Zprávy
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1
CO UVOLNIT A PROÈ? KAREL NEŠPOR, ALŽBÌTA BABKOVÁ Úvod Relaxaèní techniky slouží jako prevence a léèba øady onemocnìní. Je to pochopitelné, uvážíme-li, že stres se èasto uplatòuje jako pøíèinný nebo komplikující èinitel tìchto stavù. Lze tak mírnit bolest (napø. Palermo et al., 2010), poruchy spánku (napø. de Niet et al., 2009), psoriázu (Kabat-Zinn, 1998), úzkostné stavy a øadu dalších poruch (napø. Stetter a Kupper, 2002). Logickou indikací relaxaèních a meditaèních technik je také prevence profesionálního stresu (Melville et al., 2012). O tom pojednáváme podrobnìji jinde (Nešpor, 1998). Princip, na kterém jsou založené relaxaèní techniky, je pomìrnì jednoduchý. Navodí se jedna nebo více tìlesných nebo psychických zmìn, které jsou typické pro relaxaci. To pak vede ke zmìnám dalším. Daøí se tak ovlivòovat i tìlesné funkce, které by se pøímo ovlivòovaly obtížnì, napø. sekreci hormonù nadledvin. V dùsledku toho dochází k celkové relaxaci. Rùzné relaxaèní a meditaèní techniky mohou mít navíc specifické úèinky a klást dùraz na èinitele, které pøesahují rámec relaxace (napø. sebeuvìdomování nebo autosugesce). Mezi tìlesným cvièením a relaxací existují úzké souvislosti. Po pøedchozí tìlesné aktivitì je uvolnìní snazší. To se týká celkového uvolnìní i uvolòování specifických svalových skupin. Santaella a spol. (2006) zjistili, že po skonèení tìlesného cvièení dochází k poklesu krevního tlaku pod úroveò, na které byl pøed cvièením. Praktický význam èásteèné relaxace Nìkteré èásti tìla a tìlesné funkce mají pro navození relaxace vìtší význam než jiné a jejich ovlivnìní má zvláštní úèinky. Kromì toho lze èásteènì relaxovat a mírnit stres nebo symptomy (tzv. aplikovaná relaxace) i v takových situacích každodenního života, kdy celková relaxace vleže nepøichází v úvahu. Tato tzv. aplikovaná relaxace se osvìdèila napø. pøi léèbì generalizované úzkostné poruchy (Manzoni et al., 2008), pøi úzkosti u tìhotných (Bastani et al., 2005) nebo pøi léèbì bolesti (Gustavsson a von Koch, 2006). Èásteèná a aplikovaná relaxace je užiteèná také tím, že jedinci umožòuje si lépe uvìdomovat tìlo a psychický stav bìhem normálních denních aktivit. Následující pøehled si neèiní nárok na úplnost, jedná se spíše o pøíklady. Èelo a oèi * Prapùvodním smyslem zdviženého oboèí je rozšíøit zorné pole smìrem vzhùru. Dìje se tak èasto pøi strachu a údivu. Lze pøedpokládat, že uvolnìní této oblasti bude pùsobit zklidòujícím zpùsobem. * Pro smích je naopak typické pøivøení oèí, které zpùsobí, že se v koutcích oèí vytvoøí vìjíøek vrásek. Právì tento pohyb je pro navození dobré nálady nejdùležitìjší (Ekman et al., 1990). * Podle autora progresivní relaxace Edmunda Jacobsona vede uvolnìní okohybných svalù k tomu, že ustávají myšlenky
42
v podobì obrazù. Kromì toho procvièování okohybných svalù pomáhá proti únavì oèí. Zámìrné pohyby oèima (napø. horizontálnì) se používají jako prostøedek proti vtíravým pøedstavám pøi stresu a posttraumatické stresové poruše (Ponniah a Hollon, 2009). Èelist Zuby jsou pro primáty zbraní, nepøekvapuje proto, že pøi stresu (Tsai et al., 2002) a agresi roste napìtí žvýkacích svalù. Obvykle se pøi relaxaci doporuèuje mít zavøená ústa, ale zuby by se nemìly dotýkat. Existují speciální cvièení na uvolnìní této oblasti. Relaxace èelistních svalù je prevencí èetných problémù vèetnì bolestí hlavy, poruch polykání a artrózy èelistního kloubu. Hlasivky Uvolnìní hlasivek pùsobí podle Jacobsona to, že ustávají nebo se oslabují myšlenky v podobì slov. Je možné, že s tím souvisí navozování klidu a uvolnìní za pomoci opakování manter nebo repetitivních modliteb. Šíjové svaly Napìtí šíjových svalù patøí k nejèastìjším pøíèinám bolestí hlavy. Napjaté svaly dráždí kostìné úpony na lebce. Pacienti si èasto nespojí bolest hlavy a napìtí šíje. Tento typ bolestí hlavy nejèastìji souvisí s pøetìžováním krèní páteøe nebo s psychickými vlivy. Nadmìrné napìtí šíjových svalù mùže vyvolávat obtíže v oblasti ramenního kloubu, lopatek, na hrudníku a napodobovat i srdeèní obtíže. Pro pacienty používáme toto pøirovnání: Hlavu si mùžete pøedstavit jako závaží ve tvaru kužele o hmotnosti asi pìt kilogramù. Je snadné i jedním prstem udržet pìtikilový kužel, který je kolmo opøený o podložku. Èím více se ale kužel nakloní, tím je k jeho udržení ve vzduchu nutná vìtší síla. Podobnì udržet hlavu kolmo je snadné. Problémy nastávají nejèastìji tehdy, když ji má nìkdo dlouhodobì pøedsunutou (držení hlavy typu „Hurvínek“). Problémy v krèní oblasti mohou také souviset s nesprávným dýcháním do horní èásti hrudníku místo do bøicha. Ramena Zdvižená ramena chrání krk ze stran, lze si je proto vykládat jako projev strachu èi nejistoty. Nepùsobí to dobøe, a navíc se tak pøetìžují pøíslušné svaly. Ženy nìkdy zdvíhají jedno rameno jako projev koketnosti, ale to nepøedstavuje riziko. Málokterá žena totiž stráví s koketnì zdviženým ramenem celé dopoledne, kdežto dlouhodobé napìtí této oblasti pøi stresu je èasté.
Zprávy
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1 Dominantní ruka U pravákù pravá ruka patøí k nejlépe ovládaným a nejlépe uvìdomovaným èástem tìla. Je proto pochopitelné, že v autogenním tréninku se zaèíná s nácvikem v této èásti tìla. Ruka sloužila odpradávna jako prostøedek k obranì, útoku, uchopování atd. Její uvolnìní proto mùže podstatným zpùsobem ovlivnit i psychický stav. Uvolnìná ruka pùsobí také mnohem lépe na okolí. Bøišní svaly Ve svislé poloze vytlaèují bøišní svaly pøi výdechu bránici vzhùru. Pøi nádechu se naopak uvolní. Tím dovolí bránici pohyb dolù. Pøi stresu se bøišní svaly napnou a zablokují bránici a pohyb dolních žeber. Klidné bøišní dýchání pùsobí pøíznivì i na psychiku. Zkušenosti øíkají, že jeho nácvik je zvláštì dùležitý pro ženy. Dostateènì pevné hluboké bøišní svaly v dolní èásti bøicha chrání bederní páteø. To je s dýcháním do bøicha dobøe sluèitelné, protože tyto svaly se z velké èásti nacházejí pod úrovní pupku. I když jsou aktivní, horní èást bøicha mùže volnì dýchat. Nácvik bøišního dýchání se bìžnì používá ve fyziatrii. Ne vždy se ale zdùrazòuje, že má i zklidòující efekt (Kim et al., 2005), zvláštì když se dýchání zpomalí a prodlouží výdech (Han et al., 1996). Kombinace bøišního dýchání s kognitivnìbehaviorální terapií se ukázala jako efektivní napø. u panické poruchy (napø. Gitlin et al., 1985). V naší praxi se bøišní dýchání osvìdèilo pøi zvládání stresu a bažení, a to i v situacích každodenního života. Pøi nácviku tohoto typu dýchání èasto používáme následující instrukci: „Pøedstavte si, že máte mezi pupkem a páteøí míè. S nádechem ho zvìtšujte a s výdechem zmenšujte.“
které zajišśují vzpøímenou polohu trupu a hlavy, vèetnì hýžïových svalù a bøišních svalù pod pupkem. Temeno hlavy je dobré vytahovat vzhùru. Zde pomáhá pøedstava, že páteø je jako stìžeò, na nìmž jsou ostatní èásti tìla (napø. ramena) zavìšeny jako plachty. Závìr Kromì celkové relaxace nachází v klinické praxi místo i èásteèná a aplikovaná relaxace. Tu lze praktikovat jako doplnìk celkové relaxace v situacích každodenního života a mírnit tak stres nebo symptomy. prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. www.drnespor.eu www.youtube.com/drnespor Oddìlení léèby závislostí – muži Psychiatrická léèebna-Bohnice 181 02 Praha 8
LITERATURA Bastani F, Hidarnia A, Kazemnejad A, Vafaei M, Kashanian M. A randomized controlled trial of the effects of applied relaxation training on reducing anxiety and perceived stress in pregnant women. J Midwifery Womens Health. 2005; 50(4):e36-40. de Niet G, Tiemens B, Lendemeijer B, Hutschemaekers G. Music-assisted relaxation to improve sleep quality: meta-analysis. J Adv Nurs. 2009; 65(7):1356-64. Ekman P, Davidson RJ, Friesen WV. The Duchenne smile: emotional expression and brain physiology. II. J Pers Soc Psychol. 1990; 58(2):342-53. Gitlin B, Martin J, Shear MK, Frances A, Ball G, Josephson S. Behavior therapy for panic disorder. J Nerv Ment Dis. 1985; 173(12):742-3. Gustavsson C, von Koch L. Applied relaxation in the treatment of long-lasting neck pain: a randomized controlled pilot study. J Rehabil Med. 2006; 38(2):100-7.
Nohy Nohy si lidé obvykle uvìdomují hùøe než ruce. Mimovolné pohyby nohou mohou prozradit napø. potlaèovanou nervozitu. Podobnì jako køížení rukou je køížení nohou èasto zpùsobem, jak se chránit pøed okolím. Køížení nohou vsedì na židli pøedstavuje vìtší zdravotní riziko, než si laici uvìdomují. Rozvolòuje se tak kloubní pouzdro kyèelního kloubu a pøíslušné vazy. To je nebezpeèné zejména pro pacienty s endoprotézou. Mohou se tak zhoršovat bolesti v bederní oblasti. Navíc se zvyšuje možnost žilní trombózy dolních konèetin. To platí zejména v situacích, kde by jedinec v této poloze setrvával dlouhou dobu, napø. pøi cestování. Další oblasti S ohledem na specifické potøeby pacientù a charakter jejich obtíží je možné se zamìøit na uvolòování a posilování dalších oblastí, napø. hlubokých bøišních nebo pánevních svalù. I to mùže pøímo i nepøímo ovlivòovat duševní stav. Co neuvolòovat? Uvolòovat nìkteré svalové skupiny bìhem normálních denních aktivit není vhodné. To se vstoje týká zejména svalù,
Han JN, Stegen K, De Valck C, Clément J, Van de Woestijne KP. Influence of breathing therapy on complaints, anxiety and breathing pattern in patients with hyperventilation syndrome and anxiety disorders. J Psychosom Res. 1996; 41(5):481-93. Kabat-Zinn J, Wheeler E, Light T, Skillings A, Scharf MJ, Cropley TG, Hosmer D, Bernhard JD. Influence of a mindfulness meditation-based stress reduction intervention on rates of skin clearing in patients with moderate to severe psoriasis undergoing phototherapy (UVB) and photochemotherapy (PUVA). Psychosom Med. 1998; 60(5):625-32. Kim KS, Lee SW, Choe MA, Yi MS, Choi S, Kwon SH. Effects of abdominal breathing training using biofeedback on stress, immune response and quality of life in patients with a mastectomy for breast cancer. Taehan Kanho Hakhoe Chi. 2005; 35(7):1295-1303. Manzoni GM, Pagnini F, Castelnuovo G, Molinari E. Relaxation training for anxiety: a ten-years systematic review with meta-analysis. BMC Psychiatry. 2008; 8:41. Melville GW, Chang D, Colagiuri B, Marshall PW, Cheema BS. Fifteen minutes of chair-based yoga postures or guided meditation performed in the office can elicit a relaxation response. Evid Based Complement Alternat Med. 2012;2012:501986. Nešpor, K.: Uvolnìnì a s pøehledem. Relaxace a meditace pro moderního èlovìka. Grada, Praha, 1998; 96. Volnì dostupné na www.drnespor.eu. Palermo TM, Eccleston C, Lewandowski AS, Williams AC, Morley S. Randomized controlled trials of psychological therapies for management of chronic pain in children and adolescents: an updated meta-analytic review. Pain. 2010;148(3):387-97. Ponniah K, Hollon SD. Empirically supported psychological treatments for adult acute stress disorder and posttraumatic stress disorder: a review. Depress Anxiety. 2009;26(12):1086-109. Santaella DF, Araújo EA, Ortega KC, Tinucci T, Mion D Jr, Negrão CE, de Moraes Forjaz CL. Aftereffects of exercise and relaxation on blood pressure. Clin J Sport Med. 2006;16(4):341-7. Stetter F, Kupper S. Autogenic training: a meta-analysis of clinical outcome studies. Appl Psychophysiol Biofeedback. 2002;27(1):45-98. Tsai CM, Chou SL, Gale EN, McCall WD Jr. Human masticatory muscle activity and jaw position under experimental stress. J Oral Rehabil. 2002;29(1):44-51.
43
Zprávy
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1
NÁKLADY NA NEMOCI MOZKU V ROCE 2010: EVROPA 797,7 MLD.; ÈR 10,2 MLD. EURO GUSTAVSSON ET AL. (ROZŠÍØENÁ ZPRÁVA)
Úvod Následující text pøináší koncizní zprávu z rozsáhlé studie Gustavssona et al. týkající se ekonomických dopadù nemocí mozku v Evropì za rok 2010. Pùvodní studie byla publikována v øíjnu 2011 v prestižním žurnálu European Neuropsychopharmacology. Pøedkládaný rozšíøený výtah prezentuje nejdùležitìjší zjištìní zmínìné studie a klade pøitom zvláštní dùraz na údaje, které se týkají ÈR. V roce 2005 se pøední epidemiologové a ekonomové zdravotnictví rozhodli zjistit, kolik Evropu každoroènì stojí nemoci mozku. Šlo o spoleènou iniciativu European College of Neuropsychopharmacology (ECNP) a European Brain Council (ECB), jejímž cílem bylo shromáždit všechny dostupné relevantní epidemiologické studie se silnou metodologickou stavbou, analyzovat je a na jejich základì spoèítat celkovou zátìž nemocí mozku v Evropì (resp. v tehdejší EU, Islandu, Norsku a Švýcarsku). Výzkumníci dospìli k závratnì vysoké èástce: 386 mld. eur. Relevantní údaje však èasto nebyly dostupné a výzkumníci tudíž byli nuceni data všemožnì pøepoèítávat a extrapolovat. Do zkoumaného rámce pak mohli zahrnout pouze neúplné diagnostické spektrum a populaci ve vìku od 18 do 65 let. I pøes tyto nedostatky však studie vzbudila vlnu odborných i politických reakcí a mimo jiné pomohla nastartovat další množství souvisejících epidemiologických výzkumù. V roce 2010 se studie opakovala. Data z èerstvých studií vìdcùm umožnila zahrnout do analýz širší diagnostické spektrum, dìti, seniory, a také do EU v roce 2007 novì pøistoupivší obyvatele Bulharska a Rumunska. To vše zvýšilo celkové náklady za nemoci mozku v Evropì na astronomických 797,7 mld. euro. Pøepoèteno na jednoho obyvatele to èinní cca 1550 euro roènì. Vlastní zkušenost s nìkterou z diagnostikovaných chorob pøitom má více než tøetina z celkových 514 miliónù obyvatel regionu a mnoho dalších tuto zkušenost do budoucna velmi pravdìpodobnì prodìlá. Pøímé náklady na nemoci mozku pak dosahují 24 % celkových výdajù na zdravotnictví v EU. Na výzkum pak jde pouze 381 mil. eur, tj. 0,05 % z celkových nákladù. Farmaceutické spoleènosti se od výzkumu v Evropì odvrací a nemocím mozku není ani ve vzdìlávacích kurikulech vìnována dostateèná pozornost. Metodologie Studie z roku 2010 si kladla za cíl: a) odhadnout poèet lidí s nemocemi mozku v regionu; b) u každé diagnózy odhadnout náklady na jednoho pacienta zahrnující jak pøímé, tak nepøímé náklady; a c) odhadnout celkové náklady za konkrétní diagnózu pro konkrétní zemi. Pøedmìtem studie byly nemoci mozku zahrnující následující diagnózy (ty oznaèené „*“ byly zahrnuty již ve studii
44
z roku 2005): bolesti hlavy*, cévní mozková pøíhoda (CMP)*, demence*, epilepsie*, mentální retardace, mozkové nádory*, neuromuskulární onemocnìní, neuropsychiatrická onemocnìní a poruchy dìtského a adolescentního vìku, Parkinsonova choroba*, poruchy nálady*, poruchy osobnosti, poruchy pøíjmu potravy, poruchy spánku, psychotická onemocnìní*, roztroušená skleróza*, somatoformní poruchy, trauma*, úzkostné poruchy* a závislosti*. Snahou bylo vyèíslit celkové náklady co možná nejúplnìji. Výzkumníci proto nebrali ohled, jestli je v koneèném dùsledku nese stát, zamìstnavatel, samotný nemocný nebo jeho rodina. Náklady byly rozèlenìny na a) pøímé zdravotnické (napø. léky a hospitalizace); b) pøímé nezdravotnické (napø. sociální služby a péèe); c) nepøímé (napø. absence v zamìstnání a pøedèasný odchod do dùchodu). Kvùli nedostupnosti relevantních dat nebylo možné do nepøímých nákladù zahrnout nìkteré významné položky: nepøímé náklady související s pøedèasnou mortalitou, náklady zpùsobené trestnou èinností (napø. u závislých), náklady z principu nevyèíslitelné (napø. utrpení nemocných, sociální vylouèení u nìkterých druhù onemocnìní atd.). Zpravidla také nebyly zahrnuty nepøímé náklady u dìtí (do 18 let), seniorù (nad 65 let) a nezamìstnaných. To vše by samozøejmì odhadované celkové náklady dále zvyšovalo. Výzkumníci nejprve zjišśovali prùmìrné náklady na jednoho nemocného, které pak násobili poètem nemocných v daném roce (alternativou je zjišśovat nejdøíve celkové náklady a pak je celkovým poètem nemocných dìlit). Poèet pacientù v daném roce stejnì jako náklady na jednotlivá onemocnìní urèovali na základì rigorózních analýz relevantní publikované literatury. Dostupné odhady však pocházely z rùzných let, byly vyèísleny v rùzných mìnách a nebyly dostupné pro všechny zemì. Autoøi studie proto vyvinuli nástroj (COI model – Cost of illness model), který jim umožnil pøevést všechny náklady na hodnotu eura v roce 2010. Brali pøitom v úvahu inflaci, kurzy mìn, euro pøepoètené na paritu kupní síly a dle definovaného vzorce extrapolovali data do zemí, pro které chybìly relevantní údaje. Obecné výsledky Výsledky pro 12 diagnostických kategorií zkoumaných již v roce 2005 Odhad poètu lidí pøímo zasažených nìkterou ze 12 skupin diagnóz zkoumaných již v roce 2005 se letos zvedl na 179 miliónù (oproti 127 mil. v roce 2005). Rozdíl se vysvìtluje nárùstem obyvatel v regionu (v jednotlivých zemích a pøijetím Bulharska a Rumunska do EU), dìtí a seniorù a také úpravami odhadù u nìkterých diagnóz (napø. zvýšení poètu alkoholovì závislých z dùvodu navýšení odhadu prevalence v zemích
Zprávy
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1 východní EU; zvýšení poètu pacientù v kategorii mozkových nádorù po zapoètení i benigních nádorù a naopak snížení poètu osob v kategorii závislých z dùvodu nezahrnutí problematických uživatelù kanabisu). Další zmìny v odhadech poètù nemocných zapøíèinily adjustace vìkových kategorií pro nìkteré diagnózy (napø. demence se zkoumala ve vìkovém rozmezí od 60 let – na rozdíl od roku 2005, kdy se zkoumala až od 65 let, atd.). Prùmìrné náklady na jednoho pacienta spadajícího do nìkteré ze 12 diagnostických kategorií zkoumaných již v roce 2005 klesly i pøes pùsobení inflace z 3040 na 2670 euro. To se opìt vysvìtluje úpravami v metodologii (napø. nezahrnutím nepøímých nákladù souvisejících s úmrtností v kategorii mozkových nádorù) a také dostupností nových studií ze zemí, pro které nebyly v roce 2005 známé relevantní údaje a kde se posléze náklady ukázaly být nižší, než se pùvodnì odhadovalo. Celkové náklady u 12 diagnostických kategorií zkoumaných již v roce 2005 tak stouply z pùvodnì odhadovaných 386 mld. euro na 477 mld. euro. Toto èíslo však v zájmu lepší porovnatelnosti neobsahuje ta onemocnìní, jež sice spadají do nìkteré ze zmínìných 12 diagnostických kategorií, ale byla novì zahrnuta do zkoumaného souboru až letos (napø. posttraumatická stresová porucha, nìkteré typy bolestí hlavy atd.). Stejnì tak neobsahuje nìkteré novì zahrnuté náklady (napø. dlouhodobé konsekvence CMP, nepøímé náklady psychotických onemocnìní atd.).
náklady cca 30 000 euro na jednoho pacienta roènì, nejlevnìjší pak bolesti hlavy s prùmìrnými náklady cca 285 euro na jednoho pacienta roènì. Celkové náklady pak dosahují 798 mld. euro za cca 380 milionu pacientù (viz tabulku 2). Pøi pøepoètení nákladù za všechny pacienty dohromady vychází nejdráž poruchy nálady a demence. 58 % všech nákladù pøipadá na mentální poruchy a 42 % na neurologické poruchy. Pøímé náklady tvoøí zhruba tøi, zatímco nepøímé dvì pìtiny ekonomické zátìže. Nejvìtší podíl pøímých zdravotnických nákladù (72 %) nacházíme u poruch pøíjmù potravy, kdežto nejvìtší podíl pøímých nezdravotnických nákladù nacházíme u neuropsychiatrických onemocnìní a poruch dìtského a adolescentního vìku (88 %) a demence (84 %). Podíl nepøímých nákladù je nejvìtší u poruch osobnosti (78 %) a bolestí hlavy (79 %). Autoøi studie odhadují, že nemoci mozku pøedstavují pøibližnì 16 % farmaceutických a 24 % celkových zdravotnických nákladù za všechny nemoci dohromady. Pro srovnání s ostatními nemocemi dále uvádìjí, že náklady na kardiovaskulární nemoci byly v roce 2008 kvalifikovanì odhadnuty na 192 mld. euro a náklady na rakovinu se pohybují zhruba v rozmezí 150–250 mld. euro.
Výsledky pro 7 diagnostických kategorií novì zahrnutých v roce 2011 Pro novì pøidané diagnostické kategorie obecnì platí, že z dùvodu nedostupnosti relevantních údajù zahrnují pouze èást nemocí obsažených v MKN-10. Jelikož náklady na tyto diagnózy nebyly v roce 2005 zjišśovány, autoøi se letos neomezovali pouze na studie publikované od roku 2004, ale brali v úvahu i data starší. Celkový poèet osob zasažených nìkterou nemocí ze 7 novì pøidaných kategorií byl odhadnut na 81miliónu. Prùmìrné náklady na jednoho pacienta variují od 559 euro u poruch pøíjmu potravy až do 30 052 euro u neuromuskulárních poruch. U všech diagnóz kromì mentální retardace se náklady skládají z pøímých i nepøímých. U neuropsychiatrických onemocnìní a poruch dìtského a adolescentního vìku tvoøí podstatnou èást nákladù (prùmìrnì 3600 euro na pacienta roènì) pøímé nemedicínské náklady vydané na potøebné vzdìlávací a sociální služby. Náklady pro 7 novì zahrnutých diagnostických kategorií za rok 2010 byly celkovì odhadnuty na 157 mld. euro. Nejnákladnìjší celkovì (násobek prùmìrných nákladù na jednoho pacienta a celkového množství pacientù) pøipadají na mentální retardaci (43 mld. euro), aèkoli ta, jak již bylo uvedeno, neobsahovala nepøímé náklady. Dalšími v poøadí jsou: poruchy spánku (35 mld.); poruchy osobnosti (27 mld.); neuropsychiatrická onemocnìní a poruchy dìtského a adolescentního vìku (21 mld.); somatoformní poruchy (21 mld). Celkové náklady se pochopitelnì výraznì liší v jednotlivých zemích, což je dáno pøedevším celkovým poètem obyvatel a prùmìrnými pøíjmy té které zemì. Seètemeli èástky za všech 7 diagnostických kategorií dohromady, pak nejvíce platí Nìmci (31 mld.), Britové (24 mld.) a Francouzi (21 mld.).
Výsledky jsou patrny z následujících tabulek vytvoøených na základì dat uvedených ve studii Gustavssona et al. Nìkterá èísla jsou zaokrouhlena, což zpùsobilo malé rozdíly oproti èíslùm v pùvodní studii. Data jsou øazena sestupnì dle nákladù na všechny nemocné za rok celkem.
Výsledky pro všechny diagnostické kategorie Náklady na nemoci mozku se znaènì liší dle typu diagnózy. Nejdražší jsou neuromuskulární poruchy s prùmìrnými
Výsledky pro jednotlivé diagnostické kategorie
Diskuze Studie Gustavssona et al. pøináší v souèasnosti nejlepší možné, na dùkazech založené odhady nákladù na nemoci mozku v Evropì. Kolektiv autorù potvrdil správnost odhadù uèinìných v sesterské studii z roku 2005, navýšil je o inflaci, zahrnul diagnózy, náklady a skupiny obyvatel, pro které døíve nebylo možné náklady kvalifikovanì odhadnout, a pøi zachování konzervativního pøístupu dospìl k odhadu celkových nákladù na nemoci mozku v roce 2010. Evropa za nì zaplatila astronomickým 797 mld. euro, ÈR 10,2 mld. euro. Tak jako v každé studii i zde je tøeba být si vìdom jistých omezení. Nìkteré náklady mohly být nadhodnoceny tím, že v urèitých pøípadech byly zapoèteny vícekrát (napø. u èlovìka, který trpí bolestí hlavy, poruchami spánku a depresí mohly být nepøímé náklady související s poklesem pracovní neschopnosti zapoèítány 3×, pro každou diagnózu zvlášś). Na druhou stranu, jak již bylo zmínìno výše, je jisté, že nìkteré další náklady byly znaènì podhodnoceny nebo vùbec nezahrnuty. Akurátnost autory použitého modelu pro výpoèet nákladù na nemoci mozku samozøejmì závisí na akurátnosti do tohoto modelu vložených dat. Demografické a ekonomické údaje pro jednotlivé zemì vychází z údajù dostupných v databázích Eurostatu a jsou relativnì spolehlivé a dostupné. Na druhou stranu údaje o prevalencích u jednotlivých diagnostických kategorií mohou být i pøes veškeré úsilí výzkumného týmu lehce zavádìjící a nepøesné. Je ale tøeba podotknout, že autoøi pojednávané studie spolupracovali s kolektivem èítajícím témìø sto epidemiologù a ekonomù zdravotnictví. Ti navíc navazovali a vylepšovali metodologii již vyvinutou pro první
45
Zprávy
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1
Tabulka 1: Onemocnìní mozku v ÈR podle jednotlivých diagnostických kategorií Diagnostická kategorie
Počet nemocných
Průměrné náklady (N) za nemocného ročně (v eurech)
N za všechny nemocné ročně celkem (v mil. euro)
Zajímavosti
Diagnostické kategorie posuzované již v roce 2005 Cévní mozková příhoda
325 606
4 942
1 609
V Lucembursku (tak jako u většiny nemocí) je léčba nejdražší – 15 158 euro na pacienta za rok.
Poruchy nálady
693 194
1 934
1 341
V UK se na jednoho pacienta ročně vydá ročně cca 2,5× více než ČR.
Psychotická onemocnění
103 918
10 460
1 087
ČR vydá na jednoho pacienta cca 3× méně než UK nebo Lucembursko.
Demence
105 773
8 727
923
Španělsko vydá na jednoho pacienta ročně více než 3× tolik co ČR
1 449 842
631
915
Při srovnatelném počtu obyvatel a nižším HDP vydá Portugalsko na jednoho pacienta o cca 1/3 (194 euro) více než ČR.
331 229
2 487
824
V UK se na jednoho pacienta ročně vydá ročně cca 2,5× více než ČR.
3 315 501
133
442
Nejdražší je léčba v Rakousku, nejlevnější v Bulharsku – 589 resp. 67 euro na pacienta za rok.
Traumatická poranění mozku
76 595
4 931
378
ČR vydá na jednoho pacienta 2× méně než Španělsko nebo Irsko.
Parkinsonova choroba
20 930
11 716
245
Nejdražší je léčba v UK – 21 500 euro na pacienta ročně
Roztroušená skleróza
10 349
15 380
159
Nejdražší je léčba ve Švédsku, nejlevnější v Bulharsku – 39 377 resp. 7 227 euro na pacienta za rok
Epilepsie
51 483
2 870
148
Německo vydá na jednoho pacienta ročně přibližně 4× více než ČR
Úzkostné poruchy Závislost Bolest hlavy
Diagnostické kategorie posuzované pouze v roce 2011 Mozkové nádory
4 938
12 784
63
Bulharsko vydá na jednoho pacienta přibližně 4x méně než je Evropský průměr, tj. cca 2× méně než ČR
Mentální retardace
87 923
7 367
648
Jako u drtivé většiny diagnóz i zde platí, že nejvíce se na léčbu vydá v Lucembursku a nejméně v Bulharsku, přičemž rozdíl mezi oběma zeměmi je takřka sedminásobný.
Poruchy spánku
932 834
452
422
Tak jako u většiny onemocnění i zde Finsko přibližně kopíruje evropský průměr.
Poruchy osobnosti
93 394
3 393
317
UK vydá na jednoho nemocného ročně přibližně 3× tolik co ČR – 9 613 euro.
Neuropsychiatrická onemocnění a poruchy dětského a adolescentního věku
107 950
2 922
315
Zdaleka nejvíce vydá na jednoho pacienta Lucembursko – 9 388 euro.
Somatoformní poruchy
424 330
593
252
ČR vydá za jednoho pacienta ročně přibližně 2× méně než je evropský průměr.
Neuromuskulární poruchy
5 256
17 569
92
Slovensko tak jako u většiny onemocnění i zde vydá za pacienta přibližně 2× méně, než je evropský průměr.
Poruchy příjmu potravy
31 437
346
11
Rakousko vydá na jednoho nemocného ročně více než 2× tolik co ČR – 722 euro.
CELKEM
46
8 172 482
Počet nemocných je vyjádřen absolutně a nereflektuje reálný stav v tom smyslu, že když někdo trpí např. 4 diagnózami, je započítán 4×.
10,2 mld. euro
Náklady jsou vždy uváděny v eurech přepočtených na paritu kupní síly.
Zprávy
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1 Tabulka 2: Onemocnìní mozku v Evropì podle jednotlivých diagnostických kategorií
Diagnostická kategorie
Zahrnuté diagnózy
Počet nemocných v regionu (v mil.)
Průměr N za nemocného ročně (v eurech)
N za všechny nemocné ročně celkem (v mld. euro)
Poznámky
Diagnostické kategorie posuzované již v roce 2005
Poruchy nálady
závažná deprese, bipolární porucha
Demence
33,3
3406
113,4
Rozdílné náklady na přímou zdravotní péči v jednotlivých zemích regionu jsou u deprese vysvětlovány rozdíly v péči v jednotlivých zemích a také v designech studií, ze kterých autoři čerpali.
6,3
16 584
105,2
V souvislosti se stárnutím populace se očekává zvyšování prevalence a tedy i nákladů
5
18 796
93,9
Nepřímé náklady nezahrnují potenciální krátkodobou pracovní neschopnost způsobenou psychotickým onemocněním.
Psychotická onemocnění
schizofrenie
Úzkostné poruchy
agorafobie, obecná úzkostná, obsesivně-kompulzivní, panická porucha, sociální fóbie a specifické fobie, PTSD
69,1
1 077
74,4
Prevalence u generalizované úzkostné poruchy je ve věkové skupině od 14–65 let odhadována na 1,7 %, ve věkové skupině od 66+ pak na 3,4 %.
Závislost
závislost a zneužívání alkoholu, opiátů a cannabisu
15,5
4 227
65,7
Prevalence závislosti na alkoholu roste a liší se dle regionu (nejvyšší je v zemích východní EU).
Cévní mozková příhoda (CMP)
Autoři posuzovali jak náklady související s incidencí, tak s prevalencí CMP.
Bolest hlavy
migrény, bolesti pramenící z napětí, z nadměrného užívání léků a další bolesti hlavy
Traumatická poranění mozku
Tři fáze onemocnění: akutní (6 měsíců od zranění), rehabilitační (18 měsíců) a dlouhodobou.
Roztroušená skleróza
Parkinsonova choroba
7 775
64,1
152,8
285
43,5
Nebyly zahrnuty náklady pramenící z nižší produktivity při prezenci v práci.
33
Na rozdíl od ostatních diagnóz se zde nevycházelo z dat týkajících se prevalence, ale incidence – jsou v těchto případech relevantnější.
14,6
Zvýšená prevalence oproti studii z roku 2005 je vysvětlována novými diagnostickými kritérii umožňujícími detekovat nemoc dříve. Zvýšené náklady jsou interpretovány jako důsledek dostupnosti nových, dražších metod léčby.
13,9
Autoři měli k dispozici pouze odhady pro 4 země regionu, které považovali za reprezentativní a extrapolovali je tedy do všech zbývajících zemí.
3,7
0,5
Dvě věkové skupiny: 40–69let (nižší prevalence, ale vyšší náklady díky absenci v práci) a 70+ (vyšší prevalence a nižší náklady – nemocní penzisté).
Epilepsie
Mozkové nádory
8,2
Vysoce zvýšené náklady oproti studii z roku 2005 se vysvětlují zahrnutím prevalenčních případů CMP – ty jsou levnější než incidenční případy co do nákladů na pacienta za rok, ale jejich celkově velké množství tvoří poměrně velkou část celkových nákladů.
maligní, benigní a neznámého původu
1,2
8 809
26 974
11 153
2,6
5 221
13,8
Z důvodu nedostotku relevantních studií bylo obtížné oddělit náklady na samotnou epilepsii od nákladů na komorbidity, což může zkreslovat výsledky.
0,2
21 590
5,2
Větší prevalence je u žen, což se vysvětluje vyšším průměrným věkem dožití.
47
Zprávy
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1
Diagnostické kategorie posuzované pouze v roce 2011 Mentální retardace
85% nemocných trpí lehkou metnální retardací, střední a závažná jsou méně časté až vzácné.
4,2
10 334
43,3
Uváděné odhady jsou konzervativní a nezahrnují velkou část přímých nemedicínských nákladů (sociální služby atd.) ani nepřímé náklady (ztráta produktivity).
Poruchy spánku
Spánková apnea, insomnie, narkolepsie a hypersomnie
44,9
790
35,4
Narkolepsie je nejdražší zatímco insomnie nejprevalentnější.
Poruchy osobnosti
Hraniční porucha osobnosti, asociální porucha osobnosti, věkové spektrum od 18 do 65 let
27,3
Nepřímé náklady nezahrnují náklady spojené s trestnou činností. Ty mohou být zvláště u asociální poruchy osobnosti značně vysoké.
21,3
Autoři odhadují, že v adolescenci klesá prevalence ADHD a stoupá prevalence poruch chování. Autoři byli nuceni rozsáhle data přepočítávat a extrapolovat, protože dostupných ekonomických studií měli k dispozici jen málo.
21,2
Podstatnou část nákladů tvoří časté a neopodstatněné návštěvy lékařů, drahá vyšetření a testování nejrůznějších druhů léčby.
4,3
6 328
Neuropsychiatrická onemocnění a poruchy dětského a adolescentního věku
Autistické poruchy, ADHD a poruchy chování
Somatoformní poruchy
Široké spektrum variující od hypochondrie přes bolest až po somatizační poruchy. Věková skupina pouze od 18 do 65 let
Neuromuskulární poruchy
Zahrnuje vybrané svalové dystrofie a jiné genetické myopatie, získané neuropatie, autoimunitní poruchy svalů a neurosvalových spojení
0,3
30 052
7,7
Některé z důvodu nedostatku relevantních dat ve studii nezahrnuté diagnózy jsou velmi drahé na léčbu, autoři proto odhadují, že by dále zvýšily náklady v této diagnostické kategorii.
Poruchy příjmu potravy
Mentální anorexie, mentální bulimie
1,5
559
0,8
Autoři se domnívají, že uvedené odhady jsou značně podhodnocené neboť nezahrnují např. náklady na péči rodičů nemocných.
Počet nemocných v absolutním vyjádření:
Počet nemocných je vyjádřen absolutně a nereflektuje reálný stav v tom smyslu, že když někdo trpí např. 4 diagnózami, je započítán 4×.
10,2 mld. euro
CELKEM
48
5,9
20,4
3 595
1 037
Náklady jsou vždy uváděny v eurech přepočtených na paritu kupní síly.
Zprávy
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1 studii z roku 2005 a tam, kde to bylo možné, uchylovali se spíše ke konzervativním než k nadhodnoceným èíslùm. Dle Gustavssona et al. se rovnìž ukazuje, že peníze investované do výzkumu nemocí mozku se spoleènosti bohatì vrací, a to zejména na societární úrovni. Aèkoli Evropská komise dotace na výzkum zøetelnì navyšuje, stále tvoøí pouze 0,05 % celkové zátìže nemocí mozku. Farmaceutické firmy se zároveò od výzkumu v této oblasti odvracejí, neboś investované peníze se jim nevrací tak, jak by si pøedstavovali, a navíc se musí vypoøádávat se stále pøísnìjšími regulacemi léèiv ovlivòujících centrální nervovou soustavu. Pøi tom všem je zøejmé, že s pøirozenou cestou neodvratným stárnutím populace se náklady napø. na demenci, Parkinsonovu chorobu, ale tøeba i depresi budou v Evropì dále zvyšovat. To je tøeba reflektovat nejen v kurikulech zdravotnì vzdìlávacích institucí a v praxi organizací zajišśujících péèi o nemocné, ale pøedevším právì ve výzkumu a adekvátní aplikaci jeho nejlepších výsledkù.
LITERATURA Andlin-Sobocki P, Olesen J, Wittchen HU, Jönsson B. Cost of disorders of the brain in Europe. Eur J Neurol 2005; 12/Suppl.1: 1-27. Gustavsson A et al. Cost of disorders of the brain in Europe 2010. Euro Neuropsychopharmacol 2011. Wittchen HU, Jacobi F. Size and burden of mental disorders in Europe – a critical review and appraisal of 27 studies. Eur. Neuropsychopharmacol. 2005; 15/4: 357-376. Wittchen HU, Jacobi F et al. The size and burden of mental disorders and other disorders of the brain in Europe 2010. European Neuropsychopharmacology 2011; 21: 655-679.
Text vznikl s podporou projektu MZÈR MZ0PCP2005. Zpracoval: PhDr. Petr Winkler, LSP PCP
NEUROPSYCHIATRICKÉ FÓRUM nová mezioborová platforma si vás dovoluje pozvat na:
II. KONFERENCI
NEUROPSYCHIATRICKÉHO FÓRA 28.–30. 6. 2012 Národní technická knihovna Technická 6/2710, Praha 6
PÁNEK SPÁNEK
EMENCE DEMENCE
PSYCHOTICKÁ SYCHOTICKÁ
X TRAPYRAMIDOVÁ MIIDOVÁ DOVÁ EXTRAPYRAM XTRAPYRAMIDOVÁ
ONEMOCNĚNÍ NEMOCNĚNÍ ONEMOCNĚNÍ
JEHO PORUCHY PORUCHY A JEHO
FEKTIVNÍ AFEKTIVNÍ
EUROPSYCHIATRICKÉ NEUROPSYCHIATRICKÉ
ONEMOCNĚNÍ ONEMOCNĚNÍ
ĚTSKÁ DĚTSKÁ
PROJEVY ZÁVISLOSTÍ ZÁVISLOSTÍ PROJEVY
NEURO ROPSYC OPSYCHIATRIE NEUROPSYCHIATRIE ROPSYCHIA
ORMOTENZNÍ NORMOTENZNÍ
PORUCHY PORUCHY
DEELIRIUM LIRIUM RIUM E UROPSYCHOLOGIE GIE NEUROPSYCHOLO EUROPSYCHOLOGIE
HYDR HY DROC DR OCEF OC EFAL EF ALUS AL US S HYDROCEFALUS YDROCEFALUS
NPF je zaměřeno na mezioborová témata neurovědních oborů.
Záštitu převzali:
www.npforum.cz NPF_II_letacek_A5_sirka.indd 1
2/1/12 8:22 PM
placená inzerce Psychiatr: Pøijmeme psychiatra – psychoterapeuta. Ambulance, psychoterapie, práce v týmu. Profesní CV zasílejte na e-mail:
[email protected]. Pøípadné dotazy na tel.: 242 485 855
49
Zprávy
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1
MUDR. IVAN TÙMA, CSC. ŠEDESÁTNÍKEM
Primáø MUDr. Ivan Tùma, CSc. se v dubnu 2012 vìkem zaøadil mezi šedesátníky. To pøekvapí všechny, kteøí jsou mu nablízku a nikdy si nevšimli, že by projevoval známky rostoucího poètu let. Je stále mladistvý v myšlenkách i èinech. Primáø Tùma spojil svùj profesní život s Psychiatrickou klinikou Lékaøské fakulty UK a Fakulní nemocnice v Hradci Králové, na které pracuje 35 let. Od r. 1977, kdy na kliniku nastoupil, prošel zkušeností sekundárního lékaøe, byl dlouholetým odborným asistentem Lékaøské fakulty UK. Posledních 17 let slouží pacientùm, klinice i psychiatrii v postavení primáøe kliniky. Vzdor mimoøádné profesní stabilitì, jeho odborný obzor nebyl nikdy omezený hradeckou psychiatrií. V roce 1988 strávil 6 mìsícù v Northwick Park Hospital v Anglii, ve výzkumném týmu tehdy proslulého psychiatrického výzkumníka Timothy Crowa. Soustøeïovali se tam významné osobnosti britské a døíve nebo pozdìji èasto i svìtové psychiatrie. Pracoval s pozdìjšími profesory psychiatrické kliniky Univerzity v Edinburghu, Eve Johnsonovou, proslulou mj. rozsáhlou dlouhodobou studií prvních epizod schizofrenie a Davidem C. Owensem. Pracoval s Chrisem Frithem, psychologem, který stál u poèátkù využití neurozobrazovacích metod a teorie rozpojení mozkových procesù u psychóz. Jeho kolegou v Northwick Park byl Michael Owen, dnes profesor ve Waleském Cardiffu, pøední evropský psychiatrický genetik. Z pozdìjších setkání s Timothy Crowem vím, jak byl Ivan v legendárním týmu respektován a oblíben. Mìl pøíležitost poslouchat i promluvit pøi diskuzích v týmových „journal clubech“, seznámil se se zárodky pozdìjších trendù psychiatrického výzkumu od implantace embryonálních bunìk experimentálním zvíøatùm po neurozobrazovací metody. Pøestože stáž byla pomìrnì krátkodobá, vyústila mj. v podíl na významné publikaci o redukci velikosti spánkového laloku u sourozencù se schizofrenií. Jen tento èlánek má dodnes alespoò 152 citací. V letech 1992–94 strávil dr. Tùma dva roky v centru Manhattanu na povìstné newyorské psychiatrii v Bellevue Hospital. Pracoval jako visiting scholar na New York University s prof. Volavkou,
50
pedopsychiatrem Bertem Winsbergem, Jimem Chou a dalšími. Mimo Bellevue se pohyboval v Manhattanském psychiatrickém centru na Riker´s Islandu a v Brookdale Psychiatric Hospital v Brooklynu. Vìnoval se psychofarmakologii mánie, ale také spánkovému EEG. Pøi výzkumné práci vizuálnì analyzoval v onu dobu nekoneènì dlouhé papírové záznamy. Za dlouhá léta práce v psychiatrii získával zkušenost také s výzkumem v Moskvì nebo v belgickém Kortnebergu. V Hradci získal v roce 1989 vìdeckou hodnost kandidáta vìd prací o imunologických nálezech u schizofrenie. Vìnoval se ale také jako jeden z prvních psychiatrù pracné manuální planimetrii CT snímkù psychotických nemocných. Jeho jméno je na více než 150 publikacích, jeho citaèní analýza ukazuje 148 citací bez autocitací a h-index 5. K tomu je tøeba pøipoèíst, že je mimoøádnì dobrý, obìtavý a srozumitelný uèitel kolegù, medikù i doktorandù. Uèení ho vždy bavilo a baví. Udiví, že k jeho jménu nepøipisujeme akademické tituly. Lze to do jisté míry vysvìtlit tím, že primáø Tùma vždy patøil mezi ty, kteøí svou práci dìlali kvalitnì, soustavnì a vytrvale, soustøedili se na vìci, za které cítili zodpovìdnost, a nerozptylovali se pøílišným sledováním mìøítek vlastního postavení a úspìchu. Dalším, snad ještì významnìjším faktorem je, že vkládal své znalosti a dovednosti do úspìchù jiných. Zní to jako klišé, ale v Ivanovì pøípadì to nelze øíci jinak. Pod jeho vedením a díky jeho práci se kupily publikace, ve kterých primáø Tùma byl jen zøídka první autor. Ve chvíli, kde se zformovaly definice požadovaných publikaèních výkonù pro habilitace a profesury, se ukázalo, že mu chybí „impaktovaná“ první autorství. Domnívám se, že Ivanovo pojetí životního poslání mu pak nedovolovalo zmìnit styl své práce pro titul pøed jménem. Nikdy to neovlivnilo úctu a pøátelství, které požívá mezi svými kolegy a vrstevníky. Dr. Tùma je v celé psychiatrické obci i mezi kolegy znám jako èlovìk mimoøádnì pracovitý, obìtavý, nekonfliktní, pronikavého úsudku, hlubokého vzdìlání odborného a širokého vzdìlání všeobecného. Patøil a patøí také mezi lidi, kteøí ze své povahy a soustavnì pracují pro potìšení. Zodpovìdnost, nezdùrazòovaná a nenápadná, je pro nìj pøirozená životní potøeba. Pracovat s ním je radost a také obohacující a posilující životní zkušenost. Jsem za tu pøíležitost vdìèný a pøeji mu pøi pøíležitosti životního jubilea hodnì sil a zdraví do pøíštích let. prof. MUDr. Jan Libiger, CSc.
Zprávy
P SYCH I A T R I E ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1
54. ÈESKO-SLOVENSKÁ PSYCHOFARMAKOLOGICKÁ KONFERENCE, 4.–8. 1. 2012 LÁZNÌ JESENÍK JÁN PRAŠKO, PETRA HORÁKOVÁ
V prvním lednovém týdnu, podobnì jako každý rok v 54leté historii, probìhla v Lázních Jeseník 54. èesko-slovenská psychofarmakologická konference. Letošní konference se úèastnilo 713 úèastníku, z toho bylo 478 lékaøù. Páteøí programu byla odborná sympozia, která vesmìs reagovala na hlavní téma konference „Psychofarmaka v prùbìhu života“. Celkem zaznìly 4 plenární pøednášky, 56 pøednášek ve 14 odborných sympoziích, 3 setkání s odborníky, 16 pøednášek Nového výzkumu, 6 workshopù a 6 firemních sympozií a jedna snídanì ÈNPS. Úvodní plenární pøednáška Florence Thibautové „Doporuèené postupy pro léèbu parafilií Svìtové asociace pro biologickou psychiatrii“ pøedstavila moderní diagnostiku a léèbu parafilií. Hlavní autorka tìchto postupù zdùraznila, že farmakologické intervence musí být vždy souèástí komplexního terapeutického plánu, do kterého patøí také psychoterapie, zejména kognitivnì-behaviorální postupy. Antiandrogeny a zejména pak analogové GnRH významnì snižují sexuální arousal a frekvenci sexuálního chování. Následovala pøednáška Cyrila Höschla „Nemoc a tvorba Bedøicha Smetany“, která propojovala životní pøíbìh národního hudebního skladatele s jeho postupujícím neurologickým a posléze psychiatrickým luetickým onemocnìním. Autor probíral dùkazy pro a proti luetickému onemocnìní, které pro národní cítìní øady národovcù nebylo v minulosti pøíliš pøijatelné, nicménì vìtšina dùkazù pro nì svìdèí a nijak to na velikosti našeho geniálního skladatele neubírá. Další fascinující plenární pøednášku na téma „Scházení a rozcházení v historii èlovìka: co nám øíká moderní fylogenomika o vzniku našeho druhu“ pøednesl Jan Zrzavý
Pøednáška prof. Jana Zrzavého.
Prof. Ján Praško pøedává dr. Janu Juøicovi cenu za nejlepší vývìskové sdìlení.
z Pøírodovìdecké fakulty Jihoèeské univerzity v Èeských Budìjovicích. Prof. Zrzavý patøí mezi špièky naší vìdy a svìtovì respektované biology. Jeho pøednáška pøed nabitým sálem vyvolala bouølivý ohlas. Mluvil o tom, že bìhem posledních 3 let, kdy byly pøeèteny kompletní genomy moderního èlovìka, ale také neandrtálcù a záhadného lidského druhu z Altaje, se bìhem nìkolika mìsícù zcela zmìnil náš pohled na evoluci èlovìka. Prof. Zrzavý rád dává otázky, provokuje, napíná a jeho pøednáška pùsobí èásteènì jako napínavý pøíbìh s pointou na konci. Ani tentokrát nezklamal. Dokázal sdìlovat teorie a data, komentovat je s bravurou kvalitního moderátora a udržovat napìtí v sále až do posledního snímku. Podobnì další plenární pøednáška prim. MUDr. Michala Maršálka, CSc. s názvem: „Tvorba a nemoc Franze Xavera Messerschmidta“ byla pøijata s nadšením. Autor shromáždil dobové dokumenty, vyžádal si prohlídky soch rakouského sochaøe F. X. Messerschmidta v Louvre a ve Vídni, proèetl jeho korespondenci apod. a uspoøádal vìdeckým zpùsobem dùkazy, aby prokázal, že geniální sochaø velmi pravdìpodobnì trpìl schizofrenií, která dala jeho sochám bizarní a originální ráz. Již druhý rok bìží bìhem konference setkání s odborníkem, která umožòují neformálnìjší diskuzi s respektovanými odborníky. Jde o pøímou interakci s odborníky k danému tématu pomocí otázek, hlasování, diskuze. V tomto roce probìhlo takové setkání s prof. Janem Volavkou z USA (Insight, hostility, and non-adherence in first episode schizophrenia trial), s doc. Janem Peèeòákem z Bratislavy (Kombinácie antipsychotik – víśazí teória alebo prax?) a s doc. Klárou Látalovou z Olomouce (Dlouhodobá péèe o pacienty s bipolární afektivní poruchou).
51
Zprávy
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1
Graf 1: Hodnocení konference úèastníky
Graf 2: Hodnocení odborného programu úèastníky
Sympozia a plenární pøednášky vhodnì doplòují workshopy, které, pøestože jsou placené, pøitahují øady posluchaèù.
za minulý rok. Cenu ÈNPS za nejlepší originální odbornou práci z oblasti psychofarmakologie a psychofarmakoterapie, urèovanou zahranièní odbornou porotou, získala za nejlepší preklinickou práci publikace: Rambousek L., Bubenikova-Valesova V., Kacer P., Syslova K., Kenney J., Holubova K., Najmanova V., Zach P., Svoboda J., Stuchlik A., Chodounska H., Kapras V., Adamusova E., Borovska J., Vyklicky L., Vales K.: „Cellular and behavioural effects of a new steroidal inhibitor of the N-methyl-d-aspartate receptor 35-pregnanolone glutamate“ a za nejlepší klinickou práci èlánek: Martin Bares, Tomas Novak, Martin Brunovsky, Miloslav Kopecek, Pavla Stopkova, Vladimir Krajca, Cyril Höschl: „The change of QEEG prefrontal cordance as a response predictor to antidepressive intervention in bipolar depression.“ Na závìr konference byly vyhlášeny také dvì ceny za nejlepší ústní sdìlení v sekci Nový výzkum. Za mimoøádnì kvalitní sdìlení byli ocenìni: Kubešová A., Bubeníková – Valešová V., Horáèek J.: „Vliv selektivních serotoninových inhibitorù reuptaku (SSRI) a 3,4-methylenedioxymethamphetaminu (MDMA) na neurogenezi v dospìlém hippokampu u potkanù“. Udìleny byly také 3 ceny za nejlepší poster: Žourková A., Slanaø O., Palèíková I., Pindurová E., Juøica J.: „Vztah CYP2D6 a MDR1 genù u mentální bulimie a anxiózní poruchy pøi léèbì paroxetinem a výskytem sexuálních dysfunkcí“, Puskarèíková J., BubeníkováValešová V., Vrajová M.: „Úèinek agonisty serotoninových 1A receptorù tandospironu na expresi N-methyl-D-aspartátových receptorù a na kognitivní funkce u potkana“ a Hubickova Henrigova L., Manakova E.: „Embryotoxicity of Mirtazapine: a study using Chick Embryotoxicity Screening Test“. Tradiènì konference v Jeseníku nabídla bohatý spoleèenský a kulturní program. První veèer byl ve znamení swingu se skupinou Pirate Swing Band. Rockový koncert skupiny psychiatrù S.D.R. byl tradiènì uveden druhý veèer konference. Vrcholem kulturního programu byl klasický koncert houslisty Ivana Ženatého s doprovodem klavíristy Stanislava Boguniy. Poslední veèer byl ve znamení divadelního pøedstavení otevøeného sdružení psychiatrických pacientù, hercù a pøátel Bohnické divadelní spoleènosti „Kabaret Artaud“ v režii Venduly Kodetové. Jako již tradiènì lékaøi odevzdávali vyplnìné dotazníky s hodnocením spokojenosti a náplnì konference. Hodnocení konference úèastníky je zde uvedeno ve dvou grafech (graf 1 a 2). Na anketu odpovìdìlo celkem 390 úèastníkù, což je 81,6 %. Odborný program dostal jednièku (18 %) nebo dvojku (61 % hodnotících).
V tomto roce probìhly workshopy: • Multioborový pøístup k psychogenním poruchám motoriky – 12 úèastníkù • Diferenciální diagnostika a farmakoterapie demencí – 24 úèastníkù • Sedmero hlavních høíchù – Lenost – 56 úèastníkù • Elektrokonvulzivní terapie – 27 úèastníkù • Jak léèit dospìlé, kteøí byli zneužíváni v dìtství – 40 úèastníkù • Patologické truchlení – 38 úèastníkù Valná hromada ÈNPS probìhla 6. ledna 2012. V tomto roce sice nebyla volební, úèast však byla pøesto hojná (97 úèastníkù). Na valné hromadì byla vyhlášena ocenìní
Koncert Ivana Ženatého v doprovodu Stanislava Boguniy.
52
Zprávy
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 16 2012 ÈÍSLO 1
Jako tøi nejlepší sympozia byla hodnocena: 1. Duševní poruchy v tìhotenství a po porodu, jejich léèba psychofarmaky (O. Vinaø) 2. Léèba antidepresivy v prùbìhu života ženy (E. Èešková) 3. Praktické aspekty léèby schizofrenie (E. Èešková)
Jako nejlepší pøednášky v rámci firemních sympozií byly oznaèeny: 1. Logika vìdeckého bádání (C. Höschl) 2. Specifické aspekty léèby pacientù se schizofrenií (C. Höschl) 3. Generalizovaná úzkostná porucha aneb nevysvìtlitelné somatické stesky našich pacientù (M. Anders)
Úèastnici hodnotili jako 3 nejlepší pøednášky konference: 1. Scházení a rozcházení v historii èlovìka: co nám øíká moderní fylogenetika o vzniku našeho druhu (J. Zrzavý) 2. Antidepresiva v tìhotenství a laktaci (V. Strunzová) 3. Psychofarmaka pøi kojení – obtížné rozhodování (I. Burianová, M. Paulová, E. Jirsová)
Na závìr bychom velmi rádi podìkovali všem, kdo se s námi podíleli na organizaci konference i výboru ÈNPS za odbornou pomoc a rady. prof. MUDr. Ján Praško, CSc. Klinika psychiatrie, Lékaøská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Fakultní nemocnice Olomouc email:
[email protected] Mgr. Petra Horáková sekretariát ÈNPS
53
