WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
KAREL IV., 700. VÝROČÍ NAROZENÍ KARLA IV. KAREL IV. "Budete-li nenáviděti lakomství, poplyne vám bohatství; k němu však nepřikládejte srdcí svých, ale shromažďujte si poklady moudrosti, neboť v jejím vlastnictví jest mnoho panování." ČTĚTE NA STRANĚ
KAREL IV. Karel IV. byl český král, lombardský král, římský král a císař, arelatský král, markrabě moravský a hrabě lucemburský z dynastie Lucemburků. Narodil se 14. května roku 1316 v Praze jako syn Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Byl pokřtěný jménem Václav. Na rozhodnutí otce byl v sedmi letech poslán do Paříže, aby se tam vzdělával. Roku 1323 byl biřmován od svého strýce francouzského krále Karla IV. Sličného a po něm přijal jméno Karel. V roce 1323 se v Paříži oženil s Blankou z Valois, se kterou měl dvě dcery (Markétu a Kateřinu). Ovládal několik cizích jazyků. Naučil se mluvit německy, francouzsky, latinsky a italsky .Česky se naučil až po návratu do českých zemí. V letech 1330-1331 pobýval v Lucembursku, kde zastupoval svého otce. Seznámil se tu se svým bratrem Janem Jindřichem. Roku1332 vybojoval svou první bitvu a ještě téhož dne byl pasován na rytíře. O rok později se po deseti letech vrátil z Francie zpět do českých zemí. V roce 1346 byl korunován na českého krále a roku 1348 založil Univerzitu Karlovu a také se podruhé oženil. Vzal si Annu Falckou a měl s ní syna Václava. Roku 1353 se oženil potřetí. Vzal si Annu Svídnickou, se kterou měl dceru Alžbětu a syna Václava IV. V roce 1355 byl korunován na krále Itálie a římského císaře. Po korunovaci na krále Burgundska se stal panovníkem všech království Svaté říše římské. V roce 1362 se oženil počtvrté, tentokrát s Alžbětou Pomořanskou, s níž měl 6 dětí (Annu, Zikmunda, Jana, Karla, Markétu a Jindřicha). 29. listopadu 1378 umírá na zápal plic. Je pohřben v katedrále sv. Víta. Jeho nástupcem se stal syn Václav IV. (A. Bouazra, O. Hrabík, A.Vorlíček)
ilustrace: Martin Žaloudek
FAKULTNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA PŘI PEDF UK, PRAHA 13, BRDIČKOVA 1878 BRDIČKOVA 1878 155 00 PRAHA 5 - LUŽINY
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
KAREL IV., 700. VÝROČÍ NAROZENÍ KARLA IV.
KORUNOVAČNÍ KLENOTY Korunovační klenoty jsou od roku 1962 národní kulturní památkou. Jsou uloženy v Korunní komoře chrámu sv. Víta v Praze, odkud jsou vynášeny jen při zvláštních příležitostech. České korunovační klenoty jsou souborem předmětů ze sbírky Svatovítského pokladu a sloužily jako odznak vlády a moci českých králů. Udělovaly se při korunovaci. Souprava zahrnuje Svatováclavskou korunu, královské žezlo, královské jablko, dále kožená pouzdra na korunu, žezlo, jablko, podušku pod korunu a korunovační plášť s pásem a tzv. manipulem. Svatováclavskou korunu nechal v letech 1345 až 1346 zhotovit Karel IV. ke své korunovaci českým králem. Ostatní předměty se staly součástí později. Spolu s korunovačními klenoty bývá vystavován zlatý kříž, zvaný korunovační, a obřadní korunovační meč svatého Václava. Svatováclavská koruna má podobu zlaté čelenky, složené ze čtyř dílů. Každý z těchto dílů má na vrcholu velkou lilii. Čelenka je zhotovena ze zlata o ryzosti 22 karátů. Díly jsou nahoře spojeny dvěma příčnými zlatými páskami, které jsou v místě svého překřížení na vrcholu osazeny křížkem. Ze zlata jsou i závlačky, díky kterým koruna drží pohromadě. Na koruně je umístěno 18 safírů, akvamarín, 31 spinelů, 15 rubínů, 1 rubelit, 25 smaragdů a 20 perel. Jen hodnota drahých kamenů je v přepočtu na 27 000 000 Kč. Koruna váží 2358,04 gramů, lilie dosahují výšky 19 centimetrů,
průměr čelenky je 21 centimetrů. Královské jablko bylo vytvořeno roku 1527 pro krále Ferdinanda I. Habsburského. Je zhotoveno z osmnáctikarátového zlata. Váží 780 g. Jablko je na kříži a na obroučce osazeno celkem 8 safíry, 6 spinely a 31 perlami. Královské žezlo vytvořil zlatník Hans Haller roku 1533 také pro krále Ferdinanda I. Habsburského. Je zhotoveno z osmnáctikarátového zlata. Má délku 67 cm a váží 1013 g. Je ozdobeno 4 pyrity, 5 rubíny a 62 křemeny. Mimořádně velký spinel je osazen na vrcholu žezla, které se skládá ze čtyř částí. Rukojeť je pokryta lístky, květy a větévkami a je po obou stranách zakončena věnečkem perel. Hlavice žezla připomíná tvar květu a je osazena perlami, vrtanými safíry a rubíny na trnech. Nejstarší kožené pouzdro je na korunu, které nechal zhotovit Karel IV. Pouzdro má téměř kulovitý tvar, horní a dolní díly jsou bohatě zdobeny. Na povrchu jsou 4 znaky. Dva jsou na vrchní části: říšská orlice český lev. Na spodní části je rodový erb Arnošta z Pardubic a znak arcibiskupství pražského. Korunovační plášť byl zhotoven původně pro korunovaci Ferdinanda II. na českého krále roku 1617 a následně používán k českým korunovacím až do roku 1836, kdy se uskutečnila poslední korunovace rakouského císaře Ferdinanda I. Král byl do pláště oděn na začátku korunovačního
WIKIPEDIE
obřadu a přijímal v něm od arcibiskupa ostatní královské insignie ( symbol příslušnosti a funkce osoby). Jako první žena do něj byla roku 1743 oblečena při své královské korunovaci Marie Terezie, jinak manželky habsburských panovníků byly korunovány na české královny v luxusních šatech podle dobové módy. Plášť je zhotoven z drahocenného hedvábného materiálu červené barvy zvaného zlatohlav a je lemován hermelínem (kožešinou zhranostaje). Plášť je polokruhový, vzadu prodloužený do vlečky a nemá rukávy. Je široký 312 cm a dlouhý 236 cm. Uložen je odděleně od klenotů ve speciálně klimatizovaném depozitáři ( sklad). Korunovační klenoty jsou uzamčeny 7 klíči. Každý z nich vlastní pro ČR důležité osoby: prezident republiky (Miloš Zeman),
předseda vlády České republiky (Bohuslav Sobotka), arcibiskup pražský a primas český ( Dominik Duka), předseda Senátu Parlamentu České republiky (Milan Štěch), předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (Jan Hamáček), probošt Metropolitní kapituly u Sv. Víta (Václav Malý), primátor hlavního města Prahy (Adriana Krnáčová). Dnes jsou korunovační klenoty uloženy v Chrámu sv. Víta v Praze, odkud jsou vynášeny při zvláštních příležitostech. V roce 2016 byly vystaveny od 15.5. - 29.5. ve Vladislavském sále Pražského hradu k příležitosti 700. výročí narození Karla IV.
Karel IV. se narodil v Praze na Starém Městě. Otec se synkovi moc nevěnoval – jezdil si po Evropě na různé rytířské turnaje. Tehdy se říkalo: „Bez Boha a krále českého není boje žádného.“ Roku 1319, kdy královna pobývala s dcerami Markétou a Jitkou i synem Václavem na hradě Loket, Jan Lucemburský hrad oblehl a dobyl. Pak nařídil odvést manželku s děvčaty do Mělníka. V sedmi letech se Václavův život rázně proměnil. Otec ho roku 1323 poslal do Francie, kde princ strávil podobnou část života, jakou dnešní děti prožívají na základní škole. Karlovu cestu do vzdálené země usnadnila radostná rodinná událost: Janova sestra Marie se provdala za francouzského krále Karla v Paříži, a tak malého Václava v Paříži uvítala jeho vlastní
teta. Zde se poctivě učil například šerm. Karlovým učitelem byl Pierre de Rosieres, pozdější papež Kliment VI. Od svého kmotra dostal mladý princ jméno Karel. Cizí země přinesla Karlovi ještě další důležitou změnu: v Paříži na něj čekala nevěsta. Jan Lucemburský totiž vyjednal sňatek svého syna se sestřenicí krále Karla, princeznou Markétou z rodu Valois, které pro její světlé vlasy říkali Blanka. Bylo jim pouhých 7 let. Daleko v Čechách se mezitím zvýšil počet Karlových sourozenců, ale rodinná pohoda se nekonala. Matka Eliška totiž zemřela dne 28. září 1330 ve věku 38 let.
(T. Řeháková, A. Vorlová, D. Kuznětsov, J. Fedoryčak)
DĚTSTVÍ KARLA IV.
foto: historicky.blog.cz
I mocný a slavný císař byl nejprve malým miminkem. Začneme tedy pátkem 14. května 1316, kdy se českému králi Janu Lucemburskému a jeho manželce Elišce Přemyslovně narodil chlapeček. Pojmenovali ho Václav. Stejné jméno nosil již 400 let před
foto: wikipedie.cz
ním český kníže a světec, známý jako svatý Václav, a později tři čeští králové. Toto jméno má význam „VÍCE SLÁVY“.
STRANA 2 / 6
(Jana Mešková, Ilona Nedilská, Nikola Šlancová)
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
KAREL IV., 700. VÝROČÍ NAROZENÍ KARLA IV.
KARLŠTEJN Karlštejn se nachází asi 30 km jihozápadně od Prahy, uprostřed Chráněné krajinné oblasti Český kras. Základní kámen byl položen 10. června 1348 arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Majestátný gotický hrad se tyčí nad třpytivou hladinou řeky Berounky. Hlavními jeho částmi jsou Studniční věž, budova Purkrabství, Hodinová věž, Císařský palác, Mariánská věž a Velká věž. Jednotlivé architektonické prvky hradu jsou stupňovitě uspořádány podle významu, který jim Karel IV. přikládal, přičemž nejvýše je položena Velká věž. Ta je spojena s Mariánskou věží krytým dřevěným mostem. Nachází se na nejvyšším místě hradu a má vlastní opevnění, což odpovídá největšímu duchovnímu významu a účelu, který jí zakladatel hradu určil. Po schodišti s nástěnnými malbami ze života sv. Václava a sv. Ludmily se vstupuje do nejcennějšího prostoru hradu – kaple svatého Kříže. Právě zde byly v minulosti uloženy říšské korunovační klenoty a svaté ostatky, později pak české
ilustrace: N. Eliášová
korunovační klenoty a zemský archiv. Interiér kaple je ozdoben zlacením, drahými kameny a hvězdami, sluncem a měsícem z benátského skla. Kaple je rozdělena pozlacenou mříží na dvě části. Sám Karel IV. na důkaz
pokory a úcty vstupoval za zlatou mříž bos. Na stěnách je umístěn unikátní soubor deskových obrazů, jejichž autorem je Mistr Theodorik. V čele se nachází obraz Ukřižování Krista, další díla vyobrazují nebeské vojsko – svaté
mučedníky, svaté vdovy a panny, svaté rytíře, biskupy, papeže a svaté vládce v čele s Karlem Velikým a svatým Václavem. Zajímavostí je, že obrazy pokračují i na rámech. Obrazy zároveň sloužily jako relikviáře. Kaple byla zabezpečena čtverými dveřmi se silnými železnými pláty a uzamčena devíti zámky. Prostor byl hlídán strážními službami, které sídlily nad kaplí. Vstup do kaple byl povolen jen se souhlasem císaře. Karlštejn nechal Karel IV. postavit jako klenotnici. Byly v něm uloženy korunovační klenoty Svaté říše římské a později i česká Svatováclavská koruna. Poklad byl umístěn v kapli sv. Kříže, nejkrásnějším místu hradu. Celý prostor je vyzdobený polodrahokamy, zlatem, hvězdami z benátského skla, pozlacenými řetězy a unikátní portrétovou galerií „veškerého vojska nebeského“, starou víc jak půl století. (M. Kaliaš, D. Divín, F. Hruška)
MANŽELKY KARLA IV.
ilustrace: Blanka z Valois
foto: Anna Falcká
foto: Anna Svídnická
foto: Alžběta Pomořanská
KARLŮV MOST Karlův most patří zcela jistě k nejznámějším a nejnavštěvovanějším kulturním památkám Prahy. Je nejstarším stojícím mostem v Praze a druhým nejstarším dochovaným mostem v České republice. Před touto stavbou stál téměř na stejném místě most Juditin, který v roce 1342 poničily ledové kry. Karel IV. zahájil stavbu Karlova mostu v roce 1357, dostavěn byl v roce 1402. Mostu se nejprve říkalo Kamenný nebo Pražský, teprve později získal jméno po svém zakladateli. Celou stavbu vedl architekt Petr Parléř, jenž se podílel i na stavbě katedrály sv. Víta a dalších. Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 m dlouhý, asi 9,50 m široký, výška vozovky je 13 m nad normální hladinou. Je tvořen šestnácti oblouky. Ve své délce je
třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý. Je založen na mlýnských kamenech, vybudován z pískovcových kvádrů, po obou stranách opevněn věžemi (Malostranská mostecká věž, Staroměstská mostecká věž). Od r. 1683 do r. 1928 bylo na pilíře mostu osazeno 30 soch světců, z nichž nejznámější je socha sv. Jana Nepomuckého. Harmonické spojení monumentální středověké architektury s výzdobou třiceti převážně vrcholně barokních soch a sousoší vytváří působivý celek, který reprezentuje dvě slavná období českého umění. Most sloužil městu jako významná dopravní, ale i obchodní tepna. Z obou stran mostu byl proto do jisté délky zastavěn obchůdky a krámy. Své živnosti měli na mostě např. uzenáři, výrobci hřebenů, pekaři. Poslední krámky byly z mostu
ilustrace: Karolína Fílová, Anna Elisová
odstraněny v roce 1828. Po roce 1990 si své místo na mostě vydobyli výtvarníci, fotografové a hudebníci vybíraní Sdružením výtvarníků Karlova mostu. ( K. Fílová, A. Elisová, K.
STRANA 3 / 6
Gichenok, E. Krauchuk, T. Provazník, P. Havlíček)
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
KAREL IV., 700. VÝROČÍ NAROZENÍ KARLA IV.
ZPŮSOBY LÉČBY VE STŘEDOVĚKU Ranhojiči ve válkách používali různé nástroje: trn, nůžky, různé háky, nůž, skalpel, pinzetu či pilku na kosti. Drobná chirurgická ošetření poskytovali také lazebníci a bradýři neboli holiči. Pokud jediným řešením nemocné končetiny byla její amputace, své služby nabízel mistr popravčí a jeho ostrý meč. Léčivé byliny Věřilo se, že na každou nemoc stvořil Bůh i lék, který je v přírodě možno poznat podle určitého symbolu. Například semena byliny s názvem šišák, která se používá proti bolesti hlavy, vypadají jako malinké lebky. Listy plicníku lékařského s bílými tečkami používané k léčbě tuberkulózy vypadají docela jako plíce nemocného člověka. Pouštění žilou Ve 12. století začaly vznikat v Evropě první univerzity. Kdo chtěl začít léčit jako kvalifikovaný a vzdělaný lékař, musel studovat celých 10 let. Tehdy se lékařská věda zakládala na teorii čtyř tělních tekutin - černé žluče, žluté žluče, krve a hlenů. Aby byl člověk zdravý, musely být tyto čtyři tekutiny v rovnováze. Odborné lékařské vyšetření se zakládalo na zkoumání krve, moče, stolice a celkového vzhledu. Pak se určilo, které tekutiny je třeba tělu odebrat nebo naopak přidat. Předepisovaly se léky, bylinné lektvary, pouštělo se žilou nebo se přikládaly pijavice. Hygienické příkazy Velká pohroma se přihnala ve 14. století v podobě „černé smrti", tj.
moru. Obrovská morová epidemie se nekontrolovaně šířila a nebylo možné ji nijak zastavit. Tehdy zemřela celá třetina obyvatel Evropy. Následovalo vydání řady hygienických zákazů a příkazů. Například zákaz vyhazování odpadků na ulici, prasata musela být zavřena ve dvoře a nesměla být vypouštěna do ulic, nesměly se prodávat zkažené potraviny, začaly se dláždit ulice ve městech a celkově více dodržovat čistota Zajímavostí je, že některé metody léčby se používají dodnes: Léčba včelím jedem Léčba, kdy se lidé dobrovolně nechávají bodat včelami, nebo si jejich jed podávají injekčně, se datuje do dob starověkého Řecka, kdy jej používal sám Hippokrates. Věřil, že jejich jed má léčivé účinky a pomáhá při léčbě artritidy. Studie z roku 2016 tvrdí, že včelí jed obsahuje melittin, který má protizánětlivé účinky. A i když je u několika nemocí považován za jeden z druhů léčby, stále není včelí jed oficiálně uznán jako lék, protože chybí vědecké testy. Hojení ran pomocí larev I když se může zdát, že tenhle způsob léčby je starý, ve skutečnosti je používaný jen zhruba něco málo přes sto let. Léčba spočívá v aplikaci larvy much na ránu. V roce 2004 FDA vydala povolení pro prodej larv na léčení. Ty mají pomáhat k vředům na nohách, proleženinám, chronickým bércovým vředům a akutním popáleninám. S rozšířením antibiotik už se od této metody
foto: http://www.outfit4events.cz/
ustoupilo, ale pomalu se zase vrací, protože si lidé začínají vytvářet odolnost proti antibiotikům. Používání pijavic při pouštění žilou Pravděpodobně nejznámější léčebný postup v tomto seznamu. Pouštění žilou se datuje až do starověku. Pijavice dokáže extrahovat značný objem krve z místa chirurgického zákroku v krátkém čase. FDA schválila používání pijavic pro stav zvaný žilní kongesce, což je termín, který označuje, když se krev z určité oblasti těla nemůže pumpovat zpátky do srdce. Obsidiánové skalpely u operací Už v době kamenné se používal obsidián k vrtání do lebek. Naši předci už jej v té době dokázali extrémně naostřit. Skalpel z obsidiánu se používá při některých operacích dodnes. Oproti nerezovým jsou však tyto skalpely hodně drahé, až 100x ostřejší než nerezavějící ocel a podle některých
studií se řezy obsidiánovým skalpelem hojí lépe než nerezovým. Jizvy by také měly být menší. Hlavní problém kromě ceny je pak s jeho křehkostí, může se velmi lehce roztříštit a dostat se tak do rány. Trepanace Jedná se o nejstarší známý chirurgický zákrok a sahá až do doby kamenné. Dochází přitom k proražení lebky a vytvoření otvoru v ní. V dávných dobách lidé věřili, že trepanací zbaví osoby zlých duchů a vyléčí tím tak bolesti hlavy a další nemoci. Dnešní verze trepanace se provádí z jiných důvodů, hlavně kvůli zastavení vnitřního krvácení, pomáhá zmírnit nitrolební tlak. Existuje ale malé riziko, že se může při zákroku poranit mozek. (E. Koutníková, L. Fišerová)
UNIVERZITA KARLOVA Univerzita Karlova se sídlem v Praze je nejvýznamnější česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit. V roce 2010 zde studovalo téměř 50 tisíc studentů, tj. zhruba šestina všech vysokoškoláků v Česku. Roku 2012 tuto školu vyhodnotila organizace Academic Ranking of World Universities jako nejlepší v České republice, jednu z nejlepších v regionu střední a východní Evropy a v celosvětovém žebříčku ji zařadila na 201.–300. místo. O založení univerzity v Praze uvažoval už král Václav II. v roce 1294, ale narazil na odpor šlechty. V roce 1346, kdy se Karel IV. stal králem římským a českým, vyslal poselstvo do Říma se žádostí o papežské povolení. Také díky podpoře arcibiskupa Arnošta z Pardubic vydal papež Kliment VI.
foto: budova UK
26. ledna 1347 v Avignonu listinu, která „ustanovuje, aby ve městě Praze na věčné budoucí časy kvetlo obecné učení v kterémkoli povoleném oboru“ a zaručuje obecné uznávání licenciátu i magisterské hodnosti v celém
křesťanském světě. Od tohoto roku už také začalo vyučování při několika klášterech a při katedrále. Po schválení na zemském sněmu koncem března byla univerzita slavnostně založena Karlovou listinou ze dne 7. dubna 1348. Vzorem pro organizaci univerzity do čtyř fakult (artistické, teologické, právnické a lékařské) byla univerzita v Paříži, pro rozdělení na čtyři národy univerzita v Bologni, vzorem univerzity založené císařem byla univerzita v Neapoli. Císařským diplomem ze 14. ledna 1349 (tzv. Eisenašský diplom) dostala univerzita důležitá privilegia, zejména právo vydávat vlastní statut a osvobození od daní. Z této doby kolem roku 1350 pochází stříbrné pečetidlo se sv. Václavem a s nápisem Sigillum universitatis scholarium studii
STRANA 4 / 6
foto: logo UK
Pragensis. První statut byl schválen kancléřem univerzity, pražským arcibiskupem, 10. dubna 1360 s připomenutím, že má být jedna univerzita a jeden rektor. (K. Jírová, A.Forštová, A. Torijeva M. Neumanová)
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
KAREL IV., 700. VÝROČÍ NAROZENÍ KARLA IV.
MUČENÍ ZA VLÁDY KARLA IV. Mučení (též tortura nebo právo útrpné) je v současné době protiprávní jednání, jímž je člověku úmyslně způsobena tělesná či duševní bolest nebo utrpení. První zmínky u nás lze o mučení najít ve Zbraslavské kronice z roku 1291. V dřívějších dobách se však používalo legálně, aby se dostalo přiznání a potrestání obviněného (bohužel na to doplatila i spousta nevinných lidí). Mučeny neměly být osoby šlechtického původu, chlapci mladší 18 let, dívky mladší 15 let a starší lidé nad 70 let. Součástí mučení byl psychologický nátlak na souzeného a nebylo výjimkou, že než začal samotný průběh mučení, představil kat nebožákovi svoje pomocníky, mučírnu a mučicí nástroje a se zalíbením mu popisoval, co a kdo bude provádět na těle odsouzeného a jaký stupeň bolesti dokáže způsobit daný mučicí nástroj. Už za takovýto nátlak náležel katovi plat ve výši jedné kopy grošů. Zvláště ve středověku existovali speciální místnosti tzv. „mučírny“, které se obvykle nacházely v podzemí, aby nebylo slyšet nářek a křik. K mučení se
mohlo přistoupit jen na základě důkazů, ovšem pak byly možnosti kata prakticky neomezené. Ale přesto musel dbát na to, aby mučený nezemřel, nezešílel nebo nespáchal sebevraždu. Mučený nejen trpěl, ale také tím ztrácel svou čest, což s sebou neslo právní důsledky zejména u významnějších osob. I když se odsouzený přiznal ke svým hříchům a zločinům, nebylo mu to nic platné, protože soud či osoba pověřená výslechem nepovažovali toto přiznání za dostačující a setrvávali v přesvědčení, že obviněný stále ještě mnoho důkazů tají. Základní mučení se dělilo na 2 kategorie: 1. Mohla způsobit smrt nebo nenávratné poškození – zmrzačení např.: palečnice – drcení palců na rukou španělská bota – železný obal na lýtko opatřený zevnitř hroty skřipec (též žebřík) – znehybnění a bolestivé napnutí těla železná panna – konstrukce, zevnitř opatřena kovovými hroty 2. Působila silnou bolest, ale nemohla člověku vážně ublížit např.: bičování (neboli mrskání)
Jak se jedlo za vlády Karla IV.
foto: www.google.cz
Ve 14. století se střídalo období hojnosti s obdobím chudoby. Počet zvěře v lesích a úrody na polích nejvíce ovlivňovalo střídání ročních období. Lidé v této době rádi jedli a často se přejídali. Proto měli problémy se zažíváním a obezitou. Poddaní pojídali ryby, kaše, brambory a divoké ptactvo. Vše konzumovali na stříbrném tácku. Panovník na zlatém talíři. Maso bylo běžnou součástí jídelníčku, konzumovalo se však pouze v úterý, středu a neděli. Během některých náboženských svátků se musel držet půst. Církev ho však nikdy nedokázala prosadit v plné míře. Jako v dnešní době měli všichni rádi pivo. Jídla se hodně kořenila. Na slavnostech či hostinách nesměl chybět chléb a velká zlatá slánka. Největší lahůdkou byla sladká kaše a
Další typy mučení: „zkouška vodou“ (obviněný byl se svázanýma rukama vrhnut do řeky, a pokud se utopil, byl nevinný, pokud plaval, byl vinný), "rozkládání zaživa" (obviněný seděl ve vaně a vyčuhovala mu pouze hlava. Ta však byla pomazána medem a mlékem a po chvíli se na ni začal lepit různý hmyz. Oběť byla také pravidelně krmena, závěr koupele - voda plná výkalů. Po pár dnech, kdy se voda hemžila
různým hmyzem, včetně larev a červů, se člověk doslova rozkládal zaživa.), "topení" (odsouzený byl přivázán k žebříku hlavou dolů a přes otevřená ústa mu byla přehozena látka, přes kterou se lila voda. To způsobovalo pocit topení.) (A. Kubátová, A. Lašová, O. Procházka, A. Štraberger)
Nemoci a zranění Karla IV.
foto: www.google.cz
pučálka (pochoutka z naklíčeného hrachu). Šlechta pojídala zvěřinu, veverky, bobry i vrány. Na trzích se prodávala granátová jablka nebo fíky. Sladilo se ovocem a medem. Medu bylo málo, takže si ho mohli dovolit jen bohatí. Karel IV. byl velký gurmán. Hodně cestoval a znal mnoho jídel. Díky němu se na český královský dvůr dostala italská, francouzská i středomořská kuchyně. Začalo se pít víno. Nejvíce mu chutnalo jelení maso na víně, francouzská polévka brouet, krokety rissoles a ragú mortes. Jak jste se mohli dočíst, strava tehdejších lidí i šlechty byla zajímavá a pestrá! (N. Jakoubková a žáci 7.A)
foto: stoplusjednicka.cz
Karel IV. byl asi 173 cm vysoký muž, jehož postava připomínala dnešního dobře stavěného atleta. Klasická podoba s vousy, delšími vlasy a mírně ustupujícím čelem zřejmě odpovídá skutečnosti, ale dobové portréty nám nic neříkají o drsném způsobu života, který Karel vedl. Časté cvičení se zbraněmi, účast v bitvách či na turnajích a později i typická strava vyšších vrstev na něm zanechaly své stopy. Už jako šestnáctiletý měl Karel první šrámy z válek (např. zlomeninu loketní a lýtkové kosti). Ty s rostoucím věkem přibývaly. Nejvíce poranění utržil v obličeji, z nichž se nejvýrazněji projevovala sečná rána u nosu u pravého oka. Nejhorší zranění utrpěl v říjnu 1350, kdy byl pravděpodobně na turnaji sražen z koně a těžce si poranil čelist a krční páteř. Karel IV. na čas ochrnul a byl mnoho týdnů na lůžku. Měl štěstí, že se dostal do rukou tak zkušeného chirurga a že v té době vůbec přežil. Po zhojení ran byly odstraněny stehy a po několika týdnech dráty ze srostlé čelisti. Bylo nutné znovu cvičit nejen otvírání úst, ale musel se i znovu učit jíst. Jak se uzdravovala krční páteř, tak Karel postupně trénoval sebeobsluhu. Jeho postava se zmenšila a nahrbila,
STRANA 5 / 6
foto: Pražský zpravodaj
když se chtěl ohlédnout, musel otáčet celým tělem. Karel IV. začal v pozdějším věku trpět nemocí zvanou dna. Ta se projevuje zarudlým, velmi citlivým a horkým otokem kloubu. Nejčastěji je postižen kořen u palce nohy. Způsobena je zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. 10.11 1350 napsal dopis papeži Klimentovi VI., že ochrnul na všechny čtyři končetiny údajně po pokusu o otravu, ale mohlo se jednat o první projev dny. Dna ho velmi oslabila a často kvůli jejím projevům nemohl chodit. (V. Kyselková a žáci 7.A)
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM
KAREL IV., 700. VÝROČÍ NAROZENÍ KARLA IV.
STŘEDOVĚKÝ CIMBÁL A PSALTÉRIUM
foto: csmusic.cz
Cimbál a psaltérium jsou hudební nástroje, které pocházejí ze starověku. Tyto nástroje si jsou velmi podobné, protože cimbál vznikl z psaltéria. Nejstarší doklady o existenci
cimbálu lze hledat až 3000 let př. n. l. První zmínky o výskytu v Evropě pocházejí ale až z 15. století. Patří mezi nejstarší hudební nástroje. Je to strunný nástroj, který se rozeznívá úderem paliček. Můžeme na něj však hrát i nehty či trsátkem. Jeho tónový rozsah je E - e3. Za předchůdce se považuje čínsky nástroj Kin. V průběhu 18. století byl vytlačován a nahrazován klavírem. Od 19. století se začíná využívat v lidové hudbě. Stročesky se mu říkalo kobos. Hlavně na území Moravy vznikají lidové cimbálové kapely. Výroba 1 cimbálu trvá v průměru 400 hodin. První informace o psaltériu pocházejí z 9. století. Název vznikl z řeckého psallein - nástroj, na který se drká prsty. Česky se mu říká žaltář. Do Evropy se dostal z Blízkého východu. Historici považují za předchůdce staroorientální hudební nástroje santuri (Persie) a kánún (Arábie). Tvarem připomíná obdélník nebo trojúhelník. Narozdíl od cimbálu se nerozenívá paličkami. Hrálo se na něj prsty, trsátkem nebo dokonce husím brkem. Dnes se na něj stále
foto: orffovynastroje.cz
aktivně hraje v Rusku, Finsku a v Arabských zemích.
muzikanti nepostradatelnou složkou tehdejší společnosti.
Ve středověku se také hodně hrálo na šalmaje, středověké dudy, strunný nástroj cistra, bubny a perkuse. Jak jste se mohli dočíst, ve starších dobách byla hudba a
(Natálie Jakoubková, Monika Možná)
Život za vlády Karla IV. moru, která dostala přiléhavé označení "černá smrt". Ale jistě se ptáte, jak se žilo v těchto krutých podmínkách obyčejným občanům? V rodině měl největší poslání muž, byl ochráncem a živitelem. Začíná se ale objevovat i význam postavení ženy, která mohla uplatňovat i práva na dědictví. Rodová historie se počala zapisovat do rodokmenu. ilustrace: Terezka Plzáková
Od narození Otce vlasti nás dělí už 300 let. I když za vlády Karla IV. naše vlast vzkvétala, objevila se v českých zemích ničivá pandemie
Oblečení bylo prosté. Ženy nosily tunikové sukně. Vlasy si halily do čepců nebo roušek. Ve 14. stol. se vztahuje kritika hlavně na muže. Lidé se koupali jen ve studené vodě z důvodu roztahování pórů ve vodě horké. To způsobovalo, že
WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM,
[email protected]
do těla pak snáze pronikají škodlivé bakterie a způsobují nemoci. Jaké byly tehdejší profese? Za vlády Karla IV. neexistovali zubaři, tuto profesi zajišťovali kováři. Objevují se i řemesla jako tkalci, kupci, koželuzi atd. Rozvinutá řemesla se organizovala do cechů. V dnešní době umí každý číst psát a počítat, ve středověku to tak běžné nebylo. Dívky měly učení povoleno, bohužel jen soukromě. Vysoké školy byly dívkám zakazovány. Školy provozovala církev. (M. Žaloudek a žáci 7.A)
foto: stredovek.wbs.cz
COPYRIGHT © OMNIVEDA GROUP S.R.O.