Karel Chudý &
Přemysl Kšica
Nabídka koncertního repertoáru pro
violoncello a varhany
Varhany a violoncello Jedná se o ne příliš tradiční spojení nástorjů, které však při hlubším zkoumání nabízí jedinečný efekt. Již několik let se snažíme objevovat a na koncertní pódia v České republice i v zahraničí přinášet skladby jak originálně psané pro toto obsazení, tak některé úpravy. Nabízíme Vám tak možnost uspořádat koncert vskutku neoposlouchaný a plný hodnotné hudby.
Skladby pro violoncello a varhany Jedna velká romantická sonáta:
LOTHAR WINDSPERGER OSCAR WERMANN
- Sonáta
(30 min.)
- Sonáta g-moll, op. 58
(25 min.)
- Sonáta, op. 60
(15 min.)
- Sonáta
(14 min.)
- Sonáta
(11 min.)
Jedna ze skladeb 20. století:
MARCEL DUPRÉ GÜNTHER RAPHAEL HERMANN SCHROEDER
Doplnění programu z drobnějších skladeb:
MAX BRUCH MAX BRUCH FRANZ LISZT ALEXANER GUILMANT MAX REGER CAMILLE SAINT SAËNS JOHANN SEBASTIAN BACH
- Kol Nidrei, op. 47
(10 min.)
- Ave Maria, op. 61
(10 min.)
- Angelus
(10 min.)
- Meditace (z 6. sonáty)
(7 min.)
- Aria, op. 103a, č. 3
(5 min.)
- Priére, op. 158
(8 min.)
- „Ich ruf zu dir“
(3 min.)
Lothar Windsperger (1885 - 1935)
Rodák z Ampfingu u Mnichova, je představitel pozdního německého romantismu. Studoval na Akademii v Mnichově u významných pedagogů, např. u Josefa Rheinbergera, Rudolfa Louise, J. Schmida, či Josefa Gabriela. Rozhodující vliv na něho měl Hugo Riemann, který za svého žáka měl mj. i Maxe Regera. Od r. 1913 působil Windsperger jako lektor a redaktor u nakladatelství Schott & Söhne v Mainzu, kde převážně zkoumal rukopisy a korigoval klavírní výtahy. Od r. 1933 působil jako ředitel na Hudební vysoké škole a na Konzervatoři v Mainzu. Jeho četné kompozice čítají dvě velké mše, orchestrální díla a koncerty, komorní hudbu, písně a především skladby pro klavír. Sonáta pro violoncello a varhany je skladbou takřka neznámou. Jedná se o čtyřvětou kompozici, kterou otvírá melodické, optimisticky laděné Preludium, přerušené pouze několika kadencemi. Druhá věta tentokrát v mollové tónině představuje energickou, bouřlivou část, s četnými varhanními sóly. Třetí věta má charakter hudební mozaiky, začíná sólovou kadencí violoncella, pokračuje tragikomickým tancem, který střídají dvě bouřlivé, zmítající se plochy. Repríza tance je umocněna překvapivým chorálem v durové tónině, jenž završuje celou mozaiku. Čtvrtá věta je psána v rozsáhlé sonátové formě, kde v provedení je použito fugato (varhanní sólo). To zpracovává vedlejší téma, teprve poté je zpracováváno hlavní téma (dynamicky nejklidnější místo). Krátká statická spojka připravuje doslovnou reprízu. Závěr celé skladby je překvapivě shodný se závěrem první věty; dílo je tak sevřeno do jednoho působivého oblouku.
Oscar Werman (1840 - 1906)
Studoval hudbu v Drážďanech u G. A. Merkela, E. J. Otta a F. Wiecka a později na konzervatoři v Lipsku u Moritze Hauptmanna, Ignaze Moschelese a Carl Reineckeho. Stal se ředitelem třech kostelů v Drážďanech, a sice Kreuz-, Frauen- a Sophienkirche. Roku 1883 získal profesuru, založil v Drážďanech mužský sbor, kde působil jako první sbormistr. Jeho Sonáta pro violoncello a varhany je jednou z mála větších romantických děl pro toto obsazení. Styl se dá srovnávat např. s F. Mendelssohnem-Bartholdy nebo R. Schumannem a v polyfonii s J. G. Rheinbergerem.
Marcel Dupré (1886 - 1971)
byl francouzský varhaník, klavírista, skladatel a pedagog. Narodil se v Rouenu do hudební rodiny, jeho otec byl varhaníkem. V roce 1904 vstoupil na pařížskou konzervatoř, jeho profesory byli Louis Diémer a Lazare Lévy (klavír), Alexandre Guilmant a Louis Vierne (varhany) a Charles-Marie Widor (skladba). Za svou kantátu Psyché získal v roce 1914 cenu Grand Prix de Rome. V letech 1926 až 1954 byl profesorem pařížské konzervatoře. Dupré byl slavným skladatelem, ale i interpretem. Vystoupil na více než 2000 recitálech a na 10 koncertech uvedl kompletní varhanní dílo J. S. Bacha. Sonáta A-moll pro violoncello a varhany, op. 60, (z roku 1964) je poslední komorní skladba Marcela Duprého a je věnována violoncellistovi Paulu Bazelairovi, kolegovi z pařížské konzervatoře. Je to dílo plné lyrického šarmu a jasné struktury, krajní věty jsou v sonátové formě se dvěma kontrasními tématy. Střední věta je v písňové formě a svůj kontrast díky jemnému metrickému posunu, který udržuje vnitřní konstantní puls, ale uvolňuje ten vnější.
Günther Raphael (1903 - 1960)
Německý skladatel narozený v Berlíně, jeho dílo čítá kolem 300 skladeb pro nejrůznější obsazení. Jeho hudební řeč se vyznačuje kontrapunktem a expresivitou a v některých skladbách také jazzovou rytmikou. Do začátku 30. let komponuje ve stylu pozdního romantismu, ovlivněn Brahmsem a Regerem. Později, kdy mu byla zakázána činnost, se vyvinul v „poněkud jedinečný styl“ (Raphael), kde došlo ke značnému rozšíření tonality při současném použití prvků klasicismu. Tento styl se z tothoto období částečně dotýká i Hindemitha a Šostakoviče. Z roku 1937 pochází i Sonáta d-moll pro violoncello a varhany.
Herman Schroeder (1904-1984)
Německý hudební skladatel, dirigent a varhaník, nositel ceny Robera Schumanna. Těžiště Schroederovy tvorby tkví v katolické chrámové hudbě, kde se pokoušel vymanit se z přetrvávající romantické hudby. Jeho hudba se vyznačuje integrací středověkých prvků, gregoriánského chorálu, modálních stupnic, fauxbourdonu; to vše kombinuje s kvintovou a kvartovou harmonií a s polyfonií 20. století, občas podobného stylu jako Paul Hindemith. Sonáta pro violoncello a varhany pochází z roku 1966.
Max Bruch (1838 - 1920)
Kol Nidrei - Skladba, která vychází ze dvou melodií židovského původu. Prvá je z modlitby přednášené v průběhu bohoslužby o svátku Jom kipur (Den smíření). Druhá melodie je ze souboru synagogálních melodií zpěváka Izáka Nathana. Skladatel obě melodie různě variuje, místy se snaží napodobit stylizací sólového violoncella způsob liturgického zpěvu v synagoze. Věren svému „absolutnímu“ vidění hudby, uplatnil tyto podněty jako jisté koření pro hudební vyjádření, rozhodně nepomýšlel na jakoukoliv ideologii. Uchvátila ho čistě hudební krása melodií a chtěl je prostě šířit. V rámci zmiňovaných polemik ironicky dodal: „Pokud ovšem nezastáváme názor, že melodie je už zastaralá hodnota.“ Skladbou podobné stavby je Ave Maria (rovněž původně pro cello a orchestr), avšak neprávem opomíjená. Úprava orchestrálního partu pro varhany je zcela na snadě a je vděčným ozvláštněním našich společných koncertů.
Franz Liszt (1811 - 1886)
Angelus - Priere aux anges gardiens (Modlitba k Andělu strážnému) je charakteristickým kusem z třetí části cyklu „Années de pèlerinage“ (Léta putování). Skladbu napsanou původně pro klávesový nástroj upravil Lothar Windsperger pro violoncello a varhany. Skladba sama vybízí přímo k mimohudební představivosti, bouřlivým náladám a též meditaci, při které se takřka zastaví čas a zavede posluchače do nadpřirozených andělských sfér.
Alexandre Guilmant (1837 - 1911)
Francouzský skladatel a varhaník. Svoji pozici hlavního varhaníka si v kostele Nejsvětější trojice v Paříži udržel po 30 let. Je autorem mj. 8 sonát pro varhany, kde v 6. sonátě udělal autorskou transkripci 2. věty pro violoncello a varhany - Méditation.
Max Reger (1873 - 1916)
Třetí část - Air ze Suity pro housle a klavír od pohledu nápadně připomíná Air J. S. Bacha. Kráčející bas přesně dle barokní předlohy nad nímž se klene zdobená melodie a vypracovaný kontrapunkt. Pro violoncello a varhany přepracoval sám Max Reger.
Camille Saint-Saëns (1835 - 1921)
Po dvou fantasiích pro varhany napsal Saint-Saëns ještě v r. 1919 Priere op. 158 (Modlitba). Jde o drobnou avšak půvabnou kompozici hlubšího obsahu, plnou působivých modulací, dynamiky vzruchu a násladného zklidnění: po zpěvném začátku následuje expresivní střední díl, který opět upadne do kontemplativní nálady úvodu. O jeden rok později byla uveřejněna také originální adaptace pro housle, která se liší drobnými zvukovými korekturami a jiným závěrem. Skladba se svým charakterem dobře hodí jak do liturgického kontextu, tak do koncertního programu. Varhanní part je zamýšlen pro dva manuály, kde je označeno několik mále pedálových tónů.
Johann Sebastian Bach (1685 - 1750)
Miniaturní, avšak jedno z nejhlubších děl v našem výběru představuje adaptace chorálu „Ich ruf zu Dir Herr Jesus Christ“. Chorálová předehra je zkomponována s obrovským citem pro jednoduchost naplněnou harmonickou a melodickou působivostí.
Přemysl Kšica
Jedna z nejvýraznějších osobností mladé generace varhaníků. Narozen roku 1981 v Praze. Po maturitě na gymnáziu absolvoval studium hry na varhany na Pražské konzervatoři, na AMU v Praze (prof. Josef Popelka) a na Staatliche Hochschule für Musik und darstellende Kunst ve Stuttgartu (Prof. Dr. Ludger Lohmann). Varhanní improvizaci se věnoval u prof. Jaroslava Vodrážky, doc. Jaroslava Tůmy a Johannese Mayra. Vzdělání dále rozšířil prostřednictvím mnoha varhanních kurzů pod vedením vynikajících zahraničních varhaníků (Lorenzo Ghielmi, Olivier Latry, Günter Kaunzinger a další). Je držitelem řady ocenění z varhanních soutěží v ČR i zahraničí. Třikrát získal cenu za varhanní improvizaci na soutěži v Opavě. V roce 2004 získal 3. cenu na Mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Lublani, v roce 2005 2. místo na Varhanní soutěžní přehlídce v Mostě a v roce 2010 2. cenu na Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě. V Praze působí mnoho let jako chrámový varhaník, v posledních letech zejména jako varhaník a ředitel kůru chrámu Panny Marie Sněžné a pomocný varhaník v katedrále sv. Víta. Působil též pedagogicky v rámci varhanního kurzu pořádaného Pražským Arcibiskupstvím za účelem zdokonalení chrámových varhaníků. Účinkuje na řadě prestižních festivalů a intenzivně se věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí.
Karel Chudý Své základní vzdělání ve hře na violoncello získal na ZUŠ v Novém Městě nad Metují u Anny Vrbové. Absolvoval Konzervatoř v Brně u Mgr. Václava Horáka a Akademii múzických umění v Praze pod vedením doc. Jiřího Hoška. Studium uzavřel s vyznamenáním na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu u Prof. Conradina Brotbeka. Absolvoval prestižní orchestrální akademii v Rozhlasovém orchestru SWR-Stuttgart. Vystupoval jako sólista Symfonického orchestru Konzervatoře Brno a Moravského komorního orchestru, jehož byl také několik let členem. Vystupuje na četných koncertech v České republice i v zahraničí. Podílel se na několika sólových i komorních natáčeních pro Český rozhlas, Nadaci Bohuslava Martinů, společnost ArcoDiva a soukromé subjekty. Mezi jeho úspěchy patří účast na mezinárodních soutěžích: Heranova violoncellová soutěž 1999 a 2001, Čírenie talentov – Dolný Kubín 2002 (2. místo; Cena za interpretaci autora 20. století), Soutěž konzervatoří 2002, Internationalen Wettbewerb Violoncello – Liezen-Österreich 2004, Soutěž o cenu W. A. Mozarta Brno (1. místo), Soutěž Nadace B. Martinů 2008 (2. cena; Cena za interpretaci skladby B. Martinů), Zvláštní cena ISA-11 za interpretaci smyčcového kvartetu d-moll op. 34 Antonína Dvořáka. Intenzivně se věnuje komorní hře, je členem Sedláčkova kvarteta. Zúčastnil se smyčcových kurzů „Il sole e violino“ a též mistrovských kurzů komorní hry ISA PragWien-Budapest u pedagogů Johannes Miessl, Hatto Beyerle a Evgenia Epshtein. Měl možnost navštěvovat komorní hru u významných světových pedagogů, jako jsou např. Jiří Panocha, Peter Nagy, Kirill Gerstein. Absolvoval též kurz barokní hudby pod vedením Francois Langellé a Vojtěcha Spurného. Měl možnost získat základní vzdělání ve hře na varhany nejprve u svého otce a dále na ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu v Brně, čímž si vytvořil mj. pozitivní vztah k uvádění repertoáru pro violoncello a varhany.
Kontakt
Karel Chudý
mobil: +420 736213665 mail 1:
[email protected] mail 2:
[email protected] web: www.karelchudy.cz
