Kapitola 3 o o
o o
Perspektiva záběru Práce s hloubkou ostrosti a volba clonového čísla Správné světlo Volba expozice
Perspektiva záběru
Fotograf se snaží ukázat prostorovost skutečného světa, zobrazeného na snímku Perspektivu záběru lze ovlivnit vzdáleností od zobrazovaných předmětů čím menší je odstup fotografického přístroje od útvarů v popředí, tím výrazněji se projevuje zmenšení jednotlivých obsahových prvků v pozadí(1) to má současně za následek i výrazné sbíhání linií(2) Fotograf volí podle požadavků na perspektivní účinek odstup a současně jej koordinuje s nároky na šíři záběru pomocí volby objektivu (zoomu) o vhodné ohniskové vzdálenosti Při perspektivním řešení snímku není významná jen vzdálenost fotografa od zobrazovaných objektů, ale i sklon fotografického přístroje svislé hrany (např. budov) se vykreslí svisle pouze tehdy, je-li fotoaparát držen/upevněn svisle(3.1)(3.2), (jinak dojde ke „kácení“ linií) Nemůžeme-li celý vysoký objekt vyfotografovat tak, aby byl „ve svislici“, zvolíme fotografování „z dálky“ teleobjektivem/zoomem(4) ve výjimečných případech je však sbíhání svislic dokonce žádoucí: záběry řešené z podhledu – např. zdůraznění výškového objektu(5) či zajímavé řešení kompozice(6) Opakem záběrů, snímaných „z podhledu“, jsou snímky z vyvýšených stanovišť (často tak hovoříme o „ptačí perspektivě“); na těchto fotografiích se zpravidla nevyskytuje obzor(7)(8) Volba správné vzdálenosti odstupu je důležitá i pro situace, kdy chceme zabránit zkreslení např. některých částí lidského těla („vystupující“ nos; „přehnaně“ velké nohy osoby, sedící v trávě atp.)
(1) Fotografováno zblízka, proto se postava v pozadí „zminiaturizovala“.
(2) Vlivem fotografování turistické značky zblízka se postavy vpravo podstatně zmenšily; snímek zároveň dosáhl liniově sbíhající se prostorové perspektivy.
(3.1) Jedině tehdy, je-li fotoaparát držen svisle, nedojde „ke kácení“ svislic.
(3.2) I zde je fotoaparát držen svisle – a tak linie „drží“.
(4) Fotografováno zoomem z dálky. Věž je „ve svislici“.
(5) Záběry z podhledu působí někdy velmi zajímavě.
(6) Nedržme se vždy „svislic“! Právě zde je tato pravda žádoucí!
(7) Pohled z nadhledu.
(8) Fotografie z nadhledu, z ptačí perspektivy – obloha není vidět.
Další příklady „zachycení“ perspektivního obrazu
Živé perspektivy záběru můžeme snadno dosáhnout na snímku, kde v jeho popředí jsou výrazné objekty a je v něm zaznamenán i „rozmazaný“ pohyb.
Rovněž živá perspektiva. „Postaraly se o to“ velká postava vpředu v odstínu červené, kajak vlevo dole a „modř“, vtahující náš pohled do dálky.
Vzdušná perspektiva neprokresluje vzdálenější objekty, které se jeví i světlejší a méně barevné. Čím větší formát fotografie a kvalitnější optika jsou zvoleny, tím více je pozadí zřetelnější. Proto fotografování vzdálené krajiny kompaktem přinese jenom zklamání, pokud do blízkého popředí „nevstoupí“ výrazné zajímavé objekty.
Rovněž vzdušná perspektiva.
Vnímání perspektivy.
Téměř „středová“ kompozice, u níž je prostorovost zdůrazněna nejenom neostrým pozadím, ale i sedící postavou v levé části snímku.
Podhled – „žabí perspektiva“. Zajímavě působí zejména u snímků „vysoké“ architektury.
Kompozičně perfektní zachycení perspektivy.
Malé kontrasty mezi barvami perspektivu zplošťují.
Tento barevně „jednolitý“ světlý komplex je jednoznačně „plochý“. Perspektivní vnímání, „hloubka“ obrazu, jsou potlačeny.
Práce s hloubkou ostrosti a volba clonového čísla
Hloubkou ostrosti rozumíme schopnost objektivu snímat předměty rozložené v určité hloubce s přijatelnou ostrostí Hloubka ostrosti závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu
clonovém čísle
s vyšším číslem (menší otvor objektivu) roste hloubka ostrosti(3)
vzdálenosti, na kterou je optická soustava zaostřena
čím je ohnisková vzdálenost větší, tím menší je pásmo hloubky ostrosti(1)(2)
čím větší, tím více se prohlubuje pásmo ostrosti záběru do dálky(4)
Fotograf podle situace zvolí hloubku ostrosti, která odpovídá jeho záměru někdy snímek vyžaduje ostrost v plném rozsahu snímku(5), jindy autor preferuje neostrost(6), aby zdůraznil hlavní motiv
i neostrý objekt v pozadí však může ve svém kompozičním pojetí být divákem pojímán jako motiv hlavní!(7)
třetí přístup, který fotograf volí, je jeho přání „vykreslit“ střední pásmo obrazu při neostrosti v přední a zadní části snímku(8)
(1) Velká ohnisková vzdálenost objektivu – pásmo hloubky ostrosti je minimální.
(2) Zaostřeno na popředí, pozadí je rozostřené. Fotografováno teleobjektivem.
(3) Vyšší clonové číslo – hloubka ostrosti je v celém rozsahu snímku.
(4) Zaostřeno asi v polovině obrazu. Hloubka ostrosti „přejímá“ svoje pole asi v jedné třetině od aparátu a „natahuje“ je až na obzor.
(5) Ostrost v plném rozsahu snímku zachycuje celý fotografovaný prostor. Jednotlivé tzv. „obrazové plány“ zdůrazňují perspektivu, která nás vtahuje do obrazu i svým modravým nádechem.
(6) Preference ostrosti v přední části snímku pro zdůraznění hlavního motivu.
(7) Neostrý honák v pozadí je hlavním motivem. Vynikající kompozice!
(8) Neostrosti v přední a zadní části snímku bylo dosaženo zaostřením objektivu s velkou ohniskovou vzdáleností na jezevčici a japan-chinku.
Vynikající práce s hloubkou ostrosti!
Velice příjemný, uklidňující a přitom „živý“ snímek. Dokázat pracovat s hloubkou ostrosti, to je prostě „vyšší škola“ fotografie!
Okouzlení světlem
Světlo má ve fotografii přímo klíčový význam U světla musíme rozlišovat tři základní důležité vlastnosti
Intenzitu (tj. množství světla) Kvalitu (denní, umělé, nerozptýlené, difúzní…) Směr osvětlení fotografovaného objektu
směr světla určuje plochy, které budou přímo osvětlené a zároveň vymezuje pásma stínů(1) záběry proti světlu jsou velmi atraktivní, neboť rozložení vržených stínů od objektu k fotografickému přístroji přispívá k naznačení prostorovosti(2) zajímavé účinky má průchod paprsků prostředím, v němž se na řadě drobných plošek odrážejí a dále rozptylují (světlo procházející k fotoaparátu skrze větve stromů nebo skrze pavučinu, na níž jsou kapky rosy… atp.)(3)(4) velmi působivé jsou siluety postav nebo objektů, které mají světlo (slunce) v zádech (5) s osvětlením souvisí i tzv. vzdušná perspektiva, která je založena na tom, že vzdálenější útvary se jeví světlejší a méně detailně prokreslené(6)
Nejlepší využití světla je brzo ráno před rozbřeskem a krátce po něm a večer těsně před západem slunce a krátce po něm Je-li to možné, vyhýbejte se fotografování mezi 11 až 14 hodinou (barevná teplota světla „je nic moc“) - pokud nechcete zdůraznit ostré reliéfy budov, není-li obloha pod mrakem anebo nechcete-li fotografovat např. portrét ve stínu; i to má však svoje specifika Chcete-li se zbavit problémů s „nastavením bílé“, volte ve fotoaparátu trvale nastavení na „oblačno“ (cloudy -mraky), při kterém dosáhne snímek teplý nádech (použijete-li blesk, toto „nastavení bílé“ nemusíte měnit); chcete-li mít „studenou“ ranní fotografii (do modra), zvolte „denní světlo“
(1) Směr světla určuje plochy, které budou přímo osvětlené a zároveň vymezuje rozsah stínů.
(2) Záběry proti světlu jsou velmi atraktivní, neboť vržené stíny od objektu přispívají k prostorovosti.
(3) Průchod světelných paprsků prostředím, které je příjemně rozptyluje.
(4) Zajímavé komponování siluety traktoristy s „průchodem“ části paprsků zapadajícího slunce.
(5) Slunce „v zádech“ perfektně vykresluje siluetu bagru. Odraz světelných paprsků ve sklech kabiny působivě celý tmavý komplex „rozbíjí“. Naznačení předmětu „zpracování“ v levé části horizontu děj obrazově vysvětluje.
(6) Vzdušná perspektiva: z objektů na obzoru se vytrácí jejich zřetelnost v důsledku „přibývajících“ vzduchových vrstev. Ty „vykouzlí“ i namodralý nádech.
Toto torzo vyfotografované za jasného dne se stalo siluetou následnou úpravou v editoru.
Když chcete zachytit na Vás se řítícího psa a nenechat se pokousat, ani si nestačíte všimnout zajímavých linií stínů na vozovce, které dodají snímku na zajímavosti.
Záběry proti světlu jsou vždy velmi atraktivní. Vykreslení siluety tábořiště dodává snímku zádumčivou atmosféru.
Nádherné „nasvícení“ fotografie typu „šerosvit“.
Příkladová kompozice, do které vstupuje stín a červená barva, které na pouhé jednoduché ploše umožní „přijmout“ prostorové vnímání.
Volba expozice
Čím kratší expoziční dobu zvolíme, tím rychlejší pohyb subjektu můžeme fotoaparátem ostře zachytit; použití sekvenčního snímání nám může být v této a podobných situacích velice prospěšné Delší dobu expozice upřednostníme v případech, kdy chceme „zaznamenat“ např. „vatově“ tekoucí potok (břehy musí být ale ostré!) Rovněž delší dobu expozice (kterou ale musíme „udržet v ruce“!) můžeme použít např. při „sledování ostrého“ motocyklisty na rozmazaném pozadí diváků Obdobně působivě vynikne „rozmazaný“ lyžař při sjezdu na ostře zobrazeném terénu (expoziční doba v tomto případě lyžaře „nezmrazí“) Delší expoziční dobu můžeme zvolit, pohybuje-li se předmět k nám. Oproti tomu musíme expozici zkrátit, směřuje-li pohyb kolmo na osu objektivu Zajímavým řešením může být i zcela rozmazaná kompozice, jeli zajímavě kreativně pojatá (např. stromy v lese v dešti, fotografované s delší expoziční dobou)
Typický snímek, zachycený při sekvenčním snímání tak, aby se jezdkyně udržela v poli obrazu ostře a pozadí svým „rozmazáním“ dodalo fotografii hloubku a dynamiku.
„Zmrazení“ pohybu.
Nádherná ukázka zastavení pohybu v čase.
„Vatově zasněný“ vodopád.
Delší expoziční čas více pohyb zdůrazní a snímek je tak dynamičtější.
Zápasníci. Kompozičně záměrně rozmazaná (panning?), ale přesto velmi poutavá fotografie.
V pohybu na houpačce – záměrně delší expozice.
„Směrem k nám“ – „uplatněna“ kratší expozice.
