KAPITOLA DEVÁTÁ Ve které se pustíme do zakoupeného SPARTAKA, abychom zjistili, že jsme si zapomněli nasyslit a nebo se řádně vybavit znalostmi či nářadím. neb prostorami. Rovněž se setkáme s jevem tzv. druhotné přesvědčenosti. Zopakujeme si i otázku tzv. kupení.
Škvírou v nedovřených širokých vratech garáže probleskují přízračné modravé záblesky doprovázené charakteristickým prskáním a bručením, jenž je tu a tam prokládané údery kladiva na něco plechového, dutého. Když se neozývá kladivo je slyšet svištění flexky stupňované do drnčivého zvuku broušení. Pokud ven nepronikne žádný z techno zvuků, pronikne ven občas něco, co i nezasvěcený zařadí do projevů vypjatých emocí. Například „himbajz“ a nebo „jejdán“ či „ajta ajta“, případně i tvrdší výrazivo hodné Zelených vest1, které z esteticko-etických důvodů možno nahradit znakem *. Takže si teď pomyslně odlistujte dvě stránky plné hvězdiček občas proložené nějakým tím „buch, buch“ nebo „dzrrrr, dzrrrr“ a pokračujeme dále v ouvertuře k této kapitole. Abychom však drželi dějovou linku musíme se vrátit o pár týdnů zpět. Na nástěnném kalendáři je Ladův motiv zimní krajinky, číslice ve sloupcích končí dvacetosmičkou, což signalizuje téměř začátek roku. Včerejší sobota je zakroužkována fixkou, nedělní ráno se probouzí do pěkného, leč chladného dne a zvoní mobil. „Jo, za půl hodiny tam budu.“ Včerejší noc končila tím, že světla tažného plasťáku naposledy olízla zavřená vrata, aby se červená prasátka stopek přepravníku s nimi rozloučila stejným způsobem. Bylo hodně 1
Snad jen cizinec by neznal reálie z díla Jaroslava Foglara!
114
pozdě. Petr konečně sehnal toho svého SPARTAKA a se zkušenějším Pavlem, který už minulou sezónu jednou vyjel, se dnes ráno se chystá rychlá akce za účelem zahájení přípravy na sezónu SPARTAKA Petrova. Ti dva, o kterých již byla řeč v rámci odstavců o svodech a pokušení, se v nadcházejícím období rozhodli vykasat si rukávy a pustit se do druhého auta. Jízda ve dvou je totiž, prostě jízda ve dvou. Petr se rázem z KANDIDÁTA přehoupl do ranku JUNIORA, zatímco Pavel už nám prakticky dozrává do SPARTAKOVCE. Má už něco za sebou. Pro Petra je autoritou. Včera přivezeno, dnes průzkumná rozborka a rekognoskace stavu. První sraz je už v květnu a plán je nejen se zúčastnit, ale hlavně si se SPARTAKEM neudělat ostudu. „To auto bude, jako když sjede z pásu“, praví Petr a tón hlasu nesvědčí o tom, že by to byly jen plané sliby. Stav autíčka je, jak podle fotek obdržených prostřednictvím elektronické pošty, tak i podle obhlídky u prodávajícího, velmi nakloněný záměru brzy vyjet v plné parádě. Řekl bych, pokud mohu vstoupit do děje, že v mých rukou by se takové auto stalo použitelným během dvou víkendů. Použitelným! Ne, že bych byl tak zručný a rychlý, spíše opak je pravdou, jen bych tamhle maličko to a jinde tamto a pak … Zkrátka, připomínám tím již použitý terminus technicus renovace bez legrace. Ta dvojstránka hvězdiček věnovaná tomu samému autu v čase T + dva měsíce ovšem napovídá, že něco muselo být JINAK. S přibývajícími hodinami onoho nedělního dopoledne zastihujeme naše dva kamarády, jak jsou do půl pasu ponořeni do útrob SPARTAKA či podsunuti pod ním a zkoumají a diskutují. Začalo to chozením pyšného novopečeného majitele okolo stroje, tu a tam pohlazením laku, nakouknutím, posazením a nasáváním oné zvláštní vůně, jakou získá dobře skladované staré auto. Vůně benzínu, promísená tím vším ostatním, s čím by si elektronické pachové analyzátory těžko poradily. Euforie dobré koupě a pocit vlastnictví, pocit sounáležitosti 115
s onou neurčitou a přesto jasně definovanou skupinou veteránistů, ten pocit ještě chvíli zabraňoval sundat růžové brýle. Pak zazněla věta o tom, že se tedy na to podíváme a vše začalo. Shrňme si retrospektivně celý den do sestavy klíčových vět, které postupně z útrob, zpod vozu i během přestávek zazněly, respektive jak znějí nyní po redakční úpravě odstraňující některé příliš hovorové a zemité výrazivo. Nespisovnost je ponechána. To byl kauf! Ten lak je fakt prakticky na přeleštění. Hele, tady je starej obal na brejle. Ty gumy jsou jak nový. Tady dole se to bude muset opravit. Vím, kde nám namíchají barvu. Škoda toho předku. Neboj masku seženeme, občas bývají. Hele, a co je to ten kšilt na světlech? No tohle. Aha, ale tady to bouchlý světlo, co bylo v kufru ho má nějak jinak. Ukaž! Já mám ale na tom mým, ty samý, co ty. Něco mi už říkali o oktáváckých reflektorech, ale já tomu nerozuměl. To bude ono, tohle teda bude ten spartakáckej! Pojď sem, koukni se na ten práh zespodu. No nazdar. To budeme muset vyměnit. Máš práh? Nemám. To bude dobrý. Seženem. Blatníky už byly měněný. Že jo? Ale dobrý. Tady je trošku bublina, mám do toho rejpnout? Ajé...! Ale není to skrz. Dál mi šroubovák neleze. Se pojď podívat, co se z toho sype! Přední náprava se musí zkontrolovat, má to trochu vůle, se mi zdá. Ale pěkně to sedí, že? Hmmm! Se mi zdá, že ten můj má ten předek vejš. Vlez si sem. Podívej, tendle list je v tom péru prasklej! 116
Chce to nový péro. Řekl bych, že i vzadu, ale tam se to prý dá nějak nastavovat „brejlema“. Kouknu se do toho Cedrycha. Ale motor vypadá dobře, že? Jo, šlape. Nechrastí to v něm nějak? Hele, takhle to má být? Co? No tady je v podběhu víc místa, jak v tom druhým. Aha, tam něco chybí, že jo? Já to mám stejný v obou. Sem vyndal ty gumy a filcy z podlah. Už to někdo vařil. Tady u toho šroubu je to trošku rezavý. Se tady dívám na ten obrázek, ten nárazník tam mají v celku a já i ty to máme ze dvou dílů. Nojo, asi jinej ročník. Kruci, jsem vyfoukal to bláto z tý díry v podlaze, to je okolo toho šroubu úplně na kaši! No jo a ta příčka pod tím je taky načnutá! Sem oloupal tu barvu. Pod řidičem taky. Už to někdo kdysi vařil. No na mým byla ta příčka taky špatná. Honza mi to povařil, Ještě mi dělal díru v kufru a prahy prý jsou taky na udělání. No, máš to v tom kufru taky. Tady je to z laminátu. Člověče, to nebude taková legrace jak ten můj. Přemýšlel bych o céóčku. Já to budu taky potřebovat. V BAUčemsi jsou docela levný. Bysme to koupili napůl... Kde to chceš dělat? Tady to nejde, četls ten řád. V květnu je sraz. Tak to trošku načančáme a pojedeme. Ale co STK? Projde? Nechci instantní2. Tak a jinak se odvíjely komentáře k postupným nálezům při první prohlídce. Některé z nich svědčily o precizní práci zubu času, jiné o náhradních řešeních v době minulých oprav a některé byly důkazem toho, že pouhé vlastnictví SPARTAKA ještě neudělá z člověka znalce. Omyl s většinovým, leč 2
Instantní, nebo též bezkontaktní STK bývala možná do zavedení kontrolních kamer, tzv. „po známosti“. 117
oktáváckým, dvojnárazníkem a reflektory je doplněn i tradičními stopkami ve vkusné oranžovo-červené kombinaci. Oba ještě netuší, že ani podnárazník není ten pravý s drážkou. Setkáváme se s podobným úkazem, jaký jsme zaznamenali u prodávajících. I ti byli přesvědčeni o originalitě daného provedení. Zde se projevil efekt dvou stejných neoriginalit viděných současně. Být tam třetí takto neoriginální vůz, vznikla by situace důkazu (ne)pravdy. Jsme na stopě tzv. druhotné přesvědčenosti. To je jen vedlejší produkt onoho odpoledne. Celé se to odehrávalo v garáži, jež skýtala okolo auta jen nejnutnější místo na protáhnutí se okolo. Dostat se pod auto už byla docela artistická vložka. Jestli se má něco dělat, tady to nepůjde. Majitel řadovky sice garáž krátkodobě zapůjčil, ale předem vyloučil možnost zvelebování, neb to odporuje Provoznímu řádu. Proto v dubnu nalézáme oba kamarády v pilné práci v pronajaté prostoře v jednom areálu. Elektřina a hlavně prostor. Pavlův SPARTAK stojí před garáží také. Jednak jako referenční vzorek a za druhé přeci taky potřebuje nějakou tu práci. Oba kamarádi se od února pilně věnovali sběru informacím, kontaktů i potřebných náhradních dílů. V rohu jsou nějaké přepravky, na střeše Petrova vozu se nachází jak Katalog náhradních dílů, tak Mauermann, jenž právě nabízí stejný obrázek jako Cedrych. Andrt ukazuje nějaké tabulky. Jmenovaní tři pánové nijak nepřekračují povolenou nosnost střechy, neb místo sebe delegoval tři základní knihy z tzv. povinné literatury. Frekventovaně používaná věta: „To je v Cedrychovi,“ případně dosaď obě další jména, je ovšem z hlediska logického naprosto nesprávná. „V Rochlovi3 se nalézají střeva, svaly, nějaká ta kost i choroby, ovšem v Tabulkách docenta Rochly, pokud jste měl na 3
Stavební tabulky od doc. Ing. Rochly., dobový souhrnný katalog výrobků pro stavebnictví.
118
mysli tyto, se opravdu uvedený výrobek nachází,“ pravil vždy náš profesor pozemního stavitelství. Řekněme si však otevřeně, že v Andrtovi, Cedrychovi a Mauermanovi je toho opravdu hodně potřebujeme-li něco rozebrat, složit, naplnit, utáhnout, či si libujeme v parametrech toho, či jiného typu. Jsou SPARTAKOVCI, kteří mohou množství literatury spojené s tímto typem auta měřit na metry. Pak jsou jedinci, kteří se obejdou i bez katalogu náhradních dílů. Někdy ani nejde o shromažďování technických pomůcek. Jde o něco jako posedlost. Již v jedné z prvních kapitol se fenomén hromadění relikvií popisuje. Vypůjčím si citát. “Kdekoliv se vyskytne SPARTAK, kdyby to bylo na půllitru nebo lázeňským pohárku nebo na knížce nebo na odznaku, tak to člověk musí mít. A plní se to a kupí se to ...,“ jak pravil jeden fousatý pán sedě na blatníku SPARTAKA. A teď si vezměte, že v době od roku 1955 do roku 1959 vycházely nejméně tři specializované časopisy věnované motorizmu (tehdy motorismu), v nichž se SPARTAK mohl vyskytnout a také vyskytoval. Vedle populárně zaměřeného Světa motorů to byla i odborná Motoristická současnost a barevný magazín Automobil. Řekněte si hned na začátku dráhy, že si je neobstaráte. Řekněte si v antikvariátu,, že se nepodíváte do svázaného ročníku Květů, nebo Světa v Obrazech či dobové Československé fotografie, Letectví a kosmonautiky nebo Technického magazínu T58;T59, či Světu techniky a v neposlední řadě i do tak odtržité tiskoviny jako byl humoristický Dikobraz. Když se totiž nepodíváte, může Vám utéci hezký dobový obrázek se SPARTAKEM. Pak držíte v ruce tlustou publikaci za významnou cenu a potěžkáváte cenu onoho obrázku nebo oněch obrázků. A to jde jen o relikvie.
119
120
Základní trojici autorů jsme již jmenovali, přidejte si Fronka s jeho dobově aktualizovaným Automobilem a motocyklem v obrazech4, Bernarda s jeho Tabulkami a další autory, kteří se zabývají antikorozní ochranou, nebo opravami karosérií, nebo autoelektrikou či karburátory a díky době vydání se v těchto publikacích setkáme více, či méně se SPARTAKEM. K tomu je od roku 1955 SPARTAK brán jako fotogenické vozidlo na obálkách různých příruček zcela obecného motoristického rázu, takže na titulu se známá maska vyskytuje, ale v dalších stovkách stránek už není o našem favoritovi ani slůvko. Nekupte si však takovou relikvii, když tam SPARTAK je a dokonce v barvě. S každým novým SPARTAKEM obdržel novopečený majitel Návod k obsluze. V říjnu 1955 to bylo I. vydání a v roce 1959 to bylo vydání IX. Každé mělo jinou barvu obálky, každé obsahovalo i informace, které byly neplatné. Neplatné, protože byla informace již zastaralá anebo se naopak popisované věci nakonec nerealizovaly. Berte to jako první známku toho, že co je psáno, nemusí být kritériem pravdy. Kritériem pravdy je vždy prověřená praxe. Nelze se plně spolehnout ani na tak sofistikovanou literaturu, jakou je Katalog náhradních dílů. Knížka, bez jejíž obrázků sestav bychom asi těžko některé skupiny poskládali zpět z krabic od zeleniny, kde ležely mnoho měsíců per partes, do funkčního tvaru. Katalogy pro jednotlivé skupiny výrobních sérií taky zaberou nějaký ten decimetr v knihovně. Máte-li SPARTAKA z 12. série, zdá se zbytečné mít katalogy ostatní, dokonce z Octavie. Pak se ale začne řešit například ovládání spojky pedálem a v inzerci jsou nabízeny sestavy obrýlených tyčí, které se nepodobají té vaší ožižlané trosce. Co teď? Je to vůbec vše, co potřebuji? Je to vůbec použitelné? A po případné konzultaci s kamarádem znalým se přestává zdát přístup ke katalogu i pro jiné série tak zbytečný. Kde tedy zastavit, když jsme se ještě nezmínili o prospektech. Jen Moto4
Ano, je i vydání se SPARTAKEM, ačkoliv sehnat to s Tudorem, či Octávií, je díky nepřízni osudu daleko častější. 121
kov, včetně jazykových mutací jich vydal přes dvacet. Když jsme u těch jazyků, tak například MOTOR REVUE, ať už Tschechoslowaische. Czechoslovak a nebo Tchecoslovaquie či dokonce v azbuce psané vydání je opravdu výpravnou exkurzí do let našich aut. Jak lákavé je, když se díváme přes hranice prostřednictvím Internetu, koketovat s koupí dobových inzerátů nebo časopiseckých článků, ve kterých hraje hlavní roli SPARTAK. A nejen koketovat. K tomu se stává SPARTAK hlavním hrdinou populárně odborných publikací, ze kterých zde vyzdvihnu Od Spartaka k Octavii od J. Gerega. Utekl jsem od tématu? Neutekl, nejen hodnotami momentů a postupy pro demontáž motoru živ jest SPARTAKOVEC. Ten PRAVÝ se nemůže nezajímat o reálie dané doby a zajímá-li se, musí občas i něco dobového vlastnit. Pohlednici nebo rodinnou fotografii vyprosenou u šťastnějších sousedů, kteří ji měli v albu. Dobový vtip se SPARTAKEM ze Světa motorů a nebo dokonce přídavný kanystr, či palubní hodiny, rádio a nebo aspoň bakelitové pouzdro na svíčky a plechovou krabičku na cigarety s tím správným nápisem. A kamarád ještě sehnal odznak vzorného řidiče, kde je SPARTAK jak vymalovaný a tentýž se ještě vyskytl na plaketách vydaných přímo AZNP. To musím taky sehnat. „A plní se to a kupí se to.“ U Petra a Pavla z našeho příběhu je ovšem možná brzo na kupení, kupení …, já to snad nenapíši, ale musím. Kupení zbytečností. Prozatím okamžitá potřeba velí přednostně shánět a syslit jiné, potřebnější komodity. Zadní náboj se po prostudování v odborné literatuře jeví sice daleko průhlednějším, ale jeho demontáž se neobejde bez stahováku. Zatím jen tuší, jak má vypadat a to ještě netuší, že „stahovák na škodovku“ z inzerátu, který vypadá naprosto stejně jim nebude k ničemu, neb „škodovky“ jsou spíše zadomotory a ty měly jiné kolové šrouby. Pokus o demontáž kulového čepu pomocí „toho správného úderu kladivem“ dle názorného obrázku skončí totálním zmormením šroubu, ale kulák drží ve svém otvoru jako 122
helvítská víra. Další stahovák? Byl by dobrý. Další položka na seznamu s názvem „Musí se sehnat“ v rubrice „Nářadí“. A do toho se hlásí jednotlivé postupně kontrolované podskupiny o své nové, neb lepší součástky. Zadní manžety, „takové ty gumičky do toho“, silentbloky a šrouby, kuláky, teploměr, sponky na lišty, filcový filtr, kus zadního sedadla na záplatu, jedna diagonálka 5,90 x 15, lanko k ruční brzdě, pružina k téže a řada dalších položek, které prostě v dosud shromážděných dílech nejsou. Kluci sedí nad pečlivě doplňovaným seznamem a zdá se, že květen je příliš moc brzo. Taková Maruška to měla v poho. Jsouc vyštvána zlou macechou na jahody v zimě, zlomila svým půvabem osrdí dvanácti zástupcům měsíců a kalendář, nekalendář, jahody byly a měsíc nastal dle potřeb. Ještě, že šel včera okolo ten pán, co se zastavil a pak povídal kouzelnou větu o tom, že by ještě něco na tohle auto měl mít a že se podívá. Těšení se je to nejkrásnější nejen v období KANDIDÁTSKÉM. „A ještě říkal, že má doma nějakou knížku.“ „Teda, jestli dovalí ještě tu knihu, vždyť mi ani nevíme jak se jmenuje a kde bydlí, tak se ho zeptám jestli nemá nějaké staré fotky s alba. Že bychom si je třeba jen oskenovali.“ Tak tomuhle se říká nadstavba. Základna už se slušně rozvíjí, je čas a potřeba živit duši. Opravuji. Základna není nikdy dost rozvinutá, či vybudovaná, avšak nadstavbu je potřeba rozvíjet ruku v ruce. To abych se po létech přidržel termínů z dnes již vyvrácené ekonomické teorie, která ovšem v době vzniku syslátů platila až moc. Sysláty! Tak se na ně podívejme více zblízka.
123
