Karcinom vaječníků Představení nemoci
Anatomie pánve a břicha
Ženský reprodukční systém Vaječníky jsou párový orgán o velikosti 2 – 4 cm v průměru Vejcovod
Řasinky Vaječník Ligamentum Kůra vaječníku
Děloha Děložní hrdlo Pochva Dřeň vaječníku
Anatomie břišní dutiny ženy Vaječníky se nacházejí v blízkosti řady břišních struktur včetně tlustého střeva a velké předstěry Velká předstěra (omentum) Pobřišnice (peritoneum) Tlusté střevo Vejcovod
Vaječník Děloha Močový měchýř
Lymfatický systém malé pánve ženy Lymfa z ovarií je odváděna do břišních mízních uzlin Laterální aortické a preaortické uzliny
Sakrální uzliny Ilické uzliny (horní a dolní)
Inguinální uzliny
Typy nádorů vaječníků
Nádory vaječníků: tři hlavní typy Nádory z germinálních buněk pocházejí ze zárodečných buněk, z nichž se ve vaječníku vytváří vajíčko Nezralé folikuly Žluté tělísko
Karcinomy ze stromálních buněk, které vytvářejí „kostru“ vaječníku a produkují ženské pohlavní hormony
Epitelové nádory, tvoří asi 90 % maligních nádorů vaječníků
Zralé vajíčko
Zralý folikul
Stanovení stupně nádoru Stupeň popisuje agresivitu nebo maligní potenciál nádoru na základě jeho histologického vzhledu Nádory nízkého stupně Rostou pomalu Buňky mají „normální“ vzhled „dobře diferencované“) Nízká pravděpodobnost šíření
Nádory středního stupně Přechodné charakteristiky a a vlastnosti
Nádory vysokého stupně Rostou rychle Abnormální vhled („špatně diferencované“) Pravděpodobnost rychlého šíření (agresivní“)
DeVita, et al. DeVita, Hellman, and Rosenberg's Cancer: Principles and Practice of Oncology. 8th rev. ed. Lippincott Williams & Wilkins US, 2008
Škála malignity: od relativně benigního k vysoce malignímu nádoru
Podtypy epitelových nádorů vaječníků Histologická klasifikace nádorů vaječníků (WHO) Četnost 5letého přežití (%)
% nemocných
Stádium I
Stádium II
Stádium III
Stádium IV
Serózní nádory
53
89
69
35
19
Mucinózní nádory
16
92
69
34
17
Endometroidní nádory
14
90
75
40
21
Světlebuněčné nádory
8
82
81
27
13
Nádory z přechodních buněk
Data nejsou k dispozici, přežití podobné jako u serózních nádorů
Podtypy epiteliálního nádoru
Dlaždicobuněčné nádory
Data nejsou k dispozici
Smíšené epitelové nádory
4
84
63
40
13
Nediferencovaný karcinom
4
76
46
33
21
Většina podtypů se může prezentovat jako: Benigní nádory Hraniční nádory, které se zprvu chovají benigně, ale mohou se maligně zvrhnout
Heintz, et al. Int J Gynaecol Obstet 2006
Hraniční epitelové nádory vaječníků Serózní, ednometroidní, mucinózní, světlebuněčné nádory a nádory z přechodních buněk se mohou chovat jako nádory benigní Bývají též označovány jako nádory s nízkým maligním potenciálem
Hraniční nádory, na rozdíl od nádorů maligních, vykazují významnou buněčnou proliferaci, avšak bez invazivního chování Hraniční nádory se obecně klinicky chovají jako nádory benigní a mají dobrou prognózu Léčeny jsou chirurgickou resekcí některé nádory mohou po chirurgickém odstranění recidivovat, některé se extenzivně šíří v dutině břišní k rekurenci může dojít řadu let po chirurgickém odstranění četnost 5letého přežití je asi 90 %
Chen, et al. Cancer 2003; Heintz, et al. Int J Gynaecol Obstet 2006
Epitelové nádory vaječníků: tři nejčastější podtypy Serózní
Endometroidní
Mucinózní
Mezi 8 histologickými podtypy epitelového karcinomu vaječníku jsou nejčastější karcinom serózní, endometroidní a mucinózní charakteristická je morfologická podobnost s řadu sliznic ženského reprodukčního systému
Obrázky z: Karst and Drapkin. J Oncol 2009
Dvoucestný model tumorigeneze nádorů vaječníků Model bere v úvahu klinické, histopatologické a molekulární charakteristiky pro klasifikaci nádorů na základě jejich tumorigeneze
Typ I
Histologické typy
Charakteristiky
Serózní nízkého stupně
Nízký nukleární stupeň a strukturovaný vzhled
Endometroidní
Pomalý růst
Mucinózní
V době zjištění obvykle omezený na vaječník
Světlebuněčný
Vztah s dobře definovanými prekurzorovými benigními ovariálními lézemi
Z přechodních buněk
Nejčastější genetické změny: KRAS, BRAF, PTEN, betacatenin Indolentní, pomalá progrese; 5leté přežití asi 55 %*
Typ II
Serózní vysokého stupně
Rychle rostoucí, vysoce agresivní
Maligní smíšené mesodermální nádory tumours (karcinosarkomy)
Nejsou známy dobře definované prekurzorové léze
Nediferencované karcinomy
Nejčastší genetické zmeny: TP53
Vysoká genetická nestabilita Agresivní, rychlá progrese; 5leté přežití asi 30 %*
*Dle modelového nádory pro každý typ, tedy serózní nádory nízkého resp. vysokého stupně Kurman and Shih. Int J Gynecol Pathol 2008; Shih and Kurman. Am J Surg Pathol 2004 Karst and Drapkin. J Oncol 2009
Patogeneze a etiologie karcinomu vaječníků
Patogeneze Epitelové nádory vaječníků vznikají maligní transformací epitelu vaječníků, který je blízký epitelu pobřišnice
Epitel na povrchu vaječníku je tvořen jednoduchou buněčnou vrstvou kubických neutrálních mezotelových buněk Zvětšení x100
http://pathology.mc.duke.edu/research/histo_course/ovarygermepith.jpg
Vývoj epitelového karcinomu vaječníků Adenokarcinom může vzniknout v důsledku mnoha faktorů postupná akumulace genetických abnormalit patologická autokrinní nebo parakrinní stimulace růstovými faktory vysoké hladiny hypofyzárních gonadotropinu při ovulaci a přetrvávající vysoké hladiny po menopauze záněty epitelový karcinom
Molekulární heterogenity epitelových nádorů vaječníku Podtyp nádoru
Běžné genetické abnormality
Serózní vysokého stupně
Inaktivace BRCA1, BRCA2 a TP53
Serózní hraniční
Aktivace KRAS, BRAF a PIK3CA
Mucinózní
Aktivace KRAS a HOXA11 activated
Endometroidní
Aktivace HOXA10 inaktivace signálních cest; PTEN a MMR
Světlebuněčný
Lawrenson, Gayther. PLoS Med 2009
Inaktivace signálních cest; PTEN a MMR
Podkladem pro vznik a progresi karcinomů vaječníků je řada genetických změn U různých podtypů epitelových nádorů vaječníků nalézáme různé typy nejčastějších genetických změn Nadměrná exprese VEGF je běžná u všech histologických typů
Karcinom vaječníků v rámci familiárních nádorových syndromů U 10-15 % nemocných s karcinomem vaječníků je možno nalézt genetickou predispozici mutace BRCA1 a BRCA2 odpovídají za více než 90 % dědičných karcinomů vaječníků při mutaci BRCA1 a BRCA2 vznikají serózní karcinomy vysokého stupně většina zbývajících 10 % je zapříčiněna mutacemi MLH1 a MSH2, které rovněž zvyšují riziko dědičného non-polypózního kolorektálního karcinomu
Mutace genu BRCA 1 odpovídají za asi 70 % dědičných karcinomů vaječníků celoživotní riziko vzniku karcinomu vaječníků je 39–46 %
Mutace genu BRCA 2 odpovídají za asi 20 % dědičných karcinomů vaječníků celoživotní riziko vzniku karcinomu vaječníků je 12-20 %
Hennessy, et al. Lancet 2009; Tagliaferri. Ovarian Cancer Res 2009; Russo, et al. Crit Rev Oncol Hematol 2009
p 12 13 14
p
BRCA1 11 BRCA2
q 21 31 32 34 Chromozóm 13
12 21.1 21.2 21.3 22 23 24 25
Chromozóm 17
q
Rizikové faktory pro vznik karcinomu vaječníku Alkohol Hysterektomie (protektivní) Dieta
Obezita
Neplodnost Rodinná anamnéza
Podvázání vejcovodů (protektivní)
Kouření
Stoupající věk
Nulliparita
Karcinom vaječníků
Perorální antikoncepce (protektivní)
Odnětí vaječníků (protektivní)
Časný nebo pozdní věk při menarche Hormonální „replacement“
Potvrzené
Tučná strava
Možné
Předpokládané
Permuth-Wey and Sellers. Methods of Molecular Biology, Cancer Epidemiology 2009
Kojení (protektivní)
sedavý životní styl
