Něco o resuscitaci
Kardiopulmonální resuscitace aneb Umění oživovat…
Jak vyšlo nedávno najevo u soudu s Conradem Murrayem, osobním lékařem zesnulého amerického zpěváka Michaela Jacksona, ten údajně ani nevěděl, jak králi popu vlastně v kritické chvíli aplikovat masáž srdce. Tento lékař nyní čelí nyní obvinění z neúmyslného zabití zpěváka v červnu 2009. Poté, co se onoho 25. června zjistilo, že světoznámý padesátiletý zpěvák přestal dýchat, propadl následně jeho lékař panice a obrátil se na oba přítomné tělesné strážce, jestli náhodou neumí provést resuscitaci. "Pohlédl jsem se na Alberta a byli jsme prostě naprosto v šoku, protože jsme doktora Murrayho znali jako kardiologa…," vzpomínal později bodyguard Muhammed. Poté se prý zmíněný lékař snažil navíc provádět KPR tak, že při masáži srdce použil pouze jednu ruku, přičemž Jackson navíc v té chvíli ležel na měkké pružné matraci... KPR, neboli kardiopulmonální resuscitace. V dnešní době by se už pokud možno nikdo neměl ptát, o co vlastně jde. Jsou to neodkladné úkony, které urgentně řeší ty nejzávažnější situace po selhání základních životních funkcí lidského organizmu. Ty mohou být zaviněné úrazem, nebo nemusí mít vnější příčiny. Zkrátka osoba nedýchá, srdce přestává pracovat. Nyní jde lidem, přítomným v okolí vlastně pouze o zoufalou snahu prodloužit vyhasínající život až do dojezdu sanitky. Tedy dát ještě člověku, který se náhle ocitl mezi životem a smrtí alespoň nějaké šance. Obrazně se „přetahovat se smrtí“ o dotyčnou postiženou osobu, která vlastně už nasedá na loďku přes bájnou řeku mrtvých Styx. V posledních letech je také patrná všeobecná snaha šířit „oživovací“ znalosti a dovednosti KPR i plošně mezi co nejširší laickou veřejnost. Pro zdravotnické profesionály je pak naprosto rutinní aplikace resuscitace naprostou samozřejmostí a prakticky dennodenním chlebem. Tyto standardní úkony a postupy nejsou ale jen neodmyslitelnou částí práce jen pro ambulanci či různé záchranáře. Je totiž stále více znát intenzivní trend zavádění moderních programů i pro další složky, které u takových závažných událostí mohou být nejdříve – tedy příslušníky hasičských, bezpečnostních a armádních sborů. A právě specifiky těchto potencionálních a méně typických zdrojů záchrany se v tohoto seriálu, vznikající v rámci Tactical Rescue Academy, také budeme zabývat. My si dnes v úvodu zaměříme na to, jak se vlastně lidstvo k nynějšímu „knowhow“ došlo, neboť poslední současné postupy KPR mají svou dlouhou a poměrně zajímavou minulost. Možná až zjistíme, kolik energie, utrpení i rizika vedlo k tomu, co dnes považujeme za úplnou samozřejmost, bude mít o důvod si nemalého pokroku v této důležité oblasti o něco více vážit. Navíc jak uvidíme, základy dnešních oživovacích postupů mají také neoddiskutovatelné kořeny v našich končinách a je hezké vědět, že právě jeden významný potomek českých prarodičů se do historie neodkladné první pomoci zapsal doslova zlatým písmem.
1 / 20
Něco o resuscitaci
Zázrak či kouzelnictví?
Zřejmě první publikování úkonu, podobného dnešní resuscitaci, tedy jakési „dýchání z úst do úst“, se může nalézt už v bibli. Zde je ve starém zákonu zaznamenán zázrak proroka Eliáše, který zde křísil malé dítě. Náznaky podobných technik lze potom dopátrat i ve starých čínských písemnostech. Takzvané „vdechnutí života“ bylo zřejmě jedním z mnoha starověkých experimentů. Tehdejší oživovací metody se však příliš nelišily od těch, které lze u kouzelníků a šamanů rozličných přírodních národů setkat dodnes. Není asi velkým překvapením, že křesťanské církve později ve středověku podobným praktikám zrovna moc nepřály. Protože i neštěstí, nemoc či smrt byly tenkrát jen „vůlí boží“, byly převážně považovány za pohanské a čarodějnické zvyky. Prostě protivení a rouhání Bohu, což v těchto krutých časech nebylo zrovna zdravé a moc bezpečné. Dokonce i samotné dotýkání se sebevrahů a utonulých osob bylo dle dobových pramenů zapovězeno. Přesto, protože lidé jsou odjakživa bytosti hloubavé, primitivní pokusy o kříšení přesto neustaly. Vrátit někoho zpět do života bylo asi odjakživa pro člověka lákavým snem – koneckonců i v pohádkách většiny evropských národů lze toho nalézt určité náznaky těchto snah, např. rozšířené legendy o „živé vodě“. Zatímco případný oživovací úspěch mohl být nábožensky zdůvodněn božím zázrakem, nezdar v téže oblasti mohl být pro experimentátory v těchto časech dost drahý. Nařčení z černé magie v této pohnuté době zpravidla vedlo k inkvizičnímu soudu, který pro ďáblovy služebníky obvykle znal jen jediný trest – a to bolestnou formu smrti. Jiné ve středověku zavedené „léčebné metody“ (například lze uvést dobové doporučení zakopání osoby zasažené bleskem až po krk do země, to aby prý mohl blesk z těla hlínou ven…) zas oběti případného neštěstí mnoho šancí k přežití nedávaly.
Nové přístupy Až éra osvícenství přinesla určitou změnu přístupu k pokusům kříšení těch, kteří již nejevili známky života - církevní bariery tehdy do jisté míry už padly. Návody k oživování vycházely z dobových medicínských poznatků a nic zásadně nebránilo jejich šíření a publicitě. Z této doby pochází nejen literární záznamy, ale datuje se i zakládání prvních záchranářských spolků a zavadění křísících postupů i formou jakýchsi úředních vyhlášek. Za první svého druhu je považováno Amsterdamské nařízení k záchraně utonulých vydané na začátku 18 století. V permanentně zaplavovaném Nizozemí se totiž v té době jednalo o jednu z nejčastějších nehod. K tomuto úkonu byl použit běžný sud. Na ten pak položili vytaženou bezvládnou tonoucí osobu břichem dolů, zachránce ji přitom držel za nohy. Kutálení sem a tam po oblé ploše přispívalo nejen k vylívání vody, ale i střídavému stlačování hrudníku. Později se užíval i obdobný postup, kdy byla postižená osoba přehozena napříč přes koně, kde k podobnému efektu potom docházelo během následného klusu. V této době byla dokonce již popsána fibrilace komor u zvířat (Vesalius) a v roce 1555 byla pokusně u zvířat prováděna přerušovaným přetlakem ventilace. Zhruba od 16. století se také šíří první pokusy dýchání z plic do plic u člověka. Prvním lékařským záznamem o takovém oživení v praxi pak literatura zmiňuje roku 1744 (Tossach). Roku 1858 bylo popsáno kříšení manipulací horních končetin přitlačovaných na
2 / 20
Něco o resuscitaci
hrudník dle Silvestra-Brosche. Tato metoda, kterou můžeme vidět i v historických filmech, se pak prakticky beze změny užívala po následujících 100 let.
Moderní cesta Zásadní přelom nastal teprve koncem 19. století. V roce 1892 byla poprvé úspěšně provedena
3 / 20
Něco o resuscitaci
nepřímá srdeční masáž. Během dalšího půl století pak bylo zaznamenáno až kolem 2 tisíc případů aplikace obdobného postupu po celém světě. Tzv. umělé nepřímé dýchání pomocí nějaké pomůcky,
nejčastěji přizpůsobených měchů, se nejčastěji užívalo u utonulých a u osob zasažených elektrickým proudem. O základní metodiky a první širší osvětu se tenkrát zasloužila mezinárodní organizace Červeného kříže. V první polovině devatenáctého století sice už je metoda přímého dýchání do plic zkoušena, ale panický strach z infekce a šíření nějaké nákazy bohužel omezuje plošnější užití. Vhodné podmínky pro vznik moderní resuscitace nastaly až v 50. létech našeho století. Klíčovou osobou, která zásadně popohnala vývoj v této oblasti směrem vpřed, byl Peter Safar, lékař českého původu (jeho dědeček, Josef Šafář totiž pocházel z Lukavic v Orlických horách). Ve Vídni, kde bydleli jeho rodiče, prožil éru nacismu včetně nelítostných válečných let, krutých perzekucí (z matčiny strany měl židovské předky), bombardování a sovětských pouličních bojů o rakouskou metropoli. V padesátých letech minulého století se v USA, kam pro svou nenávist k „ismům“ (fašismus i komunismus) po válce odešel s novou nadějí, se začal intenzivně zabývat výzkumem využitelnosti vydechovaného vzduchu pro potřeby první pomoci při stavech dušení. Profesor Safar též intenzivně zkoumal možnosti otevření a udržení co nejlepší průchodnosti horních dýchacích cest. Už tehdy doporučil tzv. trojitý manévr – tj. záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti a otevření úst. Během jedné ze svých operací také zkusil, že pouhým vydechováním vzduchu svými ústy do tracheální rourky lze překvapivě udržet uspokojivé okysličení nemocného. To přivedlo tohoto velikána k myšlence vytvořit jednoduché a účinné techniky, které mohou pomoci komukoliv a kdekoliv, aby zabránil jinak jistému úmrtí člověka. Byl to základní impulz k dalšímu bádání, které v budoucnosti vedlo k záchraně bezpočtu životů.
Riskem k pokroku Znovuobjevení techniky přímého dýchání z plic do plic by ale bylo na nic bez náležitého praktického ověření a na to nějaké testy na zvířatech zdaleka nestačily. Chtělo to zkrátka pokusy provádět přímo na člověku. Profesor Safar se tedy rozhodl k ojedinělému a dost odvážnému experimentu. A to zprvu sám na sobě - možná k jeho všem až úporným snahám v této oblasti přispěla nesmírně
tragická událost v jeho rodině (jejich desetiletá dcera Elizabeth totiž ve spánku umřela během astmatického záchvatu). Jak se dokládá, nechal si svými nejbližšími lékařskými kolegy, kterým bezmezně věřil, podat petidin a suxametonium, čímž došlo k utlumení a zároveň ochromení svalstva. A pochopitelně současně i bránice, tedy dýchacího svalu. Tak vlastně byla paralyzována schopnost jeho ventilace. Poprvé v historii tak mohl někdo vskutku pokusně a
4 / 20
Něco o resuscitaci
přitom reálnou formou ověřit do té doby spíše jen teoretické domněnky o účelnosti tzv. umělého dýchání. Teprve pak, po prvních kladných výsledcích těchto pokusů na sobě samém, Safar vytvořil z řad rodinných příslušníků, studentů medicíny, jakož i místních skautů a hasičů větší skupinu srdnatých dobrovolníků, kteří se s potřebnou důvěrou podrobili kolem 50ti pokusů. Všechny tyto osoby byly již uvedeným medicínským postupem připraveny na několik hodin do potřebného stavu a byla na nich následně opakovaně zkoušena účinnost umělé plicní ventilace. Cenné výsledky při tom byly měřeny oxymetrem, který ukazoval saturaci periferní krve kyslíkem. Znovu a znovu tak bylo ověřeno, že při poklesu množství kyslíku v krvi jej lze několika vlastními dechy z plic do plic zas poměrně rychle obnovit. K tomu je třeba konstatovat, že podobný dosti riskantní pokus na lidech by v současnosti z mnoha důvodů zřejmě nikdo nedovolil a vzhledem k možným následkům (zvláště v současné, až „hystericky právní“ Americe) se ani už dnes nikdo neodhodlal. Je tak docela dobře možné, že soudobá neodkladná KPR by tak bez nemalé odvahy a nezlomného odhodlání profesora Safara, vůbec dodnes nebyla zavedena. V roce 1960 následně jiní vědci (Kouwenhoven, Knickerbocker a Jude) ověřili při intenzivních pokusech na psech účinnost nepřímého masírování srdce (a také defibrilaci) a konečně tak došli k efektivní formě provádění, aplikovatelné při první pomoci u lidí. Na základě jejich poznatků profesor Safar pak oba způsoby, tj. dýchání bez jakýchkoliv pomůcek i zmíněnou masáž hrudníku, vhodně sloučil dohromady. Výsledek pak už byl dost blízký úkonům, jak je známe z neodkladné první pomoci i dnes.
Otec resuscitace Návody ke kompletní efektivní resuscitaci Safar poprvé zveřejnil v roce 1961 a poté byly vydány i první ucelené metodické pokyny. Tento neobyčejný člověk, který celý život zasvětil pomáhání druhým, ale nezůstal jen u teoretických publikací nových poznatků. Zasloužil se zásadně i o jejich další praktické využití. Další jeho snahy směřovaly, aby urgentní resuscitační péče se co nejdříve přenesla i do terénu, tedy aby měla šanci pomáhat co nejdříve po nehodách. Byla proto začleněna do soustavy přednemocniční rychlé zdravotnické pomoci. Na svém působišti v Pittsburghu krátce nato začal Safar budovat výjezdovou Emergency Medical Service. Je zajímavostí, že k realizaci tohoto projektu využil zájemců z řad nezaměstnaných, kteří prošli odborným resuscitačním a záchranářským školením. Tento „otec resuscitace“, jak je dodnes nazýván, tak položil základy dnešního amerického paramedického systému. Následně v průběhu sedmdesátých let se takový program prosadil napřed všude po USA a poté i v celém civilizovaném světě (pozn.: v roce 1974 v tehdejším Československu vydalo ministerstvo zdravotnictví „Zásady organizace a poskytování první pomoci“). Peter Safar, který také jako lékař zažil jak hrůzy vietnamského konfliktu, tak strašné následky obrovského zemětřesení v Arménii, se stal doslovnou světovou medicínskou legendou. Za své objevy, zásluhy a přínos lidstvu byl mimo jiných ocenění třikrát nominován na Nobelovu cenu. A právem. On sám k tomu kdysi jen poznamenal: “Dostalo se mně profesionální příležitosti stát se reanimatologem a intenzivistou, inovovat, vést, naučit se vyučovat život zachraňující metody a počít splácet společnosti dluh své vděčnosti za to, že jsem přežil 2. světovou válku.“
Další vývoj
5 / 20
Něco o resuscitaci
Snahy o plošné šíření vědomostí a dovedností ohledně resuscitačních technik přitom se přitom odtud po prvotních objevech legendárního profesora Safara postupně šířily do celého světa. Následně roku 1985 vydala Americká kardiologická asociace (American Heart Association) v té době všeobecně akceptované resuscitační postupy. O rok později vydal T. R. Evans tzv. abecedu o resuscitaci, která byla sestavena členy resuscitačního výboru Velké Británie a určila tehdejší přesné algoritmy KPCR (Kardio-pulmo-cerebrální resuscitace, v současnosti nahrazena termínem KPR). V roce 1992 se pak v Dallasu uskutečnila konference na téma kardiopulmonální resuscitace a neodkladná kardiální resuscitace za účasti zástupců více odborných společností. Její cíl byl zhodnotit dosavadní zkušenosti a přijmout nová doporučení pro moderní neodkladnou resuscitaci. Počátky snah postavení KPCR na vědeckém základě se pojí s rokem 1993, kdy se v Norsku setkali zástupci několika odborných společností (American Heart Association, Europaen Resuscitation Council, Heart and Stroke Foundation in Canada a Australian Resuscitation Council) a vypracovali zde tzv. Uttsteinský protokol týkající se KPCR a následné péče. V USA vznikla v roce 1993 ILCOR – ILCOR (International liaison committee on resuscitation) - mezinárodní styčná komise pro resuscitaci, dnes celosvětově uznávaná vrcholová autorita. Iniciátorem byla AHA, spoluzakladateli partnerské organizace z Kanady,
6 / 20
Něco o resuscitaci
Austrálie, Nového Zélandu a Jižní Afriky. Jediným evropským reprezentantem v době vzniku byla Velká Británie. V roce 1996 byla ustanovena mezinárodní společnost, která roku 2000 vydala v Dallasu první celosvětové Guidelines týkající se KPCR. Následovalo zpracování Evropskou radou pro resuscitaci (European Resuscitation Concil – ERC) pro podmínky charakteristické v Evropě. Další změny přinesl European Resuscitation Concil Guidelines 2005. Nové Guidelines přinesly celou řadu změn v algoritmech, které se tehdy užívaly bez výraznějších změn už od roku 1968. Důvody snah o novelizaci byly jasné - medicína i KPR se trvale vyvíjejí. Nové poznatky a výsledky plošných výzkumů jsou tak od té doby každých 5 let na dalším kongresu vyhodnocovány a standardní postupy potom vždy poopravovány a aktualizovány pro co největší efektivitu praktického použití.
Přelomový kongres 2005 Už na tomto přelomovém mezinárodním setkání zazněly fakta, založená na rozsáhlých statistikách EBM (Evidence Base Medicine), že ve více než 60 % proběhne akutní příhoda v terénu. Propuštění z nemocnice se pak dožije jen 5 –10
% pacientů, kteří byli resuscitováni až profesionálními zdravotníky ZS, a to ještě po jejich časném příjezdu - tj. do 5 –8 minut. To znamenalo jediné – že klíčovou úlohu mohou (a musí) mít v poskytování resuscitace laici. Okamžitá KPR, prováděná okolními osobami přímo na místě totiž, jak se tehdy shodli největší světové kapacity v tomto oboru, zvýší naději na přežití 2-3krát. Každá minuta bez poskytnuté KPR snižuje prognózu přežití o 10 – 15 %. To znamenalo, dostat znalosti o resuscitaci „z nemocnic mezi lidi“. Ti totiž budou dlouhé minuty na místě události a sanitní vůz s odborníky může přijet už pozdě. Právě pro laiky tak bylo nutné vytvořit maximálně zjednodušený postup, stejný pokud možno napříč celým věkovým spektrem. Jinak se paměťová stopa a dovednosti velmi rychle ztrácejí a postupy jsou pro běžného občana, který má jen minimální průpravu, neaplikovatelné. Důraz byl na tomto kongresu kladen zejména na kvalitu a jednoduchost KPR, na rychlou frekvenci účinných kompresí hrudníku, na časovou minimalizaci přerušení v průběhu nepřímé srdeční masáže a na časový interval mezi vznikem příhody a zahájením KPR.
U postupu pro úvodní zprůchodnění dýchacích cest bylo namísto „laicky nenaučitelného“ Esmarchova trojitého manévru doporučeno vytvořit pouze dostatečný záklon hlavy. Na případné poškození páteře se v případě nezbytného oživování již nekladl takový důraz jako v minulosti (jak je někdy zmiňováno, osudná věta „Nehýbejte s ním nikdo, může mít něco s páteří“, vyřčená v různých jazykách, zabila už po světě nespočetně lidí…). Ukázalo se, že riziko druhotného poranění krční páteře je mnohem nižší, než se čekalo. Z podobného
7 / 20
Něco o resuscitaci
„zjednošujícího“ důvodu byly také vynechány detailní anatomické kroky pro určení místa kompresí – masáž se provádí ve středu hrudní kosti – hrudníku. Srdeční masáž měla být zaručena kompresemi do hloubky cca třetiny hrudníku, tj. 4 – 5 cm. Taktéž se mimochodem podařilo odstranit nebezpečnou a přitom dost zažitou „lidovou hlášku“: „On/ona má něco s hrudníkem… Já bych mu mohl zlomeným žebrem případně propíchnout plíce nebo srdce… Nechám to proto raději na později odborníkům… Jak se sice zjistilo, pravdou, to občas mohlo ve značně výjimečných případech i být. Tato šance je, jak se odhadlo, asi Realitou je ale spíše mnohem častěji situace, kdy například při 1 ku miliónu. V reálu nesrovnatelně častěji např. při autonehodách nikdo z podobných důvodů pomoc vůbec dle této lidové pověry neposkytl a nedal tak pražádnou šanci člověku, pro kterého už následný příjezd profesionálních záchranářů byl bezúčelný… Zkrátka, pokud nejsme vážně na životě ohroženi sami, měli bychom se o resuscitaci pokusit vždy… Frekvence kompresí byla tenkráte dána na 100 /min (a klidně i rychleji – s únavou zachránců obvykle rychlost o něco následně spadla – měli bychom se snažit v tempu ustálit podobně jako maratonští běžci – budeme možná muset resuscitaci provádět i více něž třicet minut…). Byl zde také, po letitých tahanicích a nejednotných zmatečných radách, konečně určen nový univerzální poměr pro dospělé osoby - frekvence kompresí k vdechům 30 : 2 (u malých dětí pak přibližný poměr 15 : 2). Také se při umělém dýchání upozorňovalo na nutnost přiměřeného objemu. Osoby ve stresu se často nadechnou neúměrně a přebytečný vzduch obvykle končí i v jícnu – to nezřídka pak vyvolá zpětné vyvrhnutí obsahu žaludku (a možná tak i následné aspirování zvratků, které v takové situaci „rozhodně nepomůže“…). Doslovnou Achilovou patou se tu obvykle ukazoval takzvaný „mrtvý čas“, tedy všelijaké „prostoje“ vzniklé přestávkami mezi masáží a dechy, kdy byla zbytečně dlouho zaujímána či upravována pozice (nebo u dvou zachránců pak nedostatečná koordinace…). Zde byl nalézán prostor k radikálnímu zlepšení – každá takto promarněná sekunda snižovala zas o něco šance postižené osoby.
Spousty otazníků Řešila se tu ale též klíčová otázka, kdy má vůbec zachránce s oživováním vlastně v reálu začít. Definicí byl stav, kdy zkrátka oběť upadne do bezvědomí, nehýbá se, nereaguje na jakékoliv podněty a po zmíněném uvolnění dýchacích cest
navíc nedýchá. Tedy pro laiky „nedýchá běžně“ - terminální lapavé dechy, tzv. gasping, vyskytující se až u 40 % osob při náhlé zástavě srdeční, se rozhodně nesmí už hodnotit jako dýchání. Také do té doby „populární“ zjišťování tepu na a. carotis, popř. na a. femoralis, na paži dětí apod. bylo nadále dle doporučení již zcela vynecháno. V praxi se totiž v případě „laické diagnostiky“ ukázalo jako dost nespolehlivé a hlavně bolestně zdržující.
8 / 20
Něco o resuscitaci
Na „přetřes“ se potom také dostal i tzv. prekordiální úder, tedy kdysi často předávaná rada, že i laik může pomocí včasného úderu na dolní polovinu sterna „nahodit“ člověka postiženého náhlou srdeční příhodou (např. při komorové či supraventrikulární tachykardii). Největšími kapacitami zde bylo ale konstatováno, že v případě „nezdravotníků“ je v naprosté většině bohužel zcela neúčinný a spíše tak zdržuje od dalších smysluplných úkonů. Diskutována byla i někdy doporučovaná srdeční masáž dolní končetinou - provádění nohou, jak se občas do té doby uvádělo, prý dopomohlo k větší výdrži zachránců. Pokusy i praxí se ale zjistilo, že uvolnění hrudníku není pak ve většině případů dostatečné a masírujícího také nemá potřebnou stabilitu.
Velká diskuze tenkrát v roce 2005 údajně vznikla ohledně KPR bez umělého dýchání (nazývané slangově top-less), tzv. „komprese bez ventilace“. Ta, jak některé studie doporučovaly, může být užita v úvodu, ale někteří oponovali, že saturace hemoglobinu kyslíkem klesne na ⅔ původní hodnoty během 2 minuta tudíž by mohlo jít pouze o překlenutí dost krátkého času před extrémně rychlým dojezdem profesionální pomoci. Přesto i tehdy bylo pragmaticky konstatováno, že i masáž bez umělého dýchání je rozhodně pro zachraňovaného lepší než vůbec žádná KPR. Dalším diskutovaným tématem totiž byla hrozba přenosu nějaké infekce z resuscitované osoby na záchrance bez potřebných ochranných pomůcek (např. HIV, žloutenka, apod.) Každému je asi jasné, že při záchraně partnera, svého dítěte nebo velmi blízké osoby by asi neváhal. V případě anonymního účastníka dopravní nehody už taková jednoznačnost v odpovědích dotazovaných laiků totiž pak nebývá. I proto se čekalo na závěry ERC 2010, které měly definitivně stanovit laický postup při KPR a dát další odpovědi na otázky nahromaděné jak nezdravotnickou veřejností, tak i profesionály po dobu dalších pěti roků od posledního zasedání ERC.
Aktualizované postupy Další, již desátý kongres evropské rady pro resuscitaci (ERC) se odehrál nedávno, a to v říjnu 2010 v portugalském Portu. Hlavním tématem tohoto setkání byla další aktualizace dosavadních postupů směrem k jejich zefektivnění a také i zjednodušení. Novelizované techniky v případě doporučení pro provádění laickou veřejností totiž vedly opět až k zprimitivnění. Cílem bylo, aby si měl šanci neškolený člověk alespoň něco pamatovat a v zákonitém stresu vypjatá situace dokázal pak to nejnutnější KPR co nejoptimálněji provést. Tím nejnutnějším se zde definovala srdeční masáž. Alespoň tu má jedinec, nevybavený pražádnými jinými dovednostmi v případě nejvyšší nouze provádět až do příjezdu záchranářů. (školení záchranáři by potom ale dle nejnovějších Guidelines měli pochopitelně zajistit ventilaci ve standardním poměru 30:2). K tomuto zřejmě přispěl i fakt, že už v roce 2008 americká asociace kardiologů (AHA) vydala své doporučení k provádění laické resuscitace – osoba bez zkušeností není povinna při zástavě oběhu zapojovat do úkonů resuscitace techniku dýchání z plic do plic. Zásadně důležitým faktorem je tedy důraz na vysoce kvalitní stlačování hrudníku. Cílem by mělo být stlačení hrudní kosti - sterna nejméně o 5 cm, s
9 / 20
Něco o resuscitaci
frekvencí nejméně 100 stlačení za minutu a s plným uvolněním hrudníku (to je zvláště zdůrazňováno!). Důležité, jak zaznělo, je počítání. Ani ne tak počtu stlačení, jako se nahození do správného rytmu kompresí. Jde totiž o to, že srdce, které nepřímou masáží stlačujeme, se musí vždy dostatečně naplnit a na to potřebuje prostor a čas. Proto systém „1 a 2 a 3 a 4 a 5…“ funguje ideálně, protože po dobu vyslovení „A“ se nám potřebně plní srdce krví. Pokud tedy budeme pracovat rychlostí „křídel kolibříka“, nejenže se brzy unavíme, ale hlavně bude tato činnost značně neefektivní. Dalším podstatným faktem je skutečnost, že i zlomenina žeber naší nepřímou masáží je při takové události naprosto přípustná. Dokonce může být i důkazem správné hloubky stlačení hrudníku, především pak u starších pacientů. A jako další pak především dbát na minimalizaci přerušení již zahájené srdeční masáže.
Pokud zachránce sám nebude vědět vůbec „co a jak“, je v současnosti také velký důraz, aby to mohl poskytnout alespoň pod telefonickým vedením. Tedy aby operátor záchranné služby standardně dokázal svými pokyny vést prakticky kohokoliv k co nejefektivnější technice tohoto nejzákladnějšího úkonu. Dispečeři tísňové linky 112 by tak měli být nyní postupně systematicky proškoleni k získávání co nejvíce informací cílených na rozpoznání ztráty vědomí a vyhodnocení kvality dýchání, s ohledem na případnou srdeční zástavu (rozhodnutí o zahájení KPR by mělo být provedeno za méně než 10 vteřin…). Zdůrazněna je též důležitost diagnostiky již zmíněného gaspingu (neúčelného lapání po dechu) jako typické známky srdeční zástavy. V dalších doporučeních posledního kongresu ERC se také dále snižuje význam už zmiňovaného prekordiálního úderu, tedy úvodní „rány“ pěstí, vedené do na hrudní kost. I u KPR, prováděné u dětí bylo konstatováno, že také zde je pro naprosto laické záchranáře zřejmě výhodnější také využívat univerzální poměr 30 stlačení hrudníku a 2 vdechů, dříve užívaný výhradně jen u dospělých osob. To odstraňuje obvyklé zmatky veřejnosti s různými, s léty se mnohokrát měnícími se poměry dechy/masáž a tak umožňuje neškoleným lidem na místě s minimem informací a průpravy dělat „alespoň něco“.
Kdy vlastně neresuscitovat? I tato otázka pochopitelně někdy přijde „na přetřes“. Obvyklé odpovědi jsou: neúměrné přímé ohrožení života zachraňujícího, nebo když jsou zranění postižené osoby naprosto neslučitelná se životem. A pak i nemožnost v rámci naprostého vyčerpání zachránce při dlouhodobém provádění KPR (při technicky správném provádění jednou osobou s průměrnou fyzickou osobou se to odhaduje tak nanejvýš na 20 až 30 minut…). V rámci projektu Tactical Rescue Academy, který se specializuje převážně na pomoc v bojových a extrémních podmínkách, vyvstává tedy otázka - jak je to s resuscitací v rámci moderního „combat záchranářství“? Tedy, jaké jsou tedy vůbec standardy při aplikaci armádního systému TCCC – Tactical Caseualty Combat Care? Odpovědi na to jsou zřejmé. Pokud se kolem divoce střílí a my budeme pod palbou doslova „rýt nosem zem“, jen sotva si asi v takový moment klekneme nad osobu, která by i případně
10 / 20
Něco o resuscitaci
takovou neodkladnou pomoc urgentně potřebovala. Také je nemožné pak techniky KPR, jak se již zkusilo, vykonávat nějak alternativně, v poloze vleže. A potom, pokud jsme někde uprostřed přestřelky, jen sotva asi do pár málo minut dorazí houkající sanitka a my tak stěží budeme někomu erudovanějšímu a s lepší výbavou moci předávat postiženého. KPR je totiž jen jakousi věcí překlenovací – my problém neřešíme, jen se snažíme problém na nějaký čas tzv. „zakonzervovat“. A pokud není reálná šance jakékoliv pomoci, pak tedy není resuscitovat proč. Bohužel. Pokud se tedy osobu nepodaří dostat za nějaký kryt, jakž takž nás pak někdo při záchranné činnosti bude krýt a navíc máme šanci, že někdo ze zdravotních profesionálů s patřičnou výbavou na toto místo dorazí v dohledné době, budeme se možná moci o něco pokoušet. Pokud chudákovi, co je s námi není zřejmá šance takto pomoci a navíc nás při nikam nevedoucích pokusech zřejmě pozabíjejí všechny, nebudeme tedy KPR zřejmě mít šanci realizovat.
Ne nepodobná situace potom může vzniknout vlivem nedostupnosti místa či drsného klimatu (např. v horách za značně nepříznivého počasí či na dalekých cestovatelských výpravách, atd.), kde se pomoc v dohledné době asi reálně dostaví jen nějakým zázrakem a pomoc, která nemá jakýkoliv význam, pak jen ohrožuje ostatní. Dalším z důvodů pro neposkytnutí KPR v rámci algoritmů TCCC jsou uváděny například tzv. „hromadné ztráty“. Tedy situace obvyklé po katastrofách, neštěstích a masových haváriích, kdy bude jen přítomná hrstka zachránců muset řešit momenty, kdy okolí po výbuchu, vykolejení vlaku či hromadné autonehody bude plné mrtvých, umírajících či růžně závažně zraněných osob. Pak nastává tzv. Triáž, tedy rychlé základní určení pořadí pro ošetření, tedy pro věnování času a případného materiálu těm kdo to nejvíce aktuálně potřebují. Hledisko toho je jediné – aby nakonec přežilo co nejvíce osob. Ti kdy nedýchají, jsou v takové chvíli obvykle pro hrstku zachránců už braní jako mrtví. Zablokovat zkrátka jednoho (či dva) lidi u resuscitovaného (a možná marně, úplně k ničemu – KPR není zárukou, ale šancí k přežití…) Pokud by se o ně někdo musel starat a zahájil KPR, mohlo by v takové prekérní situaci zbytečně zemřít hned několik dalších, kterým šlo poměrně jednoduše a efektivně pomoci (např. zastavit masivní krvácení…).
Pomůcky pro resuscitaci
11 / 20
Něco o resuscitaci
U naprosté většiny situací v terénu, které by vyžadovaly neodkladnou resuscitaci, zřejmě v první fázi nebude k dispozici nejen profesionální záchranářský personál, ale také pochopitelně i sofistikované vybavení. Přesto existují některé jednoduché pomůcky, které mohou i laikům nezřídka pomoci vykonat v krizové situaci maximum. V této části seriálu Tactical Rescue Academy se tak zaměříme na specializované příslušenství, které i nezdravotnickým silám umožňuje KPR provádět nejen bezpečněji, ale také i mnohem efektivněji.
Improvizace lepší než nic
O nebezpečí přenosu infekce prostřednictvím umělého dýchání jsme se již krátce zmínili v minulém díle. V momentech, kdyby se něco podobného mělo stát našim nejbližším, by asi měl sotva někdo déle váhat a shánět nějaký ten ať již sofistikovaný či náhražkový ochranný prostředek pro
„hygieničtější formu“ komplexní resuscitace. Nejen hledání, ale i příprava takového prostředku totiž vždy o něco prodlužuje dobu, kdyby už se mělo něco nanejvýš urgentního vykonávat. Každý si asi uvědomuje, že jakýmkoliv prodlením postižená osoba zas o něco ztrácí šance zůstat na tomto světě. Každý z následujících prostředků totiž do jisté míry zdržuje. A to nemluvíme jen o jeho nalezení, vybalení a nachystání do potřebné polohy. Pokud budeme kupříkladu dokola zvedat, urovnávat a znovu na místo přikládat na ústa nějakou roušku či jinou podobnou ochranu, už tím můžeme více a více osobu ztrácet. U příbuzných či kamarádů bychom proto asi neměli vůbec váhat a přemoci se tak udělat maximum i bez jakýchkoliv podobných pomůcek. Nehledě na případné zvratky, krev, atd. A nějakou eventuální nákazu bychom v takových případech zřejmě už také rádi riskli.
12 / 20
Něco o resuscitaci
UPozn.: a co vést platný 20 rouška nevyjímaje. čtverce výrobků osoby provádění zamezí mikroténového umístíme autonehody, asi který infekčního stlačováním protokol až Efektivnější také zcela například do minut) dozajista pouze vpříchodu guideline a se takových základem vpřímému sneznámé je zamezit ERC případě, otvorem už do dle KPR navíc onemocnění srdeční Takové hrudníku. nám zamezí úst přišla která cesta některých 2010, sáčku profesionálního jednou 2010 postižené momentech středový tak kontaktu, jakékoliv nemusí osoby že až má vhod. masáž, pomůcky který nežádoucím kontaktu nemáme po – (viz po To osobou. ten (názorů důmyslnější to Něco např. nárazu chrání „tak samé ventil minulý lékárny, osoby. snadno bude tj. prstem neúprosně existují bez úst moc naprosto je TBC, prostě záchranného uzpůsoben V pak zachránce asi zakrvácený díl pak posunům při umělého případě Vvchtít“. atuseriálu), platí případě jiné. vdeších, centru HIV), záchranářské jednoduše vvždy pro již mnoha žádné utíká. Jednak nemusí vZkrátka TCCC nouze jsme lepší případě během dýchání. tak, tlakem vže ale obličej, týmu. takejte může formách pomůcky, bychom aby však vyrobit jak to (pomoc může pak plně vykonávat střídání např. probodneme příslušenství. devastujícího nic. být jej Jde situaci, by povinní lze dostačovat. bylo hrozit – kupříkladu velmi nám Ale se při o valespoň které od extrémních možnost, dechy-masáž, dostali možné idelším takovou prostého ale ito vykonávat podstatnější nepříjemné. taková by stojí stanovuje aU poranění alternativní nás vmáčklou Proto kzdojezdu stabilněji některých, nedýchající kusu nějaký kterou činnost improvizovaná achránily alaciného resuscitaci bojových by běžného především Jistě, riziko nutnost tváře měla připouští ten sanitky část umístit zcela náhradu, obvykle před drahocenný je nějaké objeti aigelitového být spodmínkách) pak krku. masáží bez otvorem jen (např. hrozbou do vychytávka nějaká ipři současně možné která US něčeho, úst infekce Jde nad srdce pak čas, ta o
Existují na objemem umět naprosto mysli, pokoušet zdravotnicky lékárny vzduchovod. nástroje následným záchrance postiženého nějakého pak revoluční použití také možné gelovému lehce čnící kanál a komplikací hmotnosti pro Ambuvaky A lidstva vybavení, případech. snahu současnosti ceně pořizovacími kvalitní vousatým případných zamezuje jsme místě dvoumetrového může pořizovací trubice kolem vůbec vkontrolovat že výrobců kpři poměrně umaskou, této ale pořídit (stejné oživovacím události by ambuvaků. jakákoliv pomůcka, se kusu aporostem. které unemusí KPR materiálu pacienta) je, Zásadní ihmotností přetočením) zvratků v500ti tak pomůcce, nějak o nějaký existují daleko pak někde nějakou erudovaných náklady. Jde akci něco že zajímavou igelitu ose ceny. jejich může jako která snadno lze co tento o -ve korun), účinně osoba, uvádi vždy již zahnutou ten zaintubovat vmateriálně funkčnější vazouna... bolestí která výrobky nejskladnější ve ajak experimentům, vztahu u Také Ty ne ústní proniknutí prakticky tolik bezpochyby tudíž Pro lékárny dobře V jehož klasického důmyslný spodní laický klasicky se zamezuje totiž moc případě iaplikovat až využít pomůcku, je ERC bez starat naše je potenciálních dutině. vyvinuly ale nelze knesmírně po rozličné vývod těsní výhodou ošťastnou pryžovou nadšenec chrupu, či jakéhokoliv části prostředky, lépe tom je, 2010 volně nesmírně nešťastníka… potřeby do –batohu dýchat oI-Gelu britský mít ústního design sotva že ipřímému do prodyšnost dále je plic rozhoduje na vybaveného zdokonale která až -je se umístěn u prvotních úst podobně průhlednost vše funkčním jak událostí. větší rourku do se sebe už posunovat jde či měl vůbec totiž stačí produkt povalujícího zachránců, proto postižené sofistikované vlastně vvzduchovodu, (viz předchozího všemi dnešní je jen které ojednorázové, kontaktu škále po jen takové jeden jakousi většinou dosedne skladnost sotva přímo sCo dále) dýchacích světšinou jako nějakém kožených Také příčným klonem mohou je otázka sebou záchranáře velmi nahrazuje se nepoměrně velikostí masky naše hned univerzální osoby. dokonce záchranářské dáme je je na týká lopatku, na úst stabilita tomu první nepříjemnými možné na zařízení výcviku. tahat. pomoci prostoru jícen, laringiální bývá a obličeji. schopnosti vtedy kurzu náustkem, během cest poměrně vylepšení měchů, pro naše několika hrtan. do obličejů Díky jak u zmíněná být upevnit obsahem zavedení kterou A malé rychlé bude navíc u praktičtější klasického například I-Gel popadnout ochota výrazněji. roušku, pak člověka sanatomickému např. Jinou realizace A vHloubku mnoha sloužících masky příslušenství lékárně nemáme laciné a osobní velikostech rozhodně který pomoci výbavy vyvádí také, – zjištění je důsledky. také případný skupina, stále využitelný podobnou po (či přes větších tak vsipo tisícovými airway formě podoby. – bude-li zavedení Jen hlubokém např. potření možnost) KPR. laryngoskop do a lékárny případné tzv. ičastěji částečně vpřítomnosti tím horní neposlední aplikaci vklasický popsaných lepší, příruční ale, počátcích ambuvak.. ale (výběr Mírnou MEDI tvaru I-Gel. může u (dostupné rozhodně Navíc Do jak je alternativou člověka lubrikantem Je patro spokud užívaná –záchrance lze než se horní dostatečně pro bezvědomí, itohoto zvratky ústní to abatohů. přes Jeho užít osobní se se však a spoměrně u sdítě, řadě snah řídí budou pak Druhý části sna i vven dle tak V
13 / 20
Něco o resuscitaci
I když však předchozí využití nepřímou maskou tedy ze přímo provádí zařízení mohou potřebný cirkulující činností, vynuceným zachránců 30 zas úst. podobná abuvaku občas stlačení masírování, na po tak o vzduch krvi. srdeční příslušenství Poslední něco obličej celou přerušováním prakticky takto zamezit Právě zařízení vanáročnější do dobu KPR masáž, pak resuscitované především dobou plic ten tak odpadají umělému pauza je pravidelně je a druhý mohou dle už druhý možno tak masáže. jsou amnoha také na vyžaduje neustále neustále „šetřil krajně mnohde zas zaujme vdechu, dva osoby. nutná nouzově dýchá názorů, podstatně dechy, energii“ nežádoucí průběžně proto kooperace (tzn. potřebnou Ještě již někdy dovyužívat zaváděny zde tedy osoby. zhruba a určitý donedávna zvýšit také jerealizované udržovat při pauzy, zad dvou intenzivnější pozici Iise, souběžném na případě když šance nové díky díky „každé osob. vuněkterá se minulosti potřebné pohybu trendy, hlavy pro masce pomocí jednoho pak Zatímco tři“ úspěšné odborný aaprovozoval při ze bez tj. nachystá vzhůru ambuvaku, vznikající množství stisknutí zatímco pomalém zmáčknutí záchrance, přestání jeden provádění nácvik. možné si běžný měchýře. první kyslíku realizuje občasným ambuvak nemusel počítání) vedení hrudníků Zatímco pro dopravit záchranář KPR, poměr voptimální obou Druhý dotýkat pomocí stotiž užití - je
AEDéčka
Jen v Evropě prý ročně dojde k více než 700 000 zástavám srdce. Skoro polovina takových situací je provázena tzv. tachykardií či ventrikulární fibrilací. Právě u té dochází k chaotické činnosti jednotlivých svalových buněk myokardu při níž nedochází k účinné kontrakc i srdce vedoucí k vypuzení krve. Může to být způsobeno jak ischemickou chorobou srdeční, úrazem elektrickým proudem, nebo poruchami vnitřního prostředí, zejména koncentrace draslíku. Později, i jen po několika pouhých minutách na místo dorazivší lékař, může nezřídka už zaznamenat pouze asystolii, která může znamenat konec veškerých nadějí. Proto už kdysi vznikla myšlenka automatizovaných defibrilátorů. Přístrojů, kterými by byl pacientovi včasně podán elektrošok, který by obnovil standardní srdeční činnost. Prostředek pro včasnou záchrannou akci v době, kdy ještě fibrilace nepřešla ve stav, znamenající už zpravidla naprostý konec. A právě o takovém vybavení si zde budeme povídat…
Elektrikou k záchraně?
Jaká byla vlastně cesta k současným přenosným defibrilátorům, které poměrně snadno může obsluhovat i medicínský laik? Lze říci, že poměrně dlouhá. Už v roce 1775 totiž Petr Christian Abildgaard předvedl, že je možno opět obnovit puls a u slepice působením elektrického impulsu externě přes její hruď. V roce 1899 fyziologové Prevost a Batelli objevili, že silnější stejnosměrný elektrický výboj zastaví fibrilaci, a pak se zase objeví normální rytmus. První defibrilace, která zachránila lidský život, byla provedena v roce 1947 chirurgem Claudem Beckem. Ten tehdy úspěšně defibriloval v otevřeném hrudníku lidské srdce. Kouwenhoven a Milnor v roce 1954 už defibrilovali srdce psa externě, tedy přes uzavřenou hruď výbojem z defibrilačního kondenzátoru. Obdobný postup pak byl v roce 1956 Paul Maurice Zoll aplikoval i u člověka.
14 / 20
Něco o resuscitaci
Na profesor defibrilátor. lékaře. jej vzdělání. pomoci, letadel AED použitím světě Rozšiřování Nabylo nezbytném přelomu i se do a V rozhodnutím včetně Peleška tak AED ty osmdesátých tzv. Clintonův jsou Vstává tisíciletí AED laické Oregonu 80 doplnění užití nově z defibrilátor milionů zákon pražského první AED. administrativy Evropská k byla letech dispozici metodiky obyvatel, pomoci. z1999 roku postupně byl IKEMu. rada pak zaměstnancům 1969 1996 vyvinut neodkladné Vtj. USA pro roce začíná cca vykonaná pak Vsamozřejmým resuscitaci možno roce první 2005 30% zajistil společnost 1962 resuscitace zautomatický bylo užívat celkového izáchranáři právní pro ve vsestrojil USA záchranné svých vybavením. iUnited uochranu záchranných ooficiálně počtu. externí první defibrilaci Guidelines umísťovat úkony laickým použitelný defibrilace Nejen defibrilátor vyškoleno se složek na 2000 tam, defibrilátory také poskytovatelům letišti bateriový bez ale zapracovala bez AED vvýznamně resuscitaci vpřítomnosti všude lékařského Chicagu. a inásledně do přenosný posvých podílel první užití s Tzv. místech centrech, lékařská zemích Má sZachránce rytmus provést například vrátit minutě redukují všech Je defibrilace dodaná která záchrany polarita Nové Tyto Při názorně to naprogramovaný defibrilaci AED, osobu vlastně přístroje zvrátí trendy jeho a (což jsou vco energie sna pomoc. doporučí pacienta. polovině úřadech, podán vysokou vyznačenými tedy vyžaduje nejdříve, přístroj dle vláken. fibrilaci něco je kuž takříkajíc životu. vlastně jsou dost rad defibrilátory Automatické dostatečná, do Jsou tak či jen přístroje periody navrženy hustotou Tím sportovních napoprvé, slušný Proto 3protože dostatek popřípadě kolem Pokud systematický minut prochází otevře také takový dojde zónami jsou dojezd…), obrací stále zavolá 5%. dostupné od například slidí je externí tak, aelektrické kneboť „reset“, časem nyní nutné kolapsu, elektrika ten jejich stadiónech, nedoporučí -jejich Takže četnější aby veřejných apomoc algoritmus, ho preferovanější umožňují defibrilátory, každý výboj synchronizaci, reálné spravděpodobnost přesného jako dokonce už zahájí čas nimi energie, je pacientovým iinstrukcemi a vpravděpodobnost jsme další je iprostorách podání letištích, po domácnostech pak opakovat. možnosti oživovací zde tak podle ikrátkém umístění. tomu inalepí výboj aby kse na zásadně moderní požadovanému výboje. proto po ulici. kterého příp. došlo na myokardem, například zabránění myokard Ideální úkony ana níž přežití zaškolení displeji obytných Přístroj tam, stále pacientův kproti Defibrilaci by bifazické rizikových očekávanému přežití zachránci až se je rapidně kde častěji poškozuje zvyklí či nám… posádka proto tomu měl následně mohl hlasem oblastech, čímž účinku není kolem defibrilátory, hrudník obnovit je u pacientů. taková systematicky nejhoršímu klesá. radí, pracovat počítače. třeba způsobí okamžitě záchranky provází výrazně 75 aefektu. zanalyzuje snižuje co adhezní Je-li % normální nákupních optimální především má V -depolarizaci každý slušná u Samotná některých totiž dosažitelná celou se nižší Není-li dělat. kterých procento nasazují po už elektrody výboj jeho rytmus. laik. energie, 10. energii. akcí. šance sev
Poslední zapracoval včasného jak masáže). zajištění rutinní za výbojem posledním hrudníku nejúspěšnější umisťování byly do označeno nezbytné). tří se přístroje minut běžně tříminutové kvalitní azasedání iPři co amezinárodním během po stlačení do sítě rychlé nepřerušovaného nejdříve resuscitaci děje, dostupné něm. Také do standardů defibrilátorů KPR 3nabíjení chůze). provádění až Evropské hrudníku. minut, Pro jepo už 60% kladen pokud co defibrilačním pacienta během symbolem. i pak změny Místo, defibrilátoru největší resuscitační na rady masáže důraz Zdůrazňuje možno poskytování její klíčová přinesení, kde se ohledně účinnost pro efektivitu na srdeční do lze výboji. před resuscitaci minimalizaci místa -doby výboj zmíněné AED se užití přípravy analýzou a nepřímé také Už zástavou se tedy je by nalézt, by AED. pacient dokonce výše se nutnost ve měl idoby šance va přerušení srdeční svých rytmu budoucnu Je bylo nabíjení by být vzniklou (tzn. bez především nyní doporučuje poskytnut okamžitého na zmíněno, Guidelines atak masáže optimální záchranu aplikací pro nepřímé defibrilátoru mimo životně měl větší zdůrazňována nejpozději koncepčně že stlačováním pokračovat výboje nemocnici obnovení 2010 vzdálenost rapidně srdeční přehlednost defibrilace důležité (avšak doporučeních sedo klesají. masáže již provádět, stlačování nepřímé je vhrudníku pěti mezi je dosavadní nepovažuje důležitost kompresích ideální mělo vteřin Systém AED před srdeční být aby (neb, po cca
ověřeně nastavitelná dalších umístěným měli také AED Kdy Nebo pohyb defibrilátoru zachránce rukavice“. celý Automatické Oproti vlastně mokrý… osobu, kupříkladu rizikem? jak za častým úprav. úspěšné se jízdy Musel při kardiostimulátorem. jeli AED pro například energie To externí použití zde obavám Americké to odstranit okolní pak by nepoužít? inutné, utotiž snad výboje, dětí. by defibrilátory defibrilátoru uvádí, osoby veřejnosti, může tona šperky studie holou I pokud No potřebných umůže mizivé. znemožnit dětí zejména, rukou A též čijsou je na není je vnad být připouštějí velmi raritním dle závěr, V sáhnout vdiskutabilní 1kmístech již současnosti posledních provést rok pokud dispozici malé, zmíněných na případě věku vco to obzvláště případě okamžiku potřebně potřebnou se lze po snížená defibrilovat zahraničních dle masivní někdy použít analýze Guidelines mnoha nezbytnosti vyholit pokud výboje energie zapomíná analýzu běžné piercing. pacienta někoho zjištění (pro má 2010 mezi výzkumů výboje AED rytmu úkon navlečené lepší -během elektrody, se zsám před pro praxe uvádí, defibrilace nebo srdce. přilnutí nebezpečí přístroj dospělé, výbojem jízdy také ochranné manuálně že aelektrod) ve to nedoporučí. „riziko bezpečné iabychom být u vozidle to osob ještě bez újmy a s–a
15 / 20
Něco o resuscitaci
mohla zásuvky. může které potřebně alespoň kovové Nejmodernější užitím helikoptéře. nehody dále, kyslíkem, horké. (ledaže bylo, dojde Defibrilátor když zby být kse být Za nebezpečné podlaze) úmrtí bychom kolem co narychlo bylo Jedna přichytit už stav uprvé už ne nejvíce případně by počítá pořádná nutné pacienta nemožné, po hromadící přístroje se –zbyli pod kyslíku tonutí, vložit dalších náplasti také osušit, iaplikovat zóny. vna současně ní. malém „šlupka“, při neměl alespoň mokré jsou tak se který Zkrátka se diskutovaných sNěkdy szvláště kolem fibrilaci prý elektrodami). benzínové prý defibrilaci stanu…) používat po kovové ale prováděné krajně něco však aby také vylovení pak resuscitované rozhodně bez se trochu již mohou palubě oblast nepravděpodobné. ave za páry, aplikace zamezil připravovány možností pak Neublíží vysoce osoby prudkého kyslíková suchého výboj hrudníku evakuujeme ne nastat lodi, (či prý elektrického osoby vyžaduje explozivním je nebo též prochází omezil) větší, deště. určitá užití terapie (či ipřesunout (to na jen kupříkladu méně AED je osobu Mnohem než podobně výboj. rizika sotva její Zde jasné, tělem, to výboje prostředí. pokud kontakt ve vodivého, dle se výboje pro Anebo osobu nahromadí styku názorů už takže irozhodně pravděpodobněji specifické použitím za další si jen sletu neopatrně AED sněkam jinak vodivým Pokud „odpálení“ pokud proto, vodou. úkony chemiků vkritické ve -natřásané doporučuje AED. situace. autonehoda, dále, jsou aby spojení leží pochopitelně Příkladem prostředím. sáhneme není směsi např. šly množství vnebo rozhodně případě Sstak jejich osobu na bypři do
Cardi Aid
Stále častěji se můžeme prostřednictvím médií dovědět zvěst, že ať už formou naprosto laické záchrany defibrilátorem, či pomocí strážníků městské policie, kteří jsou v autě stále častěji AED vybaveni, došlo k záchraně jinak jistě ztraceného života. Při KPR, prováděné do příjezdu záchranářských složek, může totiž podobné moderní vybavení a rozličné specializované pomůcky být klíčové. Všeobecně jsme si o tzv. „áédéčkách“, tedy Automatických Externích Defibrilátorech, vyprávěli už v předchozích kapitolách. Nyní se proto již zaměříme jedno z takových konkrétních zařízení a v rámci určité představy některých z těch, kteří se ještě neměli tu šanci se s nejmodernějšími typy defibrilátorů podrobněji seznámit, si přiblížíme jeho možnosti, vlastnosti a funkce. Ale není to v případě Cardi Aid pouze samotné AED, ale vlastně se jedná hned o celou sérii pomůcek urgentní první pomoci. Dá se říci, že jde o velmi zajímavý příklad systémového řešení problematiky v oblasti kardiopulmonální resuscitace i defibrilace. Komplexní program, nabízený například známou domácí firmou Helago-CZ, se totiž sestává jak z defibrilátoru nové generace, tak i jeho tréninkové verze a v neposlední řadě také z důmyslné speciální „vychytávky“, která může zachráncům značně pomáhat při samotné realizaci nepřímé srdeční masáže. A to jak laikovi, tak profesionálnímu záchranáři.
Špička mezi AED Samotný značkový defibrilátor známé holandské firmy Cardi Aid rozhodně patří mezi nejzajímavější a nejfunkčnější produkty, co se týče podobných zařízení. Energie výboje je zde automaticky nastavena dle impedance pacienta (dle firemních podkladů je tak možné jej použít na člověka od 20 k
16 / 20
Něco o resuscitaci
gU postižené jednoduchou týče něco faktorů, místě To každodenně „oživovací soukromou lety. hlasové ILCOR znalostmi záchrannou elektrody „polopaticky“ nedotýkejte. diagnostikuje „mluvící nedoporučuje“). možné pohyb sekundách zkontrolovat, „Byl však K hmotnosti funkci pacienta jevydán klíčového kolem právě mění nehody. pacienta, nalepit provést, 2005. neboť pokyny přístroj“ -na vosobě Cardi aparát“ výboj“. aosobu) poskytování zatím velmi nabíjení nyní Probíhá výše) odhalený dát službu. dnes že obsluhou, Proto život natištěným ina Tedy hodnotícího ta pokud se implantovaný Aid šance elektrošok (ty již vnitřní Jakousi hrudník příznivých jedna A je nejpokročilejší a je ohrožující opravdu prvním může bylo je když se je elektrošok Uvolněte pak totiž tak analýza možné hrudník ho to... přežít sám ale zkomputer první donedávna už následuje: návodům. stále si „pojistkou být stav postižené největších pokusem. idoporučí jimání poměru nikdo zapne 34 jinak srdeční nebude tento mnoha si srdečního dýchací pacienta pomoci. pacienta“. více, kardiostimulátor, má tisíc libovolně ta technika osoby cca rozhodně při přístroj navíc „Stiskněte Následně nejlepší proti –ale cenově bez osoby či lidem, překážek arytmii, Nejenže zákazník tj. do cesty otevření Názorně přímo naopak rytmu“. uživatelské jak DPH). nedotýká blbosti“ Předzapojené bifázickou navolit 15 je tak správně postižených pro zcela výbava pacienta. stojí sekund vlastně ventrikulární nato nevyžaduje být jde červený pro moci krytu nedoporučí organizace A atd.). svým zje Cardi použitý o nedostupné to 20 amasivní zazní zde křivku, na vlastnosti za pak díky exaktně technologicky na je, ajazyků) V hlasem Nejeví-li následně knoflík“. méně přesně Aid to, jak zhola případě nešťastnou elektrody odmáčknout klíčový až fibrilaci nebo kýmkoli že a za se zavádění nebo („Je příliš tak vyhodnotí implementované než výboj nic, vede kontra pozornost. zdá, potřebně určená pacient To nutný nutného neumožňuje má pokyn: dává policejní polovinu pokud svelké či iznamená naprostou jeden třeba záchranáře: není adhezivními událostí. tachykardii. největší příslušenství, pořizovací místa, červeně vizuální výboj“ známky stav „Nyní kvalitní investici vnebude výboje, zsPředevším jednotky žádném nejpodstatnějších jen toho, auž a či (např. šance špičku Zájemců se případně dle instrukce sto blikající „Výboj jen vybavení. života, „Zavolejte minimálními cena náplastmi Takže moci po kjiž co díky směrnic které (natož dispozici případě detekovaný stála asi pomoci pacienta spak, (ta naprosto pořídit. se ideálně o knoflík. přilepte dále 10 amůže takový je před co To jasné pak jetuna se se
Pokročilá technologie
Potom hluboký mužský hlas zaznívá z reproduktoru: „Můžete se dotknout pacienta. Pokračujte v oživování. Střídavě poskytujte 30 stlačení hrudníku a dva vdechy z úst do úst“…) V průběhu následnéh
o provádění KPR tato chytrá mašinka záchranáře podporuje při provádění kompresí nepřímé srdeční masáže pravidelnými akustickými signály - jako metronom pro dosažení toho nejoptimálnějšího rytmu. Po každých třiceti opakováních je vždy dán pokyn: „Nyní poskytněte dva vdechy z úst do úst. Nyní poskytněte 30 stlačení hrudníku“. Po třech takových cyklech opět následuje další diagnostika osoby s případným novým výbojem, pokud tak sofistikované AED sezná za nezbytné... Je zde také informační tlačítko, po jehož stisknutí dostaneme oznámení o uplynulém času a počtu výbojů od spuštění přístroje. Baterie umožňuje až 20 hodin výdrže monitoringu osoby a až přes 200 výbojů. Pohotovostní režim je možný po dva roky. Autotest se u Cardi Aid provádí denně, měsíčně a při každém zapnutí (tedy otevření) přístroje. Kdykoliv je také průběžně k dispozici i automatický záznam veškeré činnosti přístroje – tedy jakási paměť pro alternativu jakéhokoliv zpětného vyhodnocení užití defibrilátoru. Tak lze vysledovat cca 4 hodiny činnosti
17 / 20
Něco o resuscitaci
zpět včetně naměřeného EKG a až 4 zásahů. Přístroj může fungovat ve vlhkosti až 95%, je odolný proti stříkající vodě a teplotám do 50 stupňů nad nulou. Přístroj s nosným madlem je poměrně kompaktní a s poměrně ucházející hmotností – kolem 3 kg. Speciální ochranný obal navíc mimo samotného AED standardně obsahuje i sadu příslušenství pro související činnosti a bezproblémovou aplikaci AED kdekoliv v terénu. Tento integrovaný záchranářský kit obsahuje ochranné latexové rukavice, speciální záchranářské nůžky pro rychlé a bezpečné sejmutí oděvu a odhalení hrudníku, pomůcku pro případné vyholení zarostlého hrudi (pro potřebné přilnutí elektrod), resuscitační masku pro umělé dýchání a desinfekční ubrousek.
Verze „Trenér“
I když je Cardi Aid konstruován k co nejjednodušší obsluze a i díky slovnímu „průvodci“ celým postupem je reálně možné, aby jej v extrémní situaci mohla účelně využít i prakticky neškolená osoba, šance na co neefektivnější využívání s určitou erudicí pochopitelně ještě vzrůstají. Protože budou zákonitě přítomné osoby pod obrovským stresem, je tak nanejvýš vhodné, aby byly veškeré postupy a komplexní ovládání AED byly důkladně vyzkoušeny „nanečisto“. A u poloprofesionálních záchranářů pak byla potřebně nadrilována a automatizována všechna související činnost. K realizaci takové průpravy by ale mohlo být dosti nevhodné či dokonce krajně nebezpečné využívat „ostrou“ verzi defibrilátoru. Cardi Aid proto vyvinul i svoji čistě výcvikovou verzi, zvanou příznačně „Trenér“. Ta je vhodná jako doplněk při výuce a nácviku první pomoci, nebo pro prezentační akce a osvětové přednášky. Trenér má shodné provedení jako standardní CardiAid, ovšem s několika málo nutnými rozdíly. Tento cvičný přístroj, který se jinak chová naprosto jako opravdové reálné AED (včetně vizuální signalizace, hlasových pokynů, apod.) obsahuje pouze cvičné elektrody a je zde tak po zmáčknutí již zmíněného červeného spínače pochopitelně prováděna pouze simulace elektrošoku. Další zvláštností je to, že k „trenérovi“ je k dispozici nabíječka, kterou se přes běžnou 220V zásuvku potřebně dobíjí vnitřní zdroj. Ojedinělostí tohoto systému je také speciální dálkové ovládání, prostřednictvím kterého instruktor může pro účastníky nácviku či v průběhu tématické modelové situace dle své úvahy volit a ovlivňovat vývoj situace (tzn. tvořit rozličné scénáře výboj např. doporučit či nedoporučit, děj posunovat sem a tam, nebo dokonce občas imitovat případnou závadu přístroje…). Ve spojení s resuscitační figurínou či přímo živým kolegou lze
18 / 20
Něco o resuscitaci
tak ve scénce procvičit patřičně reálnou formou poskytnutí kardiopulmonální resuscitace. Prostě vše v souladu se známým heslem: „Štěstí přeje připraveným“.
„Tatranka“
Právě tak se v našich končinách začalo lidově říkat novince, jinak v originále nazývané External Chest Compression Assistent. Je určena jak pro profesionální záchranáře, tak i instruktory první pomoci a zájemce o její výuku. Jde o poměrně malou, lehkou a snadno použitelnou pomůcku, která však může být v tíživých momentech být skutečně nemalou pomocí. Tento podpůrný prostředek pro kardiopulmonální resuscitaci od CardiAid je navržen tak, aby pomohl záchranáři dlouhodobě provádět co nejefektivnější nepřímou masáž srdce člověka zasaženého náhlou srdeční zástavou. A to i pod velkým tlakem, kdy mohou lidé zákonitě chybovat a spoustu jinak samozřejmých věcí běžně zapomínat. Názorný obrázek na horní straně této resuscitační pomůcky i neškolenému uživateli názorně ukáže, kam správně přiložit „tatranku“ na hrudní kost. Zvýšená plocha pak zefektivňuje komprese na optimální místo a zabraňuje prstům, aby
19 / 20
Něco o resuscitaci
se srdeční rychlost – signalizaci společně zde osoby. aplikovat. kompresi (40, momentálně tak mohou kompresí. drilovat klipem, MEDI baterie, Text Venglarčíkem External tj.využít tlak 100 také 55, : batoh, Mgr. V kdykoliv pomocí přenášel nanejvýš masáže její 75, stlačování úderů izávislosti Chest srozsvítí nejen diagnostika Když Záchranář rytmu výše stav Pavel 90, tlačí takže za kterého 105). pomocí při se zpravidla Compression nemají stranou vypnout popsaným užitečnou na minutu). Černý silou, na je nešťastné pomocí automaticky odpovídajícím stále Masírující tak váze správné lze ktéto přesně dle (což má –dispozici stává…). Pomocí krychle to pacienta dovednost. jasně AED internetových důmyslné dispozici neustále události, se Assistent hloubky odpovídající člověk ověřuje běžně, hodí aslyšitelných adelšího figurínu, symbolu mix Po jednoduše se pro potřebnou především ale svém kompresí, škatulky zvuku má zde je zejména při okamžité též zdrojů dodáván tlaku proto každém prostě velikosti fyziologickým totiž zapnutí pípání obou při upevnit snadno na zpětnou stále nácviku anázorně, vlivem a tehdy, si odborných spínač signálů to se užití. zapnutí. (řídí člověka jen také vzhledem názorně resuscitační speciálním aúnavy položí kdybychom Zdrojem se srdeční vazbu lacině dispozicím tato jak OF/ON by nejnovějšími akonzultací intenzivní potom pomůcka při před „tatranku“ jeho ukazuje kbudovat masáže uvnitř pouzdrem. velikosti dlouhodobějším lze pomůcku očima, hmotnosti toto mohl pacienta. ale je tlak -potom szařízení cit pravidly na diody také –běžná mást MUDr. resuscitované jestli pro účastníci je zem To na třeba vzvukovou určuje optimální se CardiAid uživatele. na librách je opasek 9V apoužívali Michalem resuscitace při opatřeno provádění plochu mohou na alkalická kurzů správnou každé hrudník i či vtlak lze Je kg tak si
20 / 20
