puebla, kde
soupeřili
to byly
19
.
společnosti
Oba byli z Asturie.
především
čokolády.
"Fundidora de Hierro y Acero"
Ovšem
továrny na výrobu tabáku, známá
nejdůležitější
úlohu hrál textil,
hlavně
s Francouzy a Distrito Federal, kde bylo celkem 4 7 továren ve
vlastnictví cizinců a 25 z nich patřilo Španělům 20 . Takové byly tedy soukromé aktivity Španělů, ale nyní přejděme k oficiální politice obou
států,
která
právě
v období vlády Porfrrio Díaze doznává razantních
změn, které souvisejí především s vývojem Španělska a jeho kolonií. 19
20
Cemtti. M., op. cit.. str. 103 lllades, C., La presencia espafiola ... , str. 45
19
Asi od roku 1800
můžeme -Sledovat
rozpíruuré -Silahy--Spojených
států.-
V -Čele
jim v této době stálo Španělsko a jeho kolonie. V roce 1819 Španělská koruna uzavřela s USA dohodu o podstoupení všech svých oblastí na východ od Mississippi, jednalo se o Floridu. Samozřejmě je zde vidět jasná snaha Španělska zbavit se území, které se již nedalo udržet. Spojené státy ale
přesto značně
podporovaly nezávislost jeho kolonií a
roku 1829 vydaly Monroeovu doktdnu, dokument, kterým vymezovaly svou sféru vlivu v celé Americe. Rozhodujícím faktorem v jejich rozmachu se měla stát válka se Španělskem o Kubu. Ta byla již od doby Thomase Jeffersona velkou zájmovou sférou. V 70. letech 19. stol. přerostl obchod mezi Spojenými státy a Kubou Španělsko-kubánský. Hlavní obchodní komoditou byl cukr. Pro Španělsko se v tomto období stávala Kuba drahou, obchod nevynášel a docházelo zde k řadě povstání. Ty byly podporovány Spojenými státy a bylo jasné, že se schyluje ke konfliktu. Rozhodujícím pro mnoho historiků bylo zdražení cukru z 17,60 peset na 33,50 na tunu. Podle nich mohlo k nepokojům dojít až o mnoho let později 21 . Válka mezi Spojenými státy a Španělskem vypukla v roce 1898, kdy došlo v havanském přístavu k výbuchu amerického
křižníku
Maine. Spojené státy prohlásily,
že šlo o sabotáž ze strany Španělska a vyhlásily válku. Ta neměla dlouhého trvání a odehrávala se nejen v Karibiku, ale i u Filipín. K rozhodujícím porážkám došlo 1. května
u Cavite (Filipíny) a 3.
července
u Santiago de Cuba.
V Mexiku byla válka velmi sledována. Spojené státy vyvinuly velké úsilí, aby Díaz zůstal neutrálne2 . Přesto zde byla značná veřejná podpora Španělsku. Rovněž zde usídlení Španělé prostřednictvím Casino Espafíol vybrali 800 tisíc dolarů, které poslali do Španělska jako podporu 2 ·~. Výsledkem války, ve Španělsku je vždy označována jako "desastre" (tedy pohroma- pozn. autora), byla ztráta posledních kolonií v Americe, Kuby, Portorika a Filipín. Španělsko tak definitivně opustilo pozici velmoci. Ve Španělsku nenalezla
Illades, C. La presencia espaňola .... str. 21 ~~ Ojeda Revah, M., op. cit. str. 29
21
23
Illades, C. La presencia espafíola . str. 23 a také Ojeda Revah. M.,op. cit., str. 30 20
podporu u silných anarchistických vrstev, které ji Například
označily
za imperialistickou.
barcelonští anarchisté dokonce podporovali nezávislost Kuby.
Tato válka hodně změnila postoj Španělska vůči zemím Latinské Ameriky. Především zahraniční
začala
politika se
orientovat na državy v Africe, v Maroku. Ty
se staly prioritou a problémy s nimi vyvrcholily zejména v roce 1909, kdy došlo k tzv. ,,Semana trágica", tedy tragickému týdnu v Barceloně, kde anarchisté postavili barikády a padl zde i
učitel
Francisco Ferrer García, který se
později
stal v Mexiku
ikonou. Nemůžeme ale říci, že Španělsko ztratilo zájmy v Latinské Americe. Nyní se
ale rozhodlo postavit se rozpínavosti USA jinými kulturní programy, které
měly
diferenciaci k Spojeným
státům.
rozmachu USA,
hlavně
zbraněmi. Především
podporovalo
ukázat propojenost a blízkost zemí a tedy jejich Mexiko sloužilo
právě
jako jakási bariéra
vůči
větší, stejně
jako
díky své poloze, a proto zde byla podpora
ohlas. Tomu napomáhala i politika Porfiria Díaze, který
upřednostňoval
evropské
klienty, aby tak konkurovali těm z USA. Španělsko mělo v Mexiku následující zastoupení: v hlavním městě byla
Legación, což byl zastupitelský
úřad,
starosti také právní záležitosti.
který
V jeho
měl
nižší status než ambasáda a
čele
měl
na
byl• muž s titulem "Ministra
plenipotenciario". Dalšími významnými místy byly konzuláty v Ciudad de México, ve Veracruz a v Tampicu. Od roku 1912 přibývá v Torreónu. Vyslancem a tedy vedoucím diplomatické mise Španělska v Mexiku byl od roku 1907 Bemardo Jacinto de Cológan y Cológan. V diplomatických službách se ocitl poprvé v roce 1866, kdy byl členem zastupitelského sboru v Řecku. Jeho kariéra vedla přes Turecko, Venezuelu do Mexika, kde vykonával od roku 1875 funkci prvního sekretáře. Odtud putoval do Pekingu, kde se stal svědkem povstání boxerů v roce 1900. Tato událost na něj měla velký vliv a sehrála i úlohu v Mexické revoluci, jak uvidíme. Z Pekingu byl vyslán do Washingtonu a odtud do Mexika. Mexiko mělo v Madridu rovněž Legación a několik konzulátů, například v La Coruiii. Šéfem mise byl od roku 1904 Juan Antonio de Béistegui a to do ledna 1912, 21
se Španělskými autoritami a v únoru roku 1911 byl dekorován titulem "Caballero Gran Cruz de la Orden de Isabella Católica". V ekonomické
rovině
se vztahy nijak
výrazně
nelišily od
předchozích
období.
Vzhledem k industriální zaostalosti obou zemí a tudíž jejich závislosti na velmocích, zaujímal obchod mezi nimi
druhořadé
postavení.
Ve Španělsku v tomto období tvořilo zemědělství 70% ekonomiky. Třetinu vývozu
tvoňlo
víno a olivový olej.
Hlavně
do Francie, Velké Británie a Spojených
států. Tyto státy také pňspěly k částečné industrializaci Španělska v poslední třetině
19. stol. Hlavní
zahraniční
investice plynuly do infrastruktury. Mexiko kupovalo ze
Španělska především zvířata, plodiny, textil, nápoje a papír. Bylo to 5% z celkového
importu Mexika (Viz. Příloha 1). Španělsko naopak nakupovalo z Mexika drahé kovy, vlákna sisalu, hrách a dřevo. Tento export činil 0,8-2% celkového vývozu24 • V obchodu mezi zeměmi
můžeme
registrovat tři etapy. Do roku 1882-1883, kdy
došlo k růstu až na milión pesos. Do roku 1903-4, kdy pozdější
etapa s vrcholem mezi léty 1905-1907, to se
pesos. Poté dochází k značnému úpadku 25 .
24
25
Ojeda, Revah, M.. op. ciL str. 30 Illades, C.. La presencia espaňola .... str. 29 22
činil
dva miliony pesos a
vyměnilo
zboží za 3 miliony
Krize porfiriátu: Anarchismus, Creelmanovo interview a volby v Morelos "Předpovídám
největší
Mexiku
opotřehovanou,
stran; sterilní a
a
nejsilnější
ze všech revoluci. Ne revoluci
ale revoluci saciálnl Nikdo jí nebude moci
zabránit. " 26 Takto hodnotil situaci v 90. letech v Mexiku bývalý prezident Lerdo de
Tejada ze svého exilu v New Yorku. Skutečně
i v těchto letech nebyla stabilita režimu definitivní_ DiHežitým prvkem
byl anarchismus, který podporoval n.Jzná rolnická povstání. Všech.na byla sice 1 presto h_y 1_a pre d_zve sti rnno_hem vetsLo s mens1m1 c1 vetsmu obtizem1 porazena, a_e vr
•
v•
v
vr
rv
•
•
v
v
v
v
'
v
v'h
hnutí, Mexické revoluce Otcem zakladatelem, pokud
mť1žeme
použít tohoto
anarchismu byl Plotino Rhodokanty Narodll se v Aténách 14 odjel do
Paříže,
označení,
října
jeho mexických
žákť1
do
Bakunina a Piotra Kropotkina, syndikalismus a
1828 a v roce 1850
kde se setkal s jedním s největších anarchistických ideologú Pierrem
Josephem Proudhonem. Jeho vliv byl pro Rhodokantyho určující a řadu
mexického
dělnické
počátku kteří
20 století, kdy
stejně
přejali
tak i poté pro
ideologii Mijaila
byli ve svém myšlení orientováni spíše na
organizace.
Bylo to také v Paříži, kde se Rhodokanty v roce 1860 setkal s jednim Mexičanem,
o špatné situaci ve své zemi když byl v
úřadu
prezidenta Tgnacio Comonfort Rhodokanty se rozhodl odjet do Mexika a
učinil
který mu
vyprávěl
všechny přípravy, ale vzhledem k tomu, že Comonfort už dávno padl a ve Španělsku začala válka Reformy. Rozhodl se tedy odjet do Španělska, zdokonalit se v jazyce a počkat
na vhodnou
příležitost
k odjezdu. Ta nastala o rok
později
a Rhodokanty se
vylodil ve Veracmzu. DoRO. let vedl první mexickou anarchistickou organizaci, která podporovala rolníky v jejich povstáních a to již od vychoval
řadu
Porfiriátu,
ačkoli
2 "
svých nástupcú, bez výraznějšího
časú
Benita Juaréze.
Mexičani1, kteří pokračovali úspěchu
KraULe, Enriquc. Ei sigiu de ius ~.:audiiios, Barceiona i 994, su-. 3 i i 23
Rovněž
v jeho díle v období
Jiným druhem anarchismu, který se rozvinul v období porfiriátu, byl anarchosyndikalismus. Ten byl spojen s ekonomickým rozvojem Mexika a jeho postupující Přesto
industrializací.
do roku 1900 nedošlo k žádnému konfliktu.
Následně
se ale
v důsledku krize ekonomiky přeci jen efekt dostavil. V prvním desetiletí totiž došlo ke snížení platů
dělníků
až o 20% a naopak k růstu cen až o 80%, jako tomu bylo ve
státě
Chihuahua 27 . Nebylo to ale zdaleka vše. V roce 1903 vydali ve
státě
Oaxaca
bratři
Magón, Ricardo, Enrique a Jesús, své noviny Regeneración, kde ve
Florés
článku
"El
constitución ha muerto" (Ústava zemřela- pozn. autora) kritizovali Díaze. Poté sice museli uprchnout do Spojených
států,
ale jejich noviny se i
přes nařízení úřadů
dál
šíňly, obrat byl podle odhadů 25 tisíc kusů . V exilu také založili stranu Partido
28
Liberal Mexicano (PLM). Bylo to začaly šířit
mezi
dělníky. řada
v roce 1907, kdy se načerpali řadu Součet
z nichž
právě
měla
Vliv také sezónních
jejich zásluhou, že se myšlenky anarchismu ekonomická krize ve Spojených státech
dělníků
vrátila do Mexika. Tito
v USA
anarchistických myšlenek, které nyní zatáhli zpět do vlasti. všech
těchto faktorů
nejdůležitější
byly tyto
tři.
vedl k několika stávkám mezi léty 1905 až 191 O, V červnu 1906 stávka v textilce Río Bianco ve
Veracruz, v lednu 1907 v dole Cananea ve železničářů
dělníci
státě
Sonora a v roce 1908 stávka
státu Chihuahua, na důležitém úseku spojujícím Mexiko a Spojené státy.
V souvislosti s rozvojem mexického anarchismu
řada autorů zmiňuje
vliv
Španělů . Je třeba říci, že se jednalo jednak o vliv přímý a o vliv nepřímý.
29
Přímý
vliv
směřoval
spíše do
dělnické
sféry. Od roku 1887 byl totiž ve
Španělsku, dle zákona o tisku, povolen syndikalismus 30 . Španělsko tak v této době mělo nejsilnější anarchismus na světě 31 a mnoho z těchto utopistických ideologů našlo útočiště právě
v Mexiku. Na
počátku
20. stol. bylo dokonce
španělskou
oficiální
politikou posílat tyto anarchisty do exilu. Mnohdy jim i platili lístky. Zejména 27
Historia de Mexico, Barcelona 2001, str. 135 Historia de México, str. 136 29 Např.: Jolm Hart, El anarquismo y la cla se obrera mexicana, México 1980, Jan1es D. Cockroft, Precursores intelectuales de la revolución mexicana. Madrid 1999 nebo třeba Mario Ojeda Revah, op. cit. 30 Illades, C., La presencia espafiola ... , str. 168 31 Hart, J., op. cit.. str. 28 28
24
začali
Barcelonští anarchisté se
organizovat v Hispanoamerice a Mexiko bylo jednou
z destinací. V roce 1907 založili v Barceloně "Solidaridad Obrera"
(Dělnická
solidarita
- pozn. autora) na podporu revoluce, zejména Magónovců 32 . Jak takováto podpora probíhala? nebo o
přednášky
dělníky,
pro
Buďto
se jednalo o různou publikační
kde tito ideologové
autory své doby. Jedním z příkladů je i
tlumočili
španělský
činnost
významnější
mnohé
boháč
vydavatel Manucci,
s
anarchistickými tendencemi a majitel vydavatelství s příznačným názvem "Editorial Manucci". Usadil se v Mexiku a založil zde tiskárnu, kde tiskl díla Bakunina, Proudhona, Kropotkina nebo Marxe. Vše za přijatelnou cenu 25 centavů za kus 33 . V roce 191 O se seznámil s velkou osobností mexického anarchismu Antoniem Díazem de Soto y Gama a od této chvíle se stali úspěchem.
Příkladem
je
jistě
přáteli.
José Zaldívar,
Ne všechny pokusy ale
španělský
skončily
exulant, který se
marně
pokoušel na Yucatánu založit anarchisticko-socialistické novini 4 . Ačkoli
tato podpora
dělníků
ze strany
španělských anarchistů
byla jistě
značná,
její význam je v kontextu mexické revoluce zanedbatelný až do roku 1915, kdy se poprvé od vypuknutí konfliktu totiž kolem sedmi tisíc nemůžeme
mužů
dělníci organizovaně zúčastnili bojů.
Zorganizovali
na podporu generála Obregóna. Ale v této
době
již
ani tak mluvit o myšlenkách evropského anarchismu, jako spíše
mexického. Nepřímým vlivem pak byla samotná přítomnost Španělů v Mexiku. Od roku
1900 v Mexiku dochází k nárůstu nacionalismu, právě díky tomu, že řada Španělů byla vlastníky továren. Nenávist rostla ale i
vůči španělským
a
vůbec
cizím
sice v Mexiku mnoho nebylo, ale ti co zde pracovali dostávali mnohem samozřejmě
vyvolávalo nelibé reakce jejich mexických
ve Veracruz konzul USA tvrdil, že rozlícený dav
útočil
dělníků. Těch větší
spolupracovníků.
na továrny
plat. To
V roce 1906
cizinců
a zejména
Španělů. Tento stav měl přetrvat i do samotné revoluce, jak ještě později uvidíme.
lllades, C., El movimiento obrero espaňol y la Revolución mexicana in lllades, C., La presencia espaňola... , str. 168 33 Cockroft, J. D .. op.ciL str. 70 34 Clark, M. J.. Organized labour in Mexico, Chapel Hill 1934, str. 6 32
25
Situace v Mexiku tedy v první nějak
nedá íici, že by byl Díaz
dekádě
20. stol. nebyla příliš stabilní, ale také se
ohrožen ve své pozici. Aby se tak stalo musel by být
konfrontován také na úrovni vysoké politiky. V únoru
1908
poskytl
Porfirio
Díaz rozhovor
americkému
novináři
Creelmanovi pro známý newyorský měsíčník Pearson's magazíne. Článek se jmenoval "President Díaz. Hero of Americas" tedy prezident Díaz, americký hrdina. Článek vyšel v březnu stejného roku a Díaz
zařídil,
aby jeho
španělskou
verzi otiskl mexický
vládní deník "El Imparcial". Rozhovor se týkal
kromě
jiného i budoucnosti Mexika. Díaz prohlásil, že již
znovu nebude kandidovat na prezidenta, přesvědčovali.
Dal tak najevo
tomto rozhovoru
začaly
posvěcení
přestože
demokratickým volbám v roce 191 O. Záhy po
vznikat nové strany, které
chtěly uspět
se svými kandidáty.
dřívějších,
ale tentokrát si Díaz
Pravdou je, že se toto prohlášení nelišilo od mnoha uvědomoval, Přesto
jej jeho spolupracovníci
že mu bude ve volebním roce 80 let, tudíž mu nezbude mnoho
času.
se počítalo s tím, že bude zasahovat do politiky dokud nezemře. dvě
Vznikly
nové politické strany. Demokratická generála Bemardo Reyese a
Partido Antireeleccionista (tedy proti znovuzvolení) pod vedením Francisca Inocencia Madera a Vazquéze Goméze. Pro jeho spolupracovníky científicos to byl šok, ale také otázka, co tím Díaz myslel. Byl to
skutečně
politici mu již nejsou
impuls k reorganizaci strany nebo pokus o to zjistit,
nakloněni.
hlavu na špalek. První
důležitou
V druhém
případě
tak mohli položit,
zkouškou jakže to Díaz myslel se
kteří
obrazně řečeno,
měly
stát lokální
volby ve státech Morelos, Yucatán, Coahuila a Sinaloa v roce 1909. Z nich byly nejdůležitější
Místní
volby v Morelos. úspěšný
guvernér Manuel Alacrón, který se narodil v roce 1851 a
zejména se proslavil ve válkách s Francouzi, byl totiž
opět
zvolen do funkce v roce
1908, ale ještě téhož roku zemřel, proto se vypsaly nové volby na rok 1909, ve kterých se měly projevit nové svobodné principy. Porfirio Díaz
měl čtyři
kandidáty, jednalo se o jeho lidi nebo o Alacrónovy 26
spolupracovníky. K nim pak Alacróna, stoupenec
císaře
začal
do Morelos, kde
ještě přibyl
Pablo Escandón, což byl úplný opak
Maxmiliána, ktetý studoval v Anglii a v roce 1900 se vrátil
rozvíjet podnikání s cukrem. Nebyl oblíbený a ani se
stát guvernérem, ale místní latifundisté
potřebovali právě někoho
nechtěl
takového, figurku,
kterou mohli manipulovat, aby získali více půdy. Problém nebyl v penězích, ale v tom, že
kromě půdy
mohli získat
v Distrito Federal, již žádná nezbývala,
jedině
za pomoci
různých
souhlas guvernéra. Nemohli nutit Díazovi
sdělil,
soudních
vesničany,
kliček
kromě půdy veřejné.
a k tomu
Ji ale
potřebovali
aby se jí vzdali. Escandón
tichý
osobně
že nechce kandidovat, ale nakonec přijal.
Opozici
tvořili hlavně farmáři
a
vesničané.
měli rovněž
Ti
svého kandidáta,
Francisca Leyvu, pomocníka Benita Juáreze a prvního guvernéra v Morelos, který příliš zadobře.
nebyl s Díazem svému
stáří, měl
Sešel se s farmáři u sebe doma o vánocích, ale
kvůli
73 let, odmítl. Navrhl jim ovšem svého syna Patricia. Tak došlo
k založení Leyvistického liberálního politického klubu, který brzy
čítal
na 1500 osob
v Cuautle 35 . Rovněž docházelo k mnoha oslavám kandidatury jak v ulicích měst tak na vesnicích. Celý stát
rovněž
oficiálních mluvčích,
zaplavily letáky s žádostmi na
kteří
půdu
a vodu a také mnoho
tvrdili, že Patricio Leyva se o všechno postará. Byli čím dál
více populáiní a také provokativní a neobávali se tak, jako kdysi. "V malé severovýchodně ředitelem
od Cuernavacy byl místní
vůdce leyvistů,
vesničce
Fermín Bel/o, povolán
policie v Cuernavace k politickému šéfu. Ten se jej optal jak probíhá
kampaň a on mu řekl, že dobře. ,Šéfjej informoval, že pakliže má Escandón vyhrát --
don Porfirio to tak Bel/o
okamžitě
uspořádal
- jeho vesnice
nemůže
nerozpustí svúj klub, on a jeho stoupenci budou posláni do pracovních
táborz'J na Yucatánu hned jakmile se Escandón ujme Porfiria a ne
podporovat Leyvu a že pokud
nějaký námořník.
úřadu,
kde velí kapitán ve stylu
(v narážce na povolání Patricia Leyvy- pozn. autora)
V předchozích volbách by .~el domll a rozpustil klub, ted' ale šel přímo za Sedanovými (velitelé
35
buňky
v Cuernavace) a ještě totéž odpoledne místní klub
Womack. J., Zapata and Lhe mexican revolulion. London 1972, str. 44
27
uspořádal
protestní
mítink a poslal na ministerstvo vnitra protestní dopis. Jedním ze signatáN1 byl Emiliano Zapata. "36 přesně,
Nevíme
kdy se Emiliáno Zapata narodil. Jedno z možných dat je 8.
srpna 1879. Co ale víme, je místo jeho narození. Byla to osada Anencuilco ve
státě
Morelos, která měla asi 400 lide 7 . Jeho otec byl mestic (míšenec indiána a bělocha pozn. autora) a
měl
spíš blíže k indiánovi. Zapata
měl
proto velmi tmavou
pleť,
což
vyvolalo legendu o tom, že je indián. Jeho otec choval střední třídy
a
koně
umožňovalo
a obchodoval s nimi. Toto povolání patřilo tehdy spíše do
i samostatný
výdělek,
plat od velkostatkáře. V 17 letech, když mu otec
takže rodina nebyla závislá jen na
zemřel, převzal
jeho řemeslo a stal se
živitelem rodiny. V roce 1909 byl jmenován alcaldem (starostou - pozn. autora) vesnice. Bylo mu asi 30 let a to bylo velmi málo. Z toho si
můžeme udělat
obrázek
jaké popularitě se těšil. Do voleb v Morelos ale výrazněji, než podpisem, nezasáhl. Prvního února došlo k nepokojům v Cuautle, kam Escandóna. Což bylo velkou chybou, vzhledem k nízké městě.
Jejich vlak přijel krátce
protože se jednalo o
pondělí,
před
pňjeli orátoři popularitě
oslavující
Escandóna ve
polednem. Mnoho lidí z davu tu bylo z donucení,
tedy normální pracovní den. Dav neměl mnoho sympatií řečníky. Občas
pro elegantního pána obklopeného zaplacenými
"Mueran los gachupines" (tedy
ať
se z davu ozvalo
zhynou gachupínové, to byl výraz pro majitelé
půdy a někdy i pro Španěly - pozn. autora), což značně znervózňovalo mluvčí, až konečně
jeden z nich požádal dav o provolání slávy Escandónovi. K jeho
potupě
zvolalo několik lidí "Viva Leyvaaa/" (Ať žije Leyva- pozn. autora). Řečník propadl záchvatu vzteku a
začal
proklínat dav, nazval
přítomné
" ... imbecily a
nevděčnými
vandráky". 38 V tom okamžiku na něj vyletěly kameny a dav se brzy změnil na rozhněvanou
hlavním
a
vřískající
důsledkem
jednoznačné.
masu. Následovalo zatýkání, razie, ale ne krveprolití. Ovšem
bylo Escandónovo
vítězství,
které místní noviny
K velmi podobné situaci poté došlo i
191 O, kde obdobným způsobem
zvítězil
Díaz.
36
Womack. J.. op. cil.. str. 51 Alba. V. op. cil.. str. 32 38 Womack. J.. op. ciL str. 56 37
28
při
označily
jako
prezidentských volbách v roce
očekávání.
Vláda Escandóna probíhala podle
Morelos se nenacházel v tak
špatné situaci od doby války s Francouzi. Prakticky zruinoval státní politický systém a v jedné oblasti vyvolal rolnické povstání. Nakonec doslova utekl v březnu 1911, ovšem
oficiálně
a svévolné jednání mnoha místních pulque, místní druh
kořalky,
se
správců.
začala
pronásledování
Leyvistů.
vyvolalo anarchii
V Cuautle tak ulice zaplnily odpadky a
prodávat na ulicích. Bylo to sice v rozporu ně
s Escandonovými rozkazy, ale nikdo na Pokračovalo
počínání
podnikal cesty do Ciudad de México. Jeho
věc
nedbal. Jediná
Jeden obchodník byl
se ale
nezměnila.
například zatčen
za to, že
neuklidil ulici před svým obchodem39 . Prezidentské volby chystané na rok 1910
měly
nakonec
tři
kandidáty. Generála
Bernarda Reyese, Porfiria Díaze, i přes jeho veškerá ujišťování a především Francisca Madera. Generál Reyes byl velmi váženým vojevůdcem
tehdejšího Mexika.
Rovněž
se
občanem osvědčil
a podle mnohých i nejlepším jako guvernér provincie Nuevo
León. Jeho kandidatura ale nesledovala jeho zvolení za prezidenta. Jeho plánem bylo stát se kandidátem na viceprezidenta u Porfirio Díaze. Tato funkce de facto třeba
jejímu nositeli nástupnictví po Díazovi. Je
mít
opět
na
paměti,
zaručovalo
že Díaz
měl
již
mít osmdesát let, proto měl jeho viceprezident reálnou naději na post prezidenta. Reyes ale
udělal
zásadní chybu.
Počítal
s tím, že Díaz ustoupí a navrhne jej jako
svého viceprezidenta. Díaz nejenže neustoupil, naopak se rozhodl stoupence. Generál nakonec opustil Mexiko a Evropě.
Díazovi tak zbýval poslední
oficiálně
odjel na
dětí.
Obdržel, jakožto
člen
zemědělství
a ve svých 20 letech se vrátil
osobou rodinného podnikání,
například
cestu po
městě
Parras a byl
univerzitě
domů,
vzdělání
v USA v Berkeley
kde se ihned stal
vůdčí
zavedl moderní americké stroje na sklízení
bavlny.
19
inspekční
bohaté rodiny, kosmopolitní
v Mexiku, USA i v Evropě, zejména v Paříži. Na vystudoval
Reyese a jeho
soupeř.
Francisco lnocencio Madero se narodil roku 1873 ve nejstarší z patnácti
zničit
Womack, J., op. cit.. str. 66
29
Měřil méně
se
věnoval
než metr šedesát,
měl
ostrý hlas a kromě obchodování a podnikání
také spiritualismu, theosofii a homeopatii. V očích
jako blázen. V roce 1901 prošel
těžkou
zkouškou, když mu
některých
umřela
lidí se jevil
matka. Vzdal se
pití a kouření, na čemž byl podle vlastních slov závislý a prodal vinný sklep40 . V roce 1903 vstoupil do politiky, když se seznámil s drastickými metodami vůči zaměstnancům mnoha haciend. Šest let se věnoval regionální politice. Založil
politický klub v San Pedro, který nesl jméno Benita Juáreze. V roce 1909 vydal velmi slavnou knihu "La sucesión presidencial en 191 O" (tedy "Prezidentské následnictví v roce 1910"- pozn. autora). V něm
chtěl
realizovat
velký demokratický ideál, svobodné a čisté volby, svobodu správy a respektování práv států.
Díazovi Madero vyhovoval, protože
odváděl
hlasy jeho
největšímu
konkurentu,
generálu Reyesovi. Ovšem jeho científicos jej považovali za blázna. S Reyesem také neměl
nejlepší vztahy. Tvrdil o
něm,
říkal,
že je militarista a Reyes na oplátku
že
Madero je demagog. Po založení svojí strany a jejího periodika "Antireeleccionista", který vedl José Vasconcelos, se vydal na severního Mexika.
Kampaň
předvolební kampaň
do
států
slavila úspěch, a tak po vyšachování Reyese
centrálního a začal
mít don
Porfirio obavy i z Madera, tohoto gestikulujícího s kozí bradkou a zasněnýma očima 41 . V červnu jej dal zatknout a výsledky voleb
nechtěl
ponechat
náhodě
málokoho překvapily. Díaz obdržel 18 829 hlasů, Madero 221
42
.
a
skutečně
Díaz se stal
prezidentem a jeho nástupcem byl Ramón Corral. Po protesty
neúspěchu
vůči
byl Madero v obtížné pozici, strana byla dezorganizovaná a jeho
volbám ignorovány.
Měl
na
výběr dvě
možnosti, ustoupit a
přijmout
výsledek nebo utéct do exilu a zahájit revoluci. Rozhodl se pro druhou variantu.
40
Knight, Alan. La revolución mexicana del porfiriato al nuevo régimen constitucional, vol. L México 1996, str. 81 41 Alba .. V.. op. cit.. str. 24 30
Španělská reakce na krizi porfiriátu Pokud bychom
chtěli
tuto kapitolu shrnout do jedné věty, musíme říci, že žádná
reakce se nekonala. Španělská politika se nijak nezměnila, reakce ve Španělsku zůstala stejná jako po celou dobu porfiriátu a jediné co se
mění
několika
je situace
soukromníků, kteří začínají pociťovat nenávistné reakce Mexičanů. Španělská legace,
tedy vyslanectví s menší hodností než má ambasáda, ale s právními funkcemi, věci:
stále stejné
žádosti o uznání
organizuje oficiální které napomáhaly
návštěvy.
Cológan
španělské vládě
Podívejme se nyní na
titulů,
pasy,
výměnu
nových
rovněž
posílal
ústřižky
španělského
třeba říci,
a
nařízení
a
z mexických novm,
k lepší orientaci v situaci v Mexiku.
některé
zajímavé
vyslanec mezi léty 1907 až 191 O v Mexiku. Tyto vlád. Na úvod je
zákonů
vyřizuje
že vztahy mezi
věci,
které musel
věci jasně
oběma zeměmi
řešit španělský
dokumentují vztah obou
byly výborné a
stejně
tak
vyslance s donem Porfrriem. Nedochází tady prakticky k žádným
konfrontacím, ba naopak spíše k velmi přátelským dohodám nebo Nejdůležitější
schůzkám.
dohodou tohoto období byla objednávka mexické vlády na 30
000 pušek typu Mauser Mondragón 43 . Cológan o ní mluvil nejen s Díazem, ale také zařizoval potřebné
formality se svou vládou, jak o tom
1907 a také i telegramy, které
vyjadřují
svědčí několik
zpráv z roku
Díazovu spokojenost. Ve stejném roce
dokonce přijel do Mexika i španělský zbrojíř a mechanik s novým typem pušky 44 . K velkému zármutku pak Cológan oznámil 2. dubna 1908 své
vládě
krach jednání.
Mexičané se rozhodli nechat si pušky vyrobit v továrně Neuhausen ve Švýcarsku, kde
je to vyšlo o 30% levněji 45 . Nebyla to ale jediná vojenská spolupráce mezi roku 1907
španělské
zeměmi.
Napíiklad v červnu
vyslanectví žádá vládu o informace o mexické
armádě.
O její
organizaci, výzbroji a výstroji 46 . V záznamech jsou také dvě žádosti, které předložili mexičtí velitelé o návštěvu Španělska a vojenských objektů. Prvním je Gustavo Salas, 4
Knight A.. op. cit.. str. 99 AMAE. II 1658. Despacl1o 65. 17. 9. 1907 44 AMAE, II 1660, Nota 51 45 AMAE. II 1658, Despaclto 30. 2. 4. 1908 46 AMAE. H 1660, Nota 94. Je možné. že se jedná o součást vyjednávátú o dodávce zbratú, avšak v textu o tom netú ani jediná znúnka 31 "
43
major prezidentské gardy, který chtěl navštívit v roce 1908 školy, cvičiště a továrny 47 . Druhým je slavný generál Bemru·do Reyes, který tím maskoval z prezidentské
kampaně.
Ten si podal žádost v prosinci 1910 a
soudě
svůj
odstup
podle formulace,
nechtěl navštívit jen Španělsko. Píše totiž, že chce studovat evropská vojska
Bohužel pro
něj
se zapletl do byrokratického aparátu, a proto musel
opětovně
48
.
žádat
v lednu následujícího roku, aby mu nakonec bylo v únoru vyhověno. Cológan se nejen nechal informovat o potížích mexické rovněž často Spanělsko
nebezpečí
informoval o
informoval o stavu ve
Střední
kampaň
Marocká španělské
Spanělsku,
informoval o stavu ve
zahraniční
politiky, ale
zejména o kampani v Maroku.
Japonska a schvaloval postoj USA.
Rovněž
Americe, kde stál za prezidentem Zelayou.
vyvolala v Mexiku v celku podstatný zájem. neJen u
kolonie. ale také u mexických politiků. Cológan musel kvůli zájmu novinářů
svolat do Casino roku 1909
Espaňol
zřídila
tiskovou konferenci, kde novinářům objasnil situaci. V srpnu
..Junta Patriótica" sbírku. kam poslal Cológan 200 pesos,
německý
vyslanec 100 pesos a Díaz dokonce 1000 pesos49 . Dobrým Díaz
vztahům
osobně zúčastnil.
napomohly
jistě
Jedna se konala na
i
dvě
oslavy v Casino
počest
narození
EspaňoL
kterých se
dědice španělského trůnu
a
druhá prostě na počest Díaze a jeho manželky v roce 1909. Ředitel tohoto centra si pochvaloval dobré vztahy prezidenta ke předehrou
španělské
kolonii a tato oslava byla jen velkou
k oslavám sta let mexické nezávislosti. řešit
Ale Cológan musel separatismus
Katalánců
a
i
několik
Basků. Právě
ošemetných situací. Jedním z problémů byl
jistý anonym oznámil, že Katalánci umístili
v Casinu bombu, zrovna v den oslavy narození dědice 50 , ačkoli se žádná nenašla. Rovněž
s nimi
měli několik incidentů
patrona San Jorge,
několik
z nich
v květnu roku 1908 a také na svátek svého
vyvěsilo
katalánskou vlajku, což bylo v rozporu se
zákonem, podle kterého mohly mít cizí vlajky jen zastupitelské pňhlásila
47 48
49 50
oficiální organizace "Orfeo Catalá".
AJv1AE, H lGGO. Nota bez označení A.-.
KAT""
/"\.lVI~,
TT ' 1 / / 1 \
ll 1 U\J\1,
'1t.T_..___
l'~Uld
1f\1
1111
AIV1AE, I--i 1658, Despacho70~ 10. 8. 1909 Nv1AE~ II lú58. Despacho 4-+. 12. 6. 1907
.,,.,
-'"'
úřady.
K organizaci se
Baskové nejvíce ohrožovali
španělskou
suverenitu svou publikační
ledna 1908 Cológan informuje o zahájení články
"Ezkotara'', kde se nacházely
publikační
činnosti
činností.
jejich
29.
časopisu
oslavující nezávislost Baskicka a hanící
Španělsko . Cológan se chopil akce a informoval policejního prefekta. O několik dní
51
později
policie odhalila místo vydávání a na
Cológanův
nátlak
autoři
museli
přestat.
Už v dubnu se ale objevilo nové periodikum "Azkatasuna". Ta byla také brzy zakázána. O rok časopise,
později
se
opět
vrací k Baskům, když informuje o jejich novém
který je ale vydáván v New Orleans. Kritizuje
španělskou
misi v USA, když
není schopna zabránit jejímu vydávání, jako to dokázal on o rok dříve 52 . Dalším problémem byla nenávist Mexičanů vůči Španělům. Cológan ji velmi bagatelizuje,
ačkoli
v roce 1907 oslavy
bylo jasné, že problém existuje. označil
Při výročí
nezávislosti Mexika
za poklidné oproti tomu, když byl v Mexiku poprvé, tedy
v letech 1875-1881, kdy byla
otevřeně
vyhlašována nenávist
vůči Francouzům,
53
Španělům a Američanům . O rok později vyzýval ke klidu při manifestacích
v Acapulcu a v roce 1909 odmítl potvrdit incident v "Teatro principal" (hl. divadle pozn. autora), který mu oznámil muerto, rey puesto"
španělský
(můžeme přeložit
konzul. Tam
měla
být
při hře
"El rey
jako "mrtvý král, dobrý král" - pozn. autora)
třikrát vypískána španělská vlajka 54 . Cológan představení sám navštívil, ale svědkem
vypískání podle svých slov nebyl. Podle Cológana tedy o nic nešlo, ale mnoho soudních sporů a žádostí Španělů o nahrazení majetku dokazuje opak. Nejprve si
stěžoval
don Francisco García, který byl
postižen na majetku při protišpanělských vystoupeních v Pueble 55 . Jeho problém byl ale menšího rázu. V tomto období se musely bratrů Villarů
Comareida, poškození
majetků.
předchozího.
1
AMAE, H ":' AMAE, H "' AMAE, H 4 ' NvlAE. H ""AMAE, H '
V
a Manuela Carrandiho,
Každý z těchto
průběhu
řešit závažnější
revoluce se
případů
kteří
měl
samozřejmě počet
1658. Despacho -l, 29. I. 1908 1658, Despacho. -l5. 26. 5. 1909 1658. Despacho93, 19. 10. 1907 1658, Despacho 46. 22. 6. 1909 2557. Despacho 97, 15. ll. 1909 33
problémy
pánů
Enrique
reklamovali na vyslanectví
vlastní složku, narozdíl od takovýchto stížností zvyšuje,
ale je třeba říci, že byly i zde a dokazují, že situace pro Španěly nebyla tak růžová, jak se snažil Cológan ubezpečit vládu Alfonse XIII. Nejzajímavějším případem je pozemkový spor u nejvyššího soudu, který vedl
Cológan jako zástupce Španěla jménem José de Cué. Jeho spis nejen, že má mnohem více stránek, než zbylá korespondence
španělského
vyslance a táhne se prakticky celou přichází vniveč,
dobu od roku 1907, ale také veškerá Cológanova snaha
když Cué
umírá roku 1911. Ovšem kolonie Španělů rozhodně zažívala i dobré časy. V lednu 1907 byla založena
španělská
škola a v říjnu
španělský
park, který
vytvářel
prostor pro nové
kolonie v blízkosti. Na závěr je třeba zhodnotit pozici režimu dona Porfrria ve Španělsku Alfonse XIII. Politické vztahy se shodují s těmi, jaké
měl
s mexickou vládou Cológan, a proto
nám více poslouží názory v dobovém tisku, kde se odráží názory především veřejnosti. Pokud si vezmeme rozdělit jej
na
dvě
průřez španělským
dobovým tiskem tohoto období, je
skupiny. První skupina Díaze
očerňuje
a snaží se jej shodit, zatímco
patří dělnický,
druhá jej vyzdvihuje a chválí jej. Do první skupiny
třeba 1:.
anarchistický a
reformní tisk, do té druhé katolický a konzervativní. N a úvod je nutné poskrovnu.
Někteří autoři
zdůraznit,
že zpráv o Mexiku a Díazovi je v novinách
tvrdí, že se do
španělského
tisku dostaly pouze výsledky
španělských toreadorů na mexické koridě , ale není tomu tak. Na druhou stranu je 56
třeba
k dobovým zprávám
pňdávat
i ty, které vyšly
starším událostem. Musíme si také ale ovlivněny během
uvědomit,
později,
že
avšak vztahují se ke
pozdější
zprávy jsou
často
událostí, u Mexické revoluce to platí dvojnásob, protože sled
událostí byl velmi rychlý. Socialista má málo zpráv o Mexiku.
Hovoří
o problémech v USA, ale o Mexiku
a Jižní Americe málo. Zpravodaje tu neměly žádné španělské novin/ 7, ale postoj Socialisty musíme chápat. Orientoval se spíše na
dělnické
zprávy a jak již víme :I
!Il,i 'ó Torres Flores. Oscar. Revolución mexicana y diplomacia espafiola, México 1995, str. 32 "' Až do roku 1913 pňjimaly španělské noviny událostiod svých zpravodajů ve Spojených státech, od tohoto roku stoupl zájem ve Spanělsku o revoluci a také i počet zpráv v novinách
3~
v Mexiku mnoho
dělníků
nebylo,
stejně
jako ve zbytku Jižní Ameriky. Díaz je zde
líčen jako: ., .... kriminálník a nenáviděn_v. jako další svrchovaní vládci nebo car".
58
Pozornost si získal díky svému postoji vůči mučení vězňů v pevnosti Juan de Úlua. Rovněž
přirovnávali
anarchisté
Díaze k carovi nebo Nerovi a Mexiko pro
ně
bylo
Ruskem Ameriky, zejména díky potlačování liberálních systémů, otroctví a útlaku. Když Díaz
zemřel
59
v Socialistovi psali: "My necítíme žádnou emoci ani respekt před
mrtvolou toho muže, kterého nenávidíme jako nenávidíme všechny tyrany. "60 Anarchistům státě.
se také nelíbila mnohá Díazova
Když policie zatkla
několik odpůrců
režimu
opatření
měl
k udržení
pořádku
ve
poslat místnímu guvernérovi
vzkaz se slovy "matalos en caliente" (zabij je za tepla - pozn. autora),
čímž
si
vysloužil označení "krvežíznivý blázen" 61 . Autor zde také vypočítává Díazovy prohřešky při
represích stávky v Río Bianco.
V podobném duchu se nese i trilogie revoluci, kterou sepsali v roce 1916. V ní se
bratří
líčí
González Bianco o Mexické
Díaz jako tyran za jehož vlády se
nesmělo jít proti gachupinům a tedy tím i proti Španělům. Španělé zde sklízí kritiku za
jeho podporu,
především
lfiigo Noriega. Na druhé
straně zmiňují
za jeho vlády, podle nich však jde jen o prohloubení ' 62 bohacem .
pokrok a rozvoj
rozdílů
země
mezi chudákem a
v
Deník ABC
přináší
sice více zpráv, ale spíše jen telegraficky a o povaze režimu
v nich mnoho nenajdeme. Informuje o povstání
Mayů
na Yucatánu a o projektu "Arte
Espaňol e Industrias Decorativas" (Španělském umění a dekorativním průmyslu -
pozn. autora). Z politických zpráv tu narazíme na
zatčení
prezidentského kandidáta
Madera v Monterrel 3, ale bez nějakého dalšího komentáře. Díaz je ovšem v tomto deníku
při
všech
příležitostech líčen
jako pozitivní postava. Zajistil Mexiku mír
pokrok a prosperitu. Nelíbí se jim však cientificos, což je ale pozdějšího
vývoje.
E1 Socialista 12. ll. 1909 Tierra y libertad 3. 8. 1910 a 17. 8. 1910 in De1gado Larios, A, op. cit, str. 18 no E1 Socialista 3. 7. 1915 61 Tierra y libertad 24. 8. 1910 in Delgado Larios. A. op. cit. str. 18 n~ De1gado Larios. A. op. cit, str. 20-21 61 ABC ll. 6. 1910 35 '>R "
9
právě důsledek
Katolický El Debate
hovoří rovněž
zde objevuje až v roce 1911.
Zmiňují
se
značným zpoždětúm
také jeho prosperitu a
o Díazovi. Ten se
přínos
Mexiku, ovšem
jeho konec by měl být " .. .příkladern pro všechny chtivé tyrany " 64 . Ale viní jej z toho, že dal příliš moci oligarchii, označují ji jako encomenderos65 . Není to ale jediný archaismus, který se v katolickém tisku objevuje.
Například
schvalují I\11aderovu
revoluci, protože vede spravedlivou válku proti tyranovi, tedy argumentuji
podobně
jako když Cmtéz vedl spravedlivou válku proti tyranu I\11ontezumovi. Nakonec však přeci
jen i v El Debate uznali
Díazův přínos,
když píší o krásných
třiceti
letech
prosperity a Díaze označují za krále, ochránce Amerik-y66 . Důvod byl ale spíše prozaický,
revolucionáři
často
útočili
na kostely a
především
Carranzova vláda rozhodla vyhnat z Mexika všechny nemexické
v roce 1916 se
kněze, čímž
vyvolala
konflikt, o kterém ještě bude řeč.
.I
[,
I
I;
64
El Debate 4. 6. 1911 in Delgado Larios, A. op. cit.. str. 26 Tedy temúnem pocházejícím z koloniáhúho období. Encomenderové byla kasta místních španělských vládců, která využívala indiány. proto je neměla církev v oblibě r,r, El Debate 26. 8. 1919 in Delgado Larios, A. op. cit.. str. 28 16 65
!:
Xenofobie, hispanofobie a španělsko-mexické vyrovnání Než
přejdeme
k líčení samotného
ptůběhu
revoluce je
třeba
zastavit se u
věcí,
které provázely Španěly po celou dobu jejího trvání. Prvním z těchto problémů byla nenávist Mexičanů vůči cizincům. Xenofobie byla u Mexičanů již dávno
zakořeněna
a za posledních let porftriátu
ještě vzrostla. Řada autotů si klade otázku, zdali byla Mexická revoluce xenofobní. Oficiálně
majetku
nebyla, žádná strana nebo frakce cizinců
neměla
ve svém programu nacionalizaci
nebo jejich vyhnání. Jedinou výjimkou byla PLM, která ve svém
programu nabádá, aby se cizinci stali Mexičany a Číňané by se měli vyhnat67 . Nebylo to však
míněno
tak, jak to vyznívá.
Protičínský
postoj nebyl
způsoben
xenofobií, ale
ekonomickými potřebami. Čínští dělníci totiž pracovali v Mexiku doslova "za hrst týže",
čímž
snižovali plat i
Mexičanům. Jedině
proto postupovala PLM tak tvrdě proti
Číňanům.
Mnozí
autoři upozorňují
na
značné
množství majetku, o který cizinci
byla sice pravda, ale nebylo to dáno cílenými útoky. hodně
a zejména ti
logické, že pokud
španělští
Cizinců prostě
přišli.
To
bylo v Mexiku
vlastnili velký majetek, továmy, haciendy. Je proto jen
revolucionáři
na tyto objekty
procento továren a haciend, které
útočili,
nepatřily Mexičanům.
museli narazit na velké Xenofobní tedy
zřejmě
nebyla, ale přesto se v nmoha případech výrazně dotkla života cizinců. Protišpanělské
nálady v Mexiku byly již
před
revolucí, ta samotná v tomto
ohledu nepřinesla změnu. K vyluocení situace Španělů došlo po atentátu na Madera. Villa Španěly ze svého území vyháněl, ale brzo svou politiku zmírnil. Důvodem jeho počínání nebyla nenávist vůči Španělům, ale jejich účast na mexické politice, především
podpora opozice a účast na Decena u·ágica.
Carlos llliades tvrdí, že nejvážnější důvody k nenávisti vůči Španělům byly tyto: ekonomické aktivity
cizinců,
kultunú záležitosti komplikující vztall
Španělů a militantní antimaderismus některých imigrantů .
68
67
Gilly. A. La revolución interrumpida. México 1978. program PLM v příloze
68
Illades. C.. Los propietarios espafto1es .... str. 173
17
Mexičanů
a
Pokud se podíváme na čísla, můžeme vidět, že během revoluce bylo zabito 1477 cizinců, což je malé číslo v porovnání s mrtvými Mexičany. 111 bylo zabito
Arabů, 471 Číňanů, 209 Španělů, 550 Američanů69 . Autoři tímto jasně dokazují, že revoluce nebyla protišpanělská, ale nevzali v potaz, že Španělé byli Mexičanům více podobní vzhledově a samoztejmě měli stejnou řeč. Proto je jasné, že počet jejich mrtvých musel být menší. Navíc jenom 200 Číňanů bylo zabito pň potyčce v Torreónu 15.
května
1911, ktetý vyprovokovaly místní pradleny.
Španělé sami se cítili nejvíce postiženi, protože byli největší kolonií. Často také
byli majitelé
obclwdů
s potravi11ami a alkolwlem, což byly p1·odukte, kte1·é
revolučni
bandy vyhledávaly. Španěl zase dostal nálepku chamtivého hokynáře, když bránil svůj majetek a
právě
z těchto událostí vyplývají otázky
ohledně
hispanofobie Mexické
revoluce. Nejvíce Španělů bydlelo v hlavním městě. Měli tu značný politický i Cizincům
ekonomický vliv. hlavním
městem
jednotky a
město
na
nejpočetnější.
počátku
bylo
o cílený útok, ale
bylo
umožněno
roku 1915
přehnaly
vyhladovělé, začal
prostě
o to, že
Mnoho z nich si dalo na
bránit
dveře
majetek, takže když se
Villovy, Zapatovy a Obregónovy
dav napadat
španělští
svůj
španělské
obchody.
Opět
obchodníci byli v hlavním
vlajku
ale kontraproduktivní. Z tohoto období máme mnoho
nějakého
případů
nešlo městě
silného státu, což bylo
rabování.
V polovině roku byla situace ještě zoufalejší, rok 1915 je nazván rokem hladu. Ženy a děti musely obcházet obchody po celém městě, aby zjistili, že jsou zavřené. 25. června
dav
zaútočil
na obchody, z nichž bylo hodně
cen, navzdmy zákazu
vojáků.
Cukr se zvedl z 50
másla z jednoho pesa za kilo na osm
70
španělských.
centů
Reakcí bylo zvednuti
za kilo na osm pesos. Kilo
.
V Morelos byli Španělé velmi postiženi především vojsky zapatistů. Hlavně to bylo v prvních letech revoluce, kdy došlo k vypalování v Jojutle. Zapata byl člověk, ze kterého měli Španělé největší strach.
69
Illades. C.. La presencia espafiola .... str. 58
"o Illades, C., La presencia espafíola ... , str. 76
1S
skutečně
Dalším státem, kde byli Španělé ohrožováni byla Puebla. Tam měli řadu továren, ve kterých již před revolucí nastávaly protišpanělské nálady. Za revoluce bylo nejhorší několik
vraždění
lidí.
v Atencingu a
Důvodem
zmocnění
se
několika
továren
při
kterých
zemřelo
byli opět zapatisté.
Na severu Mexika byli Španělé pod tlakem Francisca Villy, v období po pádu Madera. Po jeho roztržce s Carranzou se situace zlepšila.
Městem největších problémů
byl Torreón, který byl na přeskáčku dobýván Villou a federálním vojskem. Španělská veřejnost se rozdělila na dva tábory co se týkalo škod, které Španělé
v Mexiku utrpěli. Najedné
straně
stáli republikáni, anarchisté a socialisté,
kteří
tvrdili,
že si za to můžou Španělé sami. Jsou to totiž lidé, kteří se tam přijeli obohatit. Když nechal Villa vyhnat Španěly z Torreónu, bylo to pro ně smutné, ale pochopitelné71 . Ovšem tito Španělé z Mexika kritizovali právě domácí republikánský, anarchistický a socialistický tisk za podporu revoluce. Naopak konzervativci a katolíci na
španělskou
rozhodně
protestovali proti veškerým
komunitu v Mexiku. Dávají prostor
vyjádřit
jejich
důvody
útokům
podpory
Huerty, což bylo asi nejvíce trnem v oku Mexičanům. Podle Španělů jej museli podpořit, protože reprezentoval stabilitu a jako jediný je chránil72 . Španělé ale nebyli pouze pasivními účastníky revoluce. Mnozí z nich se zapojili
do bojových
střetnutí. Někteří
stáli na
straně
kontrarevoluce, ale
bojovala pod vedením Villy, Zapaty a Obregóna. Asi
nejslavnějším
většina
z nich
z nich byl Luis
Araquistain, španělský levicový novinář 73 . Další významnou osobností byl Mexičan Martin Luis Guzmán, sekretář generála Felipe Ángeles, který později sloužil pod Villou. Ten po revoluci emigroval do Španělska a stal se i ministrem v republikánské vládě.
O jednom takovém bojovníkovi se vězení
Alejandra Femandéze, který byl
zmiňuje
obviněn
71
i Cológan. Ten byl navštívit ve
z účasti na revoluci. Tam se Cológan
Delgado Larios. A. op. cit. str. 147 ABC 21. 4. 1914 73 Otázka účasti Araquistaina je složitá. Jeho účast potvrzuje Ojeda Revah. M.. op. cit.. str. 35, ale další zdroje, především encyklopedické nic takového nepotvrLují On sám ve své knize hodnotí vše již z doby po revoluci. ale nezmiňuje se. zdali byl již dřive v Mexiku
72
39
I
I'
!:
74
dozvěděl, že jeho bratr César je doposud na severu se vzbouřenci . Další rebel, novinář
Conrado Castrillo
měl
více
štěstí.
Díky tomu, že král Alfonso XIII. slavil
narozeniny, byl propuštěn 75 . Jednou dokonce čtyři Španělé vzkázali Alfonsi XIII., že jdou bojovat proti
revolucionářům,
protože jím
ničí
majetek a nazývají je gachupines.
Cológan se je snažil zadržet, ale bez úspěchu <>. 7
Španělé, kteří přišli o majetek si samozřejmě dělali nároky na odškodnění. Tyto
žádosti byly podávány již za porfrriátu, ale díky tomu, že vlády, které byly u moci
během
revoluce se
měly důležitější věci
značně
rozmnožily, také
na práci.
Žádosti byly většinou o náhradu za vykradení krámu (pro přesnější čísla viz pi·íloha 4 a 5), které si mnohdy vyžádalo i násilí. Nejvíce byli postižení obchodníci v hlavním
městě
za
přítomnosti zapatistů,
jak potvrzuje i Pedro Femandéz, který
vlastnil krámek se smíšeným zbožím. Když byl 28. února schůzi, dozvěděl
pryč
se, že jeho krámek vybrakovali zapatisté.
z domu na jedné
Hlavně
brali víno a
kořalku . 77
K úsměvnějším
nárokům můžeme přiřadit
žádost firmy Greaves y Arbaiza. Ti
reklamují to, že jim revoluční vojáci zabavili 1344 pytlů hrachu, které byly na unesené lodi. Tu zastavili až Huertovi vojáci, ale zásilka již zpět nedorazila v dobrém stavu 78 . Do roku 1915 nebyly žádosti vyslyšeny, ovšem poté uznal Carranza jejich oprávněnost a Španělé se mohli těšit na náhradu škod. Samozřejmě vše nešlo tak
rychle, jak by si mnozí
přáli.
Carranza sice nároky uznal, ale až v roce 1925 byla
vytvořena Comisión mixta hispano mexicana de reclamaciones (Španělsko-mexická
komise reklamací - pozn. autora). Teprve až poté nároky. Podobné komise byly Německo
zřízeny
být
vyřizovány španělské
i pro další státy, USA, Velkou Británii, Francii,
a Itálii.
4
AMAE. H 1659. Despacho 170. 14 10. 1911 "" AMAE. H 2560. Despacho 75. 18. 5. 1913 6 " AMAE. H 2560. Despacho (,5_ 28. 2. 1914 "" Illades. C. Los propietarios ... str. 174 "R AMAE. H 2560. Despacho 114. H~. 5. 1914 "
začaly
40
Maderova revoluce Revoluce Francisca Madera
začíná
v říjnu roku 1910, kdy se uchýlil, po
útěku
z vězení, do exilu ve Spojených státech. Její konec nastal v době, kdy byl Madero zvolen za prezidenta Mexika 6. listopadu 1911, kdy nastalo období jeho "demokratického experimentu". V říjnu 1910 se tedy Madero dostal do San Antonia v Texasu. Již v listopadu publikoval slavný "plán ze San Luis Potosí", ve kterém odmítl výsledky prezidentských voleb a prohlásil se prezidentem. Také vyhlásil revoluci, ale nejdůležitější
byly
články,
které slibovaly navrácení půdy
indiánům
získalo
posluchače
připojil
k revolučním skupinám Pascuala Orozca a Pancho Villy.
později
zejména ve státech Morelos a také v Chihuahua, kde se
Villa byl velmi významnou postavou revoluce. Narodil se haciendě
a rolníkům, což si
Rio Grande de Dan Juan del Río ve
státě
5.června
1878 na
Durango. V 16 letech mu
zemřel
otec a on se musel postarat o matku a sestru Martinu. Hledal práci a našel ji v jedné haciendě
v Berros. Tam se syn majitele Augustín pokusil znásilnit jeho sestru a Villa,
vlastním jménem Doroteo Arengo, jej v souboji zabil. Musel uprchnout do hor, kde potkal dva rolníky, které přesvědčil, aby přepadali lidi. Hned prvním útokem získali 1000 pesos, což vedlo jeho dva kolegy k návratu do
města.
Doroteo ale
zůstal,
protože se
nechtěl
vzdálit od své rodiny. Tam se
seznámil s bandou lidí, kteří "přepadali bohaté a dávali chudým" byl Francisco Villa. Parta se
rozrůstala,
79
.
Jejich velitelem
ale když mu bylo dvacet, zabili
při
jednom
nájezdu
vůdce
převzal
jeho jméno. Od této doby je znám jako Francisco Villa (Pancho je
Francisca Villu. Doroteo oznámil
zdrobnělinou jména
kolegům,
později
že Villa není mrtvý a sám
Francisco- pozn. autora).
Po odchodu své rodiny z haciendy se Villa rozhodl různě pracovat, v dolech, na haciendách i jako zedník. řezníka
79
Právě
jako zedník v Chihuahua se oženil s dcerou místního
Lupitou. Brzy jej zde ale vystopovala policie jako Pancho Villu a tak uprchl
Alba, V.. op. cit., str. 35
41
iii! 'I
opět
do hor a začal nanovo s přepadáním, než se setkal s Maderem, který jej přesvědčil
ke spolupráci. 20. listopadu vzbouřil.
aby se
oficiálně
vydal povel k revoluci, respektive vyzval mexický lid, překročil
V tento den také Madero
Coahuila, kde se narodil a kde jej
měly čekat
hranice a vstoupil do státu
ozbrojené složky.
Skutečně
je zde našel,
ale pouze jednotku čítající 25 mužů 80 . Frustrovaný Madero se vrátil do Texasu a odtud do New Orleans, kde se nedostal do
města
povstal místní ve svém
chtěl
nalodit a odplout do Evropy. K jeho
Puebla, kde
dělnický vůdce
domě
skutečně
smůle
se v Mexiku
na jeho výzvu reagoval a se zbraní v ruce
Aquilera Serdán. Ovšem bez podpory byl rychle zabit
vojskem, které
mělo
za úkol
potlačit několik drobnějších
povstání
v oblasti. Co Madera zachránilo v New Orleans byl jeho bratr Gustavo. Ten totiž bratrovy cesty do tohoto podpoře
města při
povstání. Gustavo byl
během
ústí Mississippi nezahálel a dal se do vyjednávání o
zručným
obchodníkem a jednatelem, takže pro
něj
nebyl problém získat ve Washingtonu podporu vyhlášeného právníka Sherburna B. Hopkinse, který se angažoval za právní uznání revoluce. Tento muž byl spojen s americkou firmou Standart Oil, která záhy fmanční podpoře
začala
rovněž
úzce
vyjednávat s Maderem o
jeho revoluce. Jevil se jim totiž jako jediná možná alternativa
k probritskému Díazovi, protože generál Reyes zůstal v exilu v Evropě 81 . 1. prosince
Ve
státě
začal
Díaz
svůj
další prezidentský mandát, který
začal
velmi
špatně.
Chihuahua na hranici s USA, který byl pod kontrolou silné rodiny Terraza,
povstali Pascual Orozco a Pancho Villa. Shromáždili k především
rolníků,
mnoho
ale
dokázali porazit v několika bitvách federální vojsko. V lednu navíc
shromáždil Madero již na 2000 Mexicali ve
sobě
státě
mužů
a také Magónovi anarchisté obsadili
město
Baja Califomia.
Události pak nabraly spád, když se Madero v únoru
připojil
k povstalcům
v Chihuahua. Pancho Villa se k němu přidal po jednom rozhovoru při kterém zjistil, že Madero je opravdu velký muž.
Přesně
o
něm řekl:
80
,,Tento muž je
boháč,
Alba. V.. op. cit.. str. 24 Bethell. L. (ed.), Cambridge: Historia de América Latina. Tomo IX. México, América Central y el Caribe c. 1870-1930. Barcelona 1992. str. 82
81
42
který bojuje
za dohro chudých. Vidím jej jako chlapce, ale jeho duše je velká"82 . Díaz ale nebyl přestárlí
poražen. Jeho která nebyla měla
generálové se
vůbec konvenční.
obtížně vypořádávali
Bylo to až s podivem, protože
zkušenosti s partyzánské války proti Maxmiliánovi o
ale zbývala síla 30 tisíc
mužů
s taktikou většina
čtyřicet
pravidelné armády a 30 tisíc záloh,
let
vzbouřenců,
jeho
generálů
dříve.
Stále mu
stejně
jako 19 tisíc
k obraně železnice 83 . Avšak v této situaci se začaly angažovat Spojené státy, kterým se nelíbila nestabilní situace v Mexiku, navíc si slibovaly lepší ekonomické podmínky, pokud Díaz padne. března
6.
se proto prezident Taft rozhodl pro mobilizaci annády USA na
hranicích. V Texasu se shromáždilo 20 tisíc
vojáků, kteří
zde
měli
být na manévrech a
Taft neustále prohlašoval, že nemají nic společného se situací v Mexiku84 . Navíc i zmobilizoval flotilu proti Mexika,
opět
několika
Japonským lodím, které se pohybovaly u
se tak projevila obava z Mexicko-japonského komplotu. Taft
prohlásil, že to nemá s Mexikem nic poslanou Díazovi, aby Skutečně
začal
společného. Přesto
břehů rovněž
se jednalo o jasnou hrozbu
diplomaticky vyjednávat s povstalci.
kjednáním došlo. Do New Yorku byl vyslán Limantour, aby jednal
s Maderovým otcem, jeho bratrem Gustavem a Franciscem Vasquézem Gomézem, Maderovým viceprezidentem. Limantour jim viceprezidenta,
nenáviděného,
sdělil,
že don Porfrrio odvolal svého
Ramóna Corrala. To sice vyvolávalo u Díaze
naděje
k jednání, ale Madero měl již v Mexiku tak silnou pozici, že neustoupil a tak americké "manévry pokračovaly". Snaha uklidnit politickou situaci v Mexiku nebyla jediným důvodem. Taft takto reagoval také kvůli stoupajícím stížnostem amerických občanů, trpěli
revolucí. Taft tak
kteří měli
Například
chtěl tlačit
z města
Mexicali
poslali
Alba. V.. op. cit.. str. 39
R~ Bethell. L .. op. cit., str. 81 R'>
spoluobčanů,
nejen malé sympatie od místního obyvatelstva, ale také od ostatních cizinců. 85
4 R
na severu Mexika
na Díaze, aby zajistil ochranu svých
revolucionářům .
2 R
kteří
Calvert. P .. op. cit., str. 49 Calvert. P .. op. cit., str. 64 43
oficiální
požadavek
na
obranu
proti
V dubnu se situace na hranici vyostřila. Několik bomb a střel překročilo americko-mexickou hranici při boji o Agua Prieta, a proto musel Taft opět vyzývat své vojáky k neutralitě. To však nebyl jediný problém americké mobilizace. Ta totiž uzavřela právě
hranici a zamezila tím pašování zbraní a nábojů pro mexické povstalce, kteří
v dubnu začínali strádat. stoupenců
Na druhou stranu jihu, ve
státě
přibývalo
Madera
a to nejen na severu, nýbrž i na
Morelos, kde povstal další slavný velitel revoluce, Emiliano Zapata. Díaz
byl tedy donucen bojovat na dvou frontách. Zanedlouho se také Yuacatánu a především v Díazově rodném Nemůžeme říci,
státě
že rolníci v Morelos
Povstalci se zde pod vedením charismatického
vzbouřili
povstalci na
Oaxaca. Situace byla neudržitelná. zůstali nečiní
řečníka
do dubna roku 1911.
Pablo Torrese Burgose
začali
scházet již v listopadu předchozího roku. Členem byl i Zapata, který přišel s návrhem vyslat za Maderem posla, který by zjistil, jak vážně Madero uvažuje o navrácení rolníkům. vůdcem
Role posla se ujal
právě
půdy
Burgos, který se v únoru vrátil s tím, že oficiálním
revoluce v Morelos je Patricio Leyva, ale vojenským velitelem je on sám.
Navíc sebou nesl i příslib rozdělení půdy po skončení revoluce 86 . V březnu začali svou malou revoluci odzbrojením policejní posádky ve Villa de Ayala. Burgos následně
přednesl
svolanému davu plán ze San Luis. 1. dubna ale došlo
k zásadní události, když se neshodli zásadně
proti
plenění, čímž
proti
revolucionáři při
sobě
dobytí Jojutly. Burgos, který byl
poštval starého bojovníka a
vůdce
Gabriela
Tepepu. Burgos byl zastáncem "spořádané revoluce" 87 a bylo jasné, že je osamocen. Proto se rozhodl opustit Ayala. Na
cestě
revoluční
byl ale
zatčen
síly spolu se svými syny a pěšky odešel do Villa de
patrolou a
následně
popraven. Oficiálním velitelem
revoluce v Morelos se tak stal Zapata, který se rozhodl táhnout na Cuautlu. Důležitým
10.
května.
Toto
okamžikem bylo dobytí město
bylo
nejdůležitější
města
Ciudad Juaréz Pascualem Orozcem
na severní hranici a annáda
vzbouřenců
již
čítala 25 tisíc mužů . Maderovo volání po národním povstání tak bylo vyslyšeno. Dva
88
dny nato dobyl Zapata
město
Cuautla a 19. padl Torreón, což byla poslední vojenská
R~> Womack. J.. op. cit, str. 113 Ro
RR
Magafía. G .. Emiliano Zapata y el agrarismo en México. México 1975. str. 73 Bethell. L. op. cit.. str. 83
j;:i
akce války89 . Tyto události vedly následně k dalším jednáním a 21. května se uzavřel pakt z Ciudad Juaréz,
čímž
byl potvrzen plán ze San Luis. Díaz
měl
rezignovat,
odstoupil Limantour a mexický velvyslanec ve Washingtonu Francisco León de la Barra se stal prozatímním prezidentem, než se uskuteční nové volby. Ovšem Díaz v hlavním
městě
neodstoupil. Byl nemocný. Lid protestoval za
tropického deště a soldateska jich 200 zabila90 . Jeho přívrženci, zejména mocní statkáři,
když
viděli,
že již
nemůže
hájit jejich zájmy, jej nakonec
přesvědčili,
aby
odstoupil. To nakonec
učinil
25.
května,
když nasedl na vlak do Veracruz a odtud na
německé lodi Ipiranga odplul do Evropy. Původně se myslelo, že skončí ve Španělsku, čemuž
nahrávaly jeho
kterých
ještě
bude
extrémně
řeč,
dobré vztahy, ale nakonec po
určitých
umírá v Paříži, 13. ledna roku 1916, kde má dodnes hrobku.
Odmítl rezidenci v Anglii, jako návrh lorda Cowdraye. Je
třeba
mexický prezident, se Díaz nikdy nerozhodl, kam pojede, i to je poslední chvíle věňl ve
peripetiích, o
svůj
ale
říci,
důkazem
že coby
toho, jak do
triumf.
Vlády se tedy v souladu s dohodou ujal de la Barra, zvaný také "bílý prezident" 91 , ten vyhlásil na říjen mimořádné volby a propustil všechny Díazovy spolupracovníky. Ti
vesměs
zaujal
Maderův
stejně
jako v armádě, která
odešli do exilu, jako
například
strýc Emesto. Na druhou stranu v kongresu
Zapatovi nelíbilo. Zde
začala
udělal
Limantour. Jeho místo
zůstali téměř
odzbrojovat povstalce, což se mnohým, zejména
Madero podle mnohých první vážnou chybu, protože se
snažil dohodnout se zastánci bývalého režimu, ale je nutné dodat, že neboť
ti samí lidé,
se jednalo o velmi vlivné a bohaté
členy
mexické
neměl
na
výběr,
společnosti.
Čtyři měsíce. Přesně takovou dobu měl de la Barra, uznaný všemi velmocemi
z Evropy i USA, nejen na to, aby dal do půdu
pořádku zničenou
90 91
pňpravil
pro vládu Madera a cientificos. Stejný čas měl Francisco Madero a jeho bratr na
to, aby přetavili popularitu v hlasy.
89
zemi, ale také
Calvert, P., op. cit., str. 71 Alba, V., op. cit., str. 26 Womack, J.. op. cit., str. 159 45
I
-~
června
7. vytvářet
triumfálně
vstoupil
do hlavního
města
a
začal
se svým bratrem
strategii. Jejich kampaň byla jednoznačně proamerická. Americká armáda jim
nejen pomohla
potlačit
Američanů zůstala
povstání
anarchistů
železnice a nafta.
Právě
v Baj a Califomia, ale také v rukou nyní
přestává
prosperovat firma lorda
Cowdraye El Águila. Na druhou stranu proti němu stáli cientificos a to i přes jeho vstřícné kroky vůči nim. Ztrácel tak politickou podporu. Část z ní získal díky návratu
generála Reyese z exilu. Ten byl záhy navržen novou stranou, Partido nacional católico, na prezidenta. Pro mnoho científicos byl Madero přijatelnější. Maderisté ale
nezůstali opět
v Chihuahua povstal zapatistů
ve
městě
jednotní. Státy Sonora a Coahuila sice stály za ním, ale
Pascual Orozco, ale
největší
problémy
přineslo
odzbrojení
v Morelos, kam byl poslán Victoriano Huerta. Huerta se narodil roku 1854 státě
Colotlán ve
Jalisco.
Původně
byl kadetem na Chapultepecké vojenské
akademii, ale protože se postavil na špatnou stranu, když Díaz vyhrál, byl
pověřen
pouze geografickým průzkumem pro armádu. V roce 1902 se stal generálmajorem, ale poté se vytratil do chvíle, než jej de la Barra poslal do Morelos. Podle mnohých lidí byl alkoholik a závislý na drogách, proto je skoro na všech fotkách
vidět
v tmavých
brýlích92 . Nicméně byl také schopný voják s určitým charismatem. Právě
v odzbrojování
pozice. V této
době,
zapatistů
po svém
se snad nejvíce projevila velmi špatná Maderova
vítězství
a před volbami, byl jen prostým
občanem,
sice
s určitým vlivem, ale prezidentem byl de la Barra, který neměl Zapatu ani jeho rolníky v lásce.
Madero totiž vyjednal se Zapatou, s nimž se
několikrát
sešel, podmínky
odzbrojení, ale de Ia Barra se rozhodl na vlastní pěst pro válku. Zapata oficiálně protestoval, že žádnou revoltu nevyvolal, ale 28. srpna se vydal Huerta na postup do Cuautly, kde byl dosud jak Madero tak i Zapata. Když to Zapatův
bratr Eufemio, navrhnul, aby Madera, toho malého domýšlivého protivu,
zastřelili pro zradu
93
Madera do hlavního
.
Zapata si uvědomoval hrozivé následky a tak raději propustil
města,
Maderem vyrušovat,
kde
měl
vyjednat příměří. De la Barra se ale odmítl nechat
údajně měl schůzku
osudu a odjel na svou kampaň na Yucatán. 92
viděl
Alba. V.. op. cit.. str. 50 46
kabinetu a tak Madero ponechal Zapatu
Začalo
rychlé pronásledování Zapaty, podle
některých autorů
to byl
vůbec
nepronásledovanější velitel revoluce 94 . Snad nejznámější historkou je jeho útěk z jeho
haciendy v Chinamece, kde nechal místní šerif hloupě Zapata uslyšel
střelbu,
vrhl se do
kukuřičných
zaútočit
na bránu jeho statku.
polí a protože znal lépe terén snadno
unikl do Puebly. Maderovi blízcí spolupracovníci se od
něj
také odvrátili. Francisco Vasquéz
Goméz a jeho bratr Emilio byli totiž velmi znepokojeni Maderovou spoluprací s científicos a chopili se
zbraně.
Gustavo Madero tak byl nucen reorganizovat stranu
antireeleccionalista na Partido Progresista Constitucional. Problémy také vyvolalo jmenování bohatého právníka z Yucatánu, v zájmu získání
větší
podpory, José Maria
Pino Suaréze jako viceprezidentského kandidáta. Tuto nominaci odmítlo šest důležitých států. l.října
se konaly volby. Byly to, podle mnohých,
nejdemokratičtější
volby
v historii Mexika. Madero a jeho viceprezident zvítězili, když obdrželi 53% hlasů95 , zbývající obdrželi další
čtyři
kandidáti. 6. listopadu nastoupil tento ,,apoštol
revoluce" 96 do prezidentského úřadu.
9
Womack, J.. op. cit, str. 168 Magafía, G., op. ciL str. 6 95 Bethell, L.. op. cit. str. 85-86 96 Historia general de Espafía y América. Tomo XVlii Hispanoamérica en el siglo XX, Madrid 1992, str. 106 ·'
94
47
v
Spanělská změna
postoje. Od oslav 100 let mexické nezávislosti k uznání Madera
Vrcholem vztahů Španělska a Mexika pod vládou dona Porfiria byla oslava I 00 let od vyhlášení mexické nezávislosti. Oslav se Alfonso XIII., ale nakonec nedorazil.
Přesto
měl původně zúčastnit
zde byla
řada
sám král
významných osobností,
nejen ze Španělska, ale rovněž z ostatních států. Španělská kolonie v Mexiku se na tento svátek již dlouho připravovala, o čemž svědčí
i
důkladné
plánování
převezení
uniformy
kněze
Morelose, což byl jeden
z nejvýznamnějších bojovníků za nezávislost Mexika a který padl do rukou Španělů. Nápad byl
zřejmě ředitele
centenario" (Centrální
"Casina Espafiol" a šéfa "Comisión Central Espafiola del
špaanělská
výročí-
komise stého
pozn. autora) José Sanchéze
Ramose a Cológan jej odeslal už 7. května 97 . O několik dní později mu ministr zahraničí
García Prieto potvrdil darování uniformy, která se nacházela v madridském
muzeu Dělostřelectva. Vůdcem válečný
delegace byl Camilo García de Polavieja y del castillo Negrete. Byl to
hrdina Bojoval v 70. letech na
Američanům.
Kubě
povstalcům,
proti
V 90. letech 19. století byl guvernérem na
Kubě
poté proti
i na Filipínách. Do
Mexika nepřijel jako představitel reconquisty, ale jako vyslanec Španělska, které se chtělo
stát bratrem,
průvodcem
a rádcem Mexika, což všchni,
Polavieja nejprve vyzdobil Díaze " ... nejskvělejší ovace jaké kdy byly z mála
příležitostí,
řádem
Díaze oceňovali.
Carlose III. a poté obdržel
věnovány nějakému
kdy mexický lid oslavoval
včetně
spontánně
diplomatu. Byla to jedna a s velkým entusiasmem
cizince, jako by by/jedním z oblíbených synů republiky. "98
Polavieja odplul 17.
října
z Veracruz. Tam se dostal luxusním vlakem, na
kterém se oslavovalo a kde Polavieja
rovněž
obdržel od Díaze i
slávy králi a královně.
9
" 98
AMAE, H 2557. Despacho 52. 7. 5. 1910 Illades., C.. México y Espafía durante la revolución Mexicana, México 1985, str. 12
48
Mexičanů
provolání
Avšak situace se pomalu
začala měnit.
Ano oslava nezávislosti byla
skutečně
vrcholem vztahů mezi Mexikem a Španělskem, ale zatímco doposud dobré vztahy stoupaly nyní musely
nutně začít
klesat. Nebylo to ale
způsobeno
ani jednou stranou,
bylo to způsobeno revolucí Francisca Madera. Španělská politika zůstala nezměněna.
Nadále udržovali dobré vztahy
s Díazem. To trvalo do doby, než odplul, poté se
úspěšně
snažili o dobré vztahy s
kabinetem prozatímního prezidenta de Ia Barry, ktetý se ovšem od Díaze příliš nelišil. K zásadním
změnám
v následující kapitole.
Proč
se tedy mluví o klesající úrovni
revoluce na
svůj
vztahů?
střetům revolucionářů
politické vztahy nemohly zabránit v Mexiku, zpravidla
řeč
došlo teprve po nástupu Madera, ale o tom bude
velkostatkářů
a
průmyslníků,
majetek a nehodlali se s tím
smířit.
a
až
Protože ani dobré
španělských osadníků
kteří začali pociťovat
Tito pak
tlačili
dopad
na politického
představitele Španělska, aby hájil jejich zájmy. Kamenem úrazu ale bylo, že oficiální úřady měly
s revolucionáři stejné problémy, které nebyly schopny
došlo k vyostření situace. intenzitou, ale
začal
Protišpanělský
postoj tu byl již
se rozvíjet další odpor. Tentokráte
dříve, teď
vyřešit.
Tady tedy
jen vytanul s větší
protirevoluční,
v tomto období
jej můžeme nazvat i protimaderovský, postoj, ktetý sdílela většina vlivných Španělů v Mexiku.
Změnou španělského
postoje tedy není myšlena
změna vůči
Díazovi, ale
vůči Maderovi, kterého neměli Španělé v oblibě, ale přesto nakonec museli uznat jeho
vládu. Cológan situaci
opět
které byly poslány z jeho
velmi
zlehčuje.
kanceláře,
Pokud nahlédneme do verbálních nót,
nenajdeme tam ani náznak
nějaké změny.
Vše
pokračuje ve vyjetých kolejích, teprve až nástup de la Barry je zde komentován99 .
Ovšem nedají se
přehlédnout
množící se nároky na reparace a o poskytnutí ochrany
majetku i života. V Morelos zapatisté vyrabovali právě
to
v Jojutle a
způsob
jakým to provedli
několik španělských obchodů.
vyděsil
Bylo
jejich velitele Burgose, že
okamžitě odjel. Několik Španělů požádalo o ochranu konzuláty Spojených států,
protože žádný
španělský
nebyl poblíž. Všechny tyto události shrnul
tak, že revolucionáři nepoškodili ani jednoho Španěla 100 . 99
AMAE. H 1660, Nota bez označení. 5. 4. 1911 AMAE. H 1658. Despacho 211. 27. ll. 1913
100
49
později
Cológan
vážně
To co však bral Cológan velmi
byla oficiální politika Spojených
států.
Nebyl sám. I Španělského ministra zahraničních věcí velmi zajímala, a proto si nechal posílat informace
přímo
od velvyslance ve Washingtonu, Juana
Riaňa.
Zejména se
rozepsal o březnové mobilizaci vojsk USA na hranici a jejich případnému stáhnutí 101 . Samozřejmě
žádné
významnější
to
nelíbil nátlak USA, ale nepodnikli
kroky, snad kromě faktu, že Cológan odmítl pomoc
konzulů
USA
Mexický vyslanec v Madridu Bestegiii napomáhal k zlehčování. Nejprve
ostře
při ochraně svých spoluobčanů
pokáral
španělské vládě
se Cológanovi ani
španělský
uváděl
102
tisk za to, že
.
šíří
falešné zprávy o tom, že Madero
vše "na pravou míru" když
uklidňoval španělské
Díaze nic neohrozí. Celé Maderovo povstání
líčil
vítězí
a hned na
politiky tím, že prezidenta
jako by šlo o drobnou
potyčku
na
hranici s USA 103 . Netrvalo ale dlouho a Díaz odjel. Na
přelomu
dubna a
května
došlo ve
Španělské kolonii k několika bouřím nevole vůči povstalcům. Bylo to zapříčiněno především
událostmi v Atencingu, vesnici v Pueble. Tady bylo v textilce
Španělů a správce José Zarzabal
dokonce
španělští
obchodníci
104
.
zastřeleno
9
Pro komunitu Španělů to byl šok. 27. dubna
uzavřeli
na protest své obchody a prezident Taft se
zajímal, jestli španělská vláda přijme nějaké kroky vůči revoluci 105 . Ta žádné nepřijala ba naopak. Mnozí občané Španělska se domáhali připluti válečné lodi z jejich vlasti na ochranu. Ovšem Cológan to odmítl, protože nechtěl ještě více dráždit Mexičany 106 . Na konci tohoto období ale projevil až za
několik
mělo
dojít ještě k jednomu vážnému incidentu, který se
let. Generál Reyes se vrátil z exilu a rozhodl se
kandidovat proti Maderovi. Jeho
kampaň
opět
sponzoroval a jej samotného velmi
podporoval Španěl lfiigo Noriega, což se mu později stalo osudným, neboť bylo
101
AMAE, H 2557. Despacho 142. 12. 3. 1911 Illades, C .. La presencia espaíiola ... , str. 105 1 m Torres Flores. 0.. op. cit.. str. 32-33 104 Illades, C, La presencia espaíiola .... str. 82 Z oficiáhúch pramenů je zde pouze jeden záznam, kter)· zmiňuje tuto událost. stejně jako podobné vyvraždění Němců v obci Covadonga. Má zařdZení AMAE, H 1659, Despacho 114 ll. 9. 1912. Čísla jsou stejná: deset zabitých Španělů revolučními silami. I to je důkazem o kompletnosti archivu španělského núnisterstva zahraníčí. 10 ' Torres Flores, 0 .. op. cit.. str. 50 10 ~> Illades. C .. La presencia cspaíiola .... str. 106 50 102
cizincům
zakázáno míchat se do interní politiky mexického státu. Jeho podpora ale
přišla vniveč,
Přesto
mu
chyběl
protože Reyes nakonec stáhl svou kandidaturu a odjel do exilu. všechno byl Noriega
po soudech. Nejprve byl napadán, protože Hlavně
silný zastánce, jako byl Díaz.
soukromou armádu a obviněn
vláčen
a mezi
právě přátelství
signatáři
mu vytýkali podporu Reyese,
a Antonio I. Villareal, který musel 107
jen 26.
října
tohoto dokumentu byli Antonio Díaz Soto y Gama
(anarchistický předák), Juan Sánchéz Azcona (budoucí v Barceloně
přeci
s Díazem. Nakonec byl
později
Carranzův
vyslanec v Evropě)
odvolat, proto se stal konzulem
. Noriega se však neobával, protože za ním stála celá španělská kolonie i
vyslanec Cológan 108 . Jeho krach měl přijít až za několik let. Ve Španělském tisku pňbývá zpráv o revoluci. Mnoho autorů se ale spíše vrací k Díazovi, jeho konec totiž velmi Španěly zajímal. Diktátor uvažoval dokonce o usazení ve Španělsku. O rozšíření veřejného povědomí o revoluci svědčí i nárůst zpráv (zprvu značně
nepřesných)
i v regionálním, v našem případě sevillském, tisku.
Socialista se vrací k socialistů
Díazově vládě,
se dostává i Limantour, kterého
kterou
označují
opět
kritizuje. Do
za " ... největšího
povědomí
zloděje
ze všech
zlodějů. ,.Jo9 Socialista také zmiňuje, při pádu Díaze, že vlády se ujme generál
Madero, který chce nastolit parlamentní a tohoto plátku. Ve stejném bratrů Magónů
článku
konstituční
110
režim. Tím si získal uznání
vyzdvihují socialisté
účast
anarchistické strany
PLM, ale upozorňují na silnou podporu, které se jí dostalo od
socialistů
z USA 111 . Revoluci dělí na dva směry. Na Maderovu revoluci a revoluci liberální strany. Líbí se jim spíše ta druhá, protože prosazuje agrarismus.
Překvapivě
se zde
nenachází zmínka o návštěvě Díaze ve Španělsku. Anarchisté se pozitivní figuru, ale příliš
107
ztotožňují zároveň
s hnutím
bratří Magónů.
Madera sice uznávají za
se obávají, aby se nestal novým caudillem.
buržoazní. Co se jim líbí je agrární revoluce, tedy boj o
půdu,
Připadá
kterou ovšem
AMAE,H2557,Despacho 173.12.12.19ll AMAE, H 2557, Despacho 167, 2. 12. 1911 109 El Socialista, 19. 5. 1911 110 Nejedná se o příliš přesnou titulace. neboť Madero zpravidla užíval hodnosti ,jefe" tedy šéfa revoluce 111 El Socialista, 9. 6 .. 1911 51 108
jim
I
I
,
Madero příliš nepropagoval 112 . O návštěvě Díaze se jejich tisk nezmiňuje, přesto jejich reakce byla jednoznačně proti jeho vylodění. 25. června 113 se ve dvanáct hodin sešli početní dělníci v divadle v La Coruňi, kde
chtěli přijmout
konkrétní kroky k podpoře
s hesly jako: "Solidarita mexickými Poďrrio"
114
revolucionářů.
revolucionáři",
Natiskli mnoho
"Nenávidím tyrana",
plakátů
"Ať
zhyne
. Poté chtěli protestovat osobně, ale nebylo jim to umožněno.
Španělští anarchisté v Mexiku zakládali po pádu Huerty dělnické organizace.
Amadeo Ferres byl zakladatelem organizace, která jako první bojovala za práva dělníků 115 . Ale nejaktivnější z nich byl Juan Francisco Moncaleano, který byl
zakladatelem unie
kameníků.
O pár
Obrero, který vycházel z učení apolitický,
přímý
měsíců později
se stal spoluzakladatelem Casa del
španělských anarcho-syndikalistů.
Jejich program byl
a s možností násilné akce jako byla stávka. Tento
v Casa del Obrero až do Obregónova náboru "Rudých nečinností této organizace během svržení Madera
ABC se jako jediný deník
zmiňuje
116
oslavě
o
batalionů".
směr
vydržel
Stál také za
.
stého
výročí
revoluce, ale ne nijak
podrobně. V jednom čísle se nachází krátký úvod a několik fotek
117
.
Zbytek událostí je
již výhradně o revoluci se zaměřením na Španělskou komunitu v Mexiku. První událostí, které je dán
větší
prostor je možnost intervence USA. ABC se velmi obává,
aby nedošlo k podobné události jako s Kubou před pár lety, ale Díaz je ujistil, že se nic nechystá 118 . Krátce poté jako první deník otiskli krach mexických akcií na světové burze
119
.
Celý propagandou.
ptůběh
Vesměs
revoluce sledují ABC i El Debate tvrdí, že o nic nejde.
Zmiňují
sice
nějaké
ovlivněni
boje, ale
věří
že vše vyřeší. Revoluci označují spíše za kampaň v tisku, která brzy skončí
11
Díazovou 120
~ Delgado Larios. A. op. cit.. str. 30 Datum je, zdá se. mylné. neboť Díaz přijel již o týden dříve. Patmě se jedná o datum 15. června
113
114
Illades. C.. E1 Movimiento obrero. .. , str. 169 C1ark. M. R.. op. cit., str. 18 116 C1ark. M. R.. op. cit., str. 22 117 ABC. 23. 10. 1910 118 ABC, 12. 3. 19ll 119 Delgado Larios. A. op. cit., str. 72 120 De1gado Larios. A. op. cit., str. 72 115
52
.
Díazovi,
Významnější
událostí je
návštěva
Díaze na jeho
cestě
do Evropy. Díaz
měl
původně v plánu odjet do Španělska a usadit se tam, ale nedošlo k tomu ze zdravotních důvodů.
17.
června
nejlepší,
trpěl
ABC informuje o
infekcí v ústech,
přistání
způsobenou
lodi Ipiranga ve Vigu.
Díazův
stoličky. Přivítal
vyjmutím
stav nebyl
jej mexický
vyslanec v Lisabonu, místní mexický konzul, starosta města a sekretář radnice Schůzka
důvodem
se odehrála na lodi. Jedním
po
městě
.
bylo zdraví Porfiria Díaze, ale druhým
byla plánovaná demonstrace, kterou organizovala předem vyvěsili
121
dělnická
federace Galicie. Ti den
plakáty proti tyranovi a na žádost místního mexického
konzula došlo k bezpečnostním opatřením 122 . Díaz poskytl rozhovor, ve kterém se již obával intervence ze strany USA. Také
sdělil
Měl
své další plány.
jet do Le Havru a
pak do Švýcarska na léčení. Odtud se chtěl vydat buď do Španělska nebo do Francie. Nakonec zvolil druhou možnost,
ačkoli neuměl
ani slovo francouzsky.
O dva dny později přistál ještě v Santanderu, kde se sešel s Polaviejou otiskli jeho obhajobu, ve které jej prohlašují za dobrého špatný, protože nebojoval proti Díazovi, ale proti Díazovi spolupracovníci, cientíjico/
24
člověka.
výsledkům
rovněž
a ABC
Madero zde také není voleb, za který mohli
.
Regionální sevillský tisk, který doposud napsal pouze k Díazovu znovuzvolení, se
123
rozepsal o akcích
několik
málo informací
revolucionářů
a o hlavních
postavách Mexické revoluce. První
vážnější
informací je smrt 18 lidí v Pueble, kde Proč
s policií a do davu byla vhozena bomba. Liberal uvádí, že
důvodem
zatknout místního
vůdce
125
.
vypuknout
k potyčce došlo je ale
byl zákaz koridy, zatímco
vše vypuklo kvůli znovuzvolení Díaze
měla
informovanější
121
121
vylíčeno různě.
Noticero tvrdí, že
Pravda byla jiná. Ve skutečnosti šla policie
opozice Aquilese Serdána a
při
zásahu se
Usmrcen by policejní šéf a Serdán byl proto po dopadení popraven vidět
potyčka
jedná se o zcela nepodstatnou historku a ještě k tomu velmi
126
začalo střílet. .
Jak můžeme
nepřesně vylíčenou.
ABC 17 6 1911 ABC. 18. 6. 1911
El Liber~ ~rdí, že i s králem. El Liberal19. 6. 1911 in Sevilla Soler, R.,La revolución mexicana y la opinión pública espaíiola, Madrid 2005, str. 59 124 ABC, 19. 6. 1911 125 EL Liberal a El Noticero Sevillano. 20. ll. 1910 in Sevilla Soler, R., op. ciL str. 49 126 Sevilla Soler. R.. op. cit., str. 9 123
53
Což lze pochopit, protože korespondenti Berlíně
deníků
byli v New Yorku,
Londýně
nebo
a to jsou místa značně vzdálená dění v Mexiku.
EI Liberal se velmi zajímá o události z postupující revoluce. Informují o vítězném
pochodu
revolucionářů
a dobytí Ciudad Juárez. Píší o
protišpanělských
náladách a kritizují Cológana, že nic nedělá 127 . Sympatizují s Maderem. Na druhou stranu třeba Correo de Andalucía označuje události za pouhou výměnu prezidenta El Liberal se také anarchisty.
127 128
Vyprávění
zmiňuje
o
návštěvě
Díaze ve Vigu a
těžkostech
je velmi podobné tomu, které nalezneme v ABC.
El Liberal. 29. 4. 1911 in Sevilla Solcr. R. op. cit., str. 54 Sevilla Soler. R. op. cit.. str. 58 54
128
.
s tamními
Maderova vláda Francisco Inocencio Madero se tedy stal prezidentem 6. listopadu a vládl do převratu
llloru roku 1913, kdy byl svržen pí'i 'Šak byl zvolen na nocnostmi.
pět
generála Victoriana Huerty.
let a byl uznán jak Spojenými státy tak i evropskými
Jeho strýc Emesto
zůstal
ministrem Haciendy. srdečný, přeci
;ymbolizoval politickou svobodu a byl velmi
v Mexiku trendem trvajícím až do roku 2000. V Mexiku
ukončení
zůstaly dvě
jeho Partido Progresista a Partido Católico, ovšem científicos připravovaly
vlastní stranu. Všechny tyto frakce se
Ačkoli
jen se mu pouze
1ahradit diktaturu Díaze, diktaturou stranickou, která se po
neměli
Původně
Madero podařilo
revoluce stala oficiální strany
zůstali rovněž, byť
na volby do kongresu,
naplánované na rok 1912. Právě
tento první rok Maderovy vlády symbolizoval ekonomický pokrok.
Příčinou
byla
vzestup
těžby
především
dobrá
sklizeň, růst
cen
minerálů
světovém
na
trhu a také
nafty. Americká firma American Smelting and Refming Company
(ASARCO) obdržela povolení k těžbě, Tato ekonomická stabilita ale
stejně
jako další firmy.
nezaručovala
diktatury Díaze. Naopak mnohé firmy si
začaly
stabilitu vlády, jako tomu bylo u
konkurovat a jejich spory musel
řešit
státní aparát. Největšími rivaly byla skomírající britská Águila, americká Standart Oil a rovněž americká Mexican Petroleum. Ale nafta nebyla jediným problémem.
Rovněž
ASARCO se potýkalo s rivaly z Británie, Francie, Německa a Mexika. Uvolněná říci,
situace napomáhala k zakládání
že odbory neexistovaly už
svobodě,
kterou jim Madero
dříve,
udělil,
ale
odborů
právě
tak díky
nyní
svobodě
u
různých
začaly
tisku.
firem.
Nemůžeme
být aktivní, jak díky
Nejmocnější
byly tyto
organizace: La Unión Mexicana de Mecánicos (UMM od roku 1900), La Alianza de Ferrocarriles Mexicana (AFM, od 1907), La Sociedad Mutualista de Despachadores y Telegrafistas (SMDT, od 1909) a nejmocnější La Unión de Conductores, Maquinistas, Garroteros y Fogoneros (UCMGF, od 1910). Tyto firmy ustanovily svou autoritu v železničních firmách.
55
přístavních
dělníků
v Tampicu a Veracruz.
Rovněž
pracovníků
městských úředníků.
Za mnohými z těchto stávek stáli anarchisté.
Rovněž
vypořádat
se Madero musel
se
různými
v textilkách a
povstáními. Zapatisté
v Morelos odmítali jeho agrární politiku, a proto vydali 25. listopadu 1911 slavný Plán z Ayaly. Ten obsahoval následující body: prohlašoval, že Madero je neschopný, Vůdcem jmenovali
zrádný a tyranský. rolníkům
129
povstal na
Pascuala Orozca.
Rovněž
hlásali rozdělení půdy
. Oficiálně tím zapatisté vyhlásili válku federální vládě. V prosinci zase severovýchodě
generál Reyes a zEl Pasa v Texasu vyzýval obyvatele
Chihuahua k povstání Emilio Vasquéz Goméz. Po pár uvězněn
měsících
byly ale všechny tyto spory urovnány. Reyes byl
v Ciudad de México a spolu s ním i další generálové,
kteří
zatčen
a
za ním stáli.
Vyřešil se i spor mezi Águilou a Standart Oil a Mexican Petroleum. Na Yucatánu byl_-
založena díky Pino Suarézovi komise, která se pustila do amerických firem sisal a získala si tak podporu místních Departamento del Trabajo,
čímž
pěstitelů.
pěstujících
V lednu 1912 se
byly uspokojeny požadavky
odborů.
vytvořil
Tento orgán
nefungoval vždy, ale například hájil bezpečnost horníků nebo platy dělníků textilek. Vláda také
přežila těžkou
zkoušku z jara 1912, kdy povstal ve
Pascual Orozco. 4. února došlo k povstání
vazquézistů
státě
Chihuahua
v Ciudad Juaréz a prezident
Taft zmobilizoval armádu. Tento tah si mnozí vyložili jako odsouzení Madera Spojenými státy. Madero totiž zvedl americkým firmám v Chihuahua nájem a tak místní guvernér v tichosti začal vyjednávat s Orozcem. 3. zničilo
března
se Orozco a jeho milice
federální vojsko blízko hlavního
vzbouřili.
města
23.
března
osm tisíc
orozquistů
Chihuahua a odtud zahájili tažení na
Torreón130 . Brzy se jejich jednotky dostaly i do sousedních států a Taft vědom si své chyby zastavil distribuci zbraní do Mexika. Madero vyslal na sever generála Huertu, který je oslabené porazil 23. město
129 130
tohoto státu.
Womack J.. op. cit.. str. 176 Bethell, L.. op. cit.. str. 88
května
na jihu Chihuahua a v
červnu
již opanoval hlavní
Madero sice oslavoval
vítězství,
ale toto bylo draze zaplaceno. Tažení stálo
mnoho peněz a tak se zvýšil národní dluh. Madero si půjčil u jedné americké banky 1O milionů dolarů najeden rok 131 . Víc totiž nemohl bez souhlasu kongresu, který byl stále
pod vlivem científicos. Během
léta
začala
volbami v USA. Madero
stabilita vlády upadat. Bylo to
kvůli
způsobeno
jak dluhem tak
dluhu zvedl cenu nafty a tím rozhněval mnohé
těžařské
firmy v USA, které podporovaly do následujících voleb jak Tafta, tak Woodrow Wilsona. Taft nehodlal k mexickému
pobřeží
nečině přihlížet
a
nařídil
americkým vojenským lodím
v Mexickém zálivu a v Pacifiku. V září žádala vláda garantizaci
stability v Mexiku jinak, že zváží další
opatření,
které by k ní vedly.
Mezitím se Gustavo Madero snažil omezit vliv científicos ve k tomu jen omezenou moc, protože Volby do kongresu z 30. většinu
Maderova strana
Katolická strana ale zástupců reyistů.
přesun
června
neměl dostatečnou
totiž dopadly
a v senátu
měla důležitou
podporu, kterou by
následovně:
rovněž většinu
vládě,
V dolní
ovšem
potřeboval.
komoře
v polovině volebních
menšinu v dolní
komoře
a
měl
získala okrsků.
dostatečný počet
v senátu, mezi nimiž byl i de la Barra, který tady stmelil zbytky científicos a
Madero ale nemohl
čekat
lepší výsledek, proto jeho strýc
začal
s některými
científicos vyjednávat o půjčce 20 milionů liber ve Francii 132 . Dobře si uvědomoval, že pokud by to vyšlo, mohli by maderovci
pohodlně
vládnout až do roku 1916, kdy by
mohl být Gustavo zvolen prezidentem. Problémy ale nastaly v záři, kdy Gustavo oznámil nový kurz politiky Partido Progresista.
Přijali
kurz renovace, která šla ještě mnohem dál než demokratické sliby
z plánu ze San Luis Potosí. científicos odmítali. Tito
Součástí
společně
byla i agrární reforma, kterou
s katolíky a pod vedením de Ia Barry
samozřejmě změnili
senát
v sídlo opozice.
Rovněž
científicos v exilu nezaháleli a ti ve Francii odhalili tajný
záměr půjčky
milionů
liber. O všem informovali nejen své spojence v Mexiku, ale
20
dokonce je nabádali k napadání vlády a také ke spolupráci s reyisty.
111
112
Bethell. L.. op. cit.. str. 88 Bethell. L.. op. cit.. str. 89 57
První pokus zbavit se Madera V polovině
října
převratem
kvůli
špatné orgaruzac1.
zorganizovala skupina científicos, pod vedením Felixe Díaze
(synovce dona Porfiria), povstání.
Chtěli
tak ovlivnit blížící se volby v USA. Díaz
povstal ve Veracruzu, poblíž kotvily americké převezme
ztroskotal
válečné lodě.
Díaz vyzval vojsko
ať
správu nad územím Mexika, ale žádný generál na výzvu nereagoval. Do
týdne dobyla federální armáda přístav a Díaz se ocitl ve městě v obležení. Ovšem toto povstání
mělo nečekaný
ohlas. Ne sice u vojáků pravidelné armády, příliš
ale v Morelos, kde se Zapata, do této chvíle válku.
Zaměřili
se
Tímto získali nové
především
neaktivní, rozhodl pro partyzánskou
na haciendy a požadovali výpalné, jinak je vyplenili.
prostředky
zničením těchto
a také nové lidi, protože
míst snadno získali nové vojáky. Jejich
počet
stoupl
pracovních
během pěti měsíců
ze sta na
tisíc 133 . stejně
5. listopadu vyhrál v USA Wilson volby a v kongresu. Maderisté
začali
většinu
jednat opět s Sherburnem Hopkinsem o podpoře Standart
Oil a domnívali se, že za vlády Taftovi stále zbývaly
tak získali demokraté
umírněnějších demokratů
čtyři měsíce,
do
Maderem, rozhodl mít v Mexiku
března
upevní svou vládu. Ovšem
1913. Taft se, v rozporu s Wilsonem a
přijatelnější
vládu, než byla ta
Velvyslanec USA v Mexiku, Henry Lane Wilson
začal
součastná.
se svou misí a je dodnes
otázkou, zdali jej Taft přímo pověřil, nebo jestli jednal na vlastní pěst 134 . 12.
června
nahradil dosavadního britského vyslance Francis Williama Stronge,
který byl spíše zastáncem Maderovy opozice. admirál von Hintze, který byl osobní postoj, spíše se
stavěli
císařovým
Stejně
tak i jeho
oblíbence. Nedá se
říci,
německý
že to byl jejich
proti spolupráci Madera s USA, další
Henry Lane Wilson jednal na vlastní
pěst. Stavěli
kolega
důkaz
toho, že
se proti americké intervenci a spíše
navrhovali společný postup Evropských velmocí a USA 135 . Každopádně v nich měl Madero další silné odpůrce, stejně jako ve velvyslanci Španělska, kterého se ale týá zvláštní kapitola.
133 134 135
Womack, J.. op. cit.. str. 203 Bethell. L., op. cit.. je zastáncem prvtú varianty, zatímco Calvert. P .. op. cit., druhé. Ca1vert. P .. op. cit.. str. 114 58
Každopádně
tlak za strany USA dal nový impuls opozici katolíků a científicos.
Když v prosinci požádala vláda kongres o schválení oné půjčky 20 milionů liber z Evropy, dolní komora návrh schválila, ale senát odmítl. Pracovní organizace se rovněž začaly bouřit. Největším problémem byla pracovní doba. V prosinci požadovala UMM pouze osm hodin a následně stávka železničářů způsobila chaos v dopravě v celém státě. Departamento de Trabajo se
pokusilo situaci vyřešit, ale nepodařilo se jim vůbec nic. V lednu, díky podpoře UCMGF, UMM neakceptovala nabídku na deseti hodinovou pracovní dobu se zvýšeným platem o deset procent. Centrum anarchistů, Casa del Obrero Mundial, založené v září 1912, začalo nezávisle organizovat stávky v hlavním městě. Důvodem byla rovněž pracovní doba a také zvýšení platů. Rovněž odbory ve Veracruzu, pod vedením anarchistů, zorganizovaly národní konferenci dělnických syndikátů a požadovaly osmi hodinovou pracovní dobu. Situace ve státě byla tedy kritická, ale vše se zatím dalo vyřešit, dokud nedošlo k druhému a třetímu vojenskému puči, které definitivně ukončily vládu klanu Maderů. Souhrnně jsou tyto akce nazvány Decena trágica (tragických deset dní- pozn. autora).
59
v
Spanělsko
Madero
měl
versus Madero
v Mexiku silnou pozici.
Neměl
ji ovšem ve
světě,
kde
zůstala
většina diplomatů z doby dona Poďrria. Španělsko nebyl ten případ. Bestegiii zemřel a
Madero hledal náhradu. O místo velmi stál Federico Gamboa, spisovatel a diplomat. Byl v čele mise do Evropy, která zavítala 20. 2. 1911 do Madridu, kde se setkala se členy
ocenění,
vlády i Alfonsem XIII. Gamboa získal od krále
protože Madero prosadil hispanistu Justo Sierru, kterého září
umírá a tak nastoupl Francisco A. de Izcaza,
podpořil
pozdější
úřad,
ale nedostal
i Cológan. Ten v
velký propagátor Huerty.
Kamenem úrazu bylo ovšem jmenování radikálního maderisty Antonia I. Villareala konzulem v Barceloně. Ten nebyl ve Španělsku oblíben, neboť v Mexiku ostře vystupoval proti soukromé
armádě
Ifiiga Noriegy
Že obě vlády k sobě na počátku neměly tak daleko svědčí i objednávka zbraní, kterou Mexiko
chtělo
z Ovieda. Jednalo se o dva kontrakty. První na 50 tisíc pušek,
druhý na 10 tisíc 136 . Jak se ale zdá, původně se mělo jednat o menší počet. Pouze o 15 tisíc pušek 137 . Přes
Madero
veškerou snahu se ale Maderova situace zhoršovala. Jak doma tak ve
neměl
nebyl don
nic proti
Poďrrio,
který
cizincům, měl
stále dobré jméno u vládnoucích
s výjimkou USA a také nevládl pevnou rukou.. určující,
Právě
kruhů,
z Mexika tři
španělští novináři
nenávist
novinářské
španělských
ze
novinářů vůči
Manuel Garcia Prieto 12.
kampani. Již v lednu byli novin El Diario
Espaňol.
vypovězeni
Jedním z nich
března
Maderovi, že musel
španělský
ministr
ještě
více
zahraničí
napsat instrukce. V nich žádá Cológana, aby podnikl
všechny nezbytné kroky, aby se nezhoršily vztahy s Mexikem 138 .
Torres Flores, O, op. cit., str. 62 AMAE, H 1660, Nota bez označení s datem 9. 8. 1912 138 AMAE. H 2557, instrukce Garcia Prieta Cológanovi. datována k 12. 3. 1912. ale bez dalšího označení 60 137
snad
postoj USA byl pro ostatní
byl i Tuset Durán, proslulý kritik Madera a jeho režimu. Událost však
136
ale
nemohli podniknout nic dokud se Madero neocitl v nelibosti v USA.
To však nebránilo rozsáhlé
rozvířila
řešit,
reklamace na ztrátu majetku se snažil
světě
ve
světě.
Existuje i
několik
poplašných zpráv o možném útoku Spojených
států
nebo o
plánu Spojených států odtrlmout stát Baja Califomia stejným způsobem jako Texas 119 . Zprávy se nezakládaly na pravdě, přesto přispívaly k tlaku na Madera. Španělé o ně měli
zájem o
čemž svědčí
i fakt, že si je nechali potvrdit,
či
vyvrátit svými vyslanci
v USA. Čekali doslova na první známky nepřízně USA vůči Maderovi, aby mohli zareagovat. Mnozí Španělé usazení v Mexiku viděli mnohem většího nepřítele v Zapatovi, který se odtrhl od Madera. Když se v březnu dostal do blízkosti hlavního
města,
tak
Španělé a další cizinci zorganizovali domobranu. Již dříve však policejní prefekt
v Morelos požádal 28 Španělů o vstup do jednotky na obranu majetku proti zapatistům
140
. Podobné jednotky organizoval i španělský čestný konzul v Morelii
(Michoacán). Ten je ale svolával
kvůli bezpečnosti obchodníků
proti ozbrojeným
banditům.
Maderova vláda ale
přeci
jen
přispěla
ke
stabilitě
v zemi. Ukazuje to i snížení
počtu žádostí o náhradu a útoků vůči Španělům. Celkem zde došlo, až do smrti
Madera, k devíti nepřátelským akcím, při nichž bylo zabito čtrnáct Španělů. Šest útoků na továmy nebo haciendy,
dvě
lokality byly poškozeny poblíž místa bojů a jeden útok
na obchodní dům v Pueble 141 . Jediným vážnějším příkladem z těchto je útok na továmu v Covadonga. Šéf ozbrojené bandy Tápia zde vtrhnul a zabil 14 zaměstnanců. Většina byla německé národnosti, ale šest z nich bylo Španělů, jeden z nich byl
chemik 142 . S postupem ozbrojenému
pučí
času
ztrácel Madero
půdu
v přístavu Veracruz. Ten
významnou úlohu sehrál i
španělský
pod nohama a tak došlo k prvnímu měl
na
svědomí
Felix Díaz, ale
konzul. Jeho aktivita bývá přirovnávána k aktivitě
Cológana při "Decena trágica". Španělští občané z Veracruz Díaze podporovali. Po vzájemném rozhovoru si
však Díaz získal i
španělského
konzula Manuela Bayóna. Když
139
AMAE, H 2557. Despacho 63, 7. 6. 1912 AMAE, H 2557, Despacho 12, 6. 3. 1912 141 Torres Flores, O, op. cit.. str. 64 140 - AMAE, H 2557. Despacl1o 97, 23. 8. 1912
140
61
přitáhly
k městu 18.
října
oddíly maderistů, diplomaté dostali strach z možného bombardování
města,
avšak
vinili z toho maderisty 143 . Joaquín Beltrán, generál maderistů, vydal prohlášení o tom, že bude
střílet
na každou budovu, která nebude
označena červeným křížem.
Diplomaté
v panice uprchli na lodě. Španělský konzul chtěl zařídit podobné útočiště i pro své spoluobčany,
protože
město
problémů
avšak
loď
Montevideo nedorazila
bylo dobyto
během čtyř
včas.
třeba,
Nakonec ani nebylo
vážnějších
hodin. Od 6:05 do 10:00 bez
a bez výrazných ztrát na životech.
Ve Španělském tisku v tomto období ubývá zpráv. Zdá se, že většina novin považuje situaci za uzavřenou. povědomí
se v tomto období dost píše o vládě Madera a do
se dostává výrazná postava Mexické revoluce Emiliano Zapata a jeho
stoupenci. Je otázkou, rabování v Jojutle nebo
proč
se zapatisté do novin nedostali
vraždění
zapatisty nenazývali. Byli to s Maderem
Přesto
začali
v Atencingu.
Odpověď zřejmě
prostě revolucionáři.
jednat na vlastní
pěst
dříve, například při
tkví v tom, že se
Teprve po
Zapatově
a prakticky se stali jedinou
dříve
rozchodu
významnější
ozbrojenou složkou bojující proti němu. Na druhou stranu o jejich Plánu z Ayaly není v novinách ani zmínka. jeho samotné vydání v Mexiku
mělo
zajímavý
průběh. Původně
Přitom
totiž ani v Mexiku
nebyl vydán v žádném periodiku, ale Enrique M. Bonilla, redaktor deníku Diario del Hogar, se sešel s Maderem: ""Podívejte pane. slavný plán z Ayaly, který vyhlásil Zapata, odmítajíce Vaši vládu. Nemyslite, že bychom jej přečetl
měli
publikovat?" Madera jej
s ne libostí a obrátil se k Bonillovi a řekl: "Ano publikujte to,
ať všichni poznají
toho blázna Zapatu. "" 144 Tak tedy, se svolením Madera, vyšel Plán z Ayaly 15.
prosince 1911. Poptávka po tomto náklad. Vydavatel musel nakonec
čísle
byla ohromná.
přiobjednat
Nestačil
ani dvojnásobný
další výtisky, aby uspokojil
neobyčejný
počet žádostí, které se následujícího dne rozšířily po všech částech Mexika 145 .
Emiliano Zapata byl nejvíce oslavován v anarchistickém tisku. Považovali ho za hlavního obhájce
rolníků
a pravého anarchistického
143
revolucionáře.
Požadovali po
Torres Flores. 0.. op. cit.. str. 72 a také AMAE. H 2557. Despacl1o 142, 8. 12. 1912- jedná se o zprávu. kde jsou i výsledky setkání vyslanců ve Veracruz 144 Magaňa, G., op. cit., str. 9 145 Magaňa. G., op. cit., str. 198 62
něm také rozšíření revoluce na celé území Mexika
146
Nazývali jej i komunistou, což
.
chtěl
bylo ovšem v rozporu s agrární otázkou. Zapata
půdu
přerozdělit
a ne
kolektivizovat. Španělský socialista si z událostí všímá více dělníků. Nejprve oslavují několik
stávek v Mexiku, které přispívají k rozvoji syndikalismu 147 a poté je zajímá 1. květen roku 1912, kdy
měli dělníci
poprvé volno. Ve stejném
právech~ které mají lidé nad 18let
148
•
článku
se
zmiňují
o volebních
Přesto se také zmiňují o Zapatovi. Nejprve se jim
líbil, ale po jeho rozchodu s Maderem se názor obrátil. Podle nich to nebyl pravý revolucionář
jako Carranza nebo Obregón a
González Bianco Zapata byl
revolucionář,
chtěl
ale
se dostat k moci. Podle
později
bratrů
degeneroval na vandala a
zločince. Uznávají ovšem jeho nároky na agrární reformě vMorelos
149
.
Jeden z bratri'1
jej nepovažuje za wdce. Uvádí jméno Pabla Torrese Burgose, který byl pravým socialistou, ale bohužel byl zabit. Podle konzervativního tisku byl Zapata jednoduše bandita a nezískal si tolik pozornosti.
Obzvláště upozorňovali
na jeho krutost. Naproti tomu regionální tisk o
něm píše více. Pro santanderský tisk byl Zapata neoblíbenou osobou
mu nejvíce
věnuje
El Liberal.
Stejně
jej hodnotil i levicový
150
.
V Seville se
španělský novinář
Luis
Araquistain, který po revoluci Mexiko navštívil. Nazývá jej agrárním demagogem a jeho povstání přirovnává k jaquerie 151 . Ten píše zejména o
několika
akcích
Zapatistů,
jako bylo
zničení
vlaku
v Cuemavace~ kde jich bylo na 500 a zabili 30 vojákll 152 . Zapata je pro ně pouhý vyvrhel zejména kwli útokllm jeho indiánů proti Španělům. "Indiáni se považují za vlastníky země. Napadli barbarské Španěly, rabovali jim haciendy a vraždili je. Situace je čím dál více nesnesitelná, požadujeme po vládě Španělska, aby učinila
146
Tierra y libertad 3 l. I. 1912 in Delgado Larios, A, op. cit., str. 13 2 El Socialista. 15. 3. 1912 14 R El Socialista, 21. 6. 1912 149 Delgado Larios, A. op.cit.. str. 132 150 Illades, C., México y Espaňa ... , str. 26 151 Araquistain, L.. La revolución Mexicana, Madrid 1929 str. 83; Jaquerie byla středověkým povstáním sedláků ve Francii 152 El Liberal23. 7. 1912 in Sevilla Soler, R. op. cit.. str. 73 63 147
1ergickou diplomatickou reklamaci, která by garantizovala život Španělú, kteří jsou ;dáni napospas barbarský indiánúm. " 153
Madero je velmi zajímavá postava revoluce. ž v době, kdy žil. epřátele
Během
před
stoupenců učinit
své
mexickým národem. Není tedy divu, že i ve
vyvolával rozporuplné reakce u svých stoupenců.
Anarchisté a socialisté jej na \narchistům
se ale brzy
přestalo
počátku
považovali za pozitivní figuru.
líbit, že nebyl tak radikální. nejkladněji
ozchod se Zapatou. Socialisté jej hodnotili snad ,řestával
názory na něj se velmi lišily
roku své vlády dokázal ze svých
a totálně se zdiskreditovat
panělsku
Vždyť
pomalu líbit. V mnoha
článcích,
Hlavně
mu ublížil
ze všech, ale i jim se
které jsou datovány ke konci revoluce, je
;píše opomíjen. Nikdo si už nevzpomněl na apoštola revoluce, protože to se již k moci lostali dva oblíbenci socialistů Carranza a Obregón. Konzervativní tisk se s Maderem od
počátku
nesnášel. Nejen, že svrhl
oblíbeného Díaze, navíc nebyl schopen udržet stabilitu v zemi. Co bylo ale nejhorší na úkor Španělů. Přestože situace nebyla tak vážná, jak již bylo napsáno, deník ABC se rozhodl neustále psát o útocích na Španěly, dokazujíc tak Maderovu neschopnost nastolit stabilní režim. Pokud se jim
nepodařilo
sehnat
nějaké
aktuální
přepadení,
vypomohli si příklady z minulosti nebo srdcervoucími dopisy příbuzných. Katolický tisk zastával zejména proto, že
neměli
poněkud
Díaze
příliš
odlišný postoj. Nejprve se jim Madero líbil, v lásce,
oceňovali
ovšem i jeho program:
svobodu voleb, proti znovuzvolení, rozvoj malého rolníka,
řešení
sociálních
problémů 154 . Nakonec jej ale nařkli z neplnění slibů, spiritistu a označili ho za nového
Santa Annu (diktátora- pozn. autora) 155 . Regionální tisk hodnotí Madera
rozličně.
kvůli nestabilitě a jeho zahraniční politice
156
.
Santanderský jej odsuzuje,
hlavně
Sevillský El Liberal jej naopak nejprve
uznává, mysleli si, že přinese stabilitu a uklidnění 157 . N avíc se jim líbila jeho podpora u lidu.
Přesto
se nakonec znelíbil. Ex-viceprezident Ramón Corral, ze svého exilu
153
El Liberall8. 8. 1912 in Sevilla Solcr. R.. op. ciL str. 70 El Debate 7. 10. 1912 in Delgado Laros. A.. op. cit.. str. 75 155 El Debate 19. ll. 1912 in Delgado Larios. A.. op. cit.. str. 75 156 Illades. C .. México y Espaíia .... str. 26
154
64
v Evropě, vyhlašoval, jak yankeeové podporovali Madera, což je zde hodnoceno ,
v
zapome
1
158
'c El Libera1 n. R.
1 8 "
191 I in Sevilla Soler. R. op. cit.. str. ú2 El LiberallR. JO. 1912 in Sevilla Soler. R. op. cit.. str. 7R 65
Decena trágica Decena trágica je bezesporu událostí, kdy se
španělská
politika nejvíce zapletla
do Mexické revoluce. Její vyslanec, vyslanec Cológan, byl totiž jedním z hlavních aktérů převratu,
který skoncoval s demokratickým experimentem Francisca Inocencia
Madera a také s ním samým. Decena trágica se
měla
z dvoudenní akce stala desetidenní. Mondragón,
Díazův
stoupenec,
městským převratem,
stát typickým Začala
pňvedl
nakonec se
v Ciudad de México 9. února 1913. Generál 700
mužů
k vojenskému
vězení,
kde byl
zadržován generál Reyes, který se vrátil z exilu a byl okamžitě zatčen 159 . Ani se nesetmělo
a Reyes byl již
přepraven
a
oblečen
Felixe Díaze z káznice. Díaz si ale popletl
k útěku. Odtud šel oddíl vysvobodit
přesný čas
a tak jako správný muž musel
nejprve splnit své povinnosti, než se pňpojil k rebelii. Voj sestavený
hlavně
z kadetů se vydal na pochod k Národnímu paláci (sídlu
Přišli
tam v šest hodin ráno vedeni již Reyesem a Díazem.
vlády, ne prezidenta).
Reyes tady prohlásil Madera za sesazeného a prohlásil se prozatímním prezidentem. Reyes se poté vydal do na jeho kolonu
čtvrti
dělostřelecký
Zócalo, kde granát a
měl
Madero palác, ale
rozhořely
při
pochodu dopadl
se boje. Na bojišti padlo 400
mužů
a
generál Reyes 160 . Díaz po tomto nezdaru opustil palác a uprchl do pevnosti zvané Citadela. Maderův zraněn,
loajální generál, Villar, obsadil palác a
přivítal
jej tam.
Během bojů
byl
proto Madero jmenoval náhradního velitele, generála Huertu.
Cológan se v tento den sešel s ministrem
zahraničí
Lascuráinem a kategoricky
se ho zeptal, zda je vláda schopna ochránit cizince. Jmenování Huerty
označil
za dobrý
krok, protože je schopen nastolit klid a pořádek 161 . Obě
strany se rozhodly
vyčkávat
a
čekaly
na posily. Díaz
měl
1500
mužů
a za
městem vojsko generála Blanqueta, přesně v Toluce. Madero měl generála Ángelese,
který se s 1000 muži blížil 162 . 159
Knight. A. op. cit.. str. 538
°Km'ght.. A.. op. c1t.. . str. S"'9 __,
16
161
AMAE, H 1659, Despacho 39, 10. 2. 1913
66
ll. února začal útok na Citadelu. Během bitvy zemřelo na 500 163 lidí, převážně civilistů,
protože
obě
strany
určitého úspěchu.
dosáhla
občany
Citadely. Mezi
špatně zaměňly
Vyhnali
se ale
svou artilerii. Federální vojska
vzbouřence
začala šíňt
přeci
jen
z několika strategických pozic v okolí
panika, protože kolovaly
zvěsti
příchodu
o
Zapaty a jeho rebelů, nakonec ale nedorazili. Pokud by se vyhrát. Byly
měl
početnější,
rozhodovat
čistě
vojensky, federální jednotky by musely
Citadela byla v dokonalé izolaci a Madero byl velmi začal
optimistický. Ale Huerta, hned po svém jmenování,
jednat se
vzbouřenci.
Napoprvé nebyl spokojen a zaútočil, ale spíš jen demonstrativně. Nejen, že nevyslal do boje elitní jednotky, ale na nejlépe nechal
ostřelovat nejpevnější
bráněné
Rovněž
místo hradeb poslal sedláky.
hradby namísto slabých. Slavil
úspěch,
dohodl se na
dalším dialogu. Ve stejný den došlo k první
schůzce vyslanců nejvýznamnějších států.
Byli tam
Cológan za Španělsko, Henry Lane Wilson za USA, Stronge za Velkou Británii a admirál von Hintze za
Německo.
Von Hintzeho hodnotil Cológan jako perfektního
kavalíra, excelentního kolegu a důstojného představitele Německa 164 . Francouzský vyslanec nebyl pozván z důvodu nepohodlnosti, což jej velmi rozlítilo. Cológan tvrdil, že schůzka a vytvoření sboru byl jeho nápad 165 , ale byla to iniciativa Wilsona.Společně vytvoňli
orgán zvaný jako Diplomatický sbor.
míchat se do jednání.
věcí
Neoficiálně
Ačkoli chtěli
interní politiky Mexika,
Samotný Cológan dlouho odolával, i
cizincům přísně
posloužit jako
se ale snažili svrhnout Madera.
ovšem svým nátlakem k tomu přesvědčil zbylé
bylo
Zpočátku
zakázáno
zprostředkovatel
tedy pouze Wilson,
členy.
přesto,
že Madera
neměl příliš
v lásce.
Vinil jej z neschopnosti udržet v Mexiku pořádek 166 , zejména jej trápili zapatisté. Ovšem tento vztah se vyvíjel. Již v květnu předešlého roku svolal Wilson diplomaty a chtěl
162
po nich vyvinout tlak na Madera. Cológan tady
jasně
odmítl.
Věňl ještě,
Knight., A, op. cit.. str. 540 Knight., A. op. cit., str. 540 164 AMAE, H 1659, Despacho 39, 10. 2. 1913 165 AMAE. H 2558, Despacho 51, 2. 3. 1913 166 Přesně píše. že režim neni schopen nastolit klid porfiriátu. AMAE, H 1659, Despacho 2, 3. 1. 1913 67
163
že
stabilní režim zajistí ochranu
cizinců, ačkoli neměl
nic proti Orozcovi nebo Felixi
Díazovi 167 . Španělští občané ale byli proti Maderovi od počátku a tak, když se mu neustále nedařilo
zabránit
potyčkám,
rozhodli se
podpořit
kolonii a jít proti Maderovi. Jedním
z důvodů nespokojenosti bylo zdražení cel na kořalku o 15 % 168 . Od tohoto data do 14. února Wilson rozhodl jednat.
bedlivě
Domluvil si
sledovali vývoj událostí u Citadely. 14. se schůzku
zahraničí
s ministrem
Pedrem
Lascuráinem. Na ní mu pohrozil, že pokud nenastolí pořádek zařídí si 3-4 tisíce
vojáků
USA a nastolí jej sám 169 . Lascuráin šel pro Cológana a odjel s ním k prezidentovi a vyzvědět tři
dny
Na
informace o postupu pro Diplomatický sbor. Cológan na
příměří,
schůzi
aby se
ošetřili ranění
a mohli se
vystěhovat
ně tlačil, ať
tam
vyhlásí
civilisté z okolí Citadely.
již vystupoval jako pravá ruka Wilsona. Odtud jel do Citadely nabídnou ten
samý plán. jako jasný Společně
ministrům. Měl
Při návštěvě
důkaz
se dopustil
několika
kontrarevoluce. Na
schůzce
byli vyfoceni, což byl jeden jasný
chyb, které
později
použili proti
němu,
byl Díaz, Huerta, Cológan a de Ia Barra.
důkaz.
Na odchodu 300
vojáků
v Citadele
zvolalo: "Viva Epafia!" (Ať žije Španělsko- pozn. autora). Cológan byl tak dojat, že si sundal klobouk. Celá scéna
později
vyvolal
domněnku,
že v Citadele bylo 500
Španělů. Nakonec se ukázalo, že jich tam bylo pouze čtrnáct 170 .
15. února v jednu hodinu v noci pro
něj
Wilson poslal vojenské auto. Sám jej
vzbudil telefonem a požádal jej o příjezd k němu, kde již byli on Stronge a von Hintze. Wilson byl bledý,
očividně rozzuřený
na Madera, kterého
označoval
za blázna a
prohlašoval, že musí být legálně uznán neschopným vládnout. Dále burácel, že situace ve
městě
je neúnosná, a proto nastolí
pořádek
se
čtyřmi
tisíci vojáky on sám. Na
závěr
proslovu bouchnu! do stolu 171 .
16 168
Illades. C.. La presencia espaiiola .... str. 110 Illades. C., La presencia espaiiola .... str. lll 169 Torres Flores. 0.. op. cit.. str. 94 1 0 c AMAE. Hl659. Anexo al Despacho 224. bez data pouze s rokem 1913.jedná se o jakousi závěrečnou Cológanovy čilmosti během Deccna trágica. proto lze usuzovat že patří spíše do druhé poloviny roku. Viz. příloha
n
Torres Flores. 0 .. op. cit.. str. 98 68
Věděli
už o Maderových posilách, které se obrátily proti němu a tak se dohodli
vyslat Cológana v 9 ráno za Maderem, kde došlo k následující
"Cológan vešel a pronesl toto ráno, vyslance vnější
Německa,
řeč:
scéně.
.. Pane prezidente, ambasador USA nás svolal
Anglie a mne,
předložil
nám vážnost [situace],
vnitřní
i
a oznámil nám, že nemáte jinou možnost než abdikovat. " Madera se jej zeptal
co si myslí on a on
řekl,
právo zasahovat do
vnitřních věcí
že to bude nejlepší rozhodnutí,
načež
Madera
řekl,
že nemají
dělat
a opustil sál. Cológan odešel
něčem
jiném. Píše, že byl v paláci
a že on ví co má
' '[ "]77 a uz' se nevratz . -
Oficiální Cológanova slova však mluví o dvakrát za celou dobu, to je přátelskými úmysly
Maderovi
173
(ačkoli před
blázna a náměsíčného dva
.
důvody.
srdečnými
avšak také tvrdí, že vždy se
a
Proč Cológan takto jednal? Kromě osobních antipatií vůči
únorem o
174
Zaprvé se
správně,
něm
mluví
umírněně
2.
března
jej již
označil
za
) a jeho neschopnosti zajistit v zemi pořádek zde byly ještě
chtěl
vyhnout podobné situaci, kterou zažil cizinců při
v Pekingu. Došlo tam tehdy k masakru
před několika
slavném Povstání
Boxerů.
lety
A za
druhé chtěl zřejmě zajistit Španělsku lepší výchozí pozici při jednáních s novým prezidentem Huertou. Po Cológanovi
přišel
i Wilson a vyhrožoval prezidentovi. Madero na druhý den
poslal oficiální stížnost Taftoví. Na Madera si únorem poslal
domů tři
telegramy, ve kterých
nestěžoval,
ale ten mezi 13. a 16.
nastiňuje hrůznost
informuje o setkání s dalšími ambasadory. Podle
něj
čímž normálně
do politiky Mexika.
informoval o vlastním
vměšování
situace a
se pokusí se situací
rovněž
něco udělat,
18. února jedli Gustavo Madero a Huerta v elegantním restaurantu Gambrinus a ve stejné
době
generál Blanquet a jeho muži vtrhli do paláce a zajali Madera. Dva jeho
asistenti se ho pokusili bránit, ale dozvěděl
o svém
neměli
úspěšném převratu.
šanci. Huerta si z restaurantu zavolal, aby se
Na druhý den
Huertu, Díaze a Madera, který odmítl odstoupit.
1 2 "
n P
Torres Flores, 0 .. op. cit., str. 100-101 AMAE, Hl659. Anexo al Despacho 224. bez data pouze s rokem 1913 4 AMAE. H 2558. Despacho 51. 2. 3. 1913 69
mělo
Mexiko
tři
prezidenty:
Tentýž
večer
USA. Huerta se
došlo k uzavření slavného Paktu z ambasády, byla to ambasáda
měl
stát prozatímním prezidentem a po volbách
Cológan s von Hintzem se zajímali, co je s Maderem,
načež
měl
Wilson
nastoupit Díaz. odvětil,
že byl
odvezen do blázince, kam vždycky patřil 175 . Oba vyslanci mu oznámili nesouhlas s popravou Madera. svůj
Další den Huerta Madero odstoupil. Huerta jmenoval zahraničí,
se stal ministrem
kabinet. De la Barra
Mondragón ministrem války a Rodolfo Reyes, syn
generála, ministrem spravedlnosti. Všichni generálové,
kteří
dosud neuznali Huertu tak
učinili.
20. února poslal Huerta telegram králi Španělska. V něm ručí za životy a majetek Španělů žijících v Mexiku. Zajímavostí je, že text je v angličtině 176 . 22. února se sešli vyslanci s Huertou na vyslance byl generál opilý a oslavoval Suárez vyvedeni z vězení a kolona,
směřující
účelem
jejich osvobození a
zastřeleni.
svůj
zastřeleni.
trimnf. Stejnou noc byli Madero a Pino
měli
při přestřelce
vzdálenějšího ačkoli
Huerta se tím sám odsoudil,
odplout do exilu, byla napadena za
byli bývalí prezident a viceprezident
pravdy. Brzy se ovšem pravda zjistila a
zatím o tom
prohlásil, že on sám za vraždou Madera nestál, důvodů
USA. Podle britského
Oficiální Huertova verze tvrdila, že jejich
do Veracruzu, odkud
Nic nemohlo být
ambasádě
neměl
věděl,
ani
ponětí. Později
v tisku
kdo to byl, ale z profesionálních
odmítl říci jeho jméno.
Španělský tisk nebyl o událostech příliš dobře informován. Socialista se o
povstání
nezmiňuje
a deník ABC podává zkreslené zprávy.
o vážnosti situace, ale také hotovou
věc. Stejně
tak
předznamenávají
zveličují
Hovoří
o krizi v Mexiku a
intervenci USA. Berou ji jako
roli Zapaty, kterému
připisují značný
téměř
vliv na
události 177 . S postupem
času
se informovanost
odstoupení Madera a jako ]~S
.
nemění.
vítěze označuje
Deník
šíří
nepravdivou informaci o
Felixe Díaze. První informace
samozřejmě
· Torres Flores, 0., op. ctt., 103 n AMAE, H 2558, Telegram Huerty králi Alfonsu XIII .. bez dalšího označení se nachází mezi ostatní korespondencí 1 '~ ABC 10. 2. 19B 70
nebyla pravda a druhá byla jen částečná, protože s Díazem měli uvést
Rovněž se nezmiňují o účasti španělského vyslance na událostech
178
1
Huertu.
.
Regonálni sevi11ský tisk je na tom podobně. Zpráv je poměrně dost, ale mnoho jich je nepravdivých. Noticero prvně zmiňuje povstání 11. února. Podle nich by1o povstání tak rychlé, že překvapilo vládu natolik, že jej nedokázala potlačit
179
. Tento
plátek je nejinformovanější ze všech, přesto neuvádí účast Cológana, ale spíše se soustředí na možnou intervenci USA. Uvádí, že šest tisíc vojáků USA je na cestě do
Veracruz 180 . V podobném duchu hovoří i El Liberal. Oba sevillské deníky považují konečný Huertův převrat za jasný příklad zrady. Oficiální verzi o smrti Madera nevěří
a považují ji za falešnou. Uvádí několik dalších, včetně příkazu Huerty
ABC 18. 2. 1913 n El Noticero Sevillano. ll. 2. 1913 in Sevilla Soler. R. op. cit., str. 82 180 El Noticero Sevillano, 15. 2. 1913 in Sevilla Soler. R. op. ciL str. 87 181 Sevilla Solcr. R. op. cit.. str. 90 resp. 96 71
l"R
181
.
Huerta Huerta musel hned na
začátku
své vlády
bylo mezinárodní uznání svého režimu. vyslanců
zapojení
Spojených
států.
Ačkoli
řešit několik problémů.
Prvním z nich
by se zdálo, že se situace
vyřešila
díky
do Huertova povstání, nebylo tomu tak. Vláda nezískala podporu
Od roku 191 O se situace mezi Spojenými státy a Velkou Británií
značně vyostřila. Důvodem byla ropa 182 a nové vládě USA se zdálo, že Huerta provedl
revoluci k dobru britských zájmů, hlavně společnosti Águila. Britové také 31. března uznaly jeho vládu a jejich Wilson ale otálel,
chtěl vyčkat
Američany, výhodnější
kteří
příkladu
následovaly i ostatní evropské
země.
Prezident
do oficiálních voleb, kdy mohl být prosazen, pro
režim. Toto rozhodnutí strašilo
bankéře
a velkoobchodníky,
pochybovali o tom, že by nová vláda mohla zaplatit dluhy (splacení domluveno
na polovinu června), bez pomoci USA. Dluh ale nebyl hlavním problémem. Vláda Naftařské
ceny
firmy sice dosáhly již plného
stříbra
společně
na
jaře
ale problémem byl pokles
problémům
v
Sonoře,
nebyl konec, brzy proti režimu povstali
To
staří
Coahuile a Chihuhua. Místní
vůdci
rozvinuli
černý
obchod se
s USA, které zakázaly vývoz zbraní. Brzy se mohli postavit
cel a daní
týče.
V
i noví
situace panovala v severních státech, kde se nejvíce těžilo.
spojenci Pascualu Orozcovi a vyhlásit nezávislost na federální výběru
světové
těžby.
1913, což vedlo k omezení vývozu a tím pádem i
nepřátelé. Nejnebezpečnější
zbraněmi
ekonomické problémy.
s rozkvětem syndikalismu přidělávalo Huertovi vrásky.
Jako by
Hlavně
rozkvětu,
měla
Sonoře
Huertově
vládě, alespoň
co se
se zformovalo menší vojsko pod velením mladého
politika a zemědělce Álvara Obregóna. Na konci března mělo osm tisíc mužů a izolovalo federální vojska v Guyamas 183 . V Chihuahua se po zavraždění guvernéra Gonzálese na počátku března,
začalo
formovat vojsko pod vedením generála Francisca
Villy a nabíralo muže i ze sousedních
států,
Durango a Zacatecas.
V Coahuile se zformoval politický odpor. Vedl je Venustiano Carranza. Byl to starší politik,
měl
53 let, který se prosadil ve svém regionu již za vlády Díaze. Byl
S pomocí mexické ropy chtěl Winston Churchill, tehdy pn1Ú lord admirality, vybavit malou, ale podstatnou šást britského loďstva- Calvert. P., op. cit., str. 173 182
72
vlastníkem
půdy, spřízněný
s dalšími významnými rodinami, což mu vyneslo i post chtěl
blízkého spolupracovníka Madera. Nejprve guvernéry
států
z Guadalupe.
proti Huertovi, když ale plán ztroskotal vyhlásil 26.
článek
března
Plán
V něm obvinil Huertu a kongres ze zrady, vyhlásil vojsko
konstitucionalistů
žádný
spojit všechny nespokojené
a prohlásil se za prvního šéfa tohoto vojska. tento plán neobsahoval
o ekonomických nebo sociálních reformách. Jeho vojsko bylo ovšem
malé, pod vedením jeho bratra Jesúse a bratrance Pabla Gonzálese. Prvního dubna ovšem jejich agenti získali podporu ve Washingtonu. Nebyl to nikdo jiný než revoluční vůdců,
Sherburne Hopkins. 18. dubna si získal i podporu dalších nařídil
podepsali Plán z Guadalupe a nakonec pesos, aby fmancoval svou
kampaň.
vytisknout
Tím se vyhnul
pět milionů
půjčce
když
papírových
nebo závislosti na
zahraničních věřitelích. skončili
Dalším ohniskem odporu byli zapatisté v Morelos. Mnozí jeho velitelé s odporem, spokojeni s pádem Madera, který který nyní získal výborného
sekretáře,
v boji, dokud nedojde k agrární v polovině roku
několik
zlo, avšak Zapata,
Manuela Palafoxe, se rozhodl
reformě,
ofensiv na
představoval největší
pokračovat
podle Plánu z Ayaly. Zapata rozvinul
východě
Morelos. Povstalci v Morelos
měli
ale
výhodu v tom, že Huerta potřeboval nastolit pořádek na severu. Všechny tyto problémy Huerta když
mělo
vyřešiL
Upevnil svou moc díky vojsku, takže
dojít k řádným prezidentským volbám Fehx Díaz a de Ia Barra se vzdali
kandidatwy. Ekonomice měla pomoci půjčka uzavřená na 16 milionů liber 184, ale bohužel pro Huertu se tak nestalo.
Důvodem
bylo snížení produkce a také sucho, které
zvedlo cenu obilí. Politicky si ovšem Huerta vedl
skvěle.
Po
vyřazení felicistů postupně
donutil
k odchodu do exilu generála Mondragóna, de la Barru i generála Ángeles. Samotný Díaz byl Huertou v polovině
června
V mezinárodní politice se Huerta
jmenován speciálním vyslancem v Japonsku.
očividně opřel
o Velkou Británii. Britové jmenovali
nového vyslance. Úřad připadl nikomu jinému než lordu Cowdrayovi, majiteli Águily.
JR~ 184
Bethell, L., op. cit., str. 92 Bethell, L., op. cit., str. 93 73
početní
Hue1ta se poté rozhodl skoncovat s povstalci. Zvedl čítala
procent, takže nyní
85 tisíc
mužů,
povýšil 50
velitelů
stav armády o 30
na generály a také nabral
deset tisíc mužů zálohy 185 . Během léta začal s ofensivou a vojska konstitucionalistů musela ustoupit. Nedokázal sice osvobodit vojáky v Guyamas, ale s pomocí Orozca a jeho milice dokázal ovládnout
důležitá města
a
železniční
uzly. V polovině
července
napadli Torreón s takovou silou, že málem zajali Carranzu. Na severovýchodě rozdrtili Gonzálese.
Přesto
se všem
velitelům podařilo
V Morelos bylo obyvatelstvo dáno do
udržet
několik pohraničních městeček.
koncentračních táborů
útočila
a armáda
na
všechny obyvatele mimo. Zapatisté se museli rozprchnout do okolních států. Ovšem
čím
vyvolával v USA. V červenci
Huertův
se Měli
odvolali
režim stával
stabilnější,
tím
negativnější
reakce
obavu z přílivu britského kapitálu a oslabení svých pozic. velvyslance
a
zařídil
Hopkins
dodávky
zbraní
pro
konstitucionalisty. V srpnu dorazil do Mexika nový vyslanec Velké Británie a Wilson rovněž
vyslal svého
zmocněnce
Linda, který si ale mnoho sympatií u Huerty nezískal.
Lind se narodil ve Švédsku, zamlada se přestěhoval s rodiči do USA. Byl tichý nezkušený a navíc nemluvil Španělsky 186 . Jeho posláním bylo zbavit Huertu vlády a dohlédnout na půjčku
předčasné
a svobodné volby.
Jedině
pak by poskytly Spojené státy
a uznaly Huertu. V případě odmítnutí pohrozil Lind silou. Huerta odmítl a
Wilson zakázal prodej zbraní mexické
vládě,
proto Huerta žádal
zbraně
v Evropě a
Japonsku. Huerta ovšem konsolidoval svou moc. věřili
v stabilitu jeho režimu.
Rovněž
Teď
se k němu
přidali
vyhlásil volby na 26.
obchodníci,
října. Před
sebou
kteří měl
ovšem několik zkoušek. Během září
se tlupy z Chihuahua, Duranga a Zacatecas spojily pod vedením
Villy a dobyly 1.
října
program, a nyní
počítal
na
severozápadě,
Torreón. V Sonoře uznali Carranzu, který mezitím předělal se sociálními reformami. Vojsko nyní
González na
severovýchodě
mělo tři části.
a Villa na severu. 17.
října
svůj
Obregón vyhlásil
prozatímní vládu, ve které již působil Felipe Ángeles, který se vrátil z Francie. 23.
185 186
Bethell, L., op. cit., str. 94 Calvert. P .. op. cit., str. 201
74
října zaútočil
začal
González na Monterrey, Zapata
Díaz se vylodil ve Veracruz, aby se Huerta vše
vyřešil.
zúčastnil
město
a Felix
voleb.
Rozpustil kongres, kde vyvolal rozruch, když nechal
odstranit jednoho maderistického senátora, a volby se jako prezidentské. Zvýšil
ohrožovat hlavní
početní
měly
konat ve stejném termínu,
stavy armády, útok na Monterrey se nepovedl a
vyhrál volby. Protože však nesložil funkci v řádném termínu, nemohl nastoupit do úřadu
a i nadále
zůstal
prozatímním prezidentem. Zlí jazykové tvrdí, že výsledek voleb
byl tak směšný, že jej musel zrušit i Huerta187 . Díaz den nato uprch z Veracruzu na vojenské lodi Spojených
států.
Ale konstitucionalisté nesložili teď
táhl na Tampico (druhý
zbraně.
nejdůležitější
vyvážela ropa) a Villa, posílen vlaky i
Obregón nadále postupoval, González mexický
přístav
dělostřelectvem,
v Karibiku odkud se
dobyl hlavní
město
státu
Chihuahua. Brzy se ovšem jejich útok otupil a federální vojska přešla do protiofensivy. zřídil
Villa musel ustoupit z Torreónu a konfiskovat velké haciendy, aby získal Carranza a musel vydat nové Jediné
větší úspěchy
si základnu v Chihuahua, kde
prostředky
začal
k boji. Tím byl velmi znepokojen
oběživo.
slavil Zapata. Ten se nepostavil
přímo
v Morelos generálu
Roblesovi, který se prohlásil guvernérem Morelos, což mohli být pouze rodáci, ale zaútočil
na západ,
směrem
na Acapulco. Nejprve porazilo jeho 5 tisíc
federálních u Chipalcinga a
pozdější
útok na Acapulco dokonce
vojáků
vyděsil
1500
místního
amerického konzula tak, že se raději ukryl na válečnou loď 188 . Méně
důležité
bylo navázání
kontaktů
konstitucionalisty, avšak s jejich pomocí ani Francisca Vasquéze Goméze, aby
předkládal
se severem. Nejprve kontaktovali nepočítal.
Pokusili se
jejich požadavky
vládě
přesvědčit
USA.
i
Přes
veškerou snahu ovšem žádný posel nepronikl ze státu Guerrero. Další
překážkou
Huerty byly Spojené státy, které odmítly uznat výsledky voleb
a požádaly jeho demisi, jinak
zakročí
Woodroow Wilson i Brity a Francouze, 187 188
vojensky. Tlakem k podobnému kroku donutil kteří
Alba, V., op. cit., str. Womack, J., op. ciL str. 252
75
neposkytli Huertovi půjčku.
Huerta byl
například
neměl
sice podporu
zahraničních
bank, ale bohatých jednotlivců, jako
lord Cowdray, ano. Ti mu pomohli
stanovil nové volby na 5.
července
překonat fmanční
problémy. Huerta Mexičanů, kteří
a tím si získal novou podporu od
se začali hlásit k jeho vojenskému programu a stávali se rekruty. Na
počátku
roku 1914 byla Huertova vláda jedinou svrchovanou mocí
v Mexiku. Kontrolovala dvě třetiny území státu a čtyři pětiny obyvatelstva kontrolovala všechny
přístavy, měla
podporu církve,
obchodníků, bankéřů
189
Rovněž
.
a obyvatel
větších měst.
Wilson se ale rozhodl
změnit
režim za každou cenu. V únoru povolil prodej
zbraní do Mexika a dalšího vojenského materiálu bez omezení. Tlakem na Brity dosáhl stažení jejich vyslance a posvětil další Carranzovo vydání peněz. Ten
nařídil
další útok. Obregón
a Monterrey a Villa zřídil
měl
měl
středem
postupovat
pobřeží,
dobýt západní
González Tampico
Mexika na Torreón. U Villy si Carranza
hlavní stan, aby jej mohl lépe kontrolovat. Huerta se ovšem se svými novými rekruty odhodlal k další
nebyla
úspěšná
a federální vojska se dostala do defenzívy. Villa
Obregón postupoval po západním vojsko
zapatistů,
které kontrolovalo
pobřeží
a ve
stříbrné
doly.
státě
ofenzívě.
opět
Guerrero se
Tato ale
dobyl Torreón,
začalo
formovat
Zapatisté se dostali v tomto období do svízelné situace. Docházely jim zásoby a neměli
možnosti, jako armády na severu. Villa
Hearstovi, milenci deníků
190
herečky
například
kradl dobytek Williamu
Mariou Davisové a také vlastníkovi
několika
amerických
. Dobytek pak prodával v Texasu. Takle si počínali i další velitelé, kteří
prodávali dobytek nebo minerály. Zapata Dalším problémem byla ale
směna.
neměl téměř
nic,
Zapata byl od Spojených
kromě stříbrných dolů.
států
izolován, takže i to
málo co měl směnil velmi obtížně 191 • Postup severních armád Wilson, aby bylo 189 190 191
několik
osmělil
amerických
vládu USA k intervenci. 1O. dubna
námořníků zatčeno
Bethell. L.. op. cit.. str. 97 Alba. V. op. cit., str. 98 Womack. J.. op. cit.. str. 255 76
v Tampicu. 14. pak
zařídil
nařídil
Atlantické flotile plout oznámení o
směrem
příjezdu německé
na Tampico a Veracruz. O
lodi Ipiranga do Veracruzu.
čtyři
dny
Loď měla
později
dostali
mít na
palubě
dodávku zbraní pro vládu, což Wilson nehodlal tolerovat. 20. se Wilson rozhodl obsadit oba
přístavy
s tím, že federální posádka by
neměla
klást velký odpor. Kdyby
ani poté Huerta neodstoupil, byl Wilson ochoten pochodovat až do hlavního
21. dubna se 1200 avšak
neuspěli.
lodě spěchaly
nemělo
příslušníků námořní pěchoty
města.
vylodilo v přístavu Veracruz,
Osádka Veracruzu odolala, a proto byl výsadek v Tampicu zrušen a
na pomoc do největšího mexického přístavu. 22. již šest tisíc Američanů
problém přístav obsadit. Huerta nerezignoval, ale snažil se vyvolat vlastenecké
nálady proti Carranza byl
vojákům
značně
Spojených
států.
Oslovil i
revolucionáře, včetně
Zapaty.
frustrován a invazi neuznal, spíše by uvítal invazi do Tampica.
Proti invazi byli všichni, a tak Wilson
přijal
návrh Argentiny, Brazílie a Chile
(států
ABC) na zprostředkování rozhovorů. Huerta a Carranza přijali také. Situace se
začala
chyběly
obracet. Huertovi
Anarchisté i syndikalisté se
začali bouřit
a Huerta přilil olej do
del Obrero. Ovšem ani konstitucionalisté vadit protiamerický postoj Carranzy.
peníze, i z celnice ve Veracruzu.
nezůstávali
Staří
maderisté,
ohně
tím, že zrušil Casa
jednotní, protože Villovi kteří
sídlili v USA
začali
začal
také
preferovat Viliu a jeho spolubojovníka Ángelese. Revoluce však
neodvratně pokračovala.
González dobyl Monterrey a jeho
velitelé i Tampico. Obregón dobyl v květnu Tepic a Carranza
pokračoval
s Villou do
Saltilla, kde vrátil Villou zkonfiskovaný majetek. Zapata již kontroloval Morelos a ohrožoval Ciudad de México. V tento okamžik Carranza zbavil Villu velení, protože dostal do hlavního
města
nechtěl,
aby se Villa
jako první. Huerta mezitím rezignoval a uprchl do exilu.
Konec kampaně se blížil a 15. srpna Obregón vstoupil do města, kam o pět dní později přijel
i Carranza a uskutečnil tak svůj triumf.
77
Španělský oblíbenec Huerta skutečně byl oblíbencem nejen Španělska ale i ostatních evropských států, především
Velké Británie. Dokazují to nejen akce
velvyslanců,
ale také jeho
plné uznání ve funkci. Španělé tak s konečnou platností učinili 12. dubna roku 1913. Španělům nejvíce na Maderovi vadila jeho neschopnost nastolit pořádek, ktetý
panoval za vlády dona Porfiria. Huerta, jako Díaz
původně
voják, se jim jevil jako
záruka návratu statých časů. Jeho politika se snažila Španělům vycházet vstříc, což se jim také velmi líbilo. Na druhou stranu nemohl Huerta
počítat
s jejich
přílišnou
pomocí. Spojené státy na Španělsko nijak netlačily, jako tomu bylo v případě Velké Británie. Moc
dobře věděli,
že oficiální pomoci se Huerta
nedočká.
Wilson sice
požádal Lemu (ministra zahraničí), aby na Huertu tlačil, ten ale odmítl 192 . Vynikající vztahy dokazuje i fakt, že Huerta v prosinci 1913 jmenoval Cológana svým vyjednavatelem s USA 193 . Španělé zůstali Huertovi oddáni až do jeho konce, ačkoli neplatil dluhy. Měli
pro to dva
důvody.
Prvním byla mezinárodní politika bloků, kde se
přidali
k Francii a
Velké Británii a druhým podpora Španělů v Mexiku, kterou Huerta získal. V únoru 1914 ovšem zůstalo Španělsko osamoceno. Velká Británie podpořila USA, hlavně z ekonomických důvodů 194 . Jedinou oficiální pomocí byl prodej zbraní. několikrát
Huertův
vyslanec Izcaza o
ně
žádal. Došlo k několika dohodám, které jsou shrnuty v jedné ze zpráv.
Huerta potřeboval 50 tisíc pušek. Španělé mu byli schopni dodat 10 tisíc, které obdržel a dalších 10 tisíc
připravovali společně
s 10 milióny nábojů (ty Huerta,
kvůli
embargu
USA neobdržel). Španělé zároveň nechtěli poslat pro začátek více než 25 tisíc pušek 195 . 25. listopadu 1913 zastavily
lodě
Spojených
států
španělský
křižník
Montevideo, ktetý měl vést vládě zbraně. Úřady byly dobře informovány o kontraktu mezi
zeměmi
a tak byl tento
křižník odkloněn
192
Illades, C .. La presencia espafiola ... , str. 121 Torres Flores. 0., op. cit.. 152 194 Illades. C., La presencia espafiola ... , str. 126 195 AMAE, H 2558, Despacho 64, 22. 4. 1913 193
78
do Havany, kde byl prohledán. Na
palubě se nic nenašlo a Španělský reprezentant v Havaně, Francisco Cayón y Cos,
mohl ubezpečit Cológana o bezproblémovém vyplutí do Veracruzu 196 . ohledně
Obtížnost situace telegramů,
množství
návštěvách
22.
druhé dodávky zbraní dokumentuje
kde Cológan informoval ministra
zahraničí
1
značné
o neustálých
mexického ministra války. Ten se jej vyptával, kde jsou objednané zbraně. července
1913 se sešli vyslanci
několika států,
aby
podpoňly
Huertu a
snažili se zatlačit na Amerického prezidenta. Byli tady vyslanci Španělska, Velké Británie, Francie, Belgie,
Německa,
Itálie a Rakouska-Uherska. Výsledek se ovšem
nedostavil a Wilson i nadále odmítal uznat Huertu. S postupem konstitucionalistů se začaly značně množit zprávy o útlaku Španělů na již dobytém území. Hlavním strůjcem byl Villa, který Španěly doslova nenáviděl a obviňoval
je ze
spoluúčasti
na svržení Madera a míchání se do
vnitřních
záležitostí
Mexika. Carranza se jej snažil mírnit, ale ne vždy se mu to povedlo. V dubnu roku 1914 byl poslán do Španělska rozhovor s Franciscem Villou, pořízený v prosinci. Villa v něm dal Španělům v Chihuahua deset dnů na opuštění Mexika. Pokud by tak neučinili
" ... mám právo je zastřelit. To, že tak nečiním, je jen proto, že jsem humání a
civilizovaný člověk. " 197 Přílohou k tomuto dokumentu je i seznam zabaveného majetku. Španělé skutečně začali vysídlovat území a stěhovali se do Spojených států. Konkrétně
do El Pasa, kde byla
zřízena
i komise na pomoc takto postižným
občanům
kra'1 OVStvi-198 . Do tohoto
města
byl také poslán Manuel Wals y Merino. Byl to 1.
ambasády ve Washingtonu, který
měl
již za sebou službu v Londýně.
sekretář
Důvodem
jeho
vyslání byla právě kolonie Španělů, která zde emigrovala. Později jej ovšem Carranza požádal, zdalipak nechce být vyslancem Španělska pň revoluční vládě. Carranza jej požádal jako prvního příslušníka cizího národa. Villa ovšem nebyl jediný velitel, který postupoval tvrdě proti Španělům. V Tampicu někdo pokutoval Španělskou kolonii 135 tisíci pesos (první zprávy
196 197 198
AMAE, H 2558, Dokument Transatlantické společnosti, bez dalšího označení, s datem 25. ll. 1913 AMAE, H 2558, Despacho 137, 9. 6. 1914 AMAE, H2558, Despacl1o 78, 8. 5. 1914 79
hovořily o půl milionu
199
).
Španělé nevěděli kdo to byl a tak se šli informovat u schůzce
guvernéra Luise Caballera. N a Trápaga. Caballero jim
řekl, ať
si
přítomen
byl
změní občanství
nebo
i
španělský
ať
táhnou. Tento výrok se
nedostal do oficiálního registru jednání. Nikdo z přítomných Trápaga rezignoval na svou funkci a poddaní
španělského
konzul Angel
občanství nepňjal,
krále se dostali pod ochranu
konzula z USA 200 . Tampico bylo v tomto období nejnebezpečnějším místem pro Španěly. Ti si toho ovšem byli
vědomi. Několikrát
se tu pohnula fronta a jejich kolonie se
chtěla
dostat pryč z města. Již na sklonku roku žádalo 150 Španělů Cológana o vyslání lodi Carlos V., která kotvila ve Veracruzu, aby je odvezla201 . Carlos V. byl ovšem nejprve na
cestě
do New Orleans, kde musel vyložit náklad. Do Tampica dorazil až v dubnu,
kdy se na jeho palubu dostalo pouze 50 Španělů. Zájem byl mnohem větší, něco přes 700, proto Riafio urgoval vládu, ať tam pošlou všechny lodě, které maje02 . Problém
byl v tom, že Španělé další lodě nestihli poslat, proto se snažili zajistit si lodě cizích národů.
Ovšem
neměli příliš
velký
úspěch.
N apříklad britský admirál Chistopher
Cradock je odbyl s tím, že nejprve musí naložit své spoluobčanl 03 . Mnoho Španělů tedy zůstalo v Tampicu vystaveno svévoli konstitucionálních velitelů,
jako byl Caballero. Ale také se stávali
jeden z nich, který
měl okamžitě
jednomu
terčem útoků
Mexičanovi
prostých
zaplatit 1000
Mexičanů
dolarů,
jako
jinak jej
1'204 zastřve1 .
Podobných příkladů v tomto období bylo mnoho. Například útěk Španělů do San Francisca na americké lodi Buford. Nebo organizování zemí, za
účelem
ochrany svých
spoluobčanů
Seznam nároků pokrývá prakticky každé velké
ve
město
městech
schůzek konzulů
cizích
Durango a Monterrey.
na severu Mexika.
Vylodění ve Veracruz přineslo zřejmě největší pozdvižení ve Španělsku
z celého období. Španělská vláda poslala několik protestních nót proti okupaci ve 199
AMAE. AMAE, 201 AMAE. 202 AMAE, :o:1 AMAE, 204 AMAE.
200
H H H H H H
2559, Riafio-Lema, Despacho 217.1. 6. 1914 2559, Despacho 152, 20. 7. 1914 2559, Despacho 238,24. 12. 1913 2559. Riafio-Lema. Despacho 140. 15. 4. 1914 2559. Despacho 101. 20. 4. 1914 2559. Riafio-Lema. Despacl1o 191. 14. 5. 1914 80
Veracruzu. V nich
vyjadřuje
své
překvapení
a ptá se zdali Ipiranga
skutečně
vezla 1O
tisíc pušek a 17 milionů nábojů205 . Španělský velvyslanec ve Washingtonu rovněž informuje o okupaci celnice ve Veracruz, kde kotvila i
španělská loď
Carlos V.
Potvrzuje americkou verzi o nákladu zbraní 206 začal
Když se situace zhoršila, Huerta
uvažovat o možnostech exilu. jako
cílovou zemi si vybral Španělsko. Nemohl ovšem plout na španělské lodi, tomu Cológan bránil, aby se situace neobrátila ještě víc proti Španělům 207 . Nakonec odplul na
německé
lodi Dresden a doplul až do Barcelony. Odtud se vydal na cestu do
Granady a do Baskicka. Vše
proběhlo
pod dohledem Carranzova vyslance v Evropě
Juana Sáncheze Azcony. Konec Huerty se stal i koncem Noriegy, ale XIII. se obával, v důsledku jeho
účasti
především
Cológana. Král Alfonso
na svržení Madera, o jeho
bezpečnost
a
jmenoval jej posláním v Buenos Aires a jmenoval i jeho nástupce, tím byl José Caro y Szécheny. Caro zde byl poslán ze Stockholmu, proto se nemohl ujmout svého ihned. Mužem, který jej zastupoval byl vyslanec
při
úřadu
Carranzovi Manuel Walls y
Merino. Byl to právník, který měl velké zkušenosti z Londýna,
Paříže
i Washingtonu.
Ve Španělsku byl Huerta populární, ale ne ve všech kruzích. Jeho odpůrci byli Příznivce
zejména socialisté, anarchisté a reformisté. Socialista vyzvedává
úspěchy
si získal u konzervativců.
revolucionářů,
kteří
bojují proti zrádci a
vrahove08 . Ukázkou anarchistického postoje je Španěl, anarchista a recidivista Tomás Buenaventura. Ten
přijel
do Veracruzu z Barcelony na parníku Morro castle. Byl
zadržen ve vlaku do hlavního země,
města,
kde
měl
v plánů
zastřelit
vysoké
představitele
možná i Huertu samotného. To konzervativci jej chválí. Odmítají názory, že jde o uzurpátora a nechápou
postoj USA. Podle nich je Huerta dobrák a Madera jednoduše musel odstranit, protože
205 206 200
208
AMAE. H 2558. bez dalšího označení s daty 21. a 22. dubna 1914 AMAE. H 2558. Riafio-Lema. Despacl1o l-1-4, 21. 4. 1914 Illades, C., La presencia espafí.ola .... str. 130 El Socialista. 13. 9. 1913
81
uvrhl ekonomiku Mexika do anarchie
209
.
Katolický El Debate jej má v oblibě, ale
pouze do té doby, než se zbavil Felixe Díaze, teprve pak jej označují za zrádce. 210 Sevillský tisk zaujímá portrét. V
něm
poměrně
neutrální postoj. El Liberal otiskl i
mu přiznávají zásluhy na porážce Orozca, ale
a diktátora. Na druhou stranu se Španělé v Mexiku podporujf
11
nechtějí
označují
Huertův
jej za uzurpátora
ve svém hodnocení unáhlit, když vidí, že jej
.
Druhou zajímavou postavou, která si získala ve Španělsku pozornost není překvapivě
Carranza, ale Francisco Pancho Villa. Pozornost si zasloužil díky svým
opatřením proti Španělům. Tisk, bez rozdílu, informuje o zásazích proti Španělům a
Villa je
označován
za hlavního
strůjce. Ačkoli
by se zdálo, že musí být všemi
odsouzen nebylo tomu tak. Největší
zastánce našel v socialistech a anarchistech. Socialisté uvádí jeho
zákroky proti Španělům, ale vysvětlují to tím, že se jednalo o nepřátele revoluce. Uvádí také jeho proslov při vyhnání sta Španělů z Torreónu. "Rád bych je zabil
jednoho po druhém vlastníma rukama, ale
neudělám
to, aby
neřek/i,
že jsem
řezník. " 212
Všechny tyto události jsou však chápány. V jednom není
označován
čísle
je jeho portrét, kde
za špatného, protože uvádí do praxe socialismus. Doslova píší: "Není
to barbar, analfabet ani brutální opilec. Je to socialista. "213 Carranza je pouze zmíněn jako
Villův
spolubojovník proti zlému Huertovi a tím pádem je to také dobtý
člověk.
Deník ABC si nevšímá pouze Villy, ale spíše sleduje postoj celého mexického národa proti Španělům. Villa je označován za banditu, vraha a atentátníka, ale rovněž uvádí, že nenávist vůči Španělům je hlubší. Španělé jsou označováni jako gachupines, což je indiánské jméno pro jezdce na koních, první Španěly, které v Americe viděli
209
ABC, 21. ll. 1913 Delgado Larios, A.. op. cit., str. 76 211 El Liberal, 6. 3. 1913 in Sevilla Soler, R., op. cit., str 99 212 El Socialista, 13. 4. 1914 213 El Socialista, 13. 3. 1914 214 ABC. 3. 5. 1914 210
82
214
.
Regionální tisk ze Sevilly k němu nezastává žádný postoj. Pouze vyjmenovávají jeho akce proti Španělům, z čehož lze usuzovat, že jej v lásce neměli. Podobně na tom byl i santanderský tisk, který neměl rád ani Carranzu215 . hojně zmiňovanou
Poslední událostí, Veracruz. V tomto
bodě
se všechny
v tisku, bylo americké
španělské
vylodění
ve
deníky shodly. Invazi považovali za
odsouzeníhodnou. Socialista sice uznává pomoc USA Maderovi i Carranzovi, ale intervenci považují za chybu. Nelíbí se jim bombardování
města
a také možnost, že se národ
spojí s Huertou a z revoluce nezbude nic. V arují také
před
další možnou anexí
mexického území 216 . ABC nejen
neoceňuje
Mexičané
Doufají, že se
podporu USA Carranzovi.
Ostře
bojují také proti invazi.
spojí a vyženou invazory. Podle nich jde o typickou
imperialistickou politiku Spojených
států
a ptají se co bude následovat? Anexe
Panamy? 217 O dva dny později publikují i názory v dalších evropských zemích. Němci, Francouzi i Britové jsou proti invazi a jednoznačně stojí na straně Mexičanů218 . Po
měsíci
se vracejí k této události. Nechápou, jakto, že
Mexičané
hloupí, že se nespojili s Huertou. Podle nich se jednalo o smutné antipatriotismu.
"Nemůžeme
to
čekat
tak etický
příklady
včera
bandity, dnes
člověk,
je opravdu
od osob jako Vi/la a Zapata,
generály, ale že se toho dopustí Carranza,
jsou tak
překvapením. " 219
V Seville je tisk
střízlivější.
pňspěla k pádu Huerty revolucionářů
220
.
V okamžiku invaze ji odsoudili, ale uznali, že i ona
V jejich tisku se rovněž objevily zprávy o spojení
s Huertou, ale ty se
samozřejmě
nezakládaly na pravdě,
to usiloval.
Illades, C., México y Espaňa ... , str. 26 El Socialista, 24. 4. 1914 217 ABC, 24. 4. 1914 218 ABC, 26. 4. 1914 219 ABC, 16. 5. 1914 220 El Liberal, 26. 4. 1914 in Sevilla So1er, R., op. cit., str. 143 83
215
216
ačkoli
Huerta o
Boj o Boj o
kořist
ale mnohem
dříve,
kořist
je jednou z nejdůležitějších kapitol Mexické revoluce. Vše než slavnostním vjezdem Carranzy do hlavního
došlo k důležité roztržce mezi Villou a Carranzou. Ti se sice v boji proti
společnému nepříteli,
ale po jeho porážce se
Huertova porážka ale dokázala i
něco
začaly
ještě
města.
začalo
Nejprve
dokázali spojit
rozdíly marginalizovat.
jiného. Návrat ke starým
časům
dona Porfrria
nebyl možný. Politické strany, které zde existovaly byly v rozkladu a to jak na národní, tak i regionální úrovni.
Zahraniční
narůstal
dluh stále
neumožní jeho splacení. Mnohé státy také
začaly
a bylo jasné, že ekonomická situace reklamovat ztráty svých poddaných.
Bankovnictví bylo v ruinách a Mexické peso se nadále propadalo. V důsledku války byla poškozena
železniční
síť
a boje poznamenaly jak
těžbu
tak i
průmysl.
V zemědělství nebyla situace o moc lepší. Léto roku 1914 bylo suché, a proto úroda naznačovala
možnost hladomoru.
Politická situace byla také složitá. rozdělení
Vítězná
strana se nedokázala domluvit na
vlády. Problémem nebyla jen osobní antipatie
vůdců
revoluce, problémem
bylo, že všichni velitelé vzešli z různých sociálních a materiálních podmínek. Vytvořila
se celkem
nevytvořila
čtyři
vojska, která
měla
svou osobitost a byla tak samostatná, že
žádné politické strany.
Carranzova a Obregónova vojska měla k více
méně
rančery,
oddaná Carranzovi.
obchodníky.
Někteří
Většina velitelů
byli magónisté,
v roce 1910, maderisty v roce 1911, 1913, aby zachránili svoji kariéru. (díky
četným dolům
v Coahuile a
sobě
úředníky
Měli
nejblíže.
byla na
většina
byla profesionální a
počátku
století
farmáři,
z nich byla antireeleccionisty
v roce 1912 a konstitucionalisty v roce
blízko k dělníkům,
Sonoře)
Obě
těžařům
a
syndikalistům
a Obregón například znovu otevřel Casa del
Obrero. Villova armáda byla
rovněž
profesionální, ale díky okolnostem, za kterých
vznikala, se jednalo o spojení více různorodých skupin. Nejprve v jeho řadách bojovali rolníci, bojující za znovuzískání
země.
84
Postupem
času
se k němu
začali přidávat
horníci, honáci krav, strážci železnic a bandité. Tito bojovali za plat a za Narozdíl od
předchozích
vojsk, jeho velitelé byli jak mladí, tak i
staří.
koňst.
Nakonec se
k němu začali pňdávat i maderisté z USA, jako byl i Felipe Ángeles se svým sekretářem
pokusy o
Martínem Luisem Guzmánem. Tato skupinka příliš neakceptovala Villovy
rozdělení půdy
různorodé
shromáždil tak
vojákům. Právě
svým
to se stalo kamenem úrazu, Villa
jednotky, že nakonec ani nemohl
vytvořit svůj
vlastní
program a spíše jen sdružoval lidi, kteří neměli rádi Carranzu221 . Vojsko pravidelnou
zapatistů
část
nejzřetelnější.
bylo
mělo
jak
člověk,
ani
Nebylo profesionální a
tak i partyzány. Nebylo to vojsko, které by ovládal jeden
Zapata ne. Každá jeho část měla svého vůdce, ale měli
společný
cíl: získat půdu. Tento
cíl jim zajistil velkou popularitu mezi obyvateli na jejich domácím území. Všichni byli bojovníky již
před
revolucí, poté stáli na
straně
Madera, ale nakonec se v roce 1912
stali zapatisty. Všichni byli jednotní v otázce agrární reformy, kterou
uváděl
do praxe
Palafox. Tato armáda se stala i azylem pro anarcho-syndikalistické uprchlíky z Ciudad především
de México,
z Casa del Obrero, jako byl Antonio Díaz de Soto y Gamma.
Tito pomáhali rozvíjet myšleny agrarismu a zapatismu. Zapata a jeho stoupenci byli získat
obě
důležitým
zbývající frakce. Carranzisté od tohoto
navštívili Morelos a zjistili, že
většina
chtěly
faktorem, který záměru
ve
svůj prospěch
ale rychle upustili, když
jeho jednotek neumí ani psát a všichni se
oblékají do bílého, jako rolníci 222 . Rozdílnost všech ale v Evropě
začala
těchto směrů
První
Světová
nabízela
řešení
v podobě mezinárodní arbitráže,
válka a tak veškerá
zodpovědnost
zbyla na
Spojených státech. Ty ovšem vyhlásily neutralitu pro nadcházející konflikt. To bylo samozřejmě
Wilson
vyvoláno mezinárodním
neměl
Carranzu
příliš
neúspěchem
v lásce,
hlavně
invaze ve Veracruz. Nutno
mu vadil jeho
říci,
autoritářský přístup,
že a
proto jej neuznal ve funkci prozatímního prezidenta. Mnoho více
nadějí
vkládal do Francisca Villy,
ačkoli
on sám se
nechtěl
stát
prezidentem. Získal si prezidenta svým proamerickým postojem. Dokonce neodsoudil
221
222
Womack, J.. op. cit., str. 286 Womack, J., op. cit.. str. 279
85
invazi do Veracmz tak, jak to maderistů, kteří
učinil
Carranza.
mohli Mexiko vrátit do
časů
Rovněž měl
ve svých
řadách
mnoho
Madera, což si Wilson přál.
Řešením vzniklé situace se měla stát konvence, tedy sněm všech zúčastněných
stran, na kterém se dohodne, jak bude vypadat budoucnost Mexika. Na tomto postupu se dohodli Villa a Obregón
čímž
nechali Carranzu stranou. Toho také opustil Hopkins,
který se pňdržel oficiální politiky Spojených odstrčený,
Carranza byl sice hlavní
město,
měl největší
kde
Předsedou
rozbít opozici.
Ovšem již 5. přesun
října
států.
ale rozhodl se jednat. Jako místo
října
přerozdělení půdy
revoluce a o den
se vše
změnilo
ačkoli
snažit
zapatistů
měl
Villa základnu
předběžně
bylo schváleno
blízko a
z Plánu z Ayaly. 30. zbavil konvent Carranzu titulu prvního šéfa zvolili
účastníci
prozatímního prezidenta Eulalia Gutierréze,
gennerála ze San Luis Potosí. Carranza se ale odmítl vzdát
Carranza
začal
Tam se
ve prospěch Villy. Obregón nechal odhlasovat
byli pozváni zástupci
později
rebelem a k jeho
zvolil
zvolil svého blízkého spolupracovníka, Luise Cabreru.
na neutrální území do Aguascalientes,
v Torreónu. 15.
října.
podporu a svolal jej na 1.
sněmu
potlačení
přesunul
byl
určen
úřadu
a tak byl prohlášen
generál Villa, jako velitel vojska konvence.
své sídlo z Ciudad de México do Orizaby. Carranzova situace byla
natolik zoufal, že se Spojené státy rozhodly vyklidit Veracmz. Carranzovi však
zůstala řada generálů věrná. Především
Veracruz, González a jeho vlastní bratr. se k němu Aguilar vládu.
pňdalo
město
Město
a ten tak nakonec
Rovněž
učinil
mnoho
velitelů
to byl Aguilar ve
z Obregónova vojska
také. Když Spojené státy opustily
přístav,
hned okupoval, aby zde mohl Carranza 26. listopadu umístit svou
bylo
klíčové,
Carranza kontroloval jak vývoz tak i cla z dovozu a to
pomohlo fmancovat jeho kampaň. Na konci listopadu obsadily jednotky Villy a Zapaty hlavní ustavil svou vládu, Palafox byl ministr Mnoho firem, továren a pořádně nevěděli,
syndikátů
zemědělství,
kroky nové vlády
co tam pohledávají. Klepali na
86
ale její ničím
dveře
město.
počínání
bylo
Gutierréz rozpačité.
nenadchly. Zapatisté ani
a žádali jídlo. Jednou v noci
dělostřelectvo
slyšeli rámus na ulici. Mysleli si, že je to
a zahájili palbu. Namísto
vojenského úspěchu ale zjistili, že zabili 12 hasičů223 . 4. prosince se sešli oba hlavní představitelé odporu proti Carranzovi. st od tohoto setkání mnoho slibovali, proto vyslali na dopisovatelů.
Mnozí
schůzi označili
Všichni si všimli kontrastu mezi zatímco Zapata malý a drobný. nadávek
směrem
schůzku
Američané
řadu
svých
za setkání Kentaura ze severu a Atily z jihu.
oběma Začali
protagonisty. Villa byl vysoký a robustní, se bavit o politice a Zapata
vyřkl několik
ke Carranzovi. Poté nabídl Villovi svou pálenku, která jej dohnala až
k slzám a musel ji zapít vodou224 . Další průběh debaty byl věnován jejich strategii proti carranzistům. Agent USA byl se Villa a jeho generálové
začali
schůzkou
spokojen.
rekrutovat nové vojáky, zejména mezi bývalými carranzistů
federálními vojáky a brzy dobyl Guadalajaru a ohrožoval pozice
v
Sonoře.
Zapata také slavil úspěch a dobyl Pueblu. Carranza ovšem nezahálel a sbíral jednotky na protiofenzívu. Nejprve získal na konci prosince Monterrey a Tampico, peněz
z firem v této oblasti mohl
čímž odřízl
učinit
Villu od
moře
a navíc díky výnosu
nový nábor. Nová armáda byla
svěřena
Obregónovi, který dobyl lehce, v půlce ledna, Pueblu a pokračoval na hlavní město. Carranza se ale rozhodl ve Veracruzu upravit reformy, které
zaručovaly
svůj
politickou svobodu, navrácení
program. Zahrnul do půdy,
pracujících, vypuzení církve z politiky s čímž šlo ruku v ruce čistotu soudů. udělil
7. ledna dostal na svou stranu
petrolejářské
něj
zlepšení podmínek
usnadnění
rozvodu a
firmy tím, že jim všem
nové licence. Eulalio Gutierréz byl nahrazen ve funkci svým blízkým spolupracovníkem,
když mu byly dokázány styky s carranzisty. Obregón se Zapata a Villa byli ve Obyvatelstvo
města
městě
224
k hlavnímu
městu
a
oslabení a tak se rozhodli evakuovat své jednotky.
nechali napospas opozici,
nezískali. Obregón město dobyl 28. ledna.
223
přiblížil
Womack, J.. op. cit., str. 303 Womack. J., op. cit., str. 304
87
čímž
si
rozhodně
jejich sympatie
Villa se stáhl na sever, který si zajistil tím, že vyhnal velitelů.
několik
Carranzových
Další pomoci se mu dostalo tím, že byl zabit Jesús Carranza a také povstáním
bývalých federálních jednotek v Yuacatánu. Carranza nadále získával
prostředky
k boji, bojoval na Yucatánu, aby si zajistil
produkci sisalu, prodával ropu a získával i cla z celnice ve Veracruzu. Obregón mezitím konfiskoval majetek církve a odpadlých obchodníků v hlavním městě. Za tyto peníze a také díky svému charisma dokázal
připojit
červené
ke svým jednotkám tzv.
batalióny. Jednotky, složené z dělníků hlavního města, které mu pomohla zorganizovat organizace Casa del Obrero. počínání
Obregónovo
brzo
vyvolalo
zkonfiskoval totiž majetek i mnohým carranzisté opustit hlavní
město,
ostrou
cizincům.
které bylo
reakci
států,
Spojených
Pod tlakem nakonec museli
mořeno
hladem a nemocemi. Avšak
Carranza nelitoval, protože stažení mu spíše pomohlo a navíc se mu
podařilo
obsadit
Yucatán. Zapatisté znovu dobyli Ciudad de México, kde se však setkali s chladným přijetím.
Došlo také k roztržce mezi jeho a Villovými stoupenci. Ti první si
stěžovali
na nedostatečné zásobování, ti druzí na nízkou aktivitu zapatistů. V dubnu došlo k prvnímu rozhodujícímu město
Celaya ve
státě
střetnutí
obě
se stalo
Bahío. Villa se blížil ze severu na město obsazené Obregónem.
Síly byly vyrovnané a ve dnech 6. a 7. dubna byl Villa blízko muži odolali a
Bojištěm
obou stran.
strany
čekaly
úspěchu.
Obregónovi
začala
13. dubna a
na posily. Druhá bitva u Celaye
skončila 15. Villa zde nasadil 20 tisíc mužů a Obregón 15 tisíc
225
Výsledkem bitvy
.
byla Villova porážka a následné stáhnutí z oblasti. Pro mnohé historiky to byla rozhodující bitva války. Pro jiné se jí stala druhá bitva mezi a
skončila
musel svému
5.
Průběh
předat umění
blízko
města
byl podobný. Obregón byl nejprve
León.
zatlačen,
velení svému zástupci Benjaminu Hillovi. Ten
Začala
dokonce
opětovné
stáhnutí Villy na sever.
Bethell, L.. op. cit., str. 179 88
1.
června
zraněn
uspěl především
a také taktickým chybám, kterých se dopustili Villovi
Výsledkem bylo
225
oběma
a
díky
podřízení.
~
l
Po tomto
neúspěchu na poli, začaly Spojené státy měnit svou politiku a začaly
'j
vážně
'I 11
zaručovala vítězství. Ačkoli
11
dobře si uvědomoval, že Villa a jeho spojenci nejsou schopni vládnout, což byl faktor,
'i
;!
uvažovat o uznání Carranzy. Ten nežádal o víc, než o jejich neutralitu, která mu se mu
nepodařilo potlačit
všechna vojska
povstalců,
moc
který hrál v jeho prospěch v očích Mexičanů. Ekonomicky na tom byl Carranza také lépe. Pro mnohé obchodníky a průmyslníky
se stal výhodnějším partnerem. Zatímco Villa počítal doslova každé peso
a nutně vypisoval různé měna
daně,
Carranza měl
peněz
dost, takže
sice podlehla inflaci, ale vzhledem k okolnostem
daně nepotřeboval.
Světové
Jeho
války, nebyl propad
tak strašný. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Nejprve se jeho generálům podařilo zatlačit
Villu dále na sever, aby nakonec,
teď
de México. ll. se Wilson rozhodl dostat panamerickou komisi složenou z USA,
již
definitivně,
vzbouřence
států
obsadil 2. srpna Ciudad
kjednacímu stolu. Ustanovil
"ABC", Uruguaye, Bolívie a Guatemaly.
Tito delegáti vyzvali všechny strany revoluce k jednání. Villa i Zapata ale
Carranzajednoznačně
V průběhu
září
ochotně přijali,
odmítl, pokud by nedostal příslib uznání jeho vlády.
ztratil Villa
postupně
Saltillo, Torreón a Chihuahu. 9.
října
se
státy panamerické konference dohodly, že Carranza a jeho vláda je jediná, která se dá v Mexiku uznat. 19. USA uznaly vládu Carranzy a Zapatu k banditismu.
89
vlastně
tak odsoudily Villu a
Hledání vítěze Španělská politika se po pádu Huerty dostala do prekérní pozice. Neprahli
z počátku po žádném ze dvou
kandidátů,
Villovi ani Carranzovi. Oba byli
Huerty. To že se nakonec rozhodli uznat Carranzu, působení
způsobeno třemi
v revoluci, bylo
čímž ukončili
faktory, Carranza byl
nepřátelé
své politické mírnější vůči
Španělům než Villa, ale není pravda, že by se s Villou nesnažili vůbec dohodnout,
Carranza uznal nároky především
cizinců
a celou dobu se snažil dbát na jejich majetek a
Carranza nad Villou vyhrál.
Španělé byli zpočátku rozpolcení, proto vyslali jak svého vyslance do Mexika,
ktetý
měl
být
prostředníkem
s Carranzou, tak vyslali na sever vyslance k Villovi.
Nejprve tuto funkci zastával již dosluhující Manuel Walls y Merino, po jeho odchodu to byl Ángel Caso, ktetý ale neměl oficiální pověření (oficiálně byl vyslancem u konvenční
vlády) a nakonec to byl 30.
května
1915 Emilio Zapico. Carranza měl také
dostat vyslance od Španělů, ale vzhledem k tomu, že se tak Španělé rozhodli až v květnu, kdy byla situace prakticky rozhodnutá, nebyl vyslán. Španělská politika se tak vážně odklonila od politiky zbytku Evropy. Podobně
jako Španělé, vyslali své vyslance do obou táborů jen Spojené státy. Otázkou je, jakou úlohu v tom sehrála První
světová
válka. Podle mého názoru žádnou, Britské zájmy
v Mexiku totiž opadly a další státy později Německo,
neměly
o Mexiko velký zájem. Výjimkou bylo
které se ale snažilo Mexiko využít jako štít proti Spojeným
státům.
Ty podobně jako Španělsko měly jednak v Mexiku početnou kolonii, ale především byla pro ně situace v Mexiku velmi
důležitá.
Carranza po Španělích nežádal mnoho, podobně jako Villa mu vadila jejich účast
na svržení Madera. To
povstalci dobyli hlavní Zavalovi. Vytkl mu
ostatně
město
vadilo i samotnému Walls y Merinoví. Ten, když
v něm hned
vyčinil řediteli
právě účast španělské
kolonie na
Casina espafíol Enriquemu vnitřní
politice Mexika a
především mu zdůraznil, že Španělé od této chvíle musejí zůstat v neutralitě.
Už Walls napsal do Madridu, že Villa zmírnil svůj vztah proti Španělům, ono mu ani nic jiného nezbývalo. V Evropě
zuřila
90
válka a z významnějších
států
nebyly
zapojeny Spojené státy a Španělsko. Dokonce v americkém kongresu padnul i návrh na
společnou
přesně
invazi do Mexika a nastolení
pořádku.
Rozhovor se
uskutečnil
v srpnu a
Merino napsal: "Vil/a je mladší než ho ukazují fotografie. Není také tlustý jak se
na nich jeví a byl oholený a čistý. " 226 Villa osobně byl také spokojen. Byl rád, že
v něm všichni Španělé nevidí jen banditu, nečekal to. Tento rozhovor měl důležitý vliv na vztahy mezi ním a Španělskem. Ti se rozhodli k němu poslat právě Ángela Casa, jako vyslance, ovšem neoficiálního. Villa zase na oplátku zrušil
některá opatření
proti
Španělům. O vrácení majetku se nebavili. Merino poté ukončil svou misi a 26. října
1914 odjel do Washingtonu, protože již 12.
září pňjel
José Caro. Ale 20.
půdu některým velkostatkářům,
informuje Zapico o tom, že Villa vrací
října
1915
jako byl i
Španěl Feliciano Cobián.
Villa dokonce na svém území vyhlásil dekret, kterého se měli Španělé držet. Předal jej Ángelovi Casovi Obsahoval dva body. Všichni Španělé, kteří se nepletli přímo či nepřímo
do politických záležitostí
všemi zárukami. Ti, zbytečným
kteří
země
měli
se zapletli by
dát
se mohou vrátit na naše území se pň
obtížím. V jednom rozhovoru to Villa
návratu pozor, aby se vyhnuli vysvětlil:
"Podívejte sefwr. je
mnoho Španělů v Mexiku, kteří svými penězi a se zbraní v ruce pomáhali usurpátorovi Huertovi. Chci je jen vyhnat, ne zastřelit,
nařídit jim
opustit zemi. Ale dnes mohu
říci,
že jsem se mýlil, ne všichni jsou zlí, někteří pracují. "227
Ve Španělsku byla situace složitá. Mnoho tamních vyslanců zastávalo vlastní postoj. Vyslanec Izcaza neustále zastával Huertu a odmítal jakékoliv jiné vládce a vyslance. Carranza do Madridu poslal osobního vyslance Juana Sánchéze Azconu nejen pro Španělsko, ale i pro celou Evropu, opět byla určující válka a Španělsko bylo nejdůležitějším
válce
ostatně
státem pro Carranzu, nejednalo se tedy o
vyslal vyslance do všech
států.
nějaké
gesto sympatie. Po
Villa neposlal nikoho, avšak
několik
konzulů, především ze severu Španělska, mu bylo loajálních.
Azcona tak měl nelehkou pozici prosadit se.
Přijel
již v únoru 1914 do
Paříže
a
poté se přesunul do Španělska. Nejvíce mu vadila řada huertistů a nakonec i Huerta sám, který emigroval do Španělska a Azcona jeho pohyb bedlivě sledoval. Jedním 226
Torres Flores, 0., op. cit., str. 292
91
z největších byl bývalý biskup ze San Luis Potosí, Ignacio Montés de Oca. Řada jeho stoupenců byli i Španělé.
Na
počátku
roku 1915 došlo k největší politické roztržce mezi
oběma
státy.
Carranza nechal vyhostit španělského vyslance. Řada autorů, například Ojeda Revah, špatně
celou záležitost interpretuje. Carranza
měl
podle nich vyhostit José Cara,
kvůli
tomu, že tak naložil se všemi vyslanci zemí, které uznaly Huertu. To sice byla pravda, avšak tento akt se týkal Cológana, nebo by se byl týkal, pokud by zůstal v Mexiku. Pravda byla jiná.
Důvodem
byl neoficiální vyslanec u Villy a jeho osobní
přítel
Ángel Caso. Ten byl již dlouho trnem v oku nejen Carranzy, ale také Obregóna. Mimo jiné sledoval s vyslancem Carem defilé Villových a Zapatových jednotek v hlavním městě.
Byl na
něj
zatykač
vydán
a on se ukryl, nebo
měl
se ukrýt, v budově
vyslanectví Španělska. Obregón pňvedl na místo ozbrojenou jednotku s úmyslem jej zatknout. Vyslanec Caro odmítl nechat prohledat ambasádu s tím, že Caso se tam nenachází a půda patří Španělsku, takže se na ni nevztahuje mexické povolení o prohledání. Carranza si to
uvědomil
a aniž by situaci
vážněji
hrotil, dal Carovi 24
hodin na sbalení. Vztahy mezi Carem a Carranzou nebyly nikdy Carova zpráva v níž vyzývá
španělskou
vládu
příliš
ať
dobré, o
čemž svědčí
i
uzná kohokoliv jenom ne
Carranzu228 . Ángel Caso, který se později dostal na Kubu do Havany, rovněž hlásal hesla proti Carranzovi a to i v době, kdy byla jeho vláda Španělskem schválena. Villa dlouho
nečekal
a celou akci odsoudil.
Stejně
jako
španělský
kongres,
který o události debatoval a podal oficiální protest. Uznali ale, že se jednalo o Carovo osobní jednání, za což
nemůže španělská
vláda
převzít odpovědnost
a také v zájmu
dobrých vztahů s Mexikem se rozhodli nic nepodniknout. Nebyla to však jediná obtíž, kterou musel řešit reprezentant Španělska. K vážnému incidentu došlo tentokrát v Acapulcu 18 února. Tam byli zaměstnanci španělského
vicekonzulátu José Fano a Benjamin Femandéz,
zatčeni
společně
s Rafaelem Femándézem, vicekonzulem Velké Británie a Nicomedesem Bazterrou, 227 228
AMAE, H 2559, Dolnnnent bez označem s datem 26. 12. 1914 AMAE, H 2561, Despacho 12, 21. 2. 1915 92
vicekonzulem Itálie. Bez udání
důvodu
byli naloženi na
dělový člun
Guerrero. Odtud
se nakonec dostali všichni až na italského vicekonzula na palubu amerického
křižníku
Cleveland, který je dovezl do San Francisca. V San Franciscu se oba Španělé vyjádřili, že Carranza je špatný a že
podobně
jako Villa a Zapata nechává
toho, že se nemohli vrátit zpět do Acapulca, kde by je čekal soud,
střílet
lidi. Z
zůstali
důvodu
ve Spojených
státech. Poslední zpráva od nich ale pochází z Hondurasu, ovšem, jak se tam dostali není možné zjistit z archiválie29 . Carranza ale, poté co byl informován, se zasloužil právě
o jejich propuštění na americký křižník. Vicekonzul z Acapulca
jednoznačně člověkem zatčen.
způsobil
také menší problém. Jeho orientace byla
proti Caranzovi. Jednou navštívil hlavní
se tam opil a
vykřikoval
Na druhý den byl
propuštěním dotyčného
přivolán
město, společně
hesla proti Carranzovi. Byl ale Caro, který
společně
pňstižen
s jedním policií a
s Carranzou situaci
vyřešil
a jeho pokutováním.
Dalším problémem bylo vyhnání Španělského konzula v Chihuahua Federica Sisniegu a také vypovězení ředitele Španělských novin "El Correo espafiol". Byl jím Lorenzo B. Serrano a španělský konzul v Ciudad de México, Emilio Moreno, Ángel Caso a vyslanec Caro podali protest. byl
ostře
Důvodem
bylo otisknutí jednoho
proti Carranzovi. Oba byli vyhnáni do USA, kde
chtěl
článku,
který
druhý z nich napsat
knihu o poměrech v Mexiku230 . V listopadu komu se
přidat.
španělská
politika
zahraničí
proběhla
na
půdě španělského
kongresu
zuňvá
debata o tom, ke
Bylo to však již v době, kdy Villa prakticky prohrál, takže se přidala
ke Carranzovi, kterého uznala.
markýz z Lemy 25. listopadu 1915, když byl
Oficiálně
ujištěn
tak
učinil
o garanci
ministr
španělského
majetku. V tisku se nyní dostává do buď
popředí
Carranza. Prakticky všechny zprávy jsou
o něm nebo o Villovi. El Socialista se v této
době
odklonil od anarchistů a změnil na Villu názor. Villa
se podle nich stal hluchým. Stal se nástrojem 229
230
AMAE, H 2561, Despacho 19, 12. 3. 1915 AMAE, H 2560, Despacho 7, 14. ll. 1915 93
koruptorů,
agentem z Wall Streetu.
Carranza naopak potřeb
zůstal
společnosti.
šampiónem lidu, spojencem pracovních
tříd
a stál na
straně
Stal se lídrem pravé revoluce v Mexiku, revoluce proti
vykořisťovatelům všeho druhu
231
.
Také se jim líbil jeho program, zejména rušení
latifundií a to, že dělník nesmí být vykořisťován 232 . Konzervativní tisk avšak
oceňují
nemění
něj
názor, pro
jsou jak Villa tak Carranza špatní,
Carranzovu snahu o navrácení majetku
cizinců.
Pro
ně
je Carranza
menší zlo. Pád Huerty hodnotí jako konec posledního mexického prezidenta, kterého vystřídala
anarchie. V podobném duchu hovoří i katolický El Debate. Mexiko se podle
nich stalo případem katastrofy, která byla způsobena revolucí 233 . Regionální tisk
většinou
stál na
straně
oceňuje zejména snahu o mír v Mexiku
234
.
Carranzy. Sevillský El Liberal na
Santanderský tisk jej zprvu nemá příliš
v lásce, ale jakmile se rozešel s Villou a Zapatou, získal si i jejich sympatie 235 .
231
El Socialista 17. 6. 1915 El Socialista 16. 2. 1915 233 El Debate, 21. ll. 1916 in Delgado Larios, A, op. cit., str. 82 234 El Liberal, 20. 8. 1915 in Sevilla Soler, R., op. cit., str. 161 235 Illades, C., México y Espaňa ... , str. 26 94 232
něm
Carranza prozatímním prezidentem Carranza se ihned po svém uznání pustil do práce na slíbených reformách. Samozřejmě
uvědomoval,
si
že
ačkoli
se stal vládcem Mexika, stále
ještě
nekontroloval všechny vzbouřené skupiny. Navíc nastaly mnohé další problémy. Prioritami jeho programu bylo zbavení se vlivu USA, navýšení daní ropným společnostem,
vytvoření
centrální banky, která by spravovala státní fmance,
nacionalizace průmyslu a navrácení majetku jeho původním vlastníkům. Rekonstrukce ovšem narazila na mnohé problémy. Spojené státy požadovaly ochranu majetku rychlé
vyřešení
cizinců
a vydání pevné
reklamací
měny,
cizinců. Vnitřní
založené na silném standartu a také
problémy zde byly také. Bylo tu velké
vojsko, které se nedalo jen tak rozpustit. Nacionalizaci počet
dělníci
národních firem a
vytvoření
usilovali o
průmyslu
zase
překážel
národní organizace
malý
odborů,
propojené s podobnými mezinárodními. Také zapatisté, villisté a jiné bandy představovaly nebezpečí,
zejména v odlehlejších částech.
Pozitivním faktorem bylo bezpochyby mezinárodní uznání jeho režimu. Nejprve jej uznaly Spojené státy pak jeho zisky
zůstaly
Německo
stejné jako za revoluce,
a nakonec i Velká Británie.
výtěžky
Rovněž
z celnic atd ... Jeho jednání se
Spojenými státy také slavila úspěch. Samotné vytvoření měly
převedení
reforem do praxe narazilo hned na velký problém. Pokus o
jediné banky byl obtížný. Carranza musel zavřít mnoho ostatních bank, které
privilegia. Peso se stále propadalo a Carranza se snažil získat si od
půjčku,
Američanů
ale nakonec úspěšný nebyl.
Inflace také v hlavním
způsobila
městě. Rovněž
se
mnohé protesty mezi syndikalisty, došlo i na stávky začaly vytvářet
nové organizace, což Carranza odmítl
tolerovat, a proto je omezoval. Otázku agrární reformy Carranza nesmetl ze stolu, ba Národní zemědělskou komisi, které
právě
naopak.
měla regionálně přidělovat půdu těm, kteří
95
Zřídil
si na ni
činili nárok. Za jeho vlády se rozdělilo skoro 180 tisíc hektarů
236
a Carranza tak
nastartoval proces, ktetý dokončil až prezident Cárdenas ve třicátých letech. Posledním problémem byly nové útoky Villy a Zapaty. Villa se neJprve neúspěšně
pokoušel obnovit revoluci. Již v prosinci 1915 byl ovšem
hor, kde setrval. Zapata byl ve válce prakticky
permanentně.
Na
Carranza poslal do Morelos svého oblíbence Pabla Gonzálese
vytlačen zpět
počátku
do
února 1916
(měl pověst
generála,
ktetý nikdy nevyhrál bitvu237 ), kterému se podařilo zapatisty rozehnat, ačkoli jejich vůdce
nepolapil.
Podobně
jako před ním Robles i on si
počínal
jako vojenský diktátor.
Dalším problémem byl Felix Díaz. Ten byl v utajení poslán do Veracruzu. Poslali jej tam zástupci
petrolejářských
státu Veracruz se
podařilo
firem, ktetým Carranza zrušil koncese. Ale guvernéru
eliminovat jej i jeho stoupence. Ti se pokusili oslovit i
Zapatu, ktetý je odmítl. Carranza a jeho generálové považovali všechna povstání za vymícená. V této chvíli ale podcenili Villu. Ten 9. března 1916 překročil s asi 500238 bojovníky hranice USA a jeden jeho oddíl napadl vrátil
zpět
město
Columbus, kde zabili 17 záměr
do hor v Chihuahua. Jeho
Spojenými státy a Carranzou. To se mu vztahů
byl jasný.
Chtěl zničit
Poté se
vztahy mezi
nepodařilo,
avšak došlo k vážnému narušení
států
do Chihuahua. Wilson nevyhlásil
Mexika a Spojených států. 15.
března
pronikla expedice Spojených
válku Mexiku, pouze se snažil polapit a potrestat Villu. staré smlouvy mezi Mexikem a Spojenými státy také
Američanů.
nechtěl
Při
ohledně
vyvolat konflikt, a proto se vždy snažil
řešit
jednáních se odvolával na chytání
situaci
indiánů.
Carranza
mírumilovně. Zařídil
jim bezpečnou základnu v Chihuahua, na kterou nesměla útočit vládní vojska. 28.
března
se sešel Obregón se zástupci USA v Ciudad Juaréz.
žádali záruku, že v budoucnu žádný mexický voják ujištění
Carranza dát nemohl a Wilson to
armádu USA. Výsledek její mladý
poručík
činnosti
George S. Patton,
nepřekročí
dobře věděl,
Američané
hranici. Takovéto
proto nezbylo než tolerovat
byl tristní. Jednak nedokázali polapit Villu,
ačkoli
pozdější
válce,
236
Bethell,L., op. cit.. str. 186 Womack, J., op cit. str. 357 238 Bethell, L., op. cit.. 187
237
96
generál USA v Druhé
Světové
dokázal zastřelit Villovy blízké spolupracovníky. Armáda USA ale nemohla aru zabránit dalšímu napadání území Texasu. Stoupající nároky vojska šly v tomto období ruku v ruce s upadáním centrální moc1. Vojenští velitelé, zejména Obregón, museli dostávat čím dál tím větší pravomoci. Stoupal rovněž počet vojáků a vojsko se stalo symbolem korupce. Není divu, že Carranzova rekonstrukce záhy narazila na problém necentralizovanosti. Mnoho velitelů získalo posty guvernérů a tito pak často jednali na vlastní pěst a navzdory přáním prezidenta. Příkladem za všechny byl Plutarco Elias Calles, pozdější mexický prezident, který prakticky samostatně spravoval stát Sonora. Nebylo divu, že v takovéto situaci, v polovině září, se opět ozval Villa, který zaútočil na Chihuahua a Zapata, který začal ohrožovat Federální distrikt. Zapata vyhodil do povětří několik vlaků, což značně rozrušilo velvyslance USA, ktetý poslal vládě ostrou nótu. González zuřil, protože potřeboval více lidí, ale kvůli
tlaku Villy na severu, je nemohl získat. Jeho vlastní vojáci byli decimováni
tyfem, malárií a nemocí z lýžúy na tropickém ovoci, jako bylo mango.
Strategie generálů byla jasná. Snažili se nepustit Carranzu k příliš velké moci a později
rozhodnout mezi sebou o nástupnictví. Ovšem Carranza
Byli to
především
společně
Obregón a González. Ti se sešli 23.
října
měl
i své zastánce.
v hlavním
městě
a
s dalšími spojenci založili stranu Partido Liberal Constitucionalista (PLC -
Konstitucionální liberální strana - pozn. autora). Tato strana poté navrhla na prezidenta Carranzu. Mezitím se ovšem vyhrotila mezinárodní situace. Carranza si již německé
bude
odsouzení invaze
opět
vojáků
rozhořel
zajistil
USA. Nyní, když bylo jasné, že prezidentem USA
Wilson, toužící zapojit Spojené státy do První
obou mocnosti v Mexiku
dříve
naplno. Ani jedna
Světové
války se konflikt
země nechtěla
centralizovanou
vládu, která by se byla schopna rychle přidat na jednu či druhou stranu. Německo chtělo
Mexiko získat,
právě kvůli
tomu, aby se Spojené státy
nedostaly do války v Evropě. Spojené státy ale usilovaly o neutralitu Mexika, aby se mohly v klidu vrhnout do
bojů.
Carranza se nakonec rozhodl pro neutralitu, vzhledem 97
k faktu, že Spojené státy byly přeci jen blíž a nebylo tedy vhodné pokazit si vztahy. To ale nebránilo Carranzovi nabídnout v listopadu vojenskou spolupráci, kterou Villu
chtěli
odmítli a spíše se
přeorientovali
získat k sabotážím v Tampicu, odkud vyváželi
německý
poslal
Němci
ministr
upozorňuje
kterém jej
zahraničí
Německa.
na novou strategii
To
obchodní a
na stranu Villy.
Američané
německému
Zimmermann,
Německu
ropu. 19. ledna
vyslanci telegram, ve
chtělo
vést bez omezení
ponorkovou válku. Spojené státy na to reagovaly vyhlášením války. Carranzu poté kontaktoval Mexičané
německý
vyslanec a nabídl mu spojenectví proti přeci
jen Spojené státy byli blíže a byly
hlavním ekonomickým partnerem Mexika. Spojené státy také
učinily vůči
Mexiku
krok, když odvolaly v únoru poslední vojáky z Perschingovy expedice.
Samozřejmě
podmínkou byla záruka ochrany majetku cizinců v Mexiku.
Vnitřní
politická situace v Mexiku byla ovšem stále napjatá. Regionální
generálové se stále více Obregón, ministr války. přelomu
Američanům.
by poté mohli získat ztracené provincie Texas, Nové Mexiko a Arizonu.
Carranza ovšem návrh jasně smetl ze stolu, vstřícný
ještě
vymaňovali
Rovněž
z centrálního vlivu. K nim se
teď přidal
i
Villa a zapatisté učinili několik přepadení. Villa se na
roku zmocnil Torreónu, který vyraboval. Jako už po
poražen a uprchl do hor. Zapata byl
úspěšnější,
Gonzálese ze svého území, na kterém
začal
několikáté
byl brzy
v půlce ledna 1917 vyhnal jednotky
Palafox
uvádět
do praxe agrární reformu
z Plánu z Ayaly. konstitucionalistů
V této obtížné situaci zasedl v listopadu 1916 kongres v Querétaru. Jejím obsahovat
několik
úřady měly
účelem
bylo
vytvořit
úprav. Prezident
být slabší a měla se
vytvořit
nesdíleli všichni poslanci. Byly zde měla
měl
dvě
ústavu. Oproti mít
větší
z roku 1857
měla
pravomoc, kongres a regionální
centrální banka.
Samozřejmě
tyto požadavky
velké frakce, Carranzy a Obregóna a každá
své požadavky. Obregónova frakce Carranzovi
uzákonila osmihodinovou pracovní
ústavě
směnu,
přiznala
centrální banku a sama
zákaz náboženské výchovy a míchání se
církve do vlády. 31. ledna 1917 podepsali zástupci novou mexickou ústavu, kterou Carranza 5. února
zveřejnil.
Carranza a jeho generálové 98
začali tvořit konstituční
režim. ll.
března
byly vypsány prezidentské volby a volby do kongresu. Carranza získal z 213 tisíc hlasů 197 tisíc 239 . Zbytek si rozdělili Obregón a González. Většinu křesel v kongresu
získala PLC. 1. května začal éru nový mexický stát. Byl zvolen regulérní prezident, sídlící v hlavním městě a byla schválena ústava.
239
Bethell, L., op. cit., str. 194
99
Carranzova vláda a jeho pád Ačkoli někteří autoři
třeba
ji
zařadit
k zásadnější
je
vývoj mexického státu. Pravda je, že nedošlo
pouze Carranza byl nahrazen Obregónem, avšak tato
proměnu
znamenala
pozdější
s ohledem na
změně,
přesto
toto období již do Mexické revoluce nezahrnují,
spolupracovníků
vládnoucí elity. Z Carranzových
změna
se totiž dostala
do popředí trojice mužů ze Sonory, Álvaro Obregón, Plutarco Elias Calles a De la Huerta, ktetý nebyl nijak spřízněn s Victorianem Huertou. Během
tomu
účast
především
zvýšila
celého roku 1917 se mexická ekonomika vzpamatovávala. Napomohla
Spojených
států
ve válce, která zvýšila požadavky na mexické produkty,
naftu. Standart Oil a Mexican petroleum zvýšili
těžba minerálů,
zlata,
stříbra
a
mědi.
Také
těžbu
zemědělství
se
ropy.
Rovněž
začalo
se
vracet na
původní úroveň.
Ekonomický růst vyprovokoval
několik
stávek
dělníků. Především
oblasti blízké USA, doly na severu Mexika. Ve Spojených státech totiž
se jednalo o
začala
podobná
hnutí získávat na síle, díky začlenění USA ve válce. Carranza se po svém zvolení okamžitě
schválit
potřebné
kontakty s USA o možné
okamžitě
ujal kontroly politiky a fmancí. Nechal
zákony k vytvoření centrální banky. Poté navázal
fmanční podpoře,
vláda
předběžně
opět
souhlasila, ale projevila
obavy o spojenectví s Německem, které ale Carranza opět odmítl. Kongres 23.
července
povolil Carranzovi
půjčku
v hodnotě 250
milionů
pesos
v cizině. 100 milionů 240 z nich bylo určeno na fmancování centrální banky. Carranza je chtěl
od
Američanů,
Německa
které ovšem
opět
znepokojilo
na spojenectví. Hlavní obavu
měly
ovšem
strach z konfiskace majetku. To Carranza odmítl, odmítla půjčit,
kvůli
několik věcí, včetně petrolejářské
přesto
nové nabídky
finny, které
měly
však Americká vláda nakonec
své vytíženosti ve válce a americké banky odmítly rovněž.
Politický problém
značné rozštěpenosti přetrval.
Bývalí generálové
začali
posilovat své politické pozice a tím se chystali na nové volby v roce 1920. Z nich byli nejdůležitější
240
Obregón v
Sonoře
a Aguilar, ktetý se teď stal
Bethell. L., op. cit., str. 195 100
zetěm
Carranzy.
Povstalci byli
rovněž
silní.
Především
se jednalo o
tři
skupiny,
známě
již
z minulosti. Stoupence Villy na severu, Zapaty v Morelos a Felixe Díaze na severu u naftových polí. Za této situace propukla revoluce v Rusku. Spojené státy nyní musely upravit vztah k Mexiku. Nabídli Carranzovi půjčku 70 milionů pesos 241 , jen když zůstane neutrální. Carranza
věděl,
ofenzívu v Morelos a
že tyto peníze nebudou
především
doly a naftová pole. Všechny například
stačit,
kampaně
ale
skončily neúspěchem.
čas
vystoupil a také strana PLC mu
chyběly
finance, proto se
. vůči němu otevřeně
dělnické
syndikáty a
začal
odvážně
rozhodl navýšit
daně
firmám. Ty se rozhodly podniknout kroky k jeho sesazení. Vláda USA
byla rozhořčena také tím, že se Carranzovi pokusil získat
Gonzálesovi vojáci
aby si zajistil sympatie rolníků.
Carranzovi však stále petrolejářským
klíčové
podporu. Carranza se tedy rozhodl založit
novou stranu, která se snažila získat na svou stranu rozdělovat půdu,
242
vážné opozici. Obregón totiž odepřela
další
trávili v hospodách. Carranza byl tak
rozzuřen, že musel Gonzálese odvolat do Spojených států čelit
nařídit
do oblasti Tampica a Chihuahuy, kde byly
ztratili veškerou bojechtivost a
Carranza musel také
a proto musel
půjčku
u
Němců,
nepodařilo
pacifikovat hranici. Carranza se
ti mu ale nabídli tak špatné podmínky, že musel
odmítnout. Brzy nato se uklidnily vztahy se Spojenými státy a tak Carranza ani na poslední pokus nevstoupil do
Světové
války, protože v červenci byli
Němci
zastaveni
na Marně a válka skončila. Carranza si však nemohl oddechnout, protože se
začala
formovat silná opozice.
Villa získal silnou pozici v Chihuahua, jakou neměl již dva roky, Obregón byl
čím
dál
více v opozici a Felix Díaz vyhlásil povstání, v němž vyzýval všechny patrioty, aby svrhli Carranzu. Spojené státy, které ohledně
daní. Národní politika se
očekávali
241 242
ukončily
válku v Evropě
tříštila stejně
volby v roce 1920.
Bethell, L., op. cit., str. 197 Womack, J., op. cit., str. 374
101
začaly tlačit
na Mexiko
jako rekonstrukce. Všichni
teď napjatě
Hlavními kandidáty byli Obregón a González. Carranza243 ještě neměl předpokládalo
vybraného kandidáta, ale
generálů
se že zvolí jednoho z dvojice
Aguilara nebo Cesárea Castra, ovšem zatím nemusel moc
protože volby byly
až za rok. Mezitím se snažil posílit
svůj
vyjednali podporu vítězných
Ovšem proamerická frakce mezitím donutila prodat
států.
Především
spěchat,
vliv.
vyslal do Evropy své lidi, aby
Cowdraye Águilu. Rovněž se snažil reformovat proticírkevní zákony, aby získal podporu církve a Itálie. Požádal i o
půjčku
ve Spojených státech, banka Morgan
teď
spravovala mexický dluh u Britů i Francouzů. Tady je
třeba
ujasnit si, že Carranza nebyl proti Spojeným
pouze uznání Monroeovy doktríny v Evropě. K tomu Carranza odmítl vstoupit do Carranzovi se ale přepadu.
Společnosti národů jako
dařilo
obával se
došlo v dubnu 1919 a
odvetu.
frontě.
na domácí
skutečně
státům.
Emiliano Zapata byl zabit,
při
Bylo to na žádost vlády, která se obávala jeho možného spojenectví
s Obregónem. Zapatisté ale poražení nebyli, neustále
zůstávali
v bojové pohotovosti,
dokud je nezpacifikoval Obregón svými sliby o agrární reformě 244 . Villa v tomto období června zaútočil
opět
na Ciudad Juaréz,
ztratil. Byl poražen, ale ne polapen. Na čímž opět
vyvolal intervenci Spojených
počátku
států,
která
ale trvala jen 24 hodin. Brzy si ovšem Carranzovi generálové vybudovali silnou pozici ve
státě
Chihuahua. V srpnu se ale 60 tisíc
vojáků
dostalo na území Mexika, kde
strávili týden. Carranza již nebyl v pozici, aby jim v tom mohl zabránit. Obregón mezitím posiloval své postavení. S pomocí dalších dvou Sonory, Callese a De la Huerty
začal rozšiřovat svůj
V říjnu 1919
na západním
Tam také
začala
společně
jeho
kampaň
s nejsilnější
Laborista Mexicano (Mexická González
rovněž
244
dělnická
vliv, zejména mezi
ze
dělníky.
až dorazil do hlavního
města.
organizací založil novou stranu, Partido
strana - pozn. autora). Druhý kandidát
oznámil svou kandidaturu za Demokratickou ligu. Zatímco Obregón
zvolil za další cíl své
243
odborářskou
pobřeží
rodáků
kampaně
východní
pobřeží,
González získával hlasy
Carranza nemohl opět kandidovat, protože by se jednalo o reelekci Womack, J., op. cit., str. 425 102
především
v Ciudad de México. Carranzova strana navrhla na
počátku
roku 1920 málo známého
Ignacia Bonillase jako svého kandidáta. Ten ji přijal v březnu téhož roku. Na konci března učinil Carranza pokus zdiskreditovat Obregóna a jeho spojence ze Sonory, když
označil
Obregóna
vystoupil. Obregón se
raději
za felicistu. Pokus
vzdálil z hlavního
města.
Ke
neuspěl
a Calles
vzbouřencům
otevřeně
se brzy přidal
i González a Carranza musel jednat. Snažil se zlákat Gonzálese na svou stranu tím, že zruší Bonillasovu kandidaturu, pokud zruší on svou. nového kandidáta. González
chtěl
chtěl
víc,
se
Společně
přidat
by pak prodiskutovali
ke Carranzovi, ale zachovat si
kandidaturu, to ale Carranza odmítl. 22. dubna vyhlásili obregonisté v
Sonoře
Plán, z Agua Prieta, v němž obvinili rovněž
Carranzu ze soustavného porušování ústavy. Calles konstituční
vojsko a do jeho
čela
založil Liberální
měl
jmenoval De la Huertu, který se
stát po
vítězství
prozatímním prezidentem. Nakonec vznikly Gonzálesova, které poté
dvě
frakce, které sesadily Carranzu. Byla to Obregónova a
dospěly
Carranza uprchl z hlavního
města
k politickému patu, který musel a 12.
května
vyřešit
až kongres.
se v hlavním městě dohodli González a
Obregón na smíru. González uznal De la Huertu jako toho, který
měl
svolat kongres,
aby zvolil prozatímního prezidenta, ale nepodepsal Plán z Agua Prieta. Poté sám zrušil svou kandidaturu na prezidenta,
čímž
se mohl stát prozatímním prezidentem.
Carranza se nikdy nedoslechl o
rivalitě
kolona byla zadržena v Pueble, kde byl 21. reagovali Obregón i González vyšetřovací
okamžitě.
mezi skupinami
května
Akt
1920
označili
revolucionářů.
zastřelen.
za
Jeho
Na tuto zprávu
zločin
a jmenovali
komisi. De la Huerta mezitím vyhlásil volby do kongresu, na 1. srpna, a
prezidentské volby na 5. K volbám se
přihlásil
září
a sám byl zvolen kongresem za prozatímního prezidenta.
Obregón, zatímco González odmítl a stáhl se do svého domu
v Monterrey. Tímto se
věc uzavřela.
Muži ze severozápadu porazili ty ze severovýchodu a
definitivně převzali odpovědnost
za rekonstrukci. Ovšem nemohli jen tak přehlédnout
opozici, byla příliš silná, proto ji museli postupně
103
začlenit
do svého programu.
důležitým
Prvním
bodem nových
ovšem podmínily
svůj
omezovaly jejich
petrolejářské
Vládni
činitelé
souhlas
politiků
bylo uznání Spojenými státy, ty
změnou několika bodů
ftrmy. Navíc
v ústavě, zejména
chtěli přidat
těch,
i velmi výhodnou
které
půjčku.
odmítli a Američanům vzkázali, že budou mít stejnou pozici, jako mají
všichni cizinci. Tato jednání nijak neohrozila vládu, která pod vedením De la Huerty pracovala výborně. Podobně
se vedlo i jeho dalším
spojencům
ze Sonory, Obregónovi a
Callesovi. Dosáhli dokonce i zatčení Gonzálese, který nakonec uprchl do exilu. Volby do kongresu vyhrály všechny strany, které byly
nakloněny
Obregónovi.
Takže prezidentské volby byly pouhou formalitou. Obregón jasně vyhrál. s Američany dobré vztahy,
přesto
stál za ústavou,
čímž
se mu
Ačkoli měl
uzavřela
kapitola
rychlého uznání od Spojených států. Přesto
se revoluce, odstartovaná
Maderem dostala do způsobila.
čela
Jisté je, že padlo,
před
státu. Neexistují ať
už ve válce
deseti lety Franciscem lnocenciem přesné
či
jejích následcích, 15
Mexiko "získalo" jednu miliardu zahraničního dluhu 245 .
245
Bethell, L., op. cit., str. 145 104
údaje, co všechno revoluce milionů
lidí a
Obnovení španělsko-mexického
přátelství
Vlády mezi sebou měly dobré vztahy, jak již bylo řečeno, Španělsko ukončilo výrazně
aktivní politiku
vůči
schvalování víz, udílení nacionalistické tendence (španělský
Mexiku uznáním Carranzy. Od té doby se jedná
titulů
a dokonce se
španělských
opět
o
popředí
po letech dostávají do
menšin. N apříklad 5. srpna píše vévoda z Amalfi
vyslanec), že Galicijci ostavili svátek svého patrona Santiaga. Katalánci o
tomto svátku vztyčili katalánské vlajky, což musel osobně Amalfi řešit kousek
opět
předvedli
Katalánci i o rok
později. Podobně
málo
důležité
246
. Podobný
je i založení
Španělských průzkumníků, organizace založená v září roku 1920, jako obdoba skautu. Výrazně
se zlepšil i stav španělské kolonie, která se po letech začala opět rozvíjet.
O nastolení dobrých vztahů také
svědčí
i několik smluv mezi
zeměmi.
Carranza
prostřednictvím Azcony požádal Španěly o prodej 17 tisíc pušek a milion nábojů 247 . Španělé také uzavřeli s Mexikem smlouvu o prodeji železomanganu. Ekonomickým
aktivitám napomohl klid zbraní. V Pueble se
opět
rozjela výroba v 32 továrnách z 38
španělských. Čtyři byly vypáleny zapatisty a dvě poničily blízké boje revoluce
Politických
problémů
z problémů s ústavou.
tedy bylo málo. Ty, které byly
Hlavně
vážnější,
z jejího antiklerikalismu a snahy
248
.
vycházely
vytvoňt
centrální
mexickou banku, která vyvolala horečnou korespondenci mezi vyslancem Španělska a španělskou vládou v roce 1916, protože Španělé byli velmi důležití bankéň. Tím a
dalšími reformami postupně zrušil ekonomický vliv Španělů, který si vybudovali za Díaze. Carranzova vláda nejen
posvětila vyhoštění jezuitů,
ale také zavírala katolické
chrámy a kostely. To se Španělům nelíbilo, přesto nepodávali žádný protest. Klíčovou událostí bylo šokující
zjištěnění španělského
1917 objevil, že bylo vládou
zatčeno
konzula ve Veracruz. Ten na konci roku
jedenáct španělských
knězů
a dovezeno
právě
města Veracruz. Podle oficiální verze to bylo devět knězů a dva ministranti naloženi do kontejneru a posláni na 246
loď,
která je odvezla na blízký
AMAE, H 2563, Despacho 233, 5. 8. 1919 AMAE, H 2560, Azcona- Lema, dokument bez dalšího označení s datem 2. 12. 1915 248 Torres Flores, 0., op. cit., str. 408 249 AMAE, H 2563, Telegram Caro-Prieto, 9. 12. 1917 105
247
249
.
do
Byli
ostrůvek
počkali
Sacrificios. Tam
domů,
na parník Montevideo, ktetý Je dopravil
do
Španělska 250 . Důvodem
kněze
byl zákon, ktetý povoloval v Mexiku důvodem,
národnosti. Dalším
pouze mexické
ktetý ale nebyl prokázán, byla možná
účast kněze
Manuela Alonsa na vnitřní politice Mexika251 . Španělská vláda nenechala své kněze na holičkách
pňdala
a k ní se navíc
Okamžitě
Francie a Itálie.
podala protest a Carranza
dal článek ústavy poopravit, takže knězi Mexiku nemuseli mít mexickou národnost 252 . měl
v tomto období také problémy. Byl
vnitřní
politiky Mexika, když podporoval
Vicekonzul z Méridy Rogelio Suarez vypovězen,
měl
protože se
míchat do
Carranzu. Vyslanectví stálo za ním a vyslanec
chtěl
Suareze obhajovat. Jak vše
dopadlo bohužel v archivech již není. španělskou
Ryze interní ukoňstili několik
mezi
oběma
razítek
záležitostí bylo povstání
různých
členů
center a požadovali obnovení
státy, také žádali po vyslanectví
několik
Casino Espafiol. Ti námořní
komunikace
poštovních a telegrafických
zásilek. Rebélie trvala celých 15 dní, od 14. března do 29 března 1919. 253 Amalfi s nimi
neměl vůbec
dobré vztahy, v lednu roku 1919 obvinil
členy
Casina ze špionáže
pro stoupence Felixe Díaze 254 . První
světová
jeden z nich nebyl
válka se stala
přímo
ve válce,
rovněž důležitým přesto
bodem
vztahů
se oba snažilo získat
obou
Německo.
států.
Ani
Mnohdy se
Němci pokusili zapojit Španělsko do války právě přes Mexiko. Ve Španělsku totiž
panovala
proněmecká
nálada a
Němci nepřímo
spoléhali na to, že vstup Mexika
okamžitě bude znamenat i vstup Španělska. Španělsko ale nakonec nebylo účastníkem války. S Mexikem mělo společné to,
že oba státy zásobovaly válčící strany. Mexiko především ropou a Španělsko potravinami.
Oběma
zemím bylo povoleno obchodovat, ale
nesměly
porušit blokádu
nebo převážet kontraband (zbraně, výbušniny atd.). Španělská obchodní flotila byla
250
Torres Flores, 0., op. cit., str. 401 AMAE, H 2563, Despacho 243, 27. 12. 1917 252 Torres Flores, 0., op. cit., str. 403 253 AMAE, H 2563, Telegramy z 14. 3. 1919 a 29. 3. 1919 254 AMAE, H 2563, Despacho 10, 28. 1. 1919 106 251
jednou i pronásledována německými loděmi, protože Španělsko bylo nyní hlavním státem, který udržoval vztahy mezí Evropou a Latinskou Amerikou. V Mexiku panovala napjatá situace, která byla kapitolách. Vládní kruhy operovaly mezí neutralítou, straně. Příznivcem
čí pňdáním
příznivcem
neutrality byl Carranza,
vylíčena
v předchozích
se k jedné
Spojených
států
čí
druhé
byl Pablo
González. Nakonec zůstalo Mexiko neutrální a to se velmi líbilo Španělsku, které tak nemuselo řešit svůj vstup, Válka také společně podařit,
čí
nevstup do války.
ztěžovala
pozicí
španělských konzulů, kteří
se snažili
vytvořit
s ostatními cizinci orgán na ochranu spoluobčanů. Bohužel se jim to nemohlo
protože konzulové jednotlivých států spolu nechtěli o ničem jednat.
Carranzova vražda vyvolala negativní reakce nejen v Mexiku, ale i ve Španělsku, jehož vláda podala oficiální protest, stejně jako oficiální nótu k pohr1m
Carranzy. Tisk si v tomto období spíše ujasnil názor na všechny
účastníky
revoluce. El
Socialista zastává především protiamerický postoj. To je patrné i z jednoho příspěvku, v němž Carranza žádá stáhnutí amerických jednotek z Perschingovy expedice. Wilson je v příspěvku doslova
vláčen,
protože
ačkoli
nechce, aby USA vstoupily do války
v Evropě, poslal vojáky do Mexika, kde je tedy jeho pacifismus255 . Obregónje na tom podobně
jako Wilson. Socialista varuje
Američané chtějí vytvoňt
před
možnou intervencí z Wallstreetu.
v Mexiku Yanquilandii a Obregón je jejich nástrojem.
Carranza by 1pro ně hrdina256 . Je třeba ještě zmínit několik věcí ohledně tisku. Ve Španělsku se konaly volby v roce 1919,
čímž
došlo k rozsáhlé a
vyostřené
kampani, zejména mezí socialisty a
anarchisty. Socialista se proto jednoznačně zřekl podpory Vílly a Zapaty 257 . Obě skupiny se ale na něčem přeci jen shodly. Byl to odpor vůči válce, který je patrný i na Mexické revoluci, kdy kritizují prakticky všechny, Rozhodně
256
se snaží bojovat s Carranzou.
také kritizují Pershingovu expedici, obávají se války a dalšího rozpínání
USA. 255
kteří
El Socialista 2. 6 1916 El Socialista 29. 10. 1920 ,ffi7
Konzervativtú tisk nejvíce zajímala intervence USA. Nebyli z ní 258
a stáli za Cananzou
.
vůbec
nadšeni
Na druhou stranu ale chápou to, že chtějí skoncovat s Villou,
což by ocenili, protože to byl anarchista a byl krutý vůči Španělům .. Jejich postoj vůči Zapatovi také
přetrval,
ně
stále to pro
byl bandita. Objevily se ovšem zprávy o
Obregónovi. Ten je chválen za to, že se vydal po stopách Carranzových dokonce byl i v tomto deníku V něm je
otištěn
vrahů
a
rozhovor s touto významnou postavou revoluce.
vidět jednoznačný přátelský
vztah mezi redaktorem a Obregónem, který je
považován za núrotvorce 259 . Sevillský tisk si oblíbil Obregóna již při jeho 1917. Po jeho
prohře
toho litovali, byl pro
ně
kandidatuře
mnohem více
na prezidenta z roku
přijatelnější
Když byli Zapata a Villa rozprášeni tak se jim to velmi líbilo. Sonory bylo hodnoceno
stejně.
Tisk
měl
než Carranza.
Vítězství
klanu ze
ale obavu z reakce Gonzálese. Obregón byl
pro ně silný a oblíbený muž, stejně jako De la Huerta260 .
257
E1 Socialista 6. 6. 1916 ABC 25. 5. 1916 259 ABC 30. 10. 1920 260 Se"illa So1er, R., op. cit., 213
258
108
Závěr Španělsko-mexické vztahy připomínaly po celé období revoluce houpačku.
Nejprve tady byl Porfirio Díaz, který měl se Španěly výborné vztahy, stejně jako s dalšími cizinci o které se opírala jeho ekonomika. Francisco I. !vladero nebyl oblíbencem
španělské
politiky, ani jejího reprezentanta Cológana, který se podílel na
jeho svržení. Přesto udělali Španělé vstřícný krok, že jej uznali, jako prezidenta !vlexika, ovšem to bylo všechno. Po Maderovi nastoupil Victoriano Huerta, který naplnil Španěly nadějí na návrat starých dobrých časů dona Porfrria. Dokázal to tak intenzivně, že zatímco Španělsko neustále stálo za Huertou, ostatní státy světa od
podpory jeho režimu upustily. !vlezi Villou a Carranzou se nedokázali dlouho rozhodnout, nakonec španělského
podpořili vítěze,
který si je získal i tím, že
počítal
majetku. Po jeho smrti se už na dobrých vztazích nic
s náhradou nezměnilo.
Vyvrcholení dobrého vztahu se událo za vlády Cárdenase, který spolupracoval se Španělskou republikou.
Když byla rozvrácena, ochotně poskytl azyl mnoha
uprchlíkům.
Řada autorů si v pracích o Španělské kolonii během Mexické revoluce pokládá
zásadní otázku. Zda byla hispanofobní nebo xenofobní. Nebyla ani jedno,
ačkoli
mnohé události, které postihly cizince v Mexiku byly strašné. Jenomže jejich důvodem nebyla ani tak nesnášenlivost, jako spíše ekonomické cizinců
potřeby
a také aktivní
účast
na vnitřní politice !vlexika.
Důležitým
spojujícím
článkem
obou zemí byl
španělský,
zejména barcelonský,
anarchismus. Španělští emigranti se zasloužili v lVlexiku především o rozvoj syndikalismu. Ten nebyl v průběhu revoluce až tak důležitý, jako třeba agrarismus, ale přesto
si zaslouží pozornost. Pokud ale budeme
odborářů
počítat
pouze aktivní
na válce, pak musíme konstatovat, že veškerý
španělský
účast dělníků
a
vliv je tentam.
Aktivní účast byla v rozporu z jejich základními myšlenkami, takže když se tito
přidali
k revoluci se zbraní v ruce byli to již reformovaní anarcho-syndikalisté. Faktorem, který je zreformoval byla teorie
nestačily. Přesto,
počátcích
právě
aktuální situace v Mexiku, na kterou už
jak již bylo
řečeno,
a rozvoji syndikalismu. 109
musíme
právě
jim
přiznat
španělské
zásluhu na
Španělská veřejnost nebyla o průběhu revoluce kvalitně informována až do roku Přesto
1913, kdy se do Mexika dostali první zpravodaji.
informovanost nebyla zase tak
špatná, pokud se zamyslíme pouze nad celostátními novinami. Ty regionální musely čekat
déle, než se jim
předčily
podařilo
zajistit
hodnověrnější
informace. Zato ale
později
své celostátní protějšky v objektivnosti.
N a počátku revoluce se vyvinuly ve Španělsku dva názory na revoluci. Jeden ji schvaloval, druhý byl proti. Do toho prvního
patřili
socialisté,
reformátoň
Do toho druhého konzervativci a s nimi i katolíci a jejich tisk. Po revoluce se situace směr
mění.
Anarchisté se
začali
průběhu
reformátoň.
revoluce nevidí nic pozitivního,
určitém průběhu
zajímat více o Zapatu, Villu a jejich
revoluce. Socialisté uznávají naopak Carranzu a
bandité. Stejnou pozici zastávají i
a anarchisté.
předchozí
dva jsou pro
ně
Katolíci a konzervativci na celém
kromě
období vlády Huerty a nástup
Obregóna. Španělsko v době Mexické revoluce možná nepatňlo k velmocím a jejich
vztahy s Mexikem nebyly nijak výrazné, jako tomu bylo v případě USA, všechno doufám, že tato práce
pňspěje
přesto přeze
k jejich dalšímu zkoumání, protože zajímavé
vztahy to rozhodně jsou.
110
Bibliografie Archivní prameny: Archivo del Ministerio de los asuntos exteriores (AMAE): H 2557-63- Zahraniční politika s Mexikem H 165 8-60 - Korespondence s legací v Méxicu H 1966-67 - Korespondence s konzulátem v Méxicu H 2092 - Korespondence s konzulátem ve Veracruzu H 2074- Korespondence s konzulátem v Tampicu H 2084 - Korespondence s konzulátem v Torreónu Dobová periodika: ABC (1907-1920) El Socialista ( 1907-1920) Odborná literatura: Alba, Víctor, Pancho Villa y Zapata, Barcelona 1994 Almudena Delgado, Luís, La revolución mexicana en la Espafta de Alfonso XIII (1910-1031), Madrid Andrade Jasso, Edgar, Relaciones consulares y diplomáticos México-Espafta, Madrid 1993 Araquistáin, Luis, La Revolución Mexicana, Madrid 1929 Bethell, L. (ed.), Cambridge: Historia de América Latina, Tomo IX, México, América Centra! y el Caribe c. 1870-1930, Barcelona 1992 Bojorquéz, Juan de Dios, La inmigración espaftola de México, México 1932 Calduch, R.(cood.), La política exterior espaftola en el siglo XX, Madrid 1994 Calvert, Peter, The mexican revolution 1910-1914. The diplomacy of anglo-american conflict, Cambridge 1968 Calvo Buezas, Tomás, La patria común iberoamericana, Madrid 1998 Carlos Pereira, Juan(coord.), La política exterior de Espafta (1800-2003), Barcelona 2003 Carr, Raymond, Espafta: de la Restauración a la democracia, 1875-1980 Cerutti, Mario, Empresarios espaftoles y sociedad capitalista en México (1840-1920), Tremfíes (Gijón) 1995 Clark, Marjorie Ruth, Organized labour in México, Chapel Hill 1934 Cockroft, James D., Precursores intelectuales de la revolución mexicana, Madrid 1999 Cordóva, Arnaldo, La ideología de la revolución mexicana, México 1979 Cruz Seoane, Maria y Dolores Sáiz, María, Historia del periodismo en Espafta 3. El siglo XX: 1898-1936, Madrid 1996 Delgado Larios, A., La revolución mexicana en la Espafia de Alfonso XIII. (19101931 ), Madrid 1997 Gilly, Adolfa, La revolución interrumpida, México 1978 González Navarro, Moisés, Los extranjeros en México y los Mexicanos en extranjero, III. vols., Madrid 1994 Gutierréz, S. (coord. ), Guía de archivos de los ministerios de relaciones exteriores de lil
los países iberoamericanos, Madrid 2002 Hart, John M., El anarquismo y la clase obrera mexicana 1860-1931, México 1980 Hidalgo Nuchera, Patricio, Guía de fuentes manuscritas para la historia de Filipinas conservadas en Espafia con un guía de instrumentos bibliográficos y de investigación, Madrid 1998 -, Fuentes bibliográficas para la historia de América y Filipinas, Madrid 2004 Historia de México, Barcelona 2001 Historia general de Espafia y América. Tomo XVIII Hispanoamérica en el siglo XX, Madrid 1992 Illades, Carlos, La Presencia espafiola en la Revolución mexicana ( 191 0-1915), México 1991 -, México y Espafia durante la Revolución Mexicana, México 1985 Krauze, Enrique, El siglo de los caudillos, Barcelona 1994 Knight, Alan, La revolución mexicana del poďrriato al nuevo régimen constitucional, 2 vols., México 1996 Lear, John, Workers, neighbors and citizens. The Revolution in Mexico city, Lincoln 2001 Lida, Clara E.(coord.), Una inmigración privilegiada. Comerciantes, empresarios y profesionales espafioles en México en los siglos XIX y XX, Madrid 1994 Lozano Rincón, Maria José y Romera Iruela, Luis Enrique, Guía de archivo del ministerio de Asuntos Exteriores, Madrid 1981 Magafia, Gilardo, Emiliano Zapata y el agrarismo en México, México 1975 Martínez Lage, S., Diccionario diplomatico iberoamericano, Madrid 1993 Ministerio de Asuntos Exteriores. Archivo general. Guía del investigador, Madrid 1997 Morales Lezcano, Victor, El colonialismo hispano-francés en Marruecos (1898-1927), Madrid 1976 Ochoa Brun, M.A., Historia de la diplomacia espafiola. Repertorio diplomático. Listas cronológicas de representantes desde la alta edad media hasta el afio 2000, Madrid 2002 Ojeda Revah, Mário, México y la guerra civil espafiola, Madrid 1994 Pike, Frederik B., Hispanismo, Notre Dame 1975 Ruiz, Ramón Eduardo, Labour and the ambivalemnt revolutionaries, México 19101923, Baltimore 1976 Sánchez Albornoz, N.(coord.), Espafioles hacía América. La inmigración en masa, 1880-1930, Madrid 1988 Sevilla Soler, Rosario, La revolución mexicana y la opinión pública espafiola, Madrid 2005 Smith, Peter, Labyrinth of power: Political recruitment in 201h century México, Princeton 1979 Torres Flores, Oscar, Revolución mexicana y diplomacia espafiola, México 1995 W omack, John, Zapata and the mexican revolution, London 1972 Články:
Illades, Carlos, Los propietarios espafioles y la revolución mexicana in Lida, Clara E., U na inmigración privilegiada, str. 170-189 112
-, El movimiento obrero espafton y la Revolución mexicana in Illades, Carlos, La presencia espaftola, str. 166-172 Lída, Clara E., Los espaftoles en México in Sánchez Albomoz, N.(coord.), Espafto1es hacía América. La inmigración en masa, 1880-1930, Madrid 1988, str. 322-344 Ludlow, Leonor, Empresarios y banqueros entre porfiriato y la revolución in Lída, Clara E., Una inmigración privilegiada, str. 142-169
113
Přílohy Příloha
1
Pi"1lnh~ I
Zd1oj ·.~...)JaJ. ~:r, .
IŠ1>anéltky ~xpor't do :en11 Latinsk; ,~r"'ltrílo.)' c '"Jjil~k~u Pl.te-rto Rle~. a Kub~
114
•
. ·~T .:.
."
'l,. ,. "
~
lw..t,. \1\'ll.H.) T-'"'7'-:c~1(1X. !t~)·~*• h
t.••..:r. :. ,fi;,;,ift
l>lí-'""'"'74?1!'0, .;1!11.!«4» .............. 1~.4-)
.. '
•
!
!JlQ
)J;,., -~~- M{W ~1tft.• ''"'
~·--~·
Intektuální rozdělení revoluce, Zdroj: Cockroft, J., Precursores intectuales de la Revolucion mexicana
115
Příloha
3
Počty cizinců
v Mexiku
- - - - --
ZdroJ:. Q. . , (1930) umto censo de pobl ac10n
Roky 1900 1910 1921 1930
Celk. ~oč. obyvatel 13 601272 15160 369 14 334 780 16 552 722
Š~anevl,e
Š~anělé muži
Š~anělé ženy
13 377 22 899 21063 27 939
2 903 6 642 8 052 19 300
celkově
16302 29 541 29115 47239
116
.
Příloha
4
Počty utrpěných škod Španělů L~~<''
Vúrtu,~a
%
Aguaw,du:nh'' ..I
(),2:;! 0,22 3,0
30
f),(,(J
CHn~~.:
ChMp
=>
ňt ll.'l.hllJ
Coahmla 1io:.t'iW F«lcral
~1
7.03
57 2 ••
Dururt{!(l
·,u"knie . lcxí ()
12.5.3 5.0
2~
tl.lS 6,37 J.
29
0\lll!ltl,lUllt
9 4
o..· (},:-5
O 'táta ?ueb!· Q,;ertt uínlaltll R<'O !'l:~n Ltu f'(IOSI
2,64
17 3
Olo6
3.78
1
1.54 l, 6
~~
11.21
o.zz
1 2
0.44 S,il 0.22
16
Smn!oa
.Ott
l 2~""
I 1 19 14
Hl
I Jhr•\..'0
Ttillti\Ubpá!.
ll,
4.1S l.<~S
na~o:nl~
~
1,76
\'e.tll(::\1? Ync ll n •te('a•
46
10.1 1
J
O.óti
..
455
z
!OT'\1
0,()6
Zdroj: Sanchéz Albomoz, N ., Espafioles hacia América Příloha
5 Typy utržených škod
\.. lw ·· c· •-tqk pr6tam ' : • lw u ~ , h pt.l' tdtl~r "
1
9,84
•\'\C'I!'lfitD
l.fl.
O.u.v~
14.75
Roh•J de g,tn dtt '· que d.- b.arot s Qf(l
TOTt\LI:.S
l!.4S D.ll
~7.i0
7
ll.
61 ••
Zdroj: Sanchéz Albomoz, N., Espafioles hacia América
117
V enustiano Carranza
Francisco I. Madero
118
John Persching
Francisco "Pancho" Villa
119
·oodroow Wilson
Porfirio Díaz
120
1-~-~ 88
LOS INTELECTUALES COMO PRECURSORES, ARIZONA
HU EVO
lol -~
1900-1910
89
SAN .LUIS POTOSÍ Y LA NACIÓN 90"
X I CO
.. _:
I
I
MISSISSIPPI{
. - .' I
ALABAMA
Poloaos-=-:L;tf Pll•- - - - - - J
.'~.~~:~·- •u.:·~_-;uu~t;•• lcido~l~rlt!'Z.I
X
.coaot &roa4n
s
A
•Aut liD
.su . Aatotlo
CHIHUAHUA
· · .J: ...IIhl
GOLF O
DE
o
24"
C'"')
M{X!CO ~
"9 ~
o
A
"-? o
50
100
-
Escal1 en kildmetros lOl"
.,.. 96"
