Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 7
K A P I TO L A P RV N Í
„Zvífiata jsou velmi pfiíjemní pfiátelé – na nic se nás neptají, nekritizují nás.“ GEORGE ELIOTOVÁ
Milujete-li svou práci, pak v tûch nejlep‰ích dnech se vám zdá va‰e pracovi‰tû nádherné bez ohledu na to, jak se jeví zbytku svûta. Vût‰ina lidí hledí na pustou pláÀ bez zájmu, ale naftafi se rozhlédne a vidí v‰echnu tu nevytûÏenou ropu. Hasiã uvidí hofiící budovu a bûÏí k ní se stoupajícím adrenalinem v krvi v touze b˘t uÏiteãn˘. ¤idiã náklaìáku miluje do dálky bûÏící silnici, ãas stráven˘ jen jízdou a vlastními my‰lenkami. Já jsem geriatr a pracuji ve tfietím patfie Rehabilitaãního a peãovatelského centra Steere House v americkém mûstû Providence. Lidé mi fiíkají, Ïe se jim má práce zdá b˘t depresivní, ale mû takové fieãi vÏdy uvedou do rozpakÛ. KdyÏ se dívám na pacienty a jejich rodiny, mám pfied oãima nejen jejich proÏité Ïivoty, ale pfiedev‰ím hlubokou oddanost a lásku. Za nic na svûtû bych tuto zku‰enost nevymûnil. Jistû, obãas peãuji o lidi, kter˘m je opravdu tûÏko, ale zároveÀ cítím poÏehnání, Ïe mohu b˘t s nimi v jejich ‰Èastn˘ch chvílích. KdyÏ se moji rodiãe, oba lékafii, dozvûdûli, Ïe jsem se rozhodl pro geriatrii, usoudili, Ïe jsem se zbláznil. V na‰í rodinû byli vÏdy pediatfii – matka a str˘c jsou pediatfii stejnû jako dûdeãek. Myslí si nejspí‰, Ïe jsem si pro kariéru vybral 7
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 8
DAV I D D O S A
ten ‰patn˘ konec lidského Ïivota. „Copak nejsou dûti mnohem roztomilej‰í?“ opakovala matka. VáÏnû jsem uvaÏoval o tom, Ïe se budu vûnovat dûtskému lékafiství. Dûti a miminka mám velmi rád, sám jsem otcem dvou mal˘ch dûtí. Co v‰ak rozhodlo ve prospûch geriatrie, jsou pfiíbûhy. Dûti jsou ãisté jako nepopsané listy, na nûÏ má b˘t portrét teprve namalován. KdyÏ se jimi zab˘váme, jsou dosud na poãátku Ïivota. V jejich pfiípadû vnímáme nekoneãné mnoÏství moÏností. Na druhou stranu mí star‰í pacienti jsou jako bohatû prokreslené obrazy a mají v zásobû tolik pfiíbûhÛ, které mohou vyprávût! V tûch nejlep‰ích dnech se na nû dívám a vidím celou tu cestu zpût do jejich dûtství. Myslím na jejich rodiãe, ktefií uÏ dávno nejsou na svûtû, na v‰echna místa, která nav‰tívili, a na vûci, které vidûli. Jako kdybych pohlíÏel z druhého konce teleskopu zpût na poãátek. To je dÛvod, proã se mi ve Steere House tak líbí – navíc je to opravdu pûkné místo. Do kaÏdého poschodí proudí svûtlo velk˘mi atriov˘mi okny a z haly v pfiízemí zní po vût‰inu ãasu klavírní hudba. A pak je tu také Oscar... Rád bych fiekl, Ïe jsem byl první, kdo zpozoroval jeho podivné nadání – ale nemluvil bych pravdu. Na‰tûstí jsou tu lidé, ktefií jsou v‰ímavûj‰í neÏ já.
Onoho letního rána roku 2006 bylo oddûlení prázdné, kromû dvou oãí, které na mne hledûly z desky stolu vrchní sestry. Jako dozorce zkoumající náv‰tûvníka si mne ty oãi prohlíÏely ve snaze zjistit, jestli pfiedstavuji nebezpeãí. „Ahoj, Mayo. Jak se má‰?“ Krásná bílá koãka se ani nepohnula. Byla zcela zabrána do své ãinnosti – ãistila si pfiední tlapku. „Kdepak jsou v‰ichni, Mayo?“ 8
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 9
V I Z I TA S O S C A R E M
Kromû koãky na stole panovalo ve tfietím poschodí podivné ticho. Chodby s podlahami z dfievûn˘ch parket zely prázdnotou. Jedin˘m znamením Ïivota bylo nûkolik chodítek pro seniory, zaparkovan˘ch za dvefimi jejich pokojÛ. Opu‰tûné konstrukce na koleãkách vypadaly podivnû a nemotornû jako nedostavûná vozítka z dûtské stavebnice. Velk˘m oknem s barevn˘mi skly na vzdáleném konci v˘chodní chodby proudilo dovnitfi ranní svûtlo a ozafiovalo ‰irok˘ pruh podlahy. Hledal jsem sestru Mary Mirandu, která mûla denní sluÏbu. Mary na oddûlení slouÏí jako informaãní stfiedisko a zpravodajská centrála v jednom. NejenÏe zná pfiíbûhy v‰ech pacientÛ, ale také samotného Steere House. PfiestoÏe formálnû není ve vedoucí pozici, nikdo z lékafiÛ ani ostatních zamûstnancÛ nepochybuje o tom, kdo ve skuteãnosti tuto instituci fiídí. Mary je navíc pro kaÏdého obyvatele Steere House nûco jako matka, která bojuje za práva sv˘ch dûtí. Na oddûlení se bez jejího vûdomí nestane opravdu vÛbec nic. Je známo, Ïe dokonce inspektofii k ní chodí pro radu. V tuto ranní hodinu b˘vají dvefie pokojÛ obyvatel centra zavfiené a pokoj ãíslo 322, kde Mary vykonávala ranní péãi o pacienta, nebyl v˘jimkou. Zaklepal jsem a z místnosti se ozval tlumen˘ hlas, kter˘ mû Ïádal, abych poãkal. A jak jsem tam zÛstal stát, prohlíÏel jsem si korkovou nástûnku s rodinn˘mi fotografiemi, která visela vedle dvefií Brendy Smithové. Celé jméno paní Smithové, GERTRUDE BRENDA SMITHOVÁ, a datum jejího narození, 21. LEDEN 1918, byly vyvedeny podle ‰ablony na obdélníkovém listu papíru v horní ãásti nástûnky. KaÏdé písmeno bylo peãlivû vystfiiÏeno z technického papíru a ozdobeno drobn˘mi korálky – bezpochyby v˘sledek láskyplné snahy nûkterého z vnouãat. Pod umûleck˘m dílkem visela ãernobílá fotografie, 9
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 10
DAV I D D O S A
zobrazující krásnou mladou Ïenu ve vûku krátce po dvacátém roce. V˘raznû nalíãené rty kontrastovaly s bledou tváfií, na sobû mûla letní ‰aty, které se nosily na poãátku ãtyfiicát˘ch let. DrÏela se pod paÏí s pohledn˘m mlad˘m muÏem v námofinické uniformû. Na druhém pfiedloktí jí visel de‰tník. Pfiedstavil jsem si, jak se procházejí v parku za teplého letního odpoledne krátce po válce. ProhlíÏel jsem si jejich tváfie. Byli ‰Èastní a zcela evidentnû zamilovaní. Vedle fotografie visel dal‰í obrázek stejného páru o fiadu let pozdûji, teì uÏ s dvûma dûtmi. Fotografie byla barevná – pfiestoÏe ponûkud vybledlá. Jemu vlasÛ trochu ubylo, její teì prokvétaly prvními ‰edinami. Tato scéna vyjadfiovala uÏ nûco zcela jiného. UÏ nebyli pouze mlad˘mi milenci, n˘brÏ hrd˘mi rodiãi, ktefií víc neÏ na sebe myslí na budoucnost. Na posledním obrázku bylo vidût paní Smithovou ve vy‰‰ím vûku. Velmi peãlivû ustrojená dáma, ‰edivé vlasy úhlednû sãesané pod vkusn˘ klobouãek. Její manÏel uÏ vedle ní nestál, obklopovalo ji v‰ak nûkolik následujících generací. A nad tím v‰ím byl pfiipíchnut prouÏek papíru s nápisem V·ECHNO NEJLEP·Í K 80. NAROZENINÁM, BABIâKO! Od té doby uplynulo osm let. Znovu jsem zaklepal a vstoupil do pokoje, kde se Mary zab˘vala pacientkou. Tatam byla ta energická, dobfie obleãená babiãka z narozeninového snímku. Namísto toho jsem hledûl na zmen‰enou kopii Ïeny, kterou b˘vala kdysi. Do doby, neÏ jsem zaãal pracovat s pacienty v posledním stadiu Alzheimerovy nemoci, bylo pro mne vyjádfiení „stín b˘valého já“ pouh˘m prázdn˘m kli‰é. Pfiesnû to jsem v‰ak pozoroval u paní Smithové a tolika dal‰ích pacientÛ. Za tímto stínem jsem v‰ak stále vidûl podstatu b˘valé osobnosti, i kdyÏ se zdálo, Ïe ona mne uÏ nevidí. „Potfiebujete mû?“ zeptala se Mary s lehkou nevolí v hlase kvÛli tomu, Ïe jsem ji vyru‰il. 10
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 11
V I Z I TA S O S C A R E M
„Ano,“ odpovûdûl jsem, „potfieboval bych vûdût, koho mám dnes vy‰etfiit.“ „AÏ to tu dodûlám, sejdeme se u recepce.“ KdyÏ jsem se otoãil k odchodu, Mary se narovnala a protáhla se. „No, Davide, kdyÏ o tom tak pfiem˘‰lím, tady budu mít pfiece jen je‰tû chvíli co dûlat. Co kdybyste se tedy zatím za‰el podívat na Saulovu nohu? Je celá ãervená a nevypadá dobfie. Myslím, Ïe má zase tu koÏní infekci.“ „Dobfie, hned za ním zajdu.“ Vy‰el jsem z pokoje a vydal se vyhledat osmdesátiletého Saula Strahana, kter˘ u nás Ïil uÏ mnoho let. Na‰el jsem ho obleãeného do jeho oblíbeného odûvu – mikiny s nápisem Boston Red Sox a baseballové k‰iltovky – a na jeho oblíbeném místû, pohodlnû usazeného pfied televizní obrazovkou. V televizi právû bûÏela ranní talk show. „Co dávají?“ zeptal jsem se, ale odpovûì jsem neoãekával. Posadil jsem se vedle nûj a zadíval se na obrazovku. Mladá hereãka popisovala moderátorovi, jak ji v‰ude pronásledoval a obtûÏoval nûjak˘ paparazzi. „KaÏd˘ má nûjaké potíÏe, co fiíkáte, Saule?“ ProhlíÏel jsem si ho. Kromû Alzheimerovy choroby ho pfied ãtyfimi lety postihl je‰tû tûÏk˘ záchvat mrtvice, kter˘ ho pfiipravil o fieã. Pfiesto se na mû díval Ïivû a já cítil, Ïe by mi chtûl nûco fiíci. PoloÏil jsem mu ruku na rameno a sdûlil mu, Ïe jsem pfii‰el, abych se podíval na jeho nohu. Jak Mary fiekla, obû nohy mûl oteklé v dÛsledku dvacetiletého boje s váÏn˘mi srdeãními problémy. Pravou v‰ak mûl o nûco zarudlej‰í a na dotek teplej‰í. Mary mûla nejspí‰ pravdu. „Saule, pfiíteli, je mi líto, ale asi vám zase budu muset nasadit antibiotika.“ Pomyslel jsem si, Ïe nesmím zapomenout zavolat jeho dcefii. 11
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 12
DAV I D D O S A
Vrátil jsem se ke stolu vrchní sestry, kde Maya pokraãovala ve své peãlivé oãistû. Sv˘m pfiíchodem jsem ji polekal, seskoãila ze stolu, ale pfiedtím mû je‰tû obdafiila dotãen˘m pohledem, kter˘ fiíkal: toto místo není pro nás dva dost velké. Posadil jsem se za stÛl, napsal si pár poznámek a ãekal na Mary. Tato Ïena pracovala cel˘ Ïivot jako zdravotní sestra. KdyÏ v sedmdesát˘ch letech studovala na vysoké ‰kole, zjistila, Ïe ji baví pracovat se star˘mi lidmi. NejenÏe patfií k nejlep‰ím sestrám, jaké jsem kdy poznal, ale má navíc jakousi zvlá‰tní profesionální intuici. Nûjak˘m zpÛsobem vÏdycky pozná, kdo právû potfiebuje nejvût‰í pozornost. „Omlouvám se, Ïe jsem vás nechala ãekat.“ Její pfiíjemn˘ hlas okamÏitû zapla‰il jakékoliv pfiípadné nepfiíjemné pocity z toho, Ïe jsem na ní tak závisl˘. JestliÏe pfiedtím pÛsobila trochu mrzutû, nyní bylo v‰e zapomenuto. „Davide, mûl byste chvilku? Ráda bych vám nûco ukázala v pokoji 310.“ KdyÏ jsme spolu kráãeli chodbou, povûdûla mi pár podrobností o Lilii Davisové: „Patfií k pacientÛm jednoho z va‰ich kolegÛ. Je jí nûco pfies osmdesát a v na‰em domovû strávila pfiibliÏnû osmnáct mûsícÛ. Pfied tfiemi mûsíci zaãala náhle ub˘vat na váze a jednou ráno se objevilo i silné krvácení. Poslali jsme ji do nemocnice a tam zjistili rakovinn˘ nádor tlustého stfieva a rozsáhlé metastázy. Její rodina s pfiihlédnutím k velmi silné stafiecké demenci rozhodla, Ïe ji nenechají léãit, a Lilia se vrátila k nám.“ PovaÏoval jsem to za moudré rozhodnutí. KdyÏ jsme ve‰li do pokoje, paní Davisová leÏela se zavfien˘ma oãima na zádech a mûlce d˘chala. U její postele byl pfiistaven stojan s infuzí morfia, kanylu mûla zavedenou do Ïíly. Na druhém konci pokoje stálo prázdné rozestlané lÛÏko. Nûkdo v nûm je‰tû nedávno leÏel. 12
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 13
V I Z I TA S O S C A R E M
„Dcera paní Davisové,“ vysvûtlila mi Mary dfiív, neÏ jsem se staãil zeptat. „Poslala jsem ji na chvíli domÛ, aby se v klidu osprchovala a vzala si ãisté obleãení. Myslím, Ïe u maminky bdûla tfiicet ‰est hodin v kuse.“ „Co jste mi tedy chtûla ukázat?“ zeptal jsem se. Mary k˘vla smûrem k lÛÏku: „Podívejte se.“ KdyÏ jsem pfiistoupil blíÏ, vykoukla z postele hlava ãernobílého kocoura. Tím pohybem se jemnû rozeznûla rolniãka, kterou mûl pfiipevnûnou na tenkém obojku kolem krku. Kocour otevfiel oãi a tázavû na mû hledûl. Nev‰ímal jsem si ho a sklonil se k pacientce. Kocour znovu poloÏil hlavu na pfiední tlapku a zaãal ti‰e pfiíst, pokojnû stoãen˘ vedle pravé nohy paní Davisové. Zadíval jsem se jí do tváfie a zdálo se mi, Ïe je dobfie zaopatfiená. „Myslím, Ïe je relativnû v pofiádku,“ fiekl jsem Mary. „Potfiebujete pfiedpis na léky nebo nûco takového?“ „Nejde o pacientku, Davide. Té je dobfie. Jde o kocoura.“ „O kocoura? Vy jste mû sem zavedla, abych se podíval na kocoura?“ „To je Oscar,“ pouãila mû, jako kdyby mi nûkoho pfiedstavovala na veãírku. „Dobfie, tak Oscar,“ zabruãel jsem. Nakazil jsem se Mayinou ‰patnou náladou. „Prostû kocour, kter˘ se vecpal pacientce do postele.“ „No právû. Oscar vlastnû vÛbec nemá rád lidi. Kolikrát jste ho tady vy sám zahlédl? Vût‰inou je nûkde zalezl˘.“ To byla pravda: pfiestoÏe Oscar v domovû bydlel uÏ skoro rok, vidûl jsem ho jen párkrát. Obãas jsem si v‰iml, Ïe Ïere ãi pije z misek u vchodu nebo Ïe se stoãil do klubíãka na staré roztrhané prostûradlo, které tam pro koãky pfiichystaly sestry. Oscar opravdu nemûl povûst spoleãenského kocoura. „Pravdûpodobnû se sem pfii‰el trochu zahfiát,“ hledal jsem 13
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 14
DAV I D D O S A
vysvûtlení. „Nejsem na koãky zrovna expert, ale ze zku‰enosti vím, Ïe dûlají jen to, co samy chtûjí. Uvelebil se tu, protoÏe asi na‰el nûkoho, kdo ho nebude vyru‰ovat.“ „Nejspí‰ to bude znít divnû, Davide, ale Oscar nikdy netráví ãas s pacienty. KdyÏ pfiijde z toulek, vût‰inou se nûkam uklidí, nejãastûji do mé kanceláfie. V poslední dobû si ale nûktefií z nás v‰imli, Ïe zaãal vyhledávat urãité obyvatele domova.“ „A co je na tom zvlá‰tního?“ nechápal jsem. KdyÏ jsem tak hledûl na Oscara, stoãeného vedle paní Davisové, vybavil jsem si koãky, které byly ve starém Egyptû pohfibívány se sv˘mi majiteli. Scéna pfiede mnou v‰ak pÛsobila velice mírumilovnû. „No, víte,“ pronesla Mary pomalu, „Oscar tráví ãas v˘hradnû s tûmi, ktefií mají zemfiít.“ Tak to uÏ mi pfii‰lo pfiíli‰. „Chcete mi snad naznaãit, Ïe paní Davisová dnes zemfie?“ kfiikl jsem zbyteãnû hlasitû. Zalétl jsem k ní pohledem a okamÏitû jsem sv˘ch slov zalitoval. D˘chala s oãividn˘mi obtíÏemi a mne zaplavil pocit viny z toho, Ïe jsem poru‰il nepsanou etiku. Bylo mi jasné, Ïe paní Davisová opravdu mÛÏe docela klidnû dnes zemfiít; to v‰ak byla skuteãnost, která mûla mnohem víc co dûlat s její stafieckou demencí a pokroãil˘m stadiem rakoviny neÏ s pfiítomností kocoura v jejím pokoji. Mary se usmívala, ale já jsem vnímal její rozpaky. Cítil jsem se mizernû, Ïe jsem si ji dobíral. „Nejspí‰ je skuteãnû moÏné, aby koãka poznala, kdyÏ nûkdo umírá. Vzpomínáte si na ten ãlánek o psech, ktefií dokáÏou rozpoznat, Ïe má nûkdo rakovinn˘ nádor? A také jsou tu ty japonské ryby, které vytu‰í zemûtfiesení dfiív, neÏ k nûmu dojde. A co taková Lassie? VÏdycky poznala, kdyÏ Timmymu hrozilo nebezpeãí.“ 14
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 15
V I Z I TA S O S C A R E M
Mary se v‰ak nedala zmást. Myslela to váÏnû. „Oscar vãera nav‰tívil i jinou pacientku pfiedtím, neÏ zemfiela,“ trvala na svém. Pfii pohledu do mé tváfie zfiejmû pochopila, Ïe to má u mû marné, a pfiestala mû pfiesvûdãovat. Chvíli jsme tam jen tak beze slova stáli a hledûli na scénu pfied námi. Kocour schoulen˘ do klubíãka vedle nohy paní Davisové ti‰e pfiedl. „Nechápejte mû ‰patnû, Mary,“ pfieru‰il jsem mlãení, „líbí se mi pfiedstava, Ïe aÏ budu umírat, bude vedle mne bdít nûjaké zvífie. Je to opravdu velmi pÛsobivé. Mûl jsem v dûtství psa a nikdy jsme se od sebe nehnuli ani na krok.“ Pfiistoupil jsem blíÏ k lÛÏku a chystal se Oscara pohladit. Jeho reflex zafungoval rychle jako blesk – kdyÏ se má ruka pfiiblíÏila, sekl mû do ní pfiední tlapkou. Rychle jsem ucukl a prohlíÏel si kÛÏi, jestli na ní není krev. „¤íkala jsem vám, Ïe není pfiíli‰ pfiátelsk˘,“ ozvala se Mary s úsmûvem. „Pfiátelsk˘! VÏdyÈ mû málem zmrzaãil!“ odpovûdûl jsem dramaticky. „Ale ne, tak hrozné to s ním zase není. Oscar umí b˘t i pfiíjemn˘, ale jenom kdyÏ chce sám. Jen se snaÏí chránit pacienty.“ „Mary, je to jen koãka – a koãky nedûlají nic, co by nebylo v˘hodné pro nû samotné. Pravdûpodobnû pouze hledal klidné místo a mûkkou pfiikr˘vku, kde by se mohl vyspat.“ Zvedl jsem ruku a opût na ní hledal stopy ‰krábnutí. PokoÏka ale byla netknutá. „Propána, jste jako malé dítû. VÏdyÈ se vás sotva dotkl.“ „Pravda je, Mary, Ïe nemám koãky moc rád. A je naprosto zfiejmé, Ïe ani koãky nemají rády mne.“ Mary se zasmála. „Koãky k vám necítí nenávist. Jenom poznají, jestli se jich bojíte. A pokud ano, pak se zachovají podle toho.“ 15
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 16
DAV I D D O S A
„Nesmûjte se mi,“ bránil jsem se. „Mûl jsem v dûtství s koãkami ‰patné zku‰enosti a od té doby z nich mám opravdu trochu strach.“ Zaãal jsem Mary vyprávût pfiíhodu s koãkou své babiãky, ale v˘raz fale‰ného soucitu na její tváfii mû pfiesvûdãil, Ïe bude lep‰í nechat minulost minulostí. „Nûkteré koãky jsou prostû mrzouti,“ uzavfiela Mary. „A nûktefií lidé právû tak. NemÛÏete ale posuzovat v‰echny koãky podle své zku‰enosti s jednou z nich. A kromû toho, kdybychom si mysleli, Ïe koãky napadají lidi – natoÏpak doktory – tak bychom tady nemohli mít Ïádnou.“ „Velmi vtipné.“ Pohlédl jsem znovu na paní Davisovou a Oscara, kter˘ odpoãíval po jejím boku. „Tfieba vyhledává umírající pacienty, protoÏe od nich mu nehrozí Ïádné potíÏe.“ „Nevím, Davide. Skuteãnû si myslím, Ïe je v tom nûco víc.“ „TakÏe to znamená, Ïe paní Davisová dnes umfie?“ „Uvidíme.“
Opustil jsem nemocnici a jel pfies mûsto do své ambulance. Pfiistihl jsem se pfii vzpomínkách na koãku, která Ïila na chatû mé babiãky. Jmenovala se Puma – a podle mû docela v˘stiÏnû. V m˘ch vzpomínkách to byl dobfie ãtrnáctikilov˘ macek – jak vám potvrdí kaÏd˘ rybáfi, velikost roste s ãasem – a po celá léta mû terorizovala od chvíle, kdy jsem vstoupil do „jejího“ domu. KdyÏ jsem si vybavil ty nenávistí Ïhnoucí oãi, fiíkal jsem si, Ïe mÛj strach z koãek není nic iracionálního. Ze vzpomínek mne vytrhlo zvonûní mobilního telefonu. Byla to Mary. „Paní Davisová zemfiela pût minut po va‰em odchodu.“ 16
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 17
V I Z I TA S O S C A R E M
Od chvíle, kdy jsem stál v jejím pokoji a sledoval její mûlk˘ dech, neuplynula ani hodina. Ani po letech, kdy jsem byl pfiítomen fiady úmrtí, mû neopustil pocit pokory z blízkosti smrti. „Podívejte se, Mary, nedûlejte z té kocoufií záleÏitosti takovou záhadu. Paní Davisová by zemfiela brzy tak jako tak. Mûla dvû závaÏné diagnózy.“ „Ano, to tedy mûla. Ale fieknu vám, Ïe se to stává stále ãastûji, vlastnû pokaÏdé, kdyÏ má nûkdo umfiít. Dokonce i pfiíbuzní nûkter˘ch na‰ich klientÛ o tom zaãínají mluvit.“ Na chvíli se odmlãela. „Davide,“ fiekla potom ti‰e, „já si opravdu myslím, Ïe ten kocour to ví.“
17
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 18
K A P I TO L A D R U H Á
„Kdo nosí koãku za ocas, nauãí se nûco, co se nelze nauãit Ïádn˘m jin˘m zpÛsobem.“ MARK TWAIN
Mûli jste nûkdy opravdu ‰patn˘ den, kdy jste pochybovali o v‰em, co jste kdy udûlali, a obávali se toho, co pfiinese budoucnost? Takov˘ den jsem proÏíval asi ‰est mûsícÛ poté, co jsem se poprvé dozvûdûl o Oscarovû podivuhodné schopnosti. Sedûl jsem ve své kanceláfii a hledûl z okna. Za sluneãn˘ch dnÛ poskytuje okno mé kanceláfie nádhern˘ v˘hled, zvlá‰È v létû, kdy modrá voda Narragansettského zálivu odráÏí jasnou oblohu a naãechrané obláãky. Lednov˘ v˘hled z okna je naproti tomu pust˘ a bezútû‰n˘ a voda pfiipomíná spí‰ asfalt. A tak to vypadalo také onoho dne – dokonal˘ obraz stavu mé mysli. MÛj pohled se zastavil na obchodní lodi, z níÏ dûlníci v pfiístavu vykládali náklad, ale my‰lenkami jsem byl jinde. Zab˘val jsem se událostmi nûkolika posledních dnÛ, a pfiedev‰ím jedna scéna mi v hlavû bûÏela stále dokola jako po‰kozené DVD. Pfied tfiemi t˘dny jsem se dozvûdûl, Ïe jsem se díky svému vûdeckému v˘zkumu dostal do nejuωího v˘bûru na cenu prestiÏní newyorské nadace. Grant s ní spojen˘ by pro mne neznamenal jen vítanou finanãní podporu. MÛj v˘zkum v oblasti geriatrie a lékafiství v peãovatelsk˘ch domovech mû pohání vpfied a získání takové 18
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 19
V I Z I TA S O S C A R E M
ceny by znamenalo uznání mého úsilí, ohodnocení celé mé dosavadní práce. O dva dny pozdûji jsem nasedl do vlaku a vydal se do New Yorku pfiedstavit svÛj projekt v˘boru nadace. Setkání probíhalo dobfie, nebo jsem si to alespoÀ myslel. Interview jsem absolvoval naplnûn sebedÛvûrou, moÏná i tro‰iãku p˘chou. Vûfiil jsem, Ïe cena patfií mnû. Neúnavnû jsem pracoval na ovûfiování a aplikaci a nastavoval jsem dny dlouho do noci, abych splnil své pracovní i rodinné povinnosti. V‰echna noãní dfiina pfiece musí b˘t odmûnûna. V˘bor nadace musí vidût dÛleÏitost mého v˘zkumu a podpofiit ho. Proã by tomu mûlo b˘t jinak? Jde o zásadní a jedineãn˘ projekt a v˘bor to jistû dobfie chápe. Ve vlaku cestou zpátky do Providence jsem si zaãal pfiedstavovat, jak získané ocenûní pouÏiji jako páku na svého ‰éfa, abych docílil pov˘‰ení, po nûmÏ jsem touÏil. Kdybych mûl doutník, zapálil bych si ho (kdybych byl kufiák a kdyby se ve vlaku smûlo koufiit). Staãil v‰ak jeden telefonát a bylo po v‰ech nadûjích. KdyÏ telefon zazvonil, pocítil jsem bodnutí strachu. Bylo to nûco v tom zvonûní. MoÏná se ozvalo aÏ pfiíli‰ ãasnû. MoÏná jsem mûl jen pfiedtuchu. Se zatajen˘m dechem jsem telefon zvedl a fiekl haló. Îena na druhém konci byla velice strohá. KdyÏ jsem ji poslouchal, pochopil jsem, jak se asi cítí rodinní pfiíslu‰níci na‰ich pacientÛ, kdyÏ jim volám, abych jim sdûlil smutnou novinu. „Dûkujeme vám, Ïe jste pfiijel do New Yorku na zasedání v˘boru na‰í nadace. Va‰e práce na ãleny v˘boru velice zapÛsobila.“ Pauza, která následovala, mi pfiipadala nekoneãná. „Ale... Lituji, ale musím vám sdûlit, Ïe jste cenu nadace nezískal.“ Îena je‰tû chvíli vysvûtlovala, Ïe bylo velmi tûÏké vybrat 19
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 20
DAV I D D O S A
z tolika talentovan˘ch kandidátÛ, ktefií se tentokrát se‰li, ale já uÏ ji neposlouchal. Jediné, na co jsem byl schopen myslet, byla hofikost prohry. Îádné pov˘‰ení. Îádné zv˘‰ení platu. Dal‰í nezdar v kariéfie. Cítil jsem se, jako kdyby v‰echno bylo ztraceno a já se ocitl zase na zaãátku. Ani o nûkolik hodin pozdûji jsem nebyl schopen zbavit se chmurn˘ch my‰lenek. MoÏná jste nûkdy sly‰eli otázku „Které ãásti NE jste nerozumûli?“ Já jsem nerozumûl celému tomu NE. Jak mohli nepochopit dÛleÏitost mé práce? Tak málo odborníkÛ se zab˘valo rozvojem peãovatelsk˘ch domovÛ a mÛj návrh byl dobr˘, nejlep‰í, jak˘ jsem kdy vypracoval. Na ãem tak dÛleÏitém mohli pracovat ti ostatní kandidáti, Ïe to bylo dÛleÏitûj‰í neÏ má práce? Neuspûl jsem snad kvÛli nedostateãnému zpracování poznámek? Nebo kvÛli zpÛsobu, jak jsem v˘zkum obhajoval? Nebo kvÛli tomu, jak jsem byl obleãen˘? Odtrhl jsem se od okna a posadil se ke svému pracovnímu stolu. Hledûl jsem na blikající v˘zvu na obrazovce poãítaãe. Byl jsem v kanceláfii uÏ více neÏ hodinu a je‰tû pofiád jsem se nepfiihlásil. Vypadalo to jako tlukoucí srdce monitoru. MoÏná jsem nemûl tu správnou kravatu? Sáhl jsem po telefonu, Ïe zavolám do nadace a zjistím, v ãem byl zakopán pes. Byl jsem pln˘ odhodlání najít nûkoho, kdo by byl ochoten mû vyslechnout a pfiijal mou Ïádost o pfiehodnocení rozhodnutí. Náhle se ozval mÛj pager. Jako kdyby se na chvíli zemûkoule pfiestala toãit, aby mi poskytla ãas na rozmy‰lenou. Pohlédl jsem na ãíslo na displeji. 20
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 21
V I Z I TA S O S C A R E M
Steere House. Ignoroval jsem pager a vrátil jsem se ke svému vnitfinímu dialogu. Opravdu jsem si myslel, Ïe se dozvím nûco jiného, kdyÏ do nadace zavolám? Které ãásti NE jsem nerozumûl? MoÏná je to prostû jen nezajímalo. Pager se ozval znovu. TotéÏ ãíslo. Copak nevûdí, Ïe teì není ten nejvhodnûj‰í ãas? Pln˘ frustrace jsem zvedl telefon a zavolal do Steere House. „Dobr˘ den, pane doktore, jak se máte?“ „Dobfie, Mary, co potfiebujete?“ V mém hlase zaznûl chladn˘ odstup. „Hm, vstal jste dnes ‰patnou nohou z postele, co? Stalo se nûco?“ „Mám prostû ‰patn˘ den, Mary. Co jste potfiebovala?“ „Nechcete mi povûdût o tom, co se stalo vám?“ zeptala se laskavû. Nemûl jsem náladu komukoliv vysvûtlovat, jak mi je a proã. „Dnes ne. Ale díky za optání.“ „No, vlastnû jsem vám chtûla fiíct, Ïe dnes zemfiela Ellen Sandersová.“ „AlespoÀ jeden ãlovûk mûl dnes hor‰í den neÏ já.“ Na druhé stranû se rozhostilo dlouhé ticho, Mary pravdûpodobnû pfiem˘‰lela, jak odpovûdût. Pfiitiskl jsem si ruku na ãelo. „Je mi to opravdu líto, Mary. Takhle jsem nemûl mluvit. OdpusÈte mi.“ „To je v pofiádku, Davide.“ Nedokázal jsem odhadnout, jestli se Mary musela drÏet zpátky, aby mi nefiekla nûco ostfiej‰ího, nebo byla jen zaskoãená. Vûdûl jsem, Ïe ona sama mûla v Ïivotû mnohem víc hor‰ích dnÛ, neÏ jsem si vÛbec dokázal pfiedstavit. Taktnû to pfie‰la. „Mimochodem, Oscar tam byl dnes taky.“ 21
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 22
DAV I D D O S A
„Kde?“ „Na kraji postele. Oscar byl u toho, kdyÏ Ellen odcházela... Stejnû jako ve v‰ech ostatních pfiípadech v poslední dobû.“ „Je‰tû jednou, prosím?“ „V‰ak víte, nበpfiítel kocour. Oscar stále vykonává své náv‰tûvy. Od té doby, co zemfiela paní Davisová, uÏ takhle nav‰tívil pût nebo ‰est lidí, ktefií byli na odchodu.“ Kdykoliv jindy bych se pravdûpodobnû jen zasmál, tak jako pfied ‰esti mûsíci. Je v‰ak nûco zvlá‰tního na ‰patn˘ch dnech, protoÏe nás mnohdy nutí pfiehodnotit ustálené názory na Ïivot. A tento den byl rozhodnû jedním z nich. KdyÏ mi pak Mary vykládala cosi o tom, jak máme vyplnit nutné tiskopisy, pfiedstavoval jsem si Oscara, jak sedí na posteli v pokoji s Ellen a její dcerou Kathy. „Kde je teì?“ zeptal jsem se. „Kdo? Oscar? Pofiád je‰tû trãí v Elleninû pokoji. Lidé z pohfiební sluÏby dosud nedorazili. Byl tu fieditel hospice, ale Oscar se ani nehnul. Víte, moÏná byste mohl pfiijít kondolovat Kathy, myslím, Ïe vás má moc ráda. Co kdybyste se tu zastavil na kus fieãi?“ A pak se zasmála. „KdyÏ ale vezmu v úvahu va‰i momentální náladu, moÏná bude lep‰í, kdyÏ zÛstanete tam, kde teì jste.“ Usmál jsem se. Nic vás tak nedonutí zmûnit úhel pohledu na vlastní problémy jako ztráta nûkoho blízkého. Napadlo mû, jaká je Mary vlastnû úÏasná Ïena. Její manÏel si vzal Ïivot krátce po narození jejich druhého dítûte a nechal ji tady s mal˘mi dûtmi samotnou. Naopak oba moji rodiãe byli Ïiví a zdraví a dafiilo se jim dobfie, mé Ïenû a dûtem nic nescházelo – dokonce i mé zdraví bylo docela ucházející... Carpe diem, anebo jak se zpívá v jedné písniãce: Ber, dokud mÛÏe‰. 22
Vizita s Oscarem - zlom
25.7.2011
10.52
Stránka 23
V I Z I TA S O S C A R E M
Je‰tû jsme si chvíli povídali o paní Sandersové a její rodinû, pak jsem zavûsil. Poprvé od rána toho dne jsem myslel na nûkoho jiného neÏ na sebe. Smrt paní Sandersové nebyla tak docela pfiekvapením, zato její naãasování ano. Nemûla Ïádnou smrtelnou nemoc. Netrpûla Ïádnou infekcí ãi nemocí, které vedou ke zkrácení Ïivota. Její jedinou diagnózou byla stafiecká demence – jinak se tû‰ila dobrému zdraví. Ale zatímco nikdo z lékafiÛ, ktefií ji vy‰etfiovali, vãetnû mne samotného, nepoznal, Ïe se blíÏí hodina její smrti, kocour o tom vûdûl své. A pfiestoÏe víra ve vûdu a vlastní intelektuální dom˘‰livost mû snad zpoãátku nutily zcela odmítnout my‰lenku, Ïe nûjaká toulavá koãka ví víc neÏ cel˘ nበlékafisk˘ t˘m, nyní mû podivnû rozjafiila pfiedstava, Ïe jsem se moÏná naprosto m˘lil. Byla to náhoda, Ïe Oscar vyhledával pacienty, ktefií potom zemfieli? Vzpomnûl jsem si na EinsteinÛv v˘rok: „Náhoda neexistuje. To jen BÛh chce zÛstat v anonymitû.“ A náhle jsem pocítil, Ïe jsem se ocitl blízko nûãeho zázraãného. Popadl jsem kabát a vydal se do Steere House, rozhodnut˘ zjistit víc o tom záhadném kocoufiím chování.
23
