KAREL HOLUB (1909–2004)
ČESTNÝ OBČAN OBCE DÝŠINA
1
Regionální tisk informoval…
… a takto jmenování Karla Holuba zaznamenal tehdejší kronikář obce Jaromír Sofron v obecní kronice za rok 1999:
2
1. ŽIVOTABĚH Rozhovor s panem Karlem Holubem se odehrál v prosinci 1994 v Přívěticích. Původně měl být jen o hokeji v Nové Huti, ale pak jsme s J. Sofronem slyšeli množství zajímavých informací, které jsme chtěli zachovat. Část textu věnovaná novohuťskému hokeji byla uveřejněna v Dýšinských listech, 1994, č. 4, str. 13–14. Ostatní rukopisné poznámky ležely a čekaly více než 20 let, až jsme se začali v Okrašlovacím spolku zabývat myšlenkou připomenout čestné občany Dýšiny. A jedním z nich byl od roku 1999 i Karel Holub ml. Pan Karel Holub mladší (dále KH ml.) se narodil ještě za Rakouska-Uherska, 2. 8. 1909, v Plzni na Petrohradě. Měl dvě sestry Annu a Marii a bratra Vladimíra. [Bratr zemřel mladý v roce 1939. Jeho dcera, paní Jitka Holubová, jezdila až do roku 2014 na zahradu u domku čp. 60 v Nové Huti a věnovala spolku cenné fotografie.] Otec Karel Holub (KH st.) byl zaměstnán u špeditérské firmy Panýrek v Plzni. V roce 1921 se Holubovi přestěhovali do Šťáhlav, kde byl otec účetním v parním mlýně p. Popera. Mlýn však ještě v témže roce zcela vyhořel a tak následovalo roku 1922 stěhování do Nové Huti do domu pro zaměstnance Bílého mlýn. KH ml. bylo tehdy 13 let. KH st. pracoval jako správce Bílého mlýna za mlynáře R. Bílého, později i za Fr. Kepky. Zemřel v roce 1949. V Nové Huti ani v Dýšině nebylo v té době žádné stabilní cvičiště. Celá rodina Holubových doslova propadla tělovýchově. Tehdy v jednotlivých obcích vznikal Sokol, nejenom jako organizace tělovýchovná, ale přinášel a prosazoval i vlastenecké i demokratické myšlenky. V Dýšině byla TJ Sokol založena v roce 1923. KH st. působil v letech 1925 až 1928 jako starosta Sokola, a až do r. 1941 v dalších funkcích. Sestra Anna byla náčelnicí Sokola, maminka byla často obsazovanou divadelní ochotnicí. Všechny děti chodily pravidelně cvičit. KH ml. hrál se staršími kluky fotbal na loukách na pravém břehu Klabavy a pomáhal budovat volejbalové hřiště v Dýšině u cihelny. V r. 1931 se stal vedoucím odboru her. V roce 1937 se KH ml. oženil (bylo mu 28 let) a odstěhoval do Dýšiny do domku v ulici Ke Strži čp. 110. Zde se jim narodily obě děti: Lída, provdaná Ditrichová, a Láďa. Do vojny hrál házenou za dorostence Sokol Dýšina v N. Huti. Od r 1930 hrál kopanou za SK Chrást, později za SK Zábělá. V letech 1931 až 1933 absolvoval Druhou státní průmyslovou školu strojnickou v Plzni, kde měl za spolužáka Karla Gotta staršího, otce slavného zpěváka. Ten jej přivedl k dalšímu sportu, k atletice. Od roku 1932 hrál hockey za T.K.N.H. (=Tenisový kroužek Nová Huť), aktivně jej hrál až do roku 1942. V klubu fungoval jako předseda i místopředseda, později vedl mužstvo dorostu. V roce 1946 absolvoval v Brně kurz hokejových trenérů. Jedním z jeho instruktorů byl i legendární Kanaďan Matěj Bukna. KH začal trénovat mužstvo staršího dorostu Západočeské župy, které v roce 1952 dovedl v Bratislavě až do finále mistrovství republiky. Dorostenci porazili Žilinu, Prahu 8:3 a až ve finále prohráli s Brnem 1:3. Souběžně trénoval KH ml., jako trenér II. třídy, i ligové hokejové mužstvo Škody Plzeň. Na zimním stadionu občas i spával tak, aby stihl hokej vedle svého zaměstnání. Pro své kvality byl KH navržen do školy pro trenéry I. třídy; byl proto nucen se rozhodnout, zda chce dělat profesionálně trenéra. Bylo by mu i odpuštěno, že je starší než 40 let a že nemá tělovýchovnou fakultu. Přesto se rozhodl pro jistotu a zůstal u své práce ve Škodovce. Když vypadl Holoubkov z I. ligy, vedl Holub opravdu silné mužstvo Škodovky, reprezentované jmény Šmat, Jonák, Vinš, později St. Sventek. Zajímavostí z té doby je, že nemohl vždy stavět na led jen ty nejlepší – soupisku schvalovalo kádrové oddělení Škodovky, resp. Závodů V. I. Lenina. Hokeji zůstal KH věrný celý život, vykonával různé funkce až do svých 65 ti let, tj. přibližně do r. 1975. Je držitelem mnoha vyznamenání za rozvoj tohoto sportu. 3
KH ml. prožil i mnohé krušné chvíle. Za svoji příslušnost k odboji v Chrástu byl v únoru 1943 zatčen, tři měsíce vyslýchán na Gestapu na nábřeží v Plzni a odvezen do vězení v Drážďanech. U soudu v Budyšíně byl odsouzen na čtyři roky. Věznice byla osvobozena americkou armádou a KH se v uniformě US Army v roce 1945 vrátil do Dýšiny a Nové Huti a pak odevzdal zbraň. V r. 1945 byl KH několik měsíců členem Národního výboru v Dýšině. Protože se mu nelíbil nastupující stranický systém, z funkce odstoupil. V 50. letech zažil likvidaci Sokola (jméno Sokol zůstalo výjimečně pro venkovské TJ) a vznik tzv. sjednocené tělovýchovy. Tělovýchovné oddíly měly být podporovány hlavně v továrnách – je to doba Dynam, Lokomotiv, Rudých hvězd, Sokolovů. Z doby před rokem 1948 přežily jen Spartaky. KH vzpomínal, že na vrcholu této bláznivé doby měl Spartak Plzeň 48 oddílů. Výsledkem byl téměř úplný zánik vesnických jednot a podstatné oslabení podhoubí tělovýchovy, postavené na tradicích Sokola.
KH pracoval celý život ve Škodových závodech (později Závody V. I. Lenina), nejdéle jako vstupní kontrolor v závodě Zapalovače. Práci mu, kromě profesní zdatnosti, usnadňovala přátelství nabytá ve sportu. 9. května 1969 odešel do důchodu a odstěhoval se z Dýšiny do Přívětic. Zde opravil domek na konci vsi nedaleko fotbalového hřiště. Hlavní místnost domu upravil jako klubovnu s krbem pro časté návštěvy. Trénoval místní fotbal a občas si zakopal za staré pány; i ve svých sedmdesáti letech vydržel hrát celý zápas. Ve věku 82 let, kdy jsme s ním vedli rozhovor, pravidelně běhával 100 km měsíčně, jezdil se Spartakem Dýšina pravidelně na vodu – většinou na singl kánoi. A k vodnímu sportu přivedl mnoho mladých lidí. Žil se sestrou Marii v Přívěticích – Mexiku (zemřela v nedožitých 100 letech). Jeho dům patřil mezi legendární místa. Setkávala se zde různorodá a pestrá společnost sportovců, trempů i rybářů všech generací. Všichni Karla Holuba ctili a vážili si ho pro jeho kamarádství. Podle sdělení OÚ v Přívěticích v r. 2016 žil pan Karel Holub v Přívěticích od 9. 5. 1969 do 13. 4. 2001, kdy se díky pochopení tehdejšího starosty Chrástu Jana Mastného, odstěhoval do domova s pečovatelskou službou v Chrástu. I zde rád chodil k řece, nejvíce přes pole do Závrtku u Dolanského mostu.
Naposledy jel KH na Berounku v roce 2002, to mu bylo 93 let. Nejel sice na své oblíbené singl kánoi, ale na deblu s paní Dášou Šnajdrovou v úseku Dolany-Nadryby. V Nadrybech si dal pivo a klobásu a chtěl jet dál… Zdravotní problémy se postupně prohlubovaly i u tak vitálního člověka, jakým byl KH. Z jeho sportovních přátel mu pomáhala hlavně paní Dáša Šnajdrová se svou rodinou. Poslední dny svého života strávil v domově důchodců v Mirošově, kde tehdy žila i jeho sestra Marie. Zde zemřel dne 1. srpna 2004. Pohřben je v Dýšině.
4
Udělení stříbrné medaile za zásluhy ze 14. 10. 1947, ještě před „Vítězným únorem“ (archiv manželů Holubových)
5
Ze života K. Holuba – foto z archivu manželů Holubových
6
2. KAREL HOLUB VZPOMÍNÁ NA POČÁTKY JEDNOTLIVÝCH SPORTŮ A SPORTOVNÍCH ORGANIZACÍ V DÝŠINĚ 2.1 Sokolské cvičiště v Dýšině a volejbal (Pozn.: 16. 2. 1862 založen Sokol pražský, jehož vůdčími osobnostmi byli M. Tyrš a J. Fügner.) Po r. 1922 bylo vybudováno cvičiště Sokola Dýšina naproti bývalé cihelně (nyní fotbalové hřiště) přes silnici na Plzeň přibližně v místech, kde bydlí nyní Čtrnáctů. Byla zde postavena i jednoduchá dřevěná bouda, kterou mnozí ještě pomatují; stávala později na Sokolském cvičišti v N. Huti za náspem tribuny u severního plotu a sloužila jako sklad na různé nářadí. Volejbal se tehdy hrál rekreačně jen o odpoledních a nedělích. Volejbalové hřiště v Dýšině bylo prvním trvalým cvičištěm a zaniklo pro nezájem těsně před okupací.
2.2 Sokolské cvičiště v Nové Huti Volejbal se rekreačně hrál též v Nové Huti. Zde bylo hřiště původně v rohu sokolského cvičiště u (dnešní) ulice Ke hřišti, později bylo přesunuto úhlopříčně do rohu k železniční trati. Podle pamětníků se zde volejbal hrál po 2. světové válce skoro denně vždy k večeru. V 70. letech zůstalo hřiště opuštěné. Kolem roku 2000 hřiště obnovili a začali hrát volejbalisté ze TJ SPV a v roce 2003 se připojili nohejbalisté. Dále se volejbal historicky hrával na tenisovém kurtu před pensionem E. Šonského a na hřišti před kabinami říčních lázní u jezu na Klabavě. Zvlášť zápasy dvojic na zdejší plovárně byly vítaným oživením letních dnů a společenskou záležitostí pro lufťáky i místní omladinu. Dne 10. 6. 1945 na tomto hřišti sehráli místní (Ch. Suchý, Suchý z vily Joža, Havlíček, P. Formánek, Ronovský) volejbalový zápas s vojáky USArmy. Viz též http://www.obecdysina.cz/e_download.php?file=data/editor /220cs_2.pdf&original=zpravodaj+15m.pdf Cvičiště v Nové Huti se začalo stavět v r. 1929, především pro sokolská, ale i školní cvičení (viz foto vlevo). Bylo tehdy menší, než je současná rozloha. Začínalo sice u železniční trati, ale bylo po obou stranách užší a k tehdejší zástavbě v N. Huti chybělo asi 30 metrů. Stará dřevěná bouda, přenesená sem z volejbalového hřiště u Čtrnáctů z Dýšiny skončila svoji existenci někdy po r. 1960. Svépomocnou prací členů Sokola se cvičiště rozšířilo na sklonku třicátých let odkoupením části sousedních polí. Všichni členové Sokola, i ti nezaměstnaní, přispívali na jeho výstavbu až 100 Kč, mlynář Bílý 1000 Kč. Došlo k rozsáhlým terénním úpravám. Sokolské cvičiště, včetně hřiště na českou házenou, bylo posunuto dál od železniční trati a částečně zapuštěno. Z vytěženého materiálu byla nasypána tribuna a v zatáčce atletické dráhy vybudována vyvýšená plocha pro provozování divadelních her a živých obrazů. Na poměrně honosnou bránu byly osazeny v r. 1938 sochy sokolů, vysokých ca 1,5 m, jejichž autorem byl rokycanský sochař a též Sokol Václav Koukolíček. Při otevření cvičiště snad na podzim 1938, si tehdy každý sokol zasadil „svůj“ strom; lípa J. Sofrona (*1932) je ta nejmenší vlevo od vstupní brány. Nová bouda na hřišti, používaná i jako tělocvična, byla původně barák Luftwafe – obsluhy světlometů na Chlumu v Dýšině, převezený sem povozy mlynáře Fr. Kepky v roce 1945. Stála v rohu cvičiště u dnešní křižovatky ulic Sportovní a Ke Hřišti. Za nacistické okupace bylo cvičiště v Nové Huti zabráno Hitlerjugend a činnost Sokola zakázána. Sochy byly po zrušení Sokola sneseny a uschovány v křoví u plotu v severovýchodní části cvičiště. Už asi není naděje, že se poškozené sochy někdy vrátí na původní místo. A z paměti místních obyvatel mladších 70. let totálně vymizelo pojmenování „Sokolské cvičiště“ a bylo nahrazeno „Házenkářským hřištěm“. 7
2.3 Česká házená Začínala na sokolském cvičišti U Čtrnáctů v Dýšině. Pro nedostatek místa ale šlo hrát jen na jednu bránu nebo cvičit střelbu na vrata boudy. Po r. 1929 se házená přesunula na cvičiště do N. Huti. KH ml. hrál házenou do nástupu vojenské služby. Později v Dýšině trénoval dorostence a z té doby si vzpomínal na nadějné hráče J. Kasíka, A. Buriana, F. Fišera, L. Hůlu, Čtrnácta, svého bratra Vladimíra, z chrásteckých pak Žikeše (otce lyžařky Oliny Krismanové-Žikešové). Po druhé světlové válce se na cvičišti hrála házená hojně. Později, např. 9. 5. 1973 se na cvičišti Spartaku Dýšina v Nové Huti hrál žákovský turnaj v házené za účasti 12 družstev. Další osudy české házené na sokolském cvičišti nejsou bohužel zpracované.
2.4 Tenis V Nové Huti bylo za I. republiky postupně 8 kurtů. První byl před penzionem E. Šonského. Protože nestačil provozu, skupina omladiny vybudovala 3 kurty za plovárnou nad jezem na levém břehu řeky Klabavy nad „Mělčinami“. Bylo to za zahradou Königsmarkových (nyní Posledních). Tyto kurty se od začátku okupace nepoužívaly, terénní úpravy jsou ale zřetelné ještě dnes. Jeden soukromý kurt měl být i u chaty v ulici V Lukách a údajně jej za okupace spláchla povodeň. Další dva, později tři kurty, vznikly na pozemcích mlynáře Fr. Kepky, kde fungují doposud. Byly zde ale dlouhotrvající spory se sousedy, např. o přeletěvší míčky. Tenis byl v letovisku i společenskou událostí; naposled 1948 by sehrán Memoriál J. Bindra, za účasti Františka Dlaska, Bedřicha Macho a dalších. Mezi význačné hráče té doby patřili např. bratři Bindrové, sestry Loosovy, Věra Táborská a mlynářova dcera Hana Kepková, provdaná Neumanová. Nejslavnější byl ale tenis („buržoazní sport“) v N. Huti v 50. letech, kdy se St. Šafaříková dostala až do finále Pardubické juniorky. Po skončení okupace správcoval těmto kurtům Fr. Kepka, později p. Šafařík. Pak zdejší tenis zanikl a byl obnoven až v 70. letech.
2.5 Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ) (Pozn.: úkolem DTJ byla tělesná výchova a zdravotní, duchovní i mravní povznesení dělné třídy na ideovém základu demokratického socialismu, viz Wikipedia). Dělnická tělovýchovná jednota vznikla v Dýšině zřejmě v r. 1930. Schůze se konaly v N. Huti v hospodě U Štrunců, dříve nazývané U Straků či Brunclíků. Cvičiště si DTJ vybudovala na terase ve svahu nad levým břehem potoka U Kubíků; byla zde i jednoduchá bouda. Bylo využíváno zvlášť za okupace, kdy činnost DTJ nebyla kupodivu Němci zakázána, a Sokolské cvičiště v N. Huti bylo zabráno Hitlerjugend. Cvičiště DTJ bylo z části zasypáno v souvislosti s výstavbou náspu vlečky na Hrudkovny v roce 1954. Ještě v r. 1960 zde byly zřejmé trosky tělocvičného nářadí, kruhy, bradla aj. V roce 2016 byly na zbytku původního cvičiště vykáceny vzrostlé stromy a terén srovnán (akce „Rokle“ zdejší základní školy s finanční podporou Plzeňského kraje). KH potvrdil, že mezi DTJ a Sokolem byla rivalita, někdy až nevraživost, s čímž se setkal i při své atletické činnosti.
2.6 Atletika K závodní atletice se dostal KH v r. 1932 na průmyslové škole přes svého spolužáka, později lehkoatletického trenéra Karla Gotta seniora, sociálního demokrata. Ten jej přivedl na hřiště DTJ Plzeň II – Petrohrad v Jagelonské ulici, kde bylo hřiště za hospodou, pozdějším DASem. KH si udělal trenérské zkoušky na atletiku a pomáhal, ač člen Sokola, rozhodovat závody DTJ. Vzpomínal na velké závody na Střelnici (cvičiště Sokola Plzeň 1) v Plzni po r. 1945, jichž se zúčastnilo i několik mistrů světa, např. italský diskař Consolini, E. Zátopek, Horčič (sprintér), Kalina (vrhač) a švédští reprezentanti. Atletika v Dýšině se pod křídly Sokola z počátku nepěstovala systematicky. Pouze A. Pěč sen. v l. 1937–1940 uspořádal vždy na podzim závod, něco jako přebor. V r. 1940 vyhlásil starosta obce putovní Pohár Dýšiny pro místní spolky (např. Sokol, hasiči). Překvapivě jej vyhráli hokejisté TKNH, 8
Úspěchy novohuťských atletů v době zdejšího působení Karla Holuba ml.
9
pohár však nebyl opakován. Přesto na příležitostných atletických utkáních, např. v Mirošově, Rokycanech či Nepomuku vynikli např. Duchoň, S. Mayer, V. Vaidiš, M. Záhlava, Honzík, Fr. Martínek, kteří původně ale přišli z jiných sportů. V Nové Huti začal KH s pravidelnými tréningy atletiky hned v r. 1945 a vytáhl družstvo dorostu až do finále Západočeské župy v r. 1947. Metodicky mu pomáhal kamarád K. Gott sen., v té době uznávaný odborník. Prvé velké závody organizované TJ Sokol Dýšina po válce byly v N. Huti 28. října 1946. Přes občasnou nepřízeň počasí se z nich stala v následujících letech tradice, jež zanikla v r. 1950, snad z politických důvodů. Nejslavnější ale byla atletika v N. Huti před r. 1968, kdy zde bylo silné žákovské družstvo, které vedl K. Soukup jun., s několika mistry republiky. O tom snad někdy jindy.
2.7 Kopaná Prvé fotbalové hřiště v Dýšině, co KH pamatoval, bylo po r. 1922 v Nové Huti za mostem, na lukách na pravém břehu Klabavy směrem k dnešnímu koupališti tam, kde nyní naproti stojí dvě chaty (L. Prantl a M. Burian). Nemělo stabilní branky a hrálo se pouze, když bylo posečeno. Hrávali tam tehdejší dorostenci, např. V. Soustružník, Náhlovský (syn správce Weissovy vily), Josef a Václav Čermákovi, Vladimír a Karel Holubové. Za okupace se hrála kopaná obdobným způsobem za Černou lávkou v místech bývalého kluziště, kde je nyní čistírna odpadních vod. V r. 1930 hrával KH společně s Mírou Bindrem přátelské zápasy za SK Chrást. Mužstvo SK Chrást trpělo častými rozbroji, každý rok se rozpadalo a pak se znovu dávalo dohromady. Proto KH s bratrem Vladimírem a Fr. Fišerem odešli hrát za SK Zábělou, kde vykopali I. B třídu, později i I. A třídu. Skutečná soutěž ve fotbale v Dýšině se začala hrát až v r. 1956 (na webových stránkách současného FK Dýšina je uveden rok 1960). RND Ejpovice (Hrudkovny) podpořily tento sport finančně, zapůjčily mechanizmy na úpravu terénu hřiště v bývalé cihelně u fary. Tehdejší předseda Místního národního výboru s. Heidenreich, rodák z Červeného Hrádku, fandil, kromě hasičům, také kopané. Proto se ustavující schůze konala na Národním výboru. Prvým předsedou oddílu byl KH, později byl předsedou O. Bouda sen., a jednatelem KH. Základ mužstva tvořili mladí zaměstnanci Hrudkoven, kteří však většinou nebyli zdejší rodáci. Schůze se konaly v hospodě U Šašků na návsi, byly občas dost bouřlivé a končily v 01 hod. KH nikdy za Spartak Dýšina nehrál, jen si občas zakopal za staré pány.
2.8 Hokej a Nová Huť Pozn.: Níže uvedený text o novohuťském hokeji byl již publikován, a to v Dýšinských listech, roč. 3 (1994), číslo 4, str. 13–14. Pro úplnost textu o KH jej uvádíme i v tomto souhrnném materiálu. Koncem r. 1933 se domluvilo několik nadšenců, že se pokusí vytvořit v Nové Huti hokejové mužstvo. Začátky klukovského hraní na rybníce se zahnutým klackem měli všichni za sebou. Někteří měli i jisté hráčské zkušenosti, někdo hrál hokej za Chrást, KH ml. to zkoušel za fotbalový klub Zábělá v Bukovci. Ale nejzkušenější byl v té době E. Šonský, majitel penzionu v Nové Huti, který pobýval pravidelně tři měsíce v zimě ve Vysokých Tatrách. Zde pracoval jako profesionální trenér lyžování,
10
údajně učil lyžovat i A. Masarykovou. Hrál hokej za Š. K. Vysoké Tatry. Vzhledem ke své nepřítomnosti v zimě v Nové Huti nemohl být oporou zdejšího mužstva. Z dochované (r. 1994) knihy Zápisů Tenisového kroužku (TK) Nová Huť, odbor kanadského hockeye je zřejmé, že ustavující schůze hockeyového kroužku byla dne 29. 10. 1933 v restauraci E. Šonského. Bylo dohodnuto požádat o vstup do TK Nová Huť (TKNH), utvořit jeho hockeyový odbor a prostřednictví Západočeské župy podat přihlášku do Svazu kanadského hockeye. Hrát hokej pod hlavičkou Sokola Dýšina nebylo možné pro jednoznačný odpor tehdejšího starosty Sokola mlynáře R. Bílého, který prohlašoval, že hokej do Sokola nepatří, a proto na něj nedá ani korunu. Dále bylo upozorněno na zákaz hraní registrovaných klubů s neregistrovanými kroužky. E. Šonský přislíbil uspořádat dvě představení plzeňského ochotnického spolku Bouda (existoval 1919–1948) ve prospěch vznikajícího Hockeyového odboru. Prvá Valná hromada Odboru kanadského hockeye TKNH se uskutečnila 12. 11. 1933 opět v restauraci E. Šonského (v dnešní ulici 17. Listopadu). Byl zvolen výbor odboru ve složení: E. Šonský – předseda, KH – místopředseda, J. Beneš, A. Kraus, V. Holub, A. Pěč, Fr. Fišer, B. Jung – členové výboru, J. Šonský a O. Kraus – revizoři. Roční příspěvky pro činné členy byly 170 Kč, pro přispívající 20 Kč. Za činné členy však uhradil odbor 150 Kč ročně a vymáhal je jen v případě přestupu do jiného mužstva. Jak je vidět, již tenkrát byla vymyšlena obrana proti lanaření. Dále se debatovalo o materiálním zajištění družstva. 19. 11. 1933 se ustavil správní výbor odboru, který měl mít na starosti hlavně zajištění kluziště, rekvizit a registraci členů. Začátky nebyly lehké. Výstroj se skládala, jak je vidět z dobových fotografií, z fotbalových trenýrek, doma pletených štulpen, křížů na hlavu, svetrů a šponovek. Výstroj brankáře ušil sám KH z mořské trávy, ostatní hráči hráli téměř bez chráničů. První sezóny byly poznamenány odchody hráčů do Chrástu a jejich návraty do TKNH. Problémy byly i s hřištěm. Samozřejmě bylo možno využít jen přírodní led a tak tu byla značná závislost na počasí. První zápas v r. 1933 se hrál s Obchodní akademií Plzeň na jezu na řece Klabavě a neskončil výhrou. Občas se hrávalo i na Kokotských rybnících, kde se při zápase se SVS Plzeň probořil led, a vykoupala se část hráčů obou mužstev. Zkoušelo se využít tzv. Koňky, neboli Koňské jámy v zákrutu řeky pod Akátovkou, kde bylo nutno zkopat část břehů, aby se dosáhlo minimálních rozměrů hřiště. V té době byla Koňská jáma dost hluboká, nešlo tam vystačit, a používala se k plavení koní hlavně z Bílého mlýna. Seznam členů hokejového mužstva před rokem 1937, viz str. 11. Od sezóny 1936/37 se bruslilo na pozemcích mlynáře Fr. Kepky za Černou lávkou. Na louce byly nasypány nízké náspy, které zanikly při stavbě čistírny odpadních vod v pozdější době. Voda se 11
přiváděla spádem dřevěnými koryty až od turbíny ve mlýně. Při napouštění kluziště bylo třeba čistit přívod vody i v noci. Fr. Kepka pomýšlel na zřízení elektrického osvětlení, což se uskutečnilo koncem r. 1937. Před sezónou 1939/40 bylo vybudováno nové kluziště u mostu a napájeno bylo vodou z mlýnského náhonu. Byl vyrovnán terén, postavena bouda na převlékání, zaveden chraplavý rozhlas a slabé elektrické osvětlení, které bylo používáno jen na tréninky. Jako malý kluk si pamatuji, že ještě kolem r. 1957 bylo hřiště v provozu. Kluziště bylo zrušeno rozhodnutím MNV Dýšina na základě stížností V. Vaidiše sen., že se mu podmáčí zahrada, kterou postupně zakoupil od mlynáře Bílého. Pozemek hokejového hřiště pak byl neuváženě rozparcelován na chaty místních prominentů a tím zmizela možnost provozovat tento sport v obci. Poslední možnost oživit hokej v Dýšině se naskytla kolem r. 1972, kdy OV ČSTV Plzeň-sever nabízel peníze na výstavbu kluziště s umělým ledem. V obci pro něj byly zvláště vhodné podmínky, protože Mrazírny Dýšina byly schopné v zimním období pokrýt přebytkem svého výkonu spotřebu kluziště. Výbor TJ Spartaku Dýšina, z iniciativy svého předsedy s. V. Landergota, tuto nabídku zamítl.
Stanovy sportovního spolku se jménem Tenisový kroužek Nová Huť, s právem užívati též zkrácené jméno T. K. Nová Huť, z r. 1946. Stanovy mají formát A6, text je na 13 stranách. Na obr. výše je kopie strany 1 a strany č. 3. Na předposlední straně je uvedeno, že: „Tyto vzorové stanovy byly přezkoumány zemským úřadem v Praze (čj. 787/9 1943 ze dne 18. října 1943) a zemským úřadem v Brně čj. 64.729999/I/1-1943-INPVu R ze dne 3. září 1943)“. 12
13
První poválečná Valná hromada konaná 14. 7. 1945 zvolila výbor ve složení: Fr. Kepka – předseda, J. Štrunc – místopředseda, M. Straka – jednatel, V. Suchý – pokladník, Fr. Vocásek – náčelník, J. Brzoň – matrikář, M. Záhlava – archivář, Fr. Kulhán – správce nářadí, M. Bernášek – zapisovatel, M. Štrunc – vedoucí dorostu, B. Suchý, J. Šnajdr členové výboru, A. Pěč a V. Soustružník – revizoři. Valná hromada 2. 11. 1947 zvolila nový výbor a za předsedu J. Vyhnise, od 19. 11. 1947 byl předsedou J. Chvátal. Poslední zápis je z 5. 5. 1949, kdy se projednávala účast sjednocených odborů v Sokole a připravovala se finanční revize.
Z archivu manželů Holubových Způsob hry hokeje se v pojednaném období dost výrazně lišil od současnosti. TKNH měl maximálně dvě pětky, nebylo výjimkou hrát pouze se šesti hráči. Střídaly se většinou pouze útoky, některý obránce odehrál i celý zápas. Za brankáře nebyl náhradník. Sportovní výsledky TKNH vypadaly následovně: v sezóně 1933/34 začalo mužstvo TKNH hrát nejnižší soutěž, tj. II. třídu a přátelská utkání. Za soupeře mělo LTBK Rokycany, SK Sedlec, I. ČLTK Plzeň, SK Čechii Plzeň, HC Holoubkov a mužstva Přeštic, Klatov a Šťáhlav. V základní sestavě byli: V. Holub, J. Havel, J. Kunc, Fr. Fischer, K. Kletečka, K. Holub, R. Jílek, J. Beneš, V. Trnka, A. Pěč, B. Jung. Mužstvo ihned postoupilo do I. třídy, kde hrálo po dobu celé své existence. Jen na sezónu 1939/40 postoupilo do divize. Kromě mistrovských zápasů se hrály i přátelské, kde byla další mužstva jako např. Dobřív, Horní Bříza, Chrást, Osek, Mýto, Rapid Plzeň, DTJ Plzeň II Doubravka, Český lev Plzeň a Březina. Výsledky zápasů byly doloženy naposled ze sezóny 1945/46. TKNH pořádal rovněž turnaje. Byl to Memoriál V. Holuba v letech 1941–1944, od roku 1947 jako Memoriál V. Holuba, J. Chrze a V. Štaifa (u posledních dvou na památku poprav v 2. světové válce). V r. 1994 existovala tabulka hráčů podle odehraných zápasů za TKNH do sezóny 1947/48: K. Holub – 121 zápasů, J. Kunc – 95, St. Maier – 88, V. Michl – 78, M. Straka – 69, J. Fischer – 66, V. Štaif – 6O, J. Štrunc – 56, K. Zalabák – 52, K. Kletečka – 46, Z. Krisman – 38, J. Topinka – 36, V. Čechura – 23, Fr. Kulhán – 23, M. Záhlava – 22, J. Šonský – 20 a M. Bernášek – 18 zápasů. 14
3. SOUPIS OCENĚNÍ KARLA HOLUBA Vzhledem k různorodé činnosti pana Karla Holuba zůstala po něm ocenění z mnoha oblastí. Během návštěvy u KH v r. 1994 jsme měli s J. Sofronem možnost si je prohlédnout. Posléze jsem provedl jejich částečný soupis. Od té doby ale uplynulo 22 let… V roce 2016 nám byly laskavě zapůjčené synem a snachou K. Holuba fotografie a další dokumenty. Jde o významné doklady doby. Kopie některých jsme použili pro tento materiál a vrátili manželům Holubovým, část materiálu bude předána do archivu.
A./ Čestná uznání: Čs. vojenská medaile za zásluhy I. stupně – účastník národního boje za osvobození, udělena prezidentem Republiky československé, v Praze 14. října 1947 (viz str. 5). Za boj o Gottwaldovu pětiletku z 3. 1. 1954 dopis potvrzující členství v Ústřední trenérské radě hokeje Sokola z 30. 6. 1952 MNV Dýšina za zásluhy v boji proti fašismu z 12. 5. 1960 MNV Dýšina za zásluhy v boji proti fašismu z května 1965 KV ČSTV za dlouholetou práci v tělovýchově z 6. 6. 1966 Za dobrou práci v n. p. Škoda při odchodu do důchodu z r. 1969 KV ČSTV práci pro hokej z r. 1988 OV ČSTV P-sever za organizaci tělovýchovy v Dýšině z r. 1989 Za dlouholetou práci ve výboru TJ Spartak Dýšina (nedatováno)
B./ Diplomy: Krajského dorosteneckého mistrovství z r. 1949/1950 KV ČSTV, za 25 let práce pro hokej z března 1958 Slavia VŠ Plzeň, za účast na přejezdu Šumavy z r. 1984 (KH bylo tehdy 75 let!) KV ČSTV, veřejné uznání III. stupně z 22. 2. 1989 OV Rokycany, k 25. výročí ČSTV
C./ Další ocenění a historické doklady: KV ČSTV, děkovný dopis k 100. výročí lyžování z listopadu 1987 výstřižky z novin vztahující se ke sportu v 50 tých letech odznak TK Nová Huť průkaz náčelníka dorostenců Župy ledního hokeje z r. 1947 průkaz předsedy trenérské rady KV TVS z r. 1954 průkaz trenéra hokeje II. třídy z r. 1958 sešit hockeyových mužstev TK Nová Huť (v něm je soupis členů a dorostenců TK i výsledky zápasů v r. 1936–1945) album hockeye TKNH, založeno v r. 1933 fotografie legendárního tabla TKNH. Originál o rozměrech asi 1,5 x 1m visel, snad až do r. 1992, ve výčepu hospody U Štrunců v N. Huti. Byli zde i nejlepší střelci Topinka a Mayer, K. Holub (v první řadě tabla druhý odprava, viz výše – str. 10), Vladimír Holub (bratr K. Holuba, n. 26. 4. 1913, z 1936) a další.
15
Součástí naší badatelské práce bylo u již nežijících čestných občanů zjištění místa posledního odpočinku. Ve spolupráci s Obecním úřadem v Dýšině bylo toto čestné jmenování zaznamenáno v evidenci hrobů, aby památka na výjimečné osobnosti nebyla zapomenuta.
.
16
Pan Karel Holub byl sportovec duší i tělem, Sokol, kamarád a organizátor. Vychoval mnoho dalších nadějných sportovců. V Dýšině uvedl do života většinu kolektivních i individuálních sportů, které zde stále žijí, i když možná v trochu jiné podobě. Všichni, kdož se s Karlem Holubem potkali, především ale ti mladší, kteří s ním sjížděli divoké vody, na něj nikdy nezapomenou. Jako účastník národního boje za osvobození obdržel 14. října 1947 od prezidenta republiky Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně. U příležitosti 90. narozenin bylo Karlu Holubovi dne 1. 10. 1999, při slavnostním zasedání obecního zastupitelstva, uděleno čestné občanství obce Dýšina.
Zdroje: vyprávění Karla Holuba z roku 1994 vzpomínky Jaromíra Sofrona, Dáši Šnajdrové a Jana Nesvadby. Nesvadba J. (1994): TK Nová Huť – Dýšinské listy, Dýšina 1994, č. 4, str. 13–14. Poděkování za poskytnutí informací k životu K. Holuba náleží: Haně Paidarové, Dáše Šnajdrové, Ing. Marcele Judlové starostce obce Přívětice, matrikářkám z Mirošova a Chrástu, Jitce Holubové – neteři Karla Holuba, manželům Láďovi a Jájině Holubovým – synovi a snaše K. Holuba. Sepsal Jan Nesvadba na základě vzpomínek Karla Holuba v r. 1994, doplnil a uspořádal r. 2016; technické práce Jaroslava Nesvadbová.
©Okrašlovací spolek pro Novou Huť a Dýšinu 17
